středa 30. listopadu 2011

Veřejný seminář o hudební složce stanic ČRo 1 – Radiožurnál a ČRo 2 – Praha

30.11.2011 07:58 - 06. Komuniké vedení ČRo -trvalý odkaz

Veřejný seminář o hudební složce stanic ČRo 1 – Radiožurnál a ČRo 2 – Praha

1. prosince !!! videozáznam semináře ZDE
Cílem semináře je zprostředkovat diskusi mezi Českým rozhlasem a odbornou a zainteresovanou veřejností. Akce umožňuje pracovníkům ČRo vysvětlit, jak se tvoří hudební dramaturgie a jak vznikají playlisty. V debatě s ostatními panelisty a s publikem mohou nejen objasňovat, ale případně i "obhajovat" stávající praxi.
Český rozhlas čekají po zvolení nového generálního ředitele 28. července 2011 změny i v podobě programu jednotlivých stanic. Veřejná diskuse by měla přinést Českému rozhlasu k chystaným proměnám zajímavé podněty. 
Nenechte si ujít veřejný seminář Rady Českého rozhlasu:
Kdy: čtvrtek 1. prosince 2011 od 14 hodin
Kde: v karlínské budově Českého rozhlasu, "Studio A", Hybešova 10, Praha 8 
Moderuje hudební publicista Pavel Klusák.

úterý 29. listopadu 2011

Radiožurnále, zahraj nám tu naši…

29.11.2011 09:32 - 08. Ohlasy v médiích -trvalý odkaz

Radiožurnále, zahraj nám tu naši…

29. 11. 2011 napsal pan Filip Rožánek na serveru Médiář-cz

O hudbě na nejposlouchanější stanici Českého rozhlasu před čtvrtečním veřejným seminářem

Hudba na Radiožurnálu je něco jako politika, umění, nebo fotbal. Pomalu každý, kdo tu stanici poslouchá, nabyl dojmu, že také rozumí tomu, co by měla hrát za písničky. K tomu přidejme, že část diskutujících volně zaměňuje Radiožurnál za celý Český rozhlas a na bouřlivé reakce je zaděláno.
No fuj, co nám to tam za ty poplatky hrajou?! Měli by kultivovat posluchače, vzdělávat je, ukázat jim, že Michal David není žádný king populární hudby! (Případně opačně, to podle toho, jestli si stěžují vysokoškoláci v internetových diskusích, nebo Helenka Vondráčková.) A kde chybí rozhořčení, tam dojde alespoň na sarkastické narážky typu „Český rozhlas Abbažurnál“.
Rozčílit se nad hudbou, kterou Radiožurnál prokládá nejlepší zpravodajství a publicistiku v českém éteru, je pochopitelně snadné, přijít s nějakým řešením je ale už podstatně těžší, a proto tato část v zapálených článcích obvykle chybí.
Dovolte několik poznámek – předesílám, že mých soukromých, nemluvím za svého zaměstnavatele:

neděle 27. listopadu 2011

Hudební stránka Dvojky Českého rozhlasu očima posluchače stanice Praha Českého rozhlasu

27.11.2011 20:41 - 03. Články posluchačů -trvalý odkaz

Hudební stránka Dvojky Českého rozhlasu očima posluchače stanice Praha Českého rozhlasu

27. 11. 2011 napsal Tomáš Němec

   Úvodem bych chtěl předeslat, že v tomto příspěvku  nebudu rozlišovat hudební záměry stanice od toho, co se nazývá zvuková grafika, protože u stanice Český rozhlas Dvojka se mi při poslechu tyto dva pojmy zcela překrývají. 
Z hlediska hudby rozeznávám na stanici ČRo2 několik časových úseků. 
1. pondělí až pátek 
1. A. 0,00 hod až 4,00 hod
Tento časový úsek je věnován převzatým pořadům jednotlivých regionálních stanic. Jsou to rozhovory přerušované hudbou nebo ucelené, většinou půlhodinové komentované bloky. Výběr hudby je různý, od populárních písní pražských zpěváků, přes regionální písničkáře až třeba po operety a muzikály nebo komentované bloky o zahraničních interpretech.  Tato doba má tu výhodu, že převzaté pořady nejsou přerušovány zvukově trýznivou znělkou zavedenou od února 2011
1. B.  4,00 hod až 5,00 hod
Tato hodina je věnována komentovanému hodinovému bloku dechové či lidové hudby (či dvěma půlhodinovým blokům) přetočených buď v pražském studiu nebo v regionech.  Tato hodinka zpravidla není  přerušována zvukově trýznivou znělkou zavedenou od února 2011.
1. C.  5,00 hod až 21,00 hod.
Tato poměrně dlouhá šestnáctihodinová doba různých rozhovorů, dialogů převážně živého vysílání  je doplňována písněmi populárních  českých zpěváků většinou šedesátých až osmdesátých let minulého století. Občas zazní i starší píseň v zahraničním originálu. Zcela chybí dechová hudba, orchestrálky (dříve nazývané tzv. „vyšší populár“). Průvodce živým slovním pořadem zpravidla o hudbě přerušující slovo nic neví a uvádí ji slovy „a teď si na chvilku něco zahrajeme“  a poté řekne „slyšeli jsme písničku  Lady Carneval od Karla Gotta“, přestože to nebyla písnička od Karla Gotta. Ten ji jen zpíval, ale složil ji Karel Svoboda a text napsal Jiří Štaidl. Možná, že by stačilo, kdyby průvodce živým slovem řekl „Karel Gott zazpíval písničku Lady Carneval“ To všechno může mít průvodce živým slovem, sedí-li ve studiu, napsáno před sebou na monitoru. Vypadalo by to alespoň tak, že vysílá Český rozhlas a ne džuboxové rádio, kam stačí hodit desetikorunu a vypadne písnička. Celých těchto 16 hodin je mluvené slovo kromě písní přerušováno nervy drásající znělkou zavedenou v únoru 2011 a zpívaným nebo slovním označením „Český rozhlas dvooooooojka“. Stále opakovaný slogan „rádio na vlně pohody“ dokáže i sebemenší náznak pohody odvát někam daleko a většinou donutí k přeladění na jinou stanici. Neúměrný počet upoutávek na jiné pořady vyvádí  často z míry i živé účastníky diskusí a rozhovorů, kteří často ztrácí nit myšlenky. 
1. D.  21,00 hod až 24,00 hod
Čas mezi 21 a 22 hodinou je vyplněn tematickými bloky hudby různých lehčích žánrů (country, populární hudba, muzikál), které připravují speciální hudební spolupracovníci (starší diskžokejové).  Tato hodinka je odpočinková, není přerušována tolik onou úděsnou znělkou a jinými sebevychvalujícími jingly, ale podle mého názoru by se hodila spíše na dobu před půlnocí.
Následují dvě hodiny mluveného slova. Četba na pokračování a tzv. Noční mikrofórum. V Nočním mikrofóru se náhle ukazuje, že i na stanici ČRo 2 je možné pustit vážnou hudbu, lidové písničky, prostě cokoli, co je spojeno s tématem pořadu a co přes den nejde. 
2.  sobota a neděle
oba dny celých 24 hodin
   Víkend obsahuje většinou předtočené pořady. Z hlediska vysílání hudby je to výhoda, protože víkend ruší onu šestnáctihodinovou nesnesitelnou a neposlouchatelnou dobu, kterou jsem výše charakterizoval slovy „teď si něco zahrajeme“. Je tu několik hudebních bloků všech žánrů, půlhodinových i hodinových. Ty delší jsou občas, bohužel, přerušovány zvukově trýznivou staniční znělkou. Do víkendu patří též od začátku diskutovaná hodinka Karla Gotta „Zpátky si dám tenhle film“.  Pořad měl tu smůlu, že jeho pojetí bylo prvních několik měsíců velmi špatné a ukazovalo Karla Gotta z pohledu „já jsem ten nejlepší“, ale hlavně „já jsem také diskžokej“. To bylo poměrně směšné, protože  Karel Gott má do diskžokeje daleko a to i ve srovnání s věkově obdobnými průvodci hudebních pořadů, jakými jsou Mirek Černý, Jiří Černý, Miloš Skalka nebo Michael Prostějovský. Ovšem za to, podle mého názoru nemůže pan Gott, ale spíše necitlivý dramaturg a ještě pravděpodobněji hudbě zcela nerozumějící šéfredaktor ČRo2.

-----------------------------------
Článek jsem napsal z podnětu PhDr. Petra Šafaříka, člena Rady Českého rozhlasu pro potřeby připravovaného  Veřejného  semináře o hudební složce stanic ČRo 1 – Radiožurnál a ČRo 2 – Praha 
Tomáš Němec, editor blogu „Nerušte název stanice Praha Českého rozhlasu
27.listopadu 2011  
Komentáře
[1]27.11.11 23:21:59Ludmila Vajďáková
Pane Němče, velmi dobrý a výstižný článek, kdyby bylo potřeba, přidám svůj hlas. Ale jsem dost naivní, že by to něčemu pomohlo. Se zkušenostmi za devět měsíců našeho vytrvalého odporu na Disqusu jsem skeptická.
[2]29.11.11 14:24:21Jaromír Janák
Pane Němče, nezbývá mi než vyslovit obdiv k takovému rozboru vysílání. Je mi líto, že nemám možnost Vás navrhnout do Rady ČRo, protože by tam byl konečně odborník, který tam patří, místo různých blekotalů a kariéristů a - to nejdůležitější - by se této práci věnoval skutečně se zaujetím, širokou znalostí problematiky rozhlasu a s velkým přehledem vysílání na ostatních stanicích. Smekám pomyslný klobouk.
[3]01.12.11 18:39:13Mirek Tengler
Obdivuji Vás, že jste vydržel tuto stanici tak dlouho poslouchat. Já už dnes Dvojku snesu bez přerušení jen 10 - 15 minut a pak přelaďuji.
[4]02.12.11 12:46:43Ludmila Avramopulosová
Pane Tenglere, pusťte si sobotní a nedělní večery od 19.00hod. To se Vám třeba bude líbit.Přes týden a v sobotu přes den poslouchat nelze. Ještě tak v neděli od 11.do 12, případně sobota od 12.hod. do jedné. Mimořádně se teď vyvedla četba na pokračování od pana Zahradníka. To se jen pokouším dodat malinko optimismu. Jsem stále naštvaná na pana JO i pana Duhana. A stále jsem si nezvykla na propagaci dvoooojkyyy.

čtvrtek 24. listopadu 2011

Ředitel odboru Nová media ČRo Alexandr Pícha považuje diskusní systém Disqus za vyhovující

24.11.2011 00:56 - 03. Články posluchačů -trvalý odkaz

Ředitel odboru Nová media ČRo Alexandr Pícha považuje diskusní systém Disqus za vyhovující

24. 11. 2011 napsal Tomáš Němec

     V pořadu Nad věcí na stanici ČR1- Radiožurnál 23. listopadu 2011 byl hostem Jany Klusákové bývalý ředitel Radiožurnálu a současný šéfredaktor odboru Nová média Českého rozhlasu Alexandr Pícha
   Více než polovinu pořadu si paní Klusáková povídala s panem Píchou o jeho novinářské minulosti, o jeho mnohaletém působení v rozhlase a o jeho současné funkci  ředitele odboru Nová média. Překvapilo mě, že pan Pícha se vůbec nezmínil o stanicích Českého rozhlasu, které vysílají prostřednictvím internetu a to jsou Leonardo, Wave a D-Dur. Když už měl pořad téměř končit, ukázalo se, že paní Klusáková pozvala pana Píchu hlavně proto, aby propagovala jeho novou knihu o modelech aut.
 
    Zcela na konec pořadu umožnila paní Klusáková dotazy posluchačů. Kupodivu se mi podařilo dovolat. Na moje podivení, že nezmínil internetová rádia Českého rozhlasu, řekl pan Pícha, že ty stanice  se ho netýkají, že každé má svého šéfredaktora. Příliš jsem tomu nerozuměl, protože když internetovou sekci vedl pan Miroslav Bobek,  a to bylo ještě počátkem loňského roku, bylo tomu jinak.
   Avšak můj hlavní dotaz se týkal pro posluchače nevyhovujícího diskusního systému Disqus. V krátkosti jsem upozornil na jeho složitost pro posluchače i na to, že Pracovníci rozhlasu téměř na různé stížnosti spojené s tímto diskusním systémem nereagují. Pan Pícha řekl, že pan Filip Rožánek reaguje svědomitě. Ptal jsem se také, proč zaměstnanci rozhlasu neodpovídají v těchto diskusích ve větší míře. Pan Pícha řekl, že mnozí nejsou tak internetově zdatní. Nechci dotaz ani odpověď nyní zkreslit opisem, proto si, laskaví čtenáři, poslechněte posledních 10 minut onoho pořadu.
odkaz na záznam pořadu  v archivu  - klikněte na Nad věcí 23.11.2011
   Patrně jsem závěrem pokazil propagaci knihy pana Píchy, která stojí 1450 Kč a tak by ji asi bylo záhodno vyprodat. Bohužel paní Klusáková nepředstavila už v úvodu pana Píchu jako autora oné knihy, ale především jako vedoucího pracovníka Českého rozhlasu.
---------------------------------------------------------------------------
Dodatek: Pana Píchu jsem o uveřejnění tohoto článku informoval e-mailem a požádal jsem ho, aby se podíval i na články, které jsou v kategorii „061. Problémy s diskusemi na webu ČRo"
  . Na mou  žádost napsal pan Alexandr Pícha obratem k článku toto vyjádření:
■     ■
Vážený pane Němče,

Disqus je standardní a bezpečný systém, který chrání web ČRo před roboty, vkládanou reklamou a dalšími nebezpečnými útoky z internetu. Také pro jeho dobrou funkčnost ho využívá řada médií. Jde navíc o freeware, takže jeho instalace nijak nezatížila rozpočet ČRo. 

Na pracovníky našeho odboru mám vysoké nároky a odpovídá tomu myslím i dnes už dlouhodobý progresivní nárůst návštěvnosti celého webu rozhlas.cz a také nárůst poslechovosti ČRo na internetu v živém vysílání i pořadů ze záznamu. Vaše výhrady sdělím při nejbližším vedení ČRo také kolegům z dalších
oddělení ČRo.

S přáním všeho dobrého,

Alexandr Pícha
 Nová média ČRo
■     ■

Nepřipadá mi, že by pan Pícha byl potížemi posluchačů s Disqusem znepokojen. T.N

Komentáře
[1]24.11.11 22:57:58Ludmila Vajďáková
Pan Pícha považuje Disqus za vyhovující zřejmě proto, že není třeba více diskutujících, kteří obtěžují pracovníky, jež nejsou internetově zdatní. Co víc si o tom myslet, je to jako se vším v této republice, o všem se moc mluví a skutek utek.
[2]27.11.11 08:59:17tlustá
Pane Pícho Disqus je bezpečný pro papaláše z rozhlasu, aby nespokojení posluchači, kteří se nepřihlásejí, nebo byli brutálně z databáze vyhozeni, neobtěžovali. Můžete nevidět, můžete neslyšet, strkat hlavu do písku, nebo se zavřít na Vinohradské, je to tak.Pan Ostrý a p. Duhan vytvořili paskvil, který nemá v historii této stanice obdoby. Já jsem to musela řešit poslechem jiných stanic a na Prahu 2 přeladím, jen když jsem si úplně jistá, co budu poslouchat. Ani v tom případě mě nenechají na pochybách, že poslouchám dvojku, pohodu.... Je smutné, že na Vinohradské se nenajde jediný slušný člověk, který by uznal, že to byly fatální chyby.
[3]27.11.11 21:39:15Šťovíčková
Pane Pícho nám je jasné,že ten trapný Disqus Vám ,panu Duhanovi,Ostrému vyhovuje prože tam píše velmi malé procento nespokojených posluchačů.Proto byl také zaveden.Nejsem si ale jistá, zda-li ho také čtete Vy,při reakci a odpovědi panu Němcovi.Od konce února letošního roku jsme nespokojeni se současným vysílání neschopné dvojky.Nikdo nám na naše stížnosti neodpovídá.Již bývalou Prahu 2 ČRo a její kvalitní pořady si připomínáme pouze na Internetu,jinak neposloucháme,nedá se.Přála bych si,( a chtěla bych vidět vaše reakce)aby Vy,pan Duhan,Ostrý si vyslechli pracovně tu trapnou dvojku od rána až do večera.Na všechno máte lidi a já věřím,že jste si to neposlechli ani jeden.Myslím,že pak by se koncepce konečně změnila.

středa 23. listopadu 2011

Nemuset, ale moci - 2.část

23.11.2011 22:00 - 09. mediální informace -trvalý odkaz

Nemuset, ale moci - 2.část

23.11.2011 napsala doc. PhDr. Alena Blažejovská na serveru Panáček v říši mluveného slova

klikněte - 1. část

Ostatně – Michal Bureš… Patří k absolventům RTDS stejně jako Jitka Škápíková, Radka Lokajová, Dora Kaprálová, Hana Slavíková, Lenka Tillichová, Markéta Fiedlerová, Magda Wdowyczynová, Michal Jurman, Jakub Vítek a Jan Motal – abych jmenovala alespoň některé. Zdá se tedy, že brněnská škola k rozvoji rozhlasové tvorby u nás opravdu přispěla.
Pokud jde o mladé rozhlasové dramatiky – na JAMU je připravena k tisku disertační práce Evy Vojtové Rozhlasové hry nové generace, věnovaná zvláště programové řadě vltavské Čajovny Hry a dokumenty nové generace. A když je řeč o teoretických výstupech: ukázkou nadšení pro specifika rozhlasu je diplomová práce Michala Jurmana Zvukové umělecké experimenty v českém rozhlasovém vysílání, vydaná již na JAMU jako skripta. Letos zase Tomáš Soldán psal o režijní tvorbě Jiřího Horčičky, Kateřina Chvátalová o poezii v programovém schématu stanice Vltava a Barbora Voráčová o improvizaci v české rozhlasové inscenaci po roce 1989. Z těchto prací by bylo možno převzít části pro Svět rozhlasu.
Možná vás napadne, že jsem nepředstavila žádné dokumentaristy. Mohu slíbit, že po stabilizaci výukových plánů po přechodu na dvoustupňové studium, tedy bakalářský a magisterský stupeň, se nyní do 3. ročníku RTDS opět vrátí předmět Rozhlasový dokument i se závaznou posluchačskou účastí na soutěži Report a s povinností absolvovat bakalářský stupeň rozhlasového oboru dokumentem či featurem. V řadě Her a dokumentů nové generace se už ostatně některé brněnské studentské dokumenty v minulosti objevily.
Ale to už vlastně mluvím jako pedagožka. Chtěla jsem vám představit brněnský ateliér, který donedávna vedl prof. Antonín Přidal. Podporoval vždy stejnou měrou všechny rozhlasové žánry, a tak se na JAMU učí tvorba scénáře rozhlasové hry, ale i publicistické žánry, adaptace poezie a prózy, dokumentaristika a rozhlasové pásmo. Všechny tyto žánry, včetně teoretické reflexe, proto můžete od brněnských studentů a absolventů očekávat. Možná jich není mnoho – do 1. ročníku nastoupí vždy 6-11 studentů. Z nich se sice větší část časem specializuje na druhý obor – televizní, ale i tak jsou tu noví rozhlasoví tvůrci, s nimiž se můžeme setkat ve speciálních „výbězích“, ale i v celku programové nabídky. Zkusme s nimi počítat a dbát, aby po případné dramaturgické proměně stanic nepřišli v soutěži s rozhlasovými koryfeji o možnost uplatnění. Abychom my nepřišli o ně.
Dobře, ale proč jich není víc? Řekla jsem, že by mladí autoři měli moci uplatnit svá díla ve vysílání veřejnoprávního rozhlasu, ale myslím, že je pro ně stejně důležité – nemuset. Kdybychom učební plány koncipovali jako systém povinností naplňovat vysílací schémata, myslím, že bychom je odradili. Je nezbytné nejen tolerovat, ale přímo podporovat akademické experimenty. Jinak bychom pro rozhlasový provoz získali sice přizpůsobivé nádeníky, ale ne inspirované tvůrce, pro něž je hlavní motivací něco jiného než skromné honoráře. Kvůli těm by to ostatně dělal málokdo.
Proč oni to vlastně dělají? Protože je to baví – pokud se nesetkávají s nepříjemným donucováním, nebo naopak restrikcí. Odpověď specifikuje letošní bakalářská práce Marka Petříka Komunitní internetová rádia v českém rozhlasovém éteru. Autor se podílí na vysílání internetového Radia R na FSS Masarykovy univerzity v Brně, s nímž studenti a absolventi JAMU zhusta spolupracují. Petřík píše: „Tradičním stanicím mohou komunitní rádia konkurovat pestrostí svého zaměření, větší mírou osobitosti a originality, možností zaměřit obsah na menšinovou cílovou skupinu.“ Ano, a pokud studenti s tímtéž uspějí i v Českém rozhlase, budou rádi spolupracovat s ním. Vždyť počet posluchačů s velkým entuziasmem vysílajícího komunitního rádia bývá tak nízký, že se někdy blíží nule.
Chuť experimentovat s rozhlasovými žánry uspokojuje na JAMU také intranetové rádio Black Box. Dle sdělení dr. Hany Slavíkové vzniklo v roce 2004 jako „laboratoř“ pro rozvíjení nových formátů pořadů (cyklických i solitérních), coby alternativa ke stávajícím programovým schématům rozhlasových stanic. Byla vytvořena stovka pořadů, přičemž důraz je vždy kladen na originalitu námětu, jehož nosnost se ověřuje při realizaci. K zajímavým pokusům patřily improvizované rozhlasové hříčky Jakuba Vítka, dvojjazyčné dokumenty Magdy Wdowyczynové Women and Writting, česko-slovenský pořad Marka Petříka a Marka Urbana Jazykový guláš, Evy Vojtové a Jana Motala Kvílení o undergroundové poezii a další. Cílem Black Boxu je umožnit studentům vykročit mimo zavedené konvence, nikoliv pro efekt, ale kvůli hledání nového způsobu sdělení a dialogu s posluchačem.
Dobrá: práce pro Black Box je součástí výuky, i tak se ale zdá, že ve studentech dokáže vyvolat onen pocit nezbytný pro skutečně tvůrčí práci – Nemuset, ale moci. Je to zkrátka otázka motivace. Marek Petřík ve své teoretické práci cituje Ibrahimovu definici: „Komunitní rádio je z 90% komunita a z 10% rádio.“ Přičemž komunita je dnes chápána jako společenství a jistý typ mentální a hodnotové spřízněnosti. Myslím, že takový Tomáš Soldán něco podobného dokázal najít v Českém rozhlase – a to do značné míry na vlastně komunitních akcích typu Bilance nebo Report. Uvědomuji si, že to je slovo na podporu pořadatelského Sdružení pro rozhlasovou tvorbu. Ano, je.

Komentáře
Článek je bez komentářů

Nemuset, ale moci - 1.část

23.11.2011 21:57 - 09. mediální informace -trvalý odkaz

Nemuset, ale moci - 1.část

23.11.2011 napsala doc. PhDr. Alena Blažejovská na serveru Panáček v říši mluveného slova

Předneseno na semináři na téma „Vyrůstá nám nová generace rozhlasáků?“, pořádaném Sdružením pro rozhlasovou tvorbu ve spolupráci s Českým rozhlasem v rámci Prix Bohemia Radio 2011 v Poděbradech 13. října 2011.
„Rozhlas má zajisté mnoho přátel a sotva se najde někdo, kdo by chěl popírati jeho dobré vlastnosti a možnosti. Všecky dosud uspořádané ankety přinesly v tom smyslu četné doklady o mínění, skoro vesměs sympatickém, uměleckých i vědeckých pracovníků,“ píše v roce 1940 František Kožík v knize Rozhlasové umění a pokračuje: „Pokud jde však o rozhlasové umění samotné, narážíme u těch, kteří by se měli státi jeho tvůrci, na jakýsi chlad. Za tímto chladem se viditelně skrývá nejistota, o níž je už těžko říci, zda je zaviněna naivitou, zlou vůlí, či opravdu jen neinformovaností.“
http://mluveny.panacek.com/wp-includes/js/tinymce/plugins/wordpress/img/trans.gifNepřestává mě překvapovat, že v této dávné publikaci najdu vždy přiléhavý citát k jakémukoli rozhlasovému tématu či problému. Jako by od Kožíkových dob nebyl o rozhlase napsán podobně komplexní (a přitom stručný), lyricky (a přitom emfaticky) formulovaný text. Je to vlastně učebnice, přinášející podněty a rady pro tvůrce i posluchače rozhlasu. Používáme ji se studenty dodnes, přestože nás od jejího vydání dělí 70 let. Během nich se tehdy ještě relativně nové, prosazující se rozhlasové médium postupně dostalo do situace, kdy se pokouší obstát v konkurenčním prostředí, kde na sebe čím dál křiklavějšími způsoby obracejí pozornost audiovizuální média a sociální sítě. Mluvím o tom proto, abych citovanou pasáž parafrázovala formou otázky: Narážíme dnes u těch, kteří by se měli stát tvůrci rozhlasového umění, na chlad? A pokud ano, čím je to zaviněno?
Ovšem, Kožík měl na mysli především etablované spisovatele, kteří nedůvěřovali uměleckému potenciálu rozhlasového média – a my budeme hovořit o nastupující generaci. Tím spíš ale přichází v úvahu naivita, neinformovanost. Ne snad zlá vůle, ale nezájem, ignorance.
Mohu a musím na situaci nahlížet jednak z pozice pedagožky (od roku 2000 učím v Ateliéru Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika na Divadelní fakultě JAMU), jednak z pozice redaktorky literárně-dramatické redakce Českého rozhlasu Brno. Kromě literárních, publicistických a dokumentárních pořadů pro celoplošné stanice Český rozhlas 3 a Český rozhlas 2 vysílám také na regionálním okruhu Českého rozhlasu Brno. Od roku 1996 literárně-publicistický magazín Zelný rynk. Dovedete si představit, že při přípravě hodinového týdeníku, obsahujícího příspěvky čtené i točené, vítám veškerou pomoc externích autorů. Při zvýšené orientaci pořadu na nezávislou uměleckou scénu, experimenty, klubovou scénu, nejrůznější, i pouliční akce a festivaly apod. by se zdálo logické, že se budou rekrutovat také z řad studentů JAMU a dalších mladých tvůrců. Do jisté míry tomu tak je. Například zde přítomná Kateřina Chvátalová je jednou z takových externích přispěvatelek. Avšak mladí umělci a publicisté nepřispívají zdaleka tak často, jak by mohli a jak by se mně jako redaktorce líbilo – a to přesto, že jim to skýtá i možnost určitého výdělku. Proč?
Když se na situaci dívám z pozice redaktorky, tak se mi zdá, že se začínající tvůrci na vysílání Českého rozhlasu podílet mohou. Například magazín Zelný rynk – abych mluvila za sebe – je otevřen fejetonům, rozhovorům, reportážím, krátkým dokumentům či pásmům, medailonům, a dokonce i mikrohrám nebo seriálům. Kromě reportáží Kateřiny Chvátalové na nejrůznější témata (např. Housle mají duši či Nejkrásnější kniha roku 2010) je do vysílání připraven čtyřdílný seriál Josefa Fišera Civilizační šum, který je s humornou nadsázkou psaným dobrodružným cestopisem, popisujícím jeho zničující pouť po horách na jižní straně Bajkalu. Vystřídá ho Vojtěch Landa s desetidílným seriálem Písně, které chtěly změnit svět. Těmto i dalším studentům a absolventům nikdo nepředepisuje téma ani žánr. Je zde jen vědomí možnosti a partnerského přístupu. Jejich příspěvky vstupují do souhry s ostatním obsahem magazínu, který oživují a osvěžují – a zároveň jsou vystaveny srovnání s pracemi jiných autorů, včetně pedagogů, které pro ně nemusí vždy vyznít příznivě. Anebo naopak může! Příznačné je, co se před lety stalo v soutěži Evropský fejeton. Mladá psycholožka Iva Kratochvilová zde získala čestné uznání a předstihla tak svého otce, renomovaného prozaika Jiřího Kratochvila, jehož fejeton oceněn nebyl. Snad k tomu mohlo dojít proto, že porota soutěžní texty posuzovala bez znalosti jmen autorů. Naše apriorní očekávání a obavy totiž hrají velkou roli – a často znemožňují jasný, ničím neovlivněný úsudek.
Říkám, že mladí tvůrci nepřispívají, jak by mohli, a zamyslím se nad tím, proč. Ale uveďme ještě jen několik příkladů z poslední doby, co se studentům a absolventům RTDS podařilo – nebo z druhé strany: co jim bylo ze strany celoplošných stanic Českého rozhlasu umožněno.
V programové řadě Českého rozhlasu 3-stanice Vltava Moderní povídka jsme odvysílali adaptaci prozaického cyklu Hermanna Hesseho Pohádky, kterou pod názvem Sled snů vypracovala jako svou semestrální práci Tereza Adámková. Pořad zaujal i účastníky loňské Bilance. Nedávná absolventka Eva Vojtová vytvořila pro Schůzky s literaturou pásmo Spřízněni tvorbou, věnované spřáteleným tvůrčím dvojicím Hiršal-Grögerová a Jandl-Mayröckerová a tomu, jak se obě ženy vyrovnávaly se smrtí svých partnerů. Dramatičku a germanistku Terezu Semotamovou není potřeba zvlášť představovat. Připomenu, že se věnuje i adaptacím a tvorbě rozhlasových pásem. Letos odvysílala mj. Schůzky s literaturou Odbíjí hodina nula, věnované holoseči a literatuře trosek v německé literatuře, a portrétní pásmo pro Páteční večer věnovaný Maxi Frischovi. V současnosti pracuje na pořadu o Paulu Celanovi. Široké spektrum pořadů má už na kontě i loňský absolvent Tomáš Soldán. Za brněnské studio připomenu jeho adaptaci a režii Země snivců Alfreda Kubina, kterou Vltava vysílala na pokračování. K jeho prvním pracím patřily před dvěma lety Schůzky s literaturou věnované Klementu Bochořákovi Ze studně večera kdos něžný vážil krev. Protože Tomáš oproti původnímu záměru nemohl do Poděbrad přijet – po zdárném zakončení studia odcestoval na měsíc do Španělska – dovolím si předat jeho zkušenost formou vzkazu. Cituji: „Nezapomeňte zmínit, že funguje alespoň trochu i zpětná vazba, totiž že studenti rozebírají problematiku rozhlasové práce, dívají se na témata kriticky, a tak můžou nepřímo i ovlivnit jejich vnímání v rozhlase. Myslím tím třeba to, jak se bavíme už pět let o tom, kde končí feature a začíná pásmo.Pro mě osobně bylo výborné, že jsem se naučil při posleších a diskuzích neposuzovat věci jen bezvýhradně podle osobního měřítka, ale začal jsem chápat kontexty a oceňovat i pořady, které by se mi třeba na první poslech nelíbily, tedy jsem začal oceňovat rozmanitost, individualitu v rozhlasovém vysílání. S tím souvisí i schopnost alespoň do určité míry vnímat vysílání komplexně – „slyšet“ jednotlivé bloky vysílání, chápat, jak funguje skladba programu, jakou funkci má hlasatel a podobně. Tyhle čistě teoretické věci se přitom dají uplatnit i v praxi, protože prvek hlasatele nebo dokumentární postupy dneska patří i do rozhlasových her. A co se týče další praxe, kterou osobně oceňuju nejvíc (na rozdíl od televizní scenáristiky bylo v tomhle směru možností spousta), jsem rád za možnost přispět nejen do Zelného rynku, za ten krátký cyklus četeb Madridské kroky – byl jsem tam jako interpret v režii paní Řehořové – to mi dalo hodně, ale taky za Schůzky s literaturou o Klementu Bochořákovi, kde jsem si zase režii zkoušel já. Tohle se potkávalo s praktickými úkoly, které jsem dělal pro Michala Bureše a vděčím tomu tedy za to, že teď můžu pravidelně režírovat v Olomouci.“
klikněte 2.část
Komentáře
Článek je bez komentářů

úterý 22. listopadu 2011

Denní poslechovou rádii II. a III. čtvrtletí 2011

22.11.2011 10:08 - 09. mediální informace -trvalý odkaz

Denní poslechovou rádii II. a III. čtvrtletí 2011

22.11. 2011 publikováno na serveru RadioTV.cz (výňatek článku)

RadioProjekt II.+III.Q’11
ANALÝZA DENNÍ POSLECHOVOSTI   - Rádio Impuls si denně naladí 1,007 milionu posluchačů, od minulého průzkumu polepšilo o 31 tisíc, meziročně přišlo o 39 tisíc posluchačů, jedná se však jen o minimální čísla v rámci statistické odchylky. Frekvence 1 je s výsledkem 937 tisíc posluchačů denně nadále druhou nejposlouchanější českou stanicí. Vyplývá to z průzkumu poslechovosti   RadioProjekt II. + III.  Q. 2011, který pro RS SKMO zpracoval   STEM/MARK Median.
Dnes vás v analýze průzkumu poslechovosti seznámíme s výsledky denního ukazatele.  V této vlně RadioProjektu bylo dotazováno asi 15 tisíc náhodně vybraných respondentů. Věková struktura vzorku se pohybuje v rozmezí 12-79 let ve sledovaném období 1. dubna až 30. září 2011.
Celoplošné stanice
Rádio Impuls (1 007 / +31 / -39) si udržuje vedoucí postavení, nicméně odstup od Frekvence 1 (937 / +40 / +36) je pouze 70 tisíc posluchačů. Třetí post zůstává Evropě 2 (852 / -20 / -92), oproti loňskému roku přišla stanice o 92 tisíce posluchačů. Programová síť BBC (15 / +7 / +3) drží stabilní výsledky.
ČRo 1 - Radiožurnál (697 / +5 / +12) se neodchyluje a pokračuje ve stejných výsledcích okolo 700 tisíc posluchačů denně. ČRo 2 - Praha (371 / +20 / +44) naopak v meziročním srovnání získal pozornost 44 tisíc nových posluchačů. ČRo 3 - Vltava (59 / 0 / +6) rovněž nijak nemění výsledky. Jak jsou na tom speciální stanice Českého rozhlasu? Nejvíce posluchače zajímá ČRo 6 (29 / +6 / +6), dále to jsou ČRo D-Dur (6 / +1 / +2), ČRo Rádio Česko (6 / -3 / +4), ČRo Radio Wave (4 / +4 / +1) a ČRo Leonardo (4 / -2 / -2).

Komentáře
[1]23.11.11 11:35:07Ludmila Avramopulosová
Zajímalo by mne, jak se posluchačů ptali na ČRo2 Praha. Na Prahu či na dvojku?
[2]23.11.11 16:37:26Tomáš Němec
Oficiální název je stále ČRo2-Praha - viz článek, tam je to jasné.
[3]24.11.11 09:19:47Ludmila Avramopulosová
Já vím, jaký je oficiální název Prahy. Jenže to neví JO a PD když neustále propagují dvojku.Vyplývá z toho tedy,že dvojky nemohly odpovídat:-/. No jo no, kocourkov.