pondělí 30. září 2013

Jak dál na Dvojce po odchodu Jaromíra Ostrého?

27. 9. 2013 napsali Marcel Círek a Tomáš Němec v diskusi na webu stanice Dvojka

Marcel Círek 
Dobrý večer, nedá mi to, abych sem nenapsal, ale snad si to někdo kompetentní přečte. Jsem příznivcem vysílání P. Kudrny a J. Kokmotose, a vlasně díky nim jsem se k Praze/CR Dvojka/ vrátil. Prahu jsem poslouchal v dětství..... Tím, že P. Kudrna odchází, do vedení krajského studia, mu sice k povýšení blahopřeji, ale nastává problém /možná, ale jen můj/vybrat vhodného moderátora do Odpoledne s Dvojkou. Bohužel Pavel Kučera to není. Je to typický hlas R. Blaník a jeho "odpoledne" je strnulé, podbízivé a "hluboko neposlouchatelné". Proč jste nesáhli po p. A. Cibulkovi, R. Víškovi, p. Holoubkovi, či p. Tamchynovi?  Nebo J. Kokmotos, by si mohl zase občas "zavysílat".... 3 dny jsem to zkoušet vydržet poslouchat, ale dnes jsem to vzdal a přeladil na odpoledne s Radiožurnálem, leč tam mi chybí čs písničky a výběr ze scének........ale  je to pro mě nyní lepší, než současný P. Kučera.
Dále bych se přimlouval za úpravu pořadu Kolotoč. Pokud možno ke schématům z 90tých let., tj. spoustu zajímavostí a rad, takový byl dřívější Kolotoč. Jeho nynější podoba je sice dobrý nápad, pouštět scénky z estrád, ale ne do legendárního Kolotoče. Hodinové estrády nechat, i čas 12.-13. včetně moderátora  R. Víška, ale co třeba do času 16.-17. vysílat Kolotoč s původním obsahem /opět s R. Víškem/. A všiml jsem si, že z hlasatelny zmizel p. Ptáčník, kam a proč? Dále bych se přimlouval na prodloužení stopáže pořadu Rozhraní a nedělní To je život.....
Dále doufám, že nový šefredaktor  se vrátí k původnímu názvu stanice Praha, včetně starých znělek, moc bych se za to přimlouval...... Díky Marcel Círek 36 let
   

Tomáš Němec
Víte, pane Círku, Já jsem odpoledne na Praze/Dvojce přestal poslouchat právě kvůli pánům Kudrnovi a Kokmotosovi. Pana Kokmotose bych nezatracoval, byl dlouhá léta ve vleku pana Kudrny. Pan Kokmotos prošel jako mnozí jiní rozhlasoví pracovníci skupinou tzv. elévů, kde se mladí budoucí rozhlasoví pracovníci učí rozhlasovému řemeslu. Ale ve vleku pana Ing. Pavla Kudrny musel tyto znalosti zasunout hodně hluboko do vzpomínek minulosti. Ono je celkem jedno, kdo rozhlasové pořady dělá. Důležité je, aby ctil pravidla rozhlasové práce a znalosti, které běžný posluchač ani nemusí postřehnout. Také je dost důležité, aby neměl vadu řeči (výslovnosti). Na to však Český rozhlas ve většině případů dbá. Jenže ze stanice Dvojka se stal podobný proud slova a hudby,  jako je tomu na soukromých stanicích. Ty však nedisponují tak obrovským množstvím finančních prostředků na vycizelování vysílání jako Český rozhlas. Bohužel Český rozhlas se z důvodů nutnosti zvyšování poslechovosti dostal do vleku soukromých stanic, kterým se snaží přizpůsobit, aby tak přetáhl jejich posluchače. To, že má Český rozhlas méně posluchačů než na počátku devadesátých let je logické, protože tehdy nevysílaly žádné soukromé stanice. Dnes jich vysílá na území České republiky okolo devadesáti. Podíváte-li se na výsledky výzkumu poslechovosti  Radioprojektu za 1. pololetí roku 2013, zjistíte, že 45% posluchačů poslouchá stanice, které jsou souhrnně označeny jako "soukromé lokální a regionální stanice". O zbývajících 55% se dělí 7 stanic, z nichž 4 patří Českému rozhlasu. Současné množství rozhlasových stanic umožňuje přechod redaktorů i manažerů z veřejnoprávní sféry a zpět. Vždyť nástupce pana Ostrého ve vedení Dvojky pan Dittrich byl také klasickým odchovancem Československého rozhlasu a po roce 1990 si prošel i soukromými médii. Tehdy to ani jinak nešlo.  Mnohá soukromá rádia byla aspoň z počátku založena na lidech z Českého rozhlasu. Vždycky jsem si myslel, že Český rozhlas by měl být institucí, kde by se toužili uplatnit redaktoři a moderátoři ze soukromé sféry, kteří už mají nějaké zkušenosti s vysíláním. Ovšem měli by si osvojit tu hlubší rozhlasovou profesi, která se uplatňuje zatím jen ve veřejnoprávním rozhlase a  neměl  by se jí vzdávat.

Jsem poměrně kritický k tomu, co v současné době provádí Český rozhlas pod vedením pana Duhana s obsahem vysílání jednotlivých stanic. Jednu skutečnost však vítám velmi. Že se pan Duhan snaží o to, aby bylo zřejmé, že všechny stanice Českého rozhlasu jsou součástí jedné firmy, že to nejsou jakási samostatná rádia nezávislá  jedno na druhém. Ono totiž tak to chodí v soukromé sféře. Majitelé podnikající v tomto odvětví vlastní skupiny rádií, které jakoby vysílají proti sobě. Podívejte se někdy na internet, jaká rozličná rádia vlastní společnost MEDIA MARKETING SERVICES a. s. Ta rádia rozhodně nepůsobí tak, že by se navzájem doplňovala. Ale stanice Českého rozhlasu by se doplňovat měly.
■   ■

pátek 27. září 2013

Rozhlasovému pořadu Meteor je 50 let. Poděkování Marku Janáčovi

27. 9. 2013 napsal Tomáš Němec a poslal e-mailem do pořadu „Jak to vidí“, který byl věnován padesátiletému výročí Meteoru

Pamatuji podle mě nejlepší léta Meteoru, kdy ho připravoval redaktor Oldřich Unger a uváděl ho spolu s herečkou Dagmar Sedláčkovou. Různé Ungerovy reportáže z přírody, rozhovory s vědci, vynikající cyklus Hlas pro tento den…

Nemá cenu to opakovat, Některé díly pouští pan Černý v pořadu RozHraní.  Vzpomínám, jak nám tehdy jeden profesor na gymnáziu definoval správného rozhlasového redaktora jako dobře informovanou naivku. Tedy člověka, který odpověď zná, a proto se na ní umí dobře zeptat.  A tak umí přiblížit posluchačům i vědu.  Bohužel ty doby jsou ty tam.  Rozhlasoví redaktoři vysílají naživo, přeříkávají se, neumí vyslovit některá slova, redaktorky zaplňují čas hihňáním. Typickým příkladem je paní Švejnohová, která vedla dnešní odpolední rozhovor s panem dr. Grygarem v pořadu Šťastnou cestu.  

Současný Meteor a jeho úspěch u posluchačů je však postaven na rozhlasových dovednostech pana Marka Janáče. On je jedním z mála rozhlasových redaktorů, který ovládá a hlavně uplatňuje zásady rozhlasové práce.  Tyto zásady  vytvářejí dokonalý pořad, dokonalou informaci pro posluchače a vyvolávají  zájem o vědu u dětí a mládeže. Pan Janáč stále dokazuje onu definici mého středoškolského učitele, že rozhlasový redaktor není naivka, ale tváří se dobře informovaná naivka. Samozřejmě i pan Janáč může být vedením rozhlasu nahrazen takovou naivkou, jako je paní Švejnohová.  Ale pak už se i Meteor stane jen bezvýznamnou součástí v univerzální  zvukové kulise slova, hudby a telefonátů posluchačů, v níž se pozvolna proměňují jednotlivé stanice Českého rozhlasu.

Pane Janáči, děkuji Vám, že jste do současnosti udržel Meteor na vysoké profesionální a rozhlasové úrovni.


Tomáš Němec, Praha

Pořad Meteor slaví padesátiny! O popularizaci vědy DNES na ČRo Dvojka v 16:05 hod.!!!

27. září  2013 v 16:03  

Téma popularizace vědy v Jak to vidíte?

Věda (ilustrační foto) - Foto:  Morguefile.com
Věda (ilustrační foto)Foto:  Morguefile.com
Před padesáti lety se začal vysílat populárně vzdělávací pořad Meteor.
Jaká témata za půl století pro vás přinesl, jak se vyvíjel a jak vlastně popularizovat vědu co nejzajímavějším způsobem? 
Na otázky odpoví Jiří Grygar, Stanislav Gottfried z občanského sdružení Věda nás baví a Michaela Žaludová, odbor projektů a grantů střediska společných činností AVČR. 
Pravidelný diskusní pořad vysíláme od 16. hodiny. 

Své názory můžete psát na e-mail jaktovidite@rozhlas.cz.
Telefony do studia jsou 22 155 2525, 22 155 2424.
Další možností je poslat SMS zprávu, a to ve tvaru R2_JTV_text zprávy na číslo 90 777 04
Pozn.: Vždy ale vyčkejte na výzvu moderátora, který vás upozorní na možnost zasílání SMS zpráv.
Službu provozuje ATS Praha a jedna odeslaná SMS zpráva stojí 4,- Kč.
Autor:  Karolína Koubová  (kko)
Pořad: Jak to vidíte? (dříve Čaj pro dva)  |  Stanice: ČRo DvojkaČas vysílání: pondělí-pátek 16:05  |  Délka pořadu: 54 minut  

odkaz http://www.rozhlas.cz/dvojka/pripravujeme/_zprava/tema-popularizace-vedy-v-jak-to-vidite--1261777



sobota 21. září 2013

Ještě něco k sebechvále na Dvojce

20.  9.  2013 napsal  Vladimír Lohniský  v diskusi na webu ČRo Dvojka

Vladimír Lohniský 
Ještě trošku něco k sebechvále na Dvojce. Do předminulého nedělní vysílání dobrého rána se bohužel opět prosadil Ondřej Kepka.  Poslouchat jsem začal v průběhu pořadu a to právě v okamžiku, kdy četl ( a podle jeho slov) několikátý pochvalný mail na svůj pořad. Bohužel se asi zpětně neposlouchá. Sebechvála, tematická nepřipravenost, povrchní znalosti ohledně digifotografování, výrazový projev velmi podobný své matce apod. Ale důležité je pochválit se. Říká se, že sebechvála "nevoní", někdo jiný zase říká, že když se sám nepochválím, nikdo to za mě neudělá. Dobře, když se panu Kepkovi podaří sestavit botník z ASKA, nechť se doma sebepřechválí, ale ve veřejnoprávním rozhlase? A navíc to, že ze sebe dělá odborníka na digitální fotografii? Vždyť normální dvanáctiletý kluk z fotografického kroužku má hlubší znalosti o digitálním fotografování a navíc o tom dovede povídat s obrovským zápalem a nadšením a bez přetvařování.

   Jóóó, to minulou neděli bylo dobré ráno v režii pana Tamchyny. A to byla jiná, nejvyšší liga. Zajímavá témata, skvělé příspěvky z archívu, k nim znamenitý komentář a v neposlední řadě příjemný a veskrze pohodový hlasový a výrazový projev pana Tamchyny.  Klobouk dolů, perfektně provedená rozhlasácká práce.  Když k tomu přidám Toulky, Textempore a Stopy, fakta tajemství a odpoledne a odpoledne Láska za lásku, pak přece jen není rozhlasová dvojková neděle ztracená.
A v tom je zakopaný pes.  Nikdy nemůže podat srovnatelný pravý ROZHLASOVÝ výkon "nějaký" herec, režisér, spisovatel a já nevím kdo všechno s pravým rozhlasovým profíkem. I když si všichni myslí, že když budou mlít a mlít a mlít ... o ničem. Bůh ví, za jakých okolností jsou ti dvojkoví prominenti vybráni a dosazeni. A Dvojka dnes bohužel není doménou rozhlasových profesionálů, ale lidí, kteří k rozhlasové práci nikdy nečichli, ale myslí si, že jenom klást jakási slova a přitom se hihňat je to pravé. A zde je hlavní zodpovědnost šéfů. Rozbili perfektně šlapající tým poctivých rozhlasových redaktorů a do Dvojky natáhli (nevím jak to slušně nazvat) pracovníky, kteří pomohli degradovat Dvojku na tuctové komerčně-bulvární rádio. Bossové Dvojky, poslechněte si někdy výkony svých pracovníků!!!!!!!!


úterý 17. září 2013

O sebepropagaci Jaromíra Ostrého a o nepořádcích ve vysílání Dvojky Českého rozhlasu

17.  9.  2013 napsali  Vladimír Lohniský  a Přemysl  Doksanský  v diskusi na webu ČRo Dvojka
■     ■
Vladimír Lohniský 

...jakož i režisérovi Jaromíru Ostrému, jehož význam nejenom pro Toulky, ale pro rozhlas jako takový docení teprve budoucnost. Doslovná citace z úvodu dílu 951 Toulek. Nejdříve jsem nevěřil vlastním uším. A že by autor pan Josef  Veselý něco takového sám od sebe do úvodu zařadil, tak tomu také ne. Režisér pan Ostrý by měl být soudný a kritický zejména ke své osobě a nikdy by neměl dopustit zaznění výše uvedené chvály. Minimálně je to trapné, maximálně ... . I když si prosadil název Dvojka a další změny, tak pořád to není jeho rádio. A jen tak mimochodem, jak souvisí chvála pana Ostrého se zaměřením Toulek? Pan Veselý jakožto autor se sám také nechválí. A přitom by si to bezesporu zasloužil. Jinak už se těším na 1731. schůzku Toulek, která bude míti zajisté název Ničitel a likvidátor posledního nad jiné výtečného a mnoha věrným posluchačům milého rádia, jež bylo známé pod názvem Český rozhlas 2 Praha.
■     ■

Přemysl  Doksanský 

Také jsem si všiml, mně samému bylo při poslechu trochu stydno... Ono nejde jen o tento díl Toulek, posloucháte-li Tajuplný ostrov či Stříbrný vítr, povšimněte si, kolikrát jméno JO v pořadech zazní, a to většinou z úst právě JO ("pořad pro vás připravuje JO, v pořadu JO vítáme hosta, rozhovor vedl JO, JO hovoří s...). Omlouvám se, ale nelze si té sebepropagace nevšimnout, nerozumím tomu, žádný jiný z rozhlasových tvůrců to nedělá. Když host zmíní rok 1954, je reakce: "Jaký rok? 1954? To jsem se já narodil!" (viz Stříbrný vítr z 24.12.2011). Ukázkový byl první blok Rádia Retro - o životě, rodině a díle JO jsem se dozvěděl úplně všechno, o pořadech samých pak už o to méně. Navíc jsem si jako posluchač připadal tak trochu jako nezvaný host, který jen přihlíží družnému rozhovoru JO s p. Pokorným.
Ale to není podstatné, důležité jsou výsledky. Za sebe jako za nepatrného posluchače vyjadřuji nesouhlas:
1) s přejmenováním stanice,
2) s celkovou koncepcí vysílání (bulvarizace, s ní související neustálé rozhovory "s někým", ústup od alespoň trochu "přemýšlivých" pořadů mluveného slova, dokumentů, hudebních pořadů)
3) s rezignací na kvalitu denně odváděné práce v běžném vysílání.

   Vadí mi např., že PŘED odvysíláním pořadu Stopy, fakta, tajemství zazní "právě skončil 157. díl cyklu...", protože "se to zapomnělo odstřihnout a dát na konec". Vadí mi předtočená ohlášení a odhlášení, často plná chyb. (Naopak si velmi cením toho, že paní Zuzana Vojtíšková si tato ohlášení ke hrám a pohádkám již namlouvá sama, zřejmě ví, proč to dělá). A vadí mi neprofesionální proslovy některých moderátorů, zejména pak ve večerním a nočním vysílání.

   V této souvislosti lze ještě zmínit Rádio Junior, kde je pro mě situace úplně zoufalá. Údaje tištěné v TR jsou nepřesné a zavádějící, vysíláno je často něco jiného, než je uvedeno, někdy jsou přesnější údaje na webu, ale také ne vždy. Moderátorka po skončení pohádky klidně ohlásí, že pohádku četl Karel Höger, byť pohádka byla dramatizovaná a hrálo v ní deset jiných herců, jen Karel Höger ne. A to všechno proto, že v archivu existuje více verzí téže pohádky a moderátorka má v ruce "špatný lístek".  Z toho mj. vyplývá,  že lidé ve studiu vůbec neposlouchají,  co právě pouští do éteru. Někdy sedmidílná pohádka skončí pátým dílem, jindy naopak posloucháme "šestý díl pětidílného seriálu".  Popř. po každém dílu zazní v odhlášení: "A jak to bude dál?  To se dozvíme zítra." A po poslední části moderátorka přečte ze stejného papíru: "A jak to bude dál? To se dozvíme zítra."  Vysvětlujte pak malému dítěti, že zítra opravdu, ale OPRAVDU, už pohádka o vodníkovi nepokračuje, že se teta spletla.  Jenže ona se po týdnu spletla zase.  Ano, jsou to drobnosti, ale  "Tisíckrát nic umořilo osla".

   Kdyby k takovým chybám docházelo jednou za měsíc, tak z toho budou veselé příhody pro silvestrovské vysílání, ale za stávající situace k tomu dochází několikrát denně, zkuste si někdy pustit Rádio Junior na celý den. Samozřejmě, malé děti tyto chyby neodhalí a neřeší je, ale tím je to snad ještě horší...

   Omlouvám se, ale nic z toho nechci tolerovat, přehlížet. Nebudu se tvářit, jak je všechno úžasné, když údajně stoupl počet posluchačů o x tisíc a tím má být vše obhájeno. Není. Vždy tu zůstává otázka, jaké posluchače jsme získali a jaké naopak ztratili.

   Někdy si připadám jako v závěrečné scéně filmu Bílá paní, kdy se ode mě chce, abych držel ústa a plaval a nevšímal si, že most přes řeku nestojí.
■     ■