Nový radní Českého rozhlasu Šafařík kritizuje kontrolní orgán za „deficit demokracie“
Petr Šafařík hned po příchodu do Rady Českého rozhlasu navrhl, aby její předsednictvo napříště zasedalo veřejně, ne skrytě jako dosud.
28. 06. 2011 - 06:05
Po třech letech a osmi měsících je Rada Českého rozhlasu konečně kompletní – poslanci
doplnili počet členů na devět, předepsaných zákonem -, hned na první veřejné schůzi se ale stihla názorově rozštěpit. Do výrazné opozice vůči pěti dosavadním radním se postavil jeden ze čtyř nováčků
Petr Šafařík, zvolený na nejkratší dobu tři čtvrtě roku, do března 2012 (dosluhuje totiž mandát za nedávno zesnulého Ladislava Jíšu).
S pěticí služebně starších se Šafařík pustil do křížku nad dvěma zásadními tématy: volbě řádného generálního ředitele, na něž rozhlas už čtvrt roku čeká, a na samotném fungování rady, respektive jejího vedení.
„[Rada Českého rozhlasu] by měla jednat více tak, aby její jednání bylo přístupné veřejnosti, což znamená hlavně to, aby se pokud možno agenda jednání rady přesouvala ze schůzí předsednictva, které jsou neveřejné, na schůze Rady Českého rozhlasu, které jsou veřejné, pořizuje se z nich záznam, který je pak dostupný veřejnosti,“ zněla jeho první teze
na jednání rady minulý čtvrtek v Litomyšli, „radní mají být zástupci veřejnosti a pokládám za důležité, aby také jejich práce byla vystavena co nejširší kontrole veřejnosti.“
Je zaběhnutým pořádkem, že předsednictvo zasedá neveřejně, vždy krátce před odpolední veřejnou schůzí. Řadu bodů mimo dohled veřejnosti detailně předjedná a ty se pak na veřejné schůzi schvalují bez podrobnějších debat. Začasté jsou neveřejné schůze předsednictva de facto schůzemi celé rady – předsednictvo si totiž řadové radní zve jako hosty, stejně tak jako členy managementu rozhlasu.
Zákon přitom přikazuje, že „jednání Rady je veřejné“.
„Jistě je to téma na další debatu a věřím, že se odehraje mezi novými a předchozími členy rady, mezi všemi členy Rady Českého rozhlasu,“ podotkla předsedkyně rady
Dana Jaklová s tím, že zmíněné se děje léta a „nikomu to nevadilo“.
Deficit demokracie
Petr Šafařík ovšem celou tuto praxi vidí jako „deficit demokracie“. Čímž nadzvedl ze židle místopředsedu rady
Tomáše Ratiborského.
Ten Šafaříkovi připomněl, že poslední rok a čtvrt rada fungovala v pěti lidech a jako taková musela hlasovat jednomyslně, aby vůbec rozhodnutí přijala: „Nemohlo být nic demokratičtějšího, než že jsme byli vystaveni tomu, že jsme se museli dohodnout. To byla ta situace, kdy jsme byli opakovaně v pěti. Některé body jsme vraceli a opakovaně diskutovali. Nám nic jiného nezbývalo, pokud jsme chtěli věci posouvat.“
„Když řeknete deficit demokracie, to mě fakt dost štvete,“ kroutil hlavou Ratiborský. „Zaplaťpánbůh za ten ‚demokratický deficit‘, kterého jsme se dopustili, lepší než ruská řízená demokracie,“ prohlásil radní
Antonín Zelenka.
„Stav, že se všichni musejí domluvit, je takový skoro prvobytně pospolný. A to demokratické, to je velmi vzdálené,“ nedal se Petr Šafařík. Než rozpoutal nesouhlas termínem „deficit demokracie“, vysloužil si od Zelenky kritiku také za nápad posunout výběrové řízení na nového šéfa rozhlasu a zveřejnit projekty kandidátů.
„Trošku podezírám pana kolegu doktora Šafaříka, že si vzal za úkol, že dá do absurdity veřejné jednání Rady Českého rozhlasu a že se mu to začíná dařit. Takže já jsem si dal vnitřní imperativ, že na to už nebudu reagovat,“ nechal se slyšet radní Zelenka.
Šafařík opáčil, že si přeje, aby Zelenka rozhodně nemlčel, a že lituje, že právě z poslední schůze předsednictva neexistuje zvukový záznam. „Padaly tam věty, které by byly nesmírně cenným materiálem pro poznání toho, jak to vypadá s médii veřejné služby v České republice.“ A vyzval Zelenku: „Říkejte toho více na schůzích Rady Českého rozhlasu než na předsednictvu.“
Konkrétní argumenty ze zmiňované schůze předsednictva se veřejnost nedozvěděla – zvukový záznam neexistuje a v
zápisu je pouze vágní konstatování „diskutovalo se o poměru mezi předsednictvem Rady ČRo a Radou ČRo“. Toto tam navíc rada doplnila až na návrh Petra Šafaříka.
Stížnost na údajnou škodu 28 milionů Kč
Jak neveřejná zasedání rady komplikují činnost kontrolního orgánu, ukazuje konkrétní situace, v níž nyní radní jsou.
Na své schůzi 15. června mělo předsednictvo rady v ruce písemnou stížnost šéfa rozhlasových odborů Jiřího Hubičky, který v ní – podle ze zápisu ze schůze – kritizoval „nekonzistentní postup rady při sledování průběhu rekonstrukce“ a vyzývá ji, „aby se zabývala škodou, která vznikla Českému rozhlasu ve výši 28 milionů Kč“. Podrobnosti zápis neuvádí.
O plný týden později odmítli všichni diskutovat na veřejné schůzi 22. června o stížnosti, týkající se momentálně největšího a léta se táhnoucí problému veřejnoprávního rozhlasu. Důvod je podle předsedkyně rozhlasové rady Dany Jaklové „technický“: dopis předtím nepředjednalo předsednictvo.
To ho přitom mělo – připomeňme si už výše konstatované – v ruce už týden předtím a co víc: na této schůzi „předsednictva“ byla přítomna téměř celá rada rozhlasu (8 členů včetně 4 nováčků, chyběl jen Milan Badal) a prakticky kompletní management Českého rozhlasu.
Dát víc času novým radním posoudit kandidáty v tendru, o nichž
budou muset za měsíc rozhodnout, radní odmítli, prodlužovat výběr nového řádného ředitele by bylo slovy Antonína Zelenky „nefér k rozhlasákům“.
Naopak s projednáním odborářské stížnosti ohledně stavby se závažným tvrzením radní nespěchají. Přestavba pražského sídla Českého rozhlasu na Vinohradské ulici je přitom podle slov prozatímního ředitele rozhlasu Petera Duhana ve skluzu už tři roky.
