21. 5. 2013 zveřejněno na YouTube
Mediální prostor v České republice prochází dynamickým vývojem. Zejména poslední volební klání (krajské volby, prezidentské volby) přinesla mnoho otázek k roli veřejnoprávních médií z hlediska objektivity či vyváženosti. Navíc se v konečném důsledku jako největší otazník jeví pojem „veřejnoprávnost“.
Jak k těmto otázkám přistupují ředitelé České televize a Českého rozhlasu? Jak pracují s těmito pojmy a jejich dodržováním? Jaká je situace (nejen) těchto médií z pohledu mediálních odborníků? Odpovědi a názory na tyto otázky měla přinést diskuse na půdě Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Účastníci diskuse:
Ing. Petr Dvořák, MBA, generální ředitel České televize
MgA. Peter Duhan, generální ředitel Českého rozhlasu
Prof. PhDr. Jan Jirák, Ph.D., Metropolitní univerzita Praha
PhDr. Tomáš Trampota, Ph.D., Fakulta sociálních věd UK v Praze
Moderátor debaty:
Jakub Jirsa, Ph.D., Filozofická fakulta UK v Praze
Diskusní příspěvek posluchače Tomáše Němce (editor blogu a facebookové stránky
"Nerušte název stanice Praha Českého rozhlasu") a jeho dotaz na
místopředsedu Rady Českého rozhlasu doc. Michala Stehlíka je v čase 1 hodina 27
minuta záznamu.
Příspěvek pana Duhana jsem si poslechl. Byla to (ostatně jako vždycky) pseudofilosofická snůška frází, na jejímž vynuceném konci pan ředitel zapochyboval o kvalitě práce rozhlasu v posledních dvaceti letech. Ano, to je ten správný nástupní bod každého reformátora. Ten přece nebude nikdy tvrdit, že se v jím vedené instituci dělalo vše dobře. To by pak jeho reformy vypadaly jako zcela zbytečná věc. Jenže jak by se pak reformátor proslavil, kdyby nebylo reforem? :-) Na pouhé udržování stavu stačí podprůměrný ředitel, zatímco ON JE KLASA, něco zcela jiného. ON je přece nositelem vize a tu musí realizovat, i kdyby na konci jeho éry vypadalo vše jinak, než jak sliboval. :-)
OdpovědětVymazatZaujal mě také termín "staré výrazové prostředky", který pan Duhan použil hned na začátku svého proslovu. Poslouchám rozhlas už více jak třicet let a jsem zcela opačného názoru, než pan ředitel. Zatímco on mluví o "starých výrazových prostředcích" jako o něčem překonaném, čemu současná mladá generace nemůže rozumět a je tedy potřeba to změnit, já mluvím o stejném období jako o "zlatém věku" Československého (potažmo Českého) rozhlasu. Tehdy bylo moderátorům ještě rozumět, používali spisovnou češtinu v takové formě, která nevyvolávala pocit, že někdo mluví archaickým jazykem, nehihňali se, ale ctili svého posluchače, zvláště pokud se jednalo o pořad, který je určen převážně starší generaci. Co jsou tedy nové výrazové prostředky? To dnešní kuňkání moderátorů? Nebo snad neschopnost artikulace, šišlání, zbytečná emocionalita, nesnesitelná rychlost při čtení zpráv, které sotva stačí běžný čtyřicátník, natož člověk staršího věku? Já tomu dodnes říkal neprofesionalita, ale zřejmě jsem se mýlil, protože ono se ve skutečnosti jedná právě o to nové a pokrokové, co si všichni tajně přejeme, aniž bychom to kdy vyslovili. :-)
OdpovědětVymazatNakonec bych chtěl ještě připojit malý dovětek: Vůbec se mi nelíbil způsob, jak někteří nespokojení "diskutující" skákali řečníkům do jejich proslovu, aniž by je nechali vysvětlit, co svými slovy vlastně myslí. Je to hrubě neslušné chování. Toto je způsob výměny názorů, který nemá v civilizované společnosti co pohledávat a který já přímo bytostně nesnáším. :-( Argumenty takových křiklounů pak, i kdyby byly nakrásně pravdivé (o čemž já pochybuji), vzbudí jen odpor. Nedivím se panu Duhanovi, že svůj příspěvek předčasně ukončil. Myslím, že každý rozumný člověk by na jeho místě udělal totéž, protože s hulváty, kteří na vás z auditoria pokřikují, se prostě diskutovat nedá. Je smutné, že si pak tento způsob "diskuze" může pan Duhan přiřadit ke všem svým odpůrcům. To by mě skutečně mrzelo. :-(
OdpovědětVymazat