21. 11. 2013 napsal Tomáš Němec
Včera 20. října 2013
proběhl další večer Trialogů, kam si tentokráte Jakub Kamberský pozval dva známé rozhlasové redaktory Tomáše
Černého a Roberta Tamchynu. Oba pánové jsou tak rozdílní a přeci čímsi podobní.
Podobní jsou si láskou ke klasické rozhlasové práci. Vědí, že především
přátelský hlas a zvuk, který se line z rozhlasového či jiného přijímače je
to, co dokáže přitáhnout posluchače k poslechu. Vědí to proto, že za
každým z nich stojí velké množství
pořadů v uplynulých dvou desetiletím a také nepočítaně hodin a dní
strávených při jejich přípravě.
obr. 1 - zleva: Tomáš Černý, Robert Tamchyna, Jakub Kamberský
Při povídání obou pánů v přátelské
prostředí pražského klubu Biograf se mi náhle vybavila vzpomínka ze studií sedmdesátých
let minulého století, kdy starý profesor dějin přírodních věd Otakar Matoušek
zval k sobě do bytu studenty, skupinku čítající okolo dvaceti účastníků.
Vždy pozval na besedu nějakou významnou osobnost a studenti si s touto osobností
mohli velmi otevřeně povídat. Tehdy to nebylo zvykem jako dnes, že známí lidé
někde otevřeně vystupovali. A přesto jsem tehdy u profesora Matouška zažil
setkání například s Jiřím Suchým, Jiřinou Jiráskovou, spisovatelem,
Františkem Kožíkem, známým lékařem akademikem Charvátem, ale také třeba s Jiřinou
Švorcovou nebo tehdejším komunistickým
primátorem Prahy, jehož jméno si už nepamatuji. Tehdy jsem ani nevěděl, že
prof. Matoušek pracoval také v
rozhlase v letech 1931 - 1939 jako
první ředitel přednáškového a vzdělávacího programu. Přesto se mi při setkání s pány Černým a
Tamchynou vybavila právě ta přátelská atmosféra Matouškova bytu v Malešicích.
A o čemže bylo setkání v košířském klubu
Biograf? No přece o rozhlase. O pořadech, o zanícení obou pánů pro svou práci.
Víc už nenapíšu. Jsou události, které se musí zažít a popisují se špatně. Na
setkání jsem upozorňoval velmi výrazně. Kdo nepřišel, jeho chyba. Určitě by se
místo ještě našlo.
obr. 2 - pohled do sálu
Žádné komentáře:
Okomentovat