O sebepropagaci Jaromíra Ostrého a o nepořádcích ve vysílání Dvojky Českého rozhlasu

17.  9.  2013 napsali  Vladimír Lohniský  a Přemysl  Doksanský  v diskusi na webu ČRo Dvojka

■     ■

Vladimír Lohniský 

...jakož i režisérovi Jaromíru Ostrému, jehož význam nejenom pro Toulky, ale pro rozhlas jako takový docení teprve budoucnost. Doslovná citace z úvodu dílu 951 Toulek. Nejdříve jsem nevěřil vlastním uším. A že by autor pan Josef  Veselý něco takového sám od sebe do úvodu zařadil, tak tomu také ne. Režisér pan Ostrý by měl být soudný a kritický zejména ke své osobě a nikdy by neměl dopustit zaznění výše uvedené chvály. Minimálně je to trapné, maximálně ... . I když si prosadil název Dvojka a další změny, tak pořád to není jeho rádio. A jen tak mimochodem, jak souvisí chvála pana Ostrého se zaměřením Toulek? Pan Veselý jakožto autor se sám také nechválí. A přitom by si to bezesporu zasloužil. Jinak už se těším na 1731. schůzku Toulek, která bude míti zajisté název Ničitel a likvidátor posledního nad jiné výtečného a mnoha věrným posluchačům milého rádia, jež bylo známé pod názvem Český rozhlas 2 Praha.

■     ■

Přemysl  Doksanský 

Také jsem si všiml, mně samému bylo při poslechu trochu stydno... Ono nejde jen o tento díl Toulek, posloucháte-li Tajuplný ostrov či Stříbrný vítr, povšimněte si, kolikrát jméno JO v pořadech zazní, a to většinou z úst právě JO ("pořad pro vás připravuje JO, v pořadu JO vítáme hosta, rozhovor vedl JO, JO hovoří s...). Omlouvám se, ale nelze si té sebepropagace nevšimnout, nerozumím tomu, žádný jiný z rozhlasových tvůrců to nedělá. Když host zmíní rok 1954, je reakce: "Jaký rok? 1954? To jsem se já narodil!" (viz Stříbrný vítr z 24.12.2011). Ukázkový byl první blok Rádia Retro - o životě, rodině a díle JO jsem se dozvěděl úplně všechno, o pořadech samých pak už o to méně. Navíc jsem si jako posluchač připadal tak trochu jako nezvaný host, který jen přihlíží družnému rozhovoru JO s p. Pokorným.

Ale to není podstatné, důležité jsou výsledky. Za sebe jako za nepatrného posluchače vyjadřuji nesouhlas:

1) s přejmenováním stanice,

2) s celkovou koncepcí vysílání (bulvarizace, s ní související neustálé rozhovory "s někým", ústup od alespoň trochu "přemýšlivých" pořadů mluveného slova, dokumentů, hudebních pořadů)

3) s rezignací na kvalitu denně odváděné práce v běžném vysílání.

   Vadí mi např., že PŘED odvysíláním pořadu Stopy, fakta, tajemství zazní "právě skončil 157. díl cyklu...", protože "se to zapomnělo odstřihnout a dát na konec". Vadí mi předtočená ohlášení a odhlášení, často plná chyb. (Naopak si velmi cením toho, že paní Zuzana Vojtíšková si tato ohlášení ke hrám a pohádkám již namlouvá sama, zřejmě ví, proč to dělá). A vadí mi neprofesionální proslovy některých moderátorů, zejména pak ve večerním a nočním vysílání.

   V této souvislosti lze ještě zmínit Rádio Junior, kde je pro mě situace úplně zoufalá. Údaje tištěné v TR jsou nepřesné a zavádějící, vysíláno je často něco jiného, než je uvedeno, někdy jsou přesnější údaje na webu, ale také ne vždy. Moderátorka po skončení pohádky klidně ohlásí, že pohádku četl Karel Höger, byť pohádka byla dramatizovaná a hrálo v ní deset jiných herců, jen Karel Höger ne. A to všechno proto, že v archivu existuje více verzí téže pohádky a moderátorka má v ruce "špatný lístek".  Z toho mj. vyplývá,  že lidé ve studiu vůbec neposlouchají,  co právě pouští do éteru. Někdy sedmidílná pohádka skončí pátým dílem, jindy naopak posloucháme "šestý díl pětidílného seriálu".  Popř. po každém dílu zazní v odhlášení: "A jak to bude dál?  To se dozvíme zítra." A po poslední části moderátorka přečte ze stejného papíru: "A jak to bude dál? To se dozvíme zítra."  Vysvětlujte pak malému dítěti, že zítra opravdu, ale OPRAVDU, už pohádka o vodníkovi nepokračuje, že se teta spletla.  Jenže ona se po týdnu spletla zase.  Ano, jsou to drobnosti, ale  "Tisíckrát nic umořilo osla".

   Kdyby k takovým chybám docházelo jednou za měsíc, tak z toho budou veselé příhody pro silvestrovské vysílání, ale za stávající situace k tomu dochází několikrát denně, zkuste si někdy pustit Rádio Junior na celý den. Samozřejmě, malé děti tyto chyby neodhalí a neřeší je, ale tím je to snad ještě horší...

   Omlouvám se, ale nic z toho nechci tolerovat, přehlížet. Nebudu se tvářit, jak je všechno úžasné, když údajně stoupl počet posluchačů o x tisíc a tím má být vše obhájeno. Není. Vždy tu zůstává otázka, jaké posluchače jsme získali a jaké naopak ztratili.

   Někdy si připadám jako v závěrečné scéně filmu Bílá paní, kdy se ode mě chce, abych držel ústa a plaval a nevšímal si, že most přes řeku nestojí.

■     ■

odkaz  http://www.rozhlas.cz/dvojka/diskuse/_zprava/1189825#diskuse