Rada Českého rozhlasu se může těšit na dobré jídlo

17. 5. 2014 napsal Tomáš Němec

 Nový člen Rady Českého rozhlasu Ivan Vodochodský sice ještě nenavštívil veřejnou schůzi Rady Českého rozhlasu, ale již ho pozval vedoucí výroby pořadů Českého rozhlasu Jiří Mejstřík do pořadu Noční mikrofórum na stanici Dvojka Českého rozhlasu, aby spolu dne 17. května 2014 pohovořili o jídle a pití a o kulinářských pořadech. Kulinářští kamarádi se nezapřeli. Myslím, že pan Vodochodský dobře předestřel, kam bude směřovat jeho úsilí v Radě Českého rozhlasu.

Restart stanice Český rozhlas Vltava

30. 4. 2014 publikováno na webu Českého rozhlasu

odkaz http://www.rozhlas.cz/vltava/akce/_zprava/restart-pozvanka-na-setkani-s-jirim-suchym-i-poslech-z-metropolitni-opery--1343232?utm_source=%C4%8CRo+Vltava&utm_campaign=4bc40ca552-Pozv_nka_na_Restart_a_Studio_Live4_28_2014&utm_medium=email&utm_term=0_9208ae855e-4bc40ca552-134788813

Proč se nevysílá pořad Textempore

6. 4. až 12. 4.  2014 napsali posluchači Hanka 39,  Jiří 12,  Tomáš Němec, Karel Nývlt,  Milena a šéfredaktor stanice ČRo Dvojka Miroslav Dittrich  prostřednictvím marketingového pracovníka Jakuba Hritze  v  diskusi na webu stanice Dvojka v rubrice „Váš názor nás zajímá“

Hanka39 

Nesleduju mediální hádky, takže jsem se neinformovaně dnes těšila na další TEXTEMPORE Františka Novotného — a ono nikde. Kam se podělo? Odstěhovalo se, nebo umřelo? Není snad dost sledované posluchačem, který si libuje v klepech, hulvátství, nadirigovaném smíchu a uřvanosti? A co my ostatní, kteří máme rádi Františka, Spirituály, poezii a vtipné komentáře? Možná nás ubývá, ale to by neměl být pro ČR důvod, aby preferoval většinu ve jménu sledovanosti. Jako by na kvalitu postupně rezignoval.

Jakub Hritz  

Vážení posluchači,
pořad Textempore Františka Novotného na vlnách Dvojky prozatím opravdu skončil. Stalo se tak proto, že jsme v zájmu i ostatních stanic Českého rozhlasu uvolnili místo novému pořadu „eRko“, který bude informovat o dění v celém Českém rozhlase. A protože se „eRko“ bude vysílat na většině stanic ČRo, dostanou se informace o pořadech Dvojky i k dalším posluchačům Českého rozhlasu. Jsme si vědomi, že tento pořad měl své posluchače a že František Novotný je kvalitní rozhlasový autor. S Františkem Novotným jsme nadále v kontaktu. Kromě toho, že uvádí nedělní Dobrá rána, právě v těchto dnech připravuje pilotní pořad s Luďkem Munzarem, který bude navazovat na cyklus „To je život“. Nevylučujeme, že při dalších změnách schématu Dvojky, se k pořadu Textempore vrátíme.

Miroslav Dittrich
šéfredaktor Dvojky

Jiri 12 

Kdo nám to vlastně odpovídá? Nebo došlo ke vtělení pana Hritze do pana šéfredaktora? Pokud by tomu tak bylo, navrhuji uspořený plat za jeho tabulkové místo ukládat na budoucí financování návratu k názvu i schématu ČRo 2 Praha. (když už se nevylučují "další změny schématu Dvojky", jak je v odpovědi řečeno)...

Jakub Hritz  

Dobrý večer,
reakce je přímo pana šéfredaktora, je možné si to ověřit.
Jakub Hritz

Tomáš Němec 

Jsou ovšem jiné pořady, které by mohly být bez číkoli lítosti nahrazeny, například tlachárna paní Švejnohové.

Jiri 12 

Nejhorší je, že nejenom je to obsahem tlachárna, ale samotný přeslazený projev jeho uvaděčky je těžko poslouchatelný. Teprve teď začínám plně chápat pojem "nepřekonatelný odpor",,,

Karel Nývlt 

Ano, poslouchat, jak se snaží vytěžit jakoukoliv pikantérii z hosta a pak se tomu servilně zasmát, je někdy opravdu nemožné. Určitě by se uplatnila v nějakém bulváru. Odkud ostatně přišla ?

Milena 

Za nasazení paní Švejnohové do vysílání Dvojky,by se měl rozhlas velmi stydět.Tu dámu by snad ani nejbulvárnější soukromé rádio nepřijalo.

odkaz - http://www.rozhlas.cz/dvojka/diskuse/_zprava/1189825#comment-1322616082

Znepokojivý průzkum: Rada ČT a ČRo jsou pod vlivem politiků, zlobí se Češi

17. 4. 2014 zveřejněno na serveru Eurozprávy.cz

Praha - Celkem 92,7 % občanů České republiky se domnívá, že jsou Rada České televize (ČT) a Rada Českého rozhlasu (ČRo) při svých rozhodnutích politicky ovlivnitelné. Ukázal to exkluzivní průzkum společnosti SANEP, z jehož závěrů také mimo jiné vyplývá, že o činnost Rady ČT a Rady ČRo se zajímá 46,3% respondentů, kteří odpovídali na otázky šetření společnosti SANEP.

Dle názoru 47,1% dotázaných by do Rady ČRo a Rady ČT měly být voleny nezávislé a veřejností respektované osobnosti. Výhradně osobnosti bez jakéhokoli napojení na politiku a na politiky, pak do pozic radních ČT a ČRo preferuje dalších 31,2% dotázaných.

Většina skupiny dotázaných (76,7%), kteří se zajímají o činnost Rady ČT a ČRo, se také domnívá, že stávající volba členů Rady České televize a Českého rozhlasu Poslaneckou sněmovnou je nevyhovující.

Volbu členů Rady ČT a ČRo odbornou komisí, složenou například ze zástupců univerzit, preferuje 58,4% respondentů. Stávající volbu členů radních Poslaneckou sněmovnou pak preferuje 14,3% dotázaných.

V souhrnu 66% veřejnosti, která se zajímá o činnost členů Rady ČT a Rady ČRo, není spokojeno s tím, jak stávající Rada Českého rozhlasu plní svoji úlohu, kterou je zajištění kontroly veřejnoprávních médií veřejností. V případě Rady České televize pak není spokojeno s činností této rady v souhrnu dokonce 72,7% veřejnosti.

Za znepokojující lze pak považovat názor v souhrnu 70,2% dotázaných, kteří se domnívají, že je volba členů Rady ČT a ČRo dle stávající platné legislativy výhradně politickou volbou, kdy poslanci volí „své" kandidáty tak, aby volba kopírovala rozložení politických sil v Poslanecké sněmovně.

Exkluzivní průzkum společnosti SANEP, který se zaměřil na činnost Rady ČT a ČRo, poukazuje na poměrně závažnou nespokojenost s činností, ale i volbou členů těchto rad, kterou vnímá většina uvedené skupiny dotázaných jako politickou. V této souvislosti je pak vnímána Rada ČRo a ČT jako politicky ovlivnitelná, což by v rámci činnosti veřejnoprávních médií mělo být zcela nepřípustné. Ze závěru průzkumu společnosti SANEP lze pak vyvodit, že změna vnímání veřejnosti ve vztahu k činnosti radních Rady ČRo a ČT by mohla nastat v případě změny volby či výběru osobností obou rad, které by neměly být jakkoli spojovány s politickou sférou.

Exkluzivní průzkum byl proveden ve dnech 10. 3. – 13. 3. 2014 na vybrané skupině 4.038 dotázaných, kteří představují reprezentativní vzorek obyvatel ČR ve věku 18-70 let. Celkově se průzkumu společnosti SANEP zúčastnilo v rámci respondentního panelu více jak 220 tisíc registrovaných uživatelů 14.213 dotázaných. Reprezentativní vzorek byl vybrán metodou kvótního výběru a odpovídá sociodemografickému rozložení obyvatel ČR dle údajů Českého statistického úřadu. Statistická chyba u uvedené skupiny obyvatel se pohybuje v rozmezí +-1,5%. Kontrola daného vzorku byla provedena triangulační datovou metodou.

odkaz http://kultura.eurozpravy.cz/media/89490-znepokojivy-pruzkum-rada-ct-a-cro-jsou-pod-vlivem-politiku-zlobi-se-cesi/

Otevřený dopis členům Volebního výboru PSP ČR

6. 3. 2014 zveřejněno na serveru spolku SLOVO O SLOVĚ

OTEVŘENÝ DOPIS ČLENŮM VOLEBNÉHO VÝBORU PSP ČR

Volební výbor PSP

 Praha, 6. března, 2014

Vážení členové Volebního výboru PSP

Obracíme se na vás se žádostí, abyste zvážili možné další kroky ve věci řízení Rady ČRo a ČRo samotného coby média veřejné služby.

Důvod pro to, že se nyní obracíme přímo na vás, tkví v pro nás překvapujících reakcích na náš první otevřený kritický dopis a posléze i na druhý dopis uvádějící na pravou míru špatné pochopení některých předchozích tvrzení ze strany vedení Čro, s řadou emfatických útoků.

Byli jsme překvapeni tím, že závěr Rady ČRo týkající se našich kritických výhrad jde do ztracena: zákon údajně porušen nebyl a nic se tudíž nestalo. Kromě toho nám vedení ČRo vyhrožuje žalobou s tím, že jsme se dopustili utrhání na cti. Jak by asi dopadl ten, kdo by vznesl kritickou připomínku a byl zároveň zaměstnancem ČRo? Obáváme se, že takové počínání je v rozporu s principy platnými pro média veřejné služby v demokratické společnosti. Komu jinému jsme měli adresovat naši kritiku ČRo než Radě? Dopis týkající se média veřejné služby přece nemůže být tajný…

Hlavním důvodem odmítnutí naší kritiky pana ředitele Petera Duhana i Rady bylo to, že naše připomínky údajně postrádají podklady. Ovšem až do této chvíle jsme od nikoho nedostali pozvání k jednání a ani se nás na podklady nikdo neptal. Navíc řada argumentů v našem materiálu je naprosto věcných. Za těchto okolností je apodiktické tvrzení o tom, že pro svá tvrzení nemáme žádné důvody, zavádějící. Ukazuje jen, že na nápravě věcí v ČRo nemá Rada žádný zájem.

Obáváme se, že bude třeba důkladnější kontroly ČRo tak, aby toto medium veřejné služby bylo ochotno komunikovat s veřejností a aby Rada byla skutečně funkční. Prezentace kandidátů do Rady ČRo v minulých dnech k tomu ostatně přinesla řadu argumentů.

Přílohy:

1. dopis Radě ČRo

vyjádření vedení ČRo na webu bez adresáta

2. dopis Radě ČRo

vyjádření Právního oddělení ČRo adresované spolku SLOVO O SLOVĚ

vyjádření Rady ČRo adresované spolku SLOVO O SLOVĚ

Podepsáni:

doc. MUDr. PhDr. Jan Payne, PhD., předseda SLOVO O SLOVĚ

ing. Milan Haluška, člen výkonného výboru SLOVO O SLOVĚ

ing. Zdeněk Řeřicha, člen výkonného výboru SLOVO O SLOVĚ

Mgr. Josef Zemek, člen výkonného výboru SLOVO O SLOVĚ

Kontakt:

slovooslove@volny.cz

Budečská 39, 120 00 Praha 2

odkaz http://www.slovooslove.cz/dopis-clenum-volebneho-vyboru-psp-cr/

Od května se chystá zostření programu stanice Vltava

2. 3. 2014 napsal Tomáš Němec s použitím zvukového záznamu z veřejné schůze Rady Českého rozhlasu z listopadu 2013 a rozhovoru se šéfredaktorem stanice Vltava Lukášem Hurníkem, který byl publikován v Týdeníku Rozhlas č. 10 / 2014

   Na listopadovém zasedání Rady ČRo řekl generální ředitel Českého rozhlasu Peter  Duhan (31 minuta záznamu 1. části): "Já se domnívám, že Vltava je dlouhodobě, to znamená dva tři roky zralá na to, aby svůj program nějakým způsobem liftovala, abych to řekl srozumitelným jazykem. Takže nebylo to vázáno na poslední výzkum, je to vázáno na dlouhodobé pozorování u této stanice."

Náměstek pro program a vysílání René  Zavoral dodává: "Jenom doplním. Samozřejmě platí, že stanice typu jako je Vltava, tedy typu arte, určitě nikdy nebude stanicí s nějakým masovým publikem, je to stanice pro výlučnou skupinu posluchačů. Nicméně ta čísla, která vykazuje, ještě úplně neodrážejí možný potenciál této stanice na trhu, jak bychom si představovali, který by mohla mít, tedy opravdu je snaha přilákat posluchače, nové posluchače k poslechu této stanice. Pravdou je to, co říkal pan generální ředitel. My jsme se vlastně už začali bavit o změnách na stanici Vltava v polovině června na programové konferenci v Národním muzeu a je připraveno opatření programových změn, které by mely platit od 5. května. Shodou okolností v květnu vysílá tato stanice padesát let, tedy i k tomuto výročí do jisté míry připravujeme tyto změny. A je pravda, že schéma se 10 let prakticky za stávajícího šéfredaktora Lukáše Hurníka nijak zásadně neměnilo. Je vidět, že ta stávající podoba nemá potenciál nabrat nové posluchače a my bychom samozřejmě ty posluchače rádi zase přilákali."

   To je konec citace, kterou jsem pracně opsal ze zvukového záznamu na stránce Rady ČRo. Pan Zavoral lehce poukázal na to, že se schéma na Vltavě dlouho neměnilo spíše jako mínus současného šéfredaktora Hurníka. Je zřejmé, že pokud se nové schéma nezdaří tak jako se nezdařilo ani na ostatních stanicích, pan Hurník bude mít "zásluhu" jen minimální. Připojuji odkaz na audiozáznam -http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3014041

   Aktuální číslo Týdeníku Rozhlas (10 / 2014)  přináší rozhovor se šéfredaktorem stanice Vltava Lukášem Hurníkem. Po vzoru pokrokového duhanovského vedení Českého rozhlasu jsou změny označeny počítačovou terminologií jako „restart“. Po přečtení článku na mně padl smutek. Půl roku po odchodu Jaromíra Ostrého z celoplošné stanice Praha/Dvojka  dopadlo  zostření programu i na stanici Vltava. Šéfredaktor Lukáš Hurník je však rozhlasu a kultury více znalý než Jaromír Ostrý.  Také ho považuji za vnímavějšího vůči posluchačům. Proto doufám, že  změny, které se na Vltavě objeví 5. května, nebudou tak uši trhající jako ty, které den ze dne zavedl Jaromír Ostrý na stanici Praha v únoru 2011. Pokud tam bude něco tak špatného jako na bývalé stanici Praha, rozhodně to nebudu připisovat panu Hurníkovi, ale náměstkovi generálního ředitele Renému Zavoralovi. To je člověk, který sice program řídí, ale sám nikdy žádný rozhlasový pořad nenatočil. Je to však univerzální šéf čehokoli. Je jedno, jestli v bance nebo v rozhlase. Rád rozhoduje o věcech, kterým nerozumí.

   A teď si přečtěte rozhovor s Lukášem Hurníkem o změnách na stanici Vltava od května 2014. Další zostřování  vysílání stanic Českého rozhlasu budeme muset trpět až do konce volebního období Petera Duhana, tj. do roku 2017. Na bezzubou Radu Českého rozhlasu nelze spoléhat. Tedy nelze spoléhat na to, že by Rada Českého rozhlasu odvolala Petra Duhana tak jako odvolala jeho předchůdce Václava Kasíka.

■     ■

Poslancům se představili adepti do Rady Českého rozhlasu

28. 2. 2014 napsal Ondřej Aust na serveru Médiář.cz

KANDIDÁTI DO RADY ČESKÉHO ROZHLASU

Jan Krůta
Bývalý ředitel Bontonu, nakladatelství mu zkrachovalo na „dobrých knížkách“, pak založil PR agenturu, ta prý taky tolik nejde. „Štěkat hodně nahlas a občas roztrhnout nějakou nohavici,“ zakončuje svůj fejeton, který zvolil jako formu představení se, závazkem textař Jan Krůta. „Proboha, proč se do Rady České televize všichni tak derou? To mají za vzor Helenu Fibingerovou?“ ptal se v průběhu fejetonu. „Helenou Fibingerovou nikdy nebudu,“ odhadl nato. „Nemá cenu dělat ramena, že vím všechno,“ vyhýbá se zprvu otázce na nový okruh Českoho rozhlasu a žádá o sto dní hájení. Není pro dětské rádio Junior, dal by důraz na mládež. Výhodou rozhlasu oproti televizi je hudební archiv, který Český rozhlas má.

Pavel Hekela
Třináct let pracoval v Českém rozhlasu, loni na podzim přišel o místo ředitele olomouckého studia, když neuspěl ve výběrovém řízení na přeobsazení pozice. Práce v rozhlasu ho bavila natolik, že chce pracovat v jeho radě. Viděl by „velký prostor pro ombudsmana v Radě Českého rozhlasu“, jak směrem k zaměstnancům, tak v roli smírčího orgánu vůči veřejnosti. Poslanci Kortemu to přijde jako alibismus, protože takovou roli má mít právě rada jako taková. Hekela zdůrazňuje význam regionálního vysílání – lokální studia by měla být malé Dvojky v regionech, a Dvojka by neměla být jen rodinná. „Tak striktní vznik zpravodajských center podvázalo regionální zpravodajství,“ kritizuje Duhanovu restrukturalizaci. Řízení z centra podle něj není metodické, ale direktivní

Mikoláš Chadima
„Stárnoucímu rockerovi na volné noze se začaly krátit příjmy a tak jsem začal uvažovat o novém zaměstnání.“ Klepou se mu prý nohy, poněvadž nikdy ještě nebyl grilován. „Práci jsem neflákal ani za minulého režimu.“ Vy jste možná jako jedinej pochopil, v čem je to členství v radě,“ děkuje poslanec Jandák. Chadima totiž začal tím, že nenese vizi o světlých zítřků rozhlasu, protože nebude generální ředitel, ale dohlížející radní. Poslanec Berkovec se táže na program České televize, opraven, že už jde o rozhlas. „Světlé místo je Vltava, stanice, kterou asi jako jedinou poslouchám. Moje žena poslouchá Radiožurnál a máme spolu půtky, mluvené slovo se dá, hudba ne.“ Následuje diskuse na téma pokleslého vkusu populace. „Jste aktivní člen OSA, jak byste řešil střet zájmů, kdy byste jako radní Českého rozhlasu projednával novou smlouvu a měl byste hájit rozhlas?“ zajímá poslance Kolovratníka. Chadimova zdrcující upřímnost pokračuje: „Já bych ho moc nehájil, protože jsem především autor.“

Hana Dohnálková
Vystudovaná hudební vědkyně z Filozofické fakulty UK, nyní muzikoložka ve filharmonii. Po jejím rozboru s části pro otázky klade poslanec Holík záludný dotaz, zda by byla pro větší prostor pro vzdělávací pořady na úkor populárních. Odpovědí je, že to radním nepřísluší.

Jiří Florian
Přichází bývalý předseda Rady Českého rozhlasu, za jeho působení rada vyhodila tehdejšího generálního ředitele Václava Kasíka, zpackala to tak, že přitom porušila svá jednací pravidla. Florian 45 let dělá v České televizi v Brně, nyní na externí smlouvu. „Český rozhlas mám rád, je to významná kulturní instituce, zanedlouho bude slavit 90 let,“ podotkl Florian k výročí, které proběhlo loni. „Udělám vše pro to, aby se rozhlas rozvíjel do výšek stále vyšších a aby měl dav spokojených posluchačů,“ prohlásil. Poslanec Kolovratník, tehdy manažer rozhlasu, následně zvedl téma přehmatů Florianovy rady, hlavně obvinění rádia Wave z propagace fašismu. „První problém, na který rada narazila, že Wave v jednom pořadu ve večerních hodinách moderátor zřejmě pod vlivem, vyzýval posluchače, aby volali, jak prezident Klaus s jeho paní intimně žijí. Byla z toho tehdy velká nepříjemnost, rada se tím začala zabývat, generální ředitel odvolal ředitele stanice, od té doby mělo Wave jen šéfredaktorku. Pracovníci rádia to těžce nesli a měl jsem pocit, že obviňovali radu, že zlá rada to zařídila. Tentýž expert, co odhalil předchozí prohřešek, doložil pak českým překladem konkrétní písně, že se v ní zpívalo něco o hákových křížích a podobně. Rada na toto téma začala diskutovat a přepis se pak objevil v médiích.“ Čtenáři měli pocit, že to je přepis oficiální, nějakých verdiktů. „Rada neobvinila rádio Wave, že by propagovala fašismus. Obviněn nikdo nebyl a neexistuje usnesení rady, že rada rádio Wave tak obvinila z propagce fašismu. Šlo pouze o diskusi, která byla velmi živá a byla daná tím, že tentýž expert odhalil problém i předtím. Pak se ukázalo, že ten překlad byl špatný.“ Dál Florian musí odpovídat na nesrovnalosti v systému odměn pro předsednictvo své tehdejší rady.

Jaroslav Růžička
Právník, předseda Dozorčí komise Rady Českého rozhlasu. Je pro efektivnější výběr rozhlasových poplatků, aniž by se zákonem navyšovaly. Tím by se podle něj dalo vybrat víc na redaktory. Dala by se také pronajímat prostory regionálních studií, které nejsou naplno využívané právě rozhlasem. Použít je pro činnost kulturního centra v regionech, což by přilákalo jak mladé, tak starší. Cestou, jak získat víc peněz, je podle Růžičky zpeněžit bohatý archiv, hudební nahrávky, vydávat je víc než teď. Nadnáší také téma užší spolupráce ČT a rozhlasu právě nad archivem, byť po tristní zkušenosti Slováků není vyloženě pro spojení.

Tomáš Ratiborský
Rekapituluje svou šestiletou práci v Radě Českého rozhlasu, které nyní předsedá. Za šest let dali tisíc usnesení, odvolali Kasíka a naopak instalovali řádného nového šéfa Duhana. „Myslím, že jsme zvolili dobře.“ Jako červená nit se jeho mandátem v radě vinula problematika rekonstrukce ústředního sídla na pražské Vinohradské třídě, která nedávno skončila účtem zhruba o 120 milionů vyšším než bylo plánováno. „Myslím, že jsem zdravým oponentem [maanagementu],“ odpovídá Ratiborský poslanci Kolovratníkovi, který je opačného názoru. Ratiborský potvrzuje, že byl v Soči, a to s náměstkem Koliandrem, jel v jiném turnusu než Duhan. Financoval to Český olympijský výbor, rada hradila diety na pět dní, celkem 250 eur. Výbor pozval rozhlas, ten pak postoupil dvě místa radním. „To bychom museli zasedat dva dni,“ ohrazuje se šéf rady proti tomu, že některé věci se rozhodují, respektive předpřipravují na neveřejných předsednictvech. „Hlavně mě to baví,“ říká k motivaci dál kandidovat. „To je podezřelý,“ reaguje poslanec Jandák.

Václav Chalupa
Známý veslař olympionik rekapituluje své působení vrcholového sportovce. Nyní technický ředitel sportovního centra v Račicích. „Tady vstupujete do vod zcela odlišných,“ začíná se ptát poslanec Korte. Zkouší z prodecur stížnosti veřejnosti směrem k radě. Pan Chalupa trochu tápe. Do placení koncesí ale apeluje vnést právě fair play, za něž byl oceněn – kdo poslouchá, ať platí. Veslaři, kteří Chalupu nominovali, jej prý přesvědčili, že v radě by mohlo být jeho místo, chce zastupovat obyčejné lidi.

Miloš Rejchrt
Bývalý radní České televize z doby krize v letech 2011 a 2012. „Úroveň Českého rozhlasu, zvlášť co se týče etických otázek, je velmi slušné a napomáhá prostředí, v němž vůbec etické povědomí může vznikat.“ Hovoří se o bohoslužbách ve vysílání, i ateistická část veřejnosti je podle Rejchrta „tak nějak k nedělnímu kafíčku potřebuje“. Tázán na názor ohledně snižování stavů v rozhlasu, nemá názor, neví, zato se poslanců ptá, jak nakládají s Kodexem, který rozhlas sněmovně podle zákona předložil. Poslanci zlehka tápou, slovo si vzal přítomný Štěpán Kotrba, bývalý radní rozhlasu.

Antonín Zelenka
Bývalý radní rozhlasu chce do kontrolního orgánu zas. „Moje jméno je značně profláklé, nesu si různá stigmata, jako škůdce v době televizní krize a destruktora rozhlasu,“ práskl se hned s odkazem na nedávné texty MF Dnes. „Břetislavu Rychlíkovi se omlouvám, že mu už čtrnáct let piju krev.“ Vrací se ke kauze Wave a fašismus, říká, že „se rada tehdy sekla“, za což se prý omluvila. Dostává se k tomu, proč kandiduje: „Je to prozaický důvod, jsem dvacet měsíců bez práce, protože nemohu jako radní po skončení mandátu dva roky pracovat v rozhlasu. Kdybyste se na to tedy podívali.“ Ano, rady jsou tu podle něj kvůli hlídání účelného nakládání s penězi, ale vždy je to podle něj věc subjektivního názoru. „Je účelné vynaložit několik milionů na projekt Odhalení?“ a „dívat se na opičky“, ptá se. „Už třináct let nejsem členem ODS ani žádné politické strany,“ říká v odpovědi poslanci Kolovratníkovi. „To neříkáte správně,“ kárá později Kolovratníka v debatě o střetu zájmů, když poslanec říká, že radní by nikdy zároveň neměl dělat pro ministerstvo. Regionální studia veřejnoprávních médií podle Zelenky vznikla zákonem proto, aby „hejtmanství měla svou vlnu“. „Pro naši zemičku“ to je ale naddimenzované řešení. „Je to zbytečné, je to drahé. Mělo by to podléhat velmi vážné debatě.“

Oldřich Šesták
Předloni v červnu odvolaný náměstek pro správu a provoz generálního ředitele Duhana, s nímž se jejich cesty od blízké spolupráce (Šesták vedl Duhanovi kancelář, pak ho Duhan udělal výkonným ředitelem rádia) rozcházely, až se rozešly právě začátkem léta 2012. Šesták mohl zůstat ve vedení programu, ale nedokázal si představit, že by s Duhanem dál dělal. Jeho kroky před poslanci kritizuje. Není ujasněn počet okruhů, není jasné, jak budou fungovat regiony. „Stanice mluveného slova [Plus] odstartovala nešťastně, nevědělo se, kde vysílá. Jsou v ní spojena tři neslučitelná rádia, mnoho lidí kvůli tomu rozhlas opustilo.“ V rozhlasu je podle něj „finanční nestabilita“. Poslance Berkovce zajímá, jak tedy najdou s Duhanem znovu společnou řeč. „S bývalými partnerkami i milenkami vycházím dobře, i když se nestýkáme,“ odvětil Šesták. Dál kritizuje stanici Plus, název je podle něj nešťastný, plete se podle něj třeba s plzeňským FM Plus. Šestákovi přijde, že došlo „k prolnutí vedení rozhlasu a rady“, ta tak není příliš kritická. Šesták rovněž napadl nedávné přeobsazení míst ředitelů regionálních studií. „Zaměstnanci věděli výsledky dopředu,“ tvrdí.

Lenka Procházková
Spisovatelka, signatářka Charty 77, dcera Jana Procházky popisuje svou zkušenost z minulého režimu. Nedostatky rozhlasu vidí ve zpravodajství, i když jich ve srovnání ČT není tolik, chybí jí v něm pluralita názorů. Přesvědčila se o tom, když organizovala povědomí o církevních restitucích. „Česká televize na nás skoro poštvala policii, když jsme tiskovku uspořádali u jejích dveří, aby si toho konečně všimli.“ „Včasná komunikace kontroverzních témat snižuje napětí ve společnosti, smyslem veřejnoprávních médií je udržovat soudržnost, a ne aby to napětí vytvářela.“

Martin Engel
Trojnásobný mistr republiky v zápasu, bývalý zaměstnanec Fondu národního majetku, bývalý (osm let) středočeský zastupitel za ODS. Řekl, že jako laik nemá bližší vztah k rozhlasu. S poslanci rozebral spíše právní problematiku, zastoupování

Marek Šváb
Středoškolský učitel ekonomických předmětů je pozorným posluchačem a častým přispěvatelem do diskusí o rozhlase i komerčních rádiích, erudovaný diskutér. Člen a řadový zastupitel ČSSD v Trutnově. Neúspěšný kandidát do Rady Českého rozhlasu z roku 2010. Poslanec Komárek míní, že být zastupitelem a zároveň radním je střet zájmů, Šváb myslí, že když je zastupitelem řadovým, konflikt to není, ale byl-li by zvolen, je připraven se věnovat práci v radě „skutečně naplno“, tedy zřejmě rezignovat na zastupitelstvo. „Nový management zpřehlednil struktur stanic, u regionálního vysílání nejsem přesvědčen, zda je to v pořádku, ale projekt Regiony teprve začíná.“

Jiří Vejvoda
Osm let býval členem vedení rozhlasu, v letech 2004 až 2010 šéf ČRo2-Praha. Čtyři roku už nemá s rozhlasem nic společného. „Rozhlas silně klopýtá za tím, co dokáže BBC.“ „BBC neprohrála bitvu o mladého posluchače, kterou Český rozhlas prohrál.“ Vzorem je také americké rádio veřejné služby NPR. Poslanec Korte se ptá na Vejvodovu současnou tvorbu. Ten říká, že dělá pro Classic FM. „Můžu to ukončit, ale bude mě to mrzet.“ „Setsakra“ by ho ale bavila práce koncepční, a tou vidí právě práci v radě. Hovoří také o funkci ombudmana veřejnoprávního rádia.

Karel Michal
Bývalý zástupce šéfredaktora a ekonomický náměstek Svobodné Evropy. Volá po návratu dob, kdy rada působila „impulsivně a pozitivně“. Teď je vztah symbiotický, „jako že se nic neděje“. Odvolává se na iniciativu Slovo o slově. Vystoupil ostře proti nové značce veřejnoprávního rádia: „To je jako kdyby Mercedes změnil logo.“ Kritizuje stanici Plus, která nahradila zpravodajské Česko, publicistickou Šestku a Leonardo o vědě: „Dva různé svetry, každý mají zip, každý je jiný, když se chtějí spojit, nejde to.“

Předseda dozorčí rady Tablet Media Petr Schönfeld, dále porevoluční vydavatel Playboye a také spolužák poslance Korteho (ten nechal do zápisu zaznačit svou otázku, proč Chocholouš jako bývalý člen ÚV SSM vůbec chce do rady) Ivan Chocholouš a televizní kuchař a zastupitel v Královéhradeckém kraji Ivan Vodochodský dnes nepřišli. Poslanci přečetli jejich dopisy. Všichni tři napsali, že jsou v zahraničí.

Volba radních proběhne na schůzi sněmovny ve středu 5. března od 10.00.

odkaz http://www.mediar.cz/opet-sledujeme-zive-poslancum-se-predstavuji-adepti-do-rady-ct-a-rozhlasu/

Odpověď Rady Českého rozhlasu na podněty spolku SLOVO O SLOVĚ

Rada Českého rozhlasu odpověděla na dopisy spolku SLOVO O SLOVĚ
dopis č. 1 spolku Slovo o slově viz - Otevřený dopis Radě Českého rozhlasu – podnět k prošetření
dopis č. 2 spolku Slovo o Slově viz - Odpověď spolku Slovo o Slově na stanovisko vedení ČRo 
k  Otevřenému dopisu SoS

odkaz http://www.rozhlas.cz/rada/stiznosti/_zprava/spolek-slovo-o-slove-unor-2014--1320816

Výstava Meteoru je zpět v Praze

17. 2. 2014 napsal Jakub Hritz na webu stanice ČRo Dvojka

Výstava Meteoru je zpět v Praze

Meteor - výstava Budoucnost začíná teď aneb takhle vědce neznáte, vernisáž

Foto: Jakub Hritz

Slavnostní vernisáž otevřela výstavu Meteoru - Budoucnost začíná teď aneb takhle vědce neznáte, která se vrací z Brna, kde zaznamenala velký úspěch, do Prahy. Nenechte si ujít příležitost na vlastní oči vidět české vědce na velkoformátových fotografiích. Šanci máte jen do 26. března.

Netradiční výstava představuje celkem padesát významných vědců, kteří spolupracují dodnes s pořadem Meteor. U každé osobnosti nabízí pět snímků z osobního života na téma „Co jsem dělal v roce 1963, 73, 83, 93, 2003“ a jeden velkoformátový snímek, vytvořeným profesionálním fotografem. Poslední fotografie kreativně zvolenými atributy ilustruje povolání snímané osobnosti (archeolog - kost, astronom - dalekohled, atp.). Základní myšlenkou výstavy je totiž připomenout, že vědci jsou také lidé, a že bez nich by Meteor nikdy nemohl být tím, čím je. 
Výstava tak prověří nejen vaše znalosti o životě českých vědců, ale umožní vám nahlédnout i do soukromí takových velikánů vědy jako jsou: Jiří Grygar, František Koukolík či Václav Pačes. 

Navštívit ji můžete  v budově TJ Sokol I. Smíchov, Plzeňská 27, Praha 5 až do 26. března.  

Zobrazit místo Budoucnost začíná teď na větší mapě
 

Následně expozice poputuje v dubnu do Karlových Varů, v červnu na Akademii věd ČR a v říjnu na Jihočeskou univerzitu v Českých Budějovicích. Další místa jsou k jednání. Třeba přijedeme právě k vám. Více informací najdete na stránkách Dvojky. 

Autor:  Jakub Hritz

 

odkaz  http://www.rozhlas.cz/dvojka/radiozpravy/_zprava/vystava-meteoru-je-zpet-v-praze--1317187

Posluchač je pro vás plebs?, ptá se posluchačka vedení Českého rozhlasu

11. 2. 2014 napsala posluchačka Jaroslava v  diskusi na webu stanice Dvojka v rubrice „Váš názor nás zajímá“

   Dobrý den, tedy nevím, jestli jsem to správně pochopila. Vy než byste pokračovali v něčem, co vyhovuje - to zn. že je možné vyhledat určitý pořad podle názvu - uděláte změnu k horšímu a vymažete i to, co bylo dosud vyhovující? A předpokládám, že to zdůvodníte přáním posluchačů. Čili přirovnání: někdo se řízne do prstu a aby mu z rány netekla krev, neléčíte ránu na prstu, ale amputujete mu ruku. Vymažete něco, co někdo vytvořil, čemu věnoval čas a co fungovalo. To nedokážete slušně odpovědět, z jakého důvodu nelze pokračovat v něčem, co je zavedeno a co vyhovuje? (Odpověď není, že jste rozhodli.) Asi ne, zrovna tak, jako jste nedokázali odpovědět na můj dotaz a uchýlili se k výmluvám na směrnice a nařízení a k demagogii (procenta slova a hudby jsou stanovena na jaký časový úsek? Na rok, měsíc, den, hodinu, minutu, vteřinu?, musí se kvůli puštění tisíckrát opakované písničky přerušovat host právě ve chvíli, kdy se ve vysvětlování nějakého problému dostává k jádru věci? Tím nejsprostším způsobem se mu dá najevo, že co říká, má menší váhu než je nějaká " odrhovačka"! Že se posluchač už konec nedozví, s tím si hlavu nelámete!) Proč tam tedy hosty zvete, když jim skáčete do řeči. A jejich projev je kultivovaný, a kdyby dostali čas, logicky by vysvětlili celou věc. Nebo se jich na konec zeptáte, když hraje hudba a posluchač je plebs, který má zůstat nepoučen? Moderátorka hosta neposlouchá, asi ani nemůže při současném "proudu“, když musí vyzývat posluchače k dotazům, na které se pak neodpovídá,(hlavně volejte...), nebo chce hovořit hlavně ona i když nemá o čem, aby se zviditelnila - musí se prosadit. Sama si své vysílání neposlechne, její šéf to neposlouchá také - jinak by ji musel na takový nedostatek upozornit. Nenuťte to tedy poslouchat platící posluchače! Zajímají nás ucelené pořady o něčem, které mají začátek a konec. A když je možnost si takový pořad jednoduše vyhledat v iRadiu, zrušíte to, abychom museli poslouchat i ten balast! A aby se to zpříjemnilo, ještě se hudba pouští víc nahlas než slova. Tak musíme neustále zeslabovat zvuk při hudbě a zesilovat při řeči. Dojděte se zeptat na ušní, jak nám "prospíváte" a jak je úspěšná léčba při poškození sluchu hlukem! 

   Na jednu stranu se snažíte dělat reklamu a přilákat posluchače - jak jsem ze záznamu besedy s vedením zjistila, tak dokonce hostíte a provádíte budovou posluchače, kteří se bezostyšně přiznají k tomu, že neplatí rozhlasový poplatek.

   Na druhou stranu vyloženě odbýváte a urážíte posluchače dosavadní, kteří věří, že "Váš názor nás zajímá". Nezajímá, nezajímají Vás ani posluchači. Zajímají Vás jen peníze, které k Vám proudí z rozhlasových poplatků. Takže ačkoliv pravidelně rozhlasový poplatek platili od zavedení jak moji rodiče, tak já od roku 1979, vidím, že jediné, co bude zajímat mě, je zrušení placení poplatku. Nebudu platit za něco, co nepoužívám. A nepoužívám proto, že poslech mi nepřináší radost, ani užitek, jen zdravý pohyb, když se ženu rádio vypnout, protože mě rozčiluje. 

   V tomto smyslu napíši dopis v papírové podobě p. generálnímu řediteli, tak jak si to přál. Připomínky ze zdejší diskuse se dál nedostanou, buď se neodpovídá vůbec, nebo vyhýbavě. A tato odpověď, na kterou jsem zareagovala, pozbývá zdravého rozumu a jinými slovy říká: já Ti ukážu, zač je toho loket! Tady vládnu já. 11.2.2014 18.08

odkaz http://www.rozhlas.cz/dvojka/diskuse/_zprava/1189825#comment-1239839046

Odpověď spolku Slovo o Slově na stanovisko vedení ČRo k Otevřenému dopisu SoS

7. 2. 2014 zaslal spolek Slovo o slově

 ■     ■

Vážení radní Českého rozhlasu,

na internetu se objevila odpověď vedení Českého rozhlasu na náš podnět. Je plná polopravd a manipulativních tvrzení. Byli bychom neradi, kdyby od nás zazněl podobný tón a my bychom jej museli uvádět na pravou míru. Proto vám raději teď v předstihu vysvětlíme, proč některá tvrzení pokládáme za nepravdivá, případně manipulativní.

1. Vedení Českého rozhlasu se ohrazuje proti našemu tvrzení, že v důsledku likvidace tří stanic (Česka, Šestky a Leonarda) klesla poslechovost nově zřízené stanice Plus, jež měla podle původního tvrzení vedení Českého rozhlasu naopak dosáhnout synergického efektu, jejž předchozí tři stanice nebyly s to naplnit. Podle nezávislé statistiky Radioprojektu klesl zájem o stanici u těchto kmenových posluchačů zhruba o jednu třetinu. Signifikantní pro nás je důraz vedení Českého rozhlasu, že v průběhu minulého roku učinil sondu cestou mappingových a evaluačních průzkumů, které měly potvrdit oprávněnost uskutečněných programových změn.  Nehodláme se pouštět do diskuse o tom, do jaké míry tyto průzkumy jsou vypovídající, anebo ne. Nás spíš udivuje, že vedení Českého rozhlasu se opírá sociologické průzkumy, aby zdůvodnilo programové změny (podle nás k horšímu ve srovnání s rušenými stanicemi) u nové stanice Plus. Kdyby vedení Rozhlasu zmíněnou argumentaci jako základní používalo v případě Radiožurnálu anebo Prahy, tedy stanic orientovaných na většinového posluchače, stanic, které do jisté míry musejí svojí programovou náplní vycházet vstříc jeho vkusu a potřebám, nepozvedli bychom hlásku. Stanici mluveného slova, jíž nepochybně stanice Plus má být, však považujeme za stanici normotvornou, za stanici, která navzdory některým projevům většinovému vkusu má naopak tento vkus formovat, modifikovat, případně rozšiřovat, rozhodně se mu nepodbízet (a to ani v případě, kdy k tomu navádějí mappingové a evaluační průzkumy).  Jedním slovem taková stanice má být inovativní a samozřejmě má být připravena podstoupit i určitá „tržní“ rizika. Sotva pak mohou být rozhodujícím faktorem stávající představy posluchačů. Posluchači ve svém názoru vycházejí z nabídky, jak ji dosud znají, těžko však mohou posoudit nabídku, která je až výsledkem programové kreativity rozhlasových profesionálů. U stanice mluveného slova předpokládáme, že to bude stanice po výtce politická. Přitom zjišťujeme, že praktická politika je tu zatlačována (vyvažována) infotaimentovými tématy, snad aby se posluchač politikou neunavil. Pomalu tu mizí solidní zahraničně politické zpravodajství, hlavně však zahraničně politická publicistika. V oblasti domácí politiky se tu stále častěji setkáváme s jejím personifikovaným pojetím v duchu „zlí hoši a hodní hoši“, namísto toho aby byla líčena jako střet idejí. Už vůbec se tu, až na některé vzácné výjimky, nesetkáváme s politickým vzděláváním, objasňujícím obecný smysl politiky, řešícím otázky veřejného či národního zájmu, obecného dobra a podstatu a rizika zastupitelské demokracie. A to už nemluvíme o naprostém zmizení politické dokumentární tvorby, jíž byla Šestka průkopníkem. Zplošťováním politických témat Český rozhlas tak přispívá k obecnému trendu, který se usídlil v české žurnalistice, líčící politiku v obrazech, potvrzujících přesvědčení většinové společnosti o tom, že politika je nevábné řemeslo, jemuž se slušný člověk musí vyhnout. Tak Český rozhlas i na vlnách stanice, která takovému trendu má naopak čelit a být v této oblasti stanicí normotvornou, tedy nepodbízet většinovému vkusu a pokoušet se jej naopak modifikovat, tuto neblahou praxi jen podtrhuje. Argumentace sociologickými sondami v tomto případě nemůže mít takovou relevanci, jakou jí vedení Rozhlasu přisuzuje. Stanice takového typu musí být jednoduše inovativní, a to i za cenu určitého „tržního“ rizika. V tom tkví podstata veřejné služby, již má Český rozhlas poskytovat, nabízet, co zatím neznáme, a je obecně prospěšné, a co trh není s to vlastními silami vygenerovat.  Skutečnost, že se redaktoři v provozních pokynech pro PLUS (jež vedení rozhlasu, přesvědčeno o své světovosti nazvalo „guidelines“), dočtou, že souvisle mluvené slovo nesmí ve vysílání překročit stopáž 4 minut, spíš svědčí o tom, že se vedení Rozhlasu i v tomto případě pokouší hrát si za peníze koncesionářů na soukromého rozhlasového provozovatele.
2. V souvislosti s rušením zmíněných tří stanic zanikla i pracovní místa. Někteří z pracovníků byli převedeni do nově vznikajících „center“, zbývající z nich byli nátlakem donuceni, aby podepsali dohodu o rozvázání pracovního poměru. To je ta „dobrovolnost“, jíž se vedení Českého rozhlasu zaklíná. Dobrovolně odešel šéfredaktor stanice Česka. I to ale byla dobrovolnost podobná „dobrovolnému“ odchodu jiného vynikajícího rozhlasového tvůrce, Hany Hikelové. Lží má být tvrzení, že někteří z nich neměli dostatečné kvality. Byli jsme pilnými posluchači zmíněných stanic a byli jsme vždy mile překvapováni, že při současném stavu české žurnalistiky na těchto stanicích jsme svědky úrovně přinejmenším evropské. A tak máme za to, že důvodem pro odchod jediného redaktora, který se spolehlivě orientoval v politické a společenské problematice Jižní a Střední Ameriky a který tak představoval unikum nejen v Českém rozhlase, ale v české žurnalistice vůbec, byla jeho nadprůměrná kompetence. O to drzeji zní prohlášení generálního ředitele, že hodlá vytvořit post zpravodaje Českého rozhlasu z Jižní Ameriky. Tím to neskončilo. Na sklonku roku 2013 se odehrávala další vlna propouštění z Českého rozhlasu. Šlo o redaktory centra výroby. Tentokrát si vedení Českého rozhlasu nehrálo ani na dobrovolnost odchodů, ani na nekompetenci odcházejících. Důvodem byl věk, tedy důvod diskriminační. Dokladem toho je rozhovor ředitele centra výroby Jiřího Mejstříka pro rozhlasový časopis Vlnění, jejž poskytl přesně v době, kdy svým podřízeným sděloval onu radostnou novinu, že se ve vedení rozhlasu rozhodli zrušit jejich místa, protože jsou už moc staří. Zde výňatek z rozhovoru: „Otázka: Zmínil jste omlazení, co máte na mysli? Jak byste vysvětlil ten pojem “omladit rozhlas“? Odpověď: To je velmi prosté. Příklad: jestliže věkový průměr je například sedmdesát, a já si myslím, že optimálně by měl být třeba padesát, je třeba se postupně dostat na tento věkový průměr. Je zde spousta lidí, i vynikajících tvůrců, kteří jsou už hluboko v důchodovém věku, a zatím to nevypadá, že by odcházeli. Ale také ještě ani nemají vychované své nástupce. Čili mně jde o to, aby se obnovil proces, kdy se postupně zapracovávají mladí lidé, absolventi škol, do té specifické práce, kterou rozhlas představuje.“ Z podtextu lze jednoznačně vyčíst, že není důležité, zda člověk svoji práci dovede, zda odvádí kvalitní pořady, ale jeho věk. Když pomineme nezákonnost takového zdůvodnění, je to přinejmenším projev cynismu a nemravnosti. Nehledě k tomu, že to byla právě Šestka (a to už za jejího prvního šéfredaktora Pavla Pecháčka), která se ujala a dala příležitost celé řadě elévů, z nichž nakonec vychovala pro Český rozhlas vysoce kvalitní a mimořádně zdatné redaktory.
3. Nepochybujeme o tom, že bezprostřední náklady na změnu loga, jak ukládají pravidla financování Českého rozhlasu, byly vynaloženy z příjmů na reklamu. Nám ale jde o náklady, které tato zcela zbytečná změna vyvolává (dalšími nakupovanými službami a produkty). Ty jsou již hrazeny z peněz koncesionářů. Svým rozsahem a rádoby vynuceností představují reálnou možnost finančních úniků. Navíc i peníze z reklamy jsou součástí hospodaření veřejnoprávní instituce. Mohly by nakonec snížit výšku koncesionářských poplatků.     
4. Vedení Českého rozhlasu tvrdí, že restrukturalizace instituce je reakcí na soudobý vývoj společenský a kulturní a že Rozhlas musí obstát v současném složitém mediálním prostředí. Rádi bychom připomněli, že na složité mediální prostředí se může odvolávat soukromý provozovatel rozhlasového vysílání. Český rozhlas má zákonem zaručenu existenci a její finanční krytí i v sebesložitějším mediálním prostředí. Jeho úkolem je plnit zadání media veřejné služby. Tomuto zadání je podle našeho soudu stále více a více dlužen. Ve skutečnosti restrukturalizace, kterou Rozhlas pod vedením Petera Duhana uskutečňuje, nevede k úspoře provozních nákladů, jak tvrdí vedení Českého rozhlasu. Rozsah vysílání se nijak nerozšířil. Jsou neustále kráceny výdaje na program, ať už formou výrazného omezování spolupráce s externími tvůrci, systematického nasazování repríz či rozšiřování pracovních úvazků redaktorů, aniž jim je na výplatě přidáno, svědčí o tom, že provozní náklady se nejen nesnižují, ale nekontrolovatelně bobtnají. Nadto restrukturalizace, jak už jsme zdůraznili v našem dopise, není nic jiného než skrytý návrat k systému, který se uplatnil v rozhlase v době normalizace a který umožňoval efektivní způsob vnitřní cenzury. Formální existence jednotlivých stanic bez jakékoli rozhodovací kompetence (ať už jde o náplň programovou, tak o finanční řízení) to jen podtrhuje.
5. Připomínáme, že zavedení samostatných stanic s vlastním rozpočtem zaručujícím jim ekonomickou nezávislost i na vedení ČRo, a disponujících samostatností v programové tvorbě, bylo na počátku 90. let minulého století dílem generálního ředitele Vlastimila Ježka. Touto cestou vytvořil uvnitř Českého rozhlasu vhodné prostředí pro redakční a tvůrčí nezávislost, nezbytné to podmínky pro kvalitní fungování media veřejné služby.      
6. Podle generálního ředitele Petera Duhana měl Český rozhlas zrušením tří zmíněných stanic a nahrazením jich stanicí Plus ročně ušetřit zhruba 20 miliónů korun. Předpokládali jsme, že tuto částku Český rozhlas využije na zlepšení zpravodajství a uměleckou tvorbu tak, jak bylo Radou schváleno v předložené koncepci. Nebo že se použije na rozjezd čtyřhodinového ranního vysílání stanice Plus aniž by musel kdekoli své výdaje krátit. Tím by se dostal na úroveň výdajové hladiny v době, kdy existovaly zmíněné tři stanice a v sumě představovaly vysílání 13 až 14 hodin původního mluveného slova denně. O to větší je naše překvapení, že Český rozhlas nic neušetřil (rozpočty na roky 2013 a 2014 to dokazují) a že musel přistoupit k již zmíněnému plošnému rušení pracovních míst v centru výroby, aby získal prostředky ke zřízení obdobných pracovních míst v centru zpravodajství a pokryl tak ranní vysílání stanice Plus. Protože ani to nestačilo, osekal stávající program, zkrátil délku jednotlivých pořadů, samozřejmě na úkor jejich kvality. Systematicky nasazuje reprízy. Rozšířil pracovní náplně kmenových redaktorů, aniž jim přidal na výplatě. V očekávání, že dosavadní pracovní výkon navýší třeba i na dvanáct hodin denně. Je nabíledni, že takto vynucený nárůst intenzity práce se dál podepíše na kvalitě odváděných a odvysílaných pořadů.
7. Vzdor tomuto stavu vedení Českého rozhlasu nic nebránilo, aby na sklonku roku 2013 nakoupilo nesmyslné množství kancelářského nábytku za 14 miliónů korun, ačkoli před několika málo lety v důsledku rekonstrukce budovy Českého rozhlasu došlo ke kompletní obměně nábytku. Tak se nyní nuceně z kanceláří stěhuje dosud kvalitní nábytek a likviduje se, jen aby bylo kam nastěhovat onu masu toho nově nakoupeného. Další milióny, obáváme se, že jde o desítky miliónů, se utratily na sklonku roku 2013 za flotilu nikomu nepotřebných osobních aut. To vše s odůvodněním, že v roce 2013 ČRo dosáhl značného přebytku a že by z něho musel platit daň z příjmu.
8. Uvádíme zde tuto skutečnost, abychom demonstrovali neschopnost vedení Českého rozhlasu optimálně řídit finanční toky (ostatně již třetí ekonomický ředitel za dva roky svědčí o značné personální nekompetenci ředitele Petera Duhana s důsledky pro ekonomiku Rozhlasu). Vede k ořezávání výdajů spojených bezprostředně s programovou tvorbou a současně k plýtvání. I když si nemyslíme, že jde jen o „nevinné“ plýtvání. Tyto zdánlivě „žádoucí“ nákupy vytvářejí opět ohromný prostor pro korupci. Obáváme se, že tu již nejde jen o nezpůsobilost vedení Českého rozhlasu finančně tuto organizaci řídit, ale i o selhání Rady Českého rozhlasu. Zcela tu přehlíží uvedené a velice varovné signály.

Obáváme se, že vnitřní situace Rozhlasu je natolik kritická, že vyžaduje rázný zásah. Zejména pak v oblasti finančního řízení cestou podrobného auditu. Jsme přesvědčeni, že tu neselhává jen vedení Českého rozhlasu, ale že vy sami svou odevzdaností jste zcela rezignovali na obhajobu zájmů koncesionářů a jejich peněz. Doufáme, že přestanete pasivně přihlížet tomu, jak je pod vedením Petera Duhana doslova rozvraceno dílo, které po sobě zanechali ředitelé Vlastimil Ježek a Václav Kasík. Vyzýváme vás, abyste začali jednat přímo a nekopírovali pouze stanoviska vedení ČRo. Pomohlo by tomu např. uspořádání veřejné debaty za přítomnosti vedení ČRo a veřejnosti. Takový postup ostatně vychází i ze statutu Rady ČRo.

S pozdravem

Výbor spolku SLOVO O SLOVĚ:

Jan Payne               

Zdeněk Řeřicha     

Josef Zemek                       

Milan Haluška        

V Praze dne 6. února, 2014

 ■     ■

odkaz http://www.slovooslove.cz/otevreny-dopis-rade-ceskeho-rozhlasu/

sídlo spolku Slovo o slově: Budečská 1169/39, Vinohrady, 120 00 Praha

e-mail: slovooslove@volny.cz

web: http://www.slovooslove.cz/

Vedení Českého rozhlasu odpovídá na stížnost Slovo o slově

29. 1. 2014 publikováno na serveru Mediaguru

REAKCE VEDENÍ ČESKÉHO ROZHLASU NA OTEVŘENÝ DOPIS OBČANSKÉHO SDRUŽENÍ SLOVO O SLOVĚ ZASLANÝ RADĚ ČESKÉHO ROZHLASU DNE 14. LEDNA 2014

   Dne 14. ledna 2014 byl Radě Českého rozhlasu občanským sdružením Slovo o slově zaslán formou  Otevřeného dopisu podnět k prošetření fungování ČRo. Tento dokument zpochybňuje veřejnoprávní  službu ČRo, restrukturalizační změny, rušení stanic, programovou skladbu nové stanice Plus i  ostatních stanic, organizační změny v instituci, personální politiku i hospodaření s finančními  prostředky rozhlasu.

   Tento Otevřený dopis je, více než konkrétně, psán emotivně s řadou osobních invektiv, vedených  proti současnému generálnímu řediteli. Je pochopitelné, že v nás vzbuzuje pocit, že jde o podnět  zcela účelový a související s očekávanou volbou nových radních Českého rozhlasu. I proto, z pozice  vedení této veřejnoprávní instituce, nemůžeme nechat výše uvedený podnět k prošetření bez  odezvy. Cítíme jako svou povinnost reagovat na zmíněné výtky, a to jak z hlediska profesního, tak  z hlediska osobního.

   Český rozhlas je na začátku roku 2014 plně stabilizovaným, sebevědomým, finančně zdravým,  dynamickým a moderním médiem veřejné služby a v porovnání s rozhlasy veřejné služby ve  vyspělých evropských demokraciích zcela obstojí. Na půdě Evropské vysílací unie je ČRo považován  za silnou a úspěšnou členskou organizaci. Na domácí mediální scéně pak v posledních dvou letech  postavení Českého rozhlasu jednoznačně posílilo.  Nárůst podílu na trhu, výstupy z mappingových  i evaluačních průzkumů, zpětná posluchačská vazba či celkové období „bez závažných kauz“ toto  konstatování jen potvrzují. Za výše uvedenými fakty stojí bezesporu i úspěšně zvládnutá  restrukturalizace, která byla Radou ČRo schválena a proběhla v letech 2012 a 2013. Po celou dobu  restrukturalizačního procesu byla Rada ČRo průběžně informována a svými usnesení ho na svých  zasedáních vzala na vědomí.  

   Negativní závěry o nepříznivém dopadu restrukturalizace, posluchačské nespokojenosti a finančních  nesrovnalostech, na které Otevřený dopis poukazuje, jsou zcela nepravdivé a jsou v rozporu se  současnými výsledky Českého rozhlasu. Netušíme, jak pisatelé Otevřeného dopisu došli  k přesvědčení, že ČRo není funkční organizací. Rádi bychom proto tyto jejich jednotlivé domněnky  uvedli na pravou míru.

   Pisatelé kritizují současné vedení Českého rozhlasu v několika oblastech. Jednou z nich jsou  programové změny a změny na úrovni rozhlasových stanic - zánik tří stanic (ČRo Leonardo, ČRo Radio  Česko, ČRo 6) a jejich nahrazení stanicí mluveného slova ČRo Plus. Koncepce stanice mluveného slova  byla Radě ČRo předložena vedením rozhlasu v říjnu 2012, na listopadové veřejné schůzi pak byla  Radou schválena. Jednalo se o největší úpravu programové nabídky posledního desetiletí a je tak  logické, že měla také své odpůrce. Z výsledků výzkumů ale bylo zřejmé, že vzhledem k dosud  dominantní roli poslechu rádia v rámci analogového vysílání pociťovali posluchači čistě digitálních  stanic jako výrazný handicap, že tyto programy nejsou takto dostupné. Výzkumy také ukazovaly na  překryvy zájmů posluchačů obsahově náročnějších programů.  Např. posluchače ČRo 6 zajímaly  obecně kognitivně zaměřené programy, popularizace vědy apod., soustředěné na ČRo Leonardo.  V září 2013 byla realizována první výzkumná sonda s posluchači ČRo Plus, která ukazovala, že zvláště  mezi posluchači mladší střední generace je programový koncept ČRo Plus přijímán pozitivně – byť  s připomínkami k některým částem programu, které se dosud ustalují ve formě i obsahu. U většiny  ostatních stanic došlo k zpřesnění jejich charakteru a programových schémat tak, že se navzájem doplňují. Postupně byly odstraňovány programové překryvy a přežité či neúspěšné programové  formáty. Cílem bylo a je vytvoření kvalitní programové nabídky pro co nejširší okruh posluchačů. To  vše při samozřejmém respektování zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, Statutu ČRo, Etického  kodexu a obecně veřejné služby, kterou ČRo naplňuje.

   Veškeré podstatné změny v programu byly podloženy relevantními výzkumy, testováním hudby,  analýzou vlastního vysílání jednotlivých stanic a mappingovými a evaluačními studiemi. Pro roky  2012 a 2013 byly nastaveny programové priority, které byly naplněny. Vývoj poslechovosti, který má  stoupající trend, jasně ukazuje, že programové změny byly správné. Díky vzniku Centra zpravodajství  zajištěno efektivnější fungování zpravodajství. Odstraněny byly duplicity při pokrývání událostí,  umožněno bylo důslednější plánování a důkladnějšího „vytěžení“ tématu pro všechny stanice ČRo.  Kromě toho byly stanoveny jasné odpovědnosti u jednotlivých procesů a byla zavedena jasná pravidla  a standardy práce žurnalistů. Vznikem Centra zpravodajství došlo k lepší koordinaci práce, možnosti  výměny příspěvků a informací a k efektivnějšímu nastavení zpravodajské agendy. Zavedeny byly také  jednotné technické standardy. V neposlední řadě musíme zmínit zvýšení efektivity při vynakládání  finančních prostředků na zpravodajství a aktuální publicistiku.

   Cílem změn v oblasti programu a vysílání bylo vytvoření tří programových center tak, aby došlo  k oddělení vysílání od výroby. Bylo tím zajištěno zprůhlednění, zefektivnění a zjednodušení celého  výrobně-vysílacího procesu. Zároveň tak bylo možné stanovit jasné odpovědnosti za jednotlivé  procesy. Díky novému systému programových center se tak stanice mohou koncentrovat jen na to,  co a jak svým posluchačům předkládají, a to bez zátěže produkčních, organizačních a dalších činností,  které s výrobou pořadů souvisejí. Soustředění odborných redaktorů, dramaturgů a produkčních do  jednotlivých specializovaných center umožnilo koncentraci sil, myšlenek, racionální výměnu  zkušeností, vzájemné tvůrčí obohacování a ve svém důsledku lepší koordinaci činností a s ní  související efektivnější využívaní finančních prostředků. Důrazně odmítáme tvrzení, že centralizací  finančních prostředků došlo ke zrušení nebo oslabení programové nezávislosti jednotlivých stanic. Je to tvrzení nelogické.  Můžeme se pouze domnívat, že za ním mohou stát lidé, jimž samostatné  rozpočty vyhovovaly z důvodu menší kontrolovatelnosti finančních toků, nikoliv však „řadoví  posluchači“.  

   Co se týče kritiky personální situace v Českém rozhlase, ani zde nemůžeme souhlasit. Generální  ředitel Peter Duhan již před zahájením restrukturalizace informoval, a to nejen Radu ČRo, ale také  širokou veřejnost, o plánu snižování počtu zaměstnanců, a to právě z důvodu větší efektivity  organizace jako takové. V Otevřeném dopise jsou účelově zmiňována jména bývalých zaměstnanců  ČRo,  kteří však z rozhlasu odešli zcela dobrovolně nebo jejich kvality na těžkou úlohu při přerodu ČRo  nedosahovaly.  V současné době má Český rozhlas stabilní a kvalitní tým zaměstnanců, kteří ochotně  přispívají k přechodu od starého k novému.

   Za nejvážnější pak z našeho pohledu považujeme očerňování vedení Českého rozhlasu a útoky na  čestné jednání jeho členů. Ostře se ohrazujeme proti informacím o vyvádění financí z Českého  rozhlasu, jeho „privatizování“ či tunelování. A to ať v souvislosti s jeho rebrandingem nebo  provozem organizace.

   Finanční prostředky, vynaložené na změnu loga Českého rozhlasu, byly alokovány nikoli  z koncesionářských poplatků,  jak kritici píší, ale pouze z příjmů za reklamu. Logo Českého rozhlasu  bylo měněno po sedmnácti letech a jeho změna byla nevyhnutelná. Stejně, jako se změnil a posunul kupředu Český rozhlas, bylo nutné tuto změnu evokovat také v posluchačích. Výzkumy ukazovaly na  potřebu rebrandingu vzhledem ke klesající znalosti toho, které stanice a s jakým zaměřením patří pod  značku Český rozhlas a celkové nepřehlednosti používaných grafických prvků.  Český rozhlas na  základě výzkumu po několik let opakovaně ověřoval tyto faktory jak z hlediska pojmenování stanic,  tak z hlediska jednotného loga. Současná podoba loga byla testována před zavedením a byla vybrána  varianta, která byla posluchači hodnocena z různých aspektů nejlépe. Tyto finanční prostředky se Českému rozhlasu jednoznačně vrací ve vnímání posluchačů. Sjednocení logotypů jednotlivých stanic  vysílá do společnosti signál o silné, jednotné a moderní instituci, která přináší moderní a kvalitní  zpravodajství a programy.

   Jak bylo výše uvedeno, díky restrukturalizaci se Českému rozhlasu daří snižovat provozní náklady.  V roce 2013 byla nově zřízena Oddělení controllingu a Oddělení centrálního nákupu, která přispívají  ke kontrole a snižování nákladů ČRo. Současné vedení Českého rozhlasu tak dbá na efektivní  nakládání s rozhlasovými poplatky. Ačkoli žijeme v demokratickém státě, kde každý má právo na  svůj svobodný názor, nepodložená tvrzení občanského sdružení Slovo o slově musíme považovat za  očerňující a protiprávní. Český rozhlas v tuto chvíli v reakci na takovou pomluvu zvažuje právní kroky.  

   Vedení Českého rozhlasu je připraveno nadále pokračovat se svými posluchači v plnohodnotné  diskusi o fungování organizace a programových změnách, které vycházejí z výzkumů a  programových preferencí posluchačů tak, aby byli se službami ČRo co nejvíce spokojeni. Chápeme,  že probíhající změny mohou někomu vadit, ať z důvodu osobních finančních či jiných zájmů či  neochotě zvykat si na nové věci. I Český rozhlas, coby médium veřejné služby, však musí reagovat  na společenský a kulturní vývoj a obstát ve složitém mediálním prostředí.

   Z výše uvedeného je zřejmé, že cílem otevřeného dopisu občanského sdružení Slovo o slově je  účelový a neopodstatněný útok na vedení instituce a snaha záměrně destabilizovat Český rozhlas.

V Praze 28. ledna 2014

Mgr. art. Peter Duhan, generální ředitel Českého rozhlasu

Mgr. René Zavoral, náměstek generálního ředitele pro program a vysílání

Bc. Jan Menger, náměstek generálního ředitele pro regionální vysílání  

Ing. Michal Koliandr, náměstek generálního ředitele pro správu a provoz

Ing. Jiří Svoboda, náměstek generálního ředitele pro strategický rozvoj 


odkaz  http://www.mediaguru.cz/aktuality/vedeni-cro-odpovida-na-stiznost-slovo-o-slove/#.UvJ7RmJ5OSq

O osvojení vlastní řeči, o kvalitě slov a smyslu dorozumívání

zvukový záznam pořadu stanice Český rozhlas Vltava ze dne 1. 2. 2014

O způsobu, formě a obsahu řeči  hovořil filozof a estetik Antonín Mokrejš ve Vltavském poledníku 1. února 2014 na stanici Český rozhlas Vltava.

Tuto půlhodinovou krátkou přednášku by si měli povinně vyslechnout šéfredaktoři všech stanic Českého rozhlasu, aby mohli fundovaněji přemýšlet o úpadku české řeči v Českém rozhlase.  Je to i zajímavý podnět pro posluchače, aby si uvědomili, co mají čekat  od Českého rozhlasu a když to tam nenacházejí, tak to stále vyžadovat a nespokojovat se se stále se snižující jazykovou i obsahovou úrovní pořadů Českého rozhlasu.

odkaz na zvukový záznam pořadu v iRádiu Českého rozhlasu:

http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3054393

Děkujeme posluchačce paní Mileně Svobodové za upozornění na tento pořad.

Z archivu: Hvězdný den Jaromíra Ostrého

27. 1. 2014 napsal Tomáš Němec

      Dnes jsou to právě tři roky, kdy tehdejší prozatímní (dnes generální)  ředitel Českého rozhlasu Peter Duhan a tehdejší ředitel stanice Český rozhlas 2 – Praha (dnes ředitel stanice Český rozhlas Brno) předstoupili dopoledne před novináře a odpoledne před Radu Českého rozhlasu, aby představili zásadní programové změny na této stanici a odůvodnili změnu jejího názvu na Český rozhlas Dvojka. Zúčastnil jsem se tehdy jak tiskové konference, tak veřejné schůze Rady Českého rozhlasu. Na tiskové konferenci jsem mohl  položit dokonce panu Ostrému dotaz. Na schůzi Rady Českého rozhlasu může být sice veřejnost přítomna, ale nesmí do jednání nijak zasahovat, tak tam jsem mohl jen sledovat slova pana Ostrého, pana Duhana a tehdejšího pověřeného programového ředitele a šéfredaktora stanice Vltava Lukáše Hurníka, jakož i dotazy radních.  Z celého dne jsem udělal 28 minutový zvukový sestřih, který se stal prvním příspěvkem posluchačského blogu „Nerušte název stanice Praha Českého rozhlasu“.  Na blogu se již tři roky hromadí články a odkazy, týkající se změn v Českém rozhlase. Ty sice začaly už v roce 2008 příchodem Barbory Tachecí do čela Radiožurnálu. Změny, které provedla paní Tachecí, vyvolaly velkou negativní  reakci posluchačů a vedly po měsíčním trvání změn k jejímu odvolání.  Na negativní postoje posluchačů v případě změn na stanici Praha bylo vedení Českého rozhlasu už lépe připraveno a nedbalo jich. Vzhledem k tomu, že stanici Praha poslouchali do roku 2011 hlavně starší posluchači, kteří se nedokázali propojit pomocí internetu, odpor proti změnám byl neúspěšný a vedení Českého rozhlasu podporované Radou Českého rozhlasu mohlo deklarovat tyto změny za úspěšné.

   Pan Jaromír Ostrý v době svého šéfredaktorování na stanici Praha / Dvojka rád sahal při tvorbě programu do archivu. Proto i já jsem dnes sáhl do archivu tohoto blogu a předkládám  laskavým čtenářům a posluchačům onen první zvukový záznam.  Dříve, než si ho znovu poslechnete, okomentuji s odstupem oněch tří let některá slova, která v něm zazněla.

■     ■

Peter Duhan: Poslechovost Prahy jako u ostatních stanic klesá. Praha měla tu smůlu, že měla příliš mnoho šéfů a každý z těch šéfů se snažil tu stanici měnit a nepovedlo se to úplně. Hlavní důvod nynější změny je ten,  že jsme dospěli k názoru, že stanice Praha má rozbředlé programové schéma.  Nepokládáme toto schéma za definitivní, kterým se budeme řídit deset let.  Předpokládáme, že to schéma si bude v příštích dvou nebo třech měsících sedat. Budeme se snažit to schéma precizovat. Budeme brát v úvahu relevantní kritiku novinářů, která bude posuzovat schéma jako celek. Předpokládáme, že novináři budou poslouchat tu stanici aspoň měsíc, aby dospěli ke kvalifikovanému soudu. Budeme samozřejmě reflektovat i názory posluchačů, my na posluchače nezapomínáme, budeme s nimi diskutovat na téma Dvojky.

komentář TN:  Na počátku  bylo možné pozorovat jen postavení celého programového schématu na hlavu. Nebylo možné vypozorovat ani rozbředlost, ani nějaký řád, spíše chaos. Bylo - li programové schéma před panem Ostrým nazváno za rozbředlé, tak po jeho nástupu se formovalo do jakési bezbřehosti. Programové bloky se slévaly do jakési bezbřehosti a únavnosti bez konce. Stanici opustili zkušení rozhlasoví redaktoři a jejich místa zaujaly populární osobnosti známé většinou z televize nebo z filmu, aby si přiváděly k mikrofonu své kamarády a bez jakékoli průpravy s nimi  začaly klábosit a hihňat se na jakékoli  téma.  Často se stávalo, že tzv. moderátoři se zvali navzájem do svých tzv. pořadů a jednou tedy byli hostem, po druhé moderátorem.  Pokud nějaká celebrita, ponejvíce herec nebo hudebník, byla známá několika tzv. moderátorů, kolovala z jednoho pořadu do druhého. Občas se stalo, že v deset hodin dopoledne byla hostem na Radiožurnálu a v jedenáct jen přeběhla do Dvojky.  Časem se z programového schématu Dvojky  stal jeden bezbřehý pořad, který je ve známém rozhlasovém románu  Xaver Jana Vedrala nazýván typově „S celebritou u mámina kafáče“.

   Pan Duhan se obával kritiky novinářů. Ta by byla vidět. Ale novináře obsah vysílání Českého rozhlasu vůbec nezajímá do dnes. Změny v obsahu vysílání Dvojky si za celé tři roky vůbec nevšimli. Neobjevovaly se ani kladné, ani negativní recenze. Novináři informovali jen o organizačních změnách, které oznámil sám Český rozhlas: změna loga firmy, sloučení  tří stanic do jedné a podobně

   S posluchači na téma Dvojky nediskutoval Český rozhlas vůbec. Najatou agenturou si nechal udělat  průzkum náhodně vybraného vzorku poměrně pasívních posluchačů.   Videozáznam této diskuse uložil na své webové stránky a tím měl splněno - viz http://www.nerustestanicipraha.blogspot.cz/2012/10/cesky-rozhlas-prinesl-unikatni-on-line.html

     Programové schéma si za vládnutí pana Ostrého nesedlo nikdy.

Jaromír Ostrý:  Velice citlivě vnímám připomínky posluchačů, protože tato stanice je propojena s počátky rozhlasu. Nechci,  aby moje jméno bylo spojováno s něčím, co by znamenalo nějaký úpadek této stanice. Jde nám o to, aby ten rozhlas byl dostatečně kvalitní, ale zároveň aby měl o něco více posluchačů. Propad posluchačů stále pokračuje a my bychom ho chtěli zastavit. Když mě některý autor vyčítá, že hrajeme  písničky na přání a říká, že je to formát, který se nehodí pro tuto stanici,   oponuji mu tím, že si myslím, že je to skutečně veřejnoprávní produkt.  Je to věc, která spojuje lidi v rodině, která spojuje lidi mezi sebou a co jiného by měl už veřejnoprávní rozhlas dělat než spojovat lidi.  I tento autor, pokud napíše hru a do divadla mu přijde místo patnácti set lidí jen tři sta lidí, tak z toho nebude také šťastný. My chceme, abychom měli kvalitní rádio, aby bylo inteligentní, aby bylo zároveň i bavící ve smyslu ne vždy zábavné, ale mělo by lidi zaujmout. Mělo by je bavit, mělo by je vtáhnout do toho problému. Chtěl bych, aby lidé nebyli jen posluchači, aby byli i účastníky toho vysílání, aby oplodňovali to vysílání. Byly bychom rádi, aby duše Českého rozhlasu 2 – Praha zůstala a aby se program změnil tak, aby dokázal oslovit i jiné publikum než jen to, které teď oslovuje.

komentář TN:   Po necelých třech letech dosti zoufalého experimentu vrátil pan Duhan pana Ostrého do Brna.  Nyní už můžeme konstatovat, že Ostrého jméno není sice spojeno s úpadkem stanice Praha, za to s její naprostou likvidací. To, co nyní vysílá pod názvem Dvojka a využívá archivní fondy Českého rozhlasu, nepovažuji za žádný pokrok v poslání veřejnoprávního rozhlasu. Písničky na přání, o kterých pan Ostrý s takovou důležitostí mluvil,  se v každodenním schématu celoplošné stanice neosvědčily a  byly přesunuty opět na regionální stanice.  Podle průzkumů agentury Median stoupl sice počet posluchačů poslouchajících stanici Dvojka asi o třetinu. Domnívám se však, že to je snížením kvality obsahu. Panu Ostrému se asi podařilo oslovit jiné publikum než to, které poslouchalo stanici Praha před jeho nástupem. Myslím si, že povídání s celebritami  a  s doprovodem populární hudby ze šedesátých let zvládnou dobře i soukromí vysílatelé a že za to není třeba utrácet povinné koncesionářské poplatky. Co se panu Ostrému „povedlo“, že posluchači hojně oplodňují vysílání svými telefonáty a e-maily. Tak hojně, že je to vysílání k neposlouchání.

Lukáš Hurník: Změny, které proběhly  v lednu na Vltavě  a proběhnou na Praze,  jsou slučitelné s těmi, které proběhly na Radiožurnálu. Je to součástí jedné myšlenky.: Učinit ze tří stanic Českého rozhlasu jeden celek, který plní vůči posluchačům  ty služby, které od nich posluchači za nynějšího stavu stanic Českého rozhlasu očekávají.  To znamená, že očekávají od Radiožurnálu, že budou informováni,  od Prahy že se ocitnou v sociální sounáležitosti s vlastními lidmi a že jim bude porazeno v různých problémech a u Vltavy že najdou kontakt s kulturou a duchovními věcmi.

komentář TN:   Na veřejné schůzi Rady ČRo vyslovil pan Hurník myšlenky, o vzájemném doplňování programů všech tří celoplošných stanic. Bohužel dost velké zkreslení spočívá v tom, že posluchači komplementaritu programů těchto stanic neočekávají. Český rozhlas jim toto rozdělení nutí, aby uhájil před zákonodárnými orgány svou existenci. Rozhlas není televize, pokrytí všech tří stanic českého rozhlasu na území republiky není stejné. Rozhlasové přijímače neprocházejí tak prudkým vývojem jako přijímače televizní. Od doby tohoto záznamu se však situace změnila v tom, že Český rozhlas vynakládá větší úsilí na různé doprovodné projekty na internetu a patrně obsah vysílání ve zvuku už mu nepřipadá tak důležitý. Z Českého rozhlasu mizí rozhlasoví redaktoři, kteří se buď dostávají do vedlejších pozic, nebo odcházejí úplně. U mikrofonu jsou nahrazováni divadelními celebritami, hledající v rozhlase přivýdělek a uvnitř rozhlasu jsou nahrazováni marketingovými pracovníky, kteří mají pomocí internetu přesvědčit mladší občany, že takhle je to všechno správně. Dlužno podotknouti, že pan Hurník patří k těm slušným lidem, kteří rozhlasovou profesi ovládají. Jenže také asi musí mezi těmi „píáristy“ bruslit, jak to jde.

Peter Duhan: Velmi bude záležet na tom, jak budou s názvem Dvojka pracovat především moderátoři. Jaké slogany se vytvoří a s jakou láskou k tomu titulu, jak se s ním budou mazlit.  Aby to bylo přesvědčivé, budou to prodávat oni.  Jestli posluchači přijmou jejich lásku k Dvojce,  tak je jasné, že ta Dvojka se ujme.  Tam já problém skutečně nevidím.

komentář TN:   Vnutit moderátorům lásku k názvu Dvojka se podle mého názoru nepodařilo.  Název Dvojka se mezi posluchači neujal. Staniční znělky a upoutávky znějí už od počátku nepříjemně. Samozřejmě, že tento hloupý název používají v rozhlase všichni.  Ti starší vědí, že se to „musí“, aby nebyly nepříjemnosti - tak jako za socialismu se v rozhlase „muselo“ zase něco jiného. Celebritám to je jedno, ty jsou zvyklé z divadla hrát svou roli. A těm mladším tradice už nic neříká. Jenže, milý pane Duhane, problém s hloupým názvem Dvojka je do dnes a ani za tři roky si „to nesedlo“ stejně jako „si nesedlo“ programové schéma Dvojky.

Jaromír Ostrý:  My jsme v tomto ohledu udělali také, co jsme mohli. Hlasem stanice se stal Václav Postránecký, který v tom testu vyšel také skvěle jako člověk, kterého naši posluchači oceňují jako vzdělaného, inteligentního, rozumného, populárního člověka.  Ten jeho hlas tomu dodává takovou zvláštní chuť toho kulišáctví, co on má v očích. Čili to možná také lépe charakterizuje tu mnohobarevnou stanici, která cílí na  mnoho skupin a má mnoho žánrů.  Je to asi v této chvíli nejpestřejší stanice na trhu.

komentář TN:   Hlas Dvojky pan Postránecký se tedy opravdu nevydařil. V prvních měsících, kdy ho pan Ostrý pouštěl posluchačům několikrát za hodinu, aby si zvykli, ale nepůsobil  jako  inteligentní a rozumný člověk, ale jako stařík, který láká před školou děti na pytlík bonbonů.  Naštěstí tuto hroznou znělku, možná i pod tlakem uvnitř rozhlasu, pan Ostrý po několika měsících téměř stáhl a nahradil ji příjemnějším hlasem Dany Černé.  Na pana Postráneckého není možno se ze žádného důvodu zlobit. Znělku jistě natočil pouze jako jakoukoli jinou zakázku v rozhlase, mluvil tak, jak po něm chtěli. Ta znělka spíš charakterizovala ubohost pana Ostrého.

■     ■

A nyní věnujte, prosím, 28 minut tomu, abyste si připomněli, jak to tehdy před třemi roky, 27. ledna 2011 skutečně bylo. Zvuková nahrávka je realizována jako video. Na monitoru si můžete vždy přečíst, kdo hovoří.