Když reklama, tak především vlastní

2. 6. 2012 napsala Marta Švagrová v tištěném vydání Lidových novin

    Poslech českých rozhlasových stanic je nepřeberným zdrojem otázek, na něž posluchač chtě nechtě hledá odpovědi. Třeba: jak je to vlastně s tou reklamou? Kdekdo ví, že podle tiskového zákona musí být řádně označena a výrazně oddělena od běžného programu ( v novinách od redakčního textu). A celkem se toleruje, že každé médium propaguje samo sebe, tedy materiály a pořady, na které čtenáře, posluchače a diváky láká. Tak dobře: co ještě je a co už není reklama? Posloucháte například povídání s odborníkem na cosi a on se chrání sdělit název firmy, respektive  výrobku, o němž hovoří, byť se k tématu jeho doporučení jasně hodí. Dokonce připomene on sám nebo moderátor/ka, že nebudeme jmenovat. A pak si naladíte pravidelné POSEZENÍ U KALICHA, kam si Tomáš Töpfer s Vítězslavem Jandákem a Gustavem Oplustilem zve hosty na besedu (včera například Miloše Zemana). Scházejí se U kalicha vždy v pátek po poledni, na což hlasatel výrazně upozorní před začátkem i po skončení pořadu... Je to reklama rozšafného žvatlání nebo rodinné restaurace? Asi obojího.

      V té souvislosti si nelze nepovšimnout snad každodenní masáže, jíž se posluchačům rozhlasové Dvojky dostává od Karla Gotta, když anoncuje své sobotní a v repríze také nedělní vzpomínkové povídání ZPÁTKY SI DÁM TENHLE FILM. Dobře, zažil toho hodně, má na hudbu svůj názor a posluchače zřejmě zajímá. To ale nestačí, kromě sebe ve všech pádech propaguje už předem cédéčko,které právě natáčí...Je tohle placená (ale neoznačená) nebo skrytá (či spíš nepokrytá) reklama?

     Ostatně já teď oběma pánům dělám vlastně reklamu. Ovšem neplacenou.