Zachraňte Dismanův rozhlasový dětský soubor – podpora osobností

postupně zveřejňováno na webu Zachraňte DRDS

■     ■

Michal Dočekal

"...dovolte, abych vyjádřil znepokojení nad osudem Dismanova rozhlasového dětského souboru, který funguje již zhruba osmdesát let pod ochrannými křídly Českého rozhlasu.

Jeho členem byl kromě jiných i Václav Postránecký, přední sólista našeho souboru. Současní členové DRDS vystupují v několika inscenacích na jevišti Národního divadla, Stavovského divadla i Nové scény. Některé inscenace sám režíruji. Talentované děti byli vždy bezvadně připravené. Překvapilo mne tedy včerejší náhlé odvolání dlouholetých sbormistrů souboru v rámci zveřejněné reorganizace. Mrzí mne, jestli nebude zachována kontinuita "umělecko-pedagogického" vedení a dětem nebude věnována důsledná péče. Osobním přístupem k dětem byl právě DRDS výjimečný a bezkonkurenční. Neradi bychom přišli o dětské účinkující pro naše divadelní inscenace."

Z dopisu adresovaného generálnímu řediteli Peteru Duhanovi.

Michal Dočekal
umělecký šéf Činohry Národního divadla

■     ■

Marek Eben

Zrušit DRDS? To je, jako kdyby Sparta řekla, že ruší žáky a dorostence. Když chcete hrát první ligu, musíte mít kvalitní přípravku. A já věřím a doufám, že Český rozhlas první ligu hrát chce.

Marek Eben
herec, moderátor

■     ■

Jana Vondruška

S Dismaňákem jsem prožila neuvěřitelných 13 sezón. Ty první jako členka, později jako asistentka vedoucích Zdeny a Václava. Z toho, co jsem tam prožila, čerpám celý život. Nejen v profesním životě, ale hlavně ve vztahu k druhým lidem.

Zdena s Václavem nám dali jedinečnou možnost poznat svět v době, kdy se otevřely hranice a my jsme si mohli udělat kamarády ve Francii, poznat kulturu evropských zemí i USA. Rozhlas a veškeré aktivity s Dismaňákem vyplnily celý můj dětský svět. Neznám ve svém okolí nikoho, kdo by se práci s dětmi věnoval s takovým nadšením, energií, empatií a profesionalitou. Byla by obrovská škoda smazat osmdesátiletou tradici rozhlasového souboru a vzít dětem příležitost pro jejich rozvoj tak jedinečným způsobem, jakým to dokáží Zdena s Václavem.

Jana Vondruška
PR konzultant, Travel and Marketing specialist

■     ■

Tereza Tobiášová

DRDS je pro mnohé z nás něco jako škola, ktrou jsme úspěšně absolvovali. A jsme na to patřičně hrdí! Fleglovi nám nedali "jen" základy dobré mluvy a případně herectví nebo práce s mikrofonem, ale i nesmazatelné a pevné základy slušného chování, pokory a sebekázně. Už několikrát jsem si říkala, kde bych asi byla, kdybych nestrávila deset let mezi dismančaty.
Netuším. Ale jsem vděčná, že jsem tam byla a že mě právě Fleglovi naučili mluvit, chovat se a netoužit po slávě, ale po tom dělat věci precizně, s láskou a s radostí.
Vždycky byli trpěliví a ochotni pomoci. Nejen mě, nám všem, co jsme se tam za těch 25 let vystřídali.
A prosím, aby se tenhle celek nerušil! Nebyla by to jenom škoda, ale i kulturní zločin.
Nemluví ze mě nostalgie, ale praxe. Česká kultura tak nějak potřebuje, aby se o ni někdo staral od malička a piplal ji.
A to “Dismaňák” vždycky dělal. A dělal to skvěle. A věřím, že to bude dělat dál.

MgA. Tereza Tobiášová
moderátorka, scénáristka

■     ■

Alena Ježková

Dismanův rozhlasový dětský soubor nezpochybnitelně náleží ke kulturnímu dědictví této země. Tradici souboru, kterým prošly stovky kulturních osobností, se neodvážila narušit ani komunistická totalita. Letos, v roce jeho osmdesátin, probíhá tiché a náhlé, přesto jistě plánované sloučení s pěveckým sborem (!) a místa vedoucích DRDS mají být zrušena.
Přitom posledních pětadvacet let soubor pod vedením Zdeny a Václava Fleglových zaznamenal velké úspěchy nejen na domácí scénách, ale i v zahraničí - např. v 90. letech zinscenoval dětskou terezínskou operu Brundibár, s níž hostoval v New Yorku, atd. Tento pro DRDS likvidační akt považuji za hrubé nepochopení jeho významu, za nehorázný výsměch rozhlasové tradici a kvalitě. A napadá mne spousta otázek: Vážně mají být bez jakékoli stopy vděku a náznaku důstojného zacházení vyhozeni lidé, kteří jej po čtvrtstoletí obětavě vedli? Skutečně se v této zemi nenajde pár korun na to, aby DRDS dále mohl fungovat samostatně? Vážně je nedostatek peněz tím pravým důvodem slučování? A opravdu vedení ČRO plně chápe, co činí...?!

Mgr. Alena Ježková, PhD.
spisovatelka, zastupitelka MČ Praha 1

■     ■

Markéta Štechová

Jsem přesvědčena, že DRDS pod vedením manželů Fleglových představuje v českém i celosvětovém kontextu naprosto unikátní prostředí. Za 25 let soustavné práce Fleglovi v souboru promyšleně vybírají takové aktivity, které děti kvalitně připravují nejen na práci s mikrofonem či na jevišti. Kultivují je také v každodenním mezilidském kontaktu či v týmové práci a učí je lásce k literatuře, divadlu a historii. Jedná se o naprosto nenahraditelnou zkušenost. Absolventy souboru jsou vynikající umělci a přední osobnosti českého kulturního dění. Nejen oni z dovedností a kontaktů získaných během působení v DRDS žijí celý život. Soubor také pod dosavadním vedením reprezentoval Český rozhlas po celém světě. DRDS je pro veřejnoprávní instituci jedinečnou přidanou hodnotou a ne náhodou fungoval po celých 80 let až dodnes. Odvolání manželů Fleglových a spojení DRDS s DPS považuji za neodpustitelnou chybu, kterou se vedení Českého rozhlasu dopouští.

Mgr. Markéta Štechová
doktorandka Mediálních studií na Fakultě sociálních věd UK
tisková mluvčí festivalu Mighty Sounds
zpěvačka skupiny NANO

■     ■

Vojtěch Bárta

Dismanův rozhlasový dětský soubor mě ovlivnil na celý život. Kultivoval můj vztah k jazyku, mluvenému slovu, umění i kultuře v nejobecnějším smyslu slova. Díky němu jsem získal řadu důležitých dovedností a povědomí o rozhlasové, divadelní a televizní/filmové/dabingové práci, což mě dále ovlivnilo i při volbě mého povolání. Vliv Dismanova souboru na rozvíjení talentu i utváření hodnotových postojů je značný a zjevně nemá v Čechách v kategorii dramatických souborů srovnání.
V jeho stávající podobě jde totiž také o hravou školu svobodného a demokratického cítění a myšlení, slušnosti, solidarity, tolerance – zcela v duchu jeho tradice založené za první republiky panem Miloslavem Dismanem.
Lví podíl na zachování a rozvíjení dismanovské tradice má osobní přínos mnohaletých vedoucích souboru, manželů Fleglových. Díky jejich úsilí se z Dismanova souboru podařilo vybudovat jedinečný soubor, který skvěle reprezentoval Český rozhlas a jeho veřejnoprávní hodnoty u nás i v zahraničí.  Kontinuitu tohoto unikátního tělesa si za změněných podmínek a především bez jejich dalšího vlivu na budoucí směřování souboru nedokážu představit.
V dospělosti jsem se s řadou absolventů setkal při studiích na DAMU, v divadlech, v Českém rozhlase, v nejrůznějších médiích.  I po letech nás soubor spojuje.
Způsob odvolání manželů Fleglových a oznámení o záměru sloučit nezaměnitelný a jedinečný Dismanův soubor s tělesem zcela odlišného zaměření a poslání považuji za špatný a vrcholně neslušný vtip. Pevně věřím, že si nynější jednání zástupců Českého rozhlasu kulturní veřejnost nenechá líbit.

MgA. Vojtěch Bárta
divadelní režisér a dramaturg

■     ■

Rozita Erbanová

Nikdy jsem nebyla členkou DRDS, ale při své práci přicházím s jejich dětmi do každodenního kontaktu. Už z principu dlouholeté tradice a prestižnosti DRDS se zasazuji za udržení nadále fungujícího souboru s osvědčenými výsledky.
Rozita Erbanová
herečka, dabérka

■     ■

Irena Obermannová

DRDS není žádný kroužek. DRDS je mravní hodnota, vycházející z důležité premisy, že kulturou a kuturností lze vychovávat. Dismančata jsou trochu jiná než jejich vrstevníci, mají v sobě určitý etos, schopnost rozlišit dobré a zlé a postavit se na stranu dobrého.

DRDS jsem navštěvovala od svých šesti let a chodily sem i obě mé dcery. Já jsem ještě zažila pana Dismana. Dodnes v sobě nosím jednu důležitou vzpomínku: bylo to 21. srpna roku 1971 tedy za doby začínající tvrdé normalizace. A my jsme na táboře na Pláni pod Ještědem vztyčovali dismaňáckou vlajku a drželi minutu ticha. Nebylo potřeba říkat, za co. Všechny děti to věděly stejně jako to, že něco takového se nesmí. V nás ve všech navždy zůstalo vědomí, že na určité věci se nezapomíná, i když jsou zakázané. Po vztyčení vlajky jsme zazpívali tehdejší hymnu, ano, trochu poplatnou době, kdy vznikla, přesto ji teď ocituji: "Se svou vlajkou DRDS půjdu dál a dál.” Doufám, že ta slova budou platit i v tomto tisíciletí.

Irena Obermannová
spisovatelka, scénáristka, dramaturgyně

■     ■

Gábina Osvaldová

Myslím, že základní myšlenkou DRDS nebylo pěstovat cvičené opičky a malé génie, ale kultivovat smysl pro umění, hravost a fair play. A to se povedlo u mnoha generací. Byla by škoda dalším dětem tu šanci vzít!!!
Gábina Osvaldová
herečka, textařka

■     ■

Alena Müllerová

Dismanův soubor je jedinečný a osobitý. Je to kulturní obdoba skauta, která děti vede ke kreativitě, samostatnému myšlení a slušnosti. Děti, které si z DRDS vybíráme pro televizní pořady nejen výborně hrají, ale jsou milé, chytré a plné  pozitivní energie. Vůbec nerozumím tomu, proč by se mělo měnit nebo rušit něco, co tak skvěle funguje.
Alena Müllerová
kreativní producentka, Česká televize

■     ■

Ladislav Špaček

Naše obě děti chodily do Dismanova souboru a bylo to nejlepší, co jsme pro ně mohli udělat. DRDS jim dal nejen průpravu v kultivovaném projevu, naučil je vnímat literaturu, divadlo, kulturní život v širším slova smyslu.

První role hrály obě naše děti díky Dismanovu souboru – a už jim to zůstalo. Radim je uznávaný režisér, držitel Českého lva, Daria je skvělá filmová produkční. Nejen to – hodnoty, které jim život v souboru vložil do srdcí, je motivovaly a formovaly celý život. Dismanův soubor je kulturní fenomén a Český rozhlas má tu čest ho spravovat. Měl by to dělat citlivě, s úctou a respektem. Manželé Fleglovi pokračují v těch nejlepších tradicích svých předchůdců. DRDS nepotřebuje experimenty s reorganizacemi a personálními změnami, potřebuje Vaši podporu.

Ladislav Špaček
konzultant, novinář a pedagog

■     ■

 Divadlo v Dlouhé

Divadlo v Dlouhé spolupracuje s DRDS již skoro dvacet let. Poznali jsme, že to není jen obyčejný "dramaťák", ale těleso, vedené Zdenou a Václavem Fleglovými vysoce odborně a navíc s obětavou péčí, kde se děti učí nejen "dovednostem", ale jsou vychovávány k lásce k umění, kreativitě a hodnotám jako je slušnost, kamarádství a obětavost - zkrátka ke kulturnosti a mravnosti.
Avizovaný konec samostatnosti DRDS a nezdůvodněné náhlé odvolání jeho vedoucích považujeme za necitlivé a krátkozraké. Věříme, že toto unáhlené rozhodnutí bude vedením a Radou Českého rozhlasu přehodnoceno!                    

Za Divadlo v Dlouhé
Daniela Šálková, ředitelka
umělecké vedení: Hana Burešová, Jan Borna a Štěpán Otčenášek.

■     ■

Petr Vichnar

Jeden z Murphyho zákonů praví: „Že se něco pokazilo, zjistíte jedině tehdy, když na to několikrát doplatíte.“ Obávám se, že cosi podobného se teď chystá. Dismanův soubor zkultivoval stovky nadaných dětí. Nejen že formoval jejich vztah k jazyku, mluvenému slovu, umění a kultuře, ale vedl je ke kreativitě, samostatnému myšlení a slušnosti. Vidím to na své dceři. Ač je jí už 25 let, nese si hodnoty nabyté v souboru dál životem. A to není v současném, poněkud divném a složitém, světě právě málo. Mám za to, že rozbourání a zbytečná reorganizace něčeho, co léta skvěle funguje, je chyba. Zkuste se, prosím, přátelé rozhlasáci, nad tím zamyslet.

Petr Vichnar
sportovní komentátor

■     ■

Marta Kottová

Současné dění kolem Dismanova souboru mě nesmírně rozladilo, stejně jako každého, kdo sledoval po celé čtvrtstoletí spolupráci Fleglových a DRDS s Terezínskou iniciativou a Památníkem Terezín. Postup vůči nim osobně považuji za doslova nedůstojný.

Marta Kottová
předsedkyně historické skupiny Osvětim

■     ■

Václav Křístek

I když pominu staroslavené tvrzení všech skeptiků světa, že každá změna je k horšímu, musím nutně přemýšlet, proč reorganizovat něco, co funguje a slibovat dobré výsledky, když jich DRDS pod vedením Zdeny a Václava Fleglových dosahoval stabilně. Mé dobré zkušenosti jsou dvojí: osobní i profesionální. Fleglovi proměnili soubor s velkou tradicí v živý organismus, schopný reagovat na - jak se dnes říká - požadavky doby. Vznikla-li kdy v mé profesi potřeba hledat talentované děti, obraceli jsme se v prvé řadě na Fleglovi a velmi často jsme uspěli. Dismančata přicházela na casting připravená, zbavená nectností, kterými dětští herci jinak velmi často oplývají a měla až nečekaně profesionální přístup. Zkrátka byla od Fleglů vycepovaná. Ale zároveň se s každou novou tvářičkou objevil jiný člověk, přátelský, zvídavý, otevřený a  - slušný. Fleglovi uměli v každém z nich objevit a podpořit osobitost a pěstovat v nich jejich nejlepší vlastnosti.
A osobní zkušenost? Bez obav jsme jim svého času svěřili do péče malého caparta a oni nám po letech vrátili vychovaného mladého muže, který DRDS bere jako svou druhou rodinu, v níž našel celoživotní kamarády, naučil se mnoha dovednostem, kázni a odpovědnosti. Vždycky nás okouzlovala atmosféra souboru, na první pohled nesmírně demokratická, jež se ale při hlubším pozorování proměnila ve výborně fungující celek,řízený přirozenou - nikoliv vynucovanou - autoritou a nesmírnou láskou. Není divu, že právě tito mladí mužové a ženy se teď Zdeny a Václava tak zastávají. Cítí, že se jejich blízkým děje křivda. A v dobré rodině stojí děti za svými rodiči, tak jak ti stáli za nimi.

Václav Křístek
režisér

■     ■

Zuzana Dražilová

Dismanův rozhlasový dětský soubor byl a stále je pojmem v naší společnosti. Tento soubor měl vliv na celý můj život a jsem vděčná, že jsem mohla být jeho členkou a poté i praktikantkou v letech 1976-1984. Pro děti i teenagery znamenal soubor zdroj kultivace jazyka, řeči, chování, kultury v obecnějším slova smyslu, znalostí literatury a dalších uměleckých souborů i dalších dovedností, které se rozvíjely také při letních soustředěních. Ovlivnil také mé další studium i profesi.
Když jsem byla na FAMU, natáčela jsem v roce 1994 s několika "Dismančaty" pořad pro dětské vysílání BBC "Why Don´t You" a poznala jsem při té příležitosti manžele Fléglovy, kteří soubor důsledně, zodpovědně a profesionálně vedli od roku 1990. Poté jsem se dvěma členy souboru a manželi Fléglovými spolupracovala opětně v roce 2009 při premiéře našich dokumentů o dětech politických vězňů "Dcery 50. let" a opětně jsem měla výbornou zkušenost.
Spojení DRDS s Dětským pěveckým souborem je nesmyslné, také vzhledem k zaměření souboru na specifickou DRAMATICKOU ČINNOST, která má svá pravidla a zpěvu není podřazena, ale ani s ním totožná. Nechce se mi věřit tomu, že důvodem sloučení DRDS a pěveckého souboru jsou finance a vše nasvědčuje tomu, že finanční důvody jsou pouhou záminkou... Zamysleme se nad opačnou (a vlastně stejnou) situací: Co kdyby naopak Dětský pěvecký soubor Českého rozhlasu splynul s DRDS a zůstal by pouze Dismanův soubor a malé pěvecké profesionály z Českého rozhlasu by vedli lidé, kteří nejsou profesionály v oboru zpěvu?

DRDS NESMÍ ZANIKNOUT !!

Zuzana Dražilová
producentka

■     ■

Libor Bouček

Dismanův soubor je vzhledem k mé aktuální profesi absolutně nejdůležitější součástí mého vzdělání. První kontakt s mikrofonem, první reálná rozhlasová práce, první veřejné vystoupení, první polibek s dívkou. Manželé Fleglovi jsou ti, kteří mi otevřeli cestu k mé práci, a díky DRDS jsem získal elementární řemeslnou zdatnost. Za mnohé jsem vděčen jim a filosofii souboru s osmdesátiletou tradicí. Z mého hlediska (i producentského, neb to jsem vystudoval) je sloučení s pěveckým sborem pouze účelové spojení s cílem snížit náklady. Obsah a náplň se změní a DRDS nebude plnit to, čím se mohl léta pyšnit. Povede to k zániku značky, která je v portfoliu mého milého Rozhlasu jedna z nejcennějších.
Zcela podporuji iniciativu, která usiluje o přehodnocení stanoviska vedení ČRo. Přehodnocení, které povede k zachování stability a suverenity DRDS. Jedině tak bude mít Rozhlas možnost rozvíjet talenty v době digitalizace tolik potřebné. Moderátory, redaktory, tvůrce pracující s mluveným slovem, které je pýchou Rozhlasu. Zpěv se mi zdá podružný i vzhledem k počtu pěveckých sborů v ČR. Pryč s osobními animozitami, DRDS je jasně definovaná a fungující instituce, která má pevné místo v české kultuře. A tak to má zůstat!

Libor Bouček
moderator

■     ■

Divadlo pod Palmovkou

Dismanův soubor byl a je pro mne spojen se setkáním a s přátelstvím skvělých lidí. Ať už to bylo před lety, kdy mí kamarádi byli „dismančaty“, nebo později, kdy jsem se členy Dismanova souboru setkávala na DAMU, kam někteří přišli studovat na katedru produkce, nebo nyní kdy dětští členové souboru hrají v představeních Divadla pod Palmovkou. Kdybych je měla jedním slovem charakterizovat – jsou to osobnosti - vychovaní, kultivovaní, milí a lidsky vstřícní. Prostě bezva lidi, kteří si v sobě nesli zkušenost i hrdost na to, že patřili k Dismanovu rozhlasovému souboru. To že je v dnešní době důležité, aby mladí lidé někam tak radostně a smysluplně patřili, mi přijde zbytečné rozvíjet. Vůbec nechápu jak něco takového, jako je rozmetání tradice tohoto souboru a práce manželů Fléglových, mohlo někoho v Českém rozhlase napadnout. Když jsme kritizovali počínání radních v Ústí nad Labem, myslela jsem si (naivně!), že to by se v Praze nemohlo stát. Petici jsem podepsala a snažím se věřit, že taková nehoráznost nemůže projít.

Barbara Tůmová
vedoucí oddělení produkce a marketingu v Divadle pod Palmovkou
bývalá pedagožka DAMU

■     ■

Vlastimil Ježek

Dismaňák by zahynout neměl, to je snad premisa, na které se nakonec shodneme všichni. Otázka dne tedy zní, zda sloučení DRDS s Pěveckým sborem je či není faktickým zánikem souboru s letitou tradicí. Nesporně jde o zánik de iure (zcela jistě), dle mého soudu však i de facto (představy rozhlasu o budoucím dětském tělese se s minulostí souboru podle dostupných informací zřejmě nepřekrývají). Zdůraznit je však třeba i to, že Český rozhlas má nezpochybnitelné právo rozhodovat o vlastních aktivitách, tedy i o tom, zda bude v budoucnosti DRDS provozovat, podporovat či nikoli. Zdá se tedy, že situace je neřešitelná, ale nemusí to být pravda. Se špetkou velkorysosti může velký a mocný rozhlas nabídnout značku, kterou zjevně nechce dále rozvíjet, například k tomu účelu založené obecně prospěšné společnosti, a pokud by přidal velkorysosti ještě špetičku, mohl by takovou společnost podporovat i finančně například tím, že by od ní kupoval předem dohodnutý objem práce pro rozhlas. Takové řešení považuji za možné, jistě existují i jiné varianty. Všem aktérům doporučuji přestat s hloubením příkopů a začít vyjednávat. Pevně věřím tomu, že ochota se najde na obou stranách.

Vlastimil Ježek
novinář, manažer, generální ředitel ČRo v letech 1993 – 1999

■     ■

Ludmila a Miloslav Dismanovi

Stejně se zachovali komunisté v sedmdesátých letech minulého století. Otec musel odejít z rozhlasu i souboru, který založil.

Dnes je to o to smutnější, že píšeme rok 2014, vytrácí se lidská slušnost i úcta k dlouholeté obětavé a vynikající práci současného vedení.
... Co pozitivního a trvalého se podařilo vytvořit těm, kteří jsou v pozadí? Bude si ještě za rok vůbec někdo pamatovat jejich jména?

S upřímnou lítostí M. Disman, (mladší)

Připojuji se k bratrovi. Moje první myšlenka byla též na tatínka, který byl bezohledně oddálen od svého celoživotního díla v době normalizace. A vzápětí  na mé vzácné přátele, Zdenu a Václava. Navázujíce na nejlepší tradice souboru, dokázali je přizpůsobit současné době a dosáhli podivuhodných výsledků a velkých úspěchů. Nejde o to vychovávat umělce, na to jsou školy... Jde o noční sezení kolem táborového ohně, o dětskou fantasii a vnímání krásy, o vůni perníčku, které dismančata pečou před vánoci v kuchyni u Zdenky...
Jsem vděčná za své dětství a mládí strávené v souboru, jsem vděčná Zdeně a Václavovi a jsem hluboce pobouřena tak ignorantním a hrubým jednáním.

Ludmila Dismanová

■     ■

Jan Sokol

Dismanův dětský soubor i pro mne něco znamená a kdyby měl zaniknout, byla by to pro nás všechny velká ztráta. Prosím, nedělejte to.

Srdečně zdraví

prof. Jan Sokol
filosof, překladatel, vysokoškolský pedagog, publicista

■     ■

Jan Rejžek

Šílené plány vedení Českého rozhlasu (kdo vlastně konkrétně rozhodl o spojení DRDS s pěveckým sborem?) a zpupné propuštění manželů Fleglových zapadají do "nové koncepce" zlikvidovat všechno, co má nějakou tradici, počínaje loňským zrušením stanic Česko, Leonardo a Šestka. Ředitel Peter Duhan by měl být hnán k zodpovědnosti před Radu ČRo.

Jan Rejžek
publicista a kritik

■     ■

Přemysl Rut

Čím jsem starší, tím zřetelněji rozlišuju dva druhy lidí: ty, kteří něco staví, vytvářejí, strukturují, a ty, kteří toho nejsou schopni, tož to těm prvním boří, ničí a restrukturují. V Českém rozhlase jsem vždycky potkával oba ty lidské typy, ty druhé bohužel většinou na vedoucích místech: odkud také účinněji a rychleji restrukturovat, co se tak dlouho zdola tvořilo?

Prof. Přemysl Rut
klavírista, zpěvák, režisér, spisovatel, pedagog

■     ■

Karel Weinlich

Plných dvaašedesát let jsem měl možnost spolupracovat se souborem na inscenacích pro Československý, později Český rozhlas. Právě vstupem těchto dětí do studií v padesátých letech skončila éra tzv. travestů, účinkujících do té doby v rozsáhlejších rozhlasových útvarech místo dětí. Mohla tak vznikat výlučná díla s dětskými interprety, nejednou díla oceňovaná v mnohých soutěžích u nás i v zahraničí. Mnohé zahraniční stanice nám tuto výhodu záviděly. Začala i má práce pod vedením prvního šéfa, kterým byl zakladatel souboru Míla Disman. Nemohu říci, že jsem byl členem nebo součástí tohoto organismu, profesní spolupráce s DRDS však byla v mém pracovním úvazku. Byl jsem tedy stálým pozorovatelem, obdivovatelem a především využivatelem těchto perfektních dětských interpretů, bez nichž by četné inscenace nemohly vznikat. Soubor byl zrozen vizí a srdcem Míly Dismana jako živý organismus a ne jako zájmový kroužek, který může vést výpravčí z metra se zájmem o mykologii. Zažil jsem mnoho výměn vedení Československého a Českého rozhlasu. Při každé této změně někdo navrhl rozpustit, reorganizovat nebo vylepšit stávající soubor. Ale vždy se našel dostatek moudrých lidí i z řad rozhlasových pracovníků, kteří se hlouběji zajímali o tuto problematiku, pochopili ji a těmto změnám zabránili. Vždy nesmírně těžký byl výběr nových vedoucích, podle mého názoru především strážců a pokračovatelů hodnot, které do tohoto organismu zasel zakladatel souboru. Taková osobnost se nedá nadekretovat. Prověřovalo se vždy dlouhou dobu, než se našel vhodný pokračovatel. Diskutovalo se s rodiči, členy souboru i jeho vedoucími, kteří se celá desetiletí generují z řad dospívajících členů. Ti všichni mají právo na účast při výběrovém řízení. Bylo zvykem a podmínkou, aby adepti u souboru nejprve stážovali a mohli tak proniknout do podstaty tohoto útvaru. Museli být garanty odbornosti, schopností a slušnosti. DRDS se nedá z úředního pověření vést, ale musí se žít. Žádný lektor nemůže poskytnout dětem celkovou estetickou a mravní výchovu, vést je k soudržnosti, dát jim nejen technické vybavení pro práci v rozhlase, ale i odpovědnost k souboru, rozhlasu i k životu.

Karel Weinlich
rozhlasový režisér

■     ■

■     ■

Vyjádření dalších osobností na webu Zachraňte DRDS – odkaz http://zachrante-drds.cz/podpora

Petice za záchranu Dismanova rozhlasového dětského souboru - odkaz http://zachrante-drds.cz/petice