Vážení členové Rady Českého rozhlasu,
obracím se na Vás, abych vyjádřil značné znepokojení nad
současným více jak dvouletým vývojem instituce, v níž jako radní zastupujete
zájmy veřejnosti. Vzhledem k tomu, že do působnosti Rady Českého rozhlasu
náleží projednávat stížnosti na generálního ředitele, obracím se na Vás se
stížností na práci rozhlasu pod vedením Mgr. Petera Duhana. Dovolte mi,
abych Vás seznámil s několika zásadními připomínkami:
1) Český rozhlas se stále více vzdaluje svému původnímu
nejdůležitějšímu poslání – poskytovat kvalitní zpravodajství a publicistiku
Podle § 2 odst. 2 písm. a) zákona č.484/1991 Sb., O Českém
rozhlasu, je hlavním úkolem veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání „poskytování
objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro
svobodné vytváření názorů.“
Pro výše uvedený účel byly předchozími managementy Českého
rozhlasu vytvořeny tři kvalitní projekty. Jednak publicistická stanice Český
rozhlas 6 (někdejší společný podnik české redakce Rádia Svobodná Evropa a
Českého rozhlasu), dále stanice Český rozhlas – Leonardo, která úspěšně
propagovala vědu a výzkum, a v neposlední řadě také Rádio Česko, které
posluchačům nabízelo ve společném projektu s BBC zprávy a komentáře bez
rušivého vlivu hudby. Skupina posluchačů, která tyto stanice sledovala, sice
nebyla nikdy příliš početná, dovolím si však tvrdit, že se možná jednalo o
nejvzdělanější posluchače, které Český rozhlas kdy měl. Tito lidé by byli v
zahraničí zcela jistě považováni za klíčovou skupinu posluchačů, které si každé
veřejnoprávní médium hýčká. U nás je už více jak dva roky situace zcela jiná.
Při poslechu některých stanic (například Český rozhlas Dvojka) mám dokonce
pocit, jako by se rozhlas cíleně snažil tuto skupinu odradit od poslechu.
Rád bych se vrátil k zatím poslednímu z řady „reformních
kroků“ současného vedení Českého rozhlasu. Tím bylo zrušení tří výše uvedených
rozhlasových stanic. Nechápu, jak mohl někdo udělat tak neuvěřitelnou chybu, a
dokonce ji obhajovat fiktivními úsporami. Na internetových stránkách nám pan
náměstek Jan Menger odvážně tvrdil, že nová stanice Český rozhlas Plus do svého
programu integrovala všechny tři původní stanice. Nahlédl jsem tedy do
zveřejněného programového schématu, a už na první pohled mi bylo jasné, že se
jeho tvrzení nezakládá na pravdě. Nejlépe dopadl Český rozhlas 6, kterému se
podařilo umístit do vysílání nové stanice alespoň část svých pořadů, některé
ovšem ve značně zredukované formě (někdejší hlavní pořad Názory a argumenty tak
přišel o polovinu své někdejší stopáže). Program stanice Leonardo dopadl
podstatně hůře. Jeho místo se scvrklo do jediné hodiny (v neděli nemá dokonce
vůbec nic). Taková stopáž nemůže ani náhodou nahradit dřívější celodenní
program zrušené stanice. Vysílací čas (16:10 – 17:00) je navíc velmi nevýhodný.
V této době je totiž naprostá většina posluchačů teprve na cestě ze zaměstnání
a tak může torzo programu Leonarda jen stěží sledovat. Zdaleka nejhůře však
dopadli posluchači zrušeného Rádia Česko. Kontinuální zpravodajství bez hudby,
které jim tato stanice po mnoho let přinášela, skončilo k 28. únoru letošního
roku v podstatě bez náhrady. Čistě zpravodajská stanice přestala existovat a
nová publicistická stanice Český rozhlas Plus, která se snaží navázat na někdejší
„Šestku“, vysílá pouze osm hodin denně, z toho jednu a půl hodiny tvoří
reprízy.
Z výše uvedeného je jasně patrné, že co se týká
zpravodajství a publicistiky, plní Český rozhlas svou roli stále hůře, což je v
přímém rozporu s textem Kodexu Českého rozhlasu, kde je jasně napsáno: „Jedním
z prvořadých úkolů Českého rozhlasu je zprostředkovávat informace ve
zpravodajských a publicistických pořadech. Český rozhlas poskytuje posluchačům
informace důležité pro jejich všestrannou orientaci a svobodné utváření
názorů.“ (Kodex Českého rozhlasu, článek 6: Zpravodajské a publicistické pořady
a péče o informace v těchto pořadech, bod 6.1)
2) Chybí jasné vyprofilování jednotlivých stanic
Mimo likvidace výrazné části zpravodajských programů je
další velkou slabinou Českého rozhlasu špatné vyprofilování jednotlivých
stanic. Hned dvě stanice jsou totiž podle programových plánů zaměřeny na jednu
skupinu posluchačů - a to posluchače starší 50 let. Jedná se o stanici Český
rozhlas Dvojka a nově také o „národní okruh“, který by měl do budoucna spojit
všechna regionální studia. Podle představ pana ředitele tu tedy budeme mít dvě
stanice vysílající převážně pro seniory (Dvojka a regiony), pak
hudebně-zpravodajský Radiožurnál, art-stanici Vltava, publicistický Český
rozhlas Plus (ovšem s výrazně omezenou vysílací dobou), novou stanici pro děti
a mládež - Junior, a dále pak Wave, D-Dur a Jazz pro posluchače menšinových
hudebních žánrů. Kde ale naleznou svůj program lidé, kteří byli zvyklí na
zpravodajství bez hudby? Kterou stanici byste doporučili lidem, co rádi
poslouchají rozhlasové hry, detektivky, četby na pokračování nebo dokumenty? Na
„zreformované“ Dvojce jsou dnes tyto pořady přítomny v minimálním počtu, Vltava
se věnuje převážně hudbě a slovesné pořady tam mají pouze omezené místo, a
většina regionálních studií dnes vysílá jen hudbu a regionální zprávy. Mám
pocit, že pan ředitel Duhan ve svých plánech cíleně vynechal velkou skupinu
posluchačů. Přitom není těžké poskládat jednotlivé stanice tak, aby mohlo
být vyhověno co největšímu počtu posluchačů. Jen se musí chtít. Jako příklad k
inspiraci nabízím situaci u našich východních sousedů.
Na Slovensku byl veřejnoprávní rozhlas kvůli špatné finanční
situaci sloučen do jedné instituce společně se Slovenskou televizí, přesto má
mnohem lépe vyprofilované stanice, včetně programu pro mladé a několika
zajímavých internetových projektů. Jedním z nich je i Rádio Litera, které
vysílá jen rozhlasové hry a četby na pokračování. Jak je možné, že mnohem hůře
finančně situovaný Slovenský rozhlas profilaci svých okruhů zvládl a Český
rozhlas jde cestou jednoho nepromyšleného kroku za druhým? Nabízí se jednoduchá
odpověď: Je to vinou špatného manažera v čele Českého rozhlasu, kterého Rada
zvolila na základě projektu, který tento manažer už dávno nedodržuje. Stačí se
podívat na původní plány, se kterými pan Duhan kandidoval na místo generálního
ředitele, a uvidíte něco zcela jiného, než co dnes prakticky činí! Je smutné,
že Rada, která by měla na základě zákona kontrolovat dodržování projektu, dnes
k jeho porušování mlčí.
3) Postupující bulvarizace vysílání Českého rozhlasu
K tomuto tématu bych na začátek rád odcitoval vcelku
výstižnou definici pojmu „bulvární médium“: „Bulvární médium je označení
masového sdělovacího prostředku, v němž hrají klíčovou roli emoce a aktualita,
jejíž význam postupem času klesá. Jejich obsah je charakterizován, mimo jiné,
provinčností, personalizací, populismem, povrchností, negativismem,
jednoduchostí, jasností, vytvářením celebrit a prací s nimi, předstírání autoritativnosti
a blízkosti konzumentovi. Proces nazývaný bulvarizace je přijímáním pravidel
bulváru zavedenými běžnými médii. Příčinou tohoto procesu u nás je malý trh a
tlak majitelů na tvorbu zisku:“ (Wikipedie)
Za přímo ukázkový příklad bulvarizace by se daly označit
změny, které proběhly od konce ledna roku 2011 na stanici Český rozhlas 2 –
Praha (dnes Český rozhlas Dvojka). Na místo rodinné stanice, kde si každý
posluchač od dětí po důchodce našel svůj pořad, se stanice změnila ve stylově
téměř jednolitou hmotu. Jeden kontaktní pořad stíhá druhý, pořád se telefonuje,
mailuje, čtou se pochvalné dopisy od „spokojených posluchačů“, zatímco
příznivcům dramatické tvorby a dalších žánrů zůstaly jen víkendové paběrky.
Jako nejodpudivější příklad změn, které tuto stanici postihly, bych rád zmínil
dopolední pořad „Je jaká je“. Vřele doporučuji Radě Českého rozhlasu, aby si
tento pořad někdy poslechla alespoň ze záznamu. Uslyší povrchní žvásty, hihňání
moderátorek, a výjimkou nebývá ani používání nespisovné češtiny. No prostě
hrůza! Celý program přímo odporuje slovům, která si Český rozhlas nechal napsat
do svého Kodexu: „Český rozhlas je zavázán dbát o kultivovanost jazykového
projevu. Vyjadřování hlasatelů moderátorů a redaktorů ve vysílání musí působit
jako vzor správného užívání jazyka již s ohledem na skutečnost, že posluchači
mohou takovému vyjadřování přikládat normotvorný význam (Kodex Českého
rozhlasu, článek 16: Jazykový projev, bod 16.1).
Stanici Praha jsme díky reformám pánů Duhana a Ostrého
ztratili. Horší však je, že ve stejném duchu dnes probíhají změny i na někdejší
„vlajkové lodi“ Českého rozhlasu – stanici Radiožurnál. Ani zde už zprávy
nestojí za nic, jsou ploché a v podstatě jen kopírují to, co na svých serverech
zveřejnili jiné zpravodajské agentury. Vše je navíc doplněno hudební složkou,
která byla v předchozích letech po právu kritizována za strnulost. Stejný
princip vidíme, když srovnáme vysílání někdejší stanice Český rozhlas 6 s její
nástupkyní – Českým rozhlasem Plus. Na Plusu je méně analytické publicistiky,
méně pořadů, které jdou pod povrch dění, ale o to více je zde rozhovorů na
tělo, soubojů dvou posluchačů, více povrchního tlachání v tzv. studentském
vysílání, a tak bych mohl pokračovat. Emoce jsou prostě důležitější, než
myšlenková náplň.
4) Osud stanice Český rozhlas 2 - Praha - příklad
nadcházejících změn
Vše, co jsem výše popsal, je důsledkem nepovedených reforem
generálního ředitele Petera Duhana.
Byl to právě pan Duhan, kdo ještě jako prozatímní ředitel
nařídil změnit tvář stanice Český rozhlas 2 – Praha, včetně jejího historického
názvu. Chaos v označování stanice však začal mnohem dříve. Už v druhé polovině
roku 2010 (tedy ještě před oficiální změnou programového schématu stanice), byl
oficiální název stanice občas jakoby náhodou zaměňován slovem Dvojka. Ani po
změně programového schématu od 31.1.2011 nebyl název - tedy identifikace
stanice - jednoznačně změněn. Ve vysílání se stanice sice ohlašovala jako
Dvojka, v oficiálních materiálech Rady Českého rozhlasu se však i nadále
mluvilo o stanici Český rozhlas 2 - Praha. Když jsme se dotazovali, proč došlo
k tak zbytečnému chaosu (vzhledem k absenci celkové koncepce změn všech názvů
stanic Českého rozhlasu) bylo nám poskytnuto absurdní vysvětlení, že „stanice
se i nadále oficiálně jmenuje Český rozhlas 2 – Praha, ale program, který je na
ní vysílán, nese název Dvojka“. Za takovou odpověď by se nemusel stydět ani
král Šalomoun. Tento stav trval v podstatě až do února letošního roku, kdy byla
stanice i v oficiálních materiálech přejmenována na Dvojku. Před několika týdny
jsem však zaznamenal názor pana ředitele Duhana, že název Dvojka se mu nelíbí a
bude zapotřebí jej znovu změnit. Prý by se mu líbilo jméno Regina. Ve svém
budovatelském nadšení však zapomněl, že stejný název už má regionální vysílání
pro hlavní město Prahu. Tento příklad jasně ukazuje, jak ve skutečnosti
vznikají reformy pana ředitele. Střílí se od boku a pak se čeká, co na to
řeknou posluchači. Uznejte prosím, že takto nepromyšlené kroky jen škodí
pověsti Českého rozhlasu. Pokud už mělo dojít ke změnám, které byly do jisté
míry nevyhnutelné, mělo se tak stát po dlouhodobější komunikaci s posluchači.
Vždyť Český rozhlas je tu pro ně, nikoli naopak!! Když už se pan Duhan rozhodl
Prahu zlikvidovat, měl tak učinit otevřeně. Prostě oznámit, že stanice Český
rozhlas 2 – Praha k určitému datu končí, a na jejím místě posluchači naleznou
zcela novou stanici, která se bude jmenovat Dvojka a bude mít jiné zaměření i
programovou náplň. Mohli jsme si všichni ušetřit spoustu nedorozumění.
Zrušení tří zpravodajských a publicistických stanic a vznik
nového projektu Český rozhlas Plus také padá na vrub pana ředitele Duhana.
Vychází z jeho nedomyšlené koncepce stanice mluveného slova, která měla být
novou vlajkovou lodí Českého rozhlasu. Dnes z tohoto ambiciózního projektu
zůstalo jen torzo, které vzbuzuje rozpaky nejen u mnohých zaměstnanců rozhlasu,
ale především u posluchačů. Mám na mysli například ty posluchače, kteří na
kmitočtech BBC už tři týdny marně hledají program své oblíbené stanice Rádio
Česko. Pan Duhan nechal sepsat obsáhlý materiál, který shrnuje historii
společného projektu s BBC Radiocom, ale velkým obloukem se v něm vyhýbá tvrzení
jejího někdejšího šéfa – pana Víta Koláře – že to byl právě pan Duhan, kdo
tento projekt pohřbil. Podle pana Koláře stála společnost BBC Radiocom o další
spolupráci i poté, co byla Radou pro rozhlasové a televizní vysílání zamítnuta
její první žádost o změnu licenčních podmínek společného vysílání. BBC Radiocom
chtěla žalobou proti tomuto rozhodnutí docílit jeho zrušení a chtěla se s
Českým rozhlasem na přechodnou dobu domluvit na společné úhradě nákladů za
provoz VKV vysílačů (do pravomocného rozhodnutí soudu). Pan Duhan však přestal
se společností BBC Radiocom komunikovat a tím celé jednání zmařil. Londýnské
ústředí BBC se pak rozhodlo prodat českou filiálku skupině Lagardére. Teprve
tehdy se Český rozhlas probudil a snažil se prodeji zabránit. Leč pozdě. Proč
pan ředitel jednal právě takto? Odpověď je jednoduchá. Protože ve svém projektu
s čistě zpravodajskou stanicí už dávno nepočítal. Naopak doufal, že se BBC
nepodaří najít strategického partnera, bude nucena vrátit licenci na vysílání v
České republice a uprázdněnou síť 12 vysílačů pak získá Český rozhlas pro svou
novou stanici Český rozhlas Plus. Panu Duhanovi z těchto plánů nevyšlo zhola
nic.
Tím vším chci ukázat, že celý mnohokrát upravovaný projekt
pana Duhana je cestou, která nikam nevede, a jejímž jediným cílem je
zviditelnit osobu pana ředitele jako reformátora, nikoli pomoci Českému
rozhlasu k lepšímu vysílání. Místo, aby tento materiál ukazoval směr na mnoho
let dopředu, je v podstatě pouhou řízenou likvidací kvalitních pořadů a jejich
nahrazením průměrem, který nikoho nedráždí. Jenže pan ředitel Duhan nebere v
úvahu jinou věc, a to že průměr ani nikoho dlouho nebaví. Dnešní mírný nárůst
sledovanosti se může za pár let změnit v dramatický propad!
Český rozhlas dnes stále méně plní svou roli veřejnoprávního
média, které by se mělo soustředit na vysílání pro daleko širší skupinu posluchačů,
než kterou oslovují komerční rozhlasové stanice. Takový byl alespoň záměr
tvůrců zákona. Současný stav je ale jiný. Skutečně nosnou vizi dnes
veřejnoprávní rozhlas postrádá. Proto se přetahuje o posluchače se soukromými
stanicemi, které musí ze své podstaty vydělávat (a proto se přizpůsobovat
většině), místo aby vysílal pro všechny obyvatele naší země, včetně menšin.
Například té, která si přeje slyšet z rozhlasového přijímače i nadále příjemnou
češtinu, chce si poslechnout kvalitní rozhlasovou dramatizaci, dobře zpracovaný
dokument, nebo povedenou četbu na pokračování.
5) Nejistá budoucnost veřejnoprávního rozhlasu
Položme si otázku: Čím je dnes Český rozhlas vlastně
originální? Vysílání na způsob Radiožurnálu nebo Dvojky nám v podobné kvalitě
nabízejí komerční stanice (Impuls nebo Frekvence 1). Od veřejnoprávního média
bych proto očekával, že bude jiné, že se nebude bát jít proti proudu doby,
která žádá zkratkovitost a bulvárnost. Očekával bych, že bude propagovat český
jazyk v jeho spisovné podobě a nebude podporovat její zdeformovanou nebo
dokonce oplzlou formu. Nedávno o tom na stanici Vltava krásně mluvil pan Miloň
Čepelka (pořad „Rozhlasitě“, 9.3.2013). Český rozhlas by měl i nadále nabízet
kvalitu v hudbě i slovesné tvorbě, a to i za cenu, že bude mít po určitou dobu
nižší sledovanost než komerční média. Pokud však svou tvorbou splyne s
ostatními stanicemi na trhu, nemá už jeho existence smysl. Za čas by pak mohlo
někoho vlivného napadnout, že je vlastně nehospodárné živit v našem prostředí
jakýsi „veřejnoprávní rozhlas“, který vysílá v podstatě totéž, co komerční
média, a navíc za to chce od posluchačů pravidelný měsíční poplatek. Může pak
navrhnout populistický krok – zrušení rozhlasového poplatku. Věřte mi, že
většina lidí by takový krok uvítala. Co by takové rozhodnutí znamenalo, jistě
chápete.
Vážení členové Rady Českého rozhlasu. Instituce, kterou
máte kontrolovat, se už více jak dva roky řítí do propasti, zatímco Vy jen
zasedáte a to podstatné neřešíte. Podle mého názoru Rada Českého rozhlasu
neplní zadaní, které po ní žádá zákon. Chtěl bych Vás proto vyzvat, abyste si
znovu prostudovali zákon č.484/1991 Sb., O Českém rozhlase, kterým se máte
řídit, a také Kodex Českého rozhlasu, který je pro Vás rovněž závazný, a začali
dodržování těchto právních norem vyžadovat také po managementu Českého
rozhlasu. Ten jej podle mého názoru už delší čas ignoruje, a to právě v těch
bodech, které jsem výše citoval.
S pozdravem
Miroslav Tengler
Pane Tenglere, dovolte, abych Vám poděkovala za Vaší propracovanou a pravdivou stížnost Radě. Sama bych to napsala, kdybych to uměla, stejně. Jen mám obavy že slavná Rada Vám sice odpoví (nebo spíše ředitel Duhan), ale všechno bude po starém. Jenže v takovém případě jako je tento se člověk musí pokoušet o nápravu, prostě mu to nedá. Myslím, že by si všichni pracovníci rozhlasu i Rady měli povinně poslechnout Pořad s panem Miloněm Čepelkou a přečíst si pořádně Vaši stížnost. Pokud by byli posluchači rozhlasu, museli by na to, co dělat, přijít sami.
OdpovědětVymazatŠkoda, že se pod Vaše slova nemůžeme my všichni zoufalí stěžovatelé podepsat. Ještě jednou děkuji.
(Omlouvám se za chyby, tady nejdou opravit.)
OdpovědětVymazatVýborně napsané.
OdpovědětVymazatOmlouvám se, že (asi pod tímto bude napsáno ANONYMNÍ, ale neumím s tímto systémem pracovat). Hlásím se k předchozímu krátkému hodnocení a podepíšu se aspoň takto. No a jsem zvědav, jak UNIVERZÁLNĚ Vám, pane Tenglere, Rada ČRo odpoví...
OdpovědětVymazatZdraví Marek Šváb
Aby se nad Vaším komentářem objevilo vaše jméno, musíte si před odesláním komentáře vybrat pod odpovědním okénkem v roletce "Komentovat jako". Vyberte "Název/adresa URL". Jako název vyplníte svoje jméno, adresa URL necháte prázdné. Po odeslání se vaše jméno objeví nad příspěvkem.
VymazatDěkuji za návod. Vyzkouším, zda to funguje a ke svému předchozímu vyjádření jen dodám, že mě zaujaly myšlenky k problematice tzv. sloučení 3 stanic v ČRo PLUS a také úvaha o tom, že existence stanice ČRo Dvojka a uvažovaného tzv. národního okruhu vytvoří vedle sebe dvě velmi podobné stanice s podobným posluchačským publikem. Pak stojí zato zeptat se, proč nelze lépe využít jednu z těch stanic k tomu, aby mohla přecijen vzniknout plnohodnotná stanice mluveného slova. Název ČRo Dvojka mi už ve zvoleném systému názvu stanic vůbec není jasný. Ostatní myšlenky obsažené ve stížnosti beru jako „výborně napsané“ v tom smyslu, že by mohly „nakopnout“ strnulou Radu ČRo k nějaké činnosti. Můj názor na změny vykonané současným vedením stanice je známý - přecijen nemám tak „negativní pohled“ na úplně vše, co se na této stanici před dvěma lety stalo (těch kontaktních pořadů by mohlo ubýt a i ve všední dny by se mohlo ubrat proudového vysílání, kterého je dost na Radiožurnálu, výběr hudby je mnohem pestřejší), ale to je věc názoru každého diskutujícího. V každém případě stanice tohoto typu by na vlnách Českého rozhlasu měla být jedna a ne ta celostátní a pak mnoho regionálních, protože, snad s výjimkou pražské Reginy všechna regionální studia mají velmi podobnou skupinu příznivců jako Dvojka...
VymazatPane Teglere, velmi výborný příspěvek, ke kterému bych přidala svůj hlas, pokud by to šlo. Sama jsem bezradná, co dělat, abychom dosáhli zpět kvalitního vysílání naší milované stanice ČRo 2 Praha. A proto přeji Vám i nám, kteří jsme se dosud nesmířili se zhoršením kvality vysílání, aby Váš příspěvek neskončil v koši. Děkuji za Vaši iniciativu.
OdpovědětVymazatHezky napsané. Bohužel pokud bude ředitelem pan Duhan a za Dvojku šéfem Ostrý neůžeme čekat zlepšení. Mají své představy o rozhlasu, pořadech, moderátorech a apd.
OdpovědětVymazatBohužel za dva roky, mě osobně tento typ vysílání neoslovil a s nostalgií vzpomínám na starou Prahu. Ano,Teď mohu zavolat a postěžovat si panu Duhanovi, že se mě Dvojka nelíbí. Kritiku rozhlasu Dvojky stejně nikdo nebere na vědomí a starý názor je nepřípustný k diskuzi.( viz diskuze na ČR2) Změna k návratu nastane až s novým ředitelem pokud to nebude ještě větší... :-) Hezký den přeje Milan Švorčík
Tento text by měli odvysílat v nějakém vhodném pořadu přímo na ČRo2 - ať se i ostatní posluchači proberou....
OdpovědětVymazat