sobota 12. listopadu 2011

O moderátorech - 1.část

12.11.2011 19:25 - 07. Po volbě ředitele 2011 -trvalý odkaz

O moderátorech - 1.část

článek z roku 2003 vyvolává srovnání s dnešní situací v Českém rozhlase

Musíme to poslouchat? V éteru lze dnes narazit na nejrůznější exoty se spoustou výslovnostních vad a se slovní zásobou čtyřletého dítěte, prznitele češtiny i angličtiny nebo moderátorsky tupé vesnické diskžokeje, kteří si pletou rádio se sobotní diskotékou nebo s pouťovým vyvoláváním. A ta hrůza, když se pustí do nejrizikovějšího rozhlasového faktoru, do humoru. Slyšeli jste třeba někdy žertovat dva ranní moderátory v Rádiu Hellax? Děs! A scénky o Doně Mimoně z Bontonu, které dokonce vyšly na deskách? To se snad líbí jen těm, kdo je vymýšlejí.
Netrpí jen posluchači. Český zpěvák se uprostřed noci probouzí z hrůzného snu, vylíčeného skupinou Tři sestry v písni FM Lomoz: Sedí ve studiu malého soukromého rádia a musí se bavit s úplně blbým, nepřipraveným, ale o to víc nafoukaným moderátorem, úlisně se podbízejícím imaginárním posluchačům.

Ambiciózní, tvární a levní Přitom na začátku devadesátých let, když začínalo v Česku soukromé rozhlasové vysílání, bylo málo tak prestižních zaměstnání jako rozhlasový moderátor. Jejich platy činily dvoj- i vícenásobek tehdejšího průměrného platu a jejich názory citovaly i deníky. Po dvanácti letech je nikdo nebere vážně a jejich platy jsou pod celostátním průměrem.
Zlom v úrovni moderátorů přicházel postupně - s rostoucím počtem rozhlasových stanic. V první fázi bylo vše v pořádku. Na trhu byl přetlak osobností, které se nemohly plně realizovat v médiích předlistopadového režimu a privátní rádia pro ně byla vítanou příležitostí. S rostoucím počtem stanic se ale základna moderátorů musela rozšiřovat, nezbylo než brát lidi z ulice, čímž klesala jejich kvalita. Prezident Asociace provozovatelů soukromého vysílání Michal Zelenka odhaduje, že ve skoro osmdesáti soukromých stanicích se moderováním živí nejméně 450 lidí. Talentovaných moderátorů je přitom asi tolik, co nadaných zpěváků... Na loňském pražském kongresu americké rozhlasové asociace NAB (National Association of Broadcasters) řekl jeden z přednášejících: "Lidé poslouchají rádio kvůli hudbě a informacím, ne kvůli moderátorovi. Takových moderátorů, které poslouchají lidé kvůli tomu, co říkají, je v Americe tak pět nebo šest. Jestliže máte v Česku tři, tak jste šťastná země."
Úroveň moderátorů prudce srazilo hudební zaměření většiny privátních rozhlasových stanic. Takřka všechny zaútočily v polovině devadesátých let na nejmladší publikum a hledaly proto věkem odpovídající moderátory. I když se potom kolem roku 2000 začaly české rozhlasové stanice diferencovat, u mladých moderátorů zůstalo. Byli ambiciózní, tvární a hlavně mnohem levnější než lidé se zkušenostmi, vzděláním nebo s rodinou. A o to na dnešním rozhlasovém trhu jde. Malá lokální a regionální rádia si vydělají jen o trochu víc než na svou obživu.
Třetím důvodem degenerace povolání rozhlasového moderátora bylo podceňování programové složky rádií, které přišlo v polovině devadesátých let. Když pominulo první nadšení, uvědomili si majitelé, že rozhlasové vysílání je podnikání jako každé jiné a že mnohem důležitější než to, co jde ven, je práce obchodního oddělení. Při dvanácti minutách reklamy v hodině je každé vyřčené slovo navíc brzdou hudebního proudu. Vzalo se za dané, že zvláště mladí lidé nechtějí mluvené slovo a řada majitelů soukromých rádií se rychle chytla argumentu, potvrzeného několika na sobě nezávislými výzkumy, že pouze tři procenta posluchačů zapínají rádio kvůli svému oblíbenému moderátorovi. Nějak se jim přitom vytratila druhá část sdělení, že skoro 50 procent publika je ochotno přeladit, je-li moderátor špatný.

Studené rádio Radek J. (jméno jsme úmyslně změnili) se pokoušel stát zpívající teenagerskou hvězdou. Když se jeho soubor rozpadl a všechna sláva vyhasla, vzal zavděk místem moderátora v regionálním rádiu. Není dobrý a sám to asi tuší. K ničemu je mu playback, protože v každém okamžiku, kdy promlouvá k posluchačům, musí mluvit naživo. K ničemu je mu taneční průprava a zářivé úsměvy, které rozdával holčičkám pod pódiem. Naopak, chce se na něm, aby se alespoň jednou za půl hodiny dopustil myšlenky. Kde vzít a nekrást? Jedete autem, posloucháte ho a chvíli trvá, než vám dojde, že to lóf, o kterém pořád mluví, je vlastně anglické slovo love.
Jde to dělat lépe? Stačí si například pustit Rádio Blaník. Až na jednu výjimku nemá nijak zvláštní moderátory, ale jsou to lidé, kteří dodržují kázeň. Mají přesně předepsáno, co říkat, a nesnaží se tuto hranici překračovat. Když si takového moderátora pustíte v 15.10 nebo 16.10, říká doslova totéž, jen názvy slibovaných písniček jsou jiné. Je to jednoduché, a když nic jiného, moderátor vás aspoň neobtěžuje svými moudry. Autor tohoto článku viděl v jednom americkém rádiu tuto metodu dotaženou k dokonalosti - rozhlasový moderátor měl před sebou otočný váleček, "ježka", který se používá na navštívenky. Místo nich měl zařazeny kartičky s přesnými formulacemi. V každém vstupu přečetl jednu kartičku, posunul váleček a připravil si následující. Možná se to čtenáři zdá šílené, ale takhle dělané rádio je průzračně přehledné a srozumitelné. Ovšem také pořádně studené.
klikněte - 2. část


Komentáře
Článek je bez komentářů

Žádné komentáře:

Okomentovat