Radiožurnále, zahraj nám tu naši…
29. 11. 2011 napsal pan Filip Rožánek na serveru Médiář-cz
Hudba na Radiožurnálu je něco jako politika, umění, nebo fotbal. Pomalu každý, kdo tu stanici poslouchá, nabyl dojmu, že také rozumí tomu, co by měla hrát za písničky. K tomu přidejme, že část diskutujících volně zaměňuje Radiožurnál za celý Český rozhlas a na bouřlivé reakce je zaděláno.
No fuj, co nám to tam za ty poplatky hrajou?! Měli by kultivovat posluchače, vzdělávat je, ukázat jim, že Michal David není žádný king populární hudby! (Případně opačně, to podle toho, jestli si stěžují vysokoškoláci v internetových diskusích, nebo Helenka Vondráčková.) A kde chybí rozhořčení, tam dojde alespoň na sarkastické narážky typu „Český rozhlas Abbažurnál“.
Rozčílit se nad hudbou, kterou Radiožurnál prokládá nejlepší zpravodajství a publicistiku v českém éteru, je pochopitelně snadné, přijít s nějakým řešením je ale už podstatně těžší, a proto tato část v zapálených článcích obvykle chybí.
1) Představa, že k povznesení hudebního vkusu národa by stačilo jen obměnit playlist na jedné veřejnoprávní stanici, patří do kategorie delirických snů. Kdyby to tak bylo, poslouchají všichni Vltavu a Radio Wave. Neposlouchají – stejně jako desítky divadel nezpůsobily, že by Češi vypnuli televize a trávili večery v příšeří honosných sálů. Nezapomeňte, že na nejposlouchanější soukromé stanici Žena točí globusem. Co proti tomu zmůže čarování s formátem Radiožurnálu?
2) Dobrá, změní se playlist Radiožurnálu, bude se hrát podle hudebních publicistů… a pak to rádio vypneme. Nikdo nezaručí, že změna hudební dramaturgie povede k nárůstu počtu posluchačů, ale snadno může vést k jeho poklesu. Ve veřejném zájmu není, aby vlajková loď rozhlasu veřejné služby vysílala do zdi. Stanici můžete měnit a ladit, ale nesmíte ji zabít či popřít její základní nastavení.
3) Chcete-li hudbu odlišnou od toho, co nabízí Radiožurnál, vzpomeňte si na další stanice Českého rozhlasu. Není pravda, že by Český rozhlas plošně ignoroval moderní hudbu, žánrové ceny či zahraniční žebříčky popularity a jel jen na vlně nekonfliktního středního proudu bez chuti a zápachu. Nalaďte si Radio Wave, zapněte si Vltavu, případně si zapněte pražské vysílání Regina. Zejména v posledním případě budete možná příjemně překvapeni, jaké změny se ve vysílání této stanice projevily. Proč by měl být tou hudebně nejprogresivnější stanicí v celém portfoliu zrovna Radiožurnál, jehož úloha spočívá v něčem jiném?
4) Každé uplatnění kritických návrhů k hudební dramaturgii má háček spočívající v odpovědnosti. Nejvíce kreativních návrhů a jasných představ o tom, jak by měl vypadat výsledek, mají ti, kdo pak neponesou žádnou odpovědnost za to, když se výsledek nepovede (výmluva, proč geniální plán nevyšel, se najde vždycky), ale připíšou si zásluhy, pokud změna náhodou ponese ovoce („My jim to deset let říkali, a vidíte!“).
Ani já nepatřím mezi lidi, kteří by z písniček (zejména) na Radiožurnálu skákali nadšením dva metry do vzduchu. Jistě by se na něm mohlo objevovat víc novinek.
Na druhou stranu vnímám, že moje subjektivní pocity stojí proti statisícům jiných posluchačů širokého věkového rozpětí, což je další faktor, na který se zapomíná. Formát univerzální celoplošné zpravodajské stanice těžko doplníte hudbou, která bude většinovou populaci odrazovat. Vždycky bude hrát mainstream a nejspíš vždycky půjde o písničky, které znají úplně všichni.
Jisté řešení by snad mohla do budoucna přinést digitalizace rozhlasového vysílání s paralelním odbavováním různých playlistů pro jednu stanici. Nelíbí se vám Radiožurnál s Abbou, Věrou Špinarovou a Roxette? Přepnete na Radiožurnál s rockovým playlistem. Při dnešním vývoji technologií to nebude problém, nejprve na webu a pak třeba v DAB.
S jakými náměty přijde čtvrteční seminář pořádaný Radou Českého rozhlasu, to uvidíte jednak na rozhlasovém webu v přímém videopřenosu a jednak se to dozvíte v online zpravodajství Médiáře. Případně můžete do karlínského Studia A přijít osobně (budova Českého rozhlasu, Hybešova 10, Praha 8), nebo poslat otázku na e-mail hudebni.seminar@rozhlas.cz. Začíná se ve 14 hodin. Pro ostatní zájemce bude na rozhlasovém webu k dispozici záznam a textové shrnutí.
Snad se všichni dozvíme víc, než jen tradiční povzdechy, že se ten Miro Žbirka už nedá poslouchat. To by byl poněkud mdlý výsledek.
Komentáře
[1]29.11.11 15:48:18Eva Ondřejová
Klasický příklad demagogie , není proč diskutovat ,zdůvodnit se dá všechno. Patřím mezi ty,kteří hudbu poslouchají ,nemám ráda jen kulisu ,to raději ticho. A přímo zajásám,pokud slyším písničku,kterou jsem ještě neslyšela. Je přece tolik nového a nové písničky mají i zavedení zpěváci,ale ty nikdo neuslyší . Vzpomínám si na jednu rozhlasovou hru ,nepamatuji si ani název ,ani autora.Je to už moc dávno.Tam byl vězeň mučen tím,že mu hráli stále dokola Malou noční hudbu. Tak může člověk přijít o rozum.A naši rozhlasoví šéfové provozují totéž. Je to k zbláznění. ( Když Olympic,tak Jasná zpráva nebo Želva. A tak je to se všemi zpěváky nebo skupinami.Jako by neměli nic nového.)
[2]30.11.11 08:11:55Ludmila Avramopulosová
A hlavně proč play list(proč je to anglicky, oni neumějí čééésky?).Je hodně nahlouplé, když hudba nesouzní s hostem, není pak vinou moderátora,že když byl teď hostem Tomáš Klus, byla puštěna jen jedna jeho píseň(!).Stává se,že na to vůbec nedojde. A týká se to samozřejmě i té jejich dvojky, tedy nejen Radiožurnálu. Prostě play list je robotizace, výsledek je tedy nelidský. Je to medvědí služba zpěvákům, když se stále dokola mele to stejné. Však to všichni posluchači ví. Jen pan Rožánek si neumí svoji práci představit jinak,než zadat, pustit.A pak se divit, že se to někomu nelíbí.Když on to přeci dělá svědomitě. Paní Ondřejová má pravdu. Pro posluchače je to k zbláznění. Taky si pak raději pustím ticho.Protože když jsou ještě připuštěny do vysílání nekvalitní moderátorky - moderátoři, tak je to děs,běs.Takže halo nadělte nám prosím kvalitu.Ale opět zase trochu chvály - sobotní a nedělní večery od 19.00 do 22.00 nemají chybu.Ani hudební.A těšme se, nejspíš se vrátí Dva v Africe.
Žádné komentáře:
Okomentovat