O moderátorech - 2.část
článek z roku 2003 vyvolává srovnání s dnešní situací v Českém rozhlase
klikněte - 1. část
Jako posezení v kavárně Naproti tomu existoval v českých rádiích poloviny devadesátých let opačný, ale stejně úspěšný extrém, Dámský klub na Frekvenci 1. Bývalé televizní moderátorky jako Hana Švejnohová, Milena Vostřáková, Stanislava Lekešová nebo Jaroslava Panýrková se mohly bavit se svými hosty třeba deset minut, aniž by je přerušila písnička, a přesto měly v každém okamžiku více než 400 tisíc posluchačů.
"Já myslím, že tohle by dnes už nefungovalo," říká moderátorka Bára Witwarovaná, která tuto éru na Frekvenci 1 zažila. "Bylo to opravdu příliš živelné. Dnešní doba je mnohem uspěchanější a vysílání musí mít mnohem pevnější řád. Ale tehdy byli všichni, kdo je poslouchali, okouzleni jejich šarmem, humorem a srdečností. Podstata dobrého rozhlasového moderování není v tom, že člověk mluví chytře nebo méně chytře, ale v tom, že ho lidé vnímají jako člověka, s kterým by si rádi poseděli někde v kavárně... vstřícného, upřímně přátelského, pozitivního ke každému. Je to člověk, kterému příroda dala zvláštní dar, že tyhle vlastnosti vnímáte z jeho hlasu. A důležité je právě spojení individuality a kázně."
"Já myslím, že tohle by dnes už nefungovalo," říká moderátorka Bára Witwarovaná, která tuto éru na Frekvenci 1 zažila. "Bylo to opravdu příliš živelné. Dnešní doba je mnohem uspěchanější a vysílání musí mít mnohem pevnější řád. Ale tehdy byli všichni, kdo je poslouchali, okouzleni jejich šarmem, humorem a srdečností. Podstata dobrého rozhlasového moderování není v tom, že člověk mluví chytře nebo méně chytře, ale v tom, že ho lidé vnímají jako člověka, s kterým by si rádi poseděli někde v kavárně... vstřícného, upřímně přátelského, pozitivního ke každému. Je to člověk, kterému příroda dala zvláštní dar, že tyhle vlastnosti vnímáte z jeho hlasu. A důležité je právě spojení individuality a kázně."
Posedlost rádiem Roman Myška se předloni po letech strávených na pražském rádiu Kiss 98 rozhodl skončit s moderováním. Postěžoval si tehdy, že už to tak nejde dál. Když se v roce 1991 začínalo, musel moderátor umět nejen dobře mluvit, ale také míchat skladby. Dnes je podle něj rozhlasový diskžokej spíš údržbářem počítačů, který pětkrát do hodiny zamumlá cosi do mikrofonu. Odešel od rádií úplně pryč, ale letos v létě se vrátil do úplně nového, rozjíždějícího se Rádia Sázava. "Nevydržel jsem. Teprve když jsem skončil, přišel jsem na to, že rádio miluju. Když s ním jednou splynete, je to jako droga."
Myška není jediným případem posedlosti rádiem. Jeho kolegyně Martina Dostálová dojíždí na každé víkendové vysílání až z Karlových Varů. Ale nestěžuje si, je ráda, že stojí za míchacím pultem a představuje si ty, pro které vysílá.
"Dělám večerní moderátorku od začátku devadesátých let," říká Jitka Lukešová. "Není to žádný prestižní čas. U rádia není tolik lidí jako v hlavních časech. Ale za ta léta jsem si přes rozhlasové vlny vytvořila široký okruh přátel. To nejsou posluchači, to jsou opravdoví přátelé, kteří se mnou putují na každé rádio, kde jsem za těch třináct let vysílala. Se mnou ladili z Country na Frekvenci, z Frekvence na Kiss 98 a teď na Hey. Znám jejich životní příběhy i starosti. A s mnohými jsem se dokonce i potkala. Je to skoro moje rodina."
Myška není jediným případem posedlosti rádiem. Jeho kolegyně Martina Dostálová dojíždí na každé víkendové vysílání až z Karlových Varů. Ale nestěžuje si, je ráda, že stojí za míchacím pultem a představuje si ty, pro které vysílá.
"Dělám večerní moderátorku od začátku devadesátých let," říká Jitka Lukešová. "Není to žádný prestižní čas. U rádia není tolik lidí jako v hlavních časech. Ale za ta léta jsem si přes rozhlasové vlny vytvořila široký okruh přátel. To nejsou posluchači, to jsou opravdoví přátelé, kteří se mnou putují na každé rádio, kde jsem za těch třináct let vysílala. Se mnou ladili z Country na Frekvenci, z Frekvence na Kiss 98 a teď na Hey. Znám jejich životní příběhy i starosti. A s mnohými jsem se dokonce i potkala. Je to skoro moje rodina."
Mezistupeň k televizi Láska k moderování je však životním údělem jen hrstky lidí. Většina moderátorů chápe svou práci úplně jinak. Zvláště mimo Prahu najdeme celou řadu místních diskžokejů, kteří berou rádio jako příležitost přivydělat si v období mezi víkendovými diskotékami a zároveň zvyšovat svou lokální prestiž. Právě tento okruh moderátorů přinesl v druhé polovině devadesátých let některé prvky, které odpudily od soukromých rozhlasových stanic statisíce serióznějších posluchačů. Spolu s nimi se objevily hlavní nešvary a fráze. Taky je vám zle z toho, když skoro na každém rádiu slyšíte u stejné písničky stejné řeči o rusovlasé zpěvačce, správné partičce z Michiganu nebo o debutovém albu? Jako kdyby si nebyli ochotni o kapele nic jiného na internetu najít!
Řada moderátorů chápe rádio jako mezistupeň k další kariéře. Jejich cesta začíná ve večerním programu některého malého rádia, pokračuje odchodem do Prahy a tam přestupem z pražského lokálního rádia do celoplošné stanice. A pak začíná čekání, zda si jich náhodou nevšimne některá z televizí. Tam pak většinou přes ranní pořady zkoušejí proniknout do hlavního televizního vysílání. Podařilo se to jen nemnohým - například Lucii Výborné a Daliboru Gondíkovi z Frekvence 1, Haně Kousalové z Impulsu, Michalu Kleinovi a Báře Niničové z pražského Hey!, od září i rozporuplnému rannímu baviči Leoši Marešovi z Evropy 2. Ne všichni se ale na obrazovce udrží, většina časem vypadne. Pro většinu z nich tak končí mediální kariéra brzy po třicítce. Ve všech okolních rádiích už jsou provařeni jako stará pětka a rodina potřebuje větší přísun peněz, než je za moderátorskou práci a z ní vyplývající příležitostné kšefty při uvádění různých akcí.
Řada moderátorů chápe rádio jako mezistupeň k další kariéře. Jejich cesta začíná ve večerním programu některého malého rádia, pokračuje odchodem do Prahy a tam přestupem z pražského lokálního rádia do celoplošné stanice. A pak začíná čekání, zda si jich náhodou nevšimne některá z televizí. Tam pak většinou přes ranní pořady zkoušejí proniknout do hlavního televizního vysílání. Podařilo se to jen nemnohým - například Lucii Výborné a Daliboru Gondíkovi z Frekvence 1, Haně Kousalové z Impulsu, Michalu Kleinovi a Báře Niničové z pražského Hey!, od září i rozporuplnému rannímu baviči Leoši Marešovi z Evropy 2. Ne všichni se ale na obrazovce udrží, většina časem vypadne. Pro většinu z nich tak končí mediální kariéra brzy po třicítce. Ve všech okolních rádiích už jsou provařeni jako stará pětka a rodina potřebuje větší přísun peněz, než je za moderátorskou práci a z ní vyplývající příležitostné kšefty při uvádění různých akcí.
Pryč z malého a uzavřeného světa Co potom? Až překvapivě malá hrstka těch, kdo skončí svou moderátorskou kariéru, zůstává potom v rádiu na jiných funkcích. Skoro nikdy se jim na nových postech nedaří. V rádiu vede příliš ostrá linie mezi bohémem za mikrofonem a strategicky uvažujícím "sucharem" v pozadí. Ale pro mnohého umělecky nadaného moderátora je práce za mikrofonem základem další kariéry v showbyznysu. Nejde jen o už zmíněné diskžokeje. Může to být také role zpívajících komiků, jako jsou například Těžkej Pokondr (Roman Ondráček a Miloš Pokorný) nebo Knedlo zelo (Aleš Háma a Jakub Wehrenberg), ale i základ pro opravdovou hudební činnost. Například Leona Machálková nebyla moc dobrá moderátorka, ale práce v rádiu určitě napomohla jejímu zrání. Už tehdy zaujala posluchače Evropy 2 vynikajícími rozhlasovými znělkami, které sama nahrála na housle. Jiná dnešní hvězda, Roman Holý z J.A.R. a z Monkey Business byl jako moderátor velmi neukázněný. Měl dny, kdy připomínal Pelého a dny, kdy to byl spíš hráč okresního přeboru. Rádio pro něj bylo moc malý a uzavřený svět, ale určitě ho naučilo vnímat řád.
Většina vysloužilých moderátorů ale odchází úplně mimo průmysl zábavy. Stávají se z nich obchodní zástupci, pracovníci reklamních agentur, nákupčí nebo mluvčí různých podniků a organizací. Na jejich místa se tlačí další...
Většina vysloužilých moderátorů ale odchází úplně mimo průmysl zábavy. Stávají se z nich obchodní zástupci, pracovníci reklamních agentur, nákupčí nebo mluvčí různých podniků a organizací. Na jejich místa se tlačí další...
Převzato z hn.ihned.cz, na serveru www.speaker.cz publikováno 19.9.2003.
Komentáře
[1]14.11.11 15:16:46Brtník
Parádní článek - jeden z mnohých. Ono se, jak se zdá, všechno ví, ale proč je to pořád stejné, to mi tedy prozraďte?! Mnohé jsem tušil, ale nejvíc mne potěšilo tvrzení: „tento okruh moderátorů odpudil od rozhlasových stanic statisíce serióznějších posluchačů“. Takže není nás „20 nespokojených“ jak se někteří snaží tvrdit. Kde berou ta čísla? Nemistifují je ty průzkumy? Asi ano, proto ta podivná a nepochopitelná rozhodnutí.
[2]16.11.11 14:21:40Chramostová
Možná,že nás 20nespokojených vydrželo psát , ale jinak nás je mnohem víc.
[3]16.11.11 18:46:12Milena
Patřím k těm nespokojeným už od února.Včera a dnes jsem dvojku vůbec neposlouchala. Večer Mikroforum raději nepouštím,ráno Lukešová a Gabriel ten nejhorší bulvár a korunu tomu dají Kociánová KUKO odpoledne.
[4]17.11.11 18:13:51Ludmila Vajďáková
Já už ostrou dvojku poslouchám jen velmi málo. Pravidelně Jak to vidí a ostatní pořady jen výjimečně. A pokud mám někdy puštěný rozhlas, tak už jen jako zvukovou kulisu. Moc mě to mrzí, že jediná stanice jako byla Praha přišla vniveč, i když mnoha lidem se líbí, jak se zdá.
[5]18.11.11 20:54:03Šťovíčková
I já poslouchám Jak to vidí,pak téměř celé dopoledne Rozhlas Hradec Králové,ale i tam mě vadí,že každá nastávající hodina začíná K.Gottem a v té samé hodině je mistr nejméně dvakrát.Také jsem zapnula v úterý Mikroforum se Z.Jandovou,ale to se nedá.Její chechtot a vyjadřování nejsem ochotna poslouchat.
[6]18.11.11 22:17:19Ludmila Vajďáková
Nevím, jestli to někdo slyšel, já to mám taky jen "z druhé ruky", ale prý předevčírem nebo některý den pan Kudrna ve svém pořadu byl měl nemístné vtipy na úkor důchodců. Údajně měl říct, že od roku 2013 mají důchodci povolené chodit na červenou a od roku 2014 to budou mít povinné. Nejsem háklivá, ale takový vtip ve veřejnoprávním rozhlase už je opravdu síla. Pak se nemůžeme divit, jak se mladí k důchodcům chovají.
Paní Vajďáková, ať už tu informaci máte z kterékoliv ruky, pravdou je, že zatímco pan Kudrna studoval, tak já jsem chodila pilně do práce a to právě proto, aby mohl on studovat. Takže by bylo na místě jeho slušnější vyjadřování o současných důchodcích. Zdravím.
Žádné komentáře:
Okomentovat