sobota 28. dubna 2012

Posluchač Svatopluk Bartík se odvolává k Radě Českého rozhlasu a žádá zveřejňování playlistů stanic ČRo

26.4..2012 napsal Svatopluk Bartík


--------------------------------- 
Generální ředitel Českého rozhlasu
Petr Duhan
Český rozhlas
Vinohradská 12, 120 99 Praha 2

Rada Českého rozhlasu
prostřednictvím
Českého rozhlasu
Vinohradská 12, 120 99 Praha 2

V Brně dne 26. dubna 2012

Věc:    - Odvolání proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace
- Stížnost na generálního ředitele Českého rozhlasu (ČRo)

Reaguji jak odvoláním ke generálnímu řediteli ČRo, tak stížností na generálního ředitele ČRo k radě ČRo, v důsledku rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace Sp. zn. Inf. CRo 1/2012 - 2, kterou mi byla generálním ředitelem ČRo odmítnuta moje žádost o poskytnutí seznamu hraných skladeb na stanici ČRo Radiožurnál během měsíce února 2012. Rozhodnutí generálního ředitele považuji za nezákonné a v rozporu se zásadami veřejnoprávní služby v oblasti rozhlasového vysílání.

Odvolací důvody

Playlist hraných skladeb nemůže být podřazen pod "obchodní tajemství" z těchto důvodů:

1/ Vysílání, tedy i hudební část vysílání, ČRo není předmětem podnikání. ČRo je ze zákona zřízeným veřejnoprávním rozhlasovým médiem, mezi jehož úkoly patří úkoly vymezené v § 2/, odst. 2), mezi nimiž není ani náznakem nic o povinnosti konkurovat si podnikatelsky s ostatními rozhlasovými stanicemi. Jako takový se ČRo tedy nepohybuje v podnikatelském či konkurenčním prostředí, neboť více veřejnoprávních rozhlasů u nás neexistuje. Sice část financování ČRo plyne z příjmů za reklamu, ale prodej reklamy v souvislosti s vysíláním neznamená, že se tím vysílání stalo předmětem obchodu. Primárním úkolem Čro není konkurenční boj s ostatními vysílateli. Argument předložený v rozhodnutí o odmítnutí není možné uznat a tudíž se na ČRo argumentace celým § 17 ObchZ nemůže ve vztahu k hudebnímu vysílání vztahovat.

2/ Argument ČRo, že v případě playlistu jde o informace, kterou nejsou v obchodních kruzích běžně dostupné je prokazatelně nepravdivý. Jelikož celé vysílání ČRo je veřejné, je technicky jednoduše možné pro kteroukoliv komerční stanici si playlisty stanic ČRo jednoduše opatřit. Nebylo by v tomto případě rozhodující, kdybychom neměli informace, že někdo takové seznamy vytváří, podstatné je, že to lze. My však ale spolehlivě víme, že alespoň mezi posluchači ČRo existuje společná snaha playlist Radiožurnálu sestavit, viz webová stránka: http://radiozurnal.3tecky.cz/, která je dokonce částečně úspěšná. Mluvčí ČRo o této snaze ví a dokonce že uvádí, že mu toto "amatérské" pořizování playlistu nevadí (viz: http://www.lidovky.cz/playlisty-zatim-nezverejnime-jsou-nasim-obchodnim-tajemstvim-p7h-/ln-media.asp?c=A120411_164519_ln-media_ogo). Přičemž takto sestavený playlist je a bude veřejně přístupný a může tak sloužit i údajné "konkurenci".
Nepravdivost tvrzení, že v obchodních kruzích, v tomto případě údajné “konkurence”,  nejsou playlisty (potažmo principy sestavování playlistů) běžně dostupné lze jednoduše dokázat. Jistě si totiž - narozdíl od ČRo - uvědomují, že i v jejich případě je snaha o utajení playlistů před skutečnou konkurencí marná. Mnohá soukromá rádia tedy svoje playlisty zveřejňují na internetu. Během minuty hledání na internetu lze nalézt například playlisty stanic:
        Kiss 98: http://www.kiss98.cz/program/playlist/,
        Rádia City: http://www.radiocity.cz/index.php?pageid=8000,
        a mnoha dalších.

3/ Stejně tak (ad předcházející odstavec) je z logiky věci vyvrácena část definice obchodního tajemství, konkrétně: “mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel jejich utajení odpovídajícím způsobem zajišťuje”. Jediným možným způsobem utajení seznamu skladeb je jeho neodvysílání, tedy jeho neexistence. Dochází tak ke zcela absurdní situaci, kdy ČRo chrání něco, co je samo o sobě tak zjevně neutajované a neutajitelné, jako jsou zveřejněné (odehrané) hudební skladby během jejího vysílání.


Důvody, proč by ČRo měl, resp. musí, poskytnout přehled hraných skladeb:

1/ Právem každého občana je i právo přijímat a šířit informace. Český rozhlas nijak nepopírá, že v oblasti mluveného slova u vlastních zpravodajských, publicistických, vzdělávacích, kulturních a jiných pořadů jsou tyto předmětem veřejnoprávní služby a jako takové je nejen vysílá, ale následně shromažďuje ve svém veřejně přístupném on-line archivu na www.rozhlas.cz, odkud jsou zdarma a kdykoliv veřejnosti na celém světě k dispozici. Z definice veřejnoprávní služby nelze vyjmout ani hudební složku vysílání, která dle mého laického odhadu tvoří přibližně jednu třetinu obsahu. Jestliže má ČRo ze zákona povinnost mj. "rozvíjení kulturní identity obyvatel České republiky...", tak se toto rozhodně vztahuje i na hudební složku. Předmětem mé žádosti není (a z autorsko-právních důvodů nejspíše zcela ani nemůže být) zveřejnění všech samotných hraných skladeb, avšak pouze jejich seznam. To mi přijde adekvátní zejména v okamžiku, kdy hudební složka vysílání Radiožurnálu je pod dlouhodobou palbou kritiky veřejnosti, hudebních odborníků a dokonce i samotných zaměstnanců ČRo, se kterými jsme na toto téma v poslední době hovořil. Veřejná diskuze nad hudební dramaturgií ČRo je žádoucí, ale těžko může být vedena, pokud ČRo playlisty Radiožurnálu nezveřejní.

2/ Mnohé zahraniční veřejnoprávní stanice svoje playlisty běžně zveřejňují, například německá Westdeutsche rundfunk (zde: http://www.wdr2.de/musik/titelsuche100.html), a není ani známo, že by jiné zahaniční veřejnoprávní stanice svoje playlisty tajily.

3/ Sám ČRo přiznává, že zveřejňuje playlist u své stanice Wave. Tato stanice je nedílnou součástí ČRo, stejně jako Radiožurnál a není tedy možné činit mezi nimi rozdíly, neboť všechny stanice ČRo, jakož i jejich hudební vysílání, mají stejnou, tedy plně veřejnoprávní povahu. Zveřejnění playlistů staice Wave je jasným precedentem a ČRo se tedy nemůže vymlouvat v případě stanice Radiožurnál a ostatních.

4/ Jakožto koncesionář (resp. naše domácnost prostřednictvím mojí manželky) jsem vůči ČRo ve speciálním postavení obdobném postavení akcionáře u soukromého podniku. Je absurdní, že na jednu stranu mám povinnost přispívat jako majitel rozhlasového přijímače koncesionářským poplatkem na plnění úkolů vyplývajících z veřejnoprávních úkolů ČRo (navíc bez ohledu na to, zda na něm stanice ČRo poslouchám či nikoliv) a na straně druhé mi jakožto koncesionáři odmítá ČRo poskytnout podstatné informace o své činnosti, tj. o skladbě hudebního vysílání.
Že je ČRo kofinancována také z příjmu z reklamy je vedlejší, neboť takové příjmy mají podporovat její veřejnoprávní poslání, nikoliv s nimi být v konfliktu. Český rozhlas je zřízen zákonem č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlase, z jehož znění vyplývá pro ČRo množství práv a povinností stanovených za účelem plnění funkcí veřejného zájmu. Mimoto se mu však v § 11 zákona o Českém rozhlase přiznává oprávnění vykonávat za podmínek stanovených právními předpisy podnikatelskou činnost, která souvisí s předmětem jeho činnosti a která nesmí ohrozit jeho úkoly (§ 2 tohoto zákona)”, a dále , že “finanční zdroje používá Český rozhlas k plnění svých úkolů podle § 2 a 3.” Je bez jakékoliv diskuze, že ohledně hudební složky vysílání má jednoznačně přednost veřejnoprávní funkce a tudíž nesmí být seznamy odehraných skladeb pod ochranou údajného obchodního tajemství.


Závěr

Celý přístup generálního ředitele mi přijde natolik absurdní a odporující hodnotám veřejnoprávního rozhlasového média, že - kromě odvolání dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím - se obracím i na Radu Českého rozhlasu se stížností na generálního ředitele s návrhem, aby mu v rámci rozhodnutí o této stížnosti uložila zveřejnit, resp. zveřejňovat playlisty všech stanic Českého rozhlasu. Neexistuje žádný zákonný ani společenský důvod, proč by seznamy hraných skladeb na stanicích ČRo neměly být veřejnosti plně k dispozici.


S pozdravem,
Svatopluk Bartík

Žádné komentáře:

Okomentovat