Rada Českého rozhlasu proti posluchačům – 1.část
31. 8.2011 napsal Tomáš Němec
-------------------------------
Na každé své veřejné schůzi se Rada Českého rozhlasu zabývá stížnostmi a náměty posluchačů. Zabývá se jimi tak, že pověřený člen Rady vypracuje odpovědi, přeloží je v písemné podobě ostatním členům Rady a ti na své veřejné schůzi vezmou tyto odpovědi v jednom ze svých usnesení na vědomí. Většina stížností posluchačů bývá zaměřena na program stanic. Český rozhlas totiž promlouvá k občanům této republiky svým programem.
Obvyklým klišé odpovědí Rady Českého rozhlasu posluchačům je bod 4 paragrafu 8 zákona o Českém rozhlase, který praví že „Rada ani její členové nesmějí přímo zasahovat do tvorby a vysílání rozhlasových pořadů.“ Touto jedinou větou se Rada Českého rozhlasu ve svých odpovědích posluchačům vyvléká ze své povinnosti být orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti Českého rozhlasu. K řešení stížností posluchačů, používá Rada Českého rozhlasu většinou ten postup, že odešle stížnost k vyjádření prostřednictvím generálního ředitele Českého rozhlasu na pracoviště, kterého se stížnost týká. Toto pracoviště (stanice) většinou písemně zdůvodní, že je všechno v pořádku a že stížnost posluchače byla zbytečná. Rada Českého rozhlasu zpravidla odpověď stanice nehodnotí, jen ji v příloze přeposílá posluchači s komentářem, že ona sama e k vysílání Českého rozhlasu nemůže vyjadřovat.
Jenže tak tomu není. Zákon hovoří o tom, že Rada nemůže PŘÍMO do tvorby a vysílání pořadů ZASAHOVAT a to je zcela něco jiného. Naopak, podle mého názoru by Rada o stížnostech a námětech posluchačů měla vážně diskutovat a nedávat svými odpověďmi posluchačům najevo, že ji obtěžují a přidělávají ji práci.
Jednání Rady Českého rozhlasu a její vyřizování stížností posluchačů sleduji řadu let, ať už svou přítomností na veřejných schůzích anebo čtením zápisů a poslechem audiozáznamů. Agenda vyřizování stížností a podnětů posluchačů za předsednictví Jiřího Floriana a nyní Dany Jaklové mi připadala často zcela formální.
Teprve na posledních dvou schůzích Rady jsem zaznamenal určitou změnu. Radní Petr Šafařík, nově zvolený Poslaneckou sněmovnou 8. června 2011 veřejně na tuto formálnost vyřizování stížností poukázal. Díky Petru Šafaříkovi Rada ČRo jednala o stížnostech posluchačů na své schůzi 25. srpna 2011 celých 50 minut. Šafařík se však setkal s velkým odporem „zaběhlých“ členů Rady, zejména Dany Jaklové, Tomáše Ratiborského, Bohuše Zoubka a Antonína Zelenky. Šafařík poukázal na neprůhlednost a skrytost reakcí Rady. „Staří“ členové rady jednali s „novým“ členem velmi autoritativně a dali mu najevo, aby nezdržoval. Stejně tak jako radní Šafařík jsem byl i já překvapen, že odpověď posluchači Pasternakovi byla odeslána dříve, než se dostala do usnesení Rady. Podle vysvětlení pana Bohuše Zoubka byla odpověď odeslána dříve, protože už tak byla dost pozdržena. Zajímavé, že zrovna u této odpovědi zaměnil pan Zoubek stanici Český rozhlas Česko se stanicí Český rozhlas 2 Praha a musel být na to nejen autorkou odpovědi Hanou Hikelovou v průběhu schůze dvakrát upozorněn, aby název opravil. Jak to udělal, když už odpověď byla odeslána, to mi není jasné. Je pro mne velmi zneklidňující, že člen Rady Českého rozhlasu si plete jednotlivé stanice.
Předsedkyně Rady Dana Jaklová pokárala Petra Šafaříka za to, když vyslovil názor, že by odpovědi posluchačům měly být zveřejňovány. Řekla, že jsou to dotazy jednotlivých posluchačů a těm jsou tyto odpovědi zasílány. Vzápětí však uvedl radní Zoubek stížnost posluchače Jaromíra Janáka týkající se změny názvu stanice Český rozhlas 2 – Praha na Český rozhlas Dvojka slovy „je to téma, které známe velice dobře“. Už tato formulace jasně vyjadřuje, že posluchači (tj. veřejnost) Radu Českého rozhlasu zbytečně obtěžují. Přitom to Rada stále a stále říká dokola a veřejnost pořád nechce nějak přistoupit na její hru, aby si uvědomila, že Rada sama nejlépe ví, co je pro veřejnost (posluchače) správné.
O odpovědi dr. Kallusovi říká pan Zoubek, že odpověď je značně obsáhlá, a pan Zoubek se domnívá, že to je velice dobrá odpověď. Posluchač záznamu jednání se však vůbec o odpovědi nic nedozvídá. Patrně mu do toho nic není, odpověď jako ve většině případů Rada utajuje.
O paní Ludmile Avramopulosové se pan Zoubek vyjadřuje jako o stálé abonentce, co se týká stížností na Dvojku. Tady mě napadá, že pan Zoubek by patrně chtěl, aby Radě Českého rozhlasu psali lidé, kteří Český rozhlas vůbec neposlouchají.
Člen Rady Petr Šafařík považuje dosavadní nevyhovující praxi odpovědi na stížnosti posluchačů za tak závažnou, že k ní promluvil i v bodě „Různé“, kam ho stále „zaběhlí“ členové rady odkazovali. Šafařík poukázal na paragraf 8 zákona o Českém rozhlase, kde se praví, že Rada má také „vydávat doporučení týkající se programové nabídky“.
Komentáře
Článek je bez komentářů
Žádné komentáře:
Okomentovat