Díky pane Tamchyno! (Díky pane Ostrý?)
napsal Tomáš Němec, 8. června 2011
Uondán včerejším horkem, pustil jsem si včera úterní vědecký Kontakt, který uváděl v rozhlasovém éteru málokdy slyšitelný originální redaktor Českého rozhlasu Robert Tamchyna. Slovo ORIGINÁLNÍ píšu ve smyslu „nikoli náhražka“. Někdo, kdo rozumí rozhlasové práci. V Ostré dvojce dnes většinu pořadů uvádějí (nedá se ani říci připravují) tzv. osobnosti. Z tohoto hlediska není (chvála Pánu Bohu) pan Tamchyna osobnost. Je to rozhlasový profesionál, jakých se vyskytuje na vlnách Ostré dvojky jen pomálu.
Pan Tamchyna mluvil s profesorem Jaroslavem Petrem z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze o genetice. Profesor Petr je už řadu let dobrým popularizátorem biologie. V úvodu udělali pánové úlitbu aktuálnímu problému okurkové sezóny, tedy enterohemoragické Escherichia Coli (EHEC). Byl to třetí pořad v průběhu dvou dnů, který jsem slyšel v Ostré dvojce, který se touto problematikou zabýval, a to tedy opravdu Ostrou dvojku neposlouchám od rána do večera.. Posléze pak pánové opravdu přešli ke genetice. Pan Tamchyna se na pořad dobře připravil a diskutoval s profesorem Petrem opravdu na úrovni rozhlasového redaktora. To znamená, že o tématu leccos věděl, aby chápal, co profesor Petr říká. Avšak neskákal panu Petrovi do řeči a nedopovídával za hosta odpovědi jen proto, aby ukázal, že o tématu sám něco ví. Píšu to proto, že naprosto amatérský způsob moderování pořadů, kdy moderátor chce být důležitější než host, se ve vysílání Ostré dvojky stal za poslední měsíce standardem. Přestože pan Tamchyna několikrát vyzval posluchače, aby zavolali do vysílání a na něco se zeptali, téměř jsem se modlil, aby telefonátů bylo co nejméně. Ono se totiž běžně stává, že telefonáty posluchačů zcela poruší koncept pořadu. Takový posluchač začne tím, že neposlouchá pořad od začátku a že se předem omlouvá, vznese-li dotaz na něco, co už bylo řečeno. Naštěstí do pořadu s profesorem Petrem zavolali jen dva posluchači a jejich dotazy byly celkem k tématu. Pan Tamchyna a další rozhlasoví redaktoři dělají zajímavější pořady, než je kontakt Ostré dvojky, ale ty Český rozhlas vysílá jen na internetové stanici Leonardo, takže jsou na běžném rozhlasovém přijímači nezachytitelné. Rozhlas však už experimentuje s digitálním vysíláním na speciálních přijímačích, kde by mělo být slyšet i Leonardo (pokud ho další generální ředitel Českého rozhlasu nezruší úplně). Váš včerejší pořad v Ostré dvojce byl balzámem na mou rozbolavělou rozhlasovou duši, pane Tamchyno! Děkuji vám!
Když už jsem byl u poslechu Ostré dvojky, poslechl jsem si tentokrát i Noční mikrofórum. Přiznám se, že ho neposlouchám často, protože na můj vkus je rozvláčné, tzv. „osobnostmi“, které si zvou jiné osobnosti, bývá špatně připravené a často narušované telefonáty posluchačů, kteří chtějí celebritě sdělit jen to, že jí viděli v televizi nebo že před třiceti lety s ní byli náhodou ve stejném zájezdu na dovolené. Takový byl i pořad, který moderovala Zora Jandová a hostem byla pražská herečka Ludmila Molínová. Nutno ke cti paní Jandové dodat, že tentokrát si nepozvala někoho, kdo se jen přesunuje z jednoho vysílání v Ostré dvojce na jiné, jako to udělala nedávno například u dr. Ivo Šmoldase. Pořad s paní Molínovou probíhal standardním rozplizlým způsobem, i když paní Molínová povídala o tak závazném tématu, jako bylo její onemocnění rakovinou. Do pořadu se dvakrát dovolal pan Pražák z Jiren, kterému se líbilo, že paní Molínová má ráda knihu Osudy dobrého vojáka Švejka a vyvolal sérii telefonátů, kde různé posluchačky potvrdily, že i ony mají rády Švejka. Pan Pražák sdělil, že do kontaktních pořadů Ostré dvojky se dá těžko dovolat, protože telefon vyzvání a nikdo ho nebere. Přesto, že jsem se den předem docela snadno dovolal do Nočního Mikrofóra, které uváděl Martin Kratochvíl, musím zkušenost pana Pražáka potvrdit. Paní Jandová neustále zdůrazňovala, že paní Molínová v divadle hýří vtipy, ale v podstatě až na jeden žádný neřekla. Přemýšlel jsem, že bych tam zavolal a také jeden vtip řekl, ale byl jsem dost unaven na to, abych se pokoušel do vysílání probojovat. Vysílání paní Jandové bylo dobrým předskokanem k nočním hovorům, které vede po půlnoci na Frekvenci 1 Jiří Pomeje.
Měl bych jeden dramaturgický podnět pro šéfredaktora pana Ostrého. Myslím, že je zbytečné, aby si osobnosti nočního Mikrofóra zvaly do vysílání hosty. Uvolněte linky hned od půl jedenácté a nechť si vaše osobnosti povídají s posluchači celou půldruhou hodinu, tak, jako to Frekvence 1 dokáže každou noc čtyři hodiny za pomoci dvou střídajících se moderátorů. Třeba se dozvíme něco ze života lidí, jejichž cílem není jen obíhat různé pořady na různých stanicích a říkat tam, co už desetkrát řekli jinde.
Chtěl bych Vám však, pane Ostrý, poděkovat za to, že občas pustíte na celostátní rozhlasové vlny i opravdové rozhlasové redaktory, jakými jsou pan Robert Tamchyna, pan Tomáš Černý a pan Marek Janáč. Chápu, že se chcete proslavit a poslechovostí vyrovnat svěřenou stanici soukromým rádiím, jenže nebude-li Český rozhlas na svých stanicích přinášet užitečný obsah, je zbytečný. Soukromé rozhlasové stanice dovedou rozhlasový éter zaplnit zvukovou vatou lépe než Český rozhlas a hlavně za méně peněz.
Na závěr přidám anekdotu, kterou jsem neměl sílu zavolat do vysílání paní Jandové.
■ ■
Jdou tři myslivci na lov kachen. Povídají si o svých psech.
První říká: Já mám takového psa, že když vystřelím, pes už běží na místo, kam kachna dopadne.
Druhý říká: To nic není, můj pes se postaví na místo, kam kachna dopadne, ještě než vystřelím.
A třetí dodá: To nic není, můj pes chytne kachnu ještě za letu.
První dva myslivci nevěří a chtějí po třetím myslivci, aby to předvedl. Myslivec vezme psa, roztočí ho nad hlavou a vyhodí do výšky.
Na nedaleké louce se pasou krávy. Jedna z nich hledí na oblohu a povídá: Holky, já vidím lítacího psa! To je teda dneska tráva!
■ ■
Tenhle vtip vyprávěl 7. června ve svém Ranním kartáči Marcel Šůcha v rádiu Kiss98.
Komentáře
[1]08.06.11 13:17:07Ludmila Avramopulosová
Tak to jsme byli pane Němče na stejné frekvenci. V pondělí jsem Vás slyšela, a za včerejšek jsem ještě nestihla panu Tamchynovi poděkovat. Opravdu profi práce. Podepisuji se pod Váš komentář.Taktéž jsem chvíli měla zapnuté rádio na Mikroforum. Nedá se to vydržet. Minulý týden tam měla Z.J. Elefteriadky,a zpočátku to též vypadalo seriózně, dokonce vážné téma, ale Zorince se zase povedlo vše spláchnout. Ona je jistě spokojená a nemůže jinak.
Žádné komentáře:
Okomentovat