Dopis šéfredaktorovi ČRo2 a generálnímu řediteli ČRo - 7.část
napsal Radek Svoboda, 21.2.2011
Dále bych poukázal na příspěvek Ing. Dragounové z 9. února 2011, vložený do diskuse v 14:47, s kterým se do posledního písmene ztotožňuji.
■ ■
Dětské rozhlasové pořady. Považuji za velmi důležité, jako i většina diskutujících, aby byla věnována maximální pozornost kvalitě pořadů pro děti. Nebudu uvádět opakované připomínky k současným a již neuváděným pořadům. Jsem český občan a tak mi není jedno, že v naší zemi klesá vzdělanost mladých lidí. Odborníci přece vědí jak negativnímu trendu zabránit, musí jim ale pomoci i Český rozhlas. Podívejte se na Čínu, která v oblasti školství postupuje cílevědomě, takže výsledky jsou už dnes vidět. Čínské vysoké školy začínají patřit k nejlepším na světě. Čína má jednu výhodu oproti nám, je jich mnoho, takže mají z čeho vybírat. Náš národ je malý a proto si musíme vážit každého nadaného dítěte a umožnit všem dětem, i těm nejchudším, přístup ke kvalitnímu vzdělání. Úkolem rozhlasu by mělo být probouzet zájem dětí o nejrůznější obory lidské činnosti, o vědu, o touhu něco docílit a ne je nechat na pospas komerčním sdělovacím prostředkům. Rodiče vám budou vděčni, pokud se o to pokusíte. Navrhuji, aby do nového schéma byl zařazen pořad, který by se např. mohl jmenovat Vědci si hrají. Zde by zkušení popularizátoři mohli zábavnou formou děti seznamovat s novinkami nebo i s problémy s nimiž se děti během studia setkávají. Oslovte zkušené učitele, rektory vysokých škol a ředitele vědeckých ústavů. Jsem přesvědčená, že vám vyjdou vstříc. Dalším důležitým problémem mladých lidí jsou drogy, včetně alkoholu a kouření. Např. v pořadu Drogy nejsou moderní by bylo možné upozorňovat na nebezpečnost těchto drog a jak se jim bránit. Je třeba vytvářet kladné vzory. Rodí se málo dětí a my ještě nečinně přihlížíme k tomu, jak se různé nezodpovědné skupiny lidí podílejí na poškozování zdraví našich dětí. Věřím, že si rozhlas uvědomí svou moc a že bude kladně reagovat na podnětné připomínky posluchačů. Ing. N. Dragounová
■ ■
Na podporu tohoto názoru navíc znovu poukážu na již zmíněný KODEX ČESKÉHO ROZHLASU a rovněž naSTATUT ČESKÉHO ROZHLASU. (Zde opakovaně ocituji slova z druhého bodu Programových zásad: „Program Českého rozhlasu tvoří tři pilíře – zpravodajství, kultura a vzdělání.“) Vzhledem k tomu, že ČRo v podstatě má jakýsi zpravodajský a kulturní okruh na celoplošných stanicích (ČRo 1 Radiožurnál a ČRo 3 Vltava), pak se nabízí otázka, zda‑li by u ČRo 2 spíše neměla být také významně posílena ona třetí funkce veřejnoprávního Českého rozhlasu, tj. vzdělávání, která se dnes naopak spíše postupně dostává na okraj či do pozadí.
K posledním připomínkám opět patří právě úroveň vzdělávacích pořadů. Prvním je bývalá Univerzita třetího věku, která by – ovšem i tak s některými výhradami – mohla posloužit za vzor takového vysílání, i když byla poněkud necitlivě nahrazena úterním „Kontaktem“, který je vysílán po dvacáté hodině.
Za příklad může posloužit Kontakt Dvojky z úterý 8. února, kde byl hostem pořadu dr. Antonín Vítek. Ona kontaktní forma je zcela nevhodná, host sice měl téma, nicméně díky telefonickým dotazům na ono téma ani nedošlo. Než pořad typu „celoživotního vzdělávání“ – jak alespoň je pořad deklarován v novém programovém schématu – lze toto vysílání s jednotlivou návštěvou hosta (byť tento skutečně má k tématu co říci – má-li k tomu ovšem prostor) označit za vybírání jednotlivých náhodných „střípků“ informací, navíc zcela rozdrobené průběžnými vstupy posluchačů, kteří se sice ptali na věci „z oboru“, nicméně na míle daleko od původně deklarovaného tématu pořadu. Skutečně vzdělávací pořad by měl danou tematiku probírat do mnohem větší hloubky a to v několika pokračováních – úplně stejně, jako se předem vybranému tématu v sérii předem pečlivě připravených pořadů věnovala předešlá Univerzita třetího věku. To by zároveň umožnilo smysluplně reagovat, byť by to nebyla „reakce v přímém přenosu z živého vysílání“, na smysluplné dotazy posluchačů, kteří by do pořadu napsali buď přes e-mail nebo běžnou poštou. Jednak by to zabránilo rozbití pořadu dotazy, jednak by tak byly odfiltroványdotazy jdoucí zcela mimo téma – přiznejme si, že zdaleka ne všechny telefonáty míří přímo k tématu, popřípadě mohou být v řadě případů k tématu zcela jinému, na které konkrétní pořad vůbec nebyl zaměřen.
Také – byť spíše jen na okraj, či jako námět k úvaze – zmíním že v knihovničce mám dvě knihy, které před dlouhým časem vydal právě Český (vlastně tehdy ještě Československý) rozhlas. Obě tehdy připravil k vydání pan Ivo Budil, jednalo se o publikace sestavené z rukopisů 23. (a 30.) rozhlasové university, obě zaměřené na témata výzkumu vesmíru (první vyšla pod titulem Do blízkého i vzdáleného vesmíru, druhá pak jako Základy kosmonautiky). Jako velice pozoruhodný (samozřejmě – až po tom, nakolik do hloubky byla témata jednotlivými autory zpracována) se může jevit neobyčejně široký autorský kolektiv prvotřídních odborníků. Namátkou z desítek vybírám alespoň tato jména: Zdeněk Ceplecha, Milan Codr, Josip Kleczek, Vladimír Kopal, Jiří Mrázek, Rudolf Pešek, Luboš Perek, Miroslav Plavec, Josef Sadil, Boris Valníček či Vladimír Vanýsek. Nabízí se otázka, zda-li by vzdělávací pořady skutečně neměly jít do mnohem větší hloubky, než jak činí dnes – rozhlas to uměl a to způsobem obdivuhodným.
klikni - 8.část
Komentáře
Článek je bez komentářů
Žádné komentáře:
Okomentovat