Dopis šéfredaktorovi ČRo2 a generálnímu řediteli ČRo - 6.část
napsal Radek Svoboda, 21.2.2011
Poslední věc, pokud jde o úvodní vyjádření pana šéfredatora k posluchačům ČRo 2, je hudba. Rovněž patřím k těm, kteří již na toto téma vyslovili své výhrady. Ačkoli mi již není dvacet (a třeba si – občas – poslechnu i písničky s texty pana Jiřího Grossmanna, ovšem třeba většina někdejších hitů pánů Šlitra a Suchého mne nějak neosloví), tak i já jsem spíše někde ve dvaceti poslouchal například Jefferson Airplane, Rolling Stones, Abbu, Beatles, Lynyrd Skynyrd, Lovin’ Spoonful, B. J. Thomase, Billyho Swana či Harryho Nilssona – a tyto rád poslouchám i dnes. Navíc v nynější podobě se jednotlivé písně doopravdy poměrně často opakují – pardon, ale je otázka, zda-li toto opakování má být znakem stanice, byť je zdůvodňováno jakousi čitelností. (Neměla by ale být znakem kvalitní stanice místo častého opakování téhož repertoáru spíše kvalitní hudební dramaturgie, skutečně nabízející široké spektrum hudby? Kupříkladu panem šéfredaktorem uvedená hudba třeba z Francie, Španělska a Itálie – vzhledem k poměrně omezenému výběru skladeb se jich nabízí jen několik a pokud uslyším během týdne opakovaně třeba dva‑tři italské hity někde z 80. let… Obdobně například u Anety Langerové mám již ten pocit, že zatím nenatočila více, než jednu či dvě písničky. Popravdě řečeno ani její hudba nepatří k mým nejoblíbnějším, ale na druhou stranu si jí nesmírně vážím jako člověka, který pozoruhodným způsobem podporuje nadaci Světluška. Ovšem opakované hraní jedné či dvou jejích skladeb – to je vůči této osobnosti ze strany Českého rozhlasu skutečně medvědí služba.)
Celkově vzato – z vyjádření že podle statistik ČRo 2 stanici poslouchají lidé ve věkové skupině „šedesát plus“, spolu s tímto vyjádřením pana šéfredaktora Mgr. Ostrého – „Dobrý den, diskriminaci naprosto odmítám. Tato stanice má přídomek rodinná, tedy oslovuje celou rodinu. Od dětí až po seniory. Druhá věc je jak se to daří.“ – které můžeme najít v záznamu online rozhovoru zde –
– jsem téměř nabyl dojmu, že stanice má hledat (či chce hledat) coby řekněme „pohodová“ stanice pro celou rodinu i posluchače mezi lidmi středního věku, mládeží a dětskými posluchači, nikoli že se naopak bude zaměřovat právě na posluchače „šedesát plus“. Tomu ovšem na druhé straně nenasvědčují mnohé ze změn, ať jde o volbu hudby, či omezení vysílání pro děti (nejprve zkrácení vysílacího času Periskopu na polovinu následované jeho úplným zrušením, či odstranění Polštářku a vůbec sobotního a nedělního vysílání pro děti mezi 19. a 20. hodinou).
K weekendovému večernímu vysílání napíšu, že celkově se mi líbí, tedy že tyto změny byly přínosné či jsou „podle mého gusta“ (a z reakcí posluchačů soudím, že většina toto weekendové večerní vysílání rovněž kladně hodnotí). Na straně druhé ovšem weekendové vysílání mezi 9. až 18. hodinou (resp. v neděli po 10. hodině) kladně hodnotit nemohu. Taktéž novou podobu vysílání od pondělí do pátku mezi 9. až 21. hodinou hodnotím velice negativně. Poukážu na přílišnou kontaktnost pořadů (celkově nyní tyto mají ve vysílání převahu), působí to rušivě a pro řadu z nich to ani není vhodné. (Kupříkladu do vzdělávacích pořadů – zde připomenu dřívější cyklusUniverzita třetího věku, který byl rozhodně zdařilejší.) Zařazení pořadu Kontakt Dvojky večer, od 20. hodiny, také není nejideálnější – navíc je poněkud v protikladu s deklarovaným zaměřením ČRo 2 coby rodinné stanice, tomu mnohem více vyhovovaly pořady vysílané mezi 20. a 21. hodinou na této stanici před 31. lednem letošního roku. (Kupříkladu lze uvést ve středu od 20. hodiny vysílané četby, či v posledních letech vysílané reprízy pořadu z nedělního dopoledne – což byla možná ne nejvhodnější změna, která přišla teprve se seriálem Život je pes.) Proto u večerního vysílání po 20. hodině bych zcela jednoznačně uvítal návrat k původnímu vysílacímu schématu – a v tomto čase zcela bez kontaktních pořadů, které možná mají místo po 22:30 (či až po 23. hodině), ostatně podobný typ pořadu ČRo 2 již také před delším časem mělo (později jej mezi 23. hodinou a půlnocí nahradilo povídání s hostem o oblíbených knihách, spolu s navazujícím hudebním pořadem). Argument pro tuto změnu je vcelku prostý a předpokládám že zcela srozumitelný – v podvečer či večer už bývá celá rodina skutečně pohromadě (s výjimkou těch, kteří pracují ve směnném či nepřetržitém provozu, dopravě aj.), tudíž četba či kvalitní vzdělávací pořad, popřípadě jakýkoli pohodový rodinný program jsou v tomto čase plné opodstatněné.
klikni - 7.část
Komentáře
Článek je bez komentářů
Žádné komentáře:
Okomentovat