Dopis šéfredaktorovi ČRo2 a generálnímu řediteli ČRo - 3.část
Další věcí, která by měla nutit k zamyšlení, je otázka, co přinese nová podoba vysílání – kterou většina reakcí posuzuje jako posun k bulváru a jistou vulgarizaci. Totiž, mají-li pravdu některými posluchači v reakcích zmiňované statistiky, pak pokud má ČRo 2 stabilní posluchače s nízkou fluktuací –
Ve Výzkumu poslechovosti rozhlasových stanic (výsledky III/2010 + IV/2010) je jako stanice s největší loajalitou(minimální fluktuace) uvedena na prvním místě ČRo 2 PRAHA. (Vloženo 10. února 2011, 17:56, Ivana Tothová)
– pak je otázka co přinese jejich odliv (mimo toho, že přeladí buď na jinou stanici Českého rozhlasu [ či třeba na některými posluchači zmiňovaný Proglas, tedy třeba i mimo stanice veřejnoprávního ČRo ] také je možné, že prostě budou radiové stanice poslouchat méně, protože komerční stanice podobný typ vysílání nenabízí a ČRo změnami na ČRo 2 tuto nabídku omezil). V této souvislosti musím citovat z dvojice příspěvků dalších posluchačů:
■ ■
4. února 2011, 10:31 (Mgr. Karel Jirásek, Ph.D.):
Staré vysílací schéma je třeba vrátit ihned, než se definitivně rozpadnou týmy, které ty pořady připravovaly a ztratí se kontinuita . (…) Stanici Praha jsem vždy pokládal za hlavní vlajkovou loď Českého rozhlasu a nejvýznamnější stanici reprezentující celou naši republiku, která ukazovala to lepší, co v našem národě je, snažila se inspirovat a motivovat k tomu, abychom se sami také o něco snažili a usilovali o to být lepší, vzdělanější, moudřejší. Když chcete dosáhnout nějakého pokroku, nemůžete nasadit laťku na průměr, se kterým to nikdy není slavné. Vždycky ji musíte dát o něco výše. To ve starém schématu právě dělali autoři pořadů, kteří čerpali z podnětů posluchačů, ale do éteru pouštěli jen to kvalitnější, aby tam nebyla hluchá místa. Když pustíte do rádia v každém pořadu vždy vše v surové podobě, jak to posluchači zavolají, bude to jen neposlouchatelný guláš, kde o ničem a rozhlasový prostou ovládnou lidé jako pan Michal Janíček z Brna, který tak systematicky činí na ČRo 6, kde svými fantasmagorickými názory zabere vždy tak prvních 20 minut každého diskusního pořadu. Pokud má mít program hlavu a patu, musí se předem pečlivě připravit, i s ohledem na to, co se odvysílalo a bude vysílat v dalších pořadech před ním a po něm. Není nutné zcela se vyhýbat přesahu s jinými stanicemi, protože člověk nemůže pořád běhat k rádiu a přelaďovat. Monotématické stanice jistě mají také své místo, ale Praha by měla být pro všechny.
■ ■
■ ■
4. února 2011, 01:10 (Jan Látal):
Stewe Leopard řekl: „Stěžující si zákazník je můj nejlepší kamarád.“ A proč by měla zákazníkovi(posluchačovi) být věnována tak velká péče? Udržet si spokojeného zákazníka vyžaduje pětkrát méně úsilí času a peněz než získat nového. Udržet si spokojeného zákazníka znamená při stejné hodnotě produktu snížit jeho cenu až o 30 procent. Spokojený zákazník se o svou dobrou zkušenost podělí nejméně se třemi dalšími zákazníky. Spokojený zákazník pomůže společnosti svou loajalitou překonat nenadálé problémy. Spokojený zákazník vyvolává v našich zaměstnancích pocit uspokojení a hrdosti na svou práci i společnost. Statistiky jasně uvádějí, že si stěžují pouhá 4 procenta nespokojených zákazníků. Zbylá většina společnost dříve nebo později opustí a uteče ke konkurenci. (…)
■ ■
Výsledkem ovšem může být, že programovým „propadem“ mezi komerční rádia dojde ke ztrátě významné části stálých „kmenových“ posluchačů. Ovšem tím se současně ze svého výsadního postavní (kdy podobné pořady komerční rádia prostě nenabízejí, tudíž v dřívější podobně z této absence ČRo 2 těžil) propadne do konkurence až několika desítek stanic (patrně kdekoli si člověk může naladit alespoň deset různých komerčních stanic, včetně různých které vysílají pouze v regionu). V této situaci se ovšem nabízí otázka, zda-li v konkurenci tolika stanic s podobným programem může nová podoba ČRo 2 získat alespoň stejný (nebo lépe větší – byla‑li důvodem změn klesající poslechovost stanice) počet posluchačů nových? Cestou by tedy mohlo být dát právě na sice konzervativního, ale stálého posluchače (a posluchače by mohlo zajímat, zda-li jednou ze zmiňovaných prováděných analýz a z nich vycházejících doporučení byla i nějaká podobná úvaha). Viz záznam z prezentace nového schématu panem šéfredaktorem:
Tedy nikoli se „obávat“ konzervativního posluchače a toho, že novinky nepřijímá nebo že mu dlouho trvá než si na změny zvykne (ovšem – také může „svého dodavatele“ mezitím opustit), ale – právě proto, že tvoří „stabilního zákazníka“ – z něj vycházet.
klikni - 4.část
Komentáře
Článek je bez komentářů
Žádné komentáře:
Okomentovat