Dopis šéfredaktorovi Jaromíru Ostrému
napsala paní Jaroslava do diskuse na osobní stránce pana Ostrého na webu Prahy 26.3.2011
Vážený pane šéfredaktore,
omlouvám se, pokud píši na nesprávné místo, ale diskuse je vedena již na mnoha místech a v tak velkém rozsahu, že nejspíš plyne do ztracena.
Chtěla bych připojit své připomínky (bohužel nebudu stručná):
1. Ruší mne nadměrné prokládání mluveného slova hudbou, která ubírá čas hovořícím. Ti pak pospíchají a drmolí a rozbíjí se návaznost. Zajímaví hosté by měli mnoho co říci, jsou však často nevhodně přerušeni moderátorkou a písničkou, která nemá s tématem nic společného. Někdy to vypadá, že tam už host ani není, neboť moderátorka ještě telefonuje s někým jiným. Pokud se může posluchač prostřednictvím kamery do studia podívat, zjistí, že tam host stále je a zatímco hraje píseň, hovoří pouze s moderátorkou. Stane se, že se tímto posunou někam jinam a pořad je pro posluchače roztříštěný. Pokud má být "o něčem", host se určitě dobře předem připraví, neboť je to jeho vizitka, má vše v hlavě srovnáno a předpokládá, že dostane prostor ke srozumitelnému vyjádření. Návštěvám doma také neskáčeme do řeči a nepouštíme jim nahodilé písničky, leda bychom je chtěli pobídnout k odchodu.
2. Hudba hraje příliš hlasitě oproti slovu. Rozhlas je oblíben také proto, že se při něm dá pracovat, čímž vzniká určitý šum. Aby bylo rozumět slovům (často drmoleným, nebo podbarveným nějakým autentickým ruchem, nebo mluví víc lidí jeden přes druhého) zvýší si posluchač hlasitost. Jako rána pak působí písnička a je tedy nutno ihned ztlumit, po dozpívání zase přidat a vzápětí opět ztlumit. Nejjednodušší je vypnout. Nebylo by možné, když už je nutné tak často hudbu pouštět, trochu snížit hlasitost? Vypadá to, že už jsme písničky slyšeli tolikrát, že si spíš od nich potřebujeme odpočinout. Možná by odpadly i negativní ohlasy na jednotlivé zpěváky, kterým hraní jejich písní do omrzení škodí. Já snesu všechny žánry, pokud se budou střídat a nebudou "řvát". Co se stane, když bude puštěno o pár písniček míň, aby mohl mluvící klidným tempem dokončit myšlenku? To pak bude pohoda a není třeba ji slibovat hlasitě pouštěnou upoutávkou. S nikým snad nezávodíme, od rádia čekáme poučení, nepokleslou zábavu a hudební DOPROVOD (kdo doprovází, není ten hlavní).
Závěrem bych poděkovala za zachování oblíbených pořadů a vyslovila naději v návrat zrušených (viz předchozí přispívající) a přání o zeštíhlení a serióznost pořadů nových, tzv. kontaktních, k nimž jsou připomínky oprávněné. Doufám, že když se bude někdo smát, bude to posluchač a bude vědět čemu. Ta jeho radost se k Vám určitě vrátí. Je jí zatím málo, ale je ve Vašich silách to změnit. Držím palce Vám i nám, aby se to povedlo.
Komentáře
Článek je bez komentářů
Žádné komentáře:
Okomentovat