JAROMÍR OSTRÝ KONEČNĚ ŘEKL SVOJE - 2.část
19. října 2005 o Toulkách českou minulostí
Podařilo se nám oslovit zhruba dvousettisícové publikum zejména proto, že jsme suchá historická fakta zabalili do příběhů smutných i veselých, že jsme objevili lidi a události dávno pozapomenuté, že promlouváme k lidem hezky česky, že Hořejšova předloha se nám stala sice takovou "mapkou," ale zastávky a cestičky a lidi (se kterými se občas zdržíme) jsme si už nacházeli sami. Mluvím sice v množném čísle, ale to Josef Veselý se stal takovým ohařem při hledání lidských příběhů z české historie.
Nedávno jsem někde četl, že rozhlas už nikdy nebude tím rozhlasem ze šedesátých let. To k naší škodě asi nebude. To ovšem není důvod k jakékoliv glajchšaltizaci stanic na rozhlasovém trhu v České republice. Právě naopak. Jan Skácel už v šedesátých létech peskoval redaktory za delší než tříminutový příspěvek, zároveň ale věděl, že podstatnější než délka vstupu či pořadu, je schopnost oslovit, získat a udržet si posluchače. Dnešní rozhlasový tvůrce musí dobře znát rozhlasový trh (včetně konkurence), své posluchače - nevysílá totiž pro sebe (i když to tak někdy vypadá), je tu (řečeno pateticky) pro občany České republiky. Ti si rozhlas platí. (A od prvního října dokonce více.)
Znám intelektuála, co si natáčí odpolední telenovely na Nově a večer po představení autorského divadla (je totiž herec) vypne sebe, zapne video a relaxuje. Znám věhlasného lékaře, člena mezinárodních kongresů, i on po návratu z ordinace bez zaváhání zapíná Novu. Ale znám také kuchařku z vývařovny (se základním vzděláním) a odbornou asistentku na vysoké škole, co nevynechaly jediné Toulky. Jeden z českých premiérů nás požádal o text Toulek, které předtím poslouchal cestou v autě. Z toho všeho plyne, že rozhlasoví tvůrci (aby byli úspěšní) musejí více než v minulosti přemýšlet nejenom o tom co, ale také o tom, JAK a PRO KOHO.Přál bych rozhlasu i nám všem, aby nikdy neplatila slova jistého Freda Allena: Rozhlas je pytel průměrnosti, kde se malí lidé s uhlíkovými mozky válejí ve stoce svých vlastních výkalů. (Jistě dobré téma pro příští Prix Bohemia Radio.)
Ale vraťme se k Toulkám českou minulostí. Každou neděli si je (dle údajů Oddělení průzkumů Českého rozhlasu, získaných Media Projektem, realizovaným firmami Median a GfK Praha) na stanici Český rozhlas 2 naladí asi 186 000 posluchačů. V roce 1995 poslouchalo Toulky 267 000 posluchačů - i Toulky tedy doplácejí na prudký pokles poslechovosti stanice Český rozhlas 2. (Jenom pro zajímavost - docela nedávno jsem si přečetl, že nejsledovanější pořad na "dvojce" ČT jednu konkrétní neděli sledovalo 36 000 diváků.) Toulky každou sobotu v regionálním vysílání Českého rozhlasu Brno poslouchá zhruba 70 až 80 000 posluchačů, ve vysílání Českého rozhlasu České Budějovice další tisíce (zde nemám údaje) a od 1. října 2005 se Toulky staly pevnou součástí schématu vzdělávací stanice ČRo Leonardo. Tedy (zdá se) úspěch. Za ním ovšem není jenom zvolená forma, obsah, dobrý vysílací čas a nevím co ještě, nýbrž velmi podstatnou složkou je komunikace s posluchači a také s neposluchači (tedy self-promotion neboli sebepropagace). A to nejenom on air - tedy ve vysílání samotném (probíhá dlouhodobá soutěž o kazety TČM, ve spolupráci s Radioservisem), ale také off air - vně vysílání. S kolegou Veselým jsme projeli řadu moravských měst a v besedách jsme čelili dotazům posluchačů. Vznikly také webové stránky Toulek českou minulostí. Zde bych rád zdůraznil, že o jejich obsahovou, ale i formální stránku se stará Josef Veselý sám. Je zde mailový prostor pro názory lidí z celého světa. Rapidně stoupá počet spokojených ohlasů z Evropy, ale i ze zámoří. Na Internetu funguje i neformální a nekomerční výměnná akce se soukromými nahrávkami TČM. Nemělo by se to, ale máme z toho radost. Radioservis a. s. vydává už léta TČM na kazetách i na cédéčkách. Jenom pro zajímavost - zatím se prodalo 28 000 kusů. Vše co bylo řečeno, je myslím dobrá zpráva pro Český rozhlas a jeho budoucnost.
Dovolte mi, ocitovat na závěr z mailu posluchače Ladislava: Vážení, není to věru žádná slast vypravovat o něčem tak podezřelém jako jsou dějiny. To aby se autor dal pomalu pojistit. Ale všechna čest - jako dlouholetý profesor dějepisu a češtiny oceňuji, že rozhlasový seriál je přímo vzorová řada příběhů. Příběhy osobností, obyčejných lidí, zapomenutých potentátů, lidí ducha, hospodářů, umělců, politiků - to je přesně to, co dělá z Toulek živé divadlo minulosti, bez které by nebyla přítomnost a my bychom nevěděli, kudy směřovat do budoucnosti.
Lépe bych neskončil. Děkuji vám za pozornost."
Nedávno jsem někde četl, že rozhlas už nikdy nebude tím rozhlasem ze šedesátých let. To k naší škodě asi nebude. To ovšem není důvod k jakékoliv glajchšaltizaci stanic na rozhlasovém trhu v České republice. Právě naopak. Jan Skácel už v šedesátých létech peskoval redaktory za delší než tříminutový příspěvek, zároveň ale věděl, že podstatnější než délka vstupu či pořadu, je schopnost oslovit, získat a udržet si posluchače. Dnešní rozhlasový tvůrce musí dobře znát rozhlasový trh (včetně konkurence), své posluchače - nevysílá totiž pro sebe (i když to tak někdy vypadá), je tu (řečeno pateticky) pro občany České republiky. Ti si rozhlas platí. (A od prvního října dokonce více.)
Znám intelektuála, co si natáčí odpolední telenovely na Nově a večer po představení autorského divadla (je totiž herec) vypne sebe, zapne video a relaxuje. Znám věhlasného lékaře, člena mezinárodních kongresů, i on po návratu z ordinace bez zaváhání zapíná Novu. Ale znám také kuchařku z vývařovny (se základním vzděláním) a odbornou asistentku na vysoké škole, co nevynechaly jediné Toulky. Jeden z českých premiérů nás požádal o text Toulek, které předtím poslouchal cestou v autě. Z toho všeho plyne, že rozhlasoví tvůrci (aby byli úspěšní) musejí více než v minulosti přemýšlet nejenom o tom co, ale také o tom, JAK a PRO KOHO.Přál bych rozhlasu i nám všem, aby nikdy neplatila slova jistého Freda Allena: Rozhlas je pytel průměrnosti, kde se malí lidé s uhlíkovými mozky válejí ve stoce svých vlastních výkalů. (Jistě dobré téma pro příští Prix Bohemia Radio.)
Ale vraťme se k Toulkám českou minulostí. Každou neděli si je (dle údajů Oddělení průzkumů Českého rozhlasu, získaných Media Projektem, realizovaným firmami Median a GfK Praha) na stanici Český rozhlas 2 naladí asi 186 000 posluchačů. V roce 1995 poslouchalo Toulky 267 000 posluchačů - i Toulky tedy doplácejí na prudký pokles poslechovosti stanice Český rozhlas 2. (Jenom pro zajímavost - docela nedávno jsem si přečetl, že nejsledovanější pořad na "dvojce" ČT jednu konkrétní neděli sledovalo 36 000 diváků.) Toulky každou sobotu v regionálním vysílání Českého rozhlasu Brno poslouchá zhruba 70 až 80 000 posluchačů, ve vysílání Českého rozhlasu České Budějovice další tisíce (zde nemám údaje) a od 1. října 2005 se Toulky staly pevnou součástí schématu vzdělávací stanice ČRo Leonardo. Tedy (zdá se) úspěch. Za ním ovšem není jenom zvolená forma, obsah, dobrý vysílací čas a nevím co ještě, nýbrž velmi podstatnou složkou je komunikace s posluchači a také s neposluchači (tedy self-promotion neboli sebepropagace). A to nejenom on air - tedy ve vysílání samotném (probíhá dlouhodobá soutěž o kazety TČM, ve spolupráci s Radioservisem), ale také off air - vně vysílání. S kolegou Veselým jsme projeli řadu moravských měst a v besedách jsme čelili dotazům posluchačů. Vznikly také webové stránky Toulek českou minulostí. Zde bych rád zdůraznil, že o jejich obsahovou, ale i formální stránku se stará Josef Veselý sám. Je zde mailový prostor pro názory lidí z celého světa. Rapidně stoupá počet spokojených ohlasů z Evropy, ale i ze zámoří. Na Internetu funguje i neformální a nekomerční výměnná akce se soukromými nahrávkami TČM. Nemělo by se to, ale máme z toho radost. Radioservis a. s. vydává už léta TČM na kazetách i na cédéčkách. Jenom pro zajímavost - zatím se prodalo 28 000 kusů. Vše co bylo řečeno, je myslím dobrá zpráva pro Český rozhlas a jeho budoucnost.
Dovolte mi, ocitovat na závěr z mailu posluchače Ladislava: Vážení, není to věru žádná slast vypravovat o něčem tak podezřelém jako jsou dějiny. To aby se autor dal pomalu pojistit. Ale všechna čest - jako dlouholetý profesor dějepisu a češtiny oceňuji, že rozhlasový seriál je přímo vzorová řada příběhů. Příběhy osobností, obyčejných lidí, zapomenutých potentátů, lidí ducha, hospodářů, umělců, politiků - to je přesně to, co dělá z Toulek živé divadlo minulosti, bez které by nebyla přítomnost a my bychom nevěděli, kudy směřovat do budoucnosti.
Lépe bych neskončil. Děkuji vám za pozornost."
Komentáře
[1]27.03.11 13:33:16Ludmila Vajďáková
Hodně se pan Ostrý vzdálil od svých posluchačů. V článku mimo jiné poukazuje: "že rozhlasoví tvůrci (aby byli úspěšní) musejí více než v minulosti přemýšlet nejenom o tom co, ale také o tom, JAK a PRO KOHO.Přál bych rozhlasu i nám všem, aby nikdy neplatila slova jistého Freda Allena: Rozhlas je pytel průměrnosti, kde se malí lidé s uhlíkovými mozky válejí ve stoce svých vlastních výkalů. (Jistě dobré téma pro příští Prix Bohemia Radio.)". Vypadá tom, jako by si vzal Freda Allena za vzor, aspoň podle toho, co udělal s rozhlasovou stanicí Praha. Velmi zajímavý rozhovor, i když se dá z něho trochu vypozorovat především ambicióznost pana Ostrého. Na tom by sice nebylo nic špatné, pokud by to bylo ve prospěch posluchačů a ne jeho samého.
Jaromír Ostrý v roce 2005 píše: velmi podstatnou složkou je komunikace s posluchači a také s neposluchači (tedy self-promotion neboli sebepropagace). ------------ _________ -------------- __________ Myslím, že v tom za šest let nedoznal pan Ostrý žádný posun. Patrně i dnes komunikuje hlavně s neposluchači a o tom, že rád propaguje sám sebe, není pochyb.
Žádné komentáře:
Okomentovat