úterý 31. ledna 2012

Hana Hikelová: Jak jsem skončila v Českém rozhlase

31. 1. 2012 napsal pan Jan Potůček na serveru DigiZone.cz


                                                                                             Foto: ONDŘEJ HOŠT, DigiZone.cz

Český rozhlas k dnešnímu dni ruší pozici ředitelky zpravodajských stanic. Hana Hikelová, která ji zastávala poslední tři roky, byla generálním ředitelem Petrem Duhanem, proti němuž kandidovala na nejvyšší post v rozhlase, propuštěna pro nadbytečnost. Z veřejnoprávního rozhlasu, kde pracovala posledních dvanáct let, odchází dohodou. V rozhovoru pro server DigiZone.cz, prvním po svém propuštění, rekapituluje poslední měsíce v Českém rozhlase i důvody, které zřejmě vedly k jejímu odchodu. „Nikdy neříkej nikdy, možná se tam někdy vrátím,“ říká

Jak to vypadá, když se ředitelce zpravodajských stanic oznamuje, že její pozice je zrušena a bude propuštěna pro nadbytečnost?
Byla to taková delší operace. Odjela jsem po půl roce na dovolenou a tak nějak intuitivně jsem si říkala, že bych na ni neměla jezdit, protože v rozhlase je zvláštní atmosféra. Krátce před mým návratem mi v pátek volali kolegové, že byla svolána celá redakce Rádia Česko, kde generální ředitel oznámil, že tento program už dále nebude spadat do kompetence ředitelky zpravodajských stanic. To bylo 8. ledna. V ten moment bylo jasné, že ředitelka zpravodajských stanic, která má pod sebou už jenom jednu stanici (Radiožurnál), není ideální pozice. 10. ledna jsem pak dostala dopis, kdy mi to oznámil oficiálně s tím, že tento stav bude zlegalizován k 1. únoru.
No a ve čtvrtek 19. ledna si mě pan ředitel zavolal a z důvodů organizační změny mi nabídl tři možnosti. První dvě varianty vycházely z toho, že dochází k organizační změně a moje místo je zrušeno pro nadbytečnost - právě z toho důvodu, že už nevedu Rádio Česko. Buď jsem tedy mohla souhlasit s výpovědí z organizačních důvodů nebo s dohodou o ukončení pracovního poměru z organizačních důvodů. A třetí možnost byla dočasné pověření vedením Radiožurnálu do 31. března letošního roku. Takže jsem si vybrala možnost ukončení pracovního poměru z organizačních důvodů dohodou.

Žádnou jinou alternativu, tedy jinou pracovní pozici, vám generální ředitel PETER DUHAN nenabídnul?
Ne.

Před časem vás ale nechal zpracovat koncepci centra zpravodajství, která má fungovat pod náměstkem generálního ředitele pro program, ne?
To je pravda. Existují tři koncepce: koncepce centra zpravodajství, koncepce centra výroby a koncepce centra vysílání. Termín odevzdání byl do 31. prosince, takže jsem ji předávala těsně před odjezdem na dovolenou. Nebyl to ale projekt, na kterém bych pracovala úplně sama. Každou koncepci zpracovával tým lidí, v tom mém nebyli jen lidé z Radiožurnálu, ale například i z regionálních stanic a z Úseku techniky. Po mém odjezdu na dovolenou bylo na zmíněné poradě Rádia Česko řečeno, že koncepce centra zpravodajství je naprosto v pořádku a není jí co vytknout. Nicméně později na neveřejném zasedání předsednictva Rady Českého rozhlasu jsem se dozvěděla, že právě nekvalitní koncepce je jedním z důvodů organizační změny, kvůli které mám odejít. Na šéfa centra zpravodajství bude vypsáno výběrové řízení.

Peter Duhan ale počítal s tím, že funkce ředitelky zpravodajských stanic zanikne a že ji nahradí nová pozice ředitele centra zpravodajství. Několikrát zmínil, že o vás uvažuje právě jako o budoucí ředitelce tohoto centra. Čili až do onoho zasedání předsednictva Rady ČRo vám na koncepci centra zpravodajství nic nevytkl?
Ne. A máte pravdu, bylo to tak, že moje funkce ředitelky zpravodajských stanic měla zaniknout. Vyplynulo to z toho, co generální ředitel řekl už na veřejném slyšení při volbě loni v červenci. Předložil změnu struktury vedení rozhlasu a bylo jasné, že prvním krokem bude obsazení funkcí náměstků generálního ředitele a potom ředitelů center. Takže v momentě, kdy měl být znám ředitel centra zpravodajství, postrádalo by smysl mít i ředitele zpravodajských stanic.

S Petrem Duhanem jste se neměli v lásce dlouhou dobu. Když loni vyhrál tendr na generálního ředitele, bylo evidentní, že se ten vztah musí nějak „rozseknout“. Měla jste už tehdy náznaky o tom, že by s vámi do budoucna nepočítal?
Ono se to těžko hodnotí, bylo by to na dlouhé vyprávění. Určité náznaky tam byly. Myslím si, že celé situaci uškodila délka volby generálního ředitele. Trvalo to rok a půl a celou tu dobu jsem kandidovala proti svému jedinému přímému nadřízenému, a to se muselo na vzájemných vztazích podepsat. Kdyby volba trvala standardní tři měsíce, bylo by to jiné. K některým věcem by třeba ani nedošlo. Určité náznaky jsem ale po zvolení Petra Duhana řádným generálním ředitelem měla. Překvapilo mě, když mi hned poté nabídl pozici náměstka pro program. Vzala jsem si deset dní na rozmyšlenou a když jsem na konci této lhůty chtěla funkci přijmout, generální ředitel mi řekl, že nabídka už neplatí. Změnil ji na ředitelku centra zpravodajství.

Čili o stupeň níž pod náměstka pro program.
Ano, ale to konec konců říkal i v proslovu u volby generálního ředitele. Proto mě překvapilo, že mi potom nabízel něco jiného, tedy funkci náměstka.

Po volbě generálního ředitele se v médiích objevila informace, že sama zvažujete odchod z rozhlasu. Byla to tehdy pravda, nebo jenom spekulace?
Bylo to zkreslení mého výroku pro server Česká média. Bezprostředně po volbě generálního ředitele jsem redaktorům tohoto webu řekla, že nabídnu generálnímu řediteli svoji rezignaci. Česká média to potom trošku upravila. Rezignaci jsem Petru Duhanovi samozřejmě nabídla hned ve čtvrtek po volbě, nebyla přijata.

Oficiálním důvodem vašeho propuštění z rozhlasu mají být dlouhodobé nepřekonatelně rozdílné názory na další rozvoj této instituce. V čem jste se s Petrem Duhanem neshodla?
Přiznám se, že důvodů mého propuštění jsem slyšela několik – při jednání s generálním ředitelem, ale třeba i na zasedání předsednictva Rady ČRo. Tento důvod ale nikdy nezazněl, pouze jsem si ho přečetla v oficiálním tiskovém prohlášení rozhlasu. Vzhledem k tomu, že o budoucnosti Českého rozhlasu jsme se po volbě s panem generálním ředitelem téměř nebavili, tomuto důvodu nerozumím. Tím ale neříkám, že máme na budoucnost Českého rozhlasu stejný názor, ale vzhledem k tomu, že jsme se o ní nikdy delší dobu nebavili, těžko to může být hlavní důvod mého propuštění. Ten je asi někde úplně jinde...

Takže nejde o to, že Peter Duhan plánuje zavést čtyři celoplošné okruhy místo dnešních tří a odsunout Radiožurnál na pozici „dvojky“?
Nikdy jsem koncepci Petera Duhana nekomentovala.

Teď už můžete.
Ani teď ji nechci komentovat. Jedna věc je koncepce a druhá potom realizace navrhovaných změn, ať už šlo o jakéhokoli generálního ředitele Českého rozhlasu. Ke změnám podle koncepce Petra Duhana má dojít v letech 2014 a 2015, pokud se nepletu, a to bude i situace na rozhlasovém trhu poněkud jiná než dnes. I podle toho, co pan ředitel deklaruje, tato koncepce není závazná a on sám tvrdí, že dozná změn, pokud budou dobře vyargumentovány. Radiožurnál sice v koncepci označuje jako „Dvojku“, ale už v prosinci na poradě s vedením Radiožurnálu říkal, že to není definitivní varianta a že Radiožurnál tak, jak nyní funguje, je naprosto skvělý.

Podle té koncepce, která může doznat změn, má dojít k posílení okruhu Jedna, což má být dnešní stanice Praha, označovaná i jako Dvojka, zatímco Radiožurnál má být druhým okruhem. Celoplošné programy by tedy měly fungovat podobně jako u České televize, kde tím hlavním kanálem je většinová ČT 1. Jak to vnímáte?
Přiznám se, že nevím, v jakém stadiu jsou tyto úvahy dnes. Znám koncepci, kterou rozhlas umístil na internet, další rozpracování už ne. Vím, že Jednička má být národní okruh založený na současném programu Dvojky a odpojovaných časech regionálního vysílání. Nechci to komentovat, je to jedna z možností. Kdybych měla možnost si vybrat, vybrala bych si jinou.

Jakou?
Myslím si, že program ČRo 2 – Praha a regionálních stanic není kompatibilní. Takové rádio nepřinese žádné nové posluchače, spíš naopak. Otázka je, jakou roli hraje podíl Českého rozhlasu na trhu a kolik lidí ho poslouchá. Ví se o mně, že jsem považovala poslechovost za jedno z důležitých kritérií úspěchu. Teď má Český rozhlas dvacetiprocentní podíl na trhu a kdyby čistě teoreticky spadl na 15 nebo 12 procent, logicky tu odstartuje debata, zda je taková instituce s ročním rozpočtem 2,2 miliardy korun vůbec potřeba. Jsem přesvědčena o tom, že ji potřebujeme, a proto jakékoli výkyvy, které povedou ke snížení podílu Českého rozhlasu na trhu, místo toho, aby změna vedla k jeho zvýšení, jsou špatné.
Není mi úplně jasné, jaký okruh posluchačů by oslovoval národní okruh, postavený na programu Dvojky, která před nedávnem prošla obrovskou změnou. Vůbec si nemyslím, že by to byla špatná změna, ale u rádií to vždycky funguje tak, že její účinek nezaznamenáte hned, trvá to rok nebo dva. Navíc musí být podpořena chytrou a dobrou marketingovou kampaní. Dvojka teď není špatně nastavená, ale přijít po dvou letech od těchto změn a znovu celý program zbourat a dát do něj na šest nebo osm hodin denně regionální vysílání, to z mého pohledu není dobré řešení. Ale nechme se překvapit, třeba se pletu…

V podstatě by se z Prahy stal stejný otloukánek jako z televizní ČT 2, odkud se nejdřív vypreparoval sport, potom zpravodajství, stal se z něj intelektuální program, ale najednou se v něm objevilo podvečerní pásmo pro děti, které po zavedení samostatného dětského kanálu zase zmizí…
Myslím si, že se v tom zbytečně – ať už posluchačům, nebo divákům – dělá chaos. Změny mají být čitelné a mají být postaveny na tom, že se jasně vymezí cílová skupina. Ideální varianta pro Český rozhlas je podle mě taková, že změny jednotlivých programů budou navazovat na sebe, že si ty stanice budou předávat posluchače podle věkových skupin a podle jejich zaměření a preferencí. Jedna stanice vychová publikum, aby vůbec mělo vztah k Českému rozhlasu. Otázka je, jestli to začne už u dětského posluchače, zda mu má rozhlas co nabídnout, nebo zda by se začínalo až od stanice pro mladé. Takovou věc nemůžete rozhodnout, aniž byste měl nějaké výzkumy a zmapovaný celý trh a hlavně zájmy publika…
Pokud by si jednotlivé stanice posluchače předávaly, pak by bylo logické, že by Radiožurnál zůstal zpravodajskou stanicí s 50, spíš 60 procenty hudby, ale zúžila by se jeho současná cílová skupina. Jestliže stanice Praha (Dvojka) má být primárně pro posluchače starší 50 let, pak by se publikum Radiožurnálu mohlo zúžit na 25 až 50 let. Tím by se mimochodem vyřešila i řada problémů s tolik kritizovanou hudbou.

Ta směřovala taky na vás, ale ten problém trvá mnohem déle, než jste se vůbec stala ředitelkou zpravodajských stanic. Nikdo ho zatím nedokázal vyřešit.
Kritika hudby na Radiožurnálu byla velká a rozsáhlá, ale zatím nikdo neřekl, co by tedy měl Radiožurnál pro cílovku 25 až 70 let hrát. Ono se to moc hezky kritizuje, ale já jsem zatím žádný ucelený recept na to, co máme s hudbou Radiožurnálu udělat oproti stávajícímu stavu, neslyšela. Kromě toho, že se ozvali zástupci alternativní hudby, že by tam mělo být víc alternativy, zástupci okolo Heleny Vondráčkové, Karla Gotta a Michala Davida, že jim tam chybí jejich hudba a dokonce se ozvali i zástupci folkové hudby a dechovky, že Radiožurnál má hrát i pro ně. Pak to ale bude jako dort od pejska a kočičky, takovou hudbu nikdy nenamícháte.

Dnešní hudební dramaturgie je v podstatě jednou z mála možností, jak to udělat. Tím ale neříkám, že jedinou. Dokud tedy někdo z vedení neřekne: ano, Radiožurnál bude cílit na tu a tu skupinu. Pak si ale ten dotyčný musí uvědomit, že Radiožurnál dočasně klesne s dnešní poslechovosti necelých 700 tisíc lidí denně na nějakých 500, 400 nebo dokonce jen 300 tisíc. Ten někdo musí říct, že s tím počítá. Radiožurnálu pak bude dlouho trvat, než nabere novou cílovou skupinu posluchačů, protože oslovit lidi mezi 30 a 40 lety je na přesyceném českém trhu velmi těžké. Radiožurnálu se to poprvé povedlo až v posledních výsledcích Radioprojektu, teprve teď se jeho nejsilnější cílovou skupinou stali třicátníci a druhou nejsilnější jsou padesátníci. Historicky ale Radiožurnál třicátníky tak silně neoslovoval. To mimo jiné znamená, že jeho hudební strategie není zase tak špatná, jak to vypadá podle mediálního obrazu.

Bavili jste se s Petrem Duhanem o oné tolik skloňované stanici mluveného slova, která by měla pohltit Rádio Česko,Český rozhlas 6, možná i Leonardo a Radiožurnál? Okolo ní je hodně neznámého. Víte k ní něco víc?
Stále existuje několik variant, ale my jsme o ní s Petrem Duhanem debatovali ještě dávno před volbou generálního ředitele. Po volbě už moc ne. Existují v podstatě dvě možnosti: udělat čistě all news formát, jehož základem by bylo současné Rádio Česko, a spojit ho s ČRo 6, čímž byste oddělil denní vysílání od večerního a víkendového programu. O víkendu by totiž všednodenní program Rádia Česko na takové stanici neuspěl. Víkend je i na Západě u takových stanic postaven úplně jinak. Velký prostor dostávají pořady, které dnes vysílá spíš ČRo 6. To by byl z mého pohledu čistý formát, který by Český rozhlas měl mít. Jednou ze silných stránek, které mu stále zůstávají, je právě zpravodajství a publicistika. Třeba ve sportu podle mě nemáme mezi českými rádii konkurenci. A to platí i o zahraničním a domácím zpravodajství.

A tato all news stanice by existovala vedle Radiožurnálu, který by pokračoval v samostatném vysílání?
Ano. Radiožurnál by v ten moment doznal změny a umožnilo by ho to omladit. Dlouhé publicistické pořady typu Ozvěn dne by měly svoje místo na zpravodajské stanici all news formátu a Radiožurnál by byl v podstatě proudové vysílání s velmi kvalitním zpravodajstvím. Mohl by i zvýšit podíl hudby na úkor mluveného slova. To je vize, kterou jsme konzultovali a která je běžná v zahraničí, třeba v Rakousku nebo Německu.

A co ta druhá varianta?
Druhá varianta stanice mluveného slova by představovala program, do kterého by se dalo všechno, co lze označit mluveným slovem. Ne tedy all news formát, ale all talk.

Včetně dramatik?
Ano, včetně rozhlasových her, četby na pokračování a dalších věcí. Já ale nevím, na jakých základech má stanice mluveného slova vzniknout. Myslím si, že logičtější je, aby základ tvořilo Rádio Česko a ČRo 6. Určitě si dovedu představit, že o víkendu nebo večer bude vysílat pořady Leonarda, které jsou velmi kvalitní…. Vrátím se ale ještě na začátek. Rozdíl v našich přístupech k rozhlasu je asi v tom, zda jsme připraveni na nástup rozhlasové digitalizace a větší segmentaci trhu. Jakmile dojde k digitalizaci, je jasné, že to povede k ještě užšímu míření na jasné cílové skupiny posluchačů.
Rozhlas si teď musí vyřešit, zda půjde cestou velkých stanic typu národního okruhu nebo stanice mluveného slova ve formátu all talk, kde se bude vysílat všechno pro všechny a posluchač si bude muset pamatovat, že jeho oblíbený pořad se vysílá ve středu od šesti večer, nebo cestou té segmentace a úplně jasného oslovení cílových skupin. Zatím takhle jasně oslovuje posluchače třeba Rádio Česko, které částečně přebralo cílovou skupinu české redakci BBC, nebo stanice Leonardo, stejně jako D-Dur nebo EuroJazz. A teď je otázka, zda jít dál touto cestou v této segmentaci, kdy budete mít nějakou hlavní stanici typu Radiožurnál, a vedle ní čistě zpravodajskou typu Rádio Česko, nebo se to může i otočit – že tou hlavní by byla all news stanice a její určitou „odnoží“ by byl Radiožurnál, kde by kvalitní zpravodajství bylo doplněno 60 procenty hudby namířené na určitou cílovou skupinu. Stejně tak Vltava jako hlavní stanice a vedle ní odnože jako je D-Dur nebo EuroJazz.

Nebylo by lepší vytvořit specializované klony již existujících značek?
Podle mě ano - v digitálu bude možné udělat variantu Radiožurnálu speciál s konkrétním hudebním žánrem, případně pouze se sportovními přenosy, nebo zcela bez nich. A to je podle mě zásadní problém, který si rozhlas musí v nejbližších letech vyjasnit – jestli do budoucna půjde cestou těch velkých stanic, do kterých „narve“ všechno, a tudíž bude mít pocit, že oslovuje menšinové cílové skupiny, které dohromady tvoří většinu, nebo zda bude mít hlavní stanici a okolo ní jasně specializované stanice, což digitalizace umožňuje. Asi je jasné, že jsem spíš zastáncem té druhé varianty, která je blíž k digitalizaci. I když to je daleko.

Když se ještě zastavím u Rádia Česko, začátkem ledna se v Lidových novinách objevila informace, že hrozí jeho konec na analogových frekvencích BBC a že za to můžete vy. O co šlo?
To bylo panem generálním ředitelem řečeno na zmíněné poradě Rádia Česko, na které jsem nebyla, protože jsem byla na dovolené. Vysvětlovala jsem to potom na Radě ČRo, v jejímž zápise se bohužel objevilo jenom to, že jsem situaci vysvětlila, ale není tam nic dalšího. Informace z Lidových novin je naprostý nesmysl. Nikdy jsem neměla žádné pověření a mandát vyjednávat s BBC o jakékoli nové smlouvě. Vezmete-li, o jak zásadní smlouvu jde, je čistě v kompetenci generálního ředitele, ať je jím kdokoli. Na poradě Rádia Česko bylo řečeno, že jsem za posledních 18 měsíců v téhle věci neudělala vůbec nic. Není to pravda, může to potvrdit i ROBERT BŘEŠŤAN jako bývalý šéfredaktor Rádia Česko, který se mnou byl na schůzce s intendantem české BBC VÍTEM KOLÁŘEM. Na další schůzce začátkem loňského roku byl i současný šéfredaktor Rádia Česko VÁCLAV SOCHOR.

Tyto schůzky byly ale vždycky neoficiální, protože i Vít Kolář je ambasadorem BBC v České republice, ale nemůže nic rozhodnout – monitoruje tady situaci a vedení BBC může něco doporučit. Když BBC začala běžet lhůta, během které se měla vyjádřit, zda požádá o udělení transformační licence pro vysílání v České republice, dlouhou dobu nebylo jasné, zda to udělá. Strategie vysílání BBC v zahraničí se změnila, střední a východní Evropa pro ně nebyla prioritou a chvíli to vypadalo, že dokonce vůbec žádat nebudou. Nakonec požádali, což je skvělé. Do BBC jsme napsala dopis, že jejich rozhodnutí vítáme a že jsme připraveni jim vypomoci a spolupracovat i nadále.

V čem byl tedy problém?
Někdy v únoru se jednání zastavila, protože to vypadalo, že právoplatný generální ředitel Českého rozhlasu bude zvolen v březnu, takže BBC chtěla počkat a jednat s ním. Rozumím tomu, šlo o strategické rozhodnutí. BBC tedy čekala až do července, kdy byl ředitel skutečně zvolen. Pana Duhana jsem o tom informovala, ale na schůzkách mezi čtyřma očima, takže tvrzení proti tvrzení… Nikdy jsme to neprobírali na oficiálních poradách vedení. Teď se tím operuje, že jsem to na vedení rozhlasu nikdy neprojednávala, protože to není v zápisech. Ale pan ředitel to moc dobře věděl. On ale ve své koncepci s BBC nepočítal, a jednání s ní jsem nakonec vyprovokovala já, když jsem mu v prosinci poslala e-mail, ve kterém jsem mu napsala, že jde o urgentní záležitost a je třeba jednat. Ten e-mail mám samozřejmě schovaný. Přesto na poradě s lidmi z Rádia Česko generální ředitel tvrdil, že za to, že se s BBC nevyjednává, můžu já.

Takže si myslíte, že to bylo účelově použité proti vám?
Bylo to účelově použité v redakci Rádia Česko. Podařilo se mi to tam ale snad většině lidí vysvětlit, protože tam jsou zaměstnanci, kteří byli u zrodu této stanice a velmi dobře mě znají. Věděli, že bych neudělala nic proti Rádiu Česko, když jsem tuto stanici před lety zakládala na zelené louce. Těžko bych se jí snažila po šesti letech existence, kdy se usadila a dokázala se prosadit, nějak uškodit. Spíš naopak. Lidsky mě ta situace mrzí, protože vysílání Rádia Česko na frekvencích BBC hodně pomohlo a dostali jsme ho tam v podstatě náhodně. Původně měla tato stanice vysílat jen na internetu a v digitálu s minimálním rozpočtem. Za jméno, které dnes má, vděčí mimo jiné i vysílání na frekvencích BBC.

Když zanikla funkce ředitelky zpravodajských stanic, co bude mít na starost budoucí ředitel centra zpravodajství? Připravovala jste koncepci tohoto centra, takže to musíte vědět.
Nemůžu o tom mluvit, protože jsem ze smlouvy vázána mlčenlivostí. Ale teď je to nastavené tak, že všechny moje kompetence převzali šéfredaktoři – na Radiožurnálu PETR SOUČEK a na Rádiu Česko Václav Sochor. V případě Radiožurnálu je mi šéfredaktora docela líto, protože jde o velkou stanici. S Petrem Součkem jsme měli práci rozdělenou a měli jsme co dělat, abychom to ve dvou zvládli. Pracovali jsme oba víc než na 100 procent. Ve chvíli, kdy máte na starosti kompletně celé vysílání, nové projekty, personalistiku, marketing, rozpočty a ve finále zodpovídáte za všechno co odvysílá, v jednom člověku to nejde obsáhnout. Ale na Radiožurnálu je velmi kvalitní tým, takže to určitě nějak zvládnou.

To se bavíme o současné situaci, ale jak to bude s tím centrem zpravodajství?
Těžko říct. Podle posledních informací by ředitelé center měli být jmenováni k 1. dubnu, ale centra samotná mají vzniknout asi až v lednu 2013. U zpravodajství vidím navíc jeden zásadní problém – neexistenci centrálního newsroomu.

Šéf centra zpravodajství bude mít kompetence napříč stanicemi a povede i regionální studia?
Podle mě by mělo jít o klasickou centralizaci celého zpravodajství Českého rozhlasu, včetně regionů.

Z Českého rozhlasu odcházíte po 12 letech. Už víte, co budete dělat?
Vím, co budu dělat v nejbližších dvou měsících. Dám si volno a relax, potřebuji ho i ze zdravotních důvodů. Poslední dva roky pro mě byly dost náročné. Dodělám nějaké věci, na které jsem neměla čas, a od 1. dubna nebo května bych ráda měla nějakou novou práci. Zatím nevím, co to bude, ale rozhlas budu určitě sledovat dál. Je to moje srdeční záležitost.

Půjdete spíš do privátu, nebo znovu do veřejného sektoru?
Možností je víc. Uvidím. Mám konkurenční doložku, půl roku nesmím pracovat v médiích. Otázkou je, jestli média jsou tou jedinou cestou, kterou se chci ubírat. Asi ne. Takže uvidíme. Každopádně ve výběru bude hrát roli víc věcí, a jednou z nich je i to, že se nikdy nemá říkat nikdy, takže nevylučuji, že se jednou do rozhlasu budu chtít vrátit. A to bude v tom mém výběru práce určitě hrát roli. Nepůjdu dělat něco, co by bylo totálně v rozporu s jakýmkoli návratem, ať už k novinařině jako takové, nebo do rozhlasu.

Takže do PR nepůjdete.
Určitě ne. V Česku je celkem normální, že tam lidé z médií odcházejí a pak se zase vracejí, ale já jsem to vždycky kritizovala a sama se tak rozhodně chovat nebudu. Respektive kdybych to udělala, musím počítat s tím, že cesta zpátky už není možná.

Co třeba účast v příštím konkurzu na generálního ředitele Českého rozhlasu?
To se ptáte už moc, o těchto věcech vůbec nepřemýšlím. Ale znovu platí: nikdy neříkej nikdy. Nebudu říkat ano nebo ne, ale kdyby to mělo být teď, řeknu, že do takové volby, jaká byla ta minulá, mě už nikdy nikdo nedostane. Kdybych tušila, že to bude probíhat takovým způsobem, nominaci do volby bych nikdy nepřijala.

Myslíte, že volba byla „nalajnovaná“ dopředu?
Ne tak úplně. Hlavní roli tam opravdu sehrálo to, že volba trvala tak dlouho. Kdyby mi někdo řekl, že to bude trvat rok a půl a celou tu dobu budu kandidovat proti svému jedinému nadřízenému, tak bych řekla, že to nemůže fungovat. Je to docela drsné ponaučení do budoucna…

neděle 29. ledna 2012

O zámek v Přerově má zájem církev, bývalý funkcionář ČT i hejtman Rath

28.1.2012 napsal pan Jan Charvát na serveru idnes.cz

Zámek v Přerově nad Labem, který patří Českému rozhlasu, úředníci "zaplombovali", protože o něj má zájem církev. Jenže podle zákona jí rozhlas zámek nejspíš vracet nemusí. Objekt ale chce také bývalý redaktor České televize Martin Švehla i hejtman David Rath.

Co má společného bývalý redaktor České televize Martin Švehla, David Rath a Církev československá husitská? Všichni chtějí zámek v Přerově nad Labem, který patří Českému rozhlasu (ČRo). Švehla společně se svou přítelkyní Janou Válkovou nejprve za zámek nabídli 16,5 milionu.
Nelíbilo se to ale hejtmanu Davidu Rathovi, který ho chtěl zdarma převést do majetku kraje a vybudovat tu Polabské muzeum. Radu ČRo nařkl z korupce.
Záměr prodat zámek soukromníkovi se nelíbil ani místním, a tak ředitel ČRo Peter Duhan od podpisu smlouvy s Válkovou začátkem ledna ustoupil s tím, že počká na nabídku Středočeského kraje.
Teď ale do hry vstoupil další hráč. O zámek se přihlásila Církev československá husitská, které v minulosti patřil. A ve středu vydal na její popud katastrální úřad v Nymburku na pozemek a zámek tzv. plombu, což znamená, že  s nemovitostí probíhá řízení.
Církev tvrdí, že má na zámek nárok. V 80. letech ho sice vyměnila za chalupu a 50 tisíc korun, ale smlouva prý byla sjednána pod nátlakem. "Chceme tu smlouvu nechat soudem zrušit a o zámek máme zájem, což jsme Radě ČRo několikrát sdělili," řekl tajemník ústřední rady církve Karel Potoček.
Když tedy Český rozhlas o restitučním nároku církve věděl, je otázkou, proč chtěl zámek přesto prodat. Prezident Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví Pavel Rýs se domnívá, že někdo z Rady ČRo chtěl zámek rychle prodat právě proto, aby nepřipadl církvi.
"Buď rada neměla správné informace, nebo informace měla a neinformovala o tom, což je daleko horší. Každopádně snaha rychle prodat zámek paní Válkové byla podezřelá," uvedl Rýs.
Je to ale ještě složitější. Podle právě projednávaného zákona o církevních restitucích totiž ČRo majetek církvím vracet nemusí. "Český rozhlas je, alespoň prozatím, na státu nezávislým subjektem. Podle zákona neodpovídá za závazky státu a stát neodpovídá za závazky Českého rozhlasu," řekl bývalý člen Rady ČRo Štěpán Kotrba.
V případném soudním sporu by tedy církev zámek pravděpodobně nedostala, musela by se spokojit s finančním odškodněním od státu. Ředitel Duhan se nyní pokusí s církví dohodnout. Pokud se to podaří, bude všechno zase na začátku. Tedy zámek prodá buď Válkové, nebo Středočeskému kraji. Nikdo jiný o zámek zatím zájem neprojevil.

sobota 28. ledna 2012

Duhan chce k 1. březnu jmenovat náměstka ČRo pro program. Jméno tají.

26. 1. 2012 napsal pan Jan Potůček na serveru DigiZone.cz

Od 1. března bude mít Český rozhlas nového náměstka generálního ředitele pro program. Tuto funkci nyní dočasně vykonává sám šéf rozhlasu Peter Duhan. "Mohl bych jeho jméno říci dnes, ale bylo by to velmi nekorektní. Mluvil jsem s více lidmi, mohl bych ho jmenovat k 1. únoru, ale chtěl bych, aby to bylo až k 1. březnu," řekl Duhan na dnešním veřejném zasedání Rady ČRo.

Jméno nového náměstka chce Duhan oznámit za dva týdny 14. února na neveřejném zasedání předsednictva Rady ČRo. Obsazením této funkce šéf rozhlasu doplní nejvyšší vedení tohoto veřejnoprávního rozhlasu posledním členem. Zbývající dva náměstky pro strategický rozvoj (René Zavoral) a pro správu a provoz (Oldřich Šesták) jmenoval Duhan již dříve. Pod náměstky mají fungovat ředitelé jednotlivých center ČRo

pondělí 23. ledna 2012

Bitva o zámek v Přerově nad Labem

Komu prodá Český rozhlas zámek v Přerově nad Labem?
Pořad Reportéři ČT, dnes 21, 25 na ČT1 


Bitva o zámek v Přerově nad Labem

(Vondráček David)
Co udělat s krásným renesančním zámkem v Přerově nad Labem, řeší v těchto dnech Český rozhlas. Získal ho v osmdesátých letech za hubičku, postupem času do něj investoval kolem dvaceti milionů. Protože jej už nepotřebuje, chce ho prodat. Řeší dilema, zda získat od soukromého kupce slušné peníze, nebo se zavděčit veřejnosti a úřadům. Ty se sice do placení nehrnou, místo toho ale slibují, že zámek otevřou lidem a rozšíří známou expozici skanzenu. O prodej zámku se zajímal reportér David Vondráček.
odkaz - http://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/212452801240004/

neděle 22. ledna 2012

Tady je Duhanovo

22.1. 2012 napsal Jan Potůček na serveru DigiZone.cz
Nepřekonatelné názorové rozdíly mezi ředitelkou zpravodajských stanic Českého rozhlasu Hanou Hikelovou a generálním ředitelem Petrem Duhanem vygradovaly v celkem očekávatelný konec: Hikelová v rozhlasu končí. Nedobrovolně, Duhan její funkci zrušil, načež ji nechal propustit pro nadbytečnost. Ještě před několika dny přitom tvrdil, že Hikelovou nechává zpracovat projekt připravovaného centra zpravodajství, jehož budoucí šéf má nahradit ředitele zpravodajských stanic.

Konec jedné dlouhé bitvy
Hikelová s Duhanem byli na válečné stezce už pěkně dlouho. Minimálně od chvíle, kdy se Duhan v únoru 2010 stal prozatímním ředitelem Českého rozhlasu po rezignujícím RICHARDU MEDKOVI. Fakticky ale Duhan rozhlas vedl už od října 2009, kdy se tehdejší ředitel Medek sesypal a několik měsíců byl v pracovní neschopnosti. Hikelová už v té době šéfovala coby ředitelka zpravodajských stanic Radiožurnálu a Rádiu Česko a po Medkově rezignaci oznámila zájem zúčastnit se výběrového řízení na nového šéfa celého rozhlasu – stejně jako Duhan.
Rozhlasová rada nakonec žádný konkurz nevypsala, rozhodla se sama oslovit vybrané adepty s nabídkou, zda by se o ředitelskou funkci chtěli utkat. Mezi vyvolenými se objevil jak prozatímní šéf rozhlasu Duhan, tak šéfka zpravodajských stanic Hikelová. Jenže výběr ředitele se začal komplikovat tím, že Rada ČRo neměla dostatečný počet členů pro hlasování, s čímž si Poslanecká sněmovna, která radní volí, dlouhé měsíce nedělala vůbec žádnou hlavu. Politiky spíš zajímaly blížící se parlamentní volby než výběr šéfa veřejnoprávního rozhlasu. Dlouhé měsíce tak ve vedení rozhlasu seděli dva lidé, kteří usilovali o „post nejvyšší“.
Už tehdy to nedělalo dobrou krev, zvlášť když Duhan před parlamentními volbami v roce 2010 prosadil na přání tehdejšího volebního manažera ČSSD JAROSLAVA TVRDÍKA, že rozhlas bude obsazovat svoje krajské předvolební debaty na základě výsledků průzkumů předvolebních preferencí od dvou agentur na výzkum veřejného mínění místo původně jedné vybrané. Druhou agenturu „dodala“ sama ČSSD a nutno dodat, že její výsledky se viditelně lišily od té první. Přesněji řečeno, lišily se významně ve prospěch ČSSD. Rozhlas ale používal zprůměrované výsledky od obou agentur a výslovně nesměl uvádět čísla od každé zvlášť (opět Duhanův požadavek).
„S Hikelovou počítám“
Nezájem politiků řešit cokoli jiného než parlamentní volby a poté sestavování koaliční vlády způsobil, že Český rozhlas nezískal řádného generálního ředitele ani po celé první pololetí loňského roku. Celou tu dobu pokračovalo „dusné spolužití“ Duhana s Hikelovou v nejvyšším vedení ČRo. A ještě přitvrdilo, protože loni v únoru radní zúžili výběr nového šéfa rozhlasu na pouhé tři kandidáty, mezi které postoupili i tito dva (a někdejší obchodní ředitel východočeského Rádia Černá Hora PETR MATOULEK, který sehrál roli určité stafáže, aby nebylo navenek tolik patrné, že jde výhradně o souboj mezi Duhanem a Hikelovou).
Na jaře 2011 poslanci konečně doplnili Radu ČRo o chybějící členy a v červenci padlo klíčové rozhodnutí: řádným šéfem rozhlasu se stal PETER DUHAN. Staronový ředitel ještě během veřejného slyšení před samotnou volbou na otázku jednoho z radních, zda v případě svého vítězství počítá s dalším působením svojí sokyně ve vedení ČRo řekl, že ano. Hikelová na stejnou otázku odpověděla, že si vyprošuje právo sestavit si svůj vlastní management, čímž vlastně dala najevo, že by s Duhanem nepočítala. Možná právě to rozhodlo, že nakonec vyhrál Duhan.
Když se ohlédneme do minulosti, podobným způsobem vyhráli i předchozí dva generální ředitelé ČRo. Richard Medek, proti kterému v roce 2009 kandidoval nynější šéf Peter Duhan, sliboval, že s ním nadále počítá na pozici programového ředitele (a Duhan tenkrát sliboval totéž, jen obráceně – Medkovi by jako generální ředitel nabídnul post šéfa programu). Když v roce 2005 tehdejší šéf rozhlasu Václav Kasík obhájil svůj post na druhé funkční období, stalo se tak až poté, co radním slíbil, že pro svého protikandidáta Richarda Medka vytvoří pozici programového ředitele celého rozhlasu, která do té doby neexistovala.

Uděláme z Radiožurnálu Dvojku a přejmenujeme ho
Po Duhanově červencovém vítězství to chvíli vypadalo, že Hikelová z rozhlasu odejde sama, ale nakonec se ukázalo, že šlo jenom o mediální fámy. Klid ve vedení ČRo ale rozhodně nenastal. Zvlášť když Duhan přišel s vlastní představou redefinice celoplošných okruhů ČRo a místo současných tří navrhnul vytvořit čtyři. Součástí těchto změn má být i odsunutí nejposlouchanější veřejnoprávní stanice Radiožurnál na pozici „Dvojky“, zatímco roli „Jedničky“ má převzít plnoformátově zaměřený program ČRo 2 – Praha, už loni přejmenovaný na „Dvojku“.
Duhan opět oprášil myšlenku nové celoplošné stanice mluveného slova, do které chce integrovat dnešní Radiožunál, zpravodajské Rádio Česko a publicistický Český rozhlas 6. Částečně možná i speciální stanici Leonardo. Proti zániku těchto značek se ale ostře postavila Hikelová, o jejímž dalším osudu ve vedení rozhlasu nebylo dlouho jasno. Duhan si totiž nechal Radou ČRo schválit novou strukturu managementu, který nově tvoří generální ředitel a tři jeho náměstci, pod které spadá po třech ředitelích jednotlivých center (jde o úplné překopání dosavadní struktury ČRo).
Hikelová měla v této nové hierarchii „ponížit“ z prvního stupně řízení na pozici ředitelky centra zpravodajství, která podléhá náměstkovi generálního ředitele pro program. Proto jí Duhan nechal zpracovat návrh fungování centra zpravodajství a sám se dočasně jmenoval svým náměstkem pro program, aby nadále byl jejím přímým nadřízeným. Jenže Hikelová se už šéfkou nového centra zpravodajství stát nestihla. Duhan její starou pozici zrušil, aniž by ji jmenoval do nové a propustil ji pro nadbytečnost – z důvodu nepřekonatelných názorových neshod na další strategii rozvoje ČRo.

Veřejná poprava na semináři o hudbě
Když se ohlédneme za událostmi posledních týdnů a měsíců, je patrné, že se generální ředitel na tenhle krok dlouhodobě připravoval. Loni v prosinci svolal veřejný seminář o hudební dramaturgii Radiožurnálu, na kterém Hikelová coby šéfka zpravodajských stanic nemohla vystoupit jinak než z publika jako „veřejnost“. Složení diskusního panelu dopředu ukazovalo, že nepůjde o objektivní a vyrovnanou debatu. Radiožurnál tu hájil pouze hudební dramaturg RADEK SEDLÁČEK a rozhlas jako takový šéf výzkumného oddělení VÁCLAV HRADECKÝ.
Vlastně to byla taková veřejná poprava. Nespokojenost s hudební dramaturgií Radiožurnálu je dlouhodobá a vyjadřuje ji celá řada posluchačů i hudebních kritiků. Jenže na druhou stranu nikdo nepřišel se zaručeným receptem, co by tedy Radiožurnál měl hrát, aby byl dostatečně veřejnoprávní a nelezl do zelí komerčním rádiím, a zároveň aby nebyl usedlý a staromilný. Peter Duhan navrhuje zdvojnásobení počtu skladeb v selektoru, z něhož se hudba na Radiožurnálu hraje. To ale nijak neřeší otázku volby interpretů a hudebních žánrů.
Prosincová debata skončila naprostým debaklem pro Radiožurnál, což by mohlo na první pohled vypadat jako prohra vedení rozhlasu. Nenechme se ale mýlit, byl to chytrý krok, jak zpochybnit kvalitu vedení Radiožurnálu a připravit si půdu pro personální změny. Svou roli v tom sehrála i média, kterým se náramně líbily titulky o tom, jak hudební dramaturg Radiožurnálu v minulosti brigádničil jako řidič pražského metra, což ho prý dopředu diskvalifikuje od práce na vytváření hudební složky Radiožurnálu. A to se napíše v zemi, kde byl třináct let prezidentem bývalý kulisák z divadla! (pozor, ironie!)

Vítěz bere vše?
Na přelomu roku pak přišly Lidové noviny s bombastickým odhalením, že Český rozhlas zásadně podcenil jednání s britskou BBC ohledně další existence zpravodajského Rádia Česko na analogových frekvencích české pobočky BBC ve všech krajských městech. Viníkem měla být HANA HIKELOVÁ. Následně Peter Duhan odebírá Rádio Česko z kompetencí ředitelky zpravodajských stanic a bere si ho přímo pod sebe (v době, kdy je Hikelová na dovolené). A několik dní na to rozhlas ruší funkci šéfky zpravodajských stanic a Hikelová v rozhlasu končí.
Ono je to paradoxně dobře. Český rozhlas si už zažil příliš moc managementů, v nichž seděli na krev znepřátelení lidé. Představy Duhana a Hikelové o dalším rozvoji ČRo se opravdu zásadně liší. Duhan je generálním ředitelem a má tedy plné právo si určit, koho chce mít ve vedení. Ale přeci jenom: ve veřejnoprávních médiích by nemělo platit, že vítěz bere vše. Nechme se překvapit, koho Peter Duhan instaluje do čela chystaného centra zpravodajství a jak se bude Český rozhlas chovat před letošními krajskými a senátními volbami. Zda se zase nechá ošálit nějakým Tvrdíkem, nebo ne.

sobota 21. ledna 2012

Veřejnoprávní média tají rozpočty. Lidé by je nepochopili, vzkazují

20. 1. 2011 napsala Hana Válková  na webu idnes.cz

Kdo chce vědět podrobněji, jak letos hodlají hospodařit Český rozhlas nebo Česká televize, má smůlu. Obě instituce nezveřejnily rozpočet pro rok 2012. ČT tvrdí, že jde o interní dokument, kterému rozumí jen zasvěcení. Český rozhlas byl zaskočen tím, že se na zveřejnění vůbec někdo ptá.

Návrh rozpočtu pro letošní rok projednávala Rada České televize (ČT) ve středu 11. ledna. I přes výhrady radního Radka Mezuláníka jej nakonec posvětila. Jednání rady je veřejné, přesto, když novináři chtěli po jejím hlasování text návrhu rozpočtu, mluvčí ČT Michaela Fričová jim oznámila, že jde o interní dokument.
Podobně hovořila v pátek. "Bylo to tak v minulosti a je tomu tak i teď, že se rozpočet ČT nezveřejňuje. Výsledek jednání je odprezentovaný souhrnně v tiskové zprávě," řekla iDNES.cz Fričová.

Česká televize přitom našla i kuriózní odůvodnění, proč rozpočet tajit. Lidé by mu prý nemuseli porozumět. "Je k němu potřeba interpretace, aby člověk správně rozklíčoval jednotlivé položky," sdělila Fričová. Dalším argumentem je to, že se návrh rozpočtu během roku 2012 mění. "Může docházet k dílčím změnám schváleného návrhu," dodala Fričová.

Nad nezveřejněním rozpočtu se pozastavil předseda Rady ČT Milan Uhde. "Pokládal jsem za naprosto samozřejmé, že kdy se rozpočet veřejně projedná, tak se stane přístupným minimálně na webových stránkách České televize každému zájemci. To, že to Česká televize neudělala, je pro mě novinka," řekl iDNES.cz Uhde.

Zavolal proto řediteli ČT Petru Dvořákovi a žádal po něm vysvětlení. "Pan ředitel připustil, že rozpočet v duchu dosavadního počínání manažerstva televize nebyl zveřejněn, ale slíbil ověřit v zákoně, zda je pravdivý můj názor, že nic nebrání uveřejnění veřejně projednaného a schváleného rozpočtu," dodal Uhde.
Česká televize následně v pátek v podvečer základní parametry rozpočtu zveřejnila. Výhled hospodaření letošního roku je dostupný.

Bilanci na webu nemá ani Český rozhlas

Podobná situace je v Českém rozhlase (ČRo) . Jeho rozpočet Rada ČRo projednala 15. prosince. V zápise z jednání ovšem není, stejně jako jej není možné dohledat na internetu. "Exaktně jej nezveřejňujeme, protože po takové informaci nebyla poptávka," poznamenal mluvčí ČRo Jakub Čížek.

Podle něj není důvod k žádnému utajování, protože dokument byl projednán veřejně radními. Jenže stejně jako v ČT i Rozhlas řeší, co všechno by měl veřejnosti vlastně naservírovat. "Zveřejnění se nebráníme, ale je otázkou, do jakých máme jít podrobností," podotkl Čížek.

"Někde ty údaje přece být musí, ale asi jsou rozpuštěné na detaily," lovil v paměti místopředseda Rady ČRo Tomáš Ratiborský. Pak zdůraznil, že je pro to, aby rozpočet byl zveřejňován alespoň v některých parametrech, protože detaily by bez kontextu nemusely být přesně interpretovány. "Zveřejňování je ale věcí Českého rozhlasu, nikoliv Rady," dodal.

Ježe Čížek to vidí přesně naopak. "To je otázka na Radu, ona je autonomní orgán a pokud se rozhodne, může tyto informace zveřejnit," uvedl mluvčí.

Tajení informací u ČT i ČRo je paradoxem. Patří totiž mezi instituce, které hospodaří s veřejnými penězi. Základem pro hospodaření ČT jsou koncesionářské poplatky. Jen letos rozpočet počítá s tím, že lidé ČT zaplatí 5 miliard a 750 milionů korun.

pátek 20. ledna 2012

Program veřejné schůze Rady ČRo 26.1.2012

Budova Českého rozhlasu v Římské ulici
Veřejná schůze Rady ČRo se koná dne 26. 1. 2012 ve 14:00 hod. v Českém rozhlase, místnost číslo 010, Římská 15, Praha 2.

 
Z programu:
- Zahájení, schválení programu
- Schválení zápisů z předsednictev Rady ČRo
- Rekonstrukce Vinohradské 12, P 2 - aktuální informace
- Hodnocení semináře k hudební dramaturgii na ČRo 1 - Radiožurnálu a ČRo 2 - Praha
- Stížnosti, podněty posluchačů



pondělí 9. ledna 2012

Vysíláme málo skladeb, přiznal šéf Českého rozhlasu

9. 1.2011  rozhovor vedl pan Ondřej Stratilík na serveru lidovky.cz


Generálním ředitelem Českého rozhlasu je Peter Duhan už téměř půl roku. „Musíme se naučit komunikovat s publikem,“ řekl LN.

* LN Jaký máte pocit, když si třeba v autě naladíte Radiožurnál?Jako posluchači mi tam chybí větší žánrové rozpětí a důraz na výběr toho nejkvalitnějšího z dostupné populární hudby.
* LN Zaregistroval jste Janka Ledeckého, který v přímém přenosu zepsul hudební dramaturgii stanice?Ano, možná tam byl i osobní motiv a drobné postěžování si. Ale v zásadě bylo jeho vystoupení racionální a udeřil hřebík po hlavičce.
* LN Co s tím budete dělat?Největším nedostatkem je nízký počet skladeb v playlistu. Má kolem 890 písniček, mělo by jich být dvakrát tolik.
* LN Tohle zaznělo i na semináři před Vánoci, kde se hudební publicisté, odborníci a posluchači obuli do hudební tváře stanice. Pro kolegy z Radiožurnálu to byla dobrá příležitost ke konfrontaci s posluchači a hudebními publicisty. Veřejnoprávní stanice se musí naučit komunikovat se svým publikem, i když jeho reakce může být kritická. V množících se kritikách je totiž řada racionálního.
* LN Lidé z rozhlasu ale tvrdili, že si stěžují jen jednotlivci.Frekvence stížností po semináři vzrostla. Obyčejně chválí obsahovou stránku Radiožurnálu, výrazně znepokojeni jsou hudbou.
* LN Je viníkem Radek Sedláček, dramaturg Radiožurnálu?Není odpovědný za všechno. Postupuje na základě zadání, které formuluje vedení Radiožurnálu. Jejich vzájemnou komunikaci ale neumím posoudit. Taková stanice by však neměla mít jen jednoho dramaturga.
* LN Jaké změny chystáte?Nejdřív je chci prezentovat lidem v rozhlase.
* LN Ve své kandidátské řeči jste kritizoval přebujelé vedení rozhlasu s 21 řediteli. Jak je to teď?Právě snížení počtu ředitelů bylo smyslem dosavadních změn. Tři náměstci mají jasné kompetence a pod každým náměstkem budou pouze tři ředitelé. Management tak bude mnohem užší než dříve. Přibyl personální ředitel, Český rozhlas jej dosud neměl.
* LN Dá se tedy čekat propouštění?I tyhle věci se teď začnou řešit. Redaktoři se nebudou členit na schopné a méně schopné, ale budeme uvažovat o optimalizaci jejich počtu. Nevylučuji, že k jisté redukci dojde.
* LN Kolik lidí propustíte?Počty vám zatím neřeknu.
* LN Nelíbil se vám ani způsob výběru koncesionářských poplatků. Co se změnilo?Je to těžší, než jsem si myslel. Musím najít způsob, jak oddělení poplatků dostat co nejblíže ke strukturám ředitele.
* LN Osobně na to chcete dohlížet?Samozřejmě. Protože se domnívám, že výběr poplatků je to nejdůležitější pro existenci Českého rozhlasu.
* LN Vloni v létě chybělo vybrat 150 milionů korun, kolik nyní?Začali jsme je vymáhat, ale proces je pomalý. Dluh jsme zatím stáhli o jednotky milionů.
* LN Kdy posluchači zaregistrují změny ve vysílání?Některé už jsou patrné, změnila se profilace Dvojky. Posílila zábavní prvky, pracuje s větším počtem písniček. Úplně spokojený ale ještě nejsem. Teď je na řadě Radiožurnál.
* LN Tradičním otloukánkem je Radio Wave. Jak je na tom nyní?Jeho budoucnost je závislá na celkových změnách profilu stanic v roce 2013, vede se kolem toho vášnivá diskuse. Mě Wave vyhovuje. Jsou schopni připravit kvalitní publicistiku, na což se zapomíná. Ve srovnání s ostatními stanicemi jsou mimořádně objevní.
* LN Asi nekonečná diskuse se vede ohledně významu sledovanosti veřejnoprávních médií. Je to pro vás důležitá meta?I to veřejnoprávní médium musí být slyšet, musí mít nějaký počet svých posluchačů. Máme dvacet stanic a ty tvoří určitý podíl na trhu. Je přirozenou ambicí, aby se ten podíl zvětšoval.
----------------------------------------

Duhan chce změnit tvář Českého rozhlasu

  • Generálním ředitelem Českého rozhlasu se Peter Duhan stal 28. července 2011. V čele média stál už od února 2010 coby prozatímní šéf.
  • Nyní chce změnit tvář rozhlasu. V roce 2013 mají program tvořit čtyři stanice: pro lidi od 40 do 60 let, pro mladší od 20 do 40, okruh pro náročné posluchače a stanice mluveného slova.

----------------------------------------
odkaz http://www.lidovky.cz/vysilame-malo-skladeb-priznal-sef-ceskeho-rozhlasu-fxz-/ln-media.asp?c=A120108_153143_ln-media_rka 

čtvrtek 5. ledna 2012

VÝZVA - nejen k zamyšlení

5.1.2012 napsal pan  PhDr Jiří Pilka                            

 Člověk dnes stojí před alternativami:              
                                                                                                  zánik člověka nebo proměna člověka.                                                                                                                                                                                    
                                                                                                                    Karl Jaspers

Proč?
       Současnost je přeplněna tíživým množstvím problémů, bolestnou mlhou nejasností, nejednou i negativními vášněmi. V podstatě je snadné sestavit u zeleného stolu seznam kritických připomínek, všelijaké rady na ozdravění slýcháme také často, ale mají vlastně roli zbožných, někdy naivních přání. Je však třeba je neúnavně připomínat, opakovat, konečně by je měl také každý promýšlet sám. I já jsem naivní,  neumím  nabízet obsáhlé návody co a jak dál, naznačím jen některé podněty.
      Náprava situace není jen potřebou zítřka, spíše měsíců nebo několika let. Je to velice dlouhodobý úkol, možná na generace. Nelze si rovněž zastírat, že  čeká mnoho proher, neměly by však zastínit nutnou naději, bez níž by život neměl smysl.
      Jistě mnohé z nás, včetně mne, napadne: Výzva je marné počínání, házení  hrachu na stěnu, pokus hlavou prorazit zeď apod. Ve starozákonní knize Sírachovec (Bible) čteme: „Štvavý jazyk zničil i hrazená města….rána jazykem drtí kosti. Mnozí padli ostřím meče, ale víc jich padlo za oběť jazyku.“   Zní to krutě, ale nabízí to i naději: slova, opakované výzvy, mnohé další podobné snahy pomohou ničit hrazená „města úpadku“. Budiž Výzva dalším „hrachem“ hozeným na pomyslnou stěnu.      

Žijeme v novém středověku?
      Moje představa o středověku je jistě nepřesná a naivní, chápejme to slovo jen jako symbol. Považuji ho za období častých válečných střetů, za doménu loupeživých rytířů, travičských úkladů, exaltované spirituality provázené častými střety různých vyznání, otřesného mučení vězňů, zneužívání dětí,  tmářských procesů (upalování).
      Bylo však i mnoho kladných podnětů. Formoval se způsob vzdělávání, základy etiky, objevoval se svět, rostly i náznaky vědeckých snah. V dalších staletích byly důležitými ohnisky vznikající vysoké školy, v mnoha klášteřích se sledovaly přírodní vědy i problémy zemědělství (viz Strahovské sbírky v Praze), astronomové rozšiřovali poznatky o vesmíru, studovala se matematika, filozofie. V dalších stoletích se mimo jiné promýšlela výchova (Rousseau). V 19.století v Čechách katoličtí knězi dělali první operace s narkózou. Stále více se připomínala otázka rovnoprávnosti žen. Umělci v některých etapách a oblastech ovlivnili tok dějin (u nás 1967-8, 1989-90). Památky z oblasti architektury, výtvarnictví, literatury i hudby několika staletí dodnes uchvacují.
      A podoba s dneškem? Válečné střety nezmizely, věda se nesmírně rozvinula, ale v žádné oblasti nevytlačila nejrůznější podoby víry. Náboženství  je zvláště v Orientu extrémně (skoro jako ve středověku) zneužíváno, konflikty nechybí ani v Evropě (Irsko). Neumlkly hlasy různých problematických sekt, ostudou jsou fašistická hnutí,  mučení nezmizelo, loupeží se s bílými límečky, travičství bylo vystřídáno objednanými vraždami. Útisk žen je v mnoha zemích intenzivnější než ve středověku, zneužívaní dětí trvá. Nová forma boje, terorismus, deptá svět („dvojčata“ v New Yorku apod).  Úspěchy vědy jsou omračující, ale uklidnění světa nepřináší.  
      Problémy  staronové, některé tisícileté, jen převlečené do modernějších kabátů.

Nové iluze
      Západoevropská společnost považuje za nejdůležitější politickou svobodu, demokracii, svobodné volby, ochranu lidských práv. Současně panuje domnění o všemocné síle ekonomie a moderních armád. Oboje je jistě důležité a opodstatněné, mnohá teritoria však demokratické nabídce nedorostla. Bohužel politické, hospodářské, vojenské a vědecké síly nestačí samy řešit problémy tohoto času. Slyšíme o záplavě drogově závislých, o velkých procentech rozvodů, o týrání dětí i seniorů, o ekonomických podvodech a krádežích, vraždách,  o ničení přírody atd.   
      Svět prožívá rozsáhlou ekonomickou krizi, ta však nepramení jen z toku finančních prostředků. Její kořen spočívá také v odklonu od životodárných hodnot, prosadila se nová „božstva“. Evropa jich adoruje pět: peníze, moc, sex, zábavu a pohodlí.   
       Zbožnění peněz (u států i jednotlivců), podivná role bank, jsou pramenem mnoha konfliktů. Volný trh nepřináší lidem štěstí, smysluplnou životní náplň a slibovaný ráj.    
        Starost o příjmy přináší leckde touhu po moci. Seriózní jednání někdy nahrazuje  teror, agresivita, jsme svědky nemravnosti mnohých politiků, heroizace násilí, ztrácí se měřítka a mantinely v myšlení o zlu a dobru. Cena života klesla, zabíjení se stalo v určitých vrstvách normou. Moc je zneužívána mafiemi, bují nejrůznější druhy korupce, o čistý štít se bojuje stále obtížněji. V mnoha oblastech nezmizela diktatura podporovaná vojskem a policií, pochopitelně jednající nemilosrdně krutě.   Předmětem  válek už nemusí být jenom zbraně, ale přístup k naftě, elektřině a plynu.   
        V západní společnosti se do popředí dostal sex – především sex nedoprovázený láskou. S ním souvisí chorobný kult mládí ignorující přirozenou posloupnost života. Oblast původně výsostně intimní a krásná se stala veřejným zbožím. Nedostatek erotické kultivace dal základnu pro rozšíření zničujících nemocí (AIDS).
         Média se předhánějí ve snaze být co nejsledovanější, nejčtenější, nejposlouchanější, nejkupovanější. To vyneslo do popředí zábavu jako hodnotu. Má mnoho podob: zbožnění populární hudby, fetišizace sportu,  nadměrný zájem o kriminální události a společenské skandály. Do jisté míry sem lze přiřadit touhu po drogách umožňující vyřadit se ze skutečného světa i za cenu ztráty zdraví a dokonce života.
         Pohodlí provází současné představy o šťastném životě. Ideál dovolené u moře, vlastnění honosné vily,  dokonalý počítačový servis, neustálé telefonické i obrazové spojení s okolím, cestování po celém světě, snadno dostupná lékařská péče, stále dokonalejší auta i letadla.
         Předchozí řádky naznačují jen část minusových účtů západní civilizace. Nelze přehlédnout konflikty církví, v některých oblastech trvající rasovou nenávist, hluboké sociální rozpory (chudí a bohatí, sytí a hladoví), odklon od pochopení přírody i její devastaci.  Má-li se zabránit katastrofě, potřebujeme se sami sobě podívat do tváře. „Musíme připustit, že všechno, co děláme, nemusí být tak skvělé, je třeba určité pokory, „ říká Madeleine Albrigtová. „Neocitli jsme se uprostřed střetu civilizací, ale uprostřed bitvy myšlenek.“ (Lidové noviny, 12.5.2006)
         Bylo by nespravedlivé opomenout některé klady: závratné vědecké objevy, jedinečná nová umělecká díla, lety do vesmíru,  zlepšení sociálních podmínek a prodloužení věku v evropské oblasti, likvidaci některých zhoubných chorob, rozvoj lékařských postupů, dlouhá období bez vojenských střetů v části Evropy, mírové a kultivující snahy některých církví, snaha pomoci chudým zemím  a oblastem postiženým katastrofami.  

A doma?
         Největším nedostatkem je  povědomí kvalitních hodnot, obecné mravnosti podle níž měříme své činy a život společnosti. Právě tento požadavek bývá zesměšňován  a posmíván, ačkoliv pragmatici a ekonomisté neprokázali ve výsledcích schopnost učinit svět šťastnější. Přitom není etika naivně zdviženým prstíčkem mravokárců, ale životním názorem na vztahy lidí, na účast jedince na životě společnosti, na rozhodování při setkání s historickými nebo osobními křižovatkami. Svědčí o vůli vytvářet nejen prosperující ale harmonickou společnost i rodinu. Nabádá k osvojení soucitu, statečnosti, pracovitosti, poctivosti atd.
       V pětici výše zmíněných hodnot (peníze, moc, sex, zábava, pohodlí) chybí mnohé aspekty. Bylo by třeba přiřadit a někdy i nadřadit další, podstatou kladné rysy. Například ideál služby, nastolení výrazného obdivu vůči těm, kteří pomáhají starým, dětem, nemocným, opuštěným, postiženým katastrofami. Pěstovat i vztah ke kladnému hrdinství.
       Bývalo dříve v povědomí, že správný člověk je gentleman: vychovaný, slušný, ochotný pomáhat, schopný dělat lidem radost, statečný v případě obhajoby dobrých lidí a myšlenek.  Co jsme nastolili místo této představy? Posměch známý jako ironizování Mirka Dušína (J.Foglar: Rychlé šípy), posmívání heslu Václava Havla o potřebě hájení lásky a pravdy (místo tohoto sloganu nebylo nabídnuto nic nového!).  Kladný člověk je někdy chápán jako hodný, ale naivní blbeček, který postrádá manažerskou dravost.
        Jako nutné se jeví posilování sociální odpovědnosti, většinou u mladých lidí. Studijní obory nejednou volí podle toho, „co je baví“, neptají se například, zda je třeba stále větší množství psychologů, filozofů apod. Po ukončení studia pak naříkají, že nemají práci.  Sociální odpovědnost je třeba pěstovat nejen k sobě samému, ale i mezigeneračně. Je přirozené, že v určité etapě potřebuje starší generace pomoc mladších, nelze čekat, že vše vyřeší společnost. Stejně tak je nesnímatelná pomoc rodičů dětem. Jistá naivita při plození potomků (nechtěné děti, rozvody, týrání dětí) je jednou ze součástí mravní absence. Kultivace mezigeneračních kontaktů se proto jeví jako velice nutná.
      Odpovědnost se týká i vztahu ke společnosti jako celku. Někdy lze nazvat tento rys vlastenectvím, čímž nikterak nemíním nacionalismus. Vlastenectví lze symbolicky přirovnat k péči o dobrou úroveň rodiny, která vítá každého příchozího, dovede ocenit své přednosti, nechlubí se, nenadřazuje se, je dobrým sousedem. Nepomine však zahrnout do svého obzoru i zájmy širší, evropské nebo obecně humanitní. Vlastenectví nesmí být ideovým sobectvím, ale tvůrčím, pokorným, sebevědomým a činorodým stavem duše.  
       Každá společnost je strukturovaná a nezbytně potřebuje i určitou mravní elitu. I toto slovo bývá posmíváno, ačkoliv přirozeně každý organismus, stejně jako lidské tělo, má svoje srdce a svůj mozek. Mravní, duchovní, vědecká, umělecká, ekonomická, politická, sportovní elita  může být vzorem jednání, má vynikat vědomostmi a rozhledem, schopností koncepčních vizí. Elita je vždy pýchou dobré společnosti.
        S úctou k elitě souvisí potřeba medializace špičkových osobností.  Dnes se výrazněji medializují někteří politici, někteří sportovci a několik osob nebo skupin z oblasti hudby. Je to málo. Vedle zmíněných profesí by bylo spravedlivé připomínat a více popularizovat vědce, lékaře, výběr z církevní hierarchie, filozofy, ekonomy apod. Životy a dílo těchto lidí vnášejí do společnosti širší povědomí o světě hodnot, o mravních ideálech, o přirozené morálce.       
        

Zapomenutá zbraň
        Je to výchova -  slovo, které nebude vždy dobře vítáno. Na rozdíl od vzdělání zajišťujícího sumu poznatků jednotlivých oborů, chápu výchovu jako širší systém pomáhající vytvořit životní postoje, principy soužití, obecnou morálku, hierarchii hodnot.  Na rozdíl od vzdělání, které je jistě nezaměnitelným základem,  je výchova opomíjena  a někdy posmívána. 
         Budoucnost vyžaduje změnu myšlení napříč generacemi. Politika, ekonomika, věda apod. k tomu mohou přispět, ale samy nestačí. Je třeba názory nejen předkládat, ale pomáhat v jejich osvojování. Roli výchovy s úspěchem a po staletí využívaly církve, dozajista i komunisté a některé demokratické státy. Je jasné, že výchova může být zneužita, jako může být zneužita věda. Čeká proto úkol kriticky probrat hodnoty tradované východem i západem, církvemi, politiky, filozofy a vytvořit životaschopný  koncept,  cosi jako ideový obzor.
          Výchova v uvedeném slova smyslu není jen věcí škol, ale mnoha dalších činitelů. Znamená to například iniciovat všemi způsoby občanské organizace, podporovat hodnotově kvalitní hnutí mládeže (například skauting), sportovní a umělecké spolky nejrůznějšího druhu.
           Je třeba doporučit rehabilitaci učitelského stavu. I ten bývá posmíván, přitom je jedním z klíčových nástrojů určujících kvalitu budoucích generací. Školství dnes zbytečně bloudí v hledání nejrůznějších moderních metod, ačkoli by se mohlo velice poučit na osvědčených  formách minulých. Škola by měla dostat větší pravomoce a žáci méně tzv. demokracie. Jejím výsledkem je častý strach učitele ze žáků, anarchie v kázni. Nenaučí-li se žák dosti výrazné disciplině má pak potíže začlenit se v zaměstnání, kde často vládne tvrdá hierarchie, nejednou agresivní soutěživost.
            Prvním úkolem škol je učit žáky, výchova byla a zůstává primérně věcí rodičů, na nich záleží, jaký nabízejí vzor chování. Podmínku úspěchu  představuje jejich spolupráce  s učiteli. Výchova vytvářející společenské prostředí se týká všech generací a mnoha různých institucí.
           Největší problém představují média, hlavně televize a nejrůznější vlivy v oblasti počítačů. Pasivní absorbování programů, množství násilí, vražd, hrubostí, kriminalistických případů (některé i varují před kriminalitou, ale nejednou jsou vlastně  návodné – co a jak zlého lze udělat).  Problémové působení televize doplňuje bulvár, který je masově čten statisíci dospělých i dětí. Právě média by měla propagovat elitní osobnosti, nabízet mnohovrstevný pohled na tvůrčí aktivitu nejen v soutěžích, ale ve sledování vědy a umění, historie, přírody, problémů žen, různých generací, osudy planety Země. V neposlední řadě kultivovat jazyk.
       Vím, že dosavadní podněty lze zařadit pod otřepanou kategorii „jetřebismu“. Přijměme je jako druh určité inventury některých problémů. Jistě mnozí čtenáři snadno doplní, co je ještě třeba. Klíčovou otázkou však zůstane odpověď na to - co dělat, jak a kdo?

Výchova?
          Důraz na ni se zdá jistě být velmi staromilským. Ovšem není jiné cesty, ekonomické teorie, volný trh apod. nedovedly za desetiletí společnost k harmonické podobě, nebo alespoň k relativnímu posunu mravnosti.  Kdyby státy  věnovaly na rozvoj výchovy, přípravu učitelů, lektorů, popularizátorů, tisku učebnic, výrobu filmů, CD a DVD, pořádání kurzů, tvorbu televizních, rozhlasových, počítačových a filmových pořadů jen čtvrtinu toho, co stojí vojenské akce, mohl by se dostavit kolosální výsledek. Možná by pomalu rostla představa sympatického gentlemana, nebyl by to už neprůstřelný agent, ideálem ženy by nemusela být pohublá mis ze soutěže krásy, za chytráka bychom nepovažovali tuneláře, který ošidí stát anebo ukradne milióny a prchne do ciziny, ve školách by místo agresivity mohl zdomácnět respekt.  Bylo by krásné těšit se na oslavu hodnot života.
       Společnost nelze řídit jen zákony, nařízeními, trestními postihy. Potřebuje znovu ohniska nových myšlenek, třeba i malé buňky uchovávající a šířící lepší způsob života a nová poznání i spojitost s tradicí. Osobnosti, které nabídnou příklad svým životem, učitele a vědce, kteří  obohatí myšlenkový obzor filozofickou rovinou, umělce nevytvářející jen atrakci, tragédie, drastičnost nebo sterilní zábavu podle poslední módy.  Kéž bychom mohli uvítat početné úspěšné podnikatele, kteří dobře zváží směr svých sponzorských aktivit.
       Metody, postupy, legislativa, propagace této myšlenky nemohou být náplní této Výzvy. Postupy by byly řešitelné, najde se mnoho moudrých lidí ve vědě, církvích, dokonce i v politice, kteří by mohli nastíněné úvahy dále domýšlet a učinit kroky k realizaci některých návrhů.  Jistě to je úkol na dvě tři generace, ale  mělo by se o něm uvažovat. Nesnímatelná a neodmyslitelná je však odpovědnost úplně každého jednotlivce jak vůči sobě a vlastní rodině, tak vůči společnosti.  Začněme každý u sebe a ve svém okolí. Připojme se k řadě pozitivních aktivit, které u nás existují.   
       Nebude-li lidská společnost (nebo alespoň její část) usilovat o změnu myšlení, může se naplnit katastrofální varianta Jaspersovy alternativy.     

-----------------------------
Dodatek editora: O této Výzvě   hovořil dr. Pilka v pořadu ČRo 2 – Praha „Je jaká je“ dne 3.1.2012 a nyní ji poskytl ke zveřejnění na tomto blogu. TN
Odkaz na zvukový záznam pořadu     http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2522611                                                                                            

Řekněte dvojici KUKO svůj názor na vysílání Ostré dvojky na záznamník!

5.1.2012 


Pro sbírání pochval na své vysílání začala používat dvojice Pavel Kudrna - Jiří Kokmotos záznamník na rozhlasovém čísle 221552585. Pochvalné ohlasy potom pánové pouštějí do vysílání, aby si posílili své sebevědomí. Ale to neznamená, že jim tam nemůžeme říci i něco, co se nám nelíbí. Jistě to do vysílání nepoužijí, ani nevyhrajeme nějakou cenu, na kterou tam lákají, ale třeba ten záznamník neposlouchají jen oni a občas si ho poslechne i pan šéfredaktor Ostrý. Mnoho lidí si stěžuje, že do vysílání se nemohou dovolat. Záznamník nahrává celých 24 hodin. Zkuste to!

středa 4. ledna 2012

4.ledna 2012 Jaromír Ostrý a Peter Duhan v Kontaktu dvojky

4.1.2012 napsal Tomáš Němec

Podle oznámení dvojice Kudrna- Kokmotos pozval si dnes Jaromír Ostrý do pořadu Kontakt Dvojky generálního ředitele Českého rozhlasu Petera Duhana. Začátek pořadu je dnes ve 20 hodin.

Dvojice, která realizuje současné zásadní změny v Českém rozhlase, bude snad poprvé u mikrofonu spolu.

Z oznámení nevyplývalo, zda  pořad bude vysílán živě ze studia anebo je předtočen.

Na webu stanice Praha tato informace úplně chybí - http://www.rozhlas.cz/praha/tyd_vysilani_streda

Předpokládám, že se bude jednat o hodinku sebechvály. Ale možná, že bude možné volat i do studia a vyslovit své připomínky.

Obvyklá čísla do studia stanice Praha jsou 221552424 a 221552525.
odkaz na webové kamery do studia http://www.rozhlas.cz/praha/studio?cam=1
--------------------------
Dodatek: odkaz na zvukový záznam pořadu http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2524076

Redaktor ČRo - Rádio Wave Tomáš Turek o smysluplnosti veřejnoprávního vysílání pro mladé ve 21. století

19. 12 2011, video Youtube



odkaz http://www.youtube.com/watch?v=UJMaujA3Ezw

úterý 3. ledna 2012

Český rozhlas optimalizuje vysílací sítě

27.11.2011 na webu Českého rozhlasu


Český rozhlas Dvojka bude mít v novém roce lepší pokrytí. Vybrané vysílače změní vysílaný program od 2. ledna 2012. Změna se vedle druhého programového okruhu Českého rozhlasu dotkne i stanice Český rozhlas 3 – Vltava.
Z důvodu optimalizace vysílacích sítí Českého rozhlasu dojde od 2. ledna 2012 ke změně ve složení sítí vysílačů stanic Český rozhlas 2 - Praha a Český rozhlas 3 – Vltava
Stanice Český rozhlas 3 - Vltava opouští kmitočty 102.0 MHz (Brno – Kojál) a 96.8 MHz (Valašské Meziříčí – Radhošť). Tyto vysílače budou nově šířit program stanice ČRo 2 – Praha. Posluchači získají touto změnou významné rozšíření pokrytí ve vybraných oblastech. Stanici ČRo 3 - Vltava si místo toho bude možno naladit z vysílačů Valašské Meziříčí – Strážka (89.9 MHz), Olomouc - Pohořany (107.2 MHz), Břeclav (96.3 MHz) a Slavíč (107.9 MHz). 
René Zavoral, náměstek generálního ředitele pro strategický rozvoj, dodává: „Změna vysílacích frekvencí přinese většímu počtu posluchačů Dvojky Českého rozhlasu lepší možnost příjmu vysílání této stanice. Posluchači ČRo 3 – Vltava budou omezeni jen nepatrně. Pevně věříme, že tyto změny zvýši spokojenost našich posluchačů.“ 
Posluchače, kterých se výše uvedená změna dotkne, bychom rádi upozornili na možnosti alternativního poslechu oblíbené stanice. Jedná se o internetové vysílaní, satelitní příjem nebo digitální televizní vysílání DVB-T (veřejnoprávní multiplex). 
Český rozhlas se omlouvá za komplikace, které případně posluchačům v souvislosti se změnou kmitočtů vzniknou. 
Další aktuální informace o stanicích a jejich frekvencích Českého rozhlasu najdete na webových stránkách rozhlas.cz/vysilace