pátek 31. října 2014

ČESKÝ ROZHLAS NERESPEKTUJE USNESENÍ RADY

Tisková zpráva iniciativy Zachraňte DRDS zveřejněna 30. 10. 2014

ČESKÝ ROZHLAS NERESPEKTUJE USNESENÍ RADY

Rada Českého rozhlasu se na svém veřejném jednání usnesla na tom, že vedení Českého rozhlasu má v souvislosti s realizovanými a připravovanými změnami týkajícími se Dismanova rozhlasového dětského souboru respektovat název, tradice i charakter tohoto souboru.

Iniciativa Zachraňte DRDS toto usnesení vnímá jako dobrý krok, oceňuje přístup Rady i jednotlivých radních a souhlasí s tím, že vedení ČRo chybným postupem při reorganizaci dětských uměleckých těles zbytečně poškozuje dobré jméno Českého rozhlasu.

Ředitel Jan Simon Radě představil svou koncepci, ve které nepřináší inovace. Členové souboru i dnes běžně připravují rozhlasové příspěvky, zpracovávají je za pomoci rozhlasové techniky i software. Už dvacet let na letních soustředěních funguje Rádio DISS, jehož výstupy se objevují i v běžném vysílání ČRo. Nová sekce souboru nazývaná Janem Simonem „rozhlasové činnosti“ tedy nebude obohacením, rozhodně ne v podobě, v jaké byla představena.

„Koncepce se zabývá pouze strukturálními změnami, po obsahové stránce je velmi obecná a vyprázdněná. Chybí v ní jasné zdůvodnění, v čem je nová podoba oproti stávajícímu stavu lepší. Není vysvětleno, proč je rušena funkce sbormistra. Navrhovaná změna jednoznačně nectí tradice a charakter souboru a z pohledu rodiče si neumím představit, jakým způsobem by mohla přispět k lepším výsledkům práce DRDS,“ říká Martin Převrátil, zástupce rodičů členů DRDS, který byl jednání Rady osobně přítomen.

Nejzávažnějším problémem ale je, že vedení ČRo podle představené koncepce i zveřejněného prohlášení nebude respektovat usnesení Rady. Jak konstatuje mluvčí iniciativy Zachraňte DRDS Adam Rut, „v jádru je neznalost dosavadních činností souboru a neporozumění pedagogické odpovědnosti vedoucího. Sbormistr nebude mít rozhodující slovo v tom, koho osloví ke spolupráci v rozhlase, koho osloví v rámci pěvecké činnosti, nebude mít ani možnost dohlížet na činnost svého produkčního. Jeho smlouva nemá do budoucna být zaměstnanecká, ale pouze externí.“

Zrušením funkce uměleckého vedení a rozprostřením jeho odpovědností na jednotlivé odborné složky dochází k porušení charakteru a tradice souboru a tedy i k nesouladu s usnesením Rady Českého rozhlasu.



středa 29. října 2014

Zachraňte DRDS - den D - 29.10. 2014, 14 hodin

chodník před Českým rozhlasem , Praha 2, Římská 13

Záchranné kruhy pro Dismanův rozhlasový dětský soubor




Setkání lidí všech generací před budovou Českého rozhlasu - na podporu a pro záchranu Dismanova dětského rozhlasového souboru. Žijeme v době, kdy pravé hodnoty nejsou vnímané jako hodnoty, natož aby byly oceňované. Jediná vyzdvihovaná a vše převálcující hodnota jsou prachy a byznys. Nechápu, proč se ruší něco, co je úspěšné, co skvěle funguje, co mají lidi rádi, co proslavilo naši zemi daleko za hranicemi. Někdo prý v souvislosti s DRDS dokonce řekl, že když někdo něco dělá dlouho, neznamená to, že to dělá dobře. Ten člověk asi soudil podle sebe. Protože o DRDS a jeho sbormistrech všichni víme, že to dělají dobře. Nejlépe. Váží si jich každý, pro koho tradice, historie, kultura, výchova dětí, poctivá práce předchůdců, na kterou lze dále navázat, znamená moc. Většina našich podniků zkrachovala, protože je přestali vést odborníci, pro které jejich podnik byl jejich život. Ty podniky zkrachovaly, protože je začali vést manažeři. Manažeři, pro které ten podnik byl jen další kšeft... Nedovolme, aby ve všech oborech - kultury, vědy, umění - vládli, a rozhodovali o nich manažeři, kteří o té konkrétní práci nevědí nic. Jen se chtějí zviditelnit, tzv. představit SVŮJ projekt. Přezíravě zašlápnou vše, co před nimi, poctivě, s pokorou a nadšením, dokázali lidé před nimi...








odkaz na zdroj fotografií a (a další fotografie a video ze setkání) - http://lenuska9.rajce.idnes.cz/20141029ZachranteDRDS/





*************************************
Český rozhlas , Praha 2,  Vinohradská 12

Arogance moci


Budování takzvaného rádia pro 21. století (Management a Rada Českého rozhlasu)



Usnesení 103/14
Rada Českého rozhlasu považuje za zásadní, aby vedení Českého rozhlasu v souvislosti s realizovanými a připravovanými změnami týkajícími se Dismanova rozhlasového dětského souboru respektovalo následující principy: 
1) při všech změnách respektovat název, tradice i charakter tohoto souboru,  
2) všechny personální změny týkající se uměleckého vedení souboru vést formou otevřených výběrových řízení,  
3) z hlediska vedení souboru zajistit kontinuitu pro dokončení sezóny 2014/2015 a vůči dosavadnímu vedení souboru se zachovat s respektem k vykonané dlouholeté práci.
Hlasování: 
9 - 0 - 0


odkaz - zvukový záznam z 10. zasedání  Rady ČRo http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3239105



úterý 28. října 2014

Více než 2400 lidí podepsalo petici proti likvidaci Dismanova rozhlasového dětského souboru

Do 28. 10. 2014 podepsalo více než 2400 lidí petici proti likvidaci Dismanova rozhlasového dětského souboru.



petice Zachraňte DRDS - odkaz - http://www.petice24.com/drds

DNES !!!



Pane řediteli, vyvoďte z tohoto kroku jasné personální kroky a manžele Fléglovy s omluvou přijměte zpět do stavu

27. 10. 2014 napsal Přemysl Hnilička na facebooku

   Týdeník Rozhlas ve svém 45. čísle informuje v rubrice Telegraficky o likvidaci Dismanova rozhlasového dětského souboru. Převzal od vedení Českého rozhlasu ne-li přímou lež, pak hrubé a sprosté obejití pravdy. Píše-li se v něm, že "vedení Českého rozhlasu má zájem o další rozvoj DRDS, jeho činnost bude podporovat a jakékoli obavy z jeho zrušení či omezení činnosti jsou zcela mylné", proč tedy tajně a bez předchozího varování (natož s nějakým poděkováním za 25 let soustavné práce) propustilo nyní již bývalé vedoucí souboru, manžele Fléglovy?

   Jak o tak zásadní věcech jako je "reorganizace" (nazývejme to však správně likvidací) tělesa, které vzniklo již v roce 1935, může rozhodovat takový ingorant jakým je Jan Simon, jenž v televizních Reportérech ČT nedokázal obhájit svůj nekoncepční krok a na otázku redaktorky "V čem spočívá výhoda sloučení Pěveckého rozhlasového sboru a DRDS?" dokázal jen arogantně zaútočit "A v čem podle vás spočívá výhoda toho je nespojit?". Míru neúcty a naprostého sprosťáctví pak završil výrokem o tom, že "když něco dělám pětadvacet let, neznamená to ještě, že to dělám dobře". Navíc svým návrhem nahradit dosavadní vedoucí skupinou nějakých odborných školitelů zcela prokázal, že vůbec nechápe, v čem spočívá hlavní deviza DRDS.

   Pokud by si Jan Simon poslechl aspoň občas vysílání instituce, v níž takto neblaze pracuje, možná by například z dokumentů Tomáše Černého zjistil, že DRDS není jen nějaký výmysl manažera od zeleného stolu, ale léta fungující organismus, který jen neprodukuje prvotřídní umělce, ale vychovává kulturní a vzdělané lidi. Je mi líto, že jím Simon neprošel, možná by pak něco tak nekulturního nebyl schopen provést.
Zároveň chci apelovat na ředitele Českého rozhlasu Petera Duhana, který za krok svého podřízeného nese přímou odpovědnost: pane řediteli, vyvoďte z tohoto kroku jasné personální kroky a manžele Fléglovy s omluvou přijměte zpět do stavu. Již jste během své kariéry učinil mnoho kroků, které jen s největším sebezapřením mohu označit za diskutabilní. Nepřidávejte, prosím, další - ať se nemusím stydět, že jsem Vám loňského roku na Prix Bohemia podal ruku.


pondělí 27. října 2014

Hra o Dismanův soubor

27. 10. 2014 napsala Šárka Skaláková na serveru Britské listy

   Management Českého rozhlasu (ČRo) s koncem tohoto roku zruší funkci sbormistrů Dismanova rozhlasového dětského souboru (DRDS), dá jim výpověď a soubor sloučí s Dětským pěveckým sborem (DPS). Rozhodnutí vyvolalo velkou vlnu odporu. Nepředcházela mu žádná veřejná diskuse, jak by si takové radikální změny u tak významného souboru žádaly. Sbormistrům Zdeně a Václavu Fleglovým, kteří dostanou výpověď, aniž se čímkoli provinili, byla tato skutečnost prostě oznámena.
DRDS založil před osmdesáti lety rozhlasový a divadelní režisér, dramaturg a pedagog Miloslav Disman a nynější sbormistři Zdena a Václav Fleglovi jej úspěšně vedou 24 let.

   Soubor je znám svou kvalitou i v zahraničí a děti, které jím prošly, na něj vzpomínají s láskou a hrdostí. Skutečné důvody výše zmíněného rozhodnutí nejsou čitelné. Odpovědný člen managementu Jan Simon argumentoval nic neříkající rétorikou manažerského newspeaku: „Manažerské vedení bude klást důraz na umělecký rozvoj dětí“, „přinese lepší zázemí pro realizaci projektů“, „zvýší potenciál souboru“ atp. Proč však skutečně dostanou výpověď manželé Fleglovi, řečeno nebylo. A nejspíš také nikdy nebude. Argument, že se tak stane v důsledku „reorganizace“, se jeví jako zástupný. Reorganizace, jak známo, dělají podniky buď z finančních důvodů, což dle vyjádření pana Simona není tento případ, takže pak zbývá už jen druhý scénář, podle něhož se dělají reorganizace proto, aby se podniky určitých zaměstnanců zbavily.

   Dotčenými aktéry byl na stránkách www.zachrante-drds.cz uveřejněn podrobný popis celé kauzy, včetně protestní petice, pod níž se během prvních deseti dní shromáždilo dva tisíce podpisů. Mezi protestními hlasy v tisku i na internetu jsou například Marek Eben, Ondřej Neff, Pavel Kohout, Petr Vichnar a další veřejně známé osobnosti, z nichž mnohé v minulosti Dismanovým souborem prošly.
O skutečných důvodech reorganizace Dismanova souboru a DPS a zrušení míst sbormistrů DRDS můžeme jen spekulovat, ale z faktu, že k diskusi muselo dojít až pod tlakem veřejnosti, až poté co rozhlasový management rozhodnutí učinil a schválil, je zřejmé, že vedení rozhlasu o žádnou diskusi ve skutečnosti nestálo.
Ba obávalo se, že by se Zdena a Václav Fleglovi bránili, a protože jsou oblíbení a svoji práci dělají dobře, souborové děti i jejich rodiče by je vehementně podpořili. Proč jim tedy dávat zbraně do rukou dopředu.

   Přesto by byl tento způsob šťastnější pro všechny zainteresované. Postupem, který management Českého rozhlasu zvolil, na sebe nevrhl dobré světlo. Nese bohužel znaky autoritativního, mnohdy až arogantního chování novodobých manažerských „elit“, nepovažujících za nutné znát obory, které řídí. V důsledku toho zpravidla těžce podceňují ty, kteří obor skutečně ovládají a podle toho s nimi také jednají. Plody jejich práce si však rádi přivlastňují a považují se za povolané k tomu, aby s nimi nakládali zcela dle své libovůle. Zde se nabízí paralela k tématu problému britských univerzit, který opakovaně otevřel Jan Čulík na Britských listech.

   Problém podnikové hierarchie a manažerských subkultur rozebral podrobně ve svých knihách také autor a blogger, píšící pod pseudonymem D-FENS. Na základě vlastních zkušeností jej demonstroval v tuzemském prostředí vysokých škol a automobilového průmyslu. Výrobní podniky v tomto odvětví řízené diletanty nutně brzy krachují. Manažeři se přemnoží, vzájemně se servou o poslední kost, vytlačí skutečné pracovníky a podnik krachuje, protože už nemá kdo vytvářet skutečné hodnoty. Vzhledem k radikalismu autora a jeho specifickému slovníku, který pracuje s tvrdým slangem, není však jeho skvělá analýza pro každého přijatelná
Přestože nelze problémy na britských univerzitách ani nešvary českých vysokých škol a výrobních podniků generalizovat na všechny univerzity, školy a podniky, vykazují některé společné rysy. Například pravidlo, že čím větší a úctyhodnější práci někdo vykoná, tím více se najde těch, kteří by ji sice sami nezvládli, nemajíce vzdělání, praxi, zkušenosti či nadání, ale rádi by na ní profitovali.

   Těmto lidem nebyla dána schopnost sebekritiky, pokory ani zdravé pochybnosti, zato však trpí zbytnělým sebevědomím. Je-li práce vykonána, či projekt zdárně rozběhnut, jsou z hlediska takových lidí původní tvůrci mnohdy zbyteční. Tak jako ve smutném případu Dismanova rozhlasového dětského souboru manželé Fleglovi. Dílo vykonali, postavili a je tady přece ještě tolik jiných, kteří by si s ním rádi pohráli. Všichni mají přece rádi děti a někteří třeba chtěli být herci nebo zpěváky, tak proč to také s těmi dětmi nezkusit? Důležitá je dobrá vůle a nové nápady...
Tak se dívá okouzlený laik na dokonalé dílo, o jehož tvorbě nic neví. Tak se v obdivném úžasu díváme na Michelangelovy sochy, ale denně a celý život tesat do kamene by se nám nechtělo. Práce se souborem je vážná a velmi pracná věc a dětští svěřenci nejsou hračka pro začátečníky, ba ani pro pokročilé, je to úkol pro mistry. Proto by měli služebně nadřízení projevit manželům Fleglovým náležitou úctu. Už jen kvůli veřejnému mínění. Protože nikdo soudný samozřejmě neuvěří tomu, že je nutné se jich zcela zbavit. Do pozice sbormistrů DRDS se dostali na základě náročného čtyřměsíčního konkurzu v roce 1990. Jsou mistry ve svém oboru, s předpoklady danými vzděláním i praxí, nadto evidentně ve skvělé fyzické i duševní kondici.

   MgA. Zdena Fleglová je absolventkou pražské DAMU, kde kromě studia hereckého umění získala základy techniky mluveného projevu na vynikající úrovni a poté několik desetiletí budovala know-how pedagogické umělecké práce s dětmi přímo v praxi. Po celou dobu jí byl velkou oporou manžel PhDr. Václav Flegl, po stránce praktické, pedagogické, koncepční i lidské. Model sehraného manželského páru – jako model laskavých a přitom cílevědomých rodičů – se ukázal být pro dětské členy souboru blahodárný. Předpokladem pro tento osobní přístup byla manželům Fleglovým i léta strávená ve folklorním souboru Josefa Vycpálka, v němž - příznačně pro tento typ společenství, vládla kromě nezbytné discipliny rodinná, tvořivá atmosféra a sounáležitost generací.

   Odstranění pozice sbormistrů Dismanova rozhlasového dětského souboru (DRDS) a jeho sloučení s Dětským pěveckým sborem (DPS) nesvědčí o profesionalitě autora (autorů) projektu. DRDS je unikátní právě svou specializací na mluvené slovo. Usekne-li se DRDS hlava v podobě sbormistrů, dostanou sice příležitost další potřební, ale profitovat na slávě a prestiži vyprofilovaného uměleckého tělesa nebudou dlouho.

   Organismus souboru totiž bez skutečné hlavy dlouho nepřežije. Po „restrukturalizaci“ se budou děti učit ode všeho trochu a nic pořádně, budou postrádat jednotné cílevědomé vedení, které bude roztříštěno mezi lektory všemožných oborů, bez mistrovských zkušeností původních učitelů. Soubor bude nějakou dobu žít ze svého dobrého jména a staré slávy, pak se stane formálním, vyprázdněným a zemře na úbytě.

   Co se dá ještě udělat pro záchranu kvality a autonomie Dismanova rozhlasového dětského souboru, potažmo rovněž Dětského pěveckého sboru? Zajímat se o problém, mluvit o něm, psát, diskutovat, pojmenovávat situaci i její aktéry pravými jmény. Zkusit přesvědčit odpovědné manažery Českého rozhlasu k přehodnocení záměru, přinejmenším do té míry, aby členové souboru nepřišli z ničeho nic o své milované sbormistry a ti mohli v klidu a důstojně uzavřít čtvrtstoletí svého působení v Českém rozhlase a předat své zkušenosti vhodným nástupcům.

   Ti, kdo rozehráli tuto partii, by si měli uvědomit, že jejími aktéry nejsou jen dospělí, ale především děti, jejichž duše je zranitelná. Dohoda je vždycky možná. Věřím, že existují manažeři, kteří si toto označení zaslouží v nezprofanovaném smyslu toho slova. Lidé s vizemi a schopností vést. Jsou-li rozhlasoví manažeři, kteří rozhodují o osudu DRDS a jeho uměleckých vedoucích, opravdu na svém místě, pak jsou jistě schopni i sebereflexe. Uznat chybu a přehodnotit nesprávnou strategii chce odvahu, ale budí to daleko větší respekt než opak.


neděle 26. října 2014

Český rozhlas Dvojka: je jim spolu hezky

26. 10. 2014 napsali posluchači Ludmila Avramopulosová, Eva Ondřejová a Tomáš Němec  v diskusi na webu stanice Dvojka v rubrice „Váš názor nás zajímá“
■    ■
Ludmila Avramopulosová 
Při dnešním báječném nedělním ránu s panem Novotným jsem zjistila, že opravdu největší nepřítel Českého rozhlasu je sám pan velký g.ř. Duhan a jemu podřízení. Protože ani pan Novotný ani pan Větvička nikdy neříkají, že jsou dvojka, pěkně jim to režie namontuje do pořadu, takže se dozvíme, že s nimi je hezky. Úroveň na dvojce klesá a klesá, možná z ní bude pětka...namísto Prahy. Poslouchám minimálně, takže jsem si ani nevšimla, že je změna znělky Meteoru. Oni prostě nectí tradici, po nich potopa. Asi mají dost peněz, tak je koukají nesmysluplně prošustrovat. Z našich peněz, proč ne, že. RozHraní není na iRadiu. Kdo přišel na to, že je malá poslechovost. Já si tento prima pořad zpravidla poslouchala právě z iRadia. No pan Černý se taky nehlásí jako dvojka, tak to má zato.
 ■    ■

Eva Ondřejová 
Už se těším na novou znělku Toulek českou minulostí. Už by ji měli změnit, až moc vystihuje obsah, něco modernějšího by tam nebylo? ;-)
■    ■

Tomáš Němec 
Poslouchal jsem dnes také kousek Dobrého jitra s panem Novotným, ale bylo to pro mě téměř neposlouchatelné. Myslím, že neustálé přerušování průpovídkou, že je jim spolu hezky muselo jít na nervy i panu Novotnému: Pane Hritzi, vyřiďte panu Dittrichovi, ať si tu svou stanici někdy dvě hodiny v kuse poslechne a pak ať nám do vysílání odvypráví obsah, o čem to bylo. Kolik tam bylo upoutávek na jiné pořady, kolik tam bylo upoutávek na vlastní stanici, kolik tam bylo sponzorských oznámení na Světlušku a jiné dobročinné akce a kolikrát musel takzvaný moderátor opakovat, jakého tam má hosta, aby to posluchači zahlceni tím audiošumem nezapomněli. No nic, je vám spolu dobře, tak si dejte pivo na zdraví posluchačů i těch chudáků, kteří tam říkají, co jim nařídíte. Já myslím, že i to můžete financovat z koncesionářských poplatků. Vedlejší restaurace "Ztráty a nálezy" na roku Vinohradské a Balbínovy ulice z Vás jistě bude mít radost.
***
Ztráty a nálezy
Restaurace se nachází v centru Prahy na Vinohradské ulici, cca 60m nad Českým Rozhlasem. Je rozdělena na kuřáckou a nekuřáckou část s celkovou kapacitou 70 míst. Od 11 hod. do 14 hod. je připraveno denní menu. Ve stálé nabídce pro Vás máme teplá, studená jídla nejen z české kuchyně. V nápojovém lístku najdete širokou nabídku alkoholických a nealkoholických nápojů.
***
Kdybyste tam našli někoho, kdo v Českém rozhlase uměl dělat seriózní pořady a koho už jste vyhodili, tak ho pozdravujte! :-)
■    ■


sobota 25. října 2014

25. KONFERENCE ČLOVĚK A MÉDIA - 25 let po komunismu – kam jsme došli? Máme svobodná a nezávislá média?

Poznámky konference konference konané 23. 10. 2014 zapsal Josef Zemek na facebookovou stránku spolku SLOVO O SLOVĚ

■     ■
Ondřej KUNDRA • novinář, časopis Respekt

- rozdělil oněch 25 let na 3 období:
1. po revoluci - náklad Respektu před 25 lety byl 100 000
2. - média v cizích rukou – MFD patřila Němcům a mohla svobodně psát. Vlastníky zajímal jen výdělek
3. - média v českých rukou: vlastníci v nich prosazují své politickoekonomické zájmy
- Právo je „nezávislé“, ale také pod tlakem, neboť má málo inzerce

dnešní situace: 4 deníky dohromady čte půl milionu lidí

Lidové noviny mají vnitřní autocenzuru: jak mají psát o Babišovi? Každý den...
MFD: redakce se vyprázdnila.
Bakala nemá polit. ambice a nikdy nevolal do redakce, jak a co o něm mají psát.
Z novin mizí polit. zpravodajství kvůli obavám z autocenzury. A důležité je to, o čem noviny nepíší.
Novináři mají omezené zdroje – nikdo do nich nechce investovat, a když ano, tak proč? - není investor oligarchou?
V. Bělohradský se prý ptal: promění se Babiš v elitu, tj. bude kromě svých zájmů hájit i ty celospolečenské?
Penta se na Slovensku chová hůř než v ČR – proplétá tam byznys s politikou. Koupila SME, a ze MSE odešli novináři.
V ČR je to v novinách podobné, i když K Šafaříková v LN dělá špičkovou práci. Ta je znehodnocena nesmyslnými články v příloze Česká pozice u příležitosti Babišových šedesátin.

DISKUSE
Paní KARÁSKOVÁ se zeptala, zda u nás existuje něco jako disent. Moderátor David SMOLJAK to překroutil na „existuje cenzura?“
KUNDRA-  Ne. Někteří novináři se prožívají jako disentní – např. Echo vůči Babišovi
Radko KUBIČKO - Není, cenzura je definovaná jako činnost např. vládních orgánů a to se neděje. Ale dějí se jiné věci. Např. autocenzura počátkem 90. let byli novináři „pravicoví“. Působí i „mainstream“ - co do něj nezapadá, se neotiskne. Taková jsou i média veřejné služby.

DOTAZ - Je pryč doba, kdy tisk byl stranický?
KUNDRA - Přibývá novin, jež chtějí kritizovat, ale ne analyzovat. Stranické sekretariáty ale do novin nevolají – novináři by řvali.
Hana MARVANOVÁ - Nediskutuje se o tom, zda je etické, že politik vlastní média, ale omezují se výdaje stran na předvolební kampaň. Přitom billboardy nejsou nejúčinnější. Nejlepší předvolební kampaň je koupit si média.
KUNDRA - V ČR chybí mediální podnikatel dýchající za kvalitu novinařinu. Kdyby si na sebe novináři vydělali, přineslo by jim to svobodu. Když bude Babiš chtít koupit Novu, ÚHOS by mu to neměl dovolit.
KUBIČKO - Kontrola ÚHOS ano, ale zákaz vlastnění médií politiky ne. Kdyby Babiš ty noviny nekoupil, zkrachovaly by.

KARÁSKOVÁ nastínila problém: novinář líčí způsob provedení útoku, ale princip fungování zbran+ popíše nesmyslně.
KUNDRA - Novináři na svou práci mají málo času kvůli brzké uzávěrce. Na kvalitní práci nejsou peníze. Investigativa klouže po povrchu.

■     ■

Radko KUBIČKO • Český rozhlas Plus, editor a moderátor

Pořádnou žurnalistiku lze dělat jen v médiích veřejné služby, ale nedělá se tam.
Model médií veřejné služby vznikl v BBC kvůli elektronickým médiím, kam byl rozhlas zařazen.
Zlom (ve vývoji českých porevolučních médií) znamenala opoziční smlouva (1997-8). Dvě strany si rozdělily vliv v médiích (včetně soukromých – Nova). Strany začaly do mediálních rad posílat své bývalé politiky.
Pokračováním toho pak byla tzv. televizní válka /2000). Po ní si politici dali pozor na zasahování do médií.
Za Langra se separátně scházeli členové rady zvolení za ODS
Nejhorší doba médií veřejné služby byla za premiéra Paroubka, jenž si sám psal články.
Dnes je to jinak. Babiš ovládl soukromé noviny, zatím ne média veřejné služby, ale možná na to zatím jen nemá čas.

Média veřejné služby mají dost peněz z koncesionářských poplatků. Je to lepší než na Slovensku, ale horší než v Polsku. ČRo má na Ukrajině 2 lidi, polský asi 30 a BBC asi 50.
I. Langr chtěl ČRo a ČT privatizovat, naštěstí se mu to nepovedlo.
První soukromé rádio Alfa mělo velké plány na zpravodajství (taktéž Nova), ale právě ono se vytratilo. Pořádná žurnalistika byly Impulsy V. Moravce.

DISKUSE
Televize v ČR nemají investigativní programy (Reportéři a 168 hodiny jsou „odvar“). Skutečně investigativní programy řeší problémy. Ani Otázky V. Moravce je neřeší.
MARVANOVÁ - Strany jsou vazalské, člen rady je členem za stranu – domluveno. Rada jede na exkurzi do BBC za peníze ČT.
KUBIČKO - Jak se tedy má zajistit jmenování do rad? Dřív členové= nebyli navrhováni stranami, ale strany založily účelová občanská sdružení a jejich členy – své lidi – pak navrhly.
Dnes je to lepší než dřív, Babiš na tohle nemá čas.
Politici nemají potřebu zasahovat do ČT, neboť ta je nekvalitní a nekonfliktní – zpravodajství je spotřebitelská servis.
KUBIČKO -  Kdyby média veřejné služby měla garantovaný příjem ze státního rozpočtu, mohla by víc vysílat pro menšiny. Tak funguje např. Národní divadlo.
ČRo Plus přesvědčuje přesvědčené posluchače.

Mají média vychovávat?
MARVANOVÁ - Chybí nám dvouhodinové diskusní pořady, v té délce lze zachovat vyváženost. Takové pořady (Snění, Respektování) soukromá rádia vysílat nebudou.
KUBIČKO - vychvaluje 10minutové zprávy na ČRo Plus.
Rady se staly převodovou pákou.

■     ■

Hana MARVANOVÁ • právnička a politička

Úloha veřejnoprávnosti je v zákoně dobře popsaná, ale nedodržuje se to.
Původní rady neměly jako členy politiky, i když to v zákoně nebylo určeno. Byly vybrány osobnosti, pak s nimi byl pohovor,  zjišťující zda jsou s to hájit své názory i proti názorům jiných lidí, To se povedlo, ale vedení stran (i ODS) si to představovalo jinak.
Etapa opoziční smlouvy: původní poslanci už tam nebyli Ti dnešní pokládají obsazování rad podle polit. klíče za samozřejmé.
Mělo by existovat těleso odvozené od Rad, jež by hlídalo využití peněz v médiích veřejné služby, To, že v radách nemají být politici, do zákona patří.



středa 22. října 2014

Galerii Vinohradská 12 čeká listopadové setkání posluchačů a členů Klubu s pracovníky Plusu

21.10. 2014 napsal David Klíma na webu stanice Český rozhlas Plus



Klub rozhlasové analytické publicistiky (KRAP), společenství rozhlasových posluchačů podporujících kvalitní analyticko-publicistické pořady a stanici mluveného slova, pořádá ve spolupráci s vedením ČRo Plus setkání posluchačů a členů Klubu, které se uskuteční v sobotu 8. listopadu 2014 od 14 hodin, po delším čase přímo v rozhlasové budově na Vinohradech, konkrétně ve výstavním a konferenční prostředí Galerie Vinohradská 12 – čerstvě otevřené v září tohoto roku.
Setkání členů Klubu a posluchačů bude mít dvě části – první shrnující dění v Klubu a druhou věnovanou debatě a osobním rozhovorům se zvanými hosty především z řad tvůrčích pracovníků ČRo Plus. Celé sobotní setkání proběhne v duchu motta: Od reflexe rok a půl trvajícího vysílání stanice Plus po posluchačská očekávání budoucího vývoje na rozhlasových vlnách stále se rozvíjející stanice Plus.  
Srdečně vítáni budou na setkání nejen členové Klubu, ale i další zájemci z řad posluchačů Plusu, kteří se chtějí dozvědět více o dění v Rozhlase a o chystaných změnách souvisejících s rozšířením vysílání stanice mluveného slova Plus na celodenní a celorepublikovou. V neposlední řadě rádi přivítáme i posluchače, kteří mají chuť podělit se o dojmy z rozhlasového vysílání a potkat se tváří v tvář s některými rozhlasovými pracovníky stanice ČRo Plus, které znají třeba jen po hlase. 

Za Klub všechny srdečně zvou
Milan Brož, Milan Březina, Roman Elner, Jiří Kalibera, David Klíma, Filip Musil a Libor Pátý 
Podrobnější informace o Klubu a chystaném setkání najdete na:https://sites.google.com/site/klubrozhlasanalytpubl/home 
Kontakt:
David Klíma (koordinátor Klubu)
E-mail: krap2014@email.cz

Program veřejné schůze Rady Českého rozhlasu ve středu 29. 10. 2014






"facebooková událost" (počet oslovených a předběžný počet účastníků z řad uživatelů facebooku) - můžete přislíbit svou účast - odkaz https://www.facebook.com/events/1562545947301032/


Jedeme dál, řekl rozhlas

22. 10. 2014 napsal Ondřej Neff na webu Neviditelný pes

Není to velká politika, spíš velká necitlivost – vedení Českého rozhlasu se rozhodlo sloučit dvě umělecká tělesa, Dismanův soubor a Dětský pěvecký sbor. Obě tělesa jsou svébytné organismy, v případě Dismanova souboru je to dnes už legenda s osmdesátiletou historií. Sloučení je v režii rozhlasu likvidace, jako se to stalo Rádiu Česko, které po sloučení s Leonardem fakticky přestalo existovat.
Vedení rozhlasu přijalo zástupce iniciativy Zachraňte DRDS a ujistilo je, že se nemusí ničeho bát, že sloučení bude postupovat podle plánu. Z hlediska takzvané velké politiky je to prkotina, ale symptomatická, protože ukazuje, jak funguje byrokratický systém vyvázaný z kontroly veřejnosti. Názory těch, kterých se to týká, jsou až na posledním stupínku zájmu. 29. října se má sejít Rada ČRo. Bylo by víc než třeba, aby se tímto skandálním případem zabývala. Dismanův soubor přežil nacistickou okupaci i komunisty a nynější vedení rozhlasu se z něj snaží udělat vycpaninu.



Petice za záchranu Dismanova rozhlasového dětského souboru - odkaz http://zachrante-drds.cz/petice

úterý 21. října 2014

Oldřich Šesták, jeden z bývalých nejbližších spolupracovníků Petra Duhana k situaci v Dismanově rozhlasovém dětském souboru

20. 10. 2014 v komentářích k petici Zachraňte DRDS

Když jsem byl v nedávné době členem nejužšího vedení ČRo, jedním z mých největších rozčarování byl poznatek o elementární neznalosti rozhlasové historie u povětšiny mých tehdejších kolegů. O mnohých rozhlasových osobnostech neměli nejmenšího ponětí, natož aby znali jejich práci a odkaz pro další generace. Upřímně, nijak je to netrápilo. Bez znalosti předcházejícího vývoje, zdravého respektu ke skutečným rozhlasáckým velikánům se obtížně rozhoduje o stávajícím a budoucím počínání. Obávám se, že i v tom je jedna z příčin přezíravých, neodborných zásahů nejen v případě DRDS.

Přeji ČRo, všem opravdovým rozhlasákům a posluchačům do budoucna jen vše dobré, lepší, nejlepší. Je na čase, aby už bylo líp.

V úctě

PhDr. Oldřich Šesták

odkaz http://www.petice24.com/forum/113725/start/50#63
Petice za záchranu Dismanova rozhlasového dětského souboru - odkaz http://zachrante-drds.cz/petice

pondělí 20. října 2014

Zachraňte Dismanův rozhlasový dětský soubor – podpora osobností

postupně zveřejňováno na webu Zachraňte DRDS

■     ■
"...dovolte, abych vyjádřil znepokojení nad osudem Dismanova rozhlasového dětského souboru, který funguje již zhruba osmdesát let pod ochrannými křídly Českého rozhlasu.
Jeho členem byl kromě jiných i Václav Postránecký, přední sólista našeho souboru. Současní členové DRDS vystupují v několika inscenacích na jevišti Národního divadla, Stavovského divadla i Nové scény. Některé inscenace sám režíruji. Talentované děti byli vždy bezvadně připravené. Překvapilo mne tedy včerejší náhlé odvolání dlouholetých sbormistrů souboru v rámci zveřejněné reorganizace. Mrzí mne, jestli nebude zachována kontinuita "umělecko-pedagogického" vedení a dětem nebude věnována důsledná péče. Osobním přístupem k dětem byl právě DRDS výjimečný a bezkonkurenční. Neradi bychom přišli o dětské účinkující pro naše divadelní inscenace."

Z dopisu adresovaného generálnímu řediteli Peteru Duhanovi.
Michal Dočekal
umělecký šéf Činohry Národního divadla
■     ■

Zrušit DRDS? To je, jako kdyby Sparta řekla, že ruší žáky a dorostence. Když chcete hrát první ligu, musíte mít kvalitní přípravku. A já věřím a doufám, že Český rozhlas první ligu hrát chce.

Marek Eben
herec, moderátor
■     ■
S Dismaňákem jsem prožila neuvěřitelných 13 sezón. Ty první jako členka, později jako asistentka vedoucích Zdeny a Václava. Z toho, co jsem tam prožila, čerpám celý život. Nejen v profesním životě, ale hlavně ve vztahu k druhým lidem.
Zdena s Václavem nám dali jedinečnou možnost poznat svět v době, kdy se otevřely hranice a my jsme si mohli udělat kamarády ve Francii, poznat kulturu evropských zemí i USA. Rozhlas a veškeré aktivity s Dismaňákem vyplnily celý můj dětský svět. Neznám ve svém okolí nikoho, kdo by se práci s dětmi věnoval s takovým nadšením, energií, empatií a profesionalitou. Byla by obrovská škoda smazat osmdesátiletou tradici rozhlasového souboru a vzít dětem příležitost pro jejich rozvoj tak jedinečným způsobem, jakým to dokáží Zdena s Václavem.

Jana Vondruška
PR konzultant, Travel and Marketing specialist

■     ■
DRDS je pro mnohé z nás něco jako škola, ktrou jsme úspěšně absolvovali. A jsme na to patřičně hrdí! Fleglovi nám nedali "jen" základy dobré mluvy a případně herectví nebo práce s mikrofonem, ale i nesmazatelné a pevné základy slušného chování, pokory a sebekázně. Už několikrát jsem si říkala, kde bych asi byla, kdybych nestrávila deset let mezi dismančaty.
Netuším. Ale jsem vděčná, že jsem tam byla a že mě právě Fleglovi naučili mluvit, chovat se a netoužit po slávě, ale po tom dělat věci precizně, s láskou a s radostí.
Vždycky byli trpěliví a ochotni pomoci. Nejen mě, nám všem, co jsme se tam za těch 25 let vystřídali.
A prosím, aby se tenhle celek nerušil! Nebyla by to jenom škoda, ale i kulturní zločin.
Nemluví ze mě nostalgie, ale praxe. Česká kultura tak nějak potřebuje, aby se o ni někdo staral od malička a piplal ji.
A to “Dismaňák” vždycky dělal. A dělal to skvěle. A věřím, že to bude dělat dál.

MgA. Tereza Tobiášová
moderátorka, scénáristka
■     ■

Dismanův rozhlasový dětský soubor nezpochybnitelně náleží ke kulturnímu dědictví této země. Tradici souboru, kterým prošly stovky kulturních osobností, se neodvážila narušit ani komunistická totalita. Letos, v roce jeho osmdesátin, probíhá tiché a náhlé, přesto jistě plánované sloučení s pěveckým sborem (!) a místa vedoucích DRDS mají být zrušena.
Přitom posledních pětadvacet let soubor pod vedením Zdeny a Václava Fleglových zaznamenal velké úspěchy nejen na domácí scénách, ale i v zahraničí - např. v 90. letech zinscenoval dětskou terezínskou operu Brundibár, s níž hostoval v New Yorku, atd. Tento pro DRDS likvidační akt považuji za hrubé nepochopení jeho významu, za nehorázný výsměch rozhlasové tradici a kvalitě. A napadá mne spousta otázek: Vážně mají být bez jakékoli stopy vděku a náznaku důstojného zacházení vyhozeni lidé, kteří jej po čtvrtstoletí obětavě vedli? Skutečně se v této zemi nenajde pár korun na to, aby DRDS dále mohl fungovat samostatně? Vážně je nedostatek peněz tím pravým důvodem slučování? A opravdu vedení ČRO plně chápe, co činí...?!
Mgr. Alena Ježková, PhD.
spisovatelka, zastupitelka MČ Praha 1

■     ■
Jsem přesvědčena, že DRDS pod vedením manželů Fleglových představuje v českém i celosvětovém kontextu naprosto unikátní prostředí. Za 25 let soustavné práce Fleglovi v souboru promyšleně vybírají takové aktivity, které děti kvalitně připravují nejen na práci s mikrofonem či na jevišti. Kultivují je také v každodenním mezilidském kontaktu či v týmové práci a učí je lásce k literatuře, divadlu a historii. Jedná se o naprosto nenahraditelnou zkušenost. Absolventy souboru jsou vynikající umělci a přední osobnosti českého kulturního dění. Nejen oni z dovedností a kontaktů získaných během působení v DRDS žijí celý život. Soubor také pod dosavadním vedením reprezentoval Český rozhlas po celém světě. DRDS je pro veřejnoprávní instituci jedinečnou přidanou hodnotou a ne náhodou fungoval po celých 80 let až dodnes. Odvolání manželů Fleglových a spojení DRDS s DPS považuji za neodpustitelnou chybu, kterou se vedení Českého rozhlasu dopouští.

Mgr. Markéta Štechová
doktorandka Mediálních studií na Fakultě sociálních věd UK
tisková mluvčí festivalu Mighty Sounds
zpěvačka skupiny NANO
■     ■

Dismanův rozhlasový dětský soubor mě ovlivnil na celý život. Kultivoval můj vztah k jazyku, mluvenému slovu, umění i kultuře v nejobecnějším smyslu slova. Díky němu jsem získal řadu důležitých dovedností a povědomí o rozhlasové, divadelní a televizní/filmové/dabingové práci, což mě dále ovlivnilo i při volbě mého povolání. Vliv Dismanova souboru na rozvíjení talentu i utváření hodnotových postojů je značný a zjevně nemá v Čechách v kategorii dramatických souborů srovnání.
V jeho stávající podobě jde totiž také o hravou školu svobodného a demokratického cítění a myšlení, slušnosti, solidarity, tolerance – zcela v duchu jeho tradice založené za první republiky panem Miloslavem Dismanem.
Lví podíl na zachování a rozvíjení dismanovské tradice má osobní přínos mnohaletých vedoucích souboru, manželů Fleglových. Díky jejich úsilí se z Dismanova souboru podařilo vybudovat jedinečný soubor, který skvěle reprezentoval Český rozhlas a jeho veřejnoprávní hodnoty u nás i v zahraničí.  Kontinuitu tohoto unikátního tělesa si za změněných podmínek a především bez jejich dalšího vlivu na budoucí směřování souboru nedokážu představit.
V dospělosti jsem se s řadou absolventů setkal při studiích na DAMU, v divadlech, v Českém rozhlase, v nejrůznějších médiích.  I po letech nás soubor spojuje.
Způsob odvolání manželů Fleglových a oznámení o záměru sloučit nezaměnitelný a jedinečný Dismanův soubor s tělesem zcela odlišného zaměření a poslání považuji za špatný a vrcholně neslušný vtip. Pevně věřím, že si nynější jednání zástupců Českého rozhlasu kulturní veřejnost nenechá líbit.

MgA. Vojtěch Bárta
divadelní režisér a dramaturg
■     ■
Nikdy jsem nebyla členkou DRDS, ale při své práci přicházím s jejich dětmi do každodenního kontaktu. Už z principu dlouholeté tradice a prestižnosti DRDS se zasazuji za udržení nadále fungujícího souboru s osvědčenými výsledky.
Rozita Erbanová
herečka, dabérka
■     ■
DRDS není žádný kroužek. DRDS je mravní hodnota, vycházející z důležité premisy, že kulturou a kuturností lze vychovávat. Dismančata jsou trochu jiná než jejich vrstevníci, mají v sobě určitý etos, schopnost rozlišit dobré a zlé a postavit se na stranu dobrého.
DRDS jsem navštěvovala od svých šesti let a chodily sem i obě mé dcery. Já jsem ještě zažila pana Dismana. Dodnes v sobě nosím jednu důležitou vzpomínku: bylo to 21. srpna roku 1971 tedy za doby začínající tvrdé normalizace. A my jsme na táboře na Pláni pod Ještědem vztyčovali dismaňáckou vlajku a drželi minutu ticha. Nebylo potřeba říkat, za co. Všechny děti to věděly stejně jako to, že něco takového se nesmí. V nás ve všech navždy zůstalo vědomí, že na určité věci se nezapomíná, i když jsou zakázané. Po vztyčení vlajky jsme zazpívali tehdejší hymnu, ano, trochu poplatnou době, kdy vznikla, přesto ji teď ocituji: "Se svou vlajkou DRDS půjdu dál a dál.” Doufám, že ta slova budou platit i v tomto tisíciletí.

Irena Obermannová
spisovatelka, scénáristka, dramaturgyně
■     ■
Myslím, že základní myšlenkou DRDS nebylo pěstovat cvičené opičky a malé génie, ale kultivovat smysl pro umění, hravost a fair play. A to se povedlo u mnoha generací. Byla by škoda dalším dětem tu šanci vzít!!!
Gábina Osvaldová
herečka, textařka
■     ■
Dismanův soubor je jedinečný a osobitý. Je to kulturní obdoba skauta, která děti vede ke kreativitě, samostatnému myšlení a slušnosti. Děti, které si z DRDS vybíráme pro televizní pořady nejen výborně hrají, ale jsou milé, chytré a plné  pozitivní energie. Vůbec nerozumím tomu, proč by se mělo měnit nebo rušit něco, co tak skvěle funguje.
Alena Müllerová
kreativní producentka, Česká televize
■     ■
Naše obě děti chodily do Dismanova souboru a bylo to nejlepší, co jsme pro ně mohli udělat. DRDS jim dal nejen průpravu v kultivovaném projevu, naučil je vnímat literaturu, divadlo, kulturní život v širším slova smyslu.
První role hrály obě naše děti díky Dismanovu souboru – a už jim to zůstalo. Radim je uznávaný režisér, držitel Českého lva, Daria je skvělá filmová produkční. Nejen to – hodnoty, které jim život v souboru vložil do srdcí, je motivovaly a formovaly celý život. Dismanův soubor je kulturní fenomén a Český rozhlas má tu čest ho spravovat. Měl by to dělat citlivě, s úctou a respektem. Manželé Fleglovi pokračují v těch nejlepších tradicích svých předchůdců. DRDS nepotřebuje experimenty s reorganizacemi a personálními změnami, potřebuje Vaši podporu.

Ladislav Špaček
konzultant, novinář a pedagog

■     ■
Divadlo v Dlouhé spolupracuje s DRDS již skoro dvacet let. Poznali jsme, že to není jen obyčejný "dramaťák", ale těleso, vedené Zdenou a Václavem Fleglovými vysoce odborně a navíc s obětavou péčí, kde se děti učí nejen "dovednostem", ale jsou vychovávány k lásce k umění, kreativitě a hodnotám jako je slušnost, kamarádství a obětavost - zkrátka ke kulturnosti a mravnosti.
Avizovaný konec samostatnosti DRDS a nezdůvodněné náhlé odvolání jeho vedoucích považujeme za necitlivé a krátkozraké. Věříme, že toto unáhlené rozhodnutí bude vedením a Radou Českého rozhlasu přehodnoceno!                    

Za Divadlo v Dlouhé
Daniela Šálková, ředitelka
umělecké vedení: Hana Burešová, Jan Borna a Štěpán Otčenášek.

■     ■

Jeden z Murphyho zákonů praví: „Že se něco pokazilo, zjistíte jedině tehdy, když na to několikrát doplatíte.“ Obávám se, že cosi podobného se teď chystá. Dismanův soubor zkultivoval stovky nadaných dětí. Nejen že formoval jejich vztah k jazyku, mluvenému slovu, umění a kultuře, ale vedl je ke kreativitě, samostatnému myšlení a slušnosti. Vidím to na své dceři. Ač je jí už 25 let, nese si hodnoty nabyté v souboru dál životem. A to není v současném, poněkud divném a složitém, světě právě málo. Mám za to, že rozbourání a zbytečná reorganizace něčeho, co léta skvěle funguje, je chyba. Zkuste se, prosím, přátelé rozhlasáci, nad tím zamyslet.

Petr Vichnar
sportovní komentátor
■     ■

Současné dění kolem Dismanova souboru mě nesmírně rozladilo, stejně jako každého, kdo sledoval po celé čtvrtstoletí spolupráci Fleglových a DRDS s Terezínskou iniciativou a Památníkem Terezín. Postup vůči nim osobně považuji za doslova nedůstojný.

Marta Kottová
předsedkyně historické skupiny Osvětim
■     ■
I když pominu staroslavené tvrzení všech skeptiků světa, že každá změna je k horšímu, musím nutně přemýšlet, proč reorganizovat něco, co funguje a slibovat dobré výsledky, když jich DRDS pod vedením Zdeny a Václava Fleglových dosahoval stabilně. Mé dobré zkušenosti jsou dvojí: osobní i profesionální. Fleglovi proměnili soubor s velkou tradicí v živý organismus, schopný reagovat na - jak se dnes říká - požadavky doby. Vznikla-li kdy v mé profesi potřeba hledat talentované děti, obraceli jsme se v prvé řadě na Fleglovi a velmi často jsme uspěli. Dismančata přicházela na casting připravená, zbavená nectností, kterými dětští herci jinak velmi často oplývají a měla až nečekaně profesionální přístup. Zkrátka byla od Fleglů vycepovaná. Ale zároveň se s každou novou tvářičkou objevil jiný člověk, přátelský, zvídavý, otevřený a  - slušný. Fleglovi uměli v každém z nich objevit a podpořit osobitost a pěstovat v nich jejich nejlepší vlastnosti.
A osobní zkušenost? Bez obav jsme jim svého času svěřili do péče malého caparta a oni nám po letech vrátili vychovaného mladého muže, který DRDS bere jako svou druhou rodinu, v níž našel celoživotní kamarády, naučil se mnoha dovednostem, kázni a odpovědnosti. Vždycky nás okouzlovala atmosféra souboru, na první pohled nesmírně demokratická, jež se ale při hlubším pozorování proměnila ve výborně fungující celek,řízený přirozenou - nikoliv vynucovanou - autoritou a nesmírnou láskou. Není divu, že právě tito mladí mužové a ženy se teď Zdeny a Václava tak zastávají. Cítí, že se jejich blízkým děje křivda. A v dobré rodině stojí děti za svými rodiči, tak jak ti stáli za nimi.

Václav Křístek
režisér
■     ■

Dismanův rozhlasový dětský soubor byl a stále je pojmem v naší společnosti. Tento soubor měl vliv na celý můj život a jsem vděčná, že jsem mohla být jeho členkou a poté i praktikantkou v letech 1976-1984. Pro děti i teenagery znamenal soubor zdroj kultivace jazyka, řeči, chování, kultury v obecnějším slova smyslu, znalostí literatury a dalších uměleckých souborů i dalších dovedností, které se rozvíjely také při letních soustředěních. Ovlivnil také mé další studium i profesi.
Když jsem byla na FAMU, natáčela jsem v roce 1994 s několika "Dismančaty" pořad pro dětské vysílání BBC "Why Don´t You" a poznala jsem při té příležitosti manžele Fléglovy, kteří soubor důsledně, zodpovědně a profesionálně vedli od roku 1990. Poté jsem se dvěma členy souboru a manželi Fléglovými spolupracovala opětně v roce 2009 při premiéře našich dokumentů o dětech politických vězňů "Dcery 50. let" a opětně jsem měla výbornou zkušenost.
Spojení DRDS s Dětským pěveckým souborem je nesmyslné, také vzhledem k zaměření souboru na specifickou DRAMATICKOU ČINNOST, která má svá pravidla a zpěvu není podřazena, ale ani s ním totožná. Nechce se mi věřit tomu, že důvodem sloučení DRDS a pěveckého souboru jsou finance a vše nasvědčuje tomu, že finanční důvody jsou pouhou záminkou... Zamysleme se nad opačnou (a vlastně stejnou) situací: Co kdyby naopak Dětský pěvecký soubor Českého rozhlasu splynul s DRDS a zůstal by pouze Dismanův soubor a malé pěvecké profesionály z Českého rozhlasu by vedli lidé, kteří nejsou profesionály v oboru zpěvu?

DRDS NESMÍ ZANIKNOUT !!

Zuzana Dražilová
producentka
■     ■

Dismanův soubor je vzhledem k mé aktuální profesi absolutně nejdůležitější součástí mého vzdělání. První kontakt s mikrofonem, první reálná rozhlasová práce, první veřejné vystoupení, první polibek s dívkou. Manželé Fleglovi jsou ti, kteří mi otevřeli cestu k mé práci, a díky DRDS jsem získal elementární řemeslnou zdatnost. Za mnohé jsem vděčen jim a filosofii souboru s osmdesátiletou tradicí. Z mého hlediska (i producentského, neb to jsem vystudoval) je sloučení s pěveckým sborem pouze účelové spojení s cílem snížit náklady. Obsah a náplň se změní a DRDS nebude plnit to, čím se mohl léta pyšnit. Povede to k zániku značky, která je v portfoliu mého milého Rozhlasu jedna z nejcennějších.
Zcela podporuji iniciativu, která usiluje o přehodnocení stanoviska vedení ČRo. Přehodnocení, které povede k zachování stability a suverenity DRDS. Jedině tak bude mít Rozhlas možnost rozvíjet talenty v době digitalizace tolik potřebné. Moderátory, redaktory, tvůrce pracující s mluveným slovem, které je pýchou Rozhlasu. Zpěv se mi zdá podružný i vzhledem k počtu pěveckých sborů v ČR. Pryč s osobními animozitami, DRDS je jasně definovaná a fungující instituce, která má pevné místo v české kultuře. A tak to má zůstat!

Libor Bouček
moderator
■     ■
Dismanův soubor byl a je pro mne spojen se setkáním a s přátelstvím skvělých lidí. Ať už to bylo před lety, kdy mí kamarádi byli „dismančaty“, nebo později, kdy jsem se členy Dismanova souboru setkávala na DAMU, kam někteří přišli studovat na katedru produkce, nebo nyní kdy dětští členové souboru hrají v představeních Divadla pod Palmovkou. Kdybych je měla jedním slovem charakterizovat – jsou to osobnosti - vychovaní, kultivovaní, milí a lidsky vstřícní. Prostě bezva lidi, kteří si v sobě nesli zkušenost i hrdost na to, že patřili k Dismanovu rozhlasovému souboru. To že je v dnešní době důležité, aby mladí lidé někam tak radostně a smysluplně patřili, mi přijde zbytečné rozvíjet. Vůbec nechápu jak něco takového, jako je rozmetání tradice tohoto souboru a práce manželů Fléglových, mohlo někoho v Českém rozhlase napadnout. Když jsme kritizovali počínání radních v Ústí nad Labem, myslela jsem si (naivně!), že to by se v Praze nemohlo stát. Petici jsem podepsala a snažím se věřit, že taková nehoráznost nemůže projít.

Barbara Tůmová
vedoucí oddělení produkce a marketingu v Divadle pod Palmovkou
bývalá pedagožka DAMU
■     ■
Dismaňák by zahynout neměl, to je snad premisa, na které se nakonec shodneme všichni. Otázka dne tedy zní, zda sloučení DRDS s Pěveckým sborem je či není faktickým zánikem souboru s letitou tradicí. Nesporně jde o zánik de iure (zcela jistě), dle mého soudu však i de facto (představy rozhlasu o budoucím dětském tělese se s minulostí souboru podle dostupných informací zřejmě nepřekrývají). Zdůraznit je však třeba i to, že Český rozhlas má nezpochybnitelné právo rozhodovat o vlastních aktivitách, tedy i o tom, zda bude v budoucnosti DRDS provozovat, podporovat či nikoli. Zdá se tedy, že situace je neřešitelná, ale nemusí to být pravda. Se špetkou velkorysosti může velký a mocný rozhlas nabídnout značku, kterou zjevně nechce dále rozvíjet, například k tomu účelu založené obecně prospěšné společnosti, a pokud by přidal velkorysosti ještě špetičku, mohl by takovou společnost podporovat i finančně například tím, že by od ní kupoval předem dohodnutý objem práce pro rozhlas. Takové řešení považuji za možné, jistě existují i jiné varianty. Všem aktérům doporučuji přestat s hloubením příkopů a začít vyjednávat. Pevně věřím tomu, že ochota se najde na obou stranách.

Vlastimil Ježek
novinář, manažer, generální ředitel ČRo v letech 1993 – 1999
■     ■
Stejně se zachovali komunisté v sedmdesátých letech minulého století. Otec musel odejít z rozhlasu i souboru, který založil.
Dnes je to o to smutnější, že píšeme rok 2014, vytrácí se lidská slušnost i úcta k dlouholeté obětavé a vynikající práci současného vedení.
... Co pozitivního a trvalého se podařilo vytvořit těm, kteří jsou v pozadí? Bude si ještě za rok vůbec někdo pamatovat jejich jména?

S upřímnou lítostí M. Disman, (mladší)

Připojuji se k bratrovi. Moje první myšlenka byla též na tatínka, který byl bezohledně oddálen od svého celoživotního díla v době normalizace. A vzápětí  na mé vzácné přátele, Zdenu a Václava. Navázujíce na nejlepší tradice souboru, dokázali je přizpůsobit současné době a dosáhli podivuhodných výsledků a velkých úspěchů. Nejde o to vychovávat umělce, na to jsou školy... Jde o noční sezení kolem táborového ohně, o dětskou fantasii a vnímání krásy, o vůni perníčku, které dismančata pečou před vánoci v kuchyni u Zdenky...
Jsem vděčná za své dětství a mládí strávené v souboru, jsem vděčná Zdeně a Václavovi a jsem hluboce pobouřena tak ignorantním a hrubým jednáním.

Ludmila Dismanová
■     ■
Dismanův dětský soubor i pro mne něco znamená a kdyby měl zaniknout, byla by to pro nás všechny velká ztráta. Prosím, nedělejte to.
Srdečně zdraví
prof. Jan Sokol
filosof, překladatel, vysokoškolský pedagog, publicista
■     ■
Šílené plány vedení Českého rozhlasu (kdo vlastně konkrétně rozhodl o spojení DRDS s pěveckým sborem?) a zpupné propuštění manželů Fleglových zapadají do "nové koncepce" zlikvidovat všechno, co má nějakou tradici, počínaje loňským zrušením stanic Česko, Leonardo a Šestka. Ředitel Peter Duhan by měl být hnán k zodpovědnosti před Radu ČRo.

Jan Rejžek
publicista a kritik
■     ■
Čím jsem starší, tím zřetelněji rozlišuju dva druhy lidí: ty, kteří něco staví, vytvářejí, strukturují, a ty, kteří toho nejsou schopni, tož to těm prvním boří, ničí a restrukturují. V Českém rozhlase jsem vždycky potkával oba ty lidské typy, ty druhé bohužel většinou na vedoucích místech: odkud také účinněji a rychleji restrukturovat, co se tak dlouho zdola tvořilo?

Prof. Přemysl Rut
klavírista, zpěvák, režisér, spisovatel, pedagog
■     ■
Plných dvaašedesát let jsem měl možnost spolupracovat se souborem na inscenacích pro Československý, později Český rozhlas. Právě vstupem těchto dětí do studií v padesátých letech skončila éra tzv. travestů, účinkujících do té doby v rozsáhlejších rozhlasových útvarech místo dětí. Mohla tak vznikat výlučná díla s dětskými interprety, nejednou díla oceňovaná v mnohých soutěžích u nás i v zahraničí. Mnohé zahraniční stanice nám tuto výhodu záviděly. Začala i má práce pod vedením prvního šéfa, kterým byl zakladatel souboru Míla Disman. Nemohu říci, že jsem byl členem nebo součástí tohoto organismu, profesní spolupráce s DRDS však byla v mém pracovním úvazku. Byl jsem tedy stálým pozorovatelem, obdivovatelem a především využivatelem těchto perfektních dětských interpretů, bez nichž by četné inscenace nemohly vznikat. Soubor byl zrozen vizí a srdcem Míly Dismana jako živý organismus a ne jako zájmový kroužek, který může vést výpravčí z metra se zájmem o mykologii. Zažil jsem mnoho výměn vedení Československého a Českého rozhlasu. Při každé této změně někdo navrhl rozpustit, reorganizovat nebo vylepšit stávající soubor. Ale vždy se našel dostatek moudrých lidí i z řad rozhlasových pracovníků, kteří se hlouběji zajímali o tuto problematiku, pochopili ji a těmto změnám zabránili. Vždy nesmírně těžký byl výběr nových vedoucích, podle mého názoru především strážců a pokračovatelů hodnot, které do tohoto organismu zasel zakladatel souboru. Taková osobnost se nedá nadekretovat. Prověřovalo se vždy dlouhou dobu, než se našel vhodný pokračovatel. Diskutovalo se s rodiči, členy souboru i jeho vedoucími, kteří se celá desetiletí generují z řad dospívajících členů. Ti všichni mají právo na účast při výběrovém řízení. Bylo zvykem a podmínkou, aby adepti u souboru nejprve stážovali a mohli tak proniknout do podstaty tohoto útvaru. Museli být garanty odbornosti, schopností a slušnosti. DRDS se nedá z úředního pověření vést, ale musí se žít. Žádný lektor nemůže poskytnout dětem celkovou estetickou a mravní výchovu, vést je k soudržnosti, dát jim nejen technické vybavení pro práci v rozhlase, ale i odpovědnost k souboru, rozhlasu i k životu.

Karel Weinlich
rozhlasový režisér

■     ■
■     ■
Vyjádření dalších osobností na webu Zachraňte DRDS – odkaz http://zachrante-drds.cz/podpora

Petice za záchranu Dismanova rozhlasového dětského souboru - odkaz http://zachrante-drds.cz/petice