pátek 29. června 2012

Stáňa Lekešová v létě


Paní Stáňa vyložila svou dvojku na stůl ve studiu Dvojky 29. června 2012





Peter Duhan: Pět stanic a dost

28. 6.2012 napsal Václav Honsů na serveru  Strategie.cz 

Zápal, s jakým generální ředitel Českého rozhlasu Peter Duhan mluví o změnách uvnitř veřejnoprávního rozhlasu, je nakažlivý. Entuziasmus v jeho případě ale nepopírá tvrdou realitu. Ve hře jsou nové logo, slučování a vytváření nových stanic i 160 milionů na reklamní služby.
 Peter Duhan

Jak by podle vás měl Český rozhlas vypadat za dva roky? Co si bude moci posluchač naladit?
Na rozdíl od současného počtu stanic, což je 20 až 21, si představuji Český rozhlas do budoucna jako velice štíhlou a přehlednou organizaci. Český rozhlas bude mít pět okruhů, které budou jasné, srozumitelné, čitelné a posluchač se bude dobře orientovat v názvosloví. Bude to rozhlas s jasnou politikou digitalizace a s velkým tlakem na multimédia a na oblast nových médií. Český rozhlas by měl být tak atraktivní, aby nabral to, co ztratil. Tedy – musím bohužel konstatovat – hlavně mladé posluchače. To je moje ambice a je tomu přizpůsobený i plán restrukturalizace.
Pět vysílacích okruhů znamená pět stanic?
Ano, de facto je to pět stanic. Zůstává naše jednička Radiožurnál, s největší pravděpodobností zůstane v trochu jiné podobě Dvojka a zůstane naše „arte“ stanice, tedy Vltava. Přibude nová stanice mluveného slova, která sloučí tři stávající stanice ČRo, a trochu jinak budeme pracovat s regionálními stanicemi, tedy s tou známou čtrnáctkou, z níž hodláme vytvořit to, čemu se ve světě říká národní okruh. Ten bude soustředěný skutečně na regionální problematiku a v jeho koncepci se uplatní jistá míra centralizace.
Jak se budou stanice – nebo chcete-li okruhy – jmenovat? Zachováte název Radiožurnál?
Radiožurnál zachováme. Pokud jde o názvy stanic, byl jsem zastáncem označení podle číslic, které je podle mě nejpřehlednější. Ale česká společnost je v tomto směru svým způsobem konzervativní a má k těmto značkám, což mě udivilo, emocionální vztah. Kdybych chtěl svou původní koncepci uplatnit, šel bych proti této emocionalitě a mohlo by se vytratit ztotožnění posluchačů se stanicemi. Radiožurnál je zkrátka Radiožurnál a ne žádná jednička.
Takže slovní pojmenování stanic zůstane?
Diskutovali jsme o tom a dnes už převážil názor, že zůstaneme u standardních označení stanic s tím, že ještě není zcela ukončena diskuse o tom, co bude tou jednotící podobou ve vztahu ke značce Český rozhlas a ve vztahu k jednotlivým stanicím. Nejvíce se to asi dotkne regionální stanic. Pokud chceme vytvořit to, čemu říkáme národní okruh, s největší pravděpodobností nebudeme moci pracovat se zmateným názvoslovím, které máme. Něco je Český rozhlas Brno, něco je Region Vysočina, pak je Český rozhlas Plzeň, Český rozhlas Sever a máme ještě Reginu Praha. V tom se nevyznají posluchači a mám pocit, že už ani naši kolegové.
Začátkem června jste vyměnili hudebního dramaturga Radiožurnálu, stal se jím Petr Král. Jak bude tato stanice v budoucnu hrát?
Pokud jde o žánry a polohu hudební dramaturgie na Radiožurnálu, neměl jsem vážné výhrady. Výhrady jsem měl ale k malému počtu písniček a jejich příliš zkrácené rotaci. Suplovali jsme tím vlastně hit rádio, což je nesmysl. Chyběla mi ale také různost tempa – mám dojem, že se zde příliš uplatňoval osobní vkus bývalého hudebního dramaturga Radka Sedláčka. Chci ovšem říci, že pan Sedláček práci, na kterou byl najat v roce 2008, dělal zpočátku velmi dobře a pečlivě. Rozhlas se ale posunul dál a hudba se stala všeobecně kontroverzním tématem. Což by mi nevadilo, protože hudba bude vždy nějakým způsobem kontroverzní. Ovšem na Radiožurnálu tato kontroverze přesáhla jistou hranici a stala se z toho všeobecně sdílená nechuť Radiožurnál po zprávách dál poslouchat, protože písničky budou blbé.
Takže kdy a kam se Radiožurnál posune?
S největší pravděpodobností budeme od podzimu hrát větší podíl českých písniček, zvýší se podíl novinek a nemusíme se také orientovat jen na anglosaskou produkci. Myslím si, že čas od času může zaznít také francouzská, italská, španělská nebo německá písnička. To se děje už teď, ale bude to častěji. Další věc, o které teď diskutujeme, je, že až budeme mít stanici mluveného slova, ubereme něco z plochy obsahu Radiožurnálu. To znamená, že se zvýší podíl hudby na Radiožurnálu z dosavadních 50 na 60 procent. A nikde také není psáno, že musí být jedna písnička a pak slovní sdělení. Písničky mohou být za sebou dvě nebo tři podle toho, jakou barvu má příslušná část dne.
Souvisí nějak s chystanými změnami jmenování Jana Pokorného šéfredaktorem Radiožurnálu?
Dosavadní šéfredaktor Petr Souček mne požádal, abych ho uvolnil z funkce z osobních, možná i zdravotních důvodů. Zpočátku jsem nechtěl a vyžádal jsem si několik dnů na rozmyšlenou, protože jsem s tím vůbec nepočítal. Rozhodně nešlo o kulantní vyhazov, jak to prezentovali někteří novináři. Nicméně jsem nakonec shledal tyto důvody natolik závažné a důležité pro jeho další růst na Radiožurnálu, protože Petr Souček na této stanici zůstává, že jsem se rozhodl vyhovět mu. Honza Pokorný se mou nabídku dozvěděl hned po návratu z dovolené a po několika minutách ji přijal. Rozhodl jsem se pro něj z mnoha důvodů – mluví pro něj zkušenost s vedením Radiožurnálu, který řídil do roku 2009, a my musíme Radiožurnál v tuto chvíli stabilizovat, dodat mu novou energii. Díky tomu, že je takzvaně domácí, Honza Pokorný přesně ví, které knoflíky mačkat.
Bude Jan Pokorný nadále tváří ranního Radiožurnálu?
To zcela určitě ne. Nebylo by to kompatibilní s jeho novou funkcí. Myslím si ale, že některé speciální diskuse a pořady může nadále moderovat. Pokud je šéfredaktor osobnost, musí se za všech okolností umět posadit za mikrofon a těm mladším ukázat, jak to má fungovat.
Jaký význam má pro vás poslechovost a vůbec celé měření Radio Projektu? V České televizi například sledovanost v potaz moc neberou…
My se poslechovostí a způsobem výzkumu, který přes Radio Projekt máme, zabýváme od doby, kdy jsem nastoupil jako prozatímní ředitel, tedy od března 2010. Vůči metodice výzkumu máme tisíce výhrad – mimo jiné je to drahé a z toho důvodu musíme tuto metodu sdílet s komerčními vysílateli. Stejně jako Česká televize se i my připravujeme na vlastní kvalitativní výzkum, a jakmile o něm budeme mít jasnou představu krytou ekonomicky, budeme veřejnost informovat. Na rozdíl od kolegů z ČT se nedomnívám, že poslechovost je pro fungování rozhlasu nepodstatný ukazatel.
K čemu tedy Radio Projekt využíváte?
Na základě výstupů, které dnes dostávám, nemůžeme dělat programové změny, k tomu není tento výzkum určený. Spíše si s jejich pomocí můžeme kontrolovat, jestli naše formáty nejsou přežité a jejich obsah akceptovaný. Co ale můžeme zjistit, jsou trendy. Například u Radiožurnálu musím nerad konstatovat soustavný pokles posluchačských preferencí. Nechceme a nebudeme soutěžit se soukromými stanicemi, naše vymezení je zcela jiné. Musíme ale dělat vše pro to, abychom takové trendy zvrátili. A na to je existující výzkum dobrý.
Dovedete si představit, že z Radio Projektu vystoupíte?
V podobné situaci je Slovenský rozhlas a ukázalo se, že to není nejlepší řešení. Stejně bychom si museli financovat vlastní výzkumy. Ale pochopitelně i toto je možnost, kterou můžeme v budoucnu zvážit. Je to věc finančního krytí.
Český rozhlas stejně jako ČT začal rozesílat dopisy vybízející k zaplacení koncesionářských poplatků. Předpokládám, že jde o koordinovanou spolupráci…
Ano, je to porovnání databází, při kterém jsme zjistili, že 220 000 poplatníků z televizního registru neplatí rozhlasové poplatky. Naše kampaň je ovšem velice mírná. Nám se z dlouhodobé perspektivy ukázalo, že když apelujeme na placení poplatku v dobrém, jsou lidé schopni se mobilizovat a poplatky zaplatit. Není to samozřejmě nijak masivní. Odhadujeme, že se dobrovolně, tedy bez nutnosti sáhnout po sankcích, přihlásí až 70 tisíc lidí.
Tendr Českého rozhlasu na reklamní služby patří k ostře sledovaným. V jakém stavu je výběr agentury?
V polovině května se otevřely obálky a teď se vyhodnocují nabídky. Přihlásilo se asi 15 agentur, ale já jako generální ředitel do výběrového řízení nevstupuji a ani nechci vědět, kdo se přihlásil. Čekám na doporučení výběrové komise, kde pak mohu postupovat jako statutární zástupce a říci ano, beru vaše doporučení, anebo naopak výběrové řízení zrušit a začít nanovo. Jisté je, že maximální objem finančních prostředků, které na komplexní reklamní služby na čtyři roky máme, činí asi 160 milionů korun bez DPH.
Jak jste k této sumě došli?
Vzali jsme jako modelový rok 2011, sečetli jsme marketingové rozpočty, výdaje na propagaci, služby a ceny do soutěží za tři odbory, tedy za odbor komunikace a vnějších vztahů, za producentské centrum a za jednotlivé stanice. Výsledná suma byla 37,6 milionu korun. To jsme vynásobili čtyřmi a dostali jsme se na částku 150,4 milionu korun bez DPH. K tomu jsme pak přičetli deset milionů korun, které by nás podle naší úvahy měl stát rebranding Českého rozhlasu a jeho implementace. Nikde není pochopitelně psáno, že těchto 160 milionů korun proinvestujeme.
Už víte, s kým budete při změně loga spolupracovat?
Vybráno nemáme. Nejprve bude 15. června grémium generálního ředitele, kde rozhodneme o názvech stanic. Až poté má smysl zadat grafické studie a nechat vypracovat nový logotyp. Pokud se vše rozeběhne po červnovém grémiu, měli by v příštím roce posluchači znát názvosloví stanic a nový logotyp Českého rozhlasu. To je ale vlastně špatné vyjádření – půjde spíš o facelift současného logotypu. Nechceme úplně opustit tradiční značku, budeme hledat osvěžení a modernizaci, takže půjdeme spíše konzervativnější cestou.


Peter Duhan (1946)

Vystudoval Vysokou školu múzických umění v Bratislavě, obor filmová a televizní scenáristika. Po krátkém působení v Československém rozhlase v Bratislavě přešel do Československé televize, kde pracoval jako redaktor a dramaturg zábavy. Po roce 1989 se stal šéfredaktorem deníku Verejnosť a v letech 1991–1992 byl ústředním ředitelem Československého rozhlasu. Poté přešel do komerčního sektoru, kde působil jako programový ředitel společnosti Kabel Plus a jako ředitel vydavatelství N-Press. Od roku 2000 spolupracoval se stanicí ČRo 6 – Rádio Svobodná Evropa a v roce 2007 se stal jejím ředitelem. Od roku 2009 působil jako programový ředitel ČRo. Do funkce prozatímního ředitele ČRo byl jmenován v únoru 2010, generálním ředitelem se stal 28. července 2011. 

odkaz http://strategie.e15.cz/rozhovor/peter-duhan-pet-stanic-a-dost-776225

neděle 24. června 2012

Bez Jaromíra Ostrého to jde v Brně lépe než v Praze



Měsíc autorského čtení 2012: Audiokabinet Českého rozhlasu Brno





Publikováno 22. 06. 2012 autorem: 
Audiokabinet Českého rozhlasu Brno je od roku 2010, kdy se uskutečnil jeho první ročník, jedním z programů literárního festivalu Měsíc autorského čtení. Jedná se o veřejný poslech rozhlasových nahrávek, které vznikly v literárně dramatické redakci převážně v posledním desetiletí, a úzce souvisí s prezentací osobností spisovatelů, dramatiků, překladatelů a literárních vědců. Mnohé z osobností živě spolumoderují jednotlivé večery nebo se po poslechu pořadů účastní veřejné diskuse.
Letošní 3. ročník proběhne ve dnech 9.--22. července 2012 v prostorách brněnského Divadla Husa na provázku vždy v 17.30 hodin. Součástí programu bude dokumentární tvorba režiséra Radima Nejedlého (Fenomény dneška), rozhlasové hry dramaturgyně Hany Hložkové (Rakouské osobnosti a dramata) a vybrané autorské pořady redaktorek Olgy Jeřábkové (Slavná výročí letošního roku) a Aleny Blažejovské (Difa JAMU + zakončení Audiokabinetu)

odkaz http://www.youtube.com/watch?v=LREaeOknDyU&feature=player_embedded

Program veřejné schůze Rady ČRo 28. 6. 2012


Budova Českého rozhlasu v Římské ulici
Veřejná schůze Rady ČRo se koná dne 28. 6. 2012 ve 14:00 hod. v Českém rozhlase, místnost číslo 010, Římská 15, Praha 2. 

Z programu:

- Zahájení, schválení programu
- Schválení zápisů z předsednictev Rady ČRo
- Informace k rekonstrukci Vinohradské 12 a prodeji nemovitostí ČRo
- Kontrola časové harmonogramu restrukturalizace ČRo 2012 - 2014
- Druhá aktualizace rozpočtu ČRo na rok 2012 (změna termínu)
- Odměna GŘ (dohadná položka)
- Stanovení ukazatelů pro odměnu GŘ ČRo na 2. pololetí 2012
- Usnesení Rady k mapovacímu průzkumu českého rádiového trhu
- Stížnosti, podněty posluchačů
- Různé (zahraniční cesta Rady do Švédska, setkání Rady ČRo, DK Rady, vedení ČRo a VV PS PČR)
- Závěr

sobota 23. června 2012

Petr Šafařík se vrací do Rady Českého rozhlasu


20. a 23. 6. 2012  portály České televize a  Českých médií

Poslanecká sněmovna poslala do Rady Českého rozhlasu opět Petra Šafaříka. Petr Šafařík  byl poprvé  zvolen do Rady ČRo  loni v červnu jako náhradník za zemřelého Ladislava Jíšu a v radě Českého rozhlasu zůstal jen do konce Jíšova  mandátu do února 2012. V Radě ČRo strávil jen krátkou dobu sedmi měsíců. Rada Českého rozhlasu má devět členů. Avšak Parlament se neshodl na žádném z dalších kandidátů pro doplnění za Danu Jaklovou, které také v únoru skončil mandát. Rada ČRo bude tedy nadále nekompletní a bude mít 6 členů,  jedno místo zůstane neobsazeno.


Petr Šafařík
         

Sněmovna zčásti obsadila volná místa v mediálních radách


20. 6. 2012, autor: ČT24

Praha - Poslanci do Rady České televize zvolili jejího bývalého člena Jana Brandejse, jehož mandát skončil loni v listopadu. Do Rady Českého rozhlasu znovu vybrali Petra Šafaříka. V Radě České tiskové kanceláře (ČTK) dnes sněmovna zaplnila tři ze čtyř neobsazovaných míst. V každé z těchto rad zbývá obsadit ještě jedno místo.
Členy agenturní rady se stali kandidátka ODS a bývalá ředitelka zpravodajských stanic Českého rozhlasu Hana Hikelová, bývalá poslankyně ČSSD Marcela Mertinová a ústavní právník z Univerzity Karlovy Jan Wintr, kterého navrhla TOP 09.
K volbě posledních členů mediálních rad by se sněmovna měla sejít v pátek. V případě Rady ČT postoupili do druhého kola odborník na svobodný přístup k informacím a někdejší poslanec Oldřich Kužílek a bývalý člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Daniel Novák. Neuspěl naopak další bývalý člen této rady Petr Žantovský. Proti zvolení Nováka a Žantovského protestovaly Český filmový a televizní svaz a Asociace režisérů a scenáristů.
Radu veřejnoprávního rozhlasu by mohli doplnit generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš nebo Jaroslav Růžička, kterého navrhla Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR. V Radě ČTK by místo Eleanory Rasmussenové, které dnes skončil mandát, mohla znovu být kandidátka KSČM Miroslava Moučková nebo kandidát Věcí veřejných, bývalý ředitel hudební televize Óčko Hynek Chudárek.
Naopak v případě Rady pro rozhlasové a televizní vysílání její zaplňování dneškem prozatím skončilo. V jednokolové tajné volbě nedostali potřebný počet hlasů ani kandidát Věcí veřejných Daniel Bartek, ani Kateřina Hrazdilová, kterou chtěla TOP 09.

POSLEDNÍ VOLNÁ MÍSTA V MEDIÁLNÍCH RADÁCH ZŮSTANOU ZATÍM PRÁZDNÁ

ČTK, (BOJ) 22-06-2012

Poslední volná místa v radách České televize (ČT), Českého rozhlasu (ČRo) a České tiskové kanceláře (ČTK) zůstanou zatím neobsazená. Sněmovna v dnešním druhém kole volby nezvolila žádného z kandidátů. První kolo se uskutečnilo ve středu. V každé z rad zbývá obsadit jedno místo. Do Rady ČT se dnes nedostal ani odborník na svobodný přístup k informacím a někdejší poslanec Oldřich Kužílek, ani bývalý člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) Daniel Novák. Kandidatura do rady veřejnoprávního rozhlasu skončila neúspěšně pro generálního ředitele Národního muzea Michala Lukeše a pro Jaroslava Růžičku, kterého navrhla Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR. O místo v Radě ČTK se ucházeli bývalá členka navržená KSČM Miroslava Moučková a kandidát Věcí veřejných, bývalý ředitel hudební televize Óčko Hynek Chudárek. Poslanci nedali dostatek hlasů ani jednomu z nich. Ve středu poslanci zvolili do Rady ČT jejího bývalého člena Jana Brandejse, jehož mandát skončil loni v listopadu. Do Rady ČRo znovu vybrali Petra Šafaříka. V Radě ČTK sněmovna zaplnila tři ze čtyř volných míst. Členy agenturní rady se stali kandidátka ODS a bývalá ředitelka zpravodajských stanic Českého rozhlasu Hana Hikelová, bývalá poslankyně ČSSD Marcela Mertinová a ústavní právník z Univerzity Karlovy Jan Wintr, kterého navrhla TOP 09. Rada ČT má mít 15 členů, Rada ČRo devět členů. Jejich funkční období je šest let. Vždy po dvou letech se třetina rady obměňuje. K posláním obou rad patří kontrola hospodaření veřejnoprávního média, projednávání stížností veřejnosti nebo jmenování a odvolávání jeho generálního ředitele. Obě rady tuto funkci obsazovaly loni. Rada ČTK má mít sedm členů, jejich funkční období je pětileté. Rada ČTK mimo jiné jmenuje a odvolává generálního ředitele, schvaluje rozpočet agentury a na návrh generálního ředitele schvaluje Statut ČTK.

úterý 12. června 2012

Co vás těší (a naopak co vám schází) ve vysílání Českého rozhlasu 2 - Praha? – 11. června 2012


11. 6. 2012 napsali posluchači v diskusi posluchačů na webu stanice Praha

jarousjanak
Předminulou neděli jsem u známých poslouchal milý pořad pana Anderleho Láska za lásku. Nějak ze setrvačnosti jsme nechali puštěnou ostrou dvojku a byli jsme odměněni.  Brněnský herec Zdeněk Junák uváděl mezi některými posluchači oblíbený pořad písniček na přání. Nevím, zda je dobré až tak moc zatahovat to nešťastné Brno do Prahy. Nevím, co ten člověk v Brně hraje a jak, ale pořad uváděl způsobem štamgasta hospody páté cenové skupiny. Bylo mi líto lidí, kteří se mu dovolali. Pane Ostrý, když Brno tolik milujete a děláte nám z bývalé Prahy brněnskou "Dvojku", proč se do toho Brna nevrátíte? Třeba by Vás tam  rádi přivítali!

Tomáš Němec
Ostrá dvojka by snad měla být program celostátní, proto uvádění pořadů odjinud než z Prahy mě nevadí. Pana Junáka jsem před časem v pořadu písniček na přání také zachytil. Nepřipadl mi tak nepříjemný, jako je třeba v Praze pan Kudrna. Přišla mi však úsměvná jiná věc. Volal tam pán a skutečně si přál určitou písničku. Z odpovědi pana Junáka vysvitlo, že mu sice zahraje, ale zcela jinou písničku, protože playlist pro písničky na přání už je předem připraven v Pražském studiu a nedá se na něm nic měnit. Připadlo mi to úsměvné, protože téměř každá regionální stanice Českého rozhlasu včetně Brna má svůj pořad písniček na přání a ten probíhá tak, že posluchač zavolá do studia, během předchozí písničky se domluví na titulu s moderátorem a ten s ním pak pohovoří do vysílání a zahraje vybranou písničku, ke které posluchač dodá naživo své věnování. To jen do Ostře dvojkového pořadu "Písničky od srdce", který ve všední den uvádí Stáňa Dufková a o víkendu někdo jiný, je třeba konkrétní přání titulu napsat nejméně dva měsíce dopředu, aby mohl být titul zahrán k určitému datu. Také na soukromých rádiích reagují moderátoři pružně. Sice nezahrají cokoli, ale určitě vyberou libovolně to, co je nasypáno v jejich selektoru. A to Ostrá dvojka neumí, protože paní Stáňa si holt s technikou neporadí. :-)

pavel_r
Já bych řekl, že Junák je vcelku slušný člověk i herec, který dostal příležitost si o víkendu něco přivydělat, tak to vzal, stejně jako občas namlouvá třeba televizní reklamu. V Brně hraje v Městském divadle (internetový odkaz si najdete snadno sám), a určitě ho znáte i z Četnických humoresek. Kousek toho pořadu jsem asi 2x slyšel, a myslím si, že on je ještě jeden z mála, který se baví s lidmi slušně, nejuchá u toho jako superprofesionálové z komerčních rádií, a nepodlézá hostům/volajícícm jako drůbež z dopoledního pořadu Nic lepšího nemáme. Ten předem daný Playlist kdysi Stáňa vcelku rozumně vysvětlila tím, že kdyby ho neměli, tak by hráli na přání každý den 4  písničky pořád dokola, a to bylo ještě v době, kdy vysílala mezi 12-13. hodinou.
Nicméně s tím návratem Ostrého do Brna je to trochu složitější. Tak on přišel do (města) Prahy s jasnou systematickou koncepcí, jak z Prahy (stanice) udělá Dvojku. Ale všimněte si, jak ta (Dvojka) v závorce bije od očí v seznamu stanic v okně živého vysílání. To nechápu - přece když přesvědčil Duhana o tom, že jeho koncepce je taková skvělá, tak už měl Duhan dávno přejmenovat i ostatní stanice, ne? A co mi už vůbec není jasné, je to, že z Kojálu na frekvenci 106,5 stále ještě nezní znělky typu: "Posloucháte vaši oblíbenou Devítku". Pod tímto názvem by přece inteligentní babky ze Slovácka při telefonickém průzkumu sledovanosti zcela bezpečně (podle pořadového čísla od začátku) identifikovaly svou oblíbenou stanici. Tak mi vysvětlete, jak je možné, že Ostrý si klidně přejmenovává  celostátní stanice, ale zatím pořád nenašel odvahu v Brně bouchnout do stolu a říct jim, že od zítřka budou Devítka nebo Pětatřicítka a hotovo...
Já se obávám, že Ostrý je typický český manažer, kterému se podařilo na druhý pokus znovu dostat do (města) Prahy. Jednou už tam byl, ale to mu nevyšlo, tak musel ukázat Pražákům, jaké má svaly, a hned z kraje přejmenoval Prahu na Dvojku, čímž si ale naštval i většinu Moraváků. Poněvadž ho ale v pražském ČRo z minulého působení už dobře znali, tak před ním hned na začátku všichni kvalitní lidi utekli, a aby si udržel místo a naplnil program, musel začít zvát externí celebrity. Proto jako správný "chlap", který kolem sebe nesnese konkurenci, zlikvidoval ranní moderátory a založil dopolední drůbežárnu. Vždyť kdysi sám přiznal, že mu Kroc praštil s odpoledním Čajem, z něhož se velmi rychle opět stala Káva, Jak to vidí musel vrátit poté, co ho při jeho prvním nebo druhém Čaji posluchači málem vypískali. No, a kde ty celebrity má pořád brát, když je už tak zve pořád dokola? No tak se teď začal upínat do Brna. Jenže tam se za 3-4 měsíce taky rychle "vycelebrituje", sám si žádný pořad napsat neumí (maximálně tak nějaký další název pro Povídání s celebritou"), a pochybuji, že mu Josef Veselý bude psát ještě něco jiného, než Toulky českou minulostí (ne že by na to neměl, ale myslím, že je dost chytrý na to, aby to nedělal).     
Zaposlouchejte se někdy do JTV Ivana Hoffmana, obzvlášť ve dvojici s Vladimírem Krocem. Ten zoufalý boj o moc, který Hoffman občas popisuje uvnitř politických stran, probíhá úplně navlas stejně ve velkých firmách, ČRo evidentně nevyjímaje. Ostrý dělá přesně ty samé kroky, jako "skvělí manažeři" jedné velké české firmy, kterou jsem až donedávna velmi důvěrně znal. (... by mě zajímalo, jestli to dělají podle nějaké tajné knihy, nebo jestli to dělá příroda ... :-) )  Dneska v ČR fungují dobře už jen ty firmy, které vedou "staří kozáci", kterým na té jejich firmě ještě záleželo (viz třeba Jiří Vejdvoda). Ale kdo dneska něco opravdu umí, ten se do žádného vedení nehrne. Tam se hrnou jen ti, co to umí jen přes mrtvoly, a ti velmi dobře vědí, kolik jejich podřízených by je mohlo s jejich schopnostmi zítra strčit do kapsy, a taky kolik těch mrtvol museli po cestě skopat ze schodů. To jsou lidé, kteří už se nemůžou vrátit zpátky, ani do Brna... :-)         
Tak už se panu Ostrému pořád nedivte, že stále zoufaleji hledá nové celebrity, kde se dá, on opravdu není horší, než ostatní novodobí mocichtiví manažeři. Ale jednou ta zásoba vtipů a veselých historek dojde i Zdeňkovi Junákovi, a pak už vážně nevím, kam se Ostrý v Brně obrátí. Den D se blíží :-)      

Jitka66
jarousjanak, tak tento článek bych opalcovala několikrát kdyby to bylo možné!! Jen se obávám, že celebrity se budou "točit " stále dokola a budou nám své příběhy vyprávět stále  a znovu.


pondělí 11. června 2012

Opět alternativa k vysílání Ostré dvojky - hlavně pro Pražáky


2. Filmový klubíček  Ondřeje Suchého v Praze


13. 6. 2012, 16,00 hodin
Písecká brána,  K Brusce 5/208, 16000 Praha 6 - Hradčany

Součástí besedního 2. Filmového klubíčku Ondřeje Suchého v Praze, U Písecké brány, budou tyto filmy :

O myši nostalgické
(prohlídka společenského minicentra Nostalgická myš v Šemanovicích u Kokořína kamerou jednoho stálého návštěvníka)
Kamera, střih a režie: Vladimír Chudomel (2000)

To byl ... Josef Škvorecký
(účinkují: Josef Škvorecký, Zdena Salivarová, Ondřej Suchý a Jiří Suchý)
Kamera, střih a režie: Václav Fořt (2012)

Big show: Kdybyste nás totiž znali
(účinkují Jiří Šlitr, Jiří Suchý, Naďa Urbánková, Miluše Voborníková, Věra Křesadlová, Iva Janžurová, Jiří Krampol aj.) Z kompilačního pořadu Když bylo Perplexu 16 (mm)
Námět, scénář a režie: Jiří Suchý (1999)

Opět alternativa k vysílání Ostré dvojky - hlavně pro Pražáky


Radiovečery na faře - Islamismus

28. červen 2012  v 19,00 hodin
Praha 6 Břevnov, husitská fara, Na Petynce 47A
  •  
Slovo "islamismus" nenechává asi nikoho z nás chladným. Jednomu se při jeho zaslechnutí automaticky otvírá kudla v kapse, jiný začne hájit muslimy s tím, že muslim se nerovná terorista. Ale víme, co to znamená být muslimem? Rozumíme Islámu? Proč se ho bojíme? Je náš strach oprávněný nebo jde o úzkost z neznámého? Co si představit pod spojením "islamismus po česku"? To vše a mnohem více můžete po poslechu dokumentu s názvem Islamismus prodiskutovat osobně s autorem dokumentu, Markem Janáčem.

Citujeme ze stránek Českého rozhlasu:

"Ismy po česku: Marek Janáč - Islamismus

Jaké osudy se skrývají za zdmi českých mešit? Jací ve skutečnosti jsou synové a dcery Alláhovi, kteří žijí v České republice?

Lukáš je sedmnáctiletý hluk. Blonďaté vlasy má rozházené po čele a za velkými brýlemi ukrývá těkavý pohled. Při vyprávění se dívá někam do země vedle mé pravé nohy. V útlých prstech přede nit svého příběhu. K Islámu konvertoval před 3 roky. Když poprvé hledal brněnskou mešitu, aby se podíval dovnitř, doprovázela ho maminka. Dnes už ho nepřekvapuje, že ta bílo-zelená budova nemá minaret. Nediví se, že jsou na něj v zádveří lidé milí a přívětiví. Uvěřil v Alláha a z rukávu sype to, co ho na islámu fascinuje.

Naše setkání zpočátku skřípalo. V místnosti, kterou nám v mešitě pro rozhovor vyčlenili, nesedíme sami. Sedí tu mladík, který dostal za úkol tu s námi být. Nic neříká, jen sedí a poslouchá. Nejsem zvyklý na takový trojúhelník. Prosím, aby odešel. Nechce. Vysvětluji, jak je pro natáčení důležitý klid, ono absolutní soustředění, naladění mezi tím, kdo se zajímá a tím, kdo vypráví. Nechápe. Snáším logické argumenty a dostávám stále stejné odpovědi. Lukáš se začíná zlobit. Začíná mít pocit, že ho chci k něčemu manipulovat, že nechci svědky pro případ, že bych věci vytrhl z kontextu. Podvoluji se. Natáčíme.

Je to věcné, je to ostražité. Nedivím se, mrzí mě to. Jde to... no jak bych to řekl... nebozezem do železa by to šlo lépe. Začne bohoslužba. Vysvobození. Přerušujeme s tím, že navážeme po ní. Objevuje se Hasan. Je to předseda Islámské nadace v Brně. Starosta tamní muslimské komunity. Slyšel, co se stalo. Mému vysvětlení rozumí. Natáčíme spolu a kry neporozumění tají. Hasan nemá nic proti rozhovoru s Lukášem. I bez svědka. Odjíždím s poznáním, jak málo známe mysl těch, se kterými žijeme.

Dokument "Islamismus" mapuje svět českých muslimů. Pokouší se proniknout do jejich uvažování, zabývá se jejich zvyky, smyslem pro humor, vztahem k víře, k terorismu, k většinové společnosti. Sledujeme osudy jedenácti lidí, kteří se islámem ztotožnili. Najdete tu příběh mladého muslima - vojáka české armády, studenta medicíny, dvou předsedů islámských organizací, dvou českých dívek, které k islámu přestoupily a žijí s manželi muslimy v českém prostředí, příběh muže, který k islámu konvertoval před více než 65 lety a jeho manželky, která od této víry utekla po dvou letech. Dále vystoupí zmiňovaný sedmnáctiletý Lukáš či jeho představený Hasana (spoluautor dopisu, který pomohl zachránit tři české novináře ze zajetí v Iráku).

Zasvěceným komentátorem islámu je prof. Luboš Kropáček z Karlovy univerzity."

pondělí 4. června 2012

Šéfredaktorem Radiožurnálu znovu moderátor Jan Pokorný. Petr Souček odchází

4.6.2012 napsal Ondřej Aust na serveru Médiář.cz


Šéfredaktorem nejposlouchanější stanice Českého rozhlasu, Radiožurnálu se od 15. června stane Jan Pokorný. Moderátor Pokorný už stanici jednou vedl – šéfredaktorem byl od března 2005 do ledna 2008.
Jan Pokorný. Foto: Český rozhlas
Jan Pokorný. Foto: Český rozhlas
Ve funkci nyní nahradí dosavadního šéfredaktora Petra Součka. Ten podle oficiálního sdělení rozhlasu „z čela stanice odchází z osobních důvodů“.
Je to druhý člověk, který opouští nový tým generálního ředitele Petera Duhana. Minulý týden Duhan odvolal „po vzájemné dohodě“ jednoho ze svých náměstků Oldřicha Šestáka.
„Osobnost Jana Pokorného v čele Radiožurnálu znamená správný krok směrem k nové podobě Radiožurnálu,“ je přesvědčen Duhan. Stanice minulý týden vyměnila také hudebního dramaturga, nově je jím Petr Král. Hudební složka Radiožurnálu je dlouhodobě kritizovaná, Král to má změnit.
Letos dvaapadesátiletý Pokorný, absolvent Fakulty žurnalistiky UK, pracuje v Českém rozhlase od roku 1984 – nejprve jako redaktor zpravodajství, od roku 1986 byl moderátorem pořadu Dobré jitro na stanici Praha. Po roce 1989 připravoval a uváděl ranní program stanice Československo, byl parlamentním zpravodajem ve Federálním shromáždění.
Rok 2010 strávil ve Francii jako zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu, v současnosti moderuje Ranní Radiožurnál.

sobota 2. června 2012

Když reklama, tak především vlastní


2. 6. 2012 napsala Marta Švagrová v tištěném vydání Lidových novin

    Poslech českých rozhlasových stanic je nepřeberným zdrojem otázek, na něž posluchač chtě nechtě hledá odpovědi. Třeba: jak je to vlastně s tou reklamou? Kdekdo ví, že podle tiskového zákona musí být řádně označena a výrazně oddělena od běžného programu ( v novinách od redakčního textu). A celkem se toleruje, že každé médium propaguje samo sebe, tedy materiály a pořady, na které čtenáře, posluchače a diváky láká. Tak dobře: co ještě je a co už není reklama? Posloucháte například povídání s odborníkem na cosi a on se chrání sdělit název firmy, respektive  výrobku, o němž hovoří, byť se k tématu jeho doporučení jasně hodí. Dokonce připomene on sám nebo moderátor/ka, že nebudeme jmenovat. A pak si naladíte pravidelné POSEZENÍ U KALICHA, kam si Tomáš Töpfer s Vítězslavem Jandákem a Gustavem Oplustilem zve hosty na besedu (včera například Miloše Zemana). Scházejí se U kalicha vždy v pátek po poledni, na což hlasatel výrazně upozorní před začátkem i po skončení pořadu... Je to reklama rozšafného žvatlání nebo rodinné restaurace? Asi obojího.

      V té souvislosti si nelze nepovšimnout snad každodenní masáže, jíž se posluchačům rozhlasové Dvojky dostává od Karla Gotta, když anoncuje své sobotní a v repríze také nedělní vzpomínkové povídání ZPÁTKY SI DÁM TENHLE FILM. Dobře, zažil toho hodně, má na hudbu svůj názor a posluchače zřejmě zajímá. To ale nestačí, kromě sebe ve všech pádech propaguje už předem cédéčko,které právě natáčí...Je tohle placená (ale neoznačená) nebo skrytá (či spíš nepokrytá) reklama?

     Ostatně já teď oběma pánům dělám vlastně reklamu. Ovšem neplacenou.

Spor o přerovský zámek

31.5.2012 napsala Jolana Boháčková v deníku Nymbursko






Proč novináři mainstreamových médií nechápou nálady lidu?


31. 5.2012 napsal Adam Votruba na serveru Deník Referendum

Propast mezi mediální reflexí a potřebami společnosti narůstá. Novináři si nedokážou odpovědět na otázku, jak je možné, že „lid není spokojen a přitom se má tak dobře.“ Pokud si ji tedy, byť v této naivní a elitářské podobě, vůbec kladou.

V poslední době se nemohu ubránit dojmu, že mezi novináři mainstreamových médií a většinou občanů této země se rozevřela hluboká propast. Jako by novináři byli stále méně schopni a ochotni pochopit, jak prostý člověk cítí. Od médií bychom v ideálním případě očekávali, že budou mluvčími veřejnosti, že budou vyjadřovat její postoje, aby vox populi mohl dolehnout ke sluchu těch nahoře. Místo toho jsme si zvykli např. na to, že protestní akce občanských iniciativ jsou v médiích bagatelizovány, zesměšňovány apod.

Zajímavý komentář z pera Václava Vlka zazněl 21. 4. na Českém rozhlase 6. Autor zde připomněl legendární Jakešův projev, jmenovitě pasáž o tom, že když se ve vlaku nadává na komunisty, tak komunista radši strčí hlavu mezi kabáty, než by se své strany zastal. Tato slova dal do souvislosti s osobním zážitkem, kdy se před kamarády zastal „výdobytků kapitalismu“ a bylo mu vynadáno, že se zastává zlodějů, tunelářů a podvodníků. Václav Vlk si klade otázku po příčinách této nespokojenosti mezi lidem: „Všichni moudří a odpovědní v novinách i projevech dumají: Jak je to možný? Lid není spokojen a přitom se má tak dobře!“ Řekl bych, že je to dobře položená otázka. Jenomže Vlkova odpověď už tak pronikavá není. Prý otevřenými hranicemi dnes už mladé lidi nikdo neoslní, bruselskými normami se nám sem vrací socialismus, ekologie se skloňuje podobně lživě jako dříve „dělnická třída“, což ovšem nic nemění na tom, že dneska se máme líp třeba v tom, že můžeme v hospodě svobodně nadávat beze strachu z StB.

Citovaný komentář je jistě v hlavních médiích výjimečný tím, že propast mezi novináři a „lidem“ vůbec reflektuje, nicméně zároveň po praktické stránce demonstruje právě to, o čem píše, neboť ani autor není schopen příliš se vcítit do postojů lidí žehrajících na současné poměry. Konkrétně třeba se svobodou „nadávání“ to je trochu složitější a existuje mnoho důvodů, proč se nemálo lidí svobodně necítí. Samozřejmě dnes lze psát mnohem otevřeněji, s tím asi nikdo problém nemá, opakovaně ovšem slýchám ve svém okolí stížnosti na to, že se člověk musí bát říci v práci cokoliv kritického k poměrům na pracovišti, aby snad nepřišel o zaměstnání. Jeden ze čtenářů Britských listů shrnul své osobní zkušenosti takto:

„Za socialismu jsme se v zaměstnání nebáli, protože jsme o ně nemohli přijít. Pracoval jsem za socialismu i kapitalismu jako technik v chemičce. Probíhají tam tzv. 'výrobní porady'. Přál bych vám vidět rozdíl! Tenkrát bouřlivá diskuse a křik, dnes lidé se sklopenými hlavami, bojící se špitnout. [...] Většina lidí zažila v zaměstnání daleko větší svobodu než dnes. Všichni spolužáci z VŠCHT mi to potvrzují.“

Proč se například tato zkušenost obyčejných lidí nedostane někdy do hlavních médií? Proč se prakticky nic nedozvídáme o demonstracích ve Španělsku, v Itálii, v Québecu, o iniciativě Occupy Wall Street? Proč se mnohem více píše o osmitisícové protiputinovské demonstraci v Moskvě než o tisícové demonstraci proti vládě Petra Nečase, když vzhledem k počtu obyvatel obou měst jde o stejně velké demonstrace?

Jsou to jen řečnické otázky. Nejsledovanější média jsou v podstatě proestablishmentová a jen málokdy vykročí za rámec neoliberálního světového názoru, který ovšem řada občanů stále více vnímá jako vyprázdněnou ideologii těch nahoře. Ačkoliv jde o ideologii vycházející z ekonomického myšlení, nejpříznačněji se projevuje její všeobjímající moc právě v textech, které nemají se ekonomií nic společného. Je to paradoxní a trochu až komické, když např. inteligentní a kriticky myslící novinář Karel Hvížďala ve svých komentářích věnovaných problémům práva a korupce stále bez zjevného důvodu či příslušné argumentace opakuje jako nejprůměrnější agitátor, že reformy jsou nutné a všichni to víme. Mohl bych uvést mnohé další příklady z pera různých novinářů.

Nespokojenost se stávajícími poměry se v podstatě dělí do dvou zcela odlišných proudů. Jedna skupina lidí sdílí neoliberální konsenzus, který se ustálil v české společnosti v devadesátých letech, a za hlavní společenský problém považuje korupci. Jinými slovy: Režim i naše pravicové směřování jsou v pořádku, kalí nám to pouze osobní selhání několika jednotlivců. Druhá část občanů je kriticky naladěná vůči neoliberální ideologii a volá tudíž po určité změně myšlení. Mezi oběma skupinami není prakticky možný dialog, protože ten, kdo se vymezuje vůči neoliberálním premisám, je u první skupiny okamžitě v podezření z toho, že usiluje o návrat k předlistopadovému režimu.

Mimochodem mluvit o přednostech bývalého režimu před tím současným je pro lidi s jednodušším politickým myšlením způsobem jak ventilovat svou frustraci a nespokojenost. Toto myšlenkové schéma ovšem umožnila dlouhodobá rétorika ODS, která se snažila prezentovat samu sebe jako hlavní záštitu současného režimu a negaci toho minulého. Ona ve svých kampaních kladla rovnítko mezi komunismus a levici, ona sugerovala lidem, že levicová politika je cosi protirežimního a protidemokratického. Bylo to pro ni politicky výhodné, pro společnost to však má neblahé důsledky, jejichž extrémním projevem by mohla být diskreditace demokracie ze sociálních důvodů.

Zmíněnou propast mezi dvěma skupinami občanských iniciativ dobře ilustruje výrok Břetislava Rychlíka. Ten na otázku, proč pod protikorupční výzvou „Ukradli jste nám stát, vraťte ho zpátky“ chybí podpis představitelů iniciativy ProAlt, odpověděl těmito slovy: „Stejně jako pod výzvou není podepsána iniciativa D.O.S.T., není tam i ProAlt. Odmítáme radikální pravici i radikální levici. Navíc naše výzva neřeší sociální otázku.“

Zajímavá a možná i příznačná je též skutečnost, že se iniciativa ProAlt dostala do zprávy ministerstva vnitra o politickém extremismu za poslední čtvrtletí roku 2011. Ministerstvo vnitra definuje na svých politických stránkách extremismus jako „vyhraněné ideologické postoje, které vybočují z ústavních, zákonných norem, vyznačují se prvky netolerance, a útočí proti základním demokratickým ústavním principům, jak jsou definovány v českém ústavním pořádku.“ Zařazení ProAltu do souvislosti s levicovým extremismem ovšem není ve zprávě vysvětlováno tím, že by vystupovala proti demokratickým či ústavním principům, ale že kritika této organizace je latentně protisystémová: jak proti elitám, tak proti finančnímu systému. Působí to buď jako nechtěný humor nebo bezděčné odhalení podstaty kapitalismu. Extrémistou není ten, kdo je proti demokracii (dokazují to poměrně hojné texty proti demokracii i státu vůbec na stránkách Občanského či Liberálního institutu) extrémistou je ten, kdo je proti elitám a finančnímu systému.

Těžko říci, kdy a jak se podaří překlenout propast mezi mediálním světem a každodenní zkušeností většiny občanů. Na jednu stranu nelze novinářům jako celku upřít to, že v poslední době vytváří silný tlak na řešení problémů korupce, který může mít své pozitivní důsledky ve zlepšení politické kultury v České republice. Na druhou stranu dopad podobných mediálních kampaní může být z hlediska občanské společnosti dvojznačný. Namísto systémového řešení společenských problémů může totiž nastoupit odhalování „viníků“, což byl v historii oblíbený a účinný způsob, jak prodloužit životnost určité ideologie a s ní spojené mocenské elity. Zároveň však mohou být tímto způsobem nastaveny určité mantinely pro její chování.

pátek 1. června 2012

Radiožurnál vyměnil hudebního dramaturga, kritizovaného Radka Sedláčka střídá Petr Král

1.6.2012 napsal Ondřej Aust na serveru Médiář.cz



Petr Král. Foto: Český rozhlas
Petr Král. Foto: Český rozhlas
Novým hudebním dramaturgem Českého rozhlasu 1 – Radiožurnálu je od 1. června Petr Král, moderátor stanice. Střídá tak Radka Sedláčka, který dramaturgoval externě a živil se přitom jako řidič metra – na jeho hlavu padala většina dosavadní kritiky za hudební vysílání Radiožurnálu. Největším problémem ale dosud byla nejednoznačnost postoje vedení Českého rozhlasu.
Radek Sedláček. Foto: Sandra Kisić
Radek Sedláček. Foto: Sandra Kisić
Hudební dramaturgie nejposlouchanější stanice Českého rozhlasu se rozšíří a bude více reagovat na programový obsah vysílání Radiožurnálu, slibuje teď veřejnoprávní rádio.
„Už koncem května jsme zvýšili počet písní, které Radiožurnál hraje, a snížili tak jejich opakování. Teď se chystáme projít všechny hrané písně a posoudíme jejich vhodnost s ohledem na celkové zacílení Radiožurnálu. Během léta budeme hledat a postupně přidávat další tituly, aby hudební nabídka byla co nejpestřejší,“ plánuje Král.
Petr Král je spjatý s rozhlasovým prostředím od roku 1991. Pracoval jako moderátor v mnoha českých rádiích, mimo jiné v Rádiu Bonton, Evropě 2, Rádiu City, Rádiu Blaník a Oldies Radiu. Zastával i pozice programového a generálního ředitele.
Od ledna 2010 působí v Českém rozhlase v roli moderátora nejprve Ranního, poté Odpoledního Radiožurnálu. Po celou dobu své rozhlasové kariéry se věnuje i hudební dramaturgii a hudebním formátům rozhlasových stanic.


odkaz http://www.mediar.cz/radiozurnal-vymenil-hudebniho-dramaturga-kritizovaneho-sedlacka-strida-petr-kral/