pondělí 27. ledna 2014

Z archivu: Hvězdný den Jaromíra Ostrého

27. 1. 2014 napsal Tomáš Němec

      Dnes jsou to právě tři roky, kdy tehdejší prozatímní (dnes generální)  ředitel Českého rozhlasu Peter Duhan a tehdejší ředitel stanice Český rozhlas 2 – Praha (dnes ředitel stanice Český rozhlas Brno) předstoupili dopoledne před novináře a odpoledne před Radu Českého rozhlasu, aby představili zásadní programové změny na této stanici a odůvodnili změnu jejího názvu na Český rozhlas Dvojka. Zúčastnil jsem se tehdy jak tiskové konference, tak veřejné schůze Rady Českého rozhlasu. Na tiskové konferenci jsem mohl  položit dokonce panu Ostrému dotaz. Na schůzi Rady Českého rozhlasu může být sice veřejnost přítomna, ale nesmí do jednání nijak zasahovat, tak tam jsem mohl jen sledovat slova pana Ostrého, pana Duhana a tehdejšího pověřeného programového ředitele a šéfredaktora stanice Vltava Lukáše Hurníka, jakož i dotazy radních.  Z celého dne jsem udělal 28 minutový zvukový sestřih, který se stal prvním příspěvkem posluchačského blogu „Nerušte název stanice Praha Českého rozhlasu“.  Na blogu se již tři roky hromadí články a odkazy, týkající se změn v Českém rozhlase. Ty sice začaly už v roce 2008 příchodem Barbory Tachecí do čela Radiožurnálu. Změny, které provedla paní Tachecí, vyvolaly velkou negativní  reakci posluchačů a vedly po měsíčním trvání změn k jejímu odvolání.  Na negativní postoje posluchačů v případě změn na stanici Praha bylo vedení Českého rozhlasu už lépe připraveno a nedbalo jich. Vzhledem k tomu, že stanici Praha poslouchali do roku 2011 hlavně starší posluchači, kteří se nedokázali propojit pomocí internetu, odpor proti změnám byl neúspěšný a vedení Českého rozhlasu podporované Radou Českého rozhlasu mohlo deklarovat tyto změny za úspěšné.

   Pan Jaromír Ostrý v době svého šéfredaktorování na stanici Praha / Dvojka rád sahal při tvorbě programu do archivu. Proto i já jsem dnes sáhl do archivu tohoto blogu a předkládám  laskavým čtenářům a posluchačům onen první zvukový záznam.  Dříve, než si ho znovu poslechnete, okomentuji s odstupem oněch tří let některá slova, která v něm zazněla.
■     ■

Peter Duhan: Poslechovost Prahy jako u ostatních stanic klesá. Praha měla tu smůlu, že měla příliš mnoho šéfů a každý z těch šéfů se snažil tu stanici měnit a nepovedlo se to úplně. Hlavní důvod nynější změny je ten,  že jsme dospěli k názoru, že stanice Praha má rozbředlé programové schéma.  Nepokládáme toto schéma za definitivní, kterým se budeme řídit deset let.  Předpokládáme, že to schéma si bude v příštích dvou nebo třech měsících sedat. Budeme se snažit to schéma precizovat. Budeme brát v úvahu relevantní kritiku novinářů, která bude posuzovat schéma jako celek. Předpokládáme, že novináři budou poslouchat tu stanici aspoň měsíc, aby dospěli ke kvalifikovanému soudu. Budeme samozřejmě reflektovat i názory posluchačů, my na posluchače nezapomínáme, budeme s nimi diskutovat na téma Dvojky.

komentář TN:  Na počátku  bylo možné pozorovat jen postavení celého programového schématu na hlavu. Nebylo možné vypozorovat ani rozbředlost, ani nějaký řád, spíše chaos. Bylo - li programové schéma před panem Ostrým nazváno za rozbředlé, tak po jeho nástupu se formovalo do jakési bezbřehosti. Programové bloky se slévaly do jakési bezbřehosti a únavnosti bez konce. Stanici opustili zkušení rozhlasoví redaktoři a jejich místa zaujaly populární osobnosti známé většinou z televize nebo z filmu, aby si přiváděly k mikrofonu své kamarády a bez jakékoli průpravy s nimi  začaly klábosit a hihňat se na jakékoli  téma.  Často se stávalo, že tzv. moderátoři se zvali navzájem do svých tzv. pořadů a jednou tedy byli hostem, po druhé moderátorem.  Pokud nějaká celebrita, ponejvíce herec nebo hudebník, byla známá několika tzv. moderátorů, kolovala z jednoho pořadu do druhého. Občas se stalo, že v deset hodin dopoledne byla hostem na Radiožurnálu a v jedenáct jen přeběhla do Dvojky.  Časem se z programového schématu Dvojky  stal jeden bezbřehý pořad, který je ve známém rozhlasovém románu  Xaver Jana Vedrala nazýván typově „S celebritou u mámina kafáče“.

   Pan Duhan se obával kritiky novinářů. Ta by byla vidět. Ale novináře obsah vysílání Českého rozhlasu vůbec nezajímá do dnes. Změny v obsahu vysílání Dvojky si za celé tři roky vůbec nevšimli. Neobjevovaly se ani kladné, ani negativní recenze. Novináři informovali jen o organizačních změnách, které oznámil sám Český rozhlas: změna loga firmy, sloučení  tří stanic do jedné a podobně

   S posluchači na téma Dvojky nediskutoval Český rozhlas vůbec. Najatou agenturou si nechal udělat  průzkum náhodně vybraného vzorku poměrně pasívních posluchačů.   Videozáznam této diskuse uložil na své webové stránky a tím měl splněno - viz http://www.nerustestanicipraha.blogspot.cz/2012/10/cesky-rozhlas-prinesl-unikatni-on-line.html

     Programové schéma si za vládnutí pana Ostrého nesedlo nikdy.

Jaromír Ostrý:  Velice citlivě vnímám připomínky posluchačů, protože tato stanice je propojena s počátky rozhlasu. Nechci,  aby moje jméno bylo spojováno s něčím, co by znamenalo nějaký úpadek této stanice. Jde nám o to, aby ten rozhlas byl dostatečně kvalitní, ale zároveň aby měl o něco více posluchačů. Propad posluchačů stále pokračuje a my bychom ho chtěli zastavit. Když mě některý autor vyčítá, že hrajeme  písničky na přání a říká, že je to formát, který se nehodí pro tuto stanici,   oponuji mu tím, že si myslím, že je to skutečně veřejnoprávní produkt.  Je to věc, která spojuje lidi v rodině, která spojuje lidi mezi sebou a co jiného by měl už veřejnoprávní rozhlas dělat než spojovat lidi.  I tento autor, pokud napíše hru a do divadla mu přijde místo patnácti set lidí jen tři sta lidí, tak z toho nebude také šťastný. My chceme, abychom měli kvalitní rádio, aby bylo inteligentní, aby bylo zároveň i bavící ve smyslu ne vždy zábavné, ale mělo by lidi zaujmout. Mělo by je bavit, mělo by je vtáhnout do toho problému. Chtěl bych, aby lidé nebyli jen posluchači, aby byli i účastníky toho vysílání, aby oplodňovali to vysílání. Byly bychom rádi, aby duše Českého rozhlasu 2 – Praha zůstala a aby se program změnil tak, aby dokázal oslovit i jiné publikum než jen to, které teď oslovuje.

komentář TN:   Po necelých třech letech dosti zoufalého experimentu vrátil pan Duhan pana Ostrého do Brna.  Nyní už můžeme konstatovat, že Ostrého jméno není sice spojeno s úpadkem stanice Praha, za to s její naprostou likvidací. To, co nyní vysílá pod názvem Dvojka a využívá archivní fondy Českého rozhlasu, nepovažuji za žádný pokrok v poslání veřejnoprávního rozhlasu. Písničky na přání, o kterých pan Ostrý s takovou důležitostí mluvil,  se v každodenním schématu celoplošné stanice neosvědčily a  byly přesunuty opět na regionální stanice.  Podle průzkumů agentury Median stoupl sice počet posluchačů poslouchajících stanici Dvojka asi o třetinu. Domnívám se však, že to je snížením kvality obsahu. Panu Ostrému se asi podařilo oslovit jiné publikum než to, které poslouchalo stanici Praha před jeho nástupem. Myslím si, že povídání s celebritami  a  s doprovodem populární hudby ze šedesátých let zvládnou dobře i soukromí vysílatelé a že za to není třeba utrácet povinné koncesionářské poplatky. Co se panu Ostrému „povedlo“, že posluchači hojně oplodňují vysílání svými telefonáty a e-maily. Tak hojně, že je to vysílání k neposlouchání.

Lukáš Hurník: Změny, které proběhly  v lednu na Vltavě  a proběhnou na Praze,  jsou slučitelné s těmi, které proběhly na Radiožurnálu. Je to součástí jedné myšlenky.: Učinit ze tří stanic Českého rozhlasu jeden celek, který plní vůči posluchačům  ty služby, které od nich posluchači za nynějšího stavu stanic Českého rozhlasu očekávají.  To znamená, že očekávají od Radiožurnálu, že budou informováni,  od Prahy že se ocitnou v sociální sounáležitosti s vlastními lidmi a že jim bude porazeno v různých problémech a u Vltavy že najdou kontakt s kulturou a duchovními věcmi.

komentář TN:   Na veřejné schůzi Rady ČRo vyslovil pan Hurník myšlenky, o vzájemném doplňování programů všech tří celoplošných stanic. Bohužel dost velké zkreslení spočívá v tom, že posluchači komplementaritu programů těchto stanic neočekávají. Český rozhlas jim toto rozdělení nutí, aby uhájil před zákonodárnými orgány svou existenci. Rozhlas není televize, pokrytí všech tří stanic českého rozhlasu na území republiky není stejné. Rozhlasové přijímače neprocházejí tak prudkým vývojem jako přijímače televizní. Od doby tohoto záznamu se však situace změnila v tom, že Český rozhlas vynakládá větší úsilí na různé doprovodné projekty na internetu a patrně obsah vysílání ve zvuku už mu nepřipadá tak důležitý. Z Českého rozhlasu mizí rozhlasoví redaktoři, kteří se buď dostávají do vedlejších pozic, nebo odcházejí úplně. U mikrofonu jsou nahrazováni divadelními celebritami, hledající v rozhlase přivýdělek a uvnitř rozhlasu jsou nahrazováni marketingovými pracovníky, kteří mají pomocí internetu přesvědčit mladší občany, že takhle je to všechno správně. Dlužno podotknouti, že pan Hurník patří k těm slušným lidem, kteří rozhlasovou profesi ovládají. Jenže také asi musí mezi těmi „píáristy“ bruslit, jak to jde.

Peter Duhan: Velmi bude záležet na tom, jak budou s názvem Dvojka pracovat především moderátoři. Jaké slogany se vytvoří a s jakou láskou k tomu titulu, jak se s ním budou mazlit.  Aby to bylo přesvědčivé, budou to prodávat oni.  Jestli posluchači přijmou jejich lásku k Dvojce,  tak je jasné, že ta Dvojka se ujme.  Tam já problém skutečně nevidím.

komentář TN:   Vnutit moderátorům lásku k názvu Dvojka se podle mého názoru nepodařilo.  Název Dvojka se mezi posluchači neujal. Staniční znělky a upoutávky znějí už od počátku nepříjemně. Samozřejmě, že tento hloupý název používají v rozhlase všichni.  Ti starší vědí, že se to „musí“, aby nebyly nepříjemnosti - tak jako za socialismu se v rozhlase „muselo“ zase něco jiného. Celebritám to je jedno, ty jsou zvyklé z divadla hrát svou roli. A těm mladším tradice už nic neříká. Jenže, milý pane Duhane, problém s hloupým názvem Dvojka je do dnes a ani za tři roky si „to nesedlo“ stejně jako „si nesedlo“ programové schéma Dvojky.

Jaromír Ostrý:  My jsme v tomto ohledu udělali také, co jsme mohli. Hlasem stanice se stal Václav Postránecký, který v tom testu vyšel také skvěle jako člověk, kterého naši posluchači oceňují jako vzdělaného, inteligentního, rozumného, populárního člověka.  Ten jeho hlas tomu dodává takovou zvláštní chuť toho kulišáctví, co on má v očích. Čili to možná také lépe charakterizuje tu mnohobarevnou stanici, která cílí na  mnoho skupin a má mnoho žánrů.  Je to asi v této chvíli nejpestřejší stanice na trhu.

komentář TN:   Hlas Dvojky pan Postránecký se tedy opravdu nevydařil. V prvních měsících, kdy ho pan Ostrý pouštěl posluchačům několikrát za hodinu, aby si zvykli, ale nepůsobil  jako  inteligentní a rozumný člověk, ale jako stařík, který láká před školou děti na pytlík bonbonů.  Naštěstí tuto hroznou znělku, možná i pod tlakem uvnitř rozhlasu, pan Ostrý po několika měsících téměř stáhl a nahradil ji příjemnějším hlasem Dany Černé.  Na pana Postráneckého není možno se ze žádného důvodu zlobit. Znělku jistě natočil pouze jako jakoukoli jinou zakázku v rozhlase, mluvil tak, jak po něm chtěli. Ta znělka spíš charakterizovala ubohost pana Ostrého.
■     ■


A nyní věnujte, prosím, 28 minut tomu, abyste si připomněli, jak to tehdy před třemi roky, 27. ledna 2011 skutečně bylo. Zvuková nahrávka je realizována jako video. Na monitoru si můžete vždy přečíst, kdo hovoří.



sobota 25. ledna 2014

Ke komu z vedení stanice Český rozhlas Dvojka doputují připomínky z diskuse „Váš názor nás zajímá“?

25. 1. 2014 napsali Jiří Bureš a Jakub Hritz v  diskusi na webu stanice Dvojka v rubrice „Váš názor nás zajímá“
■     ■
Jiří Bureš
Pane Hritzi, je zřejmé, že tuto diskusi sledujete. Můžete nám sdělit ke komu z vedení stanice připomínky z této diskuse doputují (pokud vůbec)? Připouštím, že vedení se zabývá důležitějšími věcmi, než je každodenní pročítání příspěvků, pak se ale domnívám, že vy tvoříte ten pomyslný filtr, který by měl zajistit, že pokud je něco v této diskusi dlouhodobě a jednoznačně kritizováno, mělo by se to dostat do rukou těch, kteří obsah vysílání vytvářejí a umožnit jim tak, aby mohli reagovat v ideálním případě změnou, či alespoň veřejně odpovědět. Kritických názorů jak se zdá neubývá, spíše naopak a navíc existuje velké množství těch, kteří nepoužívají internet, případně přispívání do této diskuse považují za ztrátu času právě ze shora zmíněných důvodů. Jsem řádným plátcem koncesionářského poplatku, prosím tedy nejen za sebe o odpověď. Jiří Bureš.
■     ■

Dobrý večer,
pokud jde o konkétní otázku, dostane se dotaz přímo k redaktorovi, který má pořad nebo vysílaní na starost. Diskusi posluchačů na tomto fóru sleduji já, ale dál ji nepředávám. Pokud jde o připomínky zde diskutujících posluchačů o změnách po roce 2014, již jsem se jim pokoušel odpovědět, na webu Dvojky navíc naleznete v sekci Radiozprávy článek o změnách a jsou tam i odpovědi na nejčastější otázky. Jinou odpověď vám nikdo nepodá.
Jakub Hritz
■     ■

pátek 17. ledna 2014

Otevřený dopis Radě Českého rozhlasu – podnět k prošetření

14. 1.2014 zaslal spolek Slovo o slově

■■■
Otevřený dopis Radě Českého rozhlasu – podnět k prošetření

Žádáme o prošetření neblahé situace v Českém rozhlase, který postupně přestává plnit svou veřejnoprávní  funkci.

Východiska

     Obsahem společenského zadání média veřejné služby, v tomto případě Českého rozhlasu, je podle zákona  poctivá a objektivní publicistika a zpravodajství, kulturní tvorba jednak uchovávající klasická díla, jednak objevující  nové tvůrčí počiny. V neposlední řadě obsah vysílání zprostředkovává dosažené poznání v oblasti vědy  a výzkumu.

     Politická publicistika a zpravodajství má zevrubně informovat a rozebírat konkrétní politické události.  Současně má umožňovat posluchačům utvářet si vlastní názor a vytvářet v posluchačích účinný imunitní  systém, který je ochrání před manipulací, a to i cestou poctivého politického vzdělávání.

     V oblasti kultury pak posluchačům má ČRo zprostředkovat kulturní dědictví národní a světové; objevovat  novou tvorbu, včetně té alternativní a z hlediska „poptávky“ zpravidla menšinové.

     V oblasti vědy a výzkumu je žádoucí, aby médium veřejné služby především vyložilo podstatu vědeckého  poznání a jeho aplikaci tam, kde se stává nejen předmětem odborných debat, ale i politického usilování. I to  je jedna z cest, jak budovat v posluchačích imunitu vůči politické manipulaci, s níž se právě v těchto oblastech  zdánlivě vzdálených mohou setkat (energetická politika, politika životního prostředí, zdravotní politika  a podobně).

     Z uvedeného úhlu pohledu tyto požadavky nejvíce splňují (respektive splňovaly) v oblasti politického  zpravodajství, publicistiky a politického vzdělávání dnes již neexistující stanice Česko a Šestka. V oblasti kultury  stanice Vltava a v oblasti vědeckého poznání rovněž dnes již neexistující veřejnoprávní stanice Leonardo.

     Pro takové stanice je příznačná relativně nízká poslechovost. V součtu vyjmenované stanice dosahovaly  trvale denního poslechu zhruba sto až sto dvacet tisíc posluchačů. Oproti Českému rozhlasu 2 (Praha) to představuje  zhruba třetinu posluchačů. Povrchní pozorovatel by tak mohl usoudit, že tyto stanice jsou z hlediska  posluchačského zájmu okrajové a pro svoji finanční náročnost neudržitelné. Zcela přitom takový pozorovatel  pomíjí skutečnost, že se jejich působení vyznačuje multiplikačním efektem, jehož důsledky lze vypozorovat  pouze dlouhodobě (růst obecné vzdělanosti, normotvorný vliv na jazyk a politickou kulturu apod.). Pokud  má efekt dosahovat očekávaného optima, je nezbytné u stanic takového druhu neslevovat z jejich programové  náročnosti. Proto máme povinnost přispívat na provoz rozhlasu formou koncesionářských poplatků. Veřejnoprávní  rozhlas je tak vyvázán z nezbytnosti klást na první místo postavení na rozhlasovém trhu (od něhož se  u soukromých rozhlasových stanic odvíjí rozsah a objem inzerce, jediného jejich finančního zdroje) a soustředit  se především na obsah a náplň společenské objednávky, závazně formulované zákonem.

     Český rozhlas musí obstát v očích široké veřejnosti. Proto vedle zmíněných stanic provozuje i stanice vycházející  vstříc momentální většinové poptávce a většinovému vkusu. Jsou to především Radiožurnál a Dvojka.  První je zaměřena na informování zábavnou a nepříliš náročnou formou (infotaiment) a po vzoru soukromých hudebních stanic usiluje o to posluchači poskytnout i tak zvaný kulisový poslech. Druhá je zaměřena na nenáročnou  zábavu. Obě stanice své denní posluchače však počítají ne na desetitisíce, ale na statisíce.

     Těchto několik odstavců považujeme za nutné uvést úvodem, aby bylo zcela zřejmé, z jakých pozic naše  úvahy vycházejí.

Aktuální situace

     Současné vedení Českého rozhlasu řízené generálním ředitelem Peterem Duhanem zcela ničí to, co nejvíce  odpovídá poslání Českého rozhlasu tak, jak jej určil zákonodárce. Zrušení stanic Česko, Šestka a Leonardo  a jejich nahrazení podivnou programovou směsí, jež se v éteru prezentuje pod nenápaditým názvem Plus,  svědčí o tom, že se vedení ČRo hrubě prohřešuje proti poslání Českého rozhlasu. Svědčí též o odborné nezpůsobilosti  vedení ČRo.

     Jako dlouhodobí posluchači „malých“ stanic Českého rozhlasu (Česka, Vltavy a Šestky) jsme s obavami  přijímali zvěsti o Duhanově plánu programově soustředit vysílání Česka, Šestky a Leonarda do jedné stanice.  Ač laici v rozhlasové tvorbě, uměli jsme si přesto představit, že tento manévr může mít své opodstatnění.  Za určitých okolností mohlo opravdu dojít spojením těchto tří stanic k výraznému synergickému efektu,  k prohloubení programové nabídky směrem k ještě větší kvalitě a s potenciálem až sto tisíc denních  posluchačů.

     Byli jsme zklamáni, když Český rozhlas v březnu 2013 uvedl do éteru novou stanici. Především nás zaskočila  programová skladba. Bylo patrné, že jejím tvůrcům vůbec nešlo o zvýšení kvality programu, ale o pouhé  podbízení se posluchačům ve snaze se vlichotit povrchností a polobulvárním výběrem témat. Nechápali jsme  zejména, proč Český rozhlas zaměstnává tolik odborníků na marketing. Start stanice byl provázen začátečnickými  chybami. Vedení např. zcela ignorovalo, že při změně nabídky nelze eliminovat živou kmenovou poptávku.  Ta je přece základem i poptávky budoucí a zdrojem jejího rozšiřování. Vedení tak dosáhlo toho, že mnozí  kmenoví posluchači Šestky a Česka, tvořící spolehlivé posluchačské jádro intelektuálně orientované stanice,  jednoduše odešli.

     Nejvyšší poslechovost bývalé Šestky zaznamenával pořad Názory a argumenty. Jím Šestka své večerní  vysílání začínala a ten také zůstal z původního vysílání Svobodné Evropy. Stejný formát, stejný rozsah, zlaté  marketingové pravidlo. Co si ale máme myslet o dnešních programových tvůrcích, kteří ze zcela nepochopitelných  důvodů tento vlajkový pořad s tradici několika desítek let, jediný svého druhu na českém rozhlasovém  trhu, zkrátili o dvacet minut a umístili kdesi uprostřed vysílání? Výsledek je zřejmý. Podle posledních  průzkumů poslechovosti počet denních posluchačů stanice Plus, místo aby v důsledku programové synergie  narostl, klesl na třetinu počtu všech tří zlikvidovaných stanic.

     To je jen jeden příklad. Mohli bychom se rozepisovat o poklesu úrovně zpráv i o jiných pořadech. Hodnocením  pořadů se na podzim 2013 zabýval Klub přátel Šestky – viz zde. Tento trend dodržují i programové  změny platné od 2. ledna 2014.

     Stanice Plus se vlivem programového schématu a zásahů do jeho naplňování stala obsahově plochou,  v některých případech doslova zhloupla, což samo o sobě je výraz toho, jak si neváží Český rozhlas kmenových  posluchačů zrušených stanic, posluchačů vyznačujících se vysokými nároky na intelektuální úroveň a kvalitu  vysílání.

     Český rozhlas kdysi působil i jako spolutvůrce normy obecně užívané češtiny a byl nositelem její kvalitní  a nápadité podoby. Klíčovou součástí novinářské úrovně nebylo napsat článek, zprávu, ale opatřit je stručným,  jazykově kvalitním a podstatu postihujícím titulkem. Totéž platí i o názvech pořadů. Jaký asi může mít vliv  název jednoho z náboženských pořadů Zaostřeno na duši? Má rozebírat duchovní podstatu víry? Neznámí  lidoví autoři raně novověké skladby Hádala se duše s tělem se musejí hrůzou obracet v hrobě.

     Po roce 1989 se Český rozhlas vzpamatovával z ran, které mu uštědřila husákovská normalizace. Díky  jeho prvnímu řediteli Vlastimilu Ježkovi se zbavil dosavadního centralistického uspořádání a pyramidálního  řízení, v němž jednotlivé programové segmenty byly soustředěny do tak zvaných redakcí. Postupně vznikaly  samostatné stanice s vlastním řízením, s vlastní personální a programovou pravomocí, zejména pak s vlastním  rozpočtem. Jím mohly do přidělené výše podle obecně stanovených pravidel nakládat. Vedení rozhlasu včetně  odborných ředitelů tu sehrávalo roli metodického, avšak ne faktického řízení. Tak byla přirozeným způsobem  jednotlivým stanicím zajištěna jejich redakční nezávislost, nezbytná podmínka pro svobodu slova a svobodu  tvůrčí, Podmínka, bez níž je existence veřejnoprávního rozhlasu nemá smysl.

     Pod vedením Petera Duhana probíhá protiběžný proces. Jednotlivé programové segmenty jsou vyváděny  ze stanic a soustřeďovány do tak zvaných center – obdoba kdysi tak proslulého redakčního systému. Stanice  samy se dostaly do postavení subjektů, které sice mají naplnit programové schéma (mimochodem nadiktované shora, bez možnosti jakékoli, byť sebemenší, korekce), cestou „objednávek“ směrovaných jednotlivým centrům. Tvůrci v centrech – ať už jde o zpravodajce, publicisty, dokumentaristy či reportéry – jsou tak zcela  odděleni od stanice, pro niž vykonávají práci, a stanice nemá nejmenší šanci jejich práci jakkoli koordinovat či  do ní jakkoli zasahovat. „Tvůrčí“ činnost se odehrává v centru bez ohledu na názor vedení stanice, bez vazby na  ráz dané stanice. Uvedený systém by možná nalezl své opodstatnění, kdyby stanice vládly alespoň financemi,  jimiž se kryje jejich programová výroba, a ony rozhodovaly, zda ten či onen produkt zakoupí a kolik za něj  zaplatí. Jenže Duhanovo vedení je nejen připravilo o tvůrčí týmy, ale i o finanční prostředky.

     Stanice se staly vyprázdněnými entitami, zbavené fakticky (byť formálně ne) práva do vlastní programové  náplně mluvit. A to jak z hlediska jejího koncipování, tak z hlediska jejího konkrétního naplnění. Jediné, co je  jim ponecháno, je odpovědnost za obsah vysílaného.

     Provedená centralizace nejen vyprazdňuje ducha Českého rozhlasu. Připravuje stanice o jejich svébytný  programový ráz a o určitou programovou konzistenci.  Jde tu i o útok na svobodu slova a svobodu tvůrčí.  Zlikvidovala zbytky redakční nezávislost jednotlivých stanic Českého rozhlasu a vytvořila prostor pro nežádoucí zasahování do programu shora.

     Jako dlouholetí posluchači Českého rozhlasu samozřejmě známe i redaktorskou práci Petera Duhana  za mikrofonem. Ač nejsme odborníky, pouze zainteresovanými posluchači, opakovaně nás přesvědčoval, že  v konkurenci s redakčními kolegy Šestky patří mezi podprůměr a podle toho vypadaly i jeho tvůrčí výkony.  Daly se nanejvýš přetrpět. Skutečnost, že jako novinář patřil mezi podprůměr, nijak nevylučuje, že jako manažer  se mohl zařadit naopak mezi špičku. Ve vedení Šestky se dle našeho názoru nedopustil vážných pochybení.  Dokonce z jeho iniciativy vznikl Klub přátel Šestky a my se mohli setkávat bezprostředně s tvůrci, s nimiž jsme  se do té doby znali jen z éteru. Do jaké míry je s to zvládat vrcholné funkce v Českém rozhlasu si mohl navíc  vyzkoušet v roli programového ředitele a prozatímního generálního ředitele. O to větší bylo naše zklamání,  když byl s konečnou platností předchozí Radou Českého rozhlasu potvrzen ve funkci generálního ředitele.

     Zneklidnila nás už skutečnost, že krátce po jeho nástupu z Českého rozhlasu odešla Hana Hikelová, jeho konkurentka na funkci generálního ředitele, vynikající rozhlasovou redaktorka a reportérka. Zasloužila se  o vznik a rozvoj zpravodajské stanice Česko.  Duhanův předchůdce Václav Kasík nikdy nelikvidoval svoji konkurenci,  jež si dovolila stejně jako on ucházet se o funkci generálního ředitele. U Václava Kasíka jsme nikdy  nezaznamenali, že by bránil redakční nezávislosti uvnitř Českého rozhlasu. Personální politika nového vedení  ČRo je slyšet – z éteru téměř nebo zcela mizí hlasy dlouholetých přispěvatelů Šestky a Svobodné Evropy (Karel  Wichs, Goranka Oljaca, Radko Kubičko), jako by se někomu stali nepohodlnými.

     Za dva roky svého působení v roli generálního ředitele je Peter Duhan odpovědný za programové vyprázdnění  rozhlasu. Ukázal, že není schopen obklopit se alespoň kompetentními spolupracovníky. Svědčí  o tom vysoká fluktuace v nejvyšších funkcích rozhlasu. Za dva roky má rozhlas už druhého personálního  ředitele,  což nepochybně podlamuje jakoukoli snahu o smysluplnou personální politiku dovnitř organizace. Má už  druhého programového ředitele (náměstka), což svědčí o programové bezradnosti nejvyššího vedení rozhlasu.  Za tytéž dva roky rozhlas už potřetí mění ředitele odpovědného za provoz a ekonomické řízení, což vyvolává  obavy z toho, jak je nakládáno s penězi koncesionářů, tedy s penězi veřejnými, nad nimiž má jako první bdít  Rada Českého rozhlasu.

     Organizační centralizace rozhlasu je provázena i centralizací finančních prostředků. Programová nezávislost  (samozřejmě v předem vymezených formátových hranicích) jednotlivých stanic Českého rozhlasu byla v  dobách ředitelování Václava Kasíka podtrhována jejich finanční nezávislostí. Každá stanice disponovala vlastním  rozpočtem a při respektu obecných pravidel rozpočtování v rozhlase mohl šéfredaktor stanice pružně  reagovat na stávající naplňování programu, popřípadě na tvůrčí podněty, program obohacující i z hlediska  ekonomického. Duhanovým působením se stal z hlediska řízení stanice „pátým kolem u vozu“.

     Decentralizace financování programu byla do určité míry i zárukou širší kontroly nad užitím získaných  finančních prostředků a bránila jejich případnému vrchnostenskému zneužití,  popřípadě rozkrádání. Zpětná  centralizace naopak způsobuje,  že financování programu Českého rozhlasu je zcela neprůhledné.  Je v rukou  několika málo jedinců z vrcholného vedení rozhlasu a vzhledem k důvodným obavám o jejich odborné způsobilosti  je na místě i obava ze zneužití jimi vytvořené situace. Naši obavu dokládá skutečnost, že po zrušení tří  stanic (Šestka, Česko, Leonardo) ušetřené finance zmizely neznámo kde. Rozhodně se nestaly zdrojem posílení  programové tvorby nové stanice Plus, jak bylo slíbeno v radou schválené koncepci. Podle našeho odhadu náklady  na program této stanice by se neměly pohybovat o mnoho výše, než činily náklady na program zrušené  Šestky.

     Skutečnost, že v době, kdy Český rozhlas rozjížděl novou stanici Plus, současně přistoupil k vytváření nové  značky (loga) – k tak zvanému rebrandingu – naši obavu o nakládání s finančními prostředky koncesionářů  jenom prohlubuje a podtrhuje. Tato akce, není jen výměnou značky,  ale vyvolává postupně další a další investiční  a provozní náklady sahající do výše několika desítek miliónů korun.  Jestliže před zhruba dvaceti lety Český  rozhlas změnil svoji obchodní značku (logo), dalo se to vysvětlit tím, že se chtěl odříznout od své neblahé  minulosti. Důvod, proč Český rozhlas, medium veřejné služby, které své postavení na trhu má stvrzovat tím, že  plní společenskou zakázku, ukotvenou v zákonu o Českém rozhlase, totálně změnil svoji značku, je z hlediska  marketingového a ekonomického zcela nepochopitelný. Vyvolává dohady o možném „tunelu“ uvnitř financí  rozhlasu.

     Povinností Rady Českého rozhlasu je především dohlížet nad řádným užitím peněz rozhlasových koncesionářů,  tedy peněz veřejných. Pokud však Radě unikají skutečnosti, jichž se dotýkáme v tomto dopise, pak  je zřejmé, že si neplní svoji základní povinnost. Totiž hájit zájmy koncesionářů a bránit managementu v jeho  možném úsilí si Rozhlas „privatizovat“. Samozřejmě, že Rada má daleko více informací, než bychom měli  šanci získat my. Máme-li však podezření už na základě toho, co víme, že se v Rozhlase v dané chvíli děje, že ze  strany vedení Českého rozhlasu v čele s Peterem Duhanem jde v tom lepším případě o naprostou odbornou nezpůsobilost, a to jak v oblasti řízení programu, tak i v oblasti řízení finančního, vedoucí k programovému  i ekonomickému propadu rozhlasu, a v tom horším případě o zlý úmysl si rozhlas „privatizovat“, pak plným  právem očekáváme, že Rada naše obavy veřejně a přesvědčivě rozptýlí, anebo zasáhne v zájmu koncesionářů vůči vedení rozhlasu a zabrání tak ještě horším následkům.

Žádáme o odpověď na tuto kritiku a prošetření podnětů.
V Praze dne 14. ledna, 2014

Výbor spolku SLOVO O SLOVĚ:
Jan Payne
Zdeněk Řeřicha
Josef Zemek
Milan Haluška

sídlo spolku Slovo o slově: Budečská 1169/39, Vinohrady, 120 00 Praha
e-mail: slovooslove@volny.cz
web: http://www.slovooslove.cz/

Tady je Duhanovo : 15. 1. 2014

15. 1. 2014 odpovídal generální ředitel  Českého rozhlasu Peter Duhan na telefonické dotazy posluchačů

audiozáznam pořadu:

Poznámka editora blogu:
Ředitel Duhan se vyjadřoval ke změnám, které proběhly na stanicích Českého rozhlasu od počátku roku 2014.  Jeho pořad byl vysílán v rámci pořadu Kontakt Dvojky na stanici Dvojka. Volali  hlavně posluchači starších věkových ročníků.  Některé dotazy byly poměrně mlhavé, jiné žádaly i návrat pořadů do časového rozvrhu Dvojky, který prosadil  minulý šéfredaktor Jaromír Ostrý. Vyskytly se i připomínky k pořadům stanice Český rozhlas Plus. Většina posluchačů však nazývala nynější stanici Dvojka stále Prahou, až je musela moderátorka pořadu Ivana Denčevová přerušovat a opravovat název. Jako i v minulých pořadech pan Duhan poukázal na to, že není v Českém rozhlase diktátorem a že musí dát i na rady svých náměstků. Jedna posluchačka vyslovila požadavek, aby pracovníci rozhlasu dali více na to, co chtějí posluchači a poukázala na to, že chybí přes všechny technologické výdobytky komunikace s posluchači v souvislosti ze změnami, které Český rozhlas o své vůli prosazuje. Peter Duhan to uznal a přislíbil, že sám bude do kontaktu Dvojky chodit každý měsíc, aby vyslechl i nepříjemné připomínky.  Pro ty, které zajímá, jakým způsobem se v Českém rozhlase vládne, stojí rozhodně záznam za vyslechnutí.

Tomáš Němec

čtvrtek 16. ledna 2014

Týdeník Rozhlas připomněl autora pořadu Meteor Marka Janáče

13. 1. 2014 publikováno v Týdeníku Rozhlas 4 / 2014













































Poznámka editora blogu: 
Poslední Meteor připravil Marek Janáč 28. 12. 2013. V dalším Meteoru, který byl vysílán 4. 1. 2014 došlo nečekaně ke změně autora Meteoru, kterým se stal Petr Sobotka. Na dotazy posluchačů po důvodu této změny sdělili pracovníci Českého rozhlasu, že pan Marek Janáč ukončil pracovní poměr v Českém rozhlase na vlastní žádost ke konci roku 2013.  V této souvislosti chci upozornit na svůj článek z 27. září 2013 (klikněte na)  Rozhlasovému pořadu Meteor je 50 let. Poděkování Marku Janáčovi

pátek 10. ledna 2014

Mluvčí stanice Dvojka Jakub Hritz radí, jakým způsobem poslouchat stanice Českého rozhlasu

8. 1. 2014 napsali Vladimír Lohniský a Jakub Hritz v  diskusi na webu stanice Dvojka v rubrice „Váš názor nás zajímá“

■     ■
Vladimír Lohniský 
Tak znova a pokud možno polopatě. Pan Hritz věří, že si ve vysílání Dvojky nalezneme svůj oblíbený pořad a píše to v anonci na "Nové tváře na Dvojce v roce 2014". Co to jako má znamenat? Pane Hritzi, přece není možné nabízet posluchačům jenom to, co se jim líbí. To si myslíte, že si poslechnu svůj nějaký oblíbený pořad a pak si tedy přeladím někam jinam? To je jako u prodejce aut, kdy chci koupit auto, a on mně řekne: "Pane, auto má vynikající volant, mám vám ho zabalit?". To by se Vám asi nelíbilo. A stejně tak je to s Dvojkou. ČR 2 Praha před ostrým převratem bylo možno poslouchat skutečně 24 hodin denně. Co si budeme namlouvat, byly tam pořady vynikající a skvělé, pak i průměrné i slabší. Tak to už v životě bývá. Ale těch 24 hodin mělo koncepci, myšlenku, cílové posluchače, pořady byly na sebe napojené a já jsem neměl důvod přelaďovat. Ale Dvojka z toho nemá nic. Jejím jediným smyslem je zabít čas a zahltit posluchače pořady typu "tlachání o ničem u mámina kafáče". Pan Luděk Munzar na těchto vlnách kdysi řekl k televizím něco v tom smyslu, že všechny ty seriály, telenovely či estrády jsou pouze výplní mezi reklamami. A tak je to dnes na Dvojce. Mezi "kafáčemi" se čas od času objeví rozhlasová perla, která už bohužel na tyto vlny nepatří.
P.S. A jestli si myslíte, že pan Gondík a jemu podobní Dvojku spasí, tak Vám buď samo nebe milostivo. Tato filosofie cestou do pekel jest.
■     ■

Jakub_Hritz 

Pane Lohniský,
ano, přesně tak jak, píšete. Poslechnu si svůj oblíbený pořad a přeladím na Vltavu, tam si poslechnu jiný oblíbený pořad a vrátím se zpět na Dvojku. Tak to dělá mnoho posluchačů. A dělám to i já.
ad 2) Nabízíme různé pořady, s různým zaměřením a vy si můžete vybrat ten Váš, který se Vám bude líbit. Někomu jinému se bude líbit zase jiný, někomu se budou líbit programy všechny. Takže takto je to míněno.
Jakub Hritz
■     ■

neděle 5. ledna 2014

Věřím, že Rosákova profesionalita je slabému vedení ČRo trnem v oku

5. 1. 2011 napsal Pavel Roháček v  diskusi na webu stanice Dvojka v rubrice „Váš názor nás zajímá“

   V pátek jsem měl práci na zahradě, tak jsem poslouchal v kuse cca od 11:30 do 15:30. Je jaká je  již nemá smysl komentovat, ale pořad s paní Černockou mezi 12. a 13. jsem skutečně nepochopil. Naprosté nesystémové plácání zleva doprava a zase zpátky. Dokázal bych jí odpustit, že s tím pořadem začíná, ale ani ona, ani pan Jančařík, ani nikdo jiný mi dosud nevysvětlil, k čemu ten pořad má sloužit. Pochopil bych, kdyby to bylo 60 min polední oddechové hudby beze slova. Pochopil bych, kdyby to byla hodina hudby doplněná fundovanými či vtipnými komentáři, podobně jako Textempore či pořady Mirka Černého. Ale tohle mi připadá skutečně jako další blábol, sloužící bezradnému vedení stanice k dalšímu zoufalému zaplácnutí vysílacího času. Pomalu si začínám vážit bulvárních časopisů: Ty si aspoň vyhlédnou nějaké známé jméno, a nějaký redaktor VYMYSLÍ alespoň nějaký článek. Zatímco dnešní Dvojka akorát bezpracně nasadí celebritu do programu, zaplatí ji z koncesionářských poplatků, a ani ten scénář  jí už do ruky nikdo nedá.

   Po 13. hodině přišla ovšem rána do nosu - pořad Šťastnou cestu,  který poslouchám už téměř pravidelně.  Pečlivě vedená poradna, téměř vždy na zajímavé téma a s téměř vždy fundovanými posluchačskými dotazy. Ve druhé hodině střízlivý a zajímavý rozhovor o českých hradech, žádné podlézání,  žádné informace ze soukromí moderátora, žádný pes Roník. Dříve jsem moc nemusel Rosákovy Tandemy,  protože se mi ve srovnání s Hostem do domu zdály poněkud familierní, ale dnes (nikoli jen ve srovnání s dopolední drůbežárnou) považuji Rosáka za jednoho z posledních skutečných ROZHLASOVÝCH PROFESIONÁLŮ, čehož je evidentně pečlivě připravovaný a vedený pořad Šťastnou cestu jasným důkazem. Věřím, že Rosákova profesionalita je slabému vedení ČRo trnem v oku, ale naštěstí pro posluchače je známý i z televize, a to jediné dnes nejspíš u vedení ČRo váží.

   Dnešní ranní vysílání Václava Větvičky nelze opět jinak než pochválit - celé vysílání mělo hlavu a patu, bylo evidentní, že tomu vysílání předcházela pečlivá systematická příprava. Nicméně počítám, že tady Větvičku ještě někdo dvakrát pochválí, a bude velmi brzy nahrazen nějakou prsatou celebritou z televizní Superšoustar, nebo jak se tam ty pořady teď jmenují...


pátek 3. ledna 2014

POZVÁNKA: 8. ledna 2014 - Trialogy s Ondřejem Suchým a Markétou Košťákovou

3. 1. 2014 napsal Jakub Kamberský

Milí přátelé vlídného, mluveného slova, přijměte pozvání na další večer pravidelného měsíčního cyklu Trialogy B. Uskuteční se 8. ledna 2014 v Klubu Biograf. Hosty dvanáctého setkání budou moderátor, spisovatel, textař Ondřej Suchý a jeho pravá ruka při přípravě zábavných pořadů Markéta Košťáková. Vzpomínat budeme především na herce – komiky, nahlédneme pod pokličku přípravy zábavných pořadů a na řadu přijde jistě i povídání o Ondřejově sourozenci, Jiřím Suchém.
Vstupné 100 Kč

Markéta Košťáková
je producentka Tvůrčí skupiny zábavných pořadů v Českém rozhlase.
Do tehdy Československého rozhlasu nastoupila po maturitě jako vysílací technik. Po půl roce začala pracovat v činoherních studiích v profesi záznam a střih. V roce 1999 nastoupila do Redakce zábavy ČRo2 jako produkční, později jako technická redaktorka. Vystudovala střední průmyslovou školu. Mezi její zájmy a záliby patří hudba, divadlo, literatura, Dálný východ a vše, co s ním souvisí (jídlem počínaje a bojovým uměním konče). Podílí se na přípravě Nostalgického muzea zábavy, Bazárku pro pamětníky, Sklípku a dále Lenošky Ivo Šmoldase. Dříve se podílela na přípravě pořadu Duše K.

Ondřej Suchý
je český novinář, moderátor, spisovatel a textař, bratr Jiřího Suchého. Od druhé poloviny šedesátých let začal psát o světě grotesky a zábavního průmyslu třicátých let. Byl autorem mnoha televizních pořadů, například Kavárnička dříve narozených, Dům plný písniček, Malý televizní kabaret.
V rozhlase připravoval a uváděl své stálé pořady, zábavný týdeník Padesátník a pořad Nostalgické muzeum zábavy, v němž zpovídal své hosty – zpěváky, herce, hudebníky, režiséry a spisovatele. Druhý z jmenovaných pořadů se vysílá dodnes. Je autorem stovek textů k písním, desítek knih především o známých komicích.
A protože klauny a komiky – filmové, kabaretní, cirkusové miluje, zabývá se intenzivně dokumentováním historie českého populárního umění v letech čtyřicátých, padesátých a šedesátých.

Kdy: 8. ledna 2014
čas: 19: 30
kde: Klub Biograf (bývalé kino Na Zámečnici, Plzeňská 210, Praha 5 – Košíře
vstupné: 100 Kč
doprava: tram 4, 9, 10, 16, stanice Kavalírka

Odkaz na webovou stránku  Trialogů -  http://trialogy.cz/
Odkaz na facebookovou „událost“  Trialogů  s Ondřejem Suchým a Markétou Košťákovou - https://www.facebook.com/events/511669112263865/?source=1

Odkaz na facebookovou stránku Klubu Biograf - https://www.facebook.com/pages/Klub-Biograf/161517770634016

čtvrtek 2. ledna 2014

POZVÁNKA: 27. ledna 2014 - Audiovečer se Šimkem a Grossmannem

2. 1. 2014 napsal Jakub Kamberský

Milí přátelé, rád bych vás pozval na první večer nového cyklu audiovečery při krbu. Dříve než se dočtete, kdy a kde se večer koná, pár slov úvodem.

 Jak dobře víte, od listopadu 2012 realizuji vlastní, diskusní večery Trialogy B, kam si zvu hosty z řad herců, či mediálně činných lidí a rozmlouvám s nimi o jejich práci, o jejich osudech, atp. Součástí večerů jsou kratičké zvukové ukázky, související s jejich tvorbou. Často mi je při vybírání ukázek líto, že nahrávky kvůli časové úspornosti, nemohou zaznívat v plné šíři. Proto jsem s povděkem kvitoval nápad mého někdejšího humanisticky založeného učitele  pořádat v určité formě poslechová setkání. Další podstatný muž,  majitel hotelu Svornost v Praze-  Dolních Počernicích, s nápadem souhlasil a poskytl prostor, útulný salonek s krbem. Rozhodl jsem se organizovat poslechové večery, při kterých bych seznamoval návštěvníky s rozmanitými formami mluveného slova a prostřednictvím kratších útvarů a tematických rozprav, rozšířil zájemcům obzory.

   Zároveň tato setkání vnímám jako vyplnění mezery v tuzemském kulturním prostředí. Jistě, jednou za rok se konají rozhlasové poslechy + besedy na festivalu Českého jazyka a literatury Šrámkova Sobotka, existují i tzv. hudební, poslechové diskotéky kritiků Jana Rejžka, či Jiřího Černého, ale nejsem si vědom, že by existovala pravidelná řada poslechových večerů, stavějící na mluveném slovu.

   První setkání se uskuteční v pondělí 27. ledna 2014, od 19.30 a bude se týkat události, kterou se nebojím označit za událost roku, ne-li desetiletí, co se mluveného slova týče. Představíme si čerstvě vydaný komplet nahrávek dodnes populární komické dvojice Šimek a Grossmann. Krom poslechu vybraných ukázek, budete mít možnost diskutovat s lidmi, kteří se na vzniku kompletu 17 CD notnou měrou podíleli. Účast přislíbili 2 editoři a znalci Jan Richter a Lukáš Sýkora, někdejší tajemník Miloslava Šimka. K nim se přidá zvukař Ivan Mikota, který se podílel na výsledném zvuku nahrávek.

shrnutí
kdy: 27. ledna 2014
čas: 19.30
kde: Hotel Svornost, Novozámecká 284, 19012 Praha 9, dolní Počernice.
vstup:  50 KČ
doprava: Na místo se lze dostat pohodlně vlakem, buď z nádraží Libeň, či z Masarykova nádraží, stanice dolní Počernice, od trati je hotel kousek.

Již nyní se na Vás těší a srdečně zdraví  publicista  Jakub Kamberský.