Z archivu: Hvězdný den Jaromíra Ostrého

27. 1. 2014 napsal Tomáš Němec

      Dnes jsou to právě tři roky, kdy tehdejší prozatímní (dnes generální)  ředitel Českého rozhlasu Peter Duhan a tehdejší ředitel stanice Český rozhlas 2 – Praha (dnes ředitel stanice Český rozhlas Brno) předstoupili dopoledne před novináře a odpoledne před Radu Českého rozhlasu, aby představili zásadní programové změny na této stanici a odůvodnili změnu jejího názvu na Český rozhlas Dvojka. Zúčastnil jsem se tehdy jak tiskové konference, tak veřejné schůze Rady Českého rozhlasu. Na tiskové konferenci jsem mohl  položit dokonce panu Ostrému dotaz. Na schůzi Rady Českého rozhlasu může být sice veřejnost přítomna, ale nesmí do jednání nijak zasahovat, tak tam jsem mohl jen sledovat slova pana Ostrého, pana Duhana a tehdejšího pověřeného programového ředitele a šéfredaktora stanice Vltava Lukáše Hurníka, jakož i dotazy radních.  Z celého dne jsem udělal 28 minutový zvukový sestřih, který se stal prvním příspěvkem posluchačského blogu „Nerušte název stanice Praha Českého rozhlasu“.  Na blogu se již tři roky hromadí články a odkazy, týkající se změn v Českém rozhlase. Ty sice začaly už v roce 2008 příchodem Barbory Tachecí do čela Radiožurnálu. Změny, které provedla paní Tachecí, vyvolaly velkou negativní  reakci posluchačů a vedly po měsíčním trvání změn k jejímu odvolání.  Na negativní postoje posluchačů v případě změn na stanici Praha bylo vedení Českého rozhlasu už lépe připraveno a nedbalo jich. Vzhledem k tomu, že stanici Praha poslouchali do roku 2011 hlavně starší posluchači, kteří se nedokázali propojit pomocí internetu, odpor proti změnám byl neúspěšný a vedení Českého rozhlasu podporované Radou Českého rozhlasu mohlo deklarovat tyto změny za úspěšné.

   Pan Jaromír Ostrý v době svého šéfredaktorování na stanici Praha / Dvojka rád sahal při tvorbě programu do archivu. Proto i já jsem dnes sáhl do archivu tohoto blogu a předkládám  laskavým čtenářům a posluchačům onen první zvukový záznam.  Dříve, než si ho znovu poslechnete, okomentuji s odstupem oněch tří let některá slova, která v něm zazněla.

■     ■

Peter Duhan: Poslechovost Prahy jako u ostatních stanic klesá. Praha měla tu smůlu, že měla příliš mnoho šéfů a každý z těch šéfů se snažil tu stanici měnit a nepovedlo se to úplně. Hlavní důvod nynější změny je ten,  že jsme dospěli k názoru, že stanice Praha má rozbředlé programové schéma.  Nepokládáme toto schéma za definitivní, kterým se budeme řídit deset let.  Předpokládáme, že to schéma si bude v příštích dvou nebo třech měsících sedat. Budeme se snažit to schéma precizovat. Budeme brát v úvahu relevantní kritiku novinářů, která bude posuzovat schéma jako celek. Předpokládáme, že novináři budou poslouchat tu stanici aspoň měsíc, aby dospěli ke kvalifikovanému soudu. Budeme samozřejmě reflektovat i názory posluchačů, my na posluchače nezapomínáme, budeme s nimi diskutovat na téma Dvojky.

komentář TN:  Na počátku  bylo možné pozorovat jen postavení celého programového schématu na hlavu. Nebylo možné vypozorovat ani rozbředlost, ani nějaký řád, spíše chaos. Bylo - li programové schéma před panem Ostrým nazváno za rozbředlé, tak po jeho nástupu se formovalo do jakési bezbřehosti. Programové bloky se slévaly do jakési bezbřehosti a únavnosti bez konce. Stanici opustili zkušení rozhlasoví redaktoři a jejich místa zaujaly populární osobnosti známé většinou z televize nebo z filmu, aby si přiváděly k mikrofonu své kamarády a bez jakékoli průpravy s nimi  začaly klábosit a hihňat se na jakékoli  téma.  Často se stávalo, že tzv. moderátoři se zvali navzájem do svých tzv. pořadů a jednou tedy byli hostem, po druhé moderátorem.  Pokud nějaká celebrita, ponejvíce herec nebo hudebník, byla známá několika tzv. moderátorů, kolovala z jednoho pořadu do druhého. Občas se stalo, že v deset hodin dopoledne byla hostem na Radiožurnálu a v jedenáct jen přeběhla do Dvojky.  Časem se z programového schématu Dvojky  stal jeden bezbřehý pořad, který je ve známém rozhlasovém románu  Xaver Jana Vedrala nazýván typově „S celebritou u mámina kafáče“.

   Pan Duhan se obával kritiky novinářů. Ta by byla vidět. Ale novináře obsah vysílání Českého rozhlasu vůbec nezajímá do dnes. Změny v obsahu vysílání Dvojky si za celé tři roky vůbec nevšimli. Neobjevovaly se ani kladné, ani negativní recenze. Novináři informovali jen o organizačních změnách, které oznámil sám Český rozhlas: změna loga firmy, sloučení  tří stanic do jedné a podobně

   S posluchači na téma Dvojky nediskutoval Český rozhlas vůbec. Najatou agenturou si nechal udělat  průzkum náhodně vybraného vzorku poměrně pasívních posluchačů.   Videozáznam této diskuse uložil na své webové stránky a tím měl splněno - viz http://www.nerustestanicipraha.blogspot.cz/2012/10/cesky-rozhlas-prinesl-unikatni-on-line.html

     Programové schéma si za vládnutí pana Ostrého nesedlo nikdy.

Jaromír Ostrý:  Velice citlivě vnímám připomínky posluchačů, protože tato stanice je propojena s počátky rozhlasu. Nechci,  aby moje jméno bylo spojováno s něčím, co by znamenalo nějaký úpadek této stanice. Jde nám o to, aby ten rozhlas byl dostatečně kvalitní, ale zároveň aby měl o něco více posluchačů. Propad posluchačů stále pokračuje a my bychom ho chtěli zastavit. Když mě některý autor vyčítá, že hrajeme  písničky na přání a říká, že je to formát, který se nehodí pro tuto stanici,   oponuji mu tím, že si myslím, že je to skutečně veřejnoprávní produkt.  Je to věc, která spojuje lidi v rodině, která spojuje lidi mezi sebou a co jiného by měl už veřejnoprávní rozhlas dělat než spojovat lidi.  I tento autor, pokud napíše hru a do divadla mu přijde místo patnácti set lidí jen tři sta lidí, tak z toho nebude také šťastný. My chceme, abychom měli kvalitní rádio, aby bylo inteligentní, aby bylo zároveň i bavící ve smyslu ne vždy zábavné, ale mělo by lidi zaujmout. Mělo by je bavit, mělo by je vtáhnout do toho problému. Chtěl bych, aby lidé nebyli jen posluchači, aby byli i účastníky toho vysílání, aby oplodňovali to vysílání. Byly bychom rádi, aby duše Českého rozhlasu 2 – Praha zůstala a aby se program změnil tak, aby dokázal oslovit i jiné publikum než jen to, které teď oslovuje.

komentář TN:   Po necelých třech letech dosti zoufalého experimentu vrátil pan Duhan pana Ostrého do Brna.  Nyní už můžeme konstatovat, že Ostrého jméno není sice spojeno s úpadkem stanice Praha, za to s její naprostou likvidací. To, co nyní vysílá pod názvem Dvojka a využívá archivní fondy Českého rozhlasu, nepovažuji za žádný pokrok v poslání veřejnoprávního rozhlasu. Písničky na přání, o kterých pan Ostrý s takovou důležitostí mluvil,  se v každodenním schématu celoplošné stanice neosvědčily a  byly přesunuty opět na regionální stanice.  Podle průzkumů agentury Median stoupl sice počet posluchačů poslouchajících stanici Dvojka asi o třetinu. Domnívám se však, že to je snížením kvality obsahu. Panu Ostrému se asi podařilo oslovit jiné publikum než to, které poslouchalo stanici Praha před jeho nástupem. Myslím si, že povídání s celebritami  a  s doprovodem populární hudby ze šedesátých let zvládnou dobře i soukromí vysílatelé a že za to není třeba utrácet povinné koncesionářské poplatky. Co se panu Ostrému „povedlo“, že posluchači hojně oplodňují vysílání svými telefonáty a e-maily. Tak hojně, že je to vysílání k neposlouchání.

Lukáš Hurník: Změny, které proběhly  v lednu na Vltavě  a proběhnou na Praze,  jsou slučitelné s těmi, které proběhly na Radiožurnálu. Je to součástí jedné myšlenky.: Učinit ze tří stanic Českého rozhlasu jeden celek, který plní vůči posluchačům  ty služby, které od nich posluchači za nynějšího stavu stanic Českého rozhlasu očekávají.  To znamená, že očekávají od Radiožurnálu, že budou informováni,  od Prahy že se ocitnou v sociální sounáležitosti s vlastními lidmi a že jim bude porazeno v různých problémech a u Vltavy že najdou kontakt s kulturou a duchovními věcmi.

komentář TN:   Na veřejné schůzi Rady ČRo vyslovil pan Hurník myšlenky, o vzájemném doplňování programů všech tří celoplošných stanic. Bohužel dost velké zkreslení spočívá v tom, že posluchači komplementaritu programů těchto stanic neočekávají. Český rozhlas jim toto rozdělení nutí, aby uhájil před zákonodárnými orgány svou existenci. Rozhlas není televize, pokrytí všech tří stanic českého rozhlasu na území republiky není stejné. Rozhlasové přijímače neprocházejí tak prudkým vývojem jako přijímače televizní. Od doby tohoto záznamu se však situace změnila v tom, že Český rozhlas vynakládá větší úsilí na různé doprovodné projekty na internetu a patrně obsah vysílání ve zvuku už mu nepřipadá tak důležitý. Z Českého rozhlasu mizí rozhlasoví redaktoři, kteří se buď dostávají do vedlejších pozic, nebo odcházejí úplně. U mikrofonu jsou nahrazováni divadelními celebritami, hledající v rozhlase přivýdělek a uvnitř rozhlasu jsou nahrazováni marketingovými pracovníky, kteří mají pomocí internetu přesvědčit mladší občany, že takhle je to všechno správně. Dlužno podotknouti, že pan Hurník patří k těm slušným lidem, kteří rozhlasovou profesi ovládají. Jenže také asi musí mezi těmi „píáristy“ bruslit, jak to jde.

Peter Duhan: Velmi bude záležet na tom, jak budou s názvem Dvojka pracovat především moderátoři. Jaké slogany se vytvoří a s jakou láskou k tomu titulu, jak se s ním budou mazlit.  Aby to bylo přesvědčivé, budou to prodávat oni.  Jestli posluchači přijmou jejich lásku k Dvojce,  tak je jasné, že ta Dvojka se ujme.  Tam já problém skutečně nevidím.

komentář TN:   Vnutit moderátorům lásku k názvu Dvojka se podle mého názoru nepodařilo.  Název Dvojka se mezi posluchači neujal. Staniční znělky a upoutávky znějí už od počátku nepříjemně. Samozřejmě, že tento hloupý název používají v rozhlase všichni.  Ti starší vědí, že se to „musí“, aby nebyly nepříjemnosti - tak jako za socialismu se v rozhlase „muselo“ zase něco jiného. Celebritám to je jedno, ty jsou zvyklé z divadla hrát svou roli. A těm mladším tradice už nic neříká. Jenže, milý pane Duhane, problém s hloupým názvem Dvojka je do dnes a ani za tři roky si „to nesedlo“ stejně jako „si nesedlo“ programové schéma Dvojky.

Jaromír Ostrý:  My jsme v tomto ohledu udělali také, co jsme mohli. Hlasem stanice se stal Václav Postránecký, který v tom testu vyšel také skvěle jako člověk, kterého naši posluchači oceňují jako vzdělaného, inteligentního, rozumného, populárního člověka.  Ten jeho hlas tomu dodává takovou zvláštní chuť toho kulišáctví, co on má v očích. Čili to možná také lépe charakterizuje tu mnohobarevnou stanici, která cílí na  mnoho skupin a má mnoho žánrů.  Je to asi v této chvíli nejpestřejší stanice na trhu.

komentář TN:   Hlas Dvojky pan Postránecký se tedy opravdu nevydařil. V prvních měsících, kdy ho pan Ostrý pouštěl posluchačům několikrát za hodinu, aby si zvykli, ale nepůsobil  jako  inteligentní a rozumný člověk, ale jako stařík, který láká před školou děti na pytlík bonbonů.  Naštěstí tuto hroznou znělku, možná i pod tlakem uvnitř rozhlasu, pan Ostrý po několika měsících téměř stáhl a nahradil ji příjemnějším hlasem Dany Černé.  Na pana Postráneckého není možno se ze žádného důvodu zlobit. Znělku jistě natočil pouze jako jakoukoli jinou zakázku v rozhlase, mluvil tak, jak po něm chtěli. Ta znělka spíš charakterizovala ubohost pana Ostrého.

■     ■

A nyní věnujte, prosím, 28 minut tomu, abyste si připomněli, jak to tehdy před třemi roky, 27. ledna 2011 skutečně bylo. Zvuková nahrávka je realizována jako video. Na monitoru si můžete vždy přečíst, kdo hovoří.