Rada Českého rozhlasu odpověděla na dopisy spolku SLOVO O SLOVĚ
dopis č. 1 spolku Slovo o slově viz - Otevřený dopis Radě Českého rozhlasu – podnět k prošetření
dopis č. 2 spolku Slovo o Slově viz - Odpověď spolku Slovo o Slově na stanovisko vedení ČRo
k Otevřenému dopisu SoS
odkaz http://www.rozhlas.cz/rada/stiznosti/_zprava/spolek-slovo-o-slove-unor-2014--1320816
pátek 28. února 2014
čtvrtek 20. února 2014
Výstava Meteoru je zpět v Praze
17. 2. 2014 napsal Jakub Hritz na webu stanice ČRo Dvojka
Výstava Meteoru je zpět v Praze
Výstava tak prověří nejen vaše znalosti o životě českých vědců, ale umožní vám nahlédnout i do soukromí takových velikánů vědy jako jsou: Jiří Grygar, František Koukolík či Václav Pačes.
Navštívit ji můžete v budově TJ Sokol I. Smíchov, Plzeňská 27, Praha 5 až do 26. března.
Zobrazit místo Budoucnost začíná teď na větší mapě
Výstava Meteoru je zpět v Praze
Slavnostní vernisáž otevřela výstavu Meteoru - Budoucnost začíná
teď aneb takhle vědce neznáte, která se vrací z Brna, kde zaznamenala velký
úspěch, do Prahy. Nenechte si ujít příležitost na vlastní oči vidět české vědce
na velkoformátových fotografiích. Šanci máte jen do 26. března.
Netradiční výstava představuje celkem padesát významných vědců, kteří
spolupracují dodnes s pořadem Meteor. U každé osobnosti nabízí pět snímků z
osobního života na téma „Co jsem dělal v roce 1963, 73, 83, 93, 2003“ a jeden
velkoformátový snímek, vytvořeným profesionálním fotografem. Poslední fotografie
kreativně zvolenými atributy ilustruje povolání snímané osobnosti (archeolog -
kost, astronom - dalekohled, atp.). Základní myšlenkou výstavy je totiž
připomenout, že vědci jsou také lidé, a že bez nich by Meteor nikdy nemohl být
tím, čím je. Výstava tak prověří nejen vaše znalosti o životě českých vědců, ale umožní vám nahlédnout i do soukromí takových velikánů vědy jako jsou: Jiří Grygar, František Koukolík či Václav Pačes.
Navštívit ji můžete v budově TJ Sokol I. Smíchov, Plzeňská 27, Praha 5 až do 26. března.
Zobrazit místo Budoucnost začíná teď na větší mapě
Následně expozice poputuje v dubnu do Karlových Varů, v
červnu na Akademii věd ČR a v říjnu na Jihočeskou univerzitu v Českých
Budějovicích. Další místa jsou k jednání. Třeba přijedeme právě k vám. Více
informací najdete na stránkách Dvojky.
Autor: Jakub Hritz
úterý 11. února 2014
Posluchač je pro vás plebs?, ptá se posluchačka vedení Českého rozhlasu
11. 2. 2014 napsala posluchačka Jaroslava v diskusi na webu stanice Dvojka v rubrice „Váš názor nás
zajímá“
Dobrý den, tedy nevím,
jestli jsem to správně pochopila. Vy než byste pokračovali v něčem, co vyhovuje
- to zn. že je možné vyhledat určitý pořad podle názvu - uděláte změnu k
horšímu a vymažete i to, co bylo dosud vyhovující? A předpokládám, že to
zdůvodníte přáním posluchačů. Čili přirovnání: někdo se řízne do prstu a aby mu
z rány netekla krev, neléčíte ránu na prstu, ale amputujete mu ruku. Vymažete
něco, co někdo vytvořil, čemu věnoval čas a co fungovalo. To nedokážete slušně
odpovědět, z jakého důvodu nelze pokračovat v něčem, co je zavedeno a co
vyhovuje? (Odpověď není, že jste rozhodli.) Asi ne, zrovna tak, jako jste
nedokázali odpovědět na můj dotaz a uchýlili se k výmluvám na směrnice a
nařízení a k demagogii (procenta slova a hudby jsou stanovena na jaký časový
úsek? Na rok, měsíc, den, hodinu, minutu, vteřinu?, musí se kvůli puštění
tisíckrát opakované písničky přerušovat host právě ve chvíli, kdy se ve
vysvětlování nějakého problému dostává k jádru věci? Tím nejsprostším způsobem
se mu dá najevo, že co říká, má menší váhu než je nějaká "
odrhovačka"! Že se posluchač už konec nedozví, s tím si hlavu nelámete!)
Proč tam tedy hosty zvete, když jim skáčete do řeči. A jejich projev je kultivovaný,
a kdyby dostali čas, logicky by vysvětlili celou věc. Nebo se jich na konec
zeptáte, když hraje hudba a posluchač je plebs, který má zůstat nepoučen?
Moderátorka hosta neposlouchá, asi ani nemůže při současném "proudu“, když
musí vyzývat posluchače k dotazům, na které se pak neodpovídá,(hlavně
volejte...), nebo chce hovořit hlavně ona i když nemá o čem, aby se
zviditelnila - musí se prosadit. Sama si své vysílání neposlechne, její šéf to
neposlouchá také - jinak by ji musel na takový nedostatek upozornit. Nenuťte to
tedy poslouchat platící posluchače! Zajímají nás ucelené pořady o něčem, které
mají začátek a konec. A když je možnost si takový pořad jednoduše vyhledat v
iRadiu, zrušíte to, abychom museli poslouchat i ten balast! A aby se to
zpříjemnilo, ještě se hudba pouští víc nahlas než slova. Tak musíme neustále
zeslabovat zvuk při hudbě a zesilovat při řeči. Dojděte se zeptat na ušní, jak
nám "prospíváte" a jak je úspěšná léčba při poškození sluchu hlukem!
Na jednu stranu se snažíte dělat reklamu a přilákat posluchače - jak jsem ze záznamu besedy s vedením zjistila, tak dokonce hostíte a provádíte budovou posluchače, kteří se bezostyšně přiznají k tomu, že neplatí rozhlasový poplatek.
Na druhou stranu vyloženě odbýváte a urážíte posluchače dosavadní, kteří věří, že "Váš názor nás zajímá". Nezajímá, nezajímají Vás ani posluchači. Zajímají Vás jen peníze, které k Vám proudí z rozhlasových poplatků. Takže ačkoliv pravidelně rozhlasový poplatek platili od zavedení jak moji rodiče, tak já od roku 1979, vidím, že jediné, co bude zajímat mě, je zrušení placení poplatku. Nebudu platit za něco, co nepoužívám. A nepoužívám proto, že poslech mi nepřináší radost, ani užitek, jen zdravý pohyb, když se ženu rádio vypnout, protože mě rozčiluje.
V tomto smyslu napíši dopis v papírové podobě p.
generálnímu řediteli, tak jak si to přál. Připomínky ze zdejší diskuse se dál
nedostanou, buď se neodpovídá vůbec, nebo vyhýbavě. A tato odpověď, na kterou
jsem zareagovala, pozbývá zdravého rozumu a jinými slovy říká: já Ti ukážu, zač
je toho loket! Tady vládnu já. 11.2.2014 18.08
sobota 8. února 2014
Odpověď spolku Slovo o Slově na stanovisko vedení ČRo k Otevřenému dopisu SoS
7. 2. 2014 zaslal spolek Slovo o slově
■ ■
Vážení
radní Českého rozhlasu,
na
internetu se objevila odpověď vedení Českého rozhlasu na náš podnět. Je plná
polopravd a manipulativních tvrzení. Byli bychom neradi, kdyby od nás zazněl
podobný tón a my bychom jej museli uvádět na pravou míru. Proto vám raději teď
v předstihu vysvětlíme, proč některá tvrzení pokládáme za nepravdivá,
případně manipulativní.
- Vedení Českého rozhlasu se ohrazuje proti našemu tvrzení, že v důsledku likvidace tří stanic (Česka, Šestky a Leonarda) klesla poslechovost nově zřízené stanice Plus, jež měla podle původního tvrzení vedení Českého rozhlasu naopak dosáhnout synergického efektu, jejž předchozí tři stanice nebyly s to naplnit. Podle nezávislé statistiky Radioprojektu klesl zájem o stanici u těchto kmenových posluchačů zhruba o jednu třetinu. Signifikantní pro nás je důraz vedení Českého rozhlasu, že v průběhu minulého roku učinil sondu cestou mappingových a evaluačních průzkumů, které měly potvrdit oprávněnost uskutečněných programových změn. Nehodláme se pouštět do diskuse o tom, do jaké míry tyto průzkumy jsou vypovídající, anebo ne. Nás spíš udivuje, že vedení Českého rozhlasu se opírá sociologické průzkumy, aby zdůvodnilo programové změny (podle nás k horšímu ve srovnání s rušenými stanicemi) u nové stanice Plus. Kdyby vedení Rozhlasu zmíněnou argumentaci jako základní používalo v případě Radiožurnálu anebo Prahy, tedy stanic orientovaných na většinového posluchače, stanic, které do jisté míry musejí svojí programovou náplní vycházet vstříc jeho vkusu a potřebám, nepozvedli bychom hlásku. Stanici mluveného slova, jíž nepochybně stanice Plus má být, však považujeme za stanici normotvornou, za stanici, která navzdory některým projevům většinovému vkusu má naopak tento vkus formovat, modifikovat, případně rozšiřovat, rozhodně se mu nepodbízet (a to ani v případě, kdy k tomu navádějí mappingové a evaluační průzkumy). Jedním slovem taková stanice má být inovativní a samozřejmě má být připravena podstoupit i určitá „tržní“ rizika. Sotva pak mohou být rozhodujícím faktorem stávající představy posluchačů. Posluchači ve svém názoru vycházejí z nabídky, jak ji dosud znají, těžko však mohou posoudit nabídku, která je až výsledkem programové kreativity rozhlasových profesionálů. U stanice mluveného slova předpokládáme, že to bude stanice po výtce politická. Přitom zjišťujeme, že praktická politika je tu zatlačována (vyvažována) infotaimentovými tématy, snad aby se posluchač politikou neunavil. Pomalu tu mizí solidní zahraničně politické zpravodajství, hlavně však zahraničně politická publicistika. V oblasti domácí politiky se tu stále častěji setkáváme s jejím personifikovaným pojetím v duchu „zlí hoši a hodní hoši“, namísto toho aby byla líčena jako střet idejí. Už vůbec se tu, až na některé vzácné výjimky, nesetkáváme s politickým vzděláváním, objasňujícím obecný smysl politiky, řešícím otázky veřejného či národního zájmu, obecného dobra a podstatu a rizika zastupitelské demokracie. A to už nemluvíme o naprostém zmizení politické dokumentární tvorby, jíž byla Šestka průkopníkem. Zplošťováním politických témat Český rozhlas tak přispívá k obecnému trendu, který se usídlil v české žurnalistice, líčící politiku v obrazech, potvrzujících přesvědčení většinové společnosti o tom, že politika je nevábné řemeslo, jemuž se slušný člověk musí vyhnout. Tak Český rozhlas i na vlnách stanice, která takovému trendu má naopak čelit a být v této oblasti stanicí normotvornou, tedy nepodbízet většinovému vkusu a pokoušet se jej naopak modifikovat, tuto neblahou praxi jen podtrhuje. Argumentace sociologickými sondami v tomto případě nemůže mít takovou relevanci, jakou jí vedení Rozhlasu přisuzuje. Stanice takového typu musí být jednoduše inovativní, a to i za cenu určitého „tržního“ rizika. V tom tkví podstata veřejné služby, již má Český rozhlas poskytovat, nabízet, co zatím neznáme, a je obecně prospěšné, a co trh není s to vlastními silami vygenerovat. Skutečnost, že se redaktoři v provozních pokynech pro PLUS (jež vedení rozhlasu, přesvědčeno o své světovosti nazvalo „guidelines“), dočtou, že souvisle mluvené slovo nesmí ve vysílání překročit stopáž 4 minut, spíš svědčí o tom, že se vedení Rozhlasu i v tomto případě pokouší hrát si za peníze koncesionářů na soukromého rozhlasového provozovatele.
- V souvislosti s rušením zmíněných tří
stanic zanikla i pracovní místa. Někteří z pracovníků byli převedeni do
nově vznikajících „center“, zbývající z nich byli nátlakem donuceni, aby
podepsali dohodu o rozvázání pracovního poměru. To je ta „dobrovolnost“,
jíž se vedení Českého rozhlasu zaklíná. Dobrovolně odešel šéfredaktor
stanice Česka. I to ale byla dobrovolnost podobná „dobrovolnému“ odchodu
jiného vynikajícího rozhlasového tvůrce, Hany Hikelové. Lží má být
tvrzení, že někteří z nich neměli dostatečné kvality. Byli jsme pilnými
posluchači zmíněných stanic a byli jsme vždy mile překvapováni, že při
současném stavu české žurnalistiky na těchto stanicích jsme svědky úrovně
přinejmenším evropské. A tak máme za to, že důvodem pro odchod jediného
redaktora, který se spolehlivě orientoval v politické a společenské
problematice Jižní a Střední Ameriky a který tak představoval unikum nejen
v Českém rozhlase, ale v české žurnalistice vůbec, byla jeho nadprůměrná
kompetence. O to drzeji zní prohlášení generálního ředitele, že hodlá
vytvořit post zpravodaje Českého rozhlasu z Jižní Ameriky. Tím to
neskončilo. Na sklonku roku 2013 se odehrávala další vlna propouštění z
Českého rozhlasu. Šlo o redaktory centra výroby. Tentokrát si vedení
Českého rozhlasu nehrálo ani na dobrovolnost odchodů, ani na nekompetenci
odcházejících. Důvodem byl věk, tedy důvod diskriminační. Dokladem toho je
rozhovor ředitele centra výroby Jiřího Mejstříka pro rozhlasový časopis Vlnění,
jejž poskytl přesně v době, kdy svým podřízeným sděloval onu radostnou
novinu, že se ve vedení rozhlasu rozhodli zrušit jejich místa, protože
jsou už moc staří. Zde výňatek z rozhovoru: „Otázka: Zmínil jste omlazení,
co máte na mysli? Jak byste vysvětlil ten pojem “omladit rozhlas“?
Odpověď: To je velmi prosté. Příklad: jestliže věkový průměr je například
sedmdesát, a já si myslím, že optimálně by měl být třeba padesát, je třeba
se postupně dostat na tento věkový průměr. Je zde spousta lidí, i vynikajících
tvůrců, kteří jsou už hluboko v důchodovém věku, a zatím to nevypadá, že
by odcházeli. Ale také ještě ani nemají vychované své nástupce. Čili mně
jde o to, aby se obnovil proces, kdy se postupně zapracovávají mladí lidé,
absolventi škol, do té specifické práce, kterou rozhlas představuje.“ Z
podtextu lze jednoznačně vyčíst, že není důležité, zda člověk svoji práci
dovede, zda odvádí kvalitní pořady, ale jeho věk. Když pomineme
nezákonnost takového zdůvodnění, je to přinejmenším projev cynismu a
nemravnosti. Nehledě k tomu, že to byla právě Šestka (a to už za jejího
prvního šéfredaktora Pavla Pecháčka), která se ujala a dala příležitost
celé řadě elévů, z nichž nakonec vychovala pro Český rozhlas vysoce
kvalitní a mimořádně zdatné redaktory.
- Nepochybujeme o tom, že bezprostřední
náklady na změnu loga, jak ukládají pravidla financování Českého rozhlasu,
byly vynaloženy z příjmů na reklamu. Nám ale jde o náklady, které tato
zcela zbytečná změna vyvolává (dalšími nakupovanými službami a produkty).
Ty jsou již hrazeny z peněz koncesionářů. Svým rozsahem a rádoby
vynuceností představují reálnou možnost finančních úniků. Navíc i peníze
z reklamy jsou součástí hospodaření veřejnoprávní instituce. Mohly by
nakonec snížit výšku koncesionářských poplatků.
- Vedení Českého rozhlasu tvrdí, že
restrukturalizace instituce je reakcí na soudobý vývoj společenský a
kulturní a že Rozhlas musí obstát v současném složitém mediálním
prostředí. Rádi bychom připomněli, že na složité mediální prostředí se
může odvolávat soukromý provozovatel rozhlasového vysílání. Český rozhlas
má zákonem zaručenu existenci a její finanční krytí i v sebesložitějším
mediálním prostředí. Jeho úkolem je plnit zadání media veřejné služby.
Tomuto zadání je podle našeho soudu stále více a více dlužen. Ve
skutečnosti restrukturalizace, kterou Rozhlas pod vedením Petera Duhana
uskutečňuje, nevede k úspoře provozních nákladů, jak tvrdí vedení Českého
rozhlasu. Rozsah vysílání se nijak nerozšířil. Jsou neustále kráceny
výdaje na program, ať už formou výrazného omezování spolupráce s externími
tvůrci, systematického nasazování repríz či rozšiřování pracovních úvazků
redaktorů, aniž jim je na výplatě přidáno, svědčí o tom, že provozní
náklady se nejen nesnižují, ale nekontrolovatelně bobtnají. Nadto
restrukturalizace, jak už jsme zdůraznili v našem dopise, není nic jiného
než skrytý návrat k systému, který se uplatnil v rozhlase v době
normalizace a který umožňoval efektivní způsob vnitřní cenzury. Formální
existence jednotlivých stanic bez jakékoli rozhodovací kompetence (ať už
jde o náplň programovou, tak o finanční řízení) to jen podtrhuje.
- Připomínáme, že zavedení samostatných
stanic s vlastním rozpočtem zaručujícím jim ekonomickou nezávislost i na
vedení ČRo, a disponujících samostatností v programové tvorbě, bylo na
počátku 90. let minulého století dílem generálního ředitele Vlastimila
Ježka. Touto cestou vytvořil uvnitř Českého rozhlasu vhodné prostředí pro
redakční a tvůrčí nezávislost, nezbytné to podmínky pro kvalitní fungování
media veřejné služby.
- Podle generálního ředitele Petera Duhana
měl Český rozhlas zrušením tří zmíněných stanic a nahrazením jich stanicí
Plus ročně ušetřit zhruba 20 miliónů korun. Předpokládali jsme, že tuto
částku Český rozhlas využije na zlepšení zpravodajství a uměleckou tvorbu
tak, jak bylo Radou schváleno v předložené koncepci. Nebo že se
použije na rozjezd čtyřhodinového ranního vysílání stanice Plus aniž by
musel kdekoli své výdaje krátit. Tím by se dostal na úroveň výdajové
hladiny v době, kdy existovaly zmíněné tři stanice a v sumě představovaly
vysílání 13 až 14 hodin původního mluveného slova denně. O to větší je
naše překvapení, že Český rozhlas nic neušetřil (rozpočty na roky 2013 a
2014 to dokazují) a že musel přistoupit k již zmíněnému plošnému rušení
pracovních míst v centru výroby, aby získal prostředky ke zřízení
obdobných pracovních míst v centru zpravodajství a pokryl tak ranní vysílání
stanice Plus. Protože ani to nestačilo, osekal stávající program, zkrátil
délku jednotlivých pořadů, samozřejmě na úkor jejich kvality. Systematicky
nasazuje reprízy. Rozšířil pracovní náplně kmenových redaktorů, aniž jim
přidal na výplatě. V očekávání, že dosavadní pracovní výkon navýší třeba i
na dvanáct hodin denně. Je nabíledni, že takto vynucený nárůst intenzity
práce se dál podepíše na kvalitě odváděných a odvysílaných pořadů.
- Vzdor tomuto stavu vedení Českého
rozhlasu nic nebránilo, aby na sklonku roku 2013 nakoupilo nesmyslné
množství kancelářského nábytku za 14 miliónů korun, ačkoli před několika
málo lety v důsledku rekonstrukce budovy Českého rozhlasu došlo ke
kompletní obměně nábytku. Tak se nyní nuceně z kanceláří stěhuje dosud
kvalitní nábytek a likviduje se, jen aby bylo kam nastěhovat onu masu toho
nově nakoupeného. Další milióny, obáváme se, že jde o desítky miliónů, se
utratily na sklonku roku 2013 za flotilu nikomu nepotřebných osobních aut.
To vše s odůvodněním, že v roce 2013 ČRo dosáhl značného přebytku a že by
z něho musel platit daň z příjmu.
- Uvádíme zde tuto skutečnost, abychom
demonstrovali neschopnost vedení Českého rozhlasu optimálně řídit finanční
toky (ostatně již třetí ekonomický ředitel za dva roky svědčí o značné
personální nekompetenci ředitele Petera Duhana s důsledky pro ekonomiku
Rozhlasu). Vede k ořezávání výdajů spojených bezprostředně s programovou
tvorbou a současně k plýtvání. I když si nemyslíme, že jde jen o „nevinné“
plýtvání. Tyto zdánlivě „žádoucí“ nákupy vytvářejí opět ohromný prostor
pro korupci. Obáváme se, že tu již nejde jen o nezpůsobilost vedení
Českého rozhlasu finančně tuto organizaci řídit, ale i o selhání Rady
Českého rozhlasu. Zcela tu přehlíží uvedené a velice varovné signály.
Obáváme
se, že vnitřní situace Rozhlasu je natolik kritická, že vyžaduje rázný zásah.
Zejména pak v oblasti finančního řízení cestou podrobného auditu. Jsme
přesvědčeni, že tu neselhává jen vedení Českého rozhlasu, ale že vy sami svou
odevzdaností jste zcela rezignovali na obhajobu zájmů koncesionářů a jejich
peněz. Doufáme, že přestanete pasivně přihlížet tomu, jak je pod vedením Petera
Duhana doslova rozvraceno dílo, které po sobě zanechali ředitelé Vlastimil
Ježek a Václav Kasík. Vyzýváme vás, abyste začali jednat přímo a nekopírovali
pouze stanoviska vedení ČRo. Pomohlo by tomu např.
uspořádání veřejné debaty za přítomnosti vedení ČRo a veřejnosti. Takový postup
ostatně vychází i ze statutu Rady ČRo.
S pozdravem
Výbor spolku
SLOVO O SLOVĚ:
Jan Payne
Zdeněk Řeřicha
Josef Zemek
Milan Haluška
V Praze
dne 6. února, 2014
sídlo spolku Slovo o slově: Budečská 1169/39, Vinohrady, 120 00
Praha
e-mail: slovooslove@volny.cz
středa 5. února 2014
Vedení Českého rozhlasu odpovídá na stížnost Slovo o slově
29. 1. 2014 publikováno na serveru Mediaguru
REAKCE VEDENÍ ČESKÉHO ROZHLASU NA OTEVŘENÝ DOPIS OBČANSKÉHO SDRUŽENÍ
SLOVO O SLOVĚ ZASLANÝ RADĚ ČESKÉHO ROZHLASU DNE 14. LEDNA 2014
Dne 14. ledna 2014 byl Radě Českého rozhlasu
občanským sdružením Slovo o slově zaslán formou Otevřeného dopisu podnět k prošetření fungování ČRo. Tento dokument zpochybňuje veřejnoprávní službu ČRo, restrukturalizační změny, rušení
stanic, programovou skladbu nové stanice Plus i ostatních stanic, organizační změny v
instituci, personální politiku i hospodaření s finančními prostředky rozhlasu.
Tento Otevřený dopis je, více než konkrétně,
psán emotivně s řadou osobních invektiv, vedených proti současnému generálnímu řediteli. Je
pochopitelné, že v nás vzbuzuje pocit, že jde o podnět zcela účelový a související s očekávanou
volbou nových radních Českého rozhlasu. I proto, z pozice vedení této veřejnoprávní instituce, nemůžeme
nechat výše uvedený podnět k prošetření bez odezvy. Cítíme jako svou povinnost reagovat na
zmíněné výtky, a to jak z hlediska profesního, tak z hlediska osobního.
Český rozhlas je na začátku
roku 2014 plně stabilizovaným, sebevědomým, finančně zdravým, dynamickým a moderním médiem veřejné služby a
v porovnání s rozhlasy veřejné služby ve vyspělých evropských demokraciích zcela
obstojí. Na půdě Evropské vysílací unie je ČRo považován za silnou a úspěšnou členskou organizaci. Na domácí mediální scéně pak v posledních
dvou letech postavení Českého rozhlasu
jednoznačně posílilo. Nárůst podílu
na trhu, výstupy z mappingových i
evaluačních průzkumů, zpětná posluchačská vazba či celkové období „bez
závažných kauz“ toto konstatování jen
potvrzují. Za výše uvedenými fakty stojí bezesporu i úspěšně zvládnutá restrukturalizace, která byla Radou ČRo
schválena a proběhla v letech 2012 a 2013. Po celou dobu restrukturalizačního procesu byla Rada ČRo
průběžně informována a svými usnesení ho na svých zasedáních vzala na vědomí.
Negativní závěry o nepříznivém dopadu restrukturalizace,
posluchačské nespokojenosti a finančních nesrovnalostech, na které Otevřený dopis
poukazuje, jsou zcela nepravdivé a jsou v rozporu se současnými výsledky Českého rozhlasu.
Netušíme, jak pisatelé Otevřeného dopisu došli k přesvědčení, že ČRo není funkční organizací.
Rádi bychom proto tyto jejich jednotlivé domněnky uvedli na pravou míru.
Pisatelé kritizují současné vedení Českého
rozhlasu v několika oblastech. Jednou z nich jsou programové změny a změny na úrovni
rozhlasových stanic - zánik tří stanic (ČRo Leonardo, ČRo Radio Česko, ČRo 6) a jejich nahrazení stanicí
mluveného slova ČRo Plus. Koncepce stanice mluveného slova byla Radě ČRo předložena vedením rozhlasu v
říjnu 2012, na listopadové veřejné schůzi pak byla Radou schválena. Jednalo se o největší úpravu
programové nabídky posledního desetiletí a je tak logické, že měla také své odpůrce. Z výsledků
výzkumů ale bylo zřejmé, že vzhledem k dosud dominantní roli poslechu rádia v rámci
analogového vysílání pociťovali posluchači čistě digitálních stanic jako výrazný handicap, že tyto programy
nejsou takto dostupné. Výzkumy také ukazovaly na překryvy zájmů posluchačů obsahově
náročnějších programů. Např. posluchače
ČRo 6 zajímaly obecně kognitivně
zaměřené programy, popularizace vědy apod., soustředěné na ČRo Leonardo. V září 2013 byla realizována první výzkumná
sonda s posluchači ČRo Plus, která ukazovala, že zvláště mezi posluchači mladší střední generace je
programový koncept ČRo Plus přijímán pozitivně – byť s připomínkami k některým částem programu,
které se dosud ustalují ve formě i obsahu. U většiny ostatních stanic došlo k zpřesnění jejich
charakteru a programových schémat tak, že se navzájem doplňují. Postupně byly
odstraňovány programové překryvy a přežité či neúspěšné programové formáty. Cílem bylo a je vytvoření kvalitní
programové nabídky pro co nejširší okruh posluchačů. To vše při samozřejmém respektování zákona č.
484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, Statutu ČRo, Etického kodexu a obecně veřejné služby, kterou ČRo
naplňuje.
Veškeré podstatné změny v
programu byly podloženy relevantními výzkumy, testováním hudby, analýzou vlastního vysílání jednotlivých
stanic a mappingovými a evaluačními studiemi. Pro roky 2012 a 2013 byly nastaveny programové
priority, které byly naplněny. Vývoj poslechovosti, který má stoupající trend, jasně ukazuje, že programové
změny byly správné. Díky vzniku Centra
zpravodajství zajištěno efektivnější
fungování zpravodajství. Odstraněny byly duplicity při pokrývání událostí, umožněno bylo důslednější plánování a
důkladnějšího „vytěžení“ tématu pro všechny stanice ČRo. Kromě toho byly stanoveny jasné odpovědnosti u
jednotlivých procesů a byla zavedena jasná pravidla a standardy práce žurnalistů. Vznikem Centra
zpravodajství došlo k lepší koordinaci práce, možnosti výměny příspěvků a informací a k
efektivnějšímu nastavení zpravodajské agendy. Zavedeny byly také jednotné technické standardy. V neposlední
řadě musíme zmínit zvýšení efektivity při vynakládání finančních prostředků na zpravodajství a
aktuální publicistiku.
Cílem změn v oblasti programu
a vysílání bylo vytvoření tří programových center tak, aby došlo k oddělení vysílání od výroby. Bylo tím
zajištěno zprůhlednění, zefektivnění a zjednodušení celého výrobně-vysílacího procesu. Zároveň tak bylo možné
stanovit jasné odpovědnosti za jednotlivé procesy. Díky novému systému programových
center se tak stanice mohou koncentrovat jen na to, co a jak svým posluchačům předkládají, a to
bez zátěže produkčních, organizačních a dalších činností, které s výrobou pořadů souvisejí. Soustředění
odborných redaktorů, dramaturgů a produkčních do jednotlivých specializovaných center umožnilo
koncentraci sil, myšlenek, racionální výměnu zkušeností, vzájemné tvůrčí obohacování a ve
svém důsledku lepší koordinaci činností a s ní související efektivnější využívaní finančních
prostředků. Důrazně odmítáme tvrzení, že
centralizací finančních prostředků došlo
ke zrušení nebo oslabení programové nezávislosti jednotlivých stanic. Je to
tvrzení nelogické. Můžeme se pouze
domnívat, že za ním mohou stát lidé, jimž samostatné rozpočty vyhovovaly z důvodu menší
kontrolovatelnosti finančních toků, nikoliv však „řadoví posluchači“.
Co se týče kritiky personální situace v Českém
rozhlase, ani zde nemůžeme souhlasit. Generální ředitel Peter Duhan již před zahájením
restrukturalizace informoval, a to nejen Radu ČRo, ale také širokou veřejnost, o plánu snižování počtu
zaměstnanců, a to právě z důvodu větší efektivity organizace jako takové. V Otevřeném dopise
jsou účelově zmiňována jména bývalých zaměstnanců ČRo, kteří však z rozhlasu odešli zcela dobrovolně
nebo jejich kvality na těžkou úlohu při přerodu ČRo nedosahovaly. V současné době má Český rozhlas stabilní a
kvalitní tým zaměstnanců, kteří ochotně přispívají
k přechodu od starého k novému.
Za nejvážnější pak z našeho
pohledu považujeme očerňování vedení Českého rozhlasu a útoky na čestné jednání jeho členů. Ostře se ohrazujeme
proti informacím o vyvádění financí z Českého rozhlasu, jeho „privatizování“ či tunelování. A
to ať v souvislosti s jeho rebrandingem nebo provozem organizace.
Finanční prostředky, vynaložené na změnu
loga Českého rozhlasu, byly alokovány nikoli z koncesionářských poplatků, jak kritici píší, ale pouze z příjmů za
reklamu. Logo Českého rozhlasu bylo
měněno po sedmnácti letech a jeho změna byla nevyhnutelná. Stejně, jako se
změnil a posunul kupředu Český rozhlas, bylo nutné tuto změnu evokovat také v
posluchačích. Výzkumy ukazovaly na potřebu
rebrandingu vzhledem ke klesající znalosti toho, které stanice a s jakým
zaměřením patří pod značku Český rozhlas
a celkové nepřehlednosti používaných grafických prvků. Český rozhlas na základě výzkumu po několik let opakovaně
ověřoval tyto faktory jak z hlediska pojmenování stanic, tak z hlediska jednotného loga. Současná podoba
loga byla testována před zavedením a byla vybrána varianta, která byla posluchači hodnocena z
různých aspektů nejlépe. Tyto finanční prostředky se Českému rozhlasu
jednoznačně vrací ve vnímání posluchačů. Sjednocení logotypů jednotlivých
stanic vysílá do společnosti signál o
silné, jednotné a moderní instituci, která přináší moderní a kvalitní zpravodajství a programy.
Jak bylo výše uvedeno, díky restrukturalizaci
se Českému rozhlasu daří snižovat provozní náklady. V roce 2013 byla nově zřízena Oddělení
controllingu a Oddělení centrálního nákupu, která přispívají ke kontrole a snižování nákladů ČRo. Současné vedení Českého rozhlasu tak dbá na
efektivní nakládání s rozhlasovými
poplatky. Ačkoli žijeme v demokratickém státě, kde každý má právo na svůj svobodný názor, nepodložená tvrzení
občanského sdružení Slovo o slově musíme považovat za očerňující a protiprávní. Český rozhlas v tuto
chvíli v reakci na takovou pomluvu zvažuje právní kroky.
Vedení Českého rozhlasu je
připraveno nadále pokračovat se svými posluchači v plnohodnotné diskusi o fungování organizace a programových
změnách, které vycházejí z výzkumů a programových
preferencí posluchačů tak, aby byli se službami ČRo co nejvíce spokojeni. Chápeme, že probíhající změny mohou někomu vadit, ať z
důvodu osobních finančních či jiných zájmů či neochotě zvykat si na nové věci. I Český
rozhlas, coby médium veřejné služby, však musí reagovat na společenský a kulturní vývoj a obstát ve
složitém mediálním prostředí.
Z výše uvedeného je zřejmé, že
cílem otevřeného dopisu občanského sdružení Slovo o slově je účelový a neopodstatněný útok na vedení
instituce a snaha záměrně destabilizovat Český rozhlas.
V Praze 28. ledna 2014
Mgr. art. Peter Duhan,
generální ředitel Českého rozhlasu
Mgr. René Zavoral,
náměstek generálního ředitele pro program a vysílání
Bc. Jan Menger, náměstek
generálního ředitele pro regionální vysílání
Ing. Michal Koliandr,
náměstek generálního ředitele pro správu a provoz
Ing. Jiří Svoboda, náměstek generálního ředitele pro
strategický rozvoj odkaz http://www.mediaguru.cz/aktuality/vedeni-cro-odpovida-na-stiznost-slovo-o-slove/#.UvJ7RmJ5OSq
neděle 2. února 2014
O osvojení vlastní řeči, o kvalitě slov a smyslu dorozumívání
zvukový záznam pořadu stanice Český rozhlas Vltava ze dne 1. 2. 2014
O způsobu, formě a obsahu
řeči hovořil filozof a estetik Antonín
Mokrejš ve Vltavském poledníku 1. února 2014 na stanici Český rozhlas Vltava.
Tuto půlhodinovou krátkou
přednášku by si měli povinně vyslechnout šéfredaktoři všech stanic Českého
rozhlasu, aby mohli fundovaněji přemýšlet o úpadku české řeči v Českém rozhlase.
Je to i zajímavý podnět pro posluchače,
aby si uvědomili, co mají čekat od
Českého rozhlasu a když to tam nenacházejí, tak to stále vyžadovat a
nespokojovat se se stále se snižující jazykovou i obsahovou úrovní pořadů
Českého rozhlasu.
odkaz na zvukový záznam
pořadu v iRádiu Českého rozhlasu:
Děkujeme posluchačce paní
Mileně Svobodové za upozornění na tento pořad.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)