Přátelské setkání členů Klubu posluchačů a s pracovníky Plusu

15. 1. 2015 napsali Roman Elner, Libor Pátý na webu stanice Český rozhlas Plus

Galerie Vinohradská 12 se stala 8. listopadu 2014 místem přátelského setkání členů Klubu rozhlasové analytické publicistiky s tvůrčími pracovníky stanice ČRo Plus. Oběma stranami ve výsledku oceňované a přínosné setkání přineslo po měsících opět vítanou možnost tváří v tvář si formálně i neformálně pohovořit s rozhlasovými pracovníky známými jen po hlase a dozvědět se od nich o přítomnosti a budoucnosti nejen publicistických pořadů stanice Plus, ale i o směřování celého Rozhlasu.

Setkání proběhlo na pozvání pan šéfredaktora stanice Plus Daniela Rause v nedávno vzniklém prostoru Galerie Vinohradská 12, která rozhodně nepostrádá genia loci. Setkání se zúčastnilo 15 členů Klubu, řada z nich mimopražských. 

V první části setkání se členové Klubu zabývali prací jádra Klubu a přípravou diskuze s pracovníky rozhlasu. Zaznělo i vystoupení Libora Pátého věnované otázce poslání a úloze rozhlasu v naší rychle se rozvíjející společnosti i s apelem na návrat k rozhlasovým kořenům a inspirativním tradicím rozhlasové tvůrčí práce. V druhé části setkání, kdy mezi posluchače přišli spolu s Danielem Rausem redaktoři Martina Mašková, Daniela Vrbová, David Hertl, Jan Burda, Alexandr Tolčinský, Ivan Štern a Jan Sedmidubský, byla ústředním tématem debata o budoucím uspořádání stanice. Redaktoři vystoupili se svými pohledy na současnou situaci při přípravě a realizaci jejich pořadů i s pohledem na budoucí dění. Ze všeho vyplynulo, že stanice je stále ještě jakýmsi „staveništěm“ se všemi neurčitostmi provázejícími podobu celodenní, celoplošné stanice mluveného slova – a že hybným impulsem všeho budoucího dění bude teprve zákonné schválení upravující vznik čtvrtého rozhlasového okruhu a tím pádem i příslušné finanční prostředky.  

Vedení stanice ani tvůrčí pracovníci nejsou tím rozhodujícím a určujícím činitelem dění. Pro řadového posluchače je ale jejich podíl na vysílání určující.Redaktoři vstřícně zodpověděli řadu dotazů od přítomných posluchačů a členů Klubu. Ti naopak vyslechli oceňující slova týkající se dosavadní práce a směřování Klubu, zejména pak posledního obsáhlého a pečlivě členy Klubu vypracovaného hodnocení pořadů stanice Plus. Vedení i jednotliví pracovníci stanice si těchto hodnocení váží a čerpají z nich i zajímavé podněty. V této práci ve prospěch zlepšování kvality vysílání stanice by měl Klub pokračovat v neztenčené míře i nadále. Vše ukázalo na to, že od jara minulého roku trvající nejasnosti ve vztazích mezi Klubem a Rozhlasem již odeznívají a Klub se znovu stává vítaným partnerem stanice a především řadových pracovníků, rozhodně nesvázaných jen s bývalou stanicí ČRo 6. 

V závěrečné části setkání na diskuzi navázaly i přímé rozhovory z očí do očí posluchačů s redaktory. Setkání bylo zakončeno pocitem obnovení součinnosti mezi Klubem a stanicí.
Členové Klubu srdečně děkují vedení Rozhlasu za vstřícnost při pořádaní setkání a po celý den přítomné a při setkání nápomocné rozhlasové stážistce Ireně Nosálkové. 

Roman Elner, Libor Pátý 

Podrobnější informace o Klubu najdete na:https://sites.google.com/site/klubrozhlasanalytpubl/home  
Kontakt:
David Klíma (koordinátor Klubu), krap2014@email.cz 

odkaz http://www.rozhlas.cz/plus/klubposluchacu/_zprava/pratelske-setkani-clenu-klubu-posluchacu-a-s-pracovniky-plusu--1440175

25. KONFERENCE ČLOVĚK A MÉDIA - 25 let po komunismu – kam jsme došli? Máme svobodná a nezávislá média?

Poznámky konference konference konané 23. 10. 2014 zapsal Josef Zemek na facebookovou stránku spolku SLOVO O SLOVĚ

■     ■

Ondřej KUNDRA • novinář, časopis Respekt

- rozdělil oněch 25 let na 3 období:
1. po revoluci - náklad Respektu před 25 lety byl 100 000
2. - média v cizích rukou – MFD patřila Němcům a mohla svobodně psát. Vlastníky zajímal jen výdělek
3. - média v českých rukou: vlastníci v nich prosazují své politickoekonomické zájmy
- Právo je „nezávislé“, ale také pod tlakem, neboť má málo inzerce

dnešní situace: 4 deníky dohromady čte půl milionu lidí

Lidové noviny mají vnitřní autocenzuru: jak mají psát o Babišovi? Každý den...
MFD: redakce se vyprázdnila.
Bakala nemá polit. ambice a nikdy nevolal do redakce, jak a co o něm mají psát.
Z novin mizí polit. zpravodajství kvůli obavám z autocenzury. A důležité je to, o čem noviny nepíší.
Novináři mají omezené zdroje – nikdo do nich nechce investovat, a když ano, tak proč? - není investor oligarchou?
V. Bělohradský se prý ptal: promění se Babiš v elitu, tj. bude kromě svých zájmů hájit i ty celospolečenské?
Penta se na Slovensku chová hůř než v ČR – proplétá tam byznys s politikou. Koupila SME, a ze MSE odešli novináři.
V ČR je to v novinách podobné, i když K Šafaříková v LN dělá špičkovou práci. Ta je znehodnocena nesmyslnými články v příloze Česká pozice u příležitosti Babišových šedesátin.

DISKUSE
Paní KARÁSKOVÁ se zeptala, zda u nás existuje něco jako disent. Moderátor David SMOLJAK to překroutil na „existuje cenzura?“
KUNDRA-  Ne. Někteří novináři se prožívají jako disentní – např. Echo vůči Babišovi
Radko KUBIČKO - Není, cenzura je definovaná jako činnost např. vládních orgánů a to se neděje. Ale dějí se jiné věci. Např. autocenzura počátkem 90. let byli novináři „pravicoví“. Působí i „mainstream“ - co do něj nezapadá, se neotiskne. Taková jsou i média veřejné služby.

DOTAZ - Je pryč doba, kdy tisk byl stranický?
KUNDRA - Přibývá novin, jež chtějí kritizovat, ale ne analyzovat. Stranické sekretariáty ale do novin nevolají – novináři by řvali.
Hana MARVANOVÁ - Nediskutuje se o tom, zda je etické, že politik vlastní média, ale omezují se výdaje stran na předvolební kampaň. Přitom billboardy nejsou nejúčinnější. Nejlepší předvolební kampaň je koupit si média.
KUNDRA - V ČR chybí mediální podnikatel dýchající za kvalitu novinařinu. Kdyby si na sebe novináři vydělali, přineslo by jim to svobodu. Když bude Babiš chtít koupit Novu, ÚHOS by mu to neměl dovolit.
KUBIČKO - Kontrola ÚHOS ano, ale zákaz vlastnění médií politiky ne. Kdyby Babiš ty noviny nekoupil, zkrachovaly by.

KARÁSKOVÁ nastínila problém: novinář líčí způsob provedení útoku, ale princip fungování zbran+ popíše nesmyslně.
KUNDRA - Novináři na svou práci mají málo času kvůli brzké uzávěrce. Na kvalitní práci nejsou peníze. Investigativa klouže po povrchu.

■     ■

Radko KUBIČKO • Český rozhlas Plus, editor a moderátor

Pořádnou žurnalistiku lze dělat jen v médiích veřejné služby, ale nedělá se tam.
Model médií veřejné služby vznikl v BBC kvůli elektronickým médiím, kam byl rozhlas zařazen.
Zlom (ve vývoji českých porevolučních médií) znamenala opoziční smlouva (1997-8). Dvě strany si rozdělily vliv v médiích (včetně soukromých – Nova). Strany začaly do mediálních rad posílat své bývalé politiky.
Pokračováním toho pak byla tzv. televizní válka /2000). Po ní si politici dali pozor na zasahování do médií.
Za Langra se separátně scházeli členové rady zvolení za ODS
Nejhorší doba médií veřejné služby byla za premiéra Paroubka, jenž si sám psal články.
Dnes je to jinak. Babiš ovládl soukromé noviny, zatím ne média veřejné služby, ale možná na to zatím jen nemá čas.

Média veřejné služby mají dost peněz z koncesionářských poplatků. Je to lepší než na Slovensku, ale horší než v Polsku. ČRo má na Ukrajině 2 lidi, polský asi 30 a BBC asi 50.
I. Langr chtěl ČRo a ČT privatizovat, naštěstí se mu to nepovedlo.
První soukromé rádio Alfa mělo velké plány na zpravodajství (taktéž Nova), ale právě ono se vytratilo. Pořádná žurnalistika byly Impulsy V. Moravce.

DISKUSE
Televize v ČR nemají investigativní programy (Reportéři a 168 hodiny jsou „odvar“). Skutečně investigativní programy řeší problémy. Ani Otázky V. Moravce je neřeší.
MARVANOVÁ - Strany jsou vazalské, člen rady je členem za stranu – domluveno. Rada jede na exkurzi do BBC za peníze ČT.
KUBIČKO - Jak se tedy má zajistit jmenování do rad? Dřív členové= nebyli navrhováni stranami, ale strany založily účelová občanská sdružení a jejich členy – své lidi – pak navrhly.
Dnes je to lepší než dřív, Babiš na tohle nemá čas.
Politici nemají potřebu zasahovat do ČT, neboť ta je nekvalitní a nekonfliktní – zpravodajství je spotřebitelská servis.
KUBIČKO -  Kdyby média veřejné služby měla garantovaný příjem ze státního rozpočtu, mohla by víc vysílat pro menšiny. Tak funguje např. Národní divadlo.
ČRo Plus přesvědčuje přesvědčené posluchače.

Mají média vychovávat?
MARVANOVÁ - Chybí nám dvouhodinové diskusní pořady, v té délce lze zachovat vyváženost. Takové pořady (Snění, Respektování) soukromá rádia vysílat nebudou.
KUBIČKO - vychvaluje 10minutové zprávy na ČRo Plus.
Rady se staly převodovou pákou.

■     ■

Hana MARVANOVÁ • právnička a politička

Úloha veřejnoprávnosti je v zákoně dobře popsaná, ale nedodržuje se to.
Původní rady neměly jako členy politiky, i když to v zákoně nebylo určeno. Byly vybrány osobnosti, pak s nimi byl pohovor,  zjišťující zda jsou s to hájit své názory i proti názorům jiných lidí, To se povedlo, ale vedení stran (i ODS) si to představovalo jinak.
Etapa opoziční smlouvy: původní poslanci už tam nebyli Ti dnešní pokládají obsazování rad podle polit. klíče za samozřejmé.
Mělo by existovat těleso odvozené od Rad, jež by hlídalo využití peněz v médiích veřejné služby, To, že v radách nemají být politici, do zákona patří.

odkaz https://www.facebook.com/groups/slovooslove/permalink/527976807333804/?comment_id=538895856241899&offset=0&total_comments=5

pozvánka na konferenci - odkaz http://www.clovekamedia.cz/konference/konference_2014_podzim.html

SEMINÁŘ KOMU SLOUŽÍ MÉDIA

(bodový obsah semináře konaného 29.9. 2014 na Filosofické fakultě Karlovy University, zapsal Tomáš Němec)

1.  Michael Fleischmann: Komu slouží soukromá média
1.1. Představuje se. Od 12 let žil ve Francii, jeho otec byl diplomatem 1. republiky. Po roce 1989 se vrací do České republiky
1.2. O zodpovědnosti. Ohrazuje se proti tomu, že je nazýván mediálním magnátem Není mediální magnátem, je zaměstnancem společnosti Lagardere, která působí v několika zemích a v České republice provozuje pět rádií. Lagadere je v České republice od roku 1990.  Manažeři vytvářejí obsah soukromého média. Akcionáři se zajímají o rozpočet a ne o program. Akcionáři se nezajímají o politické dění.
Zaměstnanci, kteří mluví na mikrofon, odcházejí po dvou letech do Českého rozhlasu, protože jsou unaveni tím, že jsou peskováni, že pracují v soukromém médiu a v Českém rozhlase  dostanou dvojnásobný plat.
1.3. Hovoří o rádiu BBC/Zet. Český rozhlas má zájem, aby tato stanice nevznikla. M. Fleischmann hovoří o pokutách, které tato stanice dostala. Lidé zvolení Parlamentem si v České republice uzurpují právo na informace. Zahraniční investice na mediálním  trhu odcházejí proto z České republiky..
1.4. Předvídá do 3 - 5 let vznik nového konsorcia českých podnikatelů, kde už Lagardère nebude.
1.5. Český rozhlas napodobuje soukromá rádia, místo aby byl sám normotvorný.

2. KAREL HVÍŽĎALA - Mediální kraina ve střední Evropě. Historické a oučasné pasti.
2.1. Kramerius, Guttenberg
2.2. Vznik bulváru. V Čechách 1926 Jiří Štříbrný
2.3. Veřejnoprávní média. Nesplňují kritéria, která by měla splňovat.

 1926 - vznik BBC. Rada nebyla politizovaná.

V Německu jsou ze zákona vyjmenované instituce, které posílají do mediální rady své zástupce. Členové rady a generální ředitel jsou odvolatelní jen soudem.

Úkoly veřejnoprávního média v Německu: a) Vytváření morálních autorit.
b) Vytváření sjednocujícího jazykového prostředí. c) Segmentovaný pluralismus.
Úlohy bulváru:  a) dává informace lidem, kteří nečtou,  b) poskytuje právní servis slabším sociálním skupinám,  c) uspokojuje virtuálně touhu po krvi,  d) má obsáhlou sportovní rubriku.

3. JOSEF ŠLERKA - Demokratizují technologie přístup k médiím ?
3.1. Příklad výbuchu při maratonu v Bostonu. na twitteru. Policie našla pachatele díky zveřejnění amatérských informací na twitteru. Rychlost šíření informací na sociálních sítích předbíhá oficiální média.
3. 2. Perspektivy: Nárůst občanské žurnalistiky... Pokud lidé nevěří mainstreamu, vzniká konspirace. Bulvár jako zpravodajský most.

4. JAN PAYNE - Role médií na rozhraní dvou sfér života
4.1. Představuje se. Je neurolog a filosof. V současnosti v jeho práci převládá filofofie. Učí lékařskou etiku na Lékařské fakultě Karlovy Univerzity.
4. 2. Mark Zuckerberg - soukromí už není pravidlem společenského chování.
Podle Payneho je soukromí podstatou budoucnosti
Payne dává do souvislosti své úvahy s myšlenkami Platóna a  Aristotela
oikos - dům, statek
Ze slova oikos je dnešní slovo ekonomie.
Řekové - spravedlnost jako ctnost
Oblast veřejná - polis
V komunismu se soukromé a veřejné vytrácelo.
Po Aristotelovi přišla doba helenismu - objevuje se křesťanství - důraz na soukromou sféru. Vztahy mezi člověkem a člověkem. V křesťanství se osobní vztahy nazývají království boží.
Jak se liší mravní a právní rovina - na veřejnosti se lže.
Češi se vyznačují tím, že lžou. Lež rozvrací soukromý svět.
Nevýhoda veřejnosti je v tom, že se v tom nedá žít. Bez osobních vztahů člověk páchá sebevraždu. Soukromí jsou citové hodnoty. Smysl života je povíce soukromá věc.
Dialog je cílem. Dialog se musí dít na veřejnosti. Média nám v tom mohou pomoci.

5. JAN BEDNÁŘ - Jakou editoriální politiku má BBC
5.1. Německá okupační správa zakazovala poslech BBC. Lidé si sdělovali, co v BBC slyšeli. Němci považovali vysílání BBC za válečnou propagandu.
5.2. Dokumenty BBC. Královská charta
Editoriální průvodce obsahuje principy editorské práce.

Na prvním místě je důvěryhodnost. Vědomě nebudu lhát. Důvěra není racionální.
Pravda a přesnost. Musí se vážit relevantní pravda. Musí to být řečeno jasným a srozumitelným jazykem.
Nestrannost. Celá šíře a rozdílnost názorů. Žádný důležitý aspekt nesmí být zamlčen.
Ztratí-li médium nezávislost, nemůže být nestranně.
Služba veřejnému zájmu. Poskytují prostor pro širokou veřejnou debatu.

6. IVAN ŠTERN - Jsou česká média opravdu hlídacím psem demokracie ?

6.1. Historický pohled. Odkazuje na Karla Sabinu a jeho časopis Lípa slovanská.
K. H. Borovský - Národní listy 1848.
6.2. Pouze pluralitní mediální trh je hlídacím psem demokracie.

Otevřený dopis členům Volebního výboru PSP ČR

6. 3. 2014 zveřejněno na serveru spolku SLOVO O SLOVĚ

OTEVŘENÝ DOPIS ČLENŮM VOLEBNÉHO VÝBORU PSP ČR

Volební výbor PSP

 Praha, 6. března, 2014

Vážení členové Volebního výboru PSP

Obracíme se na vás se žádostí, abyste zvážili možné další kroky ve věci řízení Rady ČRo a ČRo samotného coby média veřejné služby.

Důvod pro to, že se nyní obracíme přímo na vás, tkví v pro nás překvapujících reakcích na náš první otevřený kritický dopis a posléze i na druhý dopis uvádějící na pravou míru špatné pochopení některých předchozích tvrzení ze strany vedení Čro, s řadou emfatických útoků.

Byli jsme překvapeni tím, že závěr Rady ČRo týkající se našich kritických výhrad jde do ztracena: zákon údajně porušen nebyl a nic se tudíž nestalo. Kromě toho nám vedení ČRo vyhrožuje žalobou s tím, že jsme se dopustili utrhání na cti. Jak by asi dopadl ten, kdo by vznesl kritickou připomínku a byl zároveň zaměstnancem ČRo? Obáváme se, že takové počínání je v rozporu s principy platnými pro média veřejné služby v demokratické společnosti. Komu jinému jsme měli adresovat naši kritiku ČRo než Radě? Dopis týkající se média veřejné služby přece nemůže být tajný…

Hlavním důvodem odmítnutí naší kritiky pana ředitele Petera Duhana i Rady bylo to, že naše připomínky údajně postrádají podklady. Ovšem až do této chvíle jsme od nikoho nedostali pozvání k jednání a ani se nás na podklady nikdo neptal. Navíc řada argumentů v našem materiálu je naprosto věcných. Za těchto okolností je apodiktické tvrzení o tom, že pro svá tvrzení nemáme žádné důvody, zavádějící. Ukazuje jen, že na nápravě věcí v ČRo nemá Rada žádný zájem.

Obáváme se, že bude třeba důkladnější kontroly ČRo tak, aby toto medium veřejné služby bylo ochotno komunikovat s veřejností a aby Rada byla skutečně funkční. Prezentace kandidátů do Rady ČRo v minulých dnech k tomu ostatně přinesla řadu argumentů.

Přílohy:

1. dopis Radě ČRo

vyjádření vedení ČRo na webu bez adresáta

2. dopis Radě ČRo

vyjádření Právního oddělení ČRo adresované spolku SLOVO O SLOVĚ

vyjádření Rady ČRo adresované spolku SLOVO O SLOVĚ

Podepsáni:

doc. MUDr. PhDr. Jan Payne, PhD., předseda SLOVO O SLOVĚ

ing. Milan Haluška, člen výkonného výboru SLOVO O SLOVĚ

ing. Zdeněk Řeřicha, člen výkonného výboru SLOVO O SLOVĚ

Mgr. Josef Zemek, člen výkonného výboru SLOVO O SLOVĚ

Kontakt:

slovooslove@volny.cz

Budečská 39, 120 00 Praha 2

odkaz http://www.slovooslove.cz/dopis-clenum-volebneho-vyboru-psp-cr/

Odpověď Rady Českého rozhlasu na podněty spolku SLOVO O SLOVĚ

Rada Českého rozhlasu odpověděla na dopisy spolku SLOVO O SLOVĚ
dopis č. 1 spolku Slovo o slově viz - Otevřený dopis Radě Českého rozhlasu – podnět k prošetření
dopis č. 2 spolku Slovo o Slově viz - Odpověď spolku Slovo o Slově na stanovisko vedení ČRo 
k  Otevřenému dopisu SoS

odkaz http://www.rozhlas.cz/rada/stiznosti/_zprava/spolek-slovo-o-slove-unor-2014--1320816

Odpověď spolku Slovo o Slově na stanovisko vedení ČRo k Otevřenému dopisu SoS

7. 2. 2014 zaslal spolek Slovo o slově

 ■     ■

Vážení radní Českého rozhlasu,

na internetu se objevila odpověď vedení Českého rozhlasu na náš podnět. Je plná polopravd a manipulativních tvrzení. Byli bychom neradi, kdyby od nás zazněl podobný tón a my bychom jej museli uvádět na pravou míru. Proto vám raději teď v předstihu vysvětlíme, proč některá tvrzení pokládáme za nepravdivá, případně manipulativní.

1. Vedení Českého rozhlasu se ohrazuje proti našemu tvrzení, že v důsledku likvidace tří stanic (Česka, Šestky a Leonarda) klesla poslechovost nově zřízené stanice Plus, jež měla podle původního tvrzení vedení Českého rozhlasu naopak dosáhnout synergického efektu, jejž předchozí tři stanice nebyly s to naplnit. Podle nezávislé statistiky Radioprojektu klesl zájem o stanici u těchto kmenových posluchačů zhruba o jednu třetinu. Signifikantní pro nás je důraz vedení Českého rozhlasu, že v průběhu minulého roku učinil sondu cestou mappingových a evaluačních průzkumů, které měly potvrdit oprávněnost uskutečněných programových změn.  Nehodláme se pouštět do diskuse o tom, do jaké míry tyto průzkumy jsou vypovídající, anebo ne. Nás spíš udivuje, že vedení Českého rozhlasu se opírá sociologické průzkumy, aby zdůvodnilo programové změny (podle nás k horšímu ve srovnání s rušenými stanicemi) u nové stanice Plus. Kdyby vedení Rozhlasu zmíněnou argumentaci jako základní používalo v případě Radiožurnálu anebo Prahy, tedy stanic orientovaných na většinového posluchače, stanic, které do jisté míry musejí svojí programovou náplní vycházet vstříc jeho vkusu a potřebám, nepozvedli bychom hlásku. Stanici mluveného slova, jíž nepochybně stanice Plus má být, však považujeme za stanici normotvornou, za stanici, která navzdory některým projevům většinovému vkusu má naopak tento vkus formovat, modifikovat, případně rozšiřovat, rozhodně se mu nepodbízet (a to ani v případě, kdy k tomu navádějí mappingové a evaluační průzkumy).  Jedním slovem taková stanice má být inovativní a samozřejmě má být připravena podstoupit i určitá „tržní“ rizika. Sotva pak mohou být rozhodujícím faktorem stávající představy posluchačů. Posluchači ve svém názoru vycházejí z nabídky, jak ji dosud znají, těžko však mohou posoudit nabídku, která je až výsledkem programové kreativity rozhlasových profesionálů. U stanice mluveného slova předpokládáme, že to bude stanice po výtce politická. Přitom zjišťujeme, že praktická politika je tu zatlačována (vyvažována) infotaimentovými tématy, snad aby se posluchač politikou neunavil. Pomalu tu mizí solidní zahraničně politické zpravodajství, hlavně však zahraničně politická publicistika. V oblasti domácí politiky se tu stále častěji setkáváme s jejím personifikovaným pojetím v duchu „zlí hoši a hodní hoši“, namísto toho aby byla líčena jako střet idejí. Už vůbec se tu, až na některé vzácné výjimky, nesetkáváme s politickým vzděláváním, objasňujícím obecný smysl politiky, řešícím otázky veřejného či národního zájmu, obecného dobra a podstatu a rizika zastupitelské demokracie. A to už nemluvíme o naprostém zmizení politické dokumentární tvorby, jíž byla Šestka průkopníkem. Zplošťováním politických témat Český rozhlas tak přispívá k obecnému trendu, který se usídlil v české žurnalistice, líčící politiku v obrazech, potvrzujících přesvědčení většinové společnosti o tom, že politika je nevábné řemeslo, jemuž se slušný člověk musí vyhnout. Tak Český rozhlas i na vlnách stanice, která takovému trendu má naopak čelit a být v této oblasti stanicí normotvornou, tedy nepodbízet většinovému vkusu a pokoušet se jej naopak modifikovat, tuto neblahou praxi jen podtrhuje. Argumentace sociologickými sondami v tomto případě nemůže mít takovou relevanci, jakou jí vedení Rozhlasu přisuzuje. Stanice takového typu musí být jednoduše inovativní, a to i za cenu určitého „tržního“ rizika. V tom tkví podstata veřejné služby, již má Český rozhlas poskytovat, nabízet, co zatím neznáme, a je obecně prospěšné, a co trh není s to vlastními silami vygenerovat.  Skutečnost, že se redaktoři v provozních pokynech pro PLUS (jež vedení rozhlasu, přesvědčeno o své světovosti nazvalo „guidelines“), dočtou, že souvisle mluvené slovo nesmí ve vysílání překročit stopáž 4 minut, spíš svědčí o tom, že se vedení Rozhlasu i v tomto případě pokouší hrát si za peníze koncesionářů na soukromého rozhlasového provozovatele.
2. V souvislosti s rušením zmíněných tří stanic zanikla i pracovní místa. Někteří z pracovníků byli převedeni do nově vznikajících „center“, zbývající z nich byli nátlakem donuceni, aby podepsali dohodu o rozvázání pracovního poměru. To je ta „dobrovolnost“, jíž se vedení Českého rozhlasu zaklíná. Dobrovolně odešel šéfredaktor stanice Česka. I to ale byla dobrovolnost podobná „dobrovolnému“ odchodu jiného vynikajícího rozhlasového tvůrce, Hany Hikelové. Lží má být tvrzení, že někteří z nich neměli dostatečné kvality. Byli jsme pilnými posluchači zmíněných stanic a byli jsme vždy mile překvapováni, že při současném stavu české žurnalistiky na těchto stanicích jsme svědky úrovně přinejmenším evropské. A tak máme za to, že důvodem pro odchod jediného redaktora, který se spolehlivě orientoval v politické a společenské problematice Jižní a Střední Ameriky a který tak představoval unikum nejen v Českém rozhlase, ale v české žurnalistice vůbec, byla jeho nadprůměrná kompetence. O to drzeji zní prohlášení generálního ředitele, že hodlá vytvořit post zpravodaje Českého rozhlasu z Jižní Ameriky. Tím to neskončilo. Na sklonku roku 2013 se odehrávala další vlna propouštění z Českého rozhlasu. Šlo o redaktory centra výroby. Tentokrát si vedení Českého rozhlasu nehrálo ani na dobrovolnost odchodů, ani na nekompetenci odcházejících. Důvodem byl věk, tedy důvod diskriminační. Dokladem toho je rozhovor ředitele centra výroby Jiřího Mejstříka pro rozhlasový časopis Vlnění, jejž poskytl přesně v době, kdy svým podřízeným sděloval onu radostnou novinu, že se ve vedení rozhlasu rozhodli zrušit jejich místa, protože jsou už moc staří. Zde výňatek z rozhovoru: „Otázka: Zmínil jste omlazení, co máte na mysli? Jak byste vysvětlil ten pojem “omladit rozhlas“? Odpověď: To je velmi prosté. Příklad: jestliže věkový průměr je například sedmdesát, a já si myslím, že optimálně by měl být třeba padesát, je třeba se postupně dostat na tento věkový průměr. Je zde spousta lidí, i vynikajících tvůrců, kteří jsou už hluboko v důchodovém věku, a zatím to nevypadá, že by odcházeli. Ale také ještě ani nemají vychované své nástupce. Čili mně jde o to, aby se obnovil proces, kdy se postupně zapracovávají mladí lidé, absolventi škol, do té specifické práce, kterou rozhlas představuje.“ Z podtextu lze jednoznačně vyčíst, že není důležité, zda člověk svoji práci dovede, zda odvádí kvalitní pořady, ale jeho věk. Když pomineme nezákonnost takového zdůvodnění, je to přinejmenším projev cynismu a nemravnosti. Nehledě k tomu, že to byla právě Šestka (a to už za jejího prvního šéfredaktora Pavla Pecháčka), která se ujala a dala příležitost celé řadě elévů, z nichž nakonec vychovala pro Český rozhlas vysoce kvalitní a mimořádně zdatné redaktory.
3. Nepochybujeme o tom, že bezprostřední náklady na změnu loga, jak ukládají pravidla financování Českého rozhlasu, byly vynaloženy z příjmů na reklamu. Nám ale jde o náklady, které tato zcela zbytečná změna vyvolává (dalšími nakupovanými službami a produkty). Ty jsou již hrazeny z peněz koncesionářů. Svým rozsahem a rádoby vynuceností představují reálnou možnost finančních úniků. Navíc i peníze z reklamy jsou součástí hospodaření veřejnoprávní instituce. Mohly by nakonec snížit výšku koncesionářských poplatků.     
4. Vedení Českého rozhlasu tvrdí, že restrukturalizace instituce je reakcí na soudobý vývoj společenský a kulturní a že Rozhlas musí obstát v současném složitém mediálním prostředí. Rádi bychom připomněli, že na složité mediální prostředí se může odvolávat soukromý provozovatel rozhlasového vysílání. Český rozhlas má zákonem zaručenu existenci a její finanční krytí i v sebesložitějším mediálním prostředí. Jeho úkolem je plnit zadání media veřejné služby. Tomuto zadání je podle našeho soudu stále více a více dlužen. Ve skutečnosti restrukturalizace, kterou Rozhlas pod vedením Petera Duhana uskutečňuje, nevede k úspoře provozních nákladů, jak tvrdí vedení Českého rozhlasu. Rozsah vysílání se nijak nerozšířil. Jsou neustále kráceny výdaje na program, ať už formou výrazného omezování spolupráce s externími tvůrci, systematického nasazování repríz či rozšiřování pracovních úvazků redaktorů, aniž jim je na výplatě přidáno, svědčí o tom, že provozní náklady se nejen nesnižují, ale nekontrolovatelně bobtnají. Nadto restrukturalizace, jak už jsme zdůraznili v našem dopise, není nic jiného než skrytý návrat k systému, který se uplatnil v rozhlase v době normalizace a který umožňoval efektivní způsob vnitřní cenzury. Formální existence jednotlivých stanic bez jakékoli rozhodovací kompetence (ať už jde o náplň programovou, tak o finanční řízení) to jen podtrhuje.
5. Připomínáme, že zavedení samostatných stanic s vlastním rozpočtem zaručujícím jim ekonomickou nezávislost i na vedení ČRo, a disponujících samostatností v programové tvorbě, bylo na počátku 90. let minulého století dílem generálního ředitele Vlastimila Ježka. Touto cestou vytvořil uvnitř Českého rozhlasu vhodné prostředí pro redakční a tvůrčí nezávislost, nezbytné to podmínky pro kvalitní fungování media veřejné služby.      
6. Podle generálního ředitele Petera Duhana měl Český rozhlas zrušením tří zmíněných stanic a nahrazením jich stanicí Plus ročně ušetřit zhruba 20 miliónů korun. Předpokládali jsme, že tuto částku Český rozhlas využije na zlepšení zpravodajství a uměleckou tvorbu tak, jak bylo Radou schváleno v předložené koncepci. Nebo že se použije na rozjezd čtyřhodinového ranního vysílání stanice Plus aniž by musel kdekoli své výdaje krátit. Tím by se dostal na úroveň výdajové hladiny v době, kdy existovaly zmíněné tři stanice a v sumě představovaly vysílání 13 až 14 hodin původního mluveného slova denně. O to větší je naše překvapení, že Český rozhlas nic neušetřil (rozpočty na roky 2013 a 2014 to dokazují) a že musel přistoupit k již zmíněnému plošnému rušení pracovních míst v centru výroby, aby získal prostředky ke zřízení obdobných pracovních míst v centru zpravodajství a pokryl tak ranní vysílání stanice Plus. Protože ani to nestačilo, osekal stávající program, zkrátil délku jednotlivých pořadů, samozřejmě na úkor jejich kvality. Systematicky nasazuje reprízy. Rozšířil pracovní náplně kmenových redaktorů, aniž jim přidal na výplatě. V očekávání, že dosavadní pracovní výkon navýší třeba i na dvanáct hodin denně. Je nabíledni, že takto vynucený nárůst intenzity práce se dál podepíše na kvalitě odváděných a odvysílaných pořadů.
7. Vzdor tomuto stavu vedení Českého rozhlasu nic nebránilo, aby na sklonku roku 2013 nakoupilo nesmyslné množství kancelářského nábytku za 14 miliónů korun, ačkoli před několika málo lety v důsledku rekonstrukce budovy Českého rozhlasu došlo ke kompletní obměně nábytku. Tak se nyní nuceně z kanceláří stěhuje dosud kvalitní nábytek a likviduje se, jen aby bylo kam nastěhovat onu masu toho nově nakoupeného. Další milióny, obáváme se, že jde o desítky miliónů, se utratily na sklonku roku 2013 za flotilu nikomu nepotřebných osobních aut. To vše s odůvodněním, že v roce 2013 ČRo dosáhl značného přebytku a že by z něho musel platit daň z příjmu.
8. Uvádíme zde tuto skutečnost, abychom demonstrovali neschopnost vedení Českého rozhlasu optimálně řídit finanční toky (ostatně již třetí ekonomický ředitel za dva roky svědčí o značné personální nekompetenci ředitele Petera Duhana s důsledky pro ekonomiku Rozhlasu). Vede k ořezávání výdajů spojených bezprostředně s programovou tvorbou a současně k plýtvání. I když si nemyslíme, že jde jen o „nevinné“ plýtvání. Tyto zdánlivě „žádoucí“ nákupy vytvářejí opět ohromný prostor pro korupci. Obáváme se, že tu již nejde jen o nezpůsobilost vedení Českého rozhlasu finančně tuto organizaci řídit, ale i o selhání Rady Českého rozhlasu. Zcela tu přehlíží uvedené a velice varovné signály.

Obáváme se, že vnitřní situace Rozhlasu je natolik kritická, že vyžaduje rázný zásah. Zejména pak v oblasti finančního řízení cestou podrobného auditu. Jsme přesvědčeni, že tu neselhává jen vedení Českého rozhlasu, ale že vy sami svou odevzdaností jste zcela rezignovali na obhajobu zájmů koncesionářů a jejich peněz. Doufáme, že přestanete pasivně přihlížet tomu, jak je pod vedením Petera Duhana doslova rozvraceno dílo, které po sobě zanechali ředitelé Vlastimil Ježek a Václav Kasík. Vyzýváme vás, abyste začali jednat přímo a nekopírovali pouze stanoviska vedení ČRo. Pomohlo by tomu např. uspořádání veřejné debaty za přítomnosti vedení ČRo a veřejnosti. Takový postup ostatně vychází i ze statutu Rady ČRo.

S pozdravem

Výbor spolku SLOVO O SLOVĚ:

Jan Payne               

Zdeněk Řeřicha     

Josef Zemek                       

Milan Haluška        

V Praze dne 6. února, 2014

 ■     ■

odkaz http://www.slovooslove.cz/otevreny-dopis-rade-ceskeho-rozhlasu/

sídlo spolku Slovo o slově: Budečská 1169/39, Vinohrady, 120 00 Praha

e-mail: slovooslove@volny.cz

web: http://www.slovooslove.cz/

Vedení Českého rozhlasu odpovídá na stížnost Slovo o slově

29. 1. 2014 publikováno na serveru Mediaguru

REAKCE VEDENÍ ČESKÉHO ROZHLASU NA OTEVŘENÝ DOPIS OBČANSKÉHO SDRUŽENÍ SLOVO O SLOVĚ ZASLANÝ RADĚ ČESKÉHO ROZHLASU DNE 14. LEDNA 2014

   Dne 14. ledna 2014 byl Radě Českého rozhlasu občanským sdružením Slovo o slově zaslán formou  Otevřeného dopisu podnět k prošetření fungování ČRo. Tento dokument zpochybňuje veřejnoprávní  službu ČRo, restrukturalizační změny, rušení stanic, programovou skladbu nové stanice Plus i  ostatních stanic, organizační změny v instituci, personální politiku i hospodaření s finančními  prostředky rozhlasu.

   Tento Otevřený dopis je, více než konkrétně, psán emotivně s řadou osobních invektiv, vedených  proti současnému generálnímu řediteli. Je pochopitelné, že v nás vzbuzuje pocit, že jde o podnět  zcela účelový a související s očekávanou volbou nových radních Českého rozhlasu. I proto, z pozice  vedení této veřejnoprávní instituce, nemůžeme nechat výše uvedený podnět k prošetření bez  odezvy. Cítíme jako svou povinnost reagovat na zmíněné výtky, a to jak z hlediska profesního, tak  z hlediska osobního.

   Český rozhlas je na začátku roku 2014 plně stabilizovaným, sebevědomým, finančně zdravým,  dynamickým a moderním médiem veřejné služby a v porovnání s rozhlasy veřejné služby ve  vyspělých evropských demokraciích zcela obstojí. Na půdě Evropské vysílací unie je ČRo považován  za silnou a úspěšnou členskou organizaci. Na domácí mediální scéně pak v posledních dvou letech  postavení Českého rozhlasu jednoznačně posílilo.  Nárůst podílu na trhu, výstupy z mappingových  i evaluačních průzkumů, zpětná posluchačská vazba či celkové období „bez závažných kauz“ toto  konstatování jen potvrzují. Za výše uvedenými fakty stojí bezesporu i úspěšně zvládnutá  restrukturalizace, která byla Radou ČRo schválena a proběhla v letech 2012 a 2013. Po celou dobu  restrukturalizačního procesu byla Rada ČRo průběžně informována a svými usnesení ho na svých  zasedáních vzala na vědomí.  

   Negativní závěry o nepříznivém dopadu restrukturalizace, posluchačské nespokojenosti a finančních  nesrovnalostech, na které Otevřený dopis poukazuje, jsou zcela nepravdivé a jsou v rozporu se  současnými výsledky Českého rozhlasu. Netušíme, jak pisatelé Otevřeného dopisu došli  k přesvědčení, že ČRo není funkční organizací. Rádi bychom proto tyto jejich jednotlivé domněnky  uvedli na pravou míru.

   Pisatelé kritizují současné vedení Českého rozhlasu v několika oblastech. Jednou z nich jsou  programové změny a změny na úrovni rozhlasových stanic - zánik tří stanic (ČRo Leonardo, ČRo Radio  Česko, ČRo 6) a jejich nahrazení stanicí mluveného slova ČRo Plus. Koncepce stanice mluveného slova  byla Radě ČRo předložena vedením rozhlasu v říjnu 2012, na listopadové veřejné schůzi pak byla  Radou schválena. Jednalo se o největší úpravu programové nabídky posledního desetiletí a je tak  logické, že měla také své odpůrce. Z výsledků výzkumů ale bylo zřejmé, že vzhledem k dosud  dominantní roli poslechu rádia v rámci analogového vysílání pociťovali posluchači čistě digitálních  stanic jako výrazný handicap, že tyto programy nejsou takto dostupné. Výzkumy také ukazovaly na  překryvy zájmů posluchačů obsahově náročnějších programů.  Např. posluchače ČRo 6 zajímaly  obecně kognitivně zaměřené programy, popularizace vědy apod., soustředěné na ČRo Leonardo.  V září 2013 byla realizována první výzkumná sonda s posluchači ČRo Plus, která ukazovala, že zvláště  mezi posluchači mladší střední generace je programový koncept ČRo Plus přijímán pozitivně – byť  s připomínkami k některým částem programu, které se dosud ustalují ve formě i obsahu. U většiny  ostatních stanic došlo k zpřesnění jejich charakteru a programových schémat tak, že se navzájem doplňují. Postupně byly odstraňovány programové překryvy a přežité či neúspěšné programové  formáty. Cílem bylo a je vytvoření kvalitní programové nabídky pro co nejširší okruh posluchačů. To  vše při samozřejmém respektování zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, Statutu ČRo, Etického  kodexu a obecně veřejné služby, kterou ČRo naplňuje.

   Veškeré podstatné změny v programu byly podloženy relevantními výzkumy, testováním hudby,  analýzou vlastního vysílání jednotlivých stanic a mappingovými a evaluačními studiemi. Pro roky  2012 a 2013 byly nastaveny programové priority, které byly naplněny. Vývoj poslechovosti, který má  stoupající trend, jasně ukazuje, že programové změny byly správné. Díky vzniku Centra zpravodajství  zajištěno efektivnější fungování zpravodajství. Odstraněny byly duplicity při pokrývání událostí,  umožněno bylo důslednější plánování a důkladnějšího „vytěžení“ tématu pro všechny stanice ČRo.  Kromě toho byly stanoveny jasné odpovědnosti u jednotlivých procesů a byla zavedena jasná pravidla  a standardy práce žurnalistů. Vznikem Centra zpravodajství došlo k lepší koordinaci práce, možnosti  výměny příspěvků a informací a k efektivnějšímu nastavení zpravodajské agendy. Zavedeny byly také  jednotné technické standardy. V neposlední řadě musíme zmínit zvýšení efektivity při vynakládání  finančních prostředků na zpravodajství a aktuální publicistiku.

   Cílem změn v oblasti programu a vysílání bylo vytvoření tří programových center tak, aby došlo  k oddělení vysílání od výroby. Bylo tím zajištěno zprůhlednění, zefektivnění a zjednodušení celého  výrobně-vysílacího procesu. Zároveň tak bylo možné stanovit jasné odpovědnosti za jednotlivé  procesy. Díky novému systému programových center se tak stanice mohou koncentrovat jen na to,  co a jak svým posluchačům předkládají, a to bez zátěže produkčních, organizačních a dalších činností,  které s výrobou pořadů souvisejí. Soustředění odborných redaktorů, dramaturgů a produkčních do  jednotlivých specializovaných center umožnilo koncentraci sil, myšlenek, racionální výměnu  zkušeností, vzájemné tvůrčí obohacování a ve svém důsledku lepší koordinaci činností a s ní  související efektivnější využívaní finančních prostředků. Důrazně odmítáme tvrzení, že centralizací  finančních prostředků došlo ke zrušení nebo oslabení programové nezávislosti jednotlivých stanic. Je to tvrzení nelogické.  Můžeme se pouze domnívat, že za ním mohou stát lidé, jimž samostatné  rozpočty vyhovovaly z důvodu menší kontrolovatelnosti finančních toků, nikoliv však „řadoví  posluchači“.  

   Co se týče kritiky personální situace v Českém rozhlase, ani zde nemůžeme souhlasit. Generální  ředitel Peter Duhan již před zahájením restrukturalizace informoval, a to nejen Radu ČRo, ale také  širokou veřejnost, o plánu snižování počtu zaměstnanců, a to právě z důvodu větší efektivity  organizace jako takové. V Otevřeném dopise jsou účelově zmiňována jména bývalých zaměstnanců  ČRo,  kteří však z rozhlasu odešli zcela dobrovolně nebo jejich kvality na těžkou úlohu při přerodu ČRo  nedosahovaly.  V současné době má Český rozhlas stabilní a kvalitní tým zaměstnanců, kteří ochotně  přispívají k přechodu od starého k novému.

   Za nejvážnější pak z našeho pohledu považujeme očerňování vedení Českého rozhlasu a útoky na  čestné jednání jeho členů. Ostře se ohrazujeme proti informacím o vyvádění financí z Českého  rozhlasu, jeho „privatizování“ či tunelování. A to ať v souvislosti s jeho rebrandingem nebo  provozem organizace.

   Finanční prostředky, vynaložené na změnu loga Českého rozhlasu, byly alokovány nikoli  z koncesionářských poplatků,  jak kritici píší, ale pouze z příjmů za reklamu. Logo Českého rozhlasu  bylo měněno po sedmnácti letech a jeho změna byla nevyhnutelná. Stejně, jako se změnil a posunul kupředu Český rozhlas, bylo nutné tuto změnu evokovat také v posluchačích. Výzkumy ukazovaly na  potřebu rebrandingu vzhledem ke klesající znalosti toho, které stanice a s jakým zaměřením patří pod  značku Český rozhlas a celkové nepřehlednosti používaných grafických prvků.  Český rozhlas na  základě výzkumu po několik let opakovaně ověřoval tyto faktory jak z hlediska pojmenování stanic,  tak z hlediska jednotného loga. Současná podoba loga byla testována před zavedením a byla vybrána  varianta, která byla posluchači hodnocena z různých aspektů nejlépe. Tyto finanční prostředky se Českému rozhlasu jednoznačně vrací ve vnímání posluchačů. Sjednocení logotypů jednotlivých stanic  vysílá do společnosti signál o silné, jednotné a moderní instituci, která přináší moderní a kvalitní  zpravodajství a programy.

   Jak bylo výše uvedeno, díky restrukturalizaci se Českému rozhlasu daří snižovat provozní náklady.  V roce 2013 byla nově zřízena Oddělení controllingu a Oddělení centrálního nákupu, která přispívají  ke kontrole a snižování nákladů ČRo. Současné vedení Českého rozhlasu tak dbá na efektivní  nakládání s rozhlasovými poplatky. Ačkoli žijeme v demokratickém státě, kde každý má právo na  svůj svobodný názor, nepodložená tvrzení občanského sdružení Slovo o slově musíme považovat za  očerňující a protiprávní. Český rozhlas v tuto chvíli v reakci na takovou pomluvu zvažuje právní kroky.  

   Vedení Českého rozhlasu je připraveno nadále pokračovat se svými posluchači v plnohodnotné  diskusi o fungování organizace a programových změnách, které vycházejí z výzkumů a  programových preferencí posluchačů tak, aby byli se službami ČRo co nejvíce spokojeni. Chápeme,  že probíhající změny mohou někomu vadit, ať z důvodu osobních finančních či jiných zájmů či  neochotě zvykat si na nové věci. I Český rozhlas, coby médium veřejné služby, však musí reagovat  na společenský a kulturní vývoj a obstát ve složitém mediálním prostředí.

   Z výše uvedeného je zřejmé, že cílem otevřeného dopisu občanského sdružení Slovo o slově je  účelový a neopodstatněný útok na vedení instituce a snaha záměrně destabilizovat Český rozhlas.

V Praze 28. ledna 2014

Mgr. art. Peter Duhan, generální ředitel Českého rozhlasu

Mgr. René Zavoral, náměstek generálního ředitele pro program a vysílání

Bc. Jan Menger, náměstek generálního ředitele pro regionální vysílání  

Ing. Michal Koliandr, náměstek generálního ředitele pro správu a provoz

Ing. Jiří Svoboda, náměstek generálního ředitele pro strategický rozvoj 


odkaz  http://www.mediaguru.cz/aktuality/vedeni-cro-odpovida-na-stiznost-slovo-o-slove/#.UvJ7RmJ5OSq

Otevřený dopis Radě Českého rozhlasu – podnět k prošetření

14. 1.2014 zaslal spolek Slovo o slově

■■■

Otevřený dopis Radě Českého rozhlasu – podnět k prošetření

Žádáme o prošetření neblahé situace v Českém rozhlase, který postupně přestává plnit svou veřejnoprávní  funkci.

Východiska

     Obsahem společenského zadání média veřejné služby, v tomto případě Českého rozhlasu, je podle zákona  poctivá a objektivní publicistika a zpravodajství, kulturní tvorba jednak uchovávající klasická díla, jednak objevující  nové tvůrčí počiny. V neposlední řadě obsah vysílání zprostředkovává dosažené poznání v oblasti vědy  a výzkumu.

     Politická publicistika a zpravodajství má zevrubně informovat a rozebírat konkrétní politické události.  Současně má umožňovat posluchačům utvářet si vlastní názor a vytvářet v posluchačích účinný imunitní  systém, který je ochrání před manipulací, a to i cestou poctivého politického vzdělávání.

     V oblasti kultury pak posluchačům má ČRo zprostředkovat kulturní dědictví národní a světové; objevovat  novou tvorbu, včetně té alternativní a z hlediska „poptávky“ zpravidla menšinové.

     V oblasti vědy a výzkumu je žádoucí, aby médium veřejné služby především vyložilo podstatu vědeckého  poznání a jeho aplikaci tam, kde se stává nejen předmětem odborných debat, ale i politického usilování. I to  je jedna z cest, jak budovat v posluchačích imunitu vůči politické manipulaci, s níž se právě v těchto oblastech  zdánlivě vzdálených mohou setkat (energetická politika, politika životního prostředí, zdravotní politika  a podobně).

     Z uvedeného úhlu pohledu tyto požadavky nejvíce splňují (respektive splňovaly) v oblasti politického  zpravodajství, publicistiky a politického vzdělávání dnes již neexistující stanice Česko a Šestka. V oblasti kultury  stanice Vltava a v oblasti vědeckého poznání rovněž dnes již neexistující veřejnoprávní stanice Leonardo.

     Pro takové stanice je příznačná relativně nízká poslechovost. V součtu vyjmenované stanice dosahovaly  trvale denního poslechu zhruba sto až sto dvacet tisíc posluchačů. Oproti Českému rozhlasu 2 (Praha) to představuje  zhruba třetinu posluchačů. Povrchní pozorovatel by tak mohl usoudit, že tyto stanice jsou z hlediska  posluchačského zájmu okrajové a pro svoji finanční náročnost neudržitelné. Zcela přitom takový pozorovatel  pomíjí skutečnost, že se jejich působení vyznačuje multiplikačním efektem, jehož důsledky lze vypozorovat  pouze dlouhodobě (růst obecné vzdělanosti, normotvorný vliv na jazyk a politickou kulturu apod.). Pokud  má efekt dosahovat očekávaného optima, je nezbytné u stanic takového druhu neslevovat z jejich programové  náročnosti. Proto máme povinnost přispívat na provoz rozhlasu formou koncesionářských poplatků. Veřejnoprávní  rozhlas je tak vyvázán z nezbytnosti klást na první místo postavení na rozhlasovém trhu (od něhož se  u soukromých rozhlasových stanic odvíjí rozsah a objem inzerce, jediného jejich finančního zdroje) a soustředit  se především na obsah a náplň společenské objednávky, závazně formulované zákonem.

     Český rozhlas musí obstát v očích široké veřejnosti. Proto vedle zmíněných stanic provozuje i stanice vycházející  vstříc momentální většinové poptávce a většinovému vkusu. Jsou to především Radiožurnál a Dvojka.  První je zaměřena na informování zábavnou a nepříliš náročnou formou (infotaiment) a po vzoru soukromých hudebních stanic usiluje o to posluchači poskytnout i tak zvaný kulisový poslech. Druhá je zaměřena na nenáročnou  zábavu. Obě stanice své denní posluchače však počítají ne na desetitisíce, ale na statisíce.

     Těchto několik odstavců považujeme za nutné uvést úvodem, aby bylo zcela zřejmé, z jakých pozic naše  úvahy vycházejí.

Aktuální situace

     Současné vedení Českého rozhlasu řízené generálním ředitelem Peterem Duhanem zcela ničí to, co nejvíce  odpovídá poslání Českého rozhlasu tak, jak jej určil zákonodárce. Zrušení stanic Česko, Šestka a Leonardo  a jejich nahrazení podivnou programovou směsí, jež se v éteru prezentuje pod nenápaditým názvem Plus,  svědčí o tom, že se vedení ČRo hrubě prohřešuje proti poslání Českého rozhlasu. Svědčí též o odborné nezpůsobilosti  vedení ČRo.

     Jako dlouhodobí posluchači „malých“ stanic Českého rozhlasu (Česka, Vltavy a Šestky) jsme s obavami  přijímali zvěsti o Duhanově plánu programově soustředit vysílání Česka, Šestky a Leonarda do jedné stanice.  Ač laici v rozhlasové tvorbě, uměli jsme si přesto představit, že tento manévr může mít své opodstatnění.  Za určitých okolností mohlo opravdu dojít spojením těchto tří stanic k výraznému synergickému efektu,  k prohloubení programové nabídky směrem k ještě větší kvalitě a s potenciálem až sto tisíc denních  posluchačů.

     Byli jsme zklamáni, když Český rozhlas v březnu 2013 uvedl do éteru novou stanici. Především nás zaskočila  programová skladba. Bylo patrné, že jejím tvůrcům vůbec nešlo o zvýšení kvality programu, ale o pouhé  podbízení se posluchačům ve snaze se vlichotit povrchností a polobulvárním výběrem témat. Nechápali jsme  zejména, proč Český rozhlas zaměstnává tolik odborníků na marketing. Start stanice byl provázen začátečnickými  chybami. Vedení např. zcela ignorovalo, že při změně nabídky nelze eliminovat živou kmenovou poptávku.  Ta je přece základem i poptávky budoucí a zdrojem jejího rozšiřování. Vedení tak dosáhlo toho, že mnozí  kmenoví posluchači Šestky a Česka, tvořící spolehlivé posluchačské jádro intelektuálně orientované stanice,  jednoduše odešli.

     Nejvyšší poslechovost bývalé Šestky zaznamenával pořad Názory a argumenty. Jím Šestka své večerní  vysílání začínala a ten také zůstal z původního vysílání Svobodné Evropy. Stejný formát, stejný rozsah, zlaté  marketingové pravidlo. Co si ale máme myslet o dnešních programových tvůrcích, kteří ze zcela nepochopitelných  důvodů tento vlajkový pořad s tradici několika desítek let, jediný svého druhu na českém rozhlasovém  trhu, zkrátili o dvacet minut a umístili kdesi uprostřed vysílání? Výsledek je zřejmý. Podle posledních  průzkumů poslechovosti počet denních posluchačů stanice Plus, místo aby v důsledku programové synergie  narostl, klesl na třetinu počtu všech tří zlikvidovaných stanic.

     To je jen jeden příklad. Mohli bychom se rozepisovat o poklesu úrovně zpráv i o jiných pořadech. Hodnocením  pořadů se na podzim 2013 zabýval Klub přátel Šestky – viz zde. Tento trend dodržují i programové  změny platné od 2. ledna 2014.

     Stanice Plus se vlivem programového schématu a zásahů do jeho naplňování stala obsahově plochou,  v některých případech doslova zhloupla, což samo o sobě je výraz toho, jak si neváží Český rozhlas kmenových  posluchačů zrušených stanic, posluchačů vyznačujících se vysokými nároky na intelektuální úroveň a kvalitu  vysílání.

     Český rozhlas kdysi působil i jako spolutvůrce normy obecně užívané češtiny a byl nositelem její kvalitní  a nápadité podoby. Klíčovou součástí novinářské úrovně nebylo napsat článek, zprávu, ale opatřit je stručným,  jazykově kvalitním a podstatu postihujícím titulkem. Totéž platí i o názvech pořadů. Jaký asi může mít vliv  název jednoho z náboženských pořadů Zaostřeno na duši? Má rozebírat duchovní podstatu víry? Neznámí  lidoví autoři raně novověké skladby Hádala se duše s tělem se musejí hrůzou obracet v hrobě.

     Po roce 1989 se Český rozhlas vzpamatovával z ran, které mu uštědřila husákovská normalizace. Díky  jeho prvnímu řediteli Vlastimilu Ježkovi se zbavil dosavadního centralistického uspořádání a pyramidálního  řízení, v němž jednotlivé programové segmenty byly soustředěny do tak zvaných redakcí. Postupně vznikaly  samostatné stanice s vlastním řízením, s vlastní personální a programovou pravomocí, zejména pak s vlastním  rozpočtem. Jím mohly do přidělené výše podle obecně stanovených pravidel nakládat. Vedení rozhlasu včetně  odborných ředitelů tu sehrávalo roli metodického, avšak ne faktického řízení. Tak byla přirozeným způsobem  jednotlivým stanicím zajištěna jejich redakční nezávislost, nezbytná podmínka pro svobodu slova a svobodu  tvůrčí, Podmínka, bez níž je existence veřejnoprávního rozhlasu nemá smysl.

     Pod vedením Petera Duhana probíhá protiběžný proces. Jednotlivé programové segmenty jsou vyváděny  ze stanic a soustřeďovány do tak zvaných center – obdoba kdysi tak proslulého redakčního systému. Stanice  samy se dostaly do postavení subjektů, které sice mají naplnit programové schéma (mimochodem nadiktované shora, bez možnosti jakékoli, byť sebemenší, korekce), cestou „objednávek“ směrovaných jednotlivým centrům. Tvůrci v centrech – ať už jde o zpravodajce, publicisty, dokumentaristy či reportéry – jsou tak zcela  odděleni od stanice, pro niž vykonávají práci, a stanice nemá nejmenší šanci jejich práci jakkoli koordinovat či  do ní jakkoli zasahovat. „Tvůrčí“ činnost se odehrává v centru bez ohledu na názor vedení stanice, bez vazby na  ráz dané stanice. Uvedený systém by možná nalezl své opodstatnění, kdyby stanice vládly alespoň financemi,  jimiž se kryje jejich programová výroba, a ony rozhodovaly, zda ten či onen produkt zakoupí a kolik za něj  zaplatí. Jenže Duhanovo vedení je nejen připravilo o tvůrčí týmy, ale i o finanční prostředky.

     Stanice se staly vyprázdněnými entitami, zbavené fakticky (byť formálně ne) práva do vlastní programové  náplně mluvit. A to jak z hlediska jejího koncipování, tak z hlediska jejího konkrétního naplnění. Jediné, co je  jim ponecháno, je odpovědnost za obsah vysílaného.

     Provedená centralizace nejen vyprazdňuje ducha Českého rozhlasu. Připravuje stanice o jejich svébytný  programový ráz a o určitou programovou konzistenci.  Jde tu i o útok na svobodu slova a svobodu tvůrčí.  Zlikvidovala zbytky redakční nezávislost jednotlivých stanic Českého rozhlasu a vytvořila prostor pro nežádoucí zasahování do programu shora.

     Jako dlouholetí posluchači Českého rozhlasu samozřejmě známe i redaktorskou práci Petera Duhana  za mikrofonem. Ač nejsme odborníky, pouze zainteresovanými posluchači, opakovaně nás přesvědčoval, že  v konkurenci s redakčními kolegy Šestky patří mezi podprůměr a podle toho vypadaly i jeho tvůrčí výkony.  Daly se nanejvýš přetrpět. Skutečnost, že jako novinář patřil mezi podprůměr, nijak nevylučuje, že jako manažer  se mohl zařadit naopak mezi špičku. Ve vedení Šestky se dle našeho názoru nedopustil vážných pochybení.  Dokonce z jeho iniciativy vznikl Klub přátel Šestky a my se mohli setkávat bezprostředně s tvůrci, s nimiž jsme  se do té doby znali jen z éteru. Do jaké míry je s to zvládat vrcholné funkce v Českém rozhlasu si mohl navíc  vyzkoušet v roli programového ředitele a prozatímního generálního ředitele. O to větší bylo naše zklamání,  když byl s konečnou platností předchozí Radou Českého rozhlasu potvrzen ve funkci generálního ředitele.

     Zneklidnila nás už skutečnost, že krátce po jeho nástupu z Českého rozhlasu odešla Hana Hikelová, jeho konkurentka na funkci generálního ředitele, vynikající rozhlasovou redaktorka a reportérka. Zasloužila se  o vznik a rozvoj zpravodajské stanice Česko.  Duhanův předchůdce Václav Kasík nikdy nelikvidoval svoji konkurenci,  jež si dovolila stejně jako on ucházet se o funkci generálního ředitele. U Václava Kasíka jsme nikdy  nezaznamenali, že by bránil redakční nezávislosti uvnitř Českého rozhlasu. Personální politika nového vedení  ČRo je slyšet – z éteru téměř nebo zcela mizí hlasy dlouholetých přispěvatelů Šestky a Svobodné Evropy (Karel  Wichs, Goranka Oljaca, Radko Kubičko), jako by se někomu stali nepohodlnými.

     Za dva roky svého působení v roli generálního ředitele je Peter Duhan odpovědný za programové vyprázdnění  rozhlasu. Ukázal, že není schopen obklopit se alespoň kompetentními spolupracovníky. Svědčí  o tom vysoká fluktuace v nejvyšších funkcích rozhlasu. Za dva roky má rozhlas už druhého personálního  ředitele,  což nepochybně podlamuje jakoukoli snahu o smysluplnou personální politiku dovnitř organizace. Má už  druhého programového ředitele (náměstka), což svědčí o programové bezradnosti nejvyššího vedení rozhlasu.  Za tytéž dva roky rozhlas už potřetí mění ředitele odpovědného za provoz a ekonomické řízení, což vyvolává  obavy z toho, jak je nakládáno s penězi koncesionářů, tedy s penězi veřejnými, nad nimiž má jako první bdít  Rada Českého rozhlasu.

     Organizační centralizace rozhlasu je provázena i centralizací finančních prostředků. Programová nezávislost  (samozřejmě v předem vymezených formátových hranicích) jednotlivých stanic Českého rozhlasu byla v  dobách ředitelování Václava Kasíka podtrhována jejich finanční nezávislostí. Každá stanice disponovala vlastním  rozpočtem a při respektu obecných pravidel rozpočtování v rozhlase mohl šéfredaktor stanice pružně  reagovat na stávající naplňování programu, popřípadě na tvůrčí podněty, program obohacující i z hlediska  ekonomického. Duhanovým působením se stal z hlediska řízení stanice „pátým kolem u vozu“.

     Decentralizace financování programu byla do určité míry i zárukou širší kontroly nad užitím získaných  finančních prostředků a bránila jejich případnému vrchnostenskému zneužití,  popřípadě rozkrádání. Zpětná  centralizace naopak způsobuje,  že financování programu Českého rozhlasu je zcela neprůhledné.  Je v rukou  několika málo jedinců z vrcholného vedení rozhlasu a vzhledem k důvodným obavám o jejich odborné způsobilosti  je na místě i obava ze zneužití jimi vytvořené situace. Naši obavu dokládá skutečnost, že po zrušení tří  stanic (Šestka, Česko, Leonardo) ušetřené finance zmizely neznámo kde. Rozhodně se nestaly zdrojem posílení  programové tvorby nové stanice Plus, jak bylo slíbeno v radou schválené koncepci. Podle našeho odhadu náklady  na program této stanice by se neměly pohybovat o mnoho výše, než činily náklady na program zrušené  Šestky.

     Skutečnost, že v době, kdy Český rozhlas rozjížděl novou stanici Plus, současně přistoupil k vytváření nové  značky (loga) – k tak zvanému rebrandingu – naši obavu o nakládání s finančními prostředky koncesionářů  jenom prohlubuje a podtrhuje. Tato akce, není jen výměnou značky,  ale vyvolává postupně další a další investiční  a provozní náklady sahající do výše několika desítek miliónů korun.  Jestliže před zhruba dvaceti lety Český  rozhlas změnil svoji obchodní značku (logo), dalo se to vysvětlit tím, že se chtěl odříznout od své neblahé  minulosti. Důvod, proč Český rozhlas, medium veřejné služby, které své postavení na trhu má stvrzovat tím, že  plní společenskou zakázku, ukotvenou v zákonu o Českém rozhlase, totálně změnil svoji značku, je z hlediska  marketingového a ekonomického zcela nepochopitelný. Vyvolává dohady o možném „tunelu“ uvnitř financí  rozhlasu.

     Povinností Rady Českého rozhlasu je především dohlížet nad řádným užitím peněz rozhlasových koncesionářů,  tedy peněz veřejných. Pokud však Radě unikají skutečnosti, jichž se dotýkáme v tomto dopise, pak  je zřejmé, že si neplní svoji základní povinnost. Totiž hájit zájmy koncesionářů a bránit managementu v jeho  možném úsilí si Rozhlas „privatizovat“. Samozřejmě, že Rada má daleko více informací, než bychom měli  šanci získat my. Máme-li však podezření už na základě toho, co víme, že se v Rozhlase v dané chvíli děje, že ze  strany vedení Českého rozhlasu v čele s Peterem Duhanem jde v tom lepším případě o naprostou odbornou nezpůsobilost, a to jak v oblasti řízení programu, tak i v oblasti řízení finančního, vedoucí k programovému  i ekonomickému propadu rozhlasu, a v tom horším případě o zlý úmysl si rozhlas „privatizovat“, pak plným  právem očekáváme, že Rada naše obavy veřejně a přesvědčivě rozptýlí, anebo zasáhne v zájmu koncesionářů vůči vedení rozhlasu a zabrání tak ještě horším následkům.

Žádáme o odpověď na tuto kritiku a prošetření podnětů.

V Praze dne 14. ledna, 2014

Výbor spolku SLOVO O SLOVĚ:

Jan Payne

Zdeněk Řeřicha

Josef Zemek

Milan Haluška

sídlo spolku Slovo o slově: Budečská 1169/39, Vinohrady, 120 00 Praha

e-mail: slovooslove@volny.cz

web: http://www.slovooslove.cz/