23. 1. 2016
napsal Tomáš Němec
Milí přátelé, milí příznivci Českého rozhlasu a
jeho vysílání, ať z té či oné strany barikády!
Rozhodl
jsem se, že tímto článkem ukončím aktualizaci tohoto blogu, zveřejňování
mediálních informací o Českém rozhlase, které jsem se dozvěděl
z rozhlasového vysílání, z tisku nebo z internetu a psaní
vlastních analytických či postřehových článků a blog tím „uložím k ledu“. Blog ani k němu náležející facebookovou
stránku neodstraním. Mohou v budoucnu posloužit případným zájemcům jako
archivní poznatky k vývoji situace kolem stanice Praha / Dvojka
v posledních pěti letech. Pokud se ovšem za několik měsíců bez aktualizace
nepropadne tak hluboko v internetových vyhledávačích, že ho nepůjde
nalézt.
Blog a stejnojmennou facebookovou stránku
jsem založil před pěti lety, koncem ledna 2011, abych umožnil posluchačům,
kteří nebyli spokojeni s programovými změnami na stanici Praha a
s jejím následným přejmenováním na Dvojku vyjádřit se svobodně
k tomuto problému na jednom místě. Český rozhlas začal totiž hned od
počátku cenzurovat posluchačskou diskusi na svém webu. Nejdříve to zdůvodňoval
změnou diskusního systému. Hledání diskuse na nepřehledných stránkách stanice
Dvojka rozhlas také velmi znesnadnil.
Nakonec tuto diskusi více než před rokem úplně zrušil - viz http://nerustestanicipraha.blogspot.cz/2015/01/cesky-rozhlas-zrusil-diskusi-posluchacu.html . Nepomohly ani stížnosti
posluchačů Radě Českého rozhlasu. Ta se sice distancovala od vyjádření
šéfredaktora Dvojky Dittricha, ale nápravu zjednat nemohla.
Rada
Českého rozhlasu sice nemůže zasahovat do vysílání a rozhodování Českého
rozhlasu, ale jednou za čas může určit směr, kterým se bude ubírat jeho vývoj.
Tím časem je volba nového generálního ředitele. Ta poslední se odehrála 21.
ledna 2016, tedy před několika dny. Rada Českého rozhlasu dostala 26 přihlášek
zájemců o tuto pozici. Z tohoto počtu bylo 11 lidí přímo z Českého
rozhlasu anebo těch, kteří delší dobu pro Český rozhlas pracovali. Mnozí z nich
ve svých projektech nastínili směr nápravy škod, které ve vysílání Českého rozhlasu
a jeho vnitřních vztazích způsobil.předchozí ředitel Peter Duhan. Rada
téměř všechny projekty lidí z Českého rozhlasu hodila do koše. Do užšího výběru poslala jen jediného. René
Zavorala, Duhanova nejbližšího spolupracovníka, který se na těchto změnách,
z mého hlediska většinou špatných, podílel a realizoval je.
Rada
Českého rozhlasu zastupuje směrem k vedení Českého rozhlasu veřejnost,
tedy nás všechny. Zvolením Reného
Zavorala generálním ředitelem dala jasně najevo, že si nepřeje návrat stanice
Praha, že souhlasí se zrušením stanice Leonardo, že se jí líbí, že se ze
stanice Dvojka stala propagační platforma pražských umělců a jiných celebrit
známých z televize, že vidí smysl rozhlasového vysílání v neustálém
omílání sloganů „spolu nám je hezky“, „“Víme to první“, „Když chcete vědět víc“
a dalších marketingových výkřiků, které ruší vysílání.
Jak jsem
napsal v úvodním odstavci, když jsem založil blog a facebookovou stránku
„Nerušte název stanice Praha Českého rozhlasu“ v lednu 2011, doufal jsem,
že se stanou místem ke vzájemné domluvě většího počtu posluchačů. Bohužel se tak nestalo. Do současné volby
generálního ředitele jsem však také doufal, že se situace po odchodu Petera
Duhana z nejvyšší funkce zlepší ve prospěch směru, ve kterém já vidím veřejnoprávní
vysílání. A to nikoli jen formou marketingových frází. Nyní je jasné, že
nejméně na šest let, ale spíše na dvanáct let (dvě volební období René Zavorala),
bude Český rozhlas postupovat směrem, který vytýčil Peter Duhan a ve kterém
bude pokračovat René Zavoral. Já jsem se za uplynulých pět let posunul do
věkové kategorie důchodců. Nemá pro mě už smysl, abych se dral mezi ty, kteří
by měli poukazovat na chyby Českého rozhlasu.
Závěrem ještě
poděkování. To první poděkování patří PhDr, Petru Šafaříkovi, členu Rady
Českého rozhlasu, který byl delší čas i ve funkci místopředsedy a tiskového
mluvčího rady a několik měsíců i jejím předsedou. Řadu let jsem docházel na
veřejné schůze rady Českého rozhlasu. Bylo to například za předsednictví
Michala Prokopa, Jiřího Floriana, Dany Jaklové, Tomáše Ratiborského. Vyjma
období předsednictví Michala Prokopa jsem měl dlouhou dobu dojem, že rada se
v podstatě za jakéhokoli vedení poplácává po rameni s managementem
Českého rozhlasu a posluchači jsou jí jen na obtíž. Když přišel do rady Petr
Šafařík, začal se cíleně zabývat stížnostmi posluchačů a otevírat tato témata
na veřejných schůzích. Měl jsem dojem, že jeho kolegové byli nejdříve jeho
vystoupeními pobaveni, považovali je za jakousi kulturní vložku. Když Šafařík
otevíral nezodpovězená témata i na dalších schůzích, zdáli se být ostatní radní
popuzeni zbytečným protahováním schůze. Po odchodu Tomáše Ratiborského
z rady se stal předsedou Michal Stehlík a Petr Šafařík místopředsedou. Ani
tehdy se radním nelíbilo Šafaříkovo otevírání posluchačských témat a vyžadování
odpovědí od manažerů Českého rozhlasu. Ale mlčky ho trpěli. Šafařík však docílil toho, že od poloviny roku
2013 zveřejňuje rada na svých webových stránkách stížnosti posluchačů, odpovědi
své i odpovědi kompetentních vedoucích zaměstnanců Českého rozhlasu. To
považuji za velký pokrok, protože posluchači, kteří mají zájem, si mohou tyto
dokumenty prostudovat a případně na ně navázat ve svých vlastních stížnostech. Svou důsledností ve sledování témat se však
Šafařík stal nepohodlným pro vedení rozhlasu. Několikrát jsem zažil, jak bývalý
ředitel Duhan netrpělivě zvýšil hlas, když Šafařík vyžadoval podrobné odpovědi
na své otázky. Možná, že byl nepohodlný i pro některé své kolegy radní, kteří
by třeba byli raději, kdyby vztahy s vedením rozhlasu byly na úrovni
uhlazených nicneříkajících frází. Pořád jsem si říkal, odkud dostane Šafařík
symbolický výchovný pohlavek, důrazné upozornění, aby se držel s ostatními
v jednom šiku. Připadalo mi podivné, když se před volbou nového
generálního ředitele vzdali funkce v předsednictvu předseda Stehlík a
místopředseda Vejvoda. Ze Šafaříka se náhle stal předseda a bylo na něj vidět.
Pak přišla náhlá kauza s e-maily v soukromé schránce předsedy vlády a
Šafařík v den volby nového generálního ředitele oznamuje před naplněným
Studiem S1, že za dva měsíce rezignuje na funkci předsedy Rady Českého
rozhlasu. A už je to tady, napadlo mě hned.
Nejsem si jist, zda Petr Šafařík odejde z rady před koncem svého
mandátu, ani jestli se ještě tak intenzivně bude věnovat posluchačským
stížnostem. V této situaci a proti
panu René Zavoralovi to půjde jen těžko. Jistě ani ostatní radní si to nebudou
chtít rozházet s generálním ředitelem, kterého zrovna zvolili. Avšak při
příležitosti ukončení své aktivity na tomto posluchačském blogu považuji za
svou povinnost vyslovit velký dík panu PhDr. Petru Šafaříkovi za to, jak
důsledně se v období vlády Petra Duhana zabýval posluchačskými stížnostmi,
že zabránil tomu, aby byly smeteny pod stůl pomocí odpovědi s předem
připravenou frází a že dokonce u některých odpovědí dokázal prosadit, že rada
se neztotožnila s odpovědí vedoucího pracovníka Českého rozhlasu,
například šéfredaktora stanice Český rozhlas Dvojka. Děkuji, pane doktore
Šafaříku!
Druhé poděkování
patří i těm z Vás, kteří taktéž nelitovali času ani energie a poslali
stížnost (někdy i opakovaně) šéfredaktorům stanic a když to nepomohlo a
nedočkali jste se žádné reakce, pak i Radě Českého rozhlasu. Víc jsme nemohli
udělat. Většina manažerů Českého rozhlasu ani radních možná nezačala o těch
posluchačských podnětech přemýšlet, protože jednak mají hroší kůži a jednak
věnují více času sledování televizi než poslechu rozhlasu.
Nevylučuji,
že i já budu za dva roky příjemně překvapen prací nového generálního ředitele
Mgr. Reného Zavorala. Jedno pozitivum na něm vidím už dnes. Je mladý, ale není
příliš mladý. Ale hlavně doba je už
vzdálena tolik od roku 1989, že nikdo se
nemůže rýpat v tom, co dělal před tímto datem, protože tehdy byl ještě
dítětem.
Milí přátelé, milí příznivci Českého rozhlasu a
jeho vysílání, ať z té či oné strany barikády!
Sám se
divím, že jsem dokázal na tomto blogu pracovat celých pět let. Představoval
jsem si, že výsledek bude jiný, aspoň v tom směru, že se mi podaří stmelit
větší počet posluchačů Českého rozhlasu. Nepodařilo se. Občas jsem měl dojem,
že si na blog chodí číst víc lidí z Českého rozhlasu než z míst, kam
dosahují vlny jeho vysílání. V žádném případě však nelituji času ani
energie, které jsem za pět let tomu blogu věnoval. Cíl byl poměrně jasný,
důležité bylo vytrvat. Od počátku jsem si byl vědom toho, že já sám ani malá
skupinka nesourodých a spolu většinou nijak nekomunikujících posluchačů
nemůžeme ovlivnit dění v Českém rozhlase.
Stanice
Praha Českého rozhlasu je navždy zrušena. Obsahově i názvem. Přeji vám příjemný
poslech jiných stanic.
Tomáš Němec
editor blogu „Nerušte název stanice Praha Českého
rozhlasu“