čtvrtek 21. listopadu 2013

Kouzlo rozhlasu – Trialogy s Tomášem Černým a Robertem Tamchynou

21. 11. 2013 napsal Tomáš Němec

Včera  20. října  2013  proběhl další večer Trialogů, kam si tentokráte Jakub Kamberský  pozval dva známé rozhlasové redaktory Tomáše Černého a Roberta Tamchynu. Oba pánové jsou tak rozdílní a přeci čímsi podobní. Podobní jsou si láskou ke klasické rozhlasové práci. Vědí, že především přátelský hlas a zvuk, který se line z rozhlasového či jiného přijímače je to, co dokáže přitáhnout posluchače k poslechu. Vědí to proto, že za každým z nich stojí velké  množství pořadů v uplynulých dvou desetiletím a také nepočítaně hodin a dní strávených při jejich přípravě.
obr. 1 - zleva: Tomáš Černý, Robert Tamchyna, Jakub Kamberský

Při povídání obou pánů v přátelské prostředí pražského klubu Biograf se mi náhle vybavila vzpomínka ze studií sedmdesátých let minulého století, kdy starý profesor dějin přírodních věd Otakar Matoušek zval k sobě do bytu studenty,  skupinku čítající okolo dvaceti účastníků. Vždy pozval na besedu nějakou významnou osobnost a studenti si s touto osobností mohli velmi otevřeně povídat. Tehdy to nebylo zvykem jako dnes, že známí lidé někde otevřeně vystupovali. A přesto jsem tehdy u profesora Matouška zažil setkání například s Jiřím Suchým, Jiřinou Jiráskovou, spisovatelem, Františkem Kožíkem, známým lékařem akademikem Charvátem, ale také třeba s Jiřinou Švorcovou nebo tehdejším  komunistickým primátorem Prahy, jehož jméno si už nepamatuji. Tehdy jsem ani nevěděl, že prof. Matoušek  pracoval také v rozhlase   v letech 1931 - 1939 jako první ředitel přednáškového a vzdělávacího programu.  Přesto se mi při setkání s pány Černým a Tamchynou vybavila právě ta přátelská atmosféra Matouškova bytu v Malešicích.

   A o čemže bylo setkání v košířském klubu Biograf? No přece o rozhlase. O pořadech, o zanícení obou pánů pro svou práci. Víc už nenapíšu. Jsou události, které se musí zažít a popisují se špatně. Na setkání jsem upozorňoval velmi výrazně. Kdo nepřišel, jeho chyba. Určitě by se místo ještě našlo.

obr. 2 - pohled do sálu

sobota 9. listopadu 2013

Obraťme se všichni na Radu Českého rozhlasu, i když opakovaně, vyzývá posluchačka Tothová

 8. 10. 2013 napsala posluchačka tothova55 v diskusi na webu stanice Dvojka v rubrice „Váš názor nás zajímá“

Přátelé děkuji všem za ohlas na můj příspěvek a navrhuji a prosím: obraťme se všichni ( i když někteří z nás opakovaně) na RADU ČR kontakt: 

Rada Českého rozhlasu
Český rozhlas Vinohradská 12, 120 99 Praha 2 E-mail: rada-cro@rozhlas.cz ( musí zde být jméno a adresa) .

Rada zlepšila své stránky, uvádí dopisy posluchačů v plném znění - viz na liště nahoře vpravo  O rozhlase  . Stížnosti a podněty. Pokud nás bude víc, nelze to odbýt frázemi. DOUFÁM !

Název stanice a její zaměření, již s ohledem na historii, za to stojí bojovat a směrem k Radě je to dle mého nejúčinnější . Bulvárnost typu celebrita s celebritou, opakovaně "osobnost s osobností" mnohdy spíš marketingové vysílání, než informační hodnota , vzdělávacích pořadů minimum, krácení písničkami i takové pořady jako Jak to vidí nebo v 16 hodin bývalá Káva o čtvrté.... a jediná změna nového šéfredaktora je výměna moderátora a každodenní rubrika o zásadách českého jazyka. I když díky za ní, hlavně aby si ji poslechli i ty "osobnosti" , jejichž češtinu někdy poslouchat je utrpení.



odkaz na stránku Rady Českého rozhlasu, kde jsou zveřejňovány stížnosti posluchačů a odpovědi na ně http://www.rozhlas.cz/rada/stiznosti/

Posluchači o změně šéfredaktora a ponechání názvu stanice Dvojka

5. - 7. 10. 2013 napsali posluchači tothova55, Vladimír Lohniský, Jiří 12, Milena a Eva Ondřejová  v diskusi na webu stanice Dvojka v rubrice „Váš názor nás zajímá“

■     ■
tothova55 
Nové číslo Týdeníku Rozhlas a rozhovor s novým šéfredaktorem naší milé stanice. Otázka: „ Když se mluví o Dvojce, často má člověk na jazyku její tradiční název Praha….“ Odpověď: „ jsme si toho vědomi, ale název Český rozhlas Dvojka je definitivně schválen a budeme jej používat při všech příležitostech, protože má cennou symboliku. Chápeme jej totiž jako symbol našeho vztahu k posluchačům: to, o co nám jde především, je partnerství, vnitřní souznění mezi námi, kdo vysíláme a našimi posluchači….“ 

A já dodávám: byl definitivně schválen kým? A  za jaké podpory a souznění s posluchači? Byl definitivně schválen!!  A basta!!! A teď buďme partnery!  A souzněme s neustálým omíláním dvojkáááá
■     ■

Vladimír Lohniský 
Tedy paní Tothová, vystihla jste to dokonale. Hlavně ono: "Byl definitivně schválen!! A basta!!! A teď buďme partnery!". Tak to je tedy zase vysvětlení. A snad ještě horší, než jaké nám vnucoval pan Ostrý, který sice vysvětloval nevysvětlitelné a obhajoval neobhajitelné, až to bylo k smutnému a útrpnému úsměvu, ale toto? Taková krásná slova jako symbolika, partnerství, souznění. Ale jaká symbolika, jaké souznění či partnerství? Teď je situace taková, že dlouholetý posluchač poslouchající a vážící si bývalé stanice Český rozhlas 2 Praha byl odsunut na DRUHOU kolej. Takto vidím tu symboliku. Ano, ČRo 2 Praha pro mě byl partner, to Dvojka se svým formátem, vysílacím schématem a ve velké většině složením moderátorského týmu nemůže nikdy být.  Současná Dvojka je partnerem a "souzní" s posluchači Frekvence 1, Impulsu, Blaníku a dalšími,  jim podobnými. Taková krásná slova a "skutek utek".  A jen tak mimochodem, není to tak dlouho, co i pan Duhan připustil změnu názvu Dvojka. Čili tím nepřímo přiznal, že název Dvojka se mírně řečeno moc nepovedl. Ale tehdejší krátkodobý tiskový mluvčí, tuším, že se jmenoval Hric nebo tak nějak používal stejné obraty jako současný pan šéfredaktor. Tak copak nám chce asi nový pan šéfredaktor naznačit?
■     ■

Jiří 12 
Svého času jsem byl řádným předplatitelem Týdeníku Rozhlas. Po nástupu pana Ostrého jsem toto předplatné zrušil, ale příležitostně se dívám na www stránky. Vaše zjištění je hodně špatnou zprávou, takže patrně nezbude, než se dohodnout na společném postupu jak dát novému šéfovi na vědomí, že nemá monopol ani právo na vnucování svého (navíc poděděného) názoru velké části posluchačů. Navíc posluchačů, kteří právě v jeho příchodu spatřovali naději na změnu. Pojďme se prosím dohodnout kdo má možnost se společně setkat v budově Rozhlasu a oslovit pana šéfredaktora osobně. Myslím, že když zprostředkovaně přispíváme formou koncesionářského poplatku na jeho plat, máme na to plné právo. Jiří B.
■     ■

Milena    
Pane Jiří 12, budu první,která je připravena setkat se v budově rozhlasu a popovídat si s panem Dittrichem o názvu stanice. Pouze nevím, kdo by toto mohl zorganizovat. Měla jsem také velkou naději, že s příchodem pana Dittricha se něco změní, ale bohužel nestalo se.  Zdá se mi, že třeba pan Žmolík název stanice zdůrazňuje ještě více než je zdrávo. V každém vstupu ještě musíme vyslechnout pana Postráneckého a zpívánky českýýý rozhlás dvoojká.  Je to škoda,že pan Dittrich přistoupil na zdůvodnění názvu stanice, které předkládal celou dobu pan JO

■     ■

Jiři 12 
Díky za "souznění", já zde klidně zveřejním svoji mailovou adresu, aniž bych se chtěl pasovat do role hlavního organizátora. Důležité je, aby se našla skupina, která bude schopna hlavně z hlediska dostupnosti a svých časových možností do Rozhlasu dojet. Jsem přesvědčen, že to má smysl, zejména po nedávné osobní rozmluvě s pány Petránkem a Větvičkou po autogramiádě k vydání nové knihy pana doktora Větvičky. Ten bude v neděli 10. 11.  uvádět  Dobré jitro a prohlásil, že slovo "dvojka" nevypustí po celou dobu relace z úst. On ho ovšem jistě zastoupí nějaký robot, který bude pouštět co nejčastěji tu příšernou ohlášku pana Postráneckého.  Takže Vás moc zdravím a pojďme na výměnu mailových adres a posléze telefonů, abychom se mohli aktuálně domluvit. buresjir@seznam.cz
■     ■

Eva Ondřejová 
Nepíše se mi to lehko, ale já jsem Vám to říkala. Takto se zuby nehty držet něčeho tak hloupého, jako je název Dvojka, mi nejde na rozum ( tajně jsem doufala, že se něco změní). V rámci 90tých oslav ČRo jsem na Vltavě slyšela původní znělku Prahy s komentářem, že když byla znělka nalezena, bylo by (a teď už si nepamatuji přesný výraz) zbytečné hledat jinou. Původně totiž vyplňovala čas mezi programy - něco jako přestávku. Tak se vžila, že vydržela v původním znění celá desetiletí. Ale "nová doba žádá sobě nové činy". Nejdřív ji upravili a pak z ní udělali současný paskvil.  Že si posluchači vytvořili k znělce přímo citový vztah? Vyhodíme znělku i ty posluchače ze stanice.

Poslouchala jsem včera Radiožurnál, kde si mnuli ruce, protože jim stoupla poslechovou.  Já jsem jedna z těch, kteří přešli na tuto stanici a důvodem bylo "vylepšení" Prahy. Přešla jsem na Radiožurnál a Vltavu. A už je mi jedno, že mi někdo vnucuje název pod takovou křečovitou záminkou. Ono to zdůvodnění je až zástupné, původně mělo být zavedeno číslování stanic a to byl pravý důvod. Pak se honem hledal důvod jiný a našel se. Jen proboha nepřiznat, že někdo udělal botu. Škoda, že nemohu napsat. "na shledanou v lepších časech".
■     ■

Jiri 12 
Paní Ondřejová, jste jedna z těch vytrvalých, pojďme se dohodnout ve smyslu mé komunikace s paní Milenou. Nedávno jste se mě zeptala, zda jsem pořád optimistou, myslím, že když se dá pár dobrých lidí dohromady, že bychom ten optimismus mohli společně sdílet...
■     ■
  
Eva Ondřejová 
Pane Jiří, je mi líto, ale cesta do Prahy u mě nepřipadá v úvahu (zdravotní potíže), jinak bych Vás samozřejmě ráda podpořila. Ale pro mě by to znamenalo také být také nejméně dva dny mimo domov a to si z důvodu péče o nemocnou nemohu dovolit. Pokud by se Vám podařilo něco změnit, budu samozřejmě moc ráda, ale s mou fyzickou účastí počítat nelze.
■     ■

Jiři 12 
To mě mrzí, ale určitě najdeme nějaký způsob součinnosti. pokud uznáte za vhodné, napište mi prosím na mailovou adresu. JB.
■     ■


čtvrtek 7. listopadu 2013

POZVÁNKA : 20. listopadu 2013 - Trialogy s Tomášem Černým a Robertem Tamchynou

5. listopadu 2013 napsal Jakub Kamberský na webu Trialogy

Milí přátelé vlídného, mluveného slova, přijměte pozvání na další večer pravidelného měsíčního cyklu Trialogy B, které se uskuteční 20. listopadu 2013 od 19:30 v Klubu Biograf. Hosty jedenáctého pokračování budou tentokrát dva vážení pánové, Robert Tamchyna a Tomáš Černý, které charakterizuje více než cokoli jiného, nezaměnitelný hlasový projev. V obou případech můžeme hovořit o Rozhlasácích s velkým R. Témat k probrání bude jistě dost, proto bude o čem povídat. Budeme rozmlouvat o profesích moderátora, dramaturga, režiséra, reportéra, zmíníme se o pražském metru, legendárních Hovorech z Lán a dalších jejich počinech. Oba pánové mají bohaté zkušenosti s poklady rozhlasového archivu, o kterých rovněž bude řeč. Večer, tak jako vždy, obohatí tematické zvukové ukázky. Večer můžete samozřejmě obohatit i vy svými dotazy.
Konzumace nápojů při produkci doporučena, dobrá nálada a zájem se něco dovědět a pobavit jsou vítány.
Cena vstupného činí 80 Kč, případně 100 Kč (ke vstupence CD se zvukovým záznamem předchozích trialogů s Igorem Barešem a Michalem Burešem).
Těší se na Vás autor a moderátor večerů, publicista  Jakub Kamberský.

Robert Tamchyna
Služebně starším kolegou Tomáše Černého je Robert Tamchyna, který s Rozhlasem spolupracuje od svých 18 let. Je dramaturgem mluveného slova, ale také moderátorem a redaktorem některých pořadů. Za svou práci byl několikrát oceněn (cena Ferdinanda Peroutky, Prix Bohemia a další).
Někteří si ho možná vybaví z Rozhovorů z Lán, s tehdejším prezidentem Václavem Havlem.
Tomáš Černý
Téměř dvacet let spolupracuje s Českým rozhlasem. Začínal ve vysílání pro děti. Během své profesní kariéry prošel nejednu rozhlasovou profesí, byl hlasatelem, reportérem, moderátorem, dramaturgem. V současné době se podílí na přípravě Víkendové přílohy na stanici Vltava. Rozhlasové archivní fondy využívá pro pořad Fonogramy na Vltavě a rovněž pro pořad RozHraní s poklady rozhlasového archivu na Dvojce. S jeho příjemným hlasem se mnozí z vás setkáváte v soupravách pražského metra na trase C.


odkaz na facebookovou stránku Trialogů https://www.facebook.com/TrialogyB