Odpověď spolku Slovo o Slově na stanovisko vedení ČRo k Otevřenému dopisu SoS

7. 2. 2014 zaslal spolek Slovo o slově

 ■     ■

Vážení radní Českého rozhlasu,

na internetu se objevila odpověď vedení Českého rozhlasu na náš podnět. Je plná polopravd a manipulativních tvrzení. Byli bychom neradi, kdyby od nás zazněl podobný tón a my bychom jej museli uvádět na pravou míru. Proto vám raději teď v předstihu vysvětlíme, proč některá tvrzení pokládáme za nepravdivá, případně manipulativní.

1. Vedení Českého rozhlasu se ohrazuje proti našemu tvrzení, že v důsledku likvidace tří stanic (Česka, Šestky a Leonarda) klesla poslechovost nově zřízené stanice Plus, jež měla podle původního tvrzení vedení Českého rozhlasu naopak dosáhnout synergického efektu, jejž předchozí tři stanice nebyly s to naplnit. Podle nezávislé statistiky Radioprojektu klesl zájem o stanici u těchto kmenových posluchačů zhruba o jednu třetinu. Signifikantní pro nás je důraz vedení Českého rozhlasu, že v průběhu minulého roku učinil sondu cestou mappingových a evaluačních průzkumů, které měly potvrdit oprávněnost uskutečněných programových změn.  Nehodláme se pouštět do diskuse o tom, do jaké míry tyto průzkumy jsou vypovídající, anebo ne. Nás spíš udivuje, že vedení Českého rozhlasu se opírá sociologické průzkumy, aby zdůvodnilo programové změny (podle nás k horšímu ve srovnání s rušenými stanicemi) u nové stanice Plus. Kdyby vedení Rozhlasu zmíněnou argumentaci jako základní používalo v případě Radiožurnálu anebo Prahy, tedy stanic orientovaných na většinového posluchače, stanic, které do jisté míry musejí svojí programovou náplní vycházet vstříc jeho vkusu a potřebám, nepozvedli bychom hlásku. Stanici mluveného slova, jíž nepochybně stanice Plus má být, však považujeme za stanici normotvornou, za stanici, která navzdory některým projevům většinovému vkusu má naopak tento vkus formovat, modifikovat, případně rozšiřovat, rozhodně se mu nepodbízet (a to ani v případě, kdy k tomu navádějí mappingové a evaluační průzkumy).  Jedním slovem taková stanice má být inovativní a samozřejmě má být připravena podstoupit i určitá „tržní“ rizika. Sotva pak mohou být rozhodujícím faktorem stávající představy posluchačů. Posluchači ve svém názoru vycházejí z nabídky, jak ji dosud znají, těžko však mohou posoudit nabídku, která je až výsledkem programové kreativity rozhlasových profesionálů. U stanice mluveného slova předpokládáme, že to bude stanice po výtce politická. Přitom zjišťujeme, že praktická politika je tu zatlačována (vyvažována) infotaimentovými tématy, snad aby se posluchač politikou neunavil. Pomalu tu mizí solidní zahraničně politické zpravodajství, hlavně však zahraničně politická publicistika. V oblasti domácí politiky se tu stále častěji setkáváme s jejím personifikovaným pojetím v duchu „zlí hoši a hodní hoši“, namísto toho aby byla líčena jako střet idejí. Už vůbec se tu, až na některé vzácné výjimky, nesetkáváme s politickým vzděláváním, objasňujícím obecný smysl politiky, řešícím otázky veřejného či národního zájmu, obecného dobra a podstatu a rizika zastupitelské demokracie. A to už nemluvíme o naprostém zmizení politické dokumentární tvorby, jíž byla Šestka průkopníkem. Zplošťováním politických témat Český rozhlas tak přispívá k obecnému trendu, který se usídlil v české žurnalistice, líčící politiku v obrazech, potvrzujících přesvědčení většinové společnosti o tom, že politika je nevábné řemeslo, jemuž se slušný člověk musí vyhnout. Tak Český rozhlas i na vlnách stanice, která takovému trendu má naopak čelit a být v této oblasti stanicí normotvornou, tedy nepodbízet většinovému vkusu a pokoušet se jej naopak modifikovat, tuto neblahou praxi jen podtrhuje. Argumentace sociologickými sondami v tomto případě nemůže mít takovou relevanci, jakou jí vedení Rozhlasu přisuzuje. Stanice takového typu musí být jednoduše inovativní, a to i za cenu určitého „tržního“ rizika. V tom tkví podstata veřejné služby, již má Český rozhlas poskytovat, nabízet, co zatím neznáme, a je obecně prospěšné, a co trh není s to vlastními silami vygenerovat.  Skutečnost, že se redaktoři v provozních pokynech pro PLUS (jež vedení rozhlasu, přesvědčeno o své světovosti nazvalo „guidelines“), dočtou, že souvisle mluvené slovo nesmí ve vysílání překročit stopáž 4 minut, spíš svědčí o tom, že se vedení Rozhlasu i v tomto případě pokouší hrát si za peníze koncesionářů na soukromého rozhlasového provozovatele.
2. V souvislosti s rušením zmíněných tří stanic zanikla i pracovní místa. Někteří z pracovníků byli převedeni do nově vznikajících „center“, zbývající z nich byli nátlakem donuceni, aby podepsali dohodu o rozvázání pracovního poměru. To je ta „dobrovolnost“, jíž se vedení Českého rozhlasu zaklíná. Dobrovolně odešel šéfredaktor stanice Česka. I to ale byla dobrovolnost podobná „dobrovolnému“ odchodu jiného vynikajícího rozhlasového tvůrce, Hany Hikelové. Lží má být tvrzení, že někteří z nich neměli dostatečné kvality. Byli jsme pilnými posluchači zmíněných stanic a byli jsme vždy mile překvapováni, že při současném stavu české žurnalistiky na těchto stanicích jsme svědky úrovně přinejmenším evropské. A tak máme za to, že důvodem pro odchod jediného redaktora, který se spolehlivě orientoval v politické a společenské problematice Jižní a Střední Ameriky a který tak představoval unikum nejen v Českém rozhlase, ale v české žurnalistice vůbec, byla jeho nadprůměrná kompetence. O to drzeji zní prohlášení generálního ředitele, že hodlá vytvořit post zpravodaje Českého rozhlasu z Jižní Ameriky. Tím to neskončilo. Na sklonku roku 2013 se odehrávala další vlna propouštění z Českého rozhlasu. Šlo o redaktory centra výroby. Tentokrát si vedení Českého rozhlasu nehrálo ani na dobrovolnost odchodů, ani na nekompetenci odcházejících. Důvodem byl věk, tedy důvod diskriminační. Dokladem toho je rozhovor ředitele centra výroby Jiřího Mejstříka pro rozhlasový časopis Vlnění, jejž poskytl přesně v době, kdy svým podřízeným sděloval onu radostnou novinu, že se ve vedení rozhlasu rozhodli zrušit jejich místa, protože jsou už moc staří. Zde výňatek z rozhovoru: „Otázka: Zmínil jste omlazení, co máte na mysli? Jak byste vysvětlil ten pojem “omladit rozhlas“? Odpověď: To je velmi prosté. Příklad: jestliže věkový průměr je například sedmdesát, a já si myslím, že optimálně by měl být třeba padesát, je třeba se postupně dostat na tento věkový průměr. Je zde spousta lidí, i vynikajících tvůrců, kteří jsou už hluboko v důchodovém věku, a zatím to nevypadá, že by odcházeli. Ale také ještě ani nemají vychované své nástupce. Čili mně jde o to, aby se obnovil proces, kdy se postupně zapracovávají mladí lidé, absolventi škol, do té specifické práce, kterou rozhlas představuje.“ Z podtextu lze jednoznačně vyčíst, že není důležité, zda člověk svoji práci dovede, zda odvádí kvalitní pořady, ale jeho věk. Když pomineme nezákonnost takového zdůvodnění, je to přinejmenším projev cynismu a nemravnosti. Nehledě k tomu, že to byla právě Šestka (a to už za jejího prvního šéfredaktora Pavla Pecháčka), která se ujala a dala příležitost celé řadě elévů, z nichž nakonec vychovala pro Český rozhlas vysoce kvalitní a mimořádně zdatné redaktory.
3. Nepochybujeme o tom, že bezprostřední náklady na změnu loga, jak ukládají pravidla financování Českého rozhlasu, byly vynaloženy z příjmů na reklamu. Nám ale jde o náklady, které tato zcela zbytečná změna vyvolává (dalšími nakupovanými službami a produkty). Ty jsou již hrazeny z peněz koncesionářů. Svým rozsahem a rádoby vynuceností představují reálnou možnost finančních úniků. Navíc i peníze z reklamy jsou součástí hospodaření veřejnoprávní instituce. Mohly by nakonec snížit výšku koncesionářských poplatků.     
4. Vedení Českého rozhlasu tvrdí, že restrukturalizace instituce je reakcí na soudobý vývoj společenský a kulturní a že Rozhlas musí obstát v současném složitém mediálním prostředí. Rádi bychom připomněli, že na složité mediální prostředí se může odvolávat soukromý provozovatel rozhlasového vysílání. Český rozhlas má zákonem zaručenu existenci a její finanční krytí i v sebesložitějším mediálním prostředí. Jeho úkolem je plnit zadání media veřejné služby. Tomuto zadání je podle našeho soudu stále více a více dlužen. Ve skutečnosti restrukturalizace, kterou Rozhlas pod vedením Petera Duhana uskutečňuje, nevede k úspoře provozních nákladů, jak tvrdí vedení Českého rozhlasu. Rozsah vysílání se nijak nerozšířil. Jsou neustále kráceny výdaje na program, ať už formou výrazného omezování spolupráce s externími tvůrci, systematického nasazování repríz či rozšiřování pracovních úvazků redaktorů, aniž jim je na výplatě přidáno, svědčí o tom, že provozní náklady se nejen nesnižují, ale nekontrolovatelně bobtnají. Nadto restrukturalizace, jak už jsme zdůraznili v našem dopise, není nic jiného než skrytý návrat k systému, který se uplatnil v rozhlase v době normalizace a který umožňoval efektivní způsob vnitřní cenzury. Formální existence jednotlivých stanic bez jakékoli rozhodovací kompetence (ať už jde o náplň programovou, tak o finanční řízení) to jen podtrhuje.
5. Připomínáme, že zavedení samostatných stanic s vlastním rozpočtem zaručujícím jim ekonomickou nezávislost i na vedení ČRo, a disponujících samostatností v programové tvorbě, bylo na počátku 90. let minulého století dílem generálního ředitele Vlastimila Ježka. Touto cestou vytvořil uvnitř Českého rozhlasu vhodné prostředí pro redakční a tvůrčí nezávislost, nezbytné to podmínky pro kvalitní fungování media veřejné služby.      
6. Podle generálního ředitele Petera Duhana měl Český rozhlas zrušením tří zmíněných stanic a nahrazením jich stanicí Plus ročně ušetřit zhruba 20 miliónů korun. Předpokládali jsme, že tuto částku Český rozhlas využije na zlepšení zpravodajství a uměleckou tvorbu tak, jak bylo Radou schváleno v předložené koncepci. Nebo že se použije na rozjezd čtyřhodinového ranního vysílání stanice Plus aniž by musel kdekoli své výdaje krátit. Tím by se dostal na úroveň výdajové hladiny v době, kdy existovaly zmíněné tři stanice a v sumě představovaly vysílání 13 až 14 hodin původního mluveného slova denně. O to větší je naše překvapení, že Český rozhlas nic neušetřil (rozpočty na roky 2013 a 2014 to dokazují) a že musel přistoupit k již zmíněnému plošnému rušení pracovních míst v centru výroby, aby získal prostředky ke zřízení obdobných pracovních míst v centru zpravodajství a pokryl tak ranní vysílání stanice Plus. Protože ani to nestačilo, osekal stávající program, zkrátil délku jednotlivých pořadů, samozřejmě na úkor jejich kvality. Systematicky nasazuje reprízy. Rozšířil pracovní náplně kmenových redaktorů, aniž jim přidal na výplatě. V očekávání, že dosavadní pracovní výkon navýší třeba i na dvanáct hodin denně. Je nabíledni, že takto vynucený nárůst intenzity práce se dál podepíše na kvalitě odváděných a odvysílaných pořadů.
7. Vzdor tomuto stavu vedení Českého rozhlasu nic nebránilo, aby na sklonku roku 2013 nakoupilo nesmyslné množství kancelářského nábytku za 14 miliónů korun, ačkoli před několika málo lety v důsledku rekonstrukce budovy Českého rozhlasu došlo ke kompletní obměně nábytku. Tak se nyní nuceně z kanceláří stěhuje dosud kvalitní nábytek a likviduje se, jen aby bylo kam nastěhovat onu masu toho nově nakoupeného. Další milióny, obáváme se, že jde o desítky miliónů, se utratily na sklonku roku 2013 za flotilu nikomu nepotřebných osobních aut. To vše s odůvodněním, že v roce 2013 ČRo dosáhl značného přebytku a že by z něho musel platit daň z příjmu.
8. Uvádíme zde tuto skutečnost, abychom demonstrovali neschopnost vedení Českého rozhlasu optimálně řídit finanční toky (ostatně již třetí ekonomický ředitel za dva roky svědčí o značné personální nekompetenci ředitele Petera Duhana s důsledky pro ekonomiku Rozhlasu). Vede k ořezávání výdajů spojených bezprostředně s programovou tvorbou a současně k plýtvání. I když si nemyslíme, že jde jen o „nevinné“ plýtvání. Tyto zdánlivě „žádoucí“ nákupy vytvářejí opět ohromný prostor pro korupci. Obáváme se, že tu již nejde jen o nezpůsobilost vedení Českého rozhlasu finančně tuto organizaci řídit, ale i o selhání Rady Českého rozhlasu. Zcela tu přehlíží uvedené a velice varovné signály.

Obáváme se, že vnitřní situace Rozhlasu je natolik kritická, že vyžaduje rázný zásah. Zejména pak v oblasti finančního řízení cestou podrobného auditu. Jsme přesvědčeni, že tu neselhává jen vedení Českého rozhlasu, ale že vy sami svou odevzdaností jste zcela rezignovali na obhajobu zájmů koncesionářů a jejich peněz. Doufáme, že přestanete pasivně přihlížet tomu, jak je pod vedením Petera Duhana doslova rozvraceno dílo, které po sobě zanechali ředitelé Vlastimil Ježek a Václav Kasík. Vyzýváme vás, abyste začali jednat přímo a nekopírovali pouze stanoviska vedení ČRo. Pomohlo by tomu např. uspořádání veřejné debaty za přítomnosti vedení ČRo a veřejnosti. Takový postup ostatně vychází i ze statutu Rady ČRo.

S pozdravem

Výbor spolku SLOVO O SLOVĚ:

Jan Payne               

Zdeněk Řeřicha     

Josef Zemek                       

Milan Haluška        

V Praze dne 6. února, 2014

 ■     ■

odkaz http://www.slovooslove.cz/otevreny-dopis-rade-ceskeho-rozhlasu/

sídlo spolku Slovo o slově: Budečská 1169/39, Vinohrady, 120 00 Praha

e-mail: slovooslove@volny.cz

web: http://www.slovooslove.cz/