Vedení Radiožurnálu jste převzal po čtyřech letech, jeho šéfredaktorem jste byl už v letech 2005 až 2008. Jak moc se za tu dobu hlavní okruh ČRo změnil?
Radiožurnál se nejvíc změnil před těmi čtyřmi lety, když odcházela Bára Tachecí. V rychlosti a intenzivitě práce se dokázal neskutečně oživit, jako byste ho polil živou vodou. Ale protože pak Bára Tachecí musela odejít, některé věci zůstaly nedotažené, v beta verzi. Nemluvím o obsahu vysílání, ale spíš o jeho formě, nad kterou se musíme rychle zamyslet. Neměli bychom mít kvalitní zpravodajství a poslouchatelnou hudbu, obojí by mělo tvořit jeden hezký celek. Proto teď vedeme například debaty o obměně hudebního vysílání.
Proč vlastně váš předchůdcePetr Souček rezignoval? V Radiožurnálu prý zůstává…
Petr Souček rezignoval z osobních důvodů. V době, kdy se stal šéfredaktorem Radiožurnálu, byla trošku jiná struktura vedení, existoval ředitel stanice a šéfredaktor. Teď je už jenom šéfredaktor a pro jednoho člověka to je opravdu hodně práce. Poodvolání Hany Hikelové tato práce zůstala jen na Petru Součkovi, který je strašně poctivý. Najednou začal cítit, že by si potřeboval od té práce trochu ulevit a dělat něco, v čem se cítí lépe „doma“. Tak mi to také řekl. Není to tak, že by někdo chtěl někoho vyšoupnout nebo nahradit.
Vy na Radiožurnál budete taky sám. Budete to stíhat?
Myslím, že ano. Zatím toho na mě bude samozřejmě hodně, ale s tím jsem to bral. Vzhledem k tomu, žeČeský rozhlas prochází vnitřní přestavbou, která vyplývá z projektu Petra Duhana, brzy přejdeme ze staničního modelu na model center. Brzy vznikne centrum zpravodajství, které bude mým nejbližším partnerem a od něj si bude Radiožurnál objednávat výrobu. Zpravodajskou agendu tedy nebudu přímo řídit já, ale budeme si ji objednávat od centra zpravodajství.
Nebude ten mezistupeň navíc na škodu aktuálnosti a rychlosti zpravodajství? Přeci jenom teď si nemusíte nic objednávat a vyrábíte si zprávy sami.
Tohle nebezpečí snad nehrozí, protože chceme vybudovat trošku robustnější systém editorů – jak na Radiožurnálu, tak v centru zpravodajství. Budou muset být mentálně z „jednoho vrhu“, i když rozumím tomu, že centrum zpravodajství bude zásobovat zpravodajstvím všechny stanice Českého rozhlasu. Myslím si ale, že tam bude nadále fungovat nastavení, které deklaruje i nynější vedení rozhlasu, že prioritu u výroby zpravodajství bude mít Radiožurnál.
Krátce po svém jmenování jste řekl, že vás čekají dva hlavní úkoly: zdynamizovat zpravodajství a upravit hudební dramaturgii. Pojďme nejdřív ke zpravodajství. Jak ho zdynamizujete?
Za měsíc, co vedu Radiožurnál, jsme si udělali docela zevrubnou revizi procesů uvnitř Radiožurnálu, které posluchače nemusí zajímat, ale mohou přispět k lepšímu výsledku. Chceme je přenastavit tak, abychom mohli být u nějakých událostí fyzicky dříve, než jsme dnes, a také aby se informace o těchto událostech dostávaly mnohem rychleji i do vysílání, abychom je mohli dál rozvíjet. Tomu říkám zdynamičtění. Samozřejmě vedeme i debaty o projevu zprávařů a moderátorů, ale to nepatří k tomu, čemu já říkám zdynamičtění. Tam už jde jenom o hlas.
Když o těchto změnách říkám redaktorům, uvádím jim jako příklad Zdeňka Pohlreicha, který po příchodu do nějaké restaurace koukne na jídelní lístek a když tam vidí 35 jídel, řekne šéfkuchaři, ať si je strčí za klobouk, protože je všechna stejně nedokáže uvařit dobře. Přijde mi, že Radiožurnál dokáže leccos uvařit dobře, ale kdybychom pokrývali méně témat a dokázali je víc rozvíjet do jasné agendy, kterou si nastavíme ráno na poradě, Radiožurnálu prospěje.
Mám totiž pocit, že jedním z menších nedostatků Radiožurnálu je, že těká z tématu na téma. V 15:10 například nabídne rozhovor k aktuální situaci v Sýrii, v 15:20 nějakou regionální zprávu z Českých Budějovic a v 15:25 zase něco úplně jiného. Myslím si, že Radiožurnál bude hezčí, když se víc bude držet jednotlivých témat a rozvíjet je, než když bude klipovitě přeskakovat z jednoho na druhé.
Co konkrétně chcete v obsahu vysílání Radiožurnálu změnit?
Chceme posílit i naši servisní žurnalistiku. Zejména Zelenou vlnu, ale také se chceme zamyslet nad tím, zda je náš meteorologický servis pro posluchače dostatečně srozumitelný, atraktivní a aktuální. Současné výkyvy počasí, s nimiž se dá počítat i do budoucna, nám ukázaly, že bychom s tím měli něco dělat. V pondělí jsem jednal s Českým hydrometeorologickým úřadem, abych zjistil, s čím bychom od nich mohli počítat. Nechci, aby naše zpravodajství o počasí dělali lidé jenom proto, že je to jejich koníček, hledáme další modely spolupráce s ČHMÚ. U dopravního zpravodajství si myslím, že budeme mít co dělat, až začne rekonstrukce dálnice D1. Očekává se, že nejrychlejší a nejlepší informace řidiči uslyší od nás.
Co třeba živé přenosy z aktuálních událostí? Radiožurnál takto nabízel například projev zadrženého Davida Ratha v Poslanecké sněmovně…
Živě jsme vysílali i řadu jiných událostí, například hlasování o vyjádření nedůvěry vládě. Není to nic, o čem bychom si měli říct, že to budeme dělat znovu a lépe. Živé přenosy budeme dělat nadále, jen si pečlivě vyhodnotíme, zda je pro posluchače důležitější projev Davida Ratha, tedy hlas politika z vazby, nebo zda budeme vysílat čtyřicetiminutový projevVlasty Parkanové, která už předtím de facto zveřejnila všechno, co chtěla říct. Jde jenom o to si to vyhodnotit.
U Parkanové jsme živý přenos neměli, dali jsme častější vstupy ze sněmovny a v nich jsme parafrázovali, co řekla. Nebavíme se ale jenom o projevech v Poslanecké sněmovně, ale také o možnosti zasáhnout intenzivně do vysílacího schématu Radiožurnálu. Schéma se budeme snažit dodržovat, ale čas od času nějaký mimořádný přenos přijde, takže posluchač bude mít jistotu, že pokud se bude dít něco mimořádného, s Radiožurnálem bude u toho.
Například kvůli nehodě českého autobusu v Chorvatsku jsme přes to, že se stala o víkendu, rychle změnili vysílací schéma, zrušili pravidelné pořady jako byl Křesťanský týdeník, vyslali jsme do Chorvatska našeho reportéra a všichni redaktoři dělali jen na tomto tématu.
Jak velkou konkurencí je vám v tomto ohledu ČT 24, která dává takových mimořádných událostí poměrně dost a má k tomu ještě obrázky?
Neberu ČT 24 jako konkurenci, protože to je přeci jenom televize a jelikož k tomu musí mít ty obrázky, mají to asi ještě těžší. Kdybych přejal podobnost Radiožurnálu a ČT 24, spíš bych viděl nevýhodu na straně ČT 24, protože když vyjedou s přenosovým vozem na nějakou tiskovku a začnou ji vysílat živě, většinou ji musí odvysílat až do konce. My bychom chtěli pracovat tak, jak posluchač vnímá rádio, protože – marná sláva – stále převažuje kulisový poslech. Sice bychom chtěli vypadat jako ČT 24, ale nemůžeme si dovolit z celé hodiny vysílání úplně vyhodit hudbu. Musíme vytvořit takový mix zpravodajského rádia s podílem hudby, který by posluchač snesl. A to je daleko nejtěžší věc, co nás čeká.
Podíl hudby ve vysílání Radiožurnálu by se měl podle generálního ředitele Českého rozhlasu Petra Duhana zvětšovat. Počítá s tím, že 60 procent vysílání zabere hudba a 40 procent mluvené slovo. Není to příliš ve prospěch hudby?
Pokud půjdeme tou cestou, že budeme vysílat kvalitnější zpravodajství a méně témat, nemusí to být špatné. Jakékoli poměry hudby a mluveného slova, které si řekneme tady u stolu, ale Radiožurnál těžko striktně dodrží. Život je pestřejší, i když určitá pravidla musíme mít. V odůvodněných případech je můžeme porušovat a může se stát, že podíly obou složek vysílání budou vyrovnané jedna ku jedné. Radiožurnál se ale snaží být stále víc a víc elastický, postupně se chceme vyhnout pořadům, které se předtáčejí.
ČT 24 má kvůli mimořádným vysíláním a živým přenosům poměrně dlouhé bloky Studia ČT 24, do nichž můžou jednotlivé štáby vstupovat podle potřeby. Ani to nevypadá jako narušení schématu, kdežto u Radiožurnálu, který má schéma pevnější, ano. Včetně odsouvání oněch předtáčených pořadů.
Od předtočených pořadů, snad s výjimkou sobot a nedělí večer, už úplně ustupujeme. Třeba zápisník zahraničních zpravodajů se už taky vysílá živě, mnohem víc jsme uvolnili náš vysílací prostor pro aktuální informace.
Vedení rozhlasu před časem nastínilo představu, že by se Radiožurnál mohl přejmenovat a stát se v nové struktuře pěti celostátních okruhů „dvojkou“. Minulý týden ale generální ředitel Peter Duhan oznámil, že název Radiožurnál zůstane a že tato stanice bude nadále „jedničkou“. Je to už definitivní uspořádání?
Proběhlo mimořádné grémium generálního ředitele, kde se sešlo vrcholné vedení rozhlasu, šéfredaktoři celostátních okruhů a ředitelé krajských stanic a na něm jsme měli zevrubnou, asi tříhodinovou debatu. I na základě průzkumu značky jsme si k tomu něco řekli, a z tohoto grémia půjde konečný návrh generálnímu řediteli, který nakonec rozhodne. Pokud jsem to dobře pochopil, Radiožurnálu by se rebranding neměl dotknout. Jde o nejsilnější značku Českého rozhlasu a jako taková se rušit nebude. Ale jak říkám, konečné slovo je na Petru Duhanovi.
Jedním z nových celostátních okruhů má být stanice mluveného slova, která integrujeRádio Česko, Český rozhlas 6 a stanici Leonardo. Jak se popasuje s Radiožurnálem, aby se navzájem nedublovaly, když má mít vlastní publicistiku, rozhovory a další podobné formáty?
No, má i nemá. Daný stav stanice mluveného slova je takový, že se práce na jejím programovém schématu pozastavily. Rozumím tomu, protože nechceme vydávat energii na něco, o čem nevíme, kde se to bude vysílat. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) se má tento týden zabývat naší žádostí o změnu licenčních podmínek. Pro programování stanice mluveného slova je důležité, zda bude vysílat na VKV vysílačích, nebo za určitých okolností někde jinde. Myslím si, že až dojde na nějaké rozhodnutí RRTV a vyprší lhůta pro odvolání dalších provozovatelů rozhlasového vysílání, začne se pracovat na jasném a srozumitelném programovém schématu, které by mělo být opravdu unikátní. Podle mě by nemělo vypadat tak, že se vezmou schémata Rádia Česko, Leonarda a ČRo 6 a smíchají se dohromady. Bude to velice zevrubná, intenzivní a já věřím, že rychlá debata nad podobou schématu, kde se určitě zohlední i to, co se očekává od Radiožurnálu.
Původní značky Rádio Česko, Český rozhlas Leonardo a ČRo 6 úplně zaniknou?
Nevím, generální ředitel dostane nějaké podklady a potom o nich rozhodne.
Pak tu bude ještě národní okruh s regionálním vysíláním krajských studií. Ten by se taky mohl v určitém ohledu dublovat s Radiožurnálem.
To by záleželo na tom, co v důsledku vznikne z tohoto projektu. Zatím mám od celého vedení rozhlasu, od programového náměstka i generálního ředitele ubezpečení, že co do zpravodajství bude vždycky prioritou Radiožurnál. To je informace, s kterou pracuji a od které odvíjím další kroky, které přesto, že jsou prázdniny, jsou kupodivu velmi rychlé.
Pojďme k hudbě na Radiožurnálu, za kterou vás už léta peskuje řada posluchačů i hudebních publicistů. Nedávno jste změnili hudebního dramaturga a Peter Duhan nastínil, že chystáte omezit rotaci jednotlivých songů. Jak to tedy bude?
Hudbu vnímáme jen jako doplněk zpravodajství, přesto je to do značné míry imageová záležitost. Pracujeme s ní docela vážně. Nový hudební dramaturg Petr Král si vytváří tým tří nebo čtyř lidí, aby na to nebyl sám a nemusel pořád jenom odpovídat na naštvané maily odpůrců mainstreamové hudby. Nově vytvořený tým bude pracovat opravdu profesionálně, bude mít čas poslouchat nejenom Radiožurnál, ale i konkurenci…
Koho považujete za konkurenci Radiožurnálu?
Z definice asi obě celoplošné komerční stanice.
Ano, Frekvenci 1 a možná spíš Impuls. Všechny průzkumy za uplynulou dobu nám říkají, že posluchač, který od nás odešel, ne vždy zmizel ve vzduchoprázdnu, ale odešel třeba k Impulsu. Možná jenom proto, že má pocit, že jeho vysílání je hezčí. My máme zpravodajství mnohem kvalitnější, máme rozsáhlou síť zahraničních zpravodajů, jenom musíme vymyslet, jak to udělat, aby se to posluchači líbilo a „lezlo mu to do ucha“. Nesmíme tento moment podcenit. S příchodem Petra Krále se hudba na Radiožurnálu začala měnit, takže si myslím, že každý, kdo u poslechu této stanice stráví alespoň hodinu, to musí poznat.
Ale protože jsem v Radiožurnálu už dlouho a debat o jeho hudbě jsem zažil stovky, když za mnou někdo přijde a řekne mi, že už hrajeme líp, odpovídám mu na to: bacha, je to možné, ale hrajeme jinak. Dáváme najevo nějakou změnu, dobudováváme archiv skladeb a někdy v srpnu, aniž bych to nějak démonizoval, uděláme jeden větší průzkum a takovou učesanější podobu. Zatím jde jen o pracovní řešení, kdy v užším kroužku řešíme, zda je daný titul hodně obehraný, nebo ne, ale to je čistě subjektivní hodnocení. Něco víme, něco nabídneme posluchačům k testování a něco nám z toho vyjde.
Radiožurnál se zatím celkem vyhýbal hudebním novinkám, sázel spíš na léty osvědčené songy. Změníte na tom něco?
Občas novinky zkoušíme, teď třeba vysíláme skladby z nového alba Václava Neckářes Lenkou Dusilovou. Dříve jsme to nedělali, protože jsme čekali, až se z dané písně stane hit. My sami ale asi hity nikdy vytvářet nebudeme. Novinkám dáme prostor v nějaké rozumné míře a teď vedeme debatu mezi odborníky, spíše hudebními dramaturgy než hudebními publicisty, do jaké míry se jim máme otevřít. Nejradši bych řekl, ať tam novinky dávají hned, ale nechci udělat chybu, protože jsem ji už jednou udělal a jsem na to hrozně opatrný. Sám jsem schopen udělat nějakou mírnou redukci ve zpravodajství, ve využívání sociálních sítí a podobně, ale u hudby potřebuji mít tři čtyři lidi, kteří k tomu mají cit a zkušenost. Na základě jejich debaty nabídneme určité procento novinek.
Budete hrát Helenu Vondráčkovou, která si onehdy stěžovala, že ji Český rozhlas pomíjí?
Myslím, že na jejím případu se může zřetelně ukázat, jaká je profilace jednotlivých okruhů Českého rozhlasu. Helena Vondráčková asi patří na ČRo 2 – Praha.
Když se ještě vrátím k poměru hudby a mluveného slova na Radiožurnálu, pokud tedy posílíte hudební složku, kde budete krátit u mluveného slova?
Už teď máme určité nastavení poměru hudby a mluveného slova. Nečekám, že by se od nějakého dne nějak výrazně zvýšil ve prospěch hudby. Když mluvím o snížení počtu témat ve zpravodajství, jde mi spíš o to, že za hodinu neodehrajeme šest témat a mezitím hudbu, ale méně zpráv, aktuálnějších a relevantních. Měla by to být témata, která budou důležitá a nebo zajímavá. Společně s kolegy jsme se domluvili, že se nebudeme utápět v nekonečných debatách, zda je nějaké téma veřejnoprávní nebo bulvární. Myslím si, že zpravodajství může být buď dobré nebo špatné, nudné nebo zajímavé. My chceme vysílat dobré a zajímavé zprávy.
Plánujete na Radiožurnálu nějaké personální změny? A jak bude vlastně Radiožurnál vypadat poté, co redaktory zpravodajství vyvedete do centra zpravodajství celého Českého rozhlasu?
Momentální představa, která prochází diskusí, je, že Radiožurnál bude tvořit šéfredaktor, editoři, moderátoři, zprávaři, technika a nějaké produkční centrum. Do centra zpravodajství by přešli ti lidé, kteří natáčejí příspěvky. Takže pokud nějaké personální změny budou, určitě budou souviset s přechodem nynějších redaktorů Radiožurnálu pod centrum zpravodajství.
Všiml jsem si, že jste měl před naším rozhovorem schůzku s Martinem Ondráčkem, bývalým ředitelem zpravodajství televize Nova, který je od letošního jara poradcem Petra Duhana pro změny Radiožurnálu. Jak hodně spolu konzultujete a bude mít na Radiožurnálu nějakou funkci?
Martin Ondráček je můj dlouholetý kamarád, a přestože mi byl svědkem na svatbě, je mým kamarádem i nadále. Vážím si ho za to, jak si za 12 let strávených na Nově dokázal osvojit principy manažerování zpravodajství. Pro mě je velmi cenný, využívám ho jako takové „druhé ucho“, protože má Radiožurnál rád a já přeci jenom nestíhám poslouchat úplně všechno. Neustále jsme v kontaktu přes mobil nebo Facebook. Martin má přeci jenom víc času, takže Radiožurnál poslouchá víc a potom o něm spolu diskutujeme, o konkrétních informacích. Zatím jsem se ho neptal na jeho budoucí roli, ale mám pocit, že strategicky nemíří do Českého rozhlasu.
Takže zůstává v roli poradce generálního ředitele.
Ano.
Nějaké jiné lidi si do Radiožurnálu nepřivedete? Nechystáte nějakou personální obměnu?
Počítám s personálním doplněním a zkvalitněním našich editorů. Jsme v jednání s několika zkušenými editory, třeba i z televizí, kteří by měli náš tým posílit, protože editor je v mém chápání po šéfredaktorovi ten nejdůležitější člověk, co udržuje programovou filosofii, kterou nastavilo vedení stanice.
Radiožurnál nedávno po delší době obnovil post stálého zahraničního zpravodaje v Londýně. Chystáte obsadit i nějaké další nové posty, nebo využívat zpravodaje České televize tam, kde je nemáte vy? O téhle spolupráci se už v minulosti hodně uvažovalo.
Nedávno jsme se o tom neformálně bavili s ředitelem zpravodajství ČT Zdeňkem Šámalem. Zatím jsme toho názoru, že výrazové prostředky obou médií jsou natolik odlišné a četnost příspěvků našich zpravodajů v zahraničí tak vysoká, že si nedovedeme představit, že by taková spolupráce mohla fungovat oboustranně výhodně. Vždycky by asi byla na úkor jednoho z obou médií. Něco jiného je samozřejmě v případě, kdy má nějaký zahraniční zpravodaj dovolenou. To se pak navzájem kolegové z ČT a ČRo zaskakují.
Plánujete nějakou jinou spolupráci s ČT 24?
Ve středu se máme znovu sejít se Zdeňkem Šámalem, takže se možná něco urodí. Kdo jiný by měl svým způsobem spolupracovat, než dvě zpravodajská média veřejné služby? Chceme o tom mluvit, protože ve funkcích, které teď zastáváme, jsme se zatím oficiálně nesetkali.
Jaké máte plány ohledně poslechovosti Radiožurnálu? Asi máte nějaké zadání od Petra Duhana, jemuž se výsledky Radioprojektu moc nelíbily.
Ano, mám od Petra Duhana zadání, ale stejně tak mám i svoje osobní plány. V civilním životě nejsem moc soutěživý typ, ale určitě bych chtěl, aby se Radiožurnál dostal na větší posluchačské výsluní. Jestliže se za poslední léta prakticky nehnul z místa, chtěl bych to teď zlomit, ale při zachování naší zpravodajské žurnalistické kompetence. Byly tady debaty, zda by Radiožurnál neměl jít cestou většího lifestylu, ale teď už víme, že ne. Lidé to od nás ani neočekávají, chtějí od nás zpravodajství. I redaktoři, kteří k nám přicházejí pracovat, nejsou zrovna lidé, které by bavilo točit lifestylové magazíny, přicházejí dělat zprávy. Nemám víc argumentů než tyto dva, ale myslím si, že jsou správné.
Zamluvili jsme ty plány s poslechovostí. Teď máte 700 tisíc posluchačů denně a jste čtvrtí na trhu. Kam se chcete posunout?
Já se tomu vyhnu. Sportovci říkají, že bramborová medaile je nejhorší.
Takže chcete alespoň bronz.
Ano, ale rozdíly mezi prvními čtyřmi rádii na českém trhu jsou už teď tak velké, že uvidíme. Měli bychom si dávat smělé cíle, ale zase by měly být takové, aby je bylo možné splnit. Rozhlasový trh se mění a lidí, kteří berou rádio i jinak než sdělovací prostředek není tolik, kolik bych si představoval. Konkurence internetu, zpravodajských serverů a dalších médií je docela velká. Ale i s tím se dá pracovat a dá se to nakombinovat, že nás bude mít posluchač rád.
Nakolik vaše nová role šéfa Radiožurnálu naruší vaše další aktivity v televizi? Moderujete pořad Den D na ČT 1, i když těžko říct, zda se bude natáčet jeho další řada.
To nevím, nabídky z ČT vždycky přicházejí nahodile a pokaždé musím zvažovat, zda je budu časově zvládat. Den D jenom vypadá, že je časově náročný, ale já jsem v podstatě s investory v tomto pořadu ani nepřišel do styku. Projekty se natáčely zvlášť a já jsem k nim během dvou nebo tří dnů natočil spojováky a komentáře k obrazu. Mělo to jen takové úskalí, že když se mě někdo zeptal, co bude v další řadě a co řekne který investor, nevěděl jsem. Co se týká případných dalších nabídek z ČT, myslím si, že přinejmenším následující půlrok budu tak vytížený Radiožurnálem, že bych je musel odmítat.
Budete dál moderovat na Radiožurnálu?
Rád bych, ale nedovedu si to představit. Zkusil jsem si to prvních patnáct dní, protože změna přišla tak rychle, že jsme nestihli najít nového moderátora Ranního Radiožurnálu. Jde o dost velkou změnu biorytmu, takže ji nelze provést ze dne na den. Po čtrnácti dnech jsme se dohodli, že mě vystřídá Jiří Chum. Vysílání mi chybí, ale naštěstí moderátoři mívají dovolenou a občas je někdo nemocný, takže za ně můžu zaskočit.
Foto:Ondřej Hošt, DigiZone.cz
Jan Potůček
Autor je šéfredaktorem DigiZone.cz. Vedl mediální rubriky v Reflexu, Lidových novinách, Týdnu, DV Magazine a serveru Svět Namodro. Provozuje chovatelský web Ararauna.cz.
