15. 12. 2013 napsal Tomáš Němec
Netlačte se, na každého se dostane, říká
mladý vysoký robustní muž, okolo nějž se tlačí dav lidí. Ten muž je Jakub
Hritz, marketingový pracovník rozhlasové stanice Český rozhlas Dvojka. Rychle
si odškrtává jména v připraveném seznamu. Každý dostává dárek – aktuální číslo
Týdeníku Rozhlas a poukázku na slevu při nákupu v Reprezentační prodejně Českého rozhlasu. Přišel jsem na
setkání posluchačů a moderátorů pořadu Noční mikrofórum. Je neděle, 15. prosince 2013.
Lidé proudí do velikého, nově zrekonstruovaného
studia S1 v budově Českého rozhlasu na Vinohradské ulici. Na pódiu v čele
sálu sedí osm moderátorů pořadu: Jaroslav Svěcený, Vlastimil Harapes, Alena
Kumstýřová, Světlana Lavičková, Jan
Cimický, Gabriela Vránová, Ondřej Kepka a Martin Kratochvíl. Každý má před sebou
hromádku svých portrétů, které jim nechala vytisknout stanice a podepisují se
na ně zájemcům. Po několika minutách se
hlad po podepsaných fotografiích nasytí a lidé usedají do hlediště. Jakub Hritz je vítá a předává mikrofon Aleně
Kumstýřové, dramaturgyni pořadu, která před téměř třemi lety pořad vymyslela a
dala dohromady skupinu moderátorů z řad populárních osobností. Ze slov paní Kumstýřové se dozvídám, že se
zde sešli členové Klubu přátel stanice Dvojka a také běžní posluchači, kteří se
přihlásili na upozornění ve vysílání.
Odpolední vyprávění bude natáčeno
a použito ve vysílání Nočního mikrofóra na Štědrý večer, který bude živě
moderovat Zora Jandová. Ta nyní chybí. Odjela do Švédska na konferenci o tom,
jak se dělá dětské vysílání.
Vlastní pořad pak moderuje MUDr. Jan Cimický
a ze setkání se tak stává určitá modifikace pátečního Nočního mikrofóra, kterým
zpravidla provází také on. Pan Cimický zpovídá své moderátorské kolegy a ptá se na jejich
vánoční vzpomínky. Obsah dvou hodin už
je typizovaný tak, jak ho známe z rádia pouze s tou výjimkou, že
hudbu živě obstarávají Jaroslav Svěcený na housle nebo Martin Kratochvíl na
klavír. Uvědomuji si, že slovní projev paní Gabriely Vránové mi naživo nevadí
tolik jako v rádiu. Možná, že to je
i jejím vizuálním projevem, který není v rádiu vidět. Paní Vránová působí
jako vlídná učitelka v mateřské školce. Jinak dvě hodinky probíhají oním
typickým způsobem, který známe z většiny pořadů stanice Dvojka a který
trefně označil Jan Vedral ve známém rozhlasovém románu Xaver jako pořad „S
celebritou u mámina kafáče“. Po vyčerpání
časového limitu pro setkání předává dr. Cimický mikrofon k závěrečnému slovu
Aleně Kumstýřové. Ta ohlašuje překvapení. Jedna posluchačka nám zazpívá koledy.
Z auditoria přichází k mikrofonu starší paní a bez doprovodu zpívá
nádherným hlasem dvě koledy ze Šumavy, které jsem ještě nikdy neslyšel. Mimo
plán však paní přidává svou vlastní historku o svém pejskovi. Tím úplně rozhodí dramaturgyni Kumstýřovou a zdá se, že závěr
odpoledne se rozplyne do ztracena. Situaci však zachrání dr. Cimický, který se
opět chápe mikrofonu a za potlesku diváků udělá profesionální rozhlasové
odhlášení.
Jdu pogratulovat dr. Cimickému k jeho profesionální
pohotovosti. Loučím se i s paní Kumstýřovou,
která mi dává podepsanou fotografii a já jí na oplátku dávám vizitku s adresou
blogu „Nerušte název stanice Praha Českého rozhlasu“.
Alena Kumstýřová
Loučím se i s Jakubem Hritzem a dávám mu
vizitku s adresou blogu. Pan Hritz
říká, že blog zná a pak dodává: Tu Prahu vám asi nevrátíme. Ale jen bojujte,
dodává a v jeho hlase slyším jakousi shovívavost, protože to asi považuje
za zbytečné. Přemýšlím o slově bojujte. Kdo? Já? My? Existuje nějaké my? Možná, že pod tento
článek napíše komentář jeden či dva lidé. Toť vše. Posluchači jsou lhostejní a
vedení Českého rozhlasu je spokojeno.
Dobrý den, mýlíte se pane Němče, posluchači nejsou lhostejní, jsou dále naštvaní, ale unavení. Patřím k těm, co se angažovali hned zpočátku, ale poté, co bylo vše řečeno, napsáno, vyposlechnuto od pana PD(jakože se mu název dvojka taky nelíbí), není sil ani chuti bojovat s větrnými mlýny. Nevím, kdo je "nad"ředitelem generálního ředitele, protože to počáteční svaté nadšení a elán z budoucích změn nějak pominulo, co se pokazit dalo už se pokazilo, vč. nesmyslného řádění pana JO, který si ted vesele šéfuje v Brně. Ostatně i jeho režie v Toulkách už nabírá takovou formu, která vadí. Nevěděla jsem, že paní Kumstýřová je iniciátorkou zapojení"celýchbrit" do vysílání. Poslouchala jsem rozhovor s panem Anderlem na dvojce i na Radiožurnálu, a vězte, rozdíl byl více než patrný. Paní Výborná si vedla výborně, nebyla vtíravá, jako vždy profík. Na dvojce je to vždy úlisné, ale teď už se nedivím, protože zrovna hlas paní Kumstýřové mi byl vždy nepříjemný. Juchavý vlezlý projev, takový hooooodně vstřícný...
OdpovědětVymazatTakže nyní vám přeji pěkné vánoce, pár dobrých moderátorů i pořadů zatím nezrušili, tak snad i to rádio na dvojce si občas pustíme a můžeme si přát aby nám nezrušili, to co ještě kvalitního zbylo. Doufejme.
Hezké svátky všem příznivcům Prahy.
Jenže to není žádná omluva, paní Ludmilo, že posluchači jsou unavení. Panu Duhanovi je už 65 let, určitě je taky unavený. Přesto dělá změny, o kterých on si myslí, že jsou správné. Nad ním už žádný nadředitel není. Jenom Rada Českého rozhlasu. A na tu chodí tak maximálně deset stížností za měsíc, někdy ani to ne. To je na jeden milion a šest set tisíc posluchačů, kteří každý den poslouchají Český rozhlas trochu málo. Takže pan Duhan nemá důvod, aby byl nespokojen a v klidu může pobírat svůj ředitelský plat.
VymazatAle pane Němče, to, že pan Duhan si dělá co chce za naše poplatky, to ho bohužel nectí. Mně je o kousek míň, taky pracuju, takže o nějaké pracovní únavě tady není řeč. No a že si spokojeně bere ředitelský plat....to už vůbec nemusí být nespokojený přeci. Má moc, a taky bonusy za splněné plány....kdo to dnes má, že? Tady jde o to, že na nejvyšším místě, jako je Český rozhlas by měl být člověk, který nebude rušit zavedenou kvalitu, což není nic proti zavádění kvality nové. Ale všichni víme, co vyvedl ze stanicí, která se nyní zove Dvojka. Pro mě je to stanice blalbla. Ovšem těch pár pořadů, o nichž jsem již zmiňovala zde mnohokrát, ty mám ráda, a vyúžívám i iRadia k tomuto účelu. No a že posluchači jsou unavení a nepíší, to bude tím, že někteří si přeladí, někteří jsou rádi za ty nové hýkací pořady(kam se zařadil i Tobogán:), jiní dělají něco jiného. No. Apatie je v současné době tak trochu trend.
VymazatZdravím přátele stanice Praha a přeji hodně zdraví do nového roku 2014.
OdpovědětVymazatJá určitě nejsem lhostejná ke změně názvu stanice i ostatním zbytečným formálním změnám pro změny, Myslím, že odpovědní pracovníci si mohli ušetřit námahu a spoustu peněz na náklady s tím spojené. Ty změny určitě značně narušily příznivou atmosféru ve vztahu mezi nimi a námi (což prý má vyjadřovat nový sporný název). To se odráží i v různých reakcích na obsah vysílání. Prostě se nedaří využít dobře míněných rad ke zlepšení vysílání ve skutečně dobrém vztahu.
Já sama jsem psala své názory (vždy zdvořile rozhořčené) opakovaně panu Duhanovi (ještě téměř před rokem mi slíbil, že se otázkou Ptaha/Dvojka budou pečlivě zabývat a popřál mi hezké dny s Prahou), Ostrému, Kokmotosovi, Magni, Holoubkovi, Tamchynovi, Dittrichovi, Radě - bez odpovědi.Když jsem si přečetla stížnost Radě od Zd. Šimka ze září 2013 a hlavně odpověď pana Ostrého a závěr Rady k tomu, dostala jsem strach o své zdraví. Za to mi snad to radio nestojí. Myslím, že se brzy dozvíme, že nejen 98 % posluchačů je spokojeno, ale že všechny změny ČRo provedl na naléhavá přání 99 % posluchačů.
Dodatek: Možná menší účast v diskusích je ovlivněn menší technickou schopností komentář uvést. Mně se podařilo komentář odeslat až jako anonymní - což nebyl záměr. Jiřina Havelková/Ina 2013.
OdpovědětVymazatDěkuji za komentář, paní Havelková. Bohužel vkládání jména je na poprvé trochu složitější. Snažil jsem se to popsat pod štítkem "001. Technické poznámky k blogu" dostanete se tam hned shora v pravém sloupci, nebo odkazem http://nerustestanicipraha.blogspot.cz/search/label/001.%20Technick%C3%A9%20pozn%C3%A1mky%20k%20blogu .
VymazatMně to také moc nevyhobuje, ale jinak to neumím. Pokud byste sem psala častěji, stojí ta to si to přečíst, jinak stačí, když se za svůj text podepíšete. Tomáš Němec, editor blogu.