---------------------------------
Generální ředitel
Českého rozhlasu
Petr
Duhan
Český rozhlas
Vinohradská 12, 120 99
Praha 2
Rada
Českého rozhlasu
prostřednictvím
Českého rozhlasu
Vinohradská 12, 120 99
Praha 2
V Brně dne 26. dubna 2012
Věc: - Odvolání proti rozhodnutí o odmítnutí
žádosti o poskytnutí informace
-
Stížnost na generálního ředitele Českého rozhlasu (ČRo)
Reaguji jak odvoláním
ke generálnímu řediteli ČRo, tak stížností na generálního ředitele ČRo k radě
ČRo, v důsledku rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace Sp.
zn. Inf. CRo 1/2012 - 2, kterou mi byla generálním ředitelem ČRo odmítnuta
moje žádost o poskytnutí seznamu hraných skladeb na stanici ČRo Radiožurnál
během měsíce února 2012. Rozhodnutí generálního ředitele považuji za nezákonné
a v rozporu se zásadami veřejnoprávní služby v oblasti rozhlasového vysílání.
Odvolací
důvody
Playlist hraných
skladeb nemůže být podřazen pod "obchodní tajemství" z těchto důvodů:
1/ Vysílání, tedy i
hudební část vysílání, ČRo není předmětem podnikání. ČRo je ze zákona zřízeným
veřejnoprávním rozhlasovým médiem, mezi jehož úkoly patří úkoly vymezené v §
2/, odst. 2), mezi nimiž není ani náznakem nic o povinnosti konkurovat si podnikatelsky
s ostatními rozhlasovými stanicemi. Jako takový se ČRo tedy nepohybuje v
podnikatelském či konkurenčním prostředí, neboť více veřejnoprávních rozhlasů u
nás neexistuje. Sice část financování ČRo plyne z příjmů za reklamu, ale prodej reklamy v souvislosti s vysíláním neznamená, že se tím
vysílání stalo předmětem obchodu. Primárním úkolem Čro není konkurenční boj s
ostatními vysílateli. Argument předložený v rozhodnutí o odmítnutí
není možné uznat a tudíž se na ČRo argumentace celým § 17 ObchZ nemůže ve
vztahu k hudebnímu vysílání vztahovat.
2/ Argument ČRo, že v
případě playlistu jde o informace, kterou nejsou v obchodních kruzích běžně
dostupné je prokazatelně nepravdivý. Jelikož celé vysílání ČRo je veřejné, je
technicky jednoduše možné pro kteroukoliv komerční stanici si playlisty stanic
ČRo jednoduše opatřit. Nebylo by v tomto případě rozhodující, kdybychom neměli
informace, že někdo takové seznamy vytváří, podstatné je, že to lze. My však
ale spolehlivě víme, že alespoň mezi posluchači ČRo existuje společná snaha
playlist Radiožurnálu sestavit, viz webová stránka: http://radiozurnal.3tecky.cz/, která je dokonce částečně
úspěšná. Mluvčí ČRo o této snaze ví a dokonce že uvádí, že mu toto
"amatérské" pořizování playlistu nevadí (viz: http://www.lidovky.cz/playlisty-zatim-nezverejnime-jsou-nasim-obchodnim-tajemstvim-p7h-/ln-media.asp?c=A120411_164519_ln-media_ogo).
Přičemž takto sestavený playlist je a bude veřejně přístupný a může tak sloužit
i údajné "konkurenci".
Nepravdivost tvrzení,
že v obchodních kruzích, v tomto případě údajné “konkurence”, nejsou playlisty (potažmo principy
sestavování playlistů) běžně dostupné lze jednoduše dokázat. Jistě si totiž -
narozdíl od ČRo - uvědomují, že i v jejich případě je snaha o utajení playlistů
před skutečnou konkurencí marná. Mnohá soukromá rádia tedy svoje playlisty
zveřejňují na internetu. Během minuty hledání na internetu lze nalézt například
playlisty stanic:
●
a mnoha dalších.
3/ Stejně tak (ad
předcházející odstavec) je z logiky věci vyvrácena část definice obchodního
tajemství, konkrétně: “mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel
jejich utajení odpovídajícím způsobem zajišťuje”. Jediným možným způsobem
utajení seznamu skladeb je jeho neodvysílání, tedy jeho neexistence. Dochází
tak ke zcela absurdní situaci, kdy ČRo chrání něco, co je samo o sobě tak
zjevně neutajované a neutajitelné, jako jsou zveřejněné (odehrané) hudební
skladby během jejího vysílání.
Důvody,
proč by ČRo měl, resp. musí, poskytnout přehled hraných skladeb:
1/ Právem každého
občana je i právo přijímat a šířit informace. Český rozhlas nijak nepopírá, že
v oblasti mluveného slova u vlastních zpravodajských, publicistických,
vzdělávacích, kulturních a jiných pořadů jsou tyto předmětem veřejnoprávní
služby a jako takové je nejen vysílá, ale následně shromažďuje ve svém veřejně
přístupném on-line archivu na www.rozhlas.cz, odkud jsou zdarma a kdykoliv veřejnosti
na celém světě k dispozici. Z definice veřejnoprávní služby nelze vyjmout ani
hudební složku vysílání, která dle mého laického odhadu tvoří přibližně jednu
třetinu obsahu. Jestliže má ČRo ze zákona povinnost mj. "rozvíjení
kulturní identity obyvatel České republiky...", tak se toto rozhodně
vztahuje i na hudební složku. Předmětem mé žádosti není (a z autorsko-právních
důvodů nejspíše zcela ani nemůže být) zveřejnění všech samotných hraných
skladeb, avšak pouze jejich seznam. To mi přijde adekvátní zejména v okamžiku,
kdy hudební složka vysílání Radiožurnálu je pod dlouhodobou palbou kritiky
veřejnosti, hudebních odborníků a dokonce i samotných zaměstnanců ČRo, se
kterými jsme na toto téma v poslední době hovořil. Veřejná diskuze nad hudební
dramaturgií ČRo je žádoucí, ale těžko může být vedena, pokud ČRo playlisty
Radiožurnálu nezveřejní.
2/ Mnohé zahraniční
veřejnoprávní stanice svoje playlisty běžně zveřejňují, například německá Westdeutsche
rundfunk (zde: http://www.wdr2.de/musik/titelsuche100.html), a není ani známo, že by
jiné zahaniční veřejnoprávní stanice svoje playlisty tajily.
3/ Sám ČRo přiznává,
že zveřejňuje playlist u své stanice Wave. Tato stanice je nedílnou součástí
ČRo, stejně jako Radiožurnál a není tedy možné činit mezi nimi rozdíly, neboť
všechny stanice ČRo, jakož i jejich hudební vysílání, mají stejnou, tedy plně
veřejnoprávní povahu. Zveřejnění playlistů staice Wave je jasným precedentem a
ČRo se tedy nemůže vymlouvat v případě stanice Radiožurnál a ostatních.
4/ Jakožto koncesionář
(resp. naše domácnost prostřednictvím mojí manželky) jsem vůči ČRo ve
speciálním postavení obdobném postavení akcionáře u soukromého podniku. Je
absurdní, že na jednu stranu mám povinnost přispívat jako majitel rozhlasového
přijímače koncesionářským poplatkem na plnění úkolů vyplývajících z
veřejnoprávních úkolů ČRo (navíc bez ohledu na to, zda na něm stanice ČRo
poslouchám či nikoliv) a na straně druhé mi jakožto koncesionáři odmítá ČRo
poskytnout podstatné informace o své činnosti, tj. o skladbě hudebního
vysílání.
Že je ČRo
kofinancována také z příjmu z reklamy je vedlejší, neboť takové příjmy mají
podporovat její veřejnoprávní poslání, nikoliv s nimi být v konfliktu. Český
rozhlas je zřízen zákonem č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlase, z jehož znění
vyplývá pro ČRo množství práv a povinností stanovených za účelem plnění funkcí
veřejného zájmu. Mimoto se mu však v § 11 zákona o Českém rozhlase přiznává
oprávnění “vykonávat
za podmínek stanovených právními předpisy podnikatelskou činnost, která souvisí
s předmětem jeho činnosti a která nesmí ohrozit jeho úkoly (§ 2 tohoto
zákona)”, a dále , že “finanční zdroje používá Český rozhlas k plnění
svých úkolů podle § 2 a 3.” Je bez jakékoliv diskuze, že ohledně
hudební složky vysílání má jednoznačně přednost veřejnoprávní funkce a tudíž
nesmí být seznamy odehraných skladeb pod ochranou údajného obchodního
tajemství.
Závěr
Celý přístup
generálního ředitele mi přijde natolik absurdní a odporující hodnotám
veřejnoprávního rozhlasového média, že - kromě odvolání dle zákona č. 106/1999
Sb., o svobodném přístupu k informacím - se obracím i na Radu Českého rozhlasu
se stížností na generálního ředitele s návrhem, aby mu v rámci rozhodnutí o
této stížnosti uložila zveřejnit, resp. zveřejňovat playlisty všech stanic
Českého rozhlasu. Neexistuje žádný zákonný ani společenský důvod, proč by
seznamy hraných skladeb na stanicích ČRo neměly být veřejnosti plně k
dispozici.
S pozdravem,
Svatopluk Bartík
Žádné komentáře:
Okomentovat