Otevřený dopis Radě Českého rozhlasu – podnět k prošetření

14. 1.2014 zaslal spolek Slovo o slově

■■■

Otevřený dopis Radě Českého rozhlasu – podnět k prošetření

Žádáme o prošetření neblahé situace v Českém rozhlase, který postupně přestává plnit svou veřejnoprávní  funkci.

Východiska

     Obsahem společenského zadání média veřejné služby, v tomto případě Českého rozhlasu, je podle zákona  poctivá a objektivní publicistika a zpravodajství, kulturní tvorba jednak uchovávající klasická díla, jednak objevující  nové tvůrčí počiny. V neposlední řadě obsah vysílání zprostředkovává dosažené poznání v oblasti vědy  a výzkumu.

     Politická publicistika a zpravodajství má zevrubně informovat a rozebírat konkrétní politické události.  Současně má umožňovat posluchačům utvářet si vlastní názor a vytvářet v posluchačích účinný imunitní  systém, který je ochrání před manipulací, a to i cestou poctivého politického vzdělávání.

     V oblasti kultury pak posluchačům má ČRo zprostředkovat kulturní dědictví národní a světové; objevovat  novou tvorbu, včetně té alternativní a z hlediska „poptávky“ zpravidla menšinové.

     V oblasti vědy a výzkumu je žádoucí, aby médium veřejné služby především vyložilo podstatu vědeckého  poznání a jeho aplikaci tam, kde se stává nejen předmětem odborných debat, ale i politického usilování. I to  je jedna z cest, jak budovat v posluchačích imunitu vůči politické manipulaci, s níž se právě v těchto oblastech  zdánlivě vzdálených mohou setkat (energetická politika, politika životního prostředí, zdravotní politika  a podobně).

     Z uvedeného úhlu pohledu tyto požadavky nejvíce splňují (respektive splňovaly) v oblasti politického  zpravodajství, publicistiky a politického vzdělávání dnes již neexistující stanice Česko a Šestka. V oblasti kultury  stanice Vltava a v oblasti vědeckého poznání rovněž dnes již neexistující veřejnoprávní stanice Leonardo.

     Pro takové stanice je příznačná relativně nízká poslechovost. V součtu vyjmenované stanice dosahovaly  trvale denního poslechu zhruba sto až sto dvacet tisíc posluchačů. Oproti Českému rozhlasu 2 (Praha) to představuje  zhruba třetinu posluchačů. Povrchní pozorovatel by tak mohl usoudit, že tyto stanice jsou z hlediska  posluchačského zájmu okrajové a pro svoji finanční náročnost neudržitelné. Zcela přitom takový pozorovatel  pomíjí skutečnost, že se jejich působení vyznačuje multiplikačním efektem, jehož důsledky lze vypozorovat  pouze dlouhodobě (růst obecné vzdělanosti, normotvorný vliv na jazyk a politickou kulturu apod.). Pokud  má efekt dosahovat očekávaného optima, je nezbytné u stanic takového druhu neslevovat z jejich programové  náročnosti. Proto máme povinnost přispívat na provoz rozhlasu formou koncesionářských poplatků. Veřejnoprávní  rozhlas je tak vyvázán z nezbytnosti klást na první místo postavení na rozhlasovém trhu (od něhož se  u soukromých rozhlasových stanic odvíjí rozsah a objem inzerce, jediného jejich finančního zdroje) a soustředit  se především na obsah a náplň společenské objednávky, závazně formulované zákonem.

     Český rozhlas musí obstát v očích široké veřejnosti. Proto vedle zmíněných stanic provozuje i stanice vycházející  vstříc momentální většinové poptávce a většinovému vkusu. Jsou to především Radiožurnál a Dvojka.  První je zaměřena na informování zábavnou a nepříliš náročnou formou (infotaiment) a po vzoru soukromých hudebních stanic usiluje o to posluchači poskytnout i tak zvaný kulisový poslech. Druhá je zaměřena na nenáročnou  zábavu. Obě stanice své denní posluchače však počítají ne na desetitisíce, ale na statisíce.

     Těchto několik odstavců považujeme za nutné uvést úvodem, aby bylo zcela zřejmé, z jakých pozic naše  úvahy vycházejí.

Aktuální situace

     Současné vedení Českého rozhlasu řízené generálním ředitelem Peterem Duhanem zcela ničí to, co nejvíce  odpovídá poslání Českého rozhlasu tak, jak jej určil zákonodárce. Zrušení stanic Česko, Šestka a Leonardo  a jejich nahrazení podivnou programovou směsí, jež se v éteru prezentuje pod nenápaditým názvem Plus,  svědčí o tom, že se vedení ČRo hrubě prohřešuje proti poslání Českého rozhlasu. Svědčí též o odborné nezpůsobilosti  vedení ČRo.

     Jako dlouhodobí posluchači „malých“ stanic Českého rozhlasu (Česka, Vltavy a Šestky) jsme s obavami  přijímali zvěsti o Duhanově plánu programově soustředit vysílání Česka, Šestky a Leonarda do jedné stanice.  Ač laici v rozhlasové tvorbě, uměli jsme si přesto představit, že tento manévr může mít své opodstatnění.  Za určitých okolností mohlo opravdu dojít spojením těchto tří stanic k výraznému synergickému efektu,  k prohloubení programové nabídky směrem k ještě větší kvalitě a s potenciálem až sto tisíc denních  posluchačů.

     Byli jsme zklamáni, když Český rozhlas v březnu 2013 uvedl do éteru novou stanici. Především nás zaskočila  programová skladba. Bylo patrné, že jejím tvůrcům vůbec nešlo o zvýšení kvality programu, ale o pouhé  podbízení se posluchačům ve snaze se vlichotit povrchností a polobulvárním výběrem témat. Nechápali jsme  zejména, proč Český rozhlas zaměstnává tolik odborníků na marketing. Start stanice byl provázen začátečnickými  chybami. Vedení např. zcela ignorovalo, že při změně nabídky nelze eliminovat živou kmenovou poptávku.  Ta je přece základem i poptávky budoucí a zdrojem jejího rozšiřování. Vedení tak dosáhlo toho, že mnozí  kmenoví posluchači Šestky a Česka, tvořící spolehlivé posluchačské jádro intelektuálně orientované stanice,  jednoduše odešli.

     Nejvyšší poslechovost bývalé Šestky zaznamenával pořad Názory a argumenty. Jím Šestka své večerní  vysílání začínala a ten také zůstal z původního vysílání Svobodné Evropy. Stejný formát, stejný rozsah, zlaté  marketingové pravidlo. Co si ale máme myslet o dnešních programových tvůrcích, kteří ze zcela nepochopitelných  důvodů tento vlajkový pořad s tradici několika desítek let, jediný svého druhu na českém rozhlasovém  trhu, zkrátili o dvacet minut a umístili kdesi uprostřed vysílání? Výsledek je zřejmý. Podle posledních  průzkumů poslechovosti počet denních posluchačů stanice Plus, místo aby v důsledku programové synergie  narostl, klesl na třetinu počtu všech tří zlikvidovaných stanic.

     To je jen jeden příklad. Mohli bychom se rozepisovat o poklesu úrovně zpráv i o jiných pořadech. Hodnocením  pořadů se na podzim 2013 zabýval Klub přátel Šestky – viz zde. Tento trend dodržují i programové  změny platné od 2. ledna 2014.

     Stanice Plus se vlivem programového schématu a zásahů do jeho naplňování stala obsahově plochou,  v některých případech doslova zhloupla, což samo o sobě je výraz toho, jak si neváží Český rozhlas kmenových  posluchačů zrušených stanic, posluchačů vyznačujících se vysokými nároky na intelektuální úroveň a kvalitu  vysílání.

     Český rozhlas kdysi působil i jako spolutvůrce normy obecně užívané češtiny a byl nositelem její kvalitní  a nápadité podoby. Klíčovou součástí novinářské úrovně nebylo napsat článek, zprávu, ale opatřit je stručným,  jazykově kvalitním a podstatu postihujícím titulkem. Totéž platí i o názvech pořadů. Jaký asi může mít vliv  název jednoho z náboženských pořadů Zaostřeno na duši? Má rozebírat duchovní podstatu víry? Neznámí  lidoví autoři raně novověké skladby Hádala se duše s tělem se musejí hrůzou obracet v hrobě.

     Po roce 1989 se Český rozhlas vzpamatovával z ran, které mu uštědřila husákovská normalizace. Díky  jeho prvnímu řediteli Vlastimilu Ježkovi se zbavil dosavadního centralistického uspořádání a pyramidálního  řízení, v němž jednotlivé programové segmenty byly soustředěny do tak zvaných redakcí. Postupně vznikaly  samostatné stanice s vlastním řízením, s vlastní personální a programovou pravomocí, zejména pak s vlastním  rozpočtem. Jím mohly do přidělené výše podle obecně stanovených pravidel nakládat. Vedení rozhlasu včetně  odborných ředitelů tu sehrávalo roli metodického, avšak ne faktického řízení. Tak byla přirozeným způsobem  jednotlivým stanicím zajištěna jejich redakční nezávislost, nezbytná podmínka pro svobodu slova a svobodu  tvůrčí, Podmínka, bez níž je existence veřejnoprávního rozhlasu nemá smysl.

     Pod vedením Petera Duhana probíhá protiběžný proces. Jednotlivé programové segmenty jsou vyváděny  ze stanic a soustřeďovány do tak zvaných center – obdoba kdysi tak proslulého redakčního systému. Stanice  samy se dostaly do postavení subjektů, které sice mají naplnit programové schéma (mimochodem nadiktované shora, bez možnosti jakékoli, byť sebemenší, korekce), cestou „objednávek“ směrovaných jednotlivým centrům. Tvůrci v centrech – ať už jde o zpravodajce, publicisty, dokumentaristy či reportéry – jsou tak zcela  odděleni od stanice, pro niž vykonávají práci, a stanice nemá nejmenší šanci jejich práci jakkoli koordinovat či  do ní jakkoli zasahovat. „Tvůrčí“ činnost se odehrává v centru bez ohledu na názor vedení stanice, bez vazby na  ráz dané stanice. Uvedený systém by možná nalezl své opodstatnění, kdyby stanice vládly alespoň financemi,  jimiž se kryje jejich programová výroba, a ony rozhodovaly, zda ten či onen produkt zakoupí a kolik za něj  zaplatí. Jenže Duhanovo vedení je nejen připravilo o tvůrčí týmy, ale i o finanční prostředky.

     Stanice se staly vyprázdněnými entitami, zbavené fakticky (byť formálně ne) práva do vlastní programové  náplně mluvit. A to jak z hlediska jejího koncipování, tak z hlediska jejího konkrétního naplnění. Jediné, co je  jim ponecháno, je odpovědnost za obsah vysílaného.

     Provedená centralizace nejen vyprazdňuje ducha Českého rozhlasu. Připravuje stanice o jejich svébytný  programový ráz a o určitou programovou konzistenci.  Jde tu i o útok na svobodu slova a svobodu tvůrčí.  Zlikvidovala zbytky redakční nezávislost jednotlivých stanic Českého rozhlasu a vytvořila prostor pro nežádoucí zasahování do programu shora.

     Jako dlouholetí posluchači Českého rozhlasu samozřejmě známe i redaktorskou práci Petera Duhana  za mikrofonem. Ač nejsme odborníky, pouze zainteresovanými posluchači, opakovaně nás přesvědčoval, že  v konkurenci s redakčními kolegy Šestky patří mezi podprůměr a podle toho vypadaly i jeho tvůrčí výkony.  Daly se nanejvýš přetrpět. Skutečnost, že jako novinář patřil mezi podprůměr, nijak nevylučuje, že jako manažer  se mohl zařadit naopak mezi špičku. Ve vedení Šestky se dle našeho názoru nedopustil vážných pochybení.  Dokonce z jeho iniciativy vznikl Klub přátel Šestky a my se mohli setkávat bezprostředně s tvůrci, s nimiž jsme  se do té doby znali jen z éteru. Do jaké míry je s to zvládat vrcholné funkce v Českém rozhlasu si mohl navíc  vyzkoušet v roli programového ředitele a prozatímního generálního ředitele. O to větší bylo naše zklamání,  když byl s konečnou platností předchozí Radou Českého rozhlasu potvrzen ve funkci generálního ředitele.

     Zneklidnila nás už skutečnost, že krátce po jeho nástupu z Českého rozhlasu odešla Hana Hikelová, jeho konkurentka na funkci generálního ředitele, vynikající rozhlasovou redaktorka a reportérka. Zasloužila se  o vznik a rozvoj zpravodajské stanice Česko.  Duhanův předchůdce Václav Kasík nikdy nelikvidoval svoji konkurenci,  jež si dovolila stejně jako on ucházet se o funkci generálního ředitele. U Václava Kasíka jsme nikdy  nezaznamenali, že by bránil redakční nezávislosti uvnitř Českého rozhlasu. Personální politika nového vedení  ČRo je slyšet – z éteru téměř nebo zcela mizí hlasy dlouholetých přispěvatelů Šestky a Svobodné Evropy (Karel  Wichs, Goranka Oljaca, Radko Kubičko), jako by se někomu stali nepohodlnými.

     Za dva roky svého působení v roli generálního ředitele je Peter Duhan odpovědný za programové vyprázdnění  rozhlasu. Ukázal, že není schopen obklopit se alespoň kompetentními spolupracovníky. Svědčí  o tom vysoká fluktuace v nejvyšších funkcích rozhlasu. Za dva roky má rozhlas už druhého personálního  ředitele,  což nepochybně podlamuje jakoukoli snahu o smysluplnou personální politiku dovnitř organizace. Má už  druhého programového ředitele (náměstka), což svědčí o programové bezradnosti nejvyššího vedení rozhlasu.  Za tytéž dva roky rozhlas už potřetí mění ředitele odpovědného za provoz a ekonomické řízení, což vyvolává  obavy z toho, jak je nakládáno s penězi koncesionářů, tedy s penězi veřejnými, nad nimiž má jako první bdít  Rada Českého rozhlasu.

     Organizační centralizace rozhlasu je provázena i centralizací finančních prostředků. Programová nezávislost  (samozřejmě v předem vymezených formátových hranicích) jednotlivých stanic Českého rozhlasu byla v  dobách ředitelování Václava Kasíka podtrhována jejich finanční nezávislostí. Každá stanice disponovala vlastním  rozpočtem a při respektu obecných pravidel rozpočtování v rozhlase mohl šéfredaktor stanice pružně  reagovat na stávající naplňování programu, popřípadě na tvůrčí podněty, program obohacující i z hlediska  ekonomického. Duhanovým působením se stal z hlediska řízení stanice „pátým kolem u vozu“.

     Decentralizace financování programu byla do určité míry i zárukou širší kontroly nad užitím získaných  finančních prostředků a bránila jejich případnému vrchnostenskému zneužití,  popřípadě rozkrádání. Zpětná  centralizace naopak způsobuje,  že financování programu Českého rozhlasu je zcela neprůhledné.  Je v rukou  několika málo jedinců z vrcholného vedení rozhlasu a vzhledem k důvodným obavám o jejich odborné způsobilosti  je na místě i obava ze zneužití jimi vytvořené situace. Naši obavu dokládá skutečnost, že po zrušení tří  stanic (Šestka, Česko, Leonardo) ušetřené finance zmizely neznámo kde. Rozhodně se nestaly zdrojem posílení  programové tvorby nové stanice Plus, jak bylo slíbeno v radou schválené koncepci. Podle našeho odhadu náklady  na program této stanice by se neměly pohybovat o mnoho výše, než činily náklady na program zrušené  Šestky.

     Skutečnost, že v době, kdy Český rozhlas rozjížděl novou stanici Plus, současně přistoupil k vytváření nové  značky (loga) – k tak zvanému rebrandingu – naši obavu o nakládání s finančními prostředky koncesionářů  jenom prohlubuje a podtrhuje. Tato akce, není jen výměnou značky,  ale vyvolává postupně další a další investiční  a provozní náklady sahající do výše několika desítek miliónů korun.  Jestliže před zhruba dvaceti lety Český  rozhlas změnil svoji obchodní značku (logo), dalo se to vysvětlit tím, že se chtěl odříznout od své neblahé  minulosti. Důvod, proč Český rozhlas, medium veřejné služby, které své postavení na trhu má stvrzovat tím, že  plní společenskou zakázku, ukotvenou v zákonu o Českém rozhlase, totálně změnil svoji značku, je z hlediska  marketingového a ekonomického zcela nepochopitelný. Vyvolává dohady o možném „tunelu“ uvnitř financí  rozhlasu.

     Povinností Rady Českého rozhlasu je především dohlížet nad řádným užitím peněz rozhlasových koncesionářů,  tedy peněz veřejných. Pokud však Radě unikají skutečnosti, jichž se dotýkáme v tomto dopise, pak  je zřejmé, že si neplní svoji základní povinnost. Totiž hájit zájmy koncesionářů a bránit managementu v jeho  možném úsilí si Rozhlas „privatizovat“. Samozřejmě, že Rada má daleko více informací, než bychom měli  šanci získat my. Máme-li však podezření už na základě toho, co víme, že se v Rozhlase v dané chvíli děje, že ze  strany vedení Českého rozhlasu v čele s Peterem Duhanem jde v tom lepším případě o naprostou odbornou nezpůsobilost, a to jak v oblasti řízení programu, tak i v oblasti řízení finančního, vedoucí k programovému  i ekonomickému propadu rozhlasu, a v tom horším případě o zlý úmysl si rozhlas „privatizovat“, pak plným  právem očekáváme, že Rada naše obavy veřejně a přesvědčivě rozptýlí, anebo zasáhne v zájmu koncesionářů vůči vedení rozhlasu a zabrání tak ještě horším následkům.

Žádáme o odpověď na tuto kritiku a prošetření podnětů.

V Praze dne 14. ledna, 2014

Výbor spolku SLOVO O SLOVĚ:

Jan Payne

Zdeněk Řeřicha

Josef Zemek

Milan Haluška

sídlo spolku Slovo o slově: Budečská 1169/39, Vinohrady, 120 00 Praha

e-mail: slovooslove@volny.cz

web: http://www.slovooslove.cz/

Tady je Duhanovo : 15. 1. 2014

15. 1. 2014 odpovídal generální ředitel  Českého rozhlasu Peter Duhan na telefonické dotazy posluchačů

audiozáznam pořadu:

http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3042345

Poznámka editora blogu:

Ředitel Duhan se vyjadřoval ke změnám, které proběhly na stanicích Českého rozhlasu od počátku roku 2014.  Jeho pořad byl vysílán v rámci pořadu Kontakt Dvojky na stanici Dvojka. Volali  hlavně posluchači starších věkových ročníků.  Některé dotazy byly poměrně mlhavé, jiné žádaly i návrat pořadů do časového rozvrhu Dvojky, který prosadil  minulý šéfredaktor Jaromír Ostrý. Vyskytly se i připomínky k pořadům stanice Český rozhlas Plus. Většina posluchačů však nazývala nynější stanici Dvojka stále Prahou, až je musela moderátorka pořadu Ivana Denčevová přerušovat a opravovat název. Jako i v minulých pořadech pan Duhan poukázal na to, že není v Českém rozhlase diktátorem a že musí dát i na rady svých náměstků. Jedna posluchačka vyslovila požadavek, aby pracovníci rozhlasu dali více na to, co chtějí posluchači a poukázala na to, že chybí přes všechny technologické výdobytky komunikace s posluchači v souvislosti ze změnami, které Český rozhlas o své vůli prosazuje. Peter Duhan to uznal a přislíbil, že sám bude do kontaktu Dvojky chodit každý měsíc, aby vyslechl i nepříjemné připomínky.  Pro ty, které zajímá, jakým způsobem se v Českém rozhlase vládne, stojí rozhodně záznam za vyslechnutí.

Tomáš Němec

Týdeník Rozhlas připomněl autora pořadu Meteor Marka Janáče

13. 1. 2014 publikováno v Týdeníku Rozhlas 4 / 2014

Poznámka editora blogu: 

Poslední Meteor připravil Marek Janáč 28. 12. 2013. V dalším Meteoru, který byl vysílán 4. 1. 2014 došlo nečekaně ke změně autora Meteoru, kterým se stal Petr Sobotka. Na dotazy posluchačů po důvodu této změny sdělili pracovníci Českého rozhlasu, že pan Marek Janáč ukončil pracovní poměr v Českém rozhlase na vlastní žádost ke konci roku 2013.  V této souvislosti chci upozornit na svůj článek z 27. září 2013 (klikněte na)  Rozhlasovému pořadu Meteor je 50 let. Poděkování Marku Janáčovi

POZVÁNKY: Ozvěny Klubu Vltava 8. 1. 2014

Mluvčí stanice Dvojka Jakub Hritz radí, jakým způsobem poslouchat stanice Českého rozhlasu

8. 1. 2014 napsali Vladimír Lohniský a Jakub Hritz v  diskusi na webu stanice Dvojka v rubrice „Váš názor nás zajímá“

■     ■

Vladimír Lohniský 

Tak znova a pokud možno polopatě. Pan Hritz věří, že si ve vysílání Dvojky nalezneme svůj oblíbený pořad a píše to v anonci na "Nové tváře na Dvojce v roce 2014". Co to jako má znamenat? Pane Hritzi, přece není možné nabízet posluchačům jenom to, co se jim líbí. To si myslíte, že si poslechnu svůj nějaký oblíbený pořad a pak si tedy přeladím někam jinam? To je jako u prodejce aut, kdy chci koupit auto, a on mně řekne: "Pane, auto má vynikající volant, mám vám ho zabalit?". To by se Vám asi nelíbilo. A stejně tak je to s Dvojkou. ČR 2 Praha před ostrým převratem bylo možno poslouchat skutečně 24 hodin denně. Co si budeme namlouvat, byly tam pořady vynikající a skvělé, pak i průměrné i slabší. Tak to už v životě bývá. Ale těch 24 hodin mělo koncepci, myšlenku, cílové posluchače, pořady byly na sebe napojené a já jsem neměl důvod přelaďovat. Ale Dvojka z toho nemá nic. Jejím jediným smyslem je zabít čas a zahltit posluchače pořady typu "tlachání o ničem u mámina kafáče". Pan Luděk Munzar na těchto vlnách kdysi řekl k televizím něco v tom smyslu, že všechny ty seriály, telenovely či estrády jsou pouze výplní mezi reklamami. A tak je to dnes na Dvojce. Mezi "kafáčemi" se čas od času objeví rozhlasová perla, která už bohužel na tyto vlny nepatří.
P.S. A jestli si myslíte, že pan Gondík a jemu podobní Dvojku spasí, tak Vám buď samo nebe milostivo. Tato filosofie cestou do pekel jest.

■     ■

Jakub_Hritz 

Pane Lohniský,
ano, přesně tak jak, píšete. Poslechnu si svůj oblíbený pořad a přeladím na Vltavu, tam si poslechnu jiný oblíbený pořad a vrátím se zpět na Dvojku. Tak to dělá mnoho posluchačů. A dělám to i já.
ad 2) Nabízíme různé pořady, s různým zaměřením a vy si můžete vybrat ten Váš, který se Vám bude líbit. Někomu jinému se bude líbit zase jiný, někomu se budou líbit programy všechny. Takže takto je to míněno.
Jakub Hritz

■     ■

odkaz  http://www.rozhlas.cz/dvojka/diskuse/_zprava/1189825#diskuse

Věřím, že Rosákova profesionalita je slabému vedení ČRo trnem v oku

5. 1. 2011 napsal Pavel Roháček v  diskusi na webu stanice Dvojka v rubrice „Váš názor nás zajímá“

   V pátek jsem měl práci na zahradě, tak jsem poslouchal v kuse cca od 11:30 do 15:30. Je jaká je  již nemá smysl komentovat, ale pořad s paní Černockou mezi 12. a 13. jsem skutečně nepochopil. Naprosté nesystémové plácání zleva doprava a zase zpátky. Dokázal bych jí odpustit, že s tím pořadem začíná, ale ani ona, ani pan Jančařík, ani nikdo jiný mi dosud nevysvětlil, k čemu ten pořad má sloužit. Pochopil bych, kdyby to bylo 60 min polední oddechové hudby beze slova. Pochopil bych, kdyby to byla hodina hudby doplněná fundovanými či vtipnými komentáři, podobně jako Textempore či pořady Mirka Černého. Ale tohle mi připadá skutečně jako další blábol, sloužící bezradnému vedení stanice k dalšímu zoufalému zaplácnutí vysílacího času. Pomalu si začínám vážit bulvárních časopisů: Ty si aspoň vyhlédnou nějaké známé jméno, a nějaký redaktor VYMYSLÍ alespoň nějaký článek. Zatímco dnešní Dvojka akorát bezpracně nasadí celebritu do programu, zaplatí ji z koncesionářských poplatků, a ani ten scénář  jí už do ruky nikdo nedá.

   Po 13. hodině přišla ovšem rána do nosu - pořad Šťastnou cestu,  který poslouchám už téměř pravidelně.  Pečlivě vedená poradna, téměř vždy na zajímavé téma a s téměř vždy fundovanými posluchačskými dotazy. Ve druhé hodině střízlivý a zajímavý rozhovor o českých hradech, žádné podlézání,  žádné informace ze soukromí moderátora, žádný pes Roník. Dříve jsem moc nemusel Rosákovy Tandemy,  protože se mi ve srovnání s Hostem do domu zdály poněkud familierní, ale dnes (nikoli jen ve srovnání s dopolední drůbežárnou) považuji Rosáka za jednoho z posledních skutečných ROZHLASOVÝCH PROFESIONÁLŮ, čehož je evidentně pečlivě připravovaný a vedený pořad Šťastnou cestu jasným důkazem. Věřím, že Rosákova profesionalita je slabému vedení ČRo trnem v oku, ale naštěstí pro posluchače je známý i z televize, a to jediné dnes nejspíš u vedení ČRo váží.

   Dnešní ranní vysílání Václava Větvičky nelze opět jinak než pochválit - celé vysílání mělo hlavu a patu, bylo evidentní, že tomu vysílání předcházela pečlivá systematická příprava. Nicméně počítám, že tady Větvičku ještě někdo dvakrát pochválí, a bude velmi brzy nahrazen nějakou prsatou celebritou z televizní Superšoustar, nebo jak se tam ty pořady teď jmenují...

odkaz http://www.rozhlas.cz/dvojka/diskuse/_zprava/1189825#diskuse

POZVÁNKA: 8. ledna 2014 - Trialogy s Ondřejem Suchým a Markétou Košťákovou

3. 1. 2014 napsal Jakub Kamberský

Milí přátelé vlídného, mluveného slova, přijměte pozvání na další večer pravidelného měsíčního cyklu Trialogy B. Uskuteční se 8. ledna 2014 v Klubu Biograf. Hosty dvanáctého setkání budou moderátor, spisovatel, textař Ondřej Suchý a jeho pravá ruka při přípravě zábavných pořadů Markéta Košťáková. Vzpomínat budeme především na herce – komiky, nahlédneme pod pokličku přípravy zábavných pořadů a na řadu přijde jistě i povídání o Ondřejově sourozenci, Jiřím Suchém.

Vstupné 100 Kč

Markéta Košťáková

je producentka Tvůrčí skupiny zábavných pořadů v Českém rozhlase.
Do tehdy Československého rozhlasu nastoupila po maturitě jako vysílací technik. Po půl roce začala pracovat v činoherních studiích v profesi záznam a střih. V roce 1999 nastoupila do Redakce zábavy ČRo2 jako produkční, později jako technická redaktorka. Vystudovala střední průmyslovou školu. Mezi její zájmy a záliby patří hudba, divadlo, literatura, Dálný východ a vše, co s ním souvisí (jídlem počínaje a bojovým uměním konče). Podílí se na přípravě Nostalgického muzea zábavy, Bazárku pro pamětníky, Sklípku a dále Lenošky Ivo Šmoldase. Dříve se podílela na přípravě pořadu Duše K.

Ondřej Suchý

je český novinář, moderátor, spisovatel a textař, bratr Jiřího Suchého. Od druhé poloviny šedesátých let začal psát o světě grotesky a zábavního průmyslu třicátých let. Byl autorem mnoha televizních pořadů, například Kavárnička dříve narozených, Dům plný písniček, Malý televizní kabaret.
V rozhlase připravoval a uváděl své stálé pořady, zábavný týdeník Padesátník a pořad Nostalgické muzeum zábavy, v němž zpovídal své hosty – zpěváky, herce, hudebníky, režiséry a spisovatele. Druhý z jmenovaných pořadů se vysílá dodnes. Je autorem stovek textů k písním, desítek knih především o známých komicích.
A protože klauny a komiky – filmové, kabaretní, cirkusové miluje, zabývá se intenzivně dokumentováním historie českého populárního umění v letech čtyřicátých, padesátých a šedesátých.

Kdy: 8. ledna 2014

čas: 19: 30

kde: Klub Biograf (bývalé kino Na Zámečnici, Plzeňská 210, Praha 5 – Košíře

vstupné: 100 Kč

doprava: tram 4, 9, 10, 16, stanice Kavalírka

Odkaz na webovou stránku  Trialogů -  http://trialogy.cz/

Odkaz na facebookovou „událost“  Trialogů  s Ondřejem Suchým a Markétou Košťákovou - https://www.facebook.com/events/511669112263865/?source=1

Odkaz na facebookovou stránku Klubu Biograf - https://www.facebook.com/pages/Klub-Biograf/161517770634016

POZVÁNKA: 27. ledna 2014 - Audiovečer se Šimkem a Grossmannem

2. 1. 2014 napsal Jakub Kamberský

Milí přátelé, rád bych vás pozval na první večer nového cyklu audiovečery při krbu. Dříve než se dočtete, kdy a kde se večer koná, pár slov úvodem.

　Jak dobře víte, od listopadu 2012 realizuji vlastní, diskusní večery Trialogy B, kam si zvu hosty z řad herců, či mediálně činných lidí a rozmlouvám s nimi o jejich práci, o jejich osudech, atp. Součástí večerů jsou kratičké zvukové ukázky, související s jejich tvorbou. Často mi je při vybírání ukázek líto, že nahrávky kvůli časové úspornosti, nemohou zaznívat v plné šíři. Proto jsem s povděkem kvitoval nápad mého někdejšího humanisticky založeného učitele  pořádat v určité formě poslechová setkání. Další podstatný muž,  majitel hotelu Svornost v Praze-  Dolních Počernicích, s nápadem souhlasil a poskytl prostor, útulný salonek s krbem. Rozhodl jsem se organizovat poslechové večery, při kterých bych seznamoval návštěvníky s rozmanitými formami mluveného slova a prostřednictvím kratších útvarů a tematických rozprav, rozšířil zájemcům obzory.

   Zároveň tato setkání vnímám jako vyplnění mezery v tuzemském kulturním prostředí. Jistě, jednou za rok se konají rozhlasové poslechy + besedy na festivalu Českého jazyka a literatury Šrámkova Sobotka, existují i tzv. hudební, poslechové diskotéky kritiků Jana Rejžka, či Jiřího Černého, ale nejsem si vědom, že by existovala pravidelná řada poslechových večerů, stavějící na mluveném slovu.

   První setkání se uskuteční v pondělí 27. ledna 2014, od 19.30 a bude se týkat události, kterou se nebojím označit za událost roku, ne-li desetiletí, co se mluveného slova týče. Představíme si čerstvě vydaný komplet nahrávek dodnes populární komické dvojice Šimek a Grossmann. Krom poslechu vybraných ukázek, budete mít možnost diskutovat s lidmi, kteří se na vzniku kompletu 17 CD notnou měrou podíleli. Účast přislíbili 2 editoři a znalci Jan Richter a Lukáš Sýkora, někdejší tajemník Miloslava Šimka. K nim se přidá zvukař Ivan Mikota, který se podílel na výsledném zvuku nahrávek.

shrnutí

kdy: 27. ledna 2014

čas: 19.30

kde: Hotel Svornost, Novozámecká 284, 19012 Praha 9, dolní Počernice.

vstup:  50 KČ

doprava: Na místo se lze dostat pohodlně vlakem, buď z nádraží Libeň, či z Masarykova nádraží, stanice dolní Počernice, od trati je hotel kousek.

Již nyní se na Vás těší a srdečně zdraví  publicista  Jakub Kamberský.

odkaz na „událost“ na facebooku https://www.facebook.com/events/1427225537512856/?source=1

"Moderátorem na Dvojce" může být v podstatě kdokoli, kdo jde okolo budovy rozhlasu

29. 12. 2013 napsali Libor30, Pavel Roháček, Jarka Chlumecká, tothova55 a Tomáš Němec v   diskusi na webu stanice Dvojka v rubrice „Váš názor nás zajímá“

■     ■

Libor30 

Býti redaktorem či moderátorem je opravdu velmi nevděčné. Dnes jsem vyslechl v pořadu "Písničky od srdce" pochvalné příspěvky na hladivý hlas paní Bryndzákové. Mne ovšem její rozhlasové výkony spíše děsí. Zejména jde o její naléhavé a až trochu přehrávané vzdychání. Podobné popularitě se také těší i pan Junák. Toho s paní Monikou spojuje zejména omezená slovná zásoba. Jeho hlaholivé: "Haló, haló" s dávkou sebestřednosti mi chybět nebude. Paradoxně držím palce paní S. Dufkové, která se asi velké oblibě nyní netěší. Ale u ní cítím ještě zdravou rozhlasovou práci. A kdyby na polemiku došlo, budu se jí oproti dříve zmíněným zastávat. Tomuto pořadu vtiskla vážnost a vhodnost Písniček od srdce pro celoplošné vysílání. Co tímto odstavcem vlastně chci říct? Je mi líto odsouvání skutečných a již hotových rozhlasových pracovníků mimo střed. Můžeme naopak očekávat další laciné manýristické výlevy a omezené fráze? Laskavý posluchač jistě promine, pokud takové projevy budou považovány za chybu, nikoli za inovativní přístup.
Současní moderátoři málokdy dosahují kvality, kterou bych očekával na Praze, tedy celoplošné stanici. Na paní Bryndzákovou budu v kolotoči moc zvědav, zda využije příležitost k lepší práci v Kolotoči a zlepší se. Já o tom trochu pochybuji. Ale asi v novém formátu "kontaktního" Kolotoče bude asi u posluchačů opět bodovat. Ach jo.

■     ■

Pavel Roháček 

Nemyslím, že býti "moderátorem" na stanici Dvojka by bylo nevděčné - když se podíváte na tu řadu jmen, co se zobrazuje při poslechu živého vysílání, a k tomu si přidáte ty, co budou nově "zpestřovat" vysílání polední,  zjistíte, že "moderátorem na Dvojce" může být v podstatě kdokoli, kdo jde okolo budovy rozhlasu. Kdyby se to těm lidem nerentovalo, asi by to nedělali. Minimálně se tak snaží lacino získat popularitu, jako třeba sám pan Dittrich, který se v pátek namontoval dokonce do pořadu  „Jak to vidí“.

Ještě jsem neviděl ředitele solidní stavební firmy, který by si tu a tam šel vydlážit chodník, či namontovat WC. Ředitel, který firmu skutečně řídí, totiž nemá na takové věci čas - musí totiž vymýšlet a držet celkovou koncepci, a dohlížet na to, aby jednotlivé složky mezi sebou správně fungovaly, Na Dvojce může od časů pana Ostrého klidně "moderovat" i šéfredaktor - koncepce je totiž dlouhodobě předem daná:  Neztrácet čas vymýšlením původních pořadů, získávání co nejvíce "celebrit" do vysílání, které tam mohou plácat téměř cokoli, a hlavně cílené rozbíjení profesionálního týmu a jeho náhrada externisty, kteří nemohou ohrozit postavení lidí z vedení stanice. To ale není jen osud bývalé ČRo 2 - Praha, tak to dnes běžně funguje i v české politice, či průmyslu.

To, že Písničky na přání mizí z programu, je samo o sobě pozitivní, tento pořad tvoří stěžejní pilíř programu většiny komerčních stanic, a najít ho lze i na regionálních stanicích ČRo.  Ale to, že se prakticky nahrazuje poledním pořadem "hudba prokládaná celebritami", jen dokazuje předchozí odstavec.

■     ■

Tomáš Němec 

Zde bych podotkl, že v současné struktuře řízení Českého rozhlasu rozhoduje o koncepčních programových otázkách náměstek generálního ředitele pro program a vysílání a tím je pan Mgr. René Zavoral.

■     ■

Jarka Chlumecká 

V pátek jsem nemohla poslouchat Jak to vidí,pustila jsem si jej dnes z archívu. Tak neprofesionálně vedený rozhovor jsem dlouho neslyšela, stálý smích i u otázky i u odpovědi pana profesora a nakonec došly otázky, asi špatná příprava? Tak došlo na "berličku",  brouky. Chápala bych to, kdyby pan profesor přijel z expedice nebo se na nějakou chystal... Pan Dittrich má smůlu, jsem dlouholetá posluchačka Prahy, zvyklá na profesionalitu. Vlastně mám smůlu já, už mi zbyla jen hrstka pořadů na této stanici, které si pouštím.

■     ■

Tomáš Němec 

Tady bych jenom podotkl, že pan Dittrich byl šéfredaktorem stanice Český rozhlas 2 - Praha již v letech 1999 - 2004, takže také něco pamatuje.

■     ■

tothova55 

Naprostý souhlas o pořadu Jak to vidí !!
Také jsem musela konstatovat, že i ten málem poslední solidní pořad musí být kažen a to hned šéfem stanice. I pan Ostrý musel moderovat… to je tato funkce tak špatně placena, že si musí takto přivydělávat?
Když navíc mění pořad opět na výslech, místo aby nahodil téma a nechal hosta mluvit !  ACH JO, kdy si konečně ve veřejnoprávním rozhlase uvědomí,  že ne písničky, hrané na kdejaké soukromé stanici, a ne sebestřednost, potřeba sebeprezentace a upovídanost moderátorů by se měly prosazovat. Hosté pořadu „Jak to vidí...“ jsou velmi exponovaní a jistě vytížení lidé, kteří však opravdu mají co říci a umí to bez berliček. A zaplácávat jejich i posluchačů už tak dost okleštěný čas - pouhých 25 minut  - perlami typu " co jsem JÁ jsem četl v novinách , co jsem JÁ viděl v televizi a co ty brouci ? ".... doufám jen, že to je jen čas dovolených a z toho vyplývající provizorium.
Nechápu, proč takovýto pořad nemůže moderovat např. paní Jana Klusáková, nebo
někdo kompetentní ze stanice ČRo Plus, když vynikající pan Kroc asi časově nemůže. To prostě je výjimečný pořad, který by neměl nahodile uvádět kdokoli !!

■     ■

odkaz http://www.rozhlas.cz/dvojka/diskuse/_zprava/1189825#diskuse

Tu Prahu vám asi nevrátíme

15. 12. 2013 napsal Tomáš Němec

   Netlačte se, na každého se dostane, říká mladý vysoký robustní muž, okolo nějž se tlačí dav lidí. Ten muž je Jakub Hritz, marketingový pracovník rozhlasové stanice Český rozhlas Dvojka. Rychle si odškrtává jména v připraveném seznamu. Každý dostává dárek – aktuální číslo Týdeníku Rozhlas a poukázku na slevu při nákupu v Reprezentační  prodejně Českého rozhlasu. Přišel jsem na setkání posluchačů a moderátorů pořadu Noční mikrofórum. Je neděle, 15. prosince 2013.

   Lidé proudí do velikého, nově zrekonstruovaného studia S1 v budově Českého rozhlasu na Vinohradské ulici. Na pódiu v čele sálu sedí osm moderátorů pořadu: Jaroslav Svěcený, Vlastimil Harapes, Alena Kumstýřová, Světlana Lavičková,  Jan Cimický,  Gabriela Vránová,  Ondřej Kepka a  Martin Kratochvíl. Každý má před sebou hromádku svých portrétů, které jim nechala vytisknout stanice a podepisují se na ně zájemcům.  Po několika minutách se hlad po podepsaných fotografiích nasytí a lidé usedají do hlediště.  Jakub Hritz je vítá a předává mikrofon Aleně Kumstýřové, dramaturgyni pořadu, která před téměř třemi lety pořad vymyslela a dala dohromady skupinu moderátorů z řad populárních osobností.  Ze slov paní Kumstýřové se dozvídám, že se zde sešli členové Klubu přátel stanice Dvojka a také běžní posluchači, kteří se přihlásili na upozornění ve vysílání.  Odpolední vyprávění  bude natáčeno a použito ve vysílání Nočního mikrofóra na Štědrý večer, který bude živě moderovat Zora Jandová. Ta nyní chybí. Odjela do Švédska na konferenci o tom, jak se dělá dětské vysílání.   

   Vlastní pořad pak moderuje MUDr. Jan Cimický a ze setkání se tak stává určitá modifikace pátečního Nočního mikrofóra, kterým zpravidla provází také on. Pan Cimický zpovídá své  moderátorské kolegy a ptá se na jejich vánoční vzpomínky.  Obsah dvou hodin už je typizovaný tak, jak ho známe z rádia pouze s tou výjimkou, že hudbu živě obstarávají Jaroslav Svěcený na housle nebo Martin Kratochvíl na klavír. Uvědomuji si, že slovní projev paní Gabriely Vránové mi naživo nevadí tolik jako v rádiu.  Možná, že to je i jejím vizuálním projevem, který není v rádiu vidět. Paní Vránová působí jako vlídná učitelka v mateřské školce. Jinak dvě hodinky probíhají oním typickým způsobem, který známe z většiny pořadů stanice Dvojka a který trefně označil Jan Vedral ve známém rozhlasovém románu Xaver jako pořad „S celebritou u mámina kafáče“.  Po vyčerpání časového limitu pro setkání předává dr. Cimický mikrofon k závěrečnému slovu Aleně Kumstýřové. Ta ohlašuje překvapení. Jedna posluchačka nám zazpívá koledy. Z auditoria přichází k mikrofonu starší paní a bez doprovodu zpívá nádherným hlasem dvě koledy ze Šumavy, které jsem ještě nikdy neslyšel. Mimo plán však paní přidává svou vlastní historku o svém pejskovi.  Tím úplně rozhodí  dramaturgyni Kumstýřovou a zdá se, že závěr odpoledne se rozplyne do ztracena. Situaci však zachrání dr. Cimický, který se opět chápe mikrofonu a za potlesku diváků udělá profesionální rozhlasové odhlášení. 

   Jdu pogratulovat dr. Cimickému k jeho profesionální pohotovosti.  Loučím se i s paní Kumstýřovou, která mi dává podepsanou fotografii a já jí na oplátku dávám vizitku s adresou blogu „Nerušte název stanice Praha Českého rozhlasu“.

             Alena Kumstýřová

 Loučím se i s Jakubem Hritzem a dávám mu vizitku s adresou blogu.  Pan Hritz říká, že blog zná a pak dodává: Tu Prahu vám asi nevrátíme. Ale jen bojujte, dodává a v jeho hlase slyším jakousi shovívavost, protože to asi považuje za zbytečné. Přemýšlím o slově bojujte. Kdo? Já?  My? Existuje nějaké my? Možná, že pod tento článek napíše komentář jeden či dva lidé. Toť vše. Posluchači jsou lhostejní a vedení Českého rozhlasu je spokojeno.

Proč Český rozhlas nevysílá tak, jak někteří posluchači chtějí

10. 12. 2013 napsali Věra Bosáková, janagi a Tomáš Němec v   diskusi na webu stanice Dvojka v rubrice „Váš názor nás zajímá“

■     ■

janagi

Chtěla bych poděkovat panu Františku Novotnému za nedělní vysílání, které bylo opět na úrovni - na té úrovni, na kterou jsme byli zvyklí na ČR 2-Praha. Měli jsme včera krásnou sváteční náladu.
Protože si ráda poslechnu i Ivana Hofmanna, tak mi pochopiteně neušlo dnešní (pondělní) vysílání dvojice Lukešová-Kučera. Bylo to sice asi pouhých 15 minut, ale jsem ráda, že již nelpím na poslechu Dvojky. To se opravdu nedá. Je to pro mě bulvár. Pro mě se Jitka Lukešová vůbec nehodí do veřejnoprávního rozhlasu. Mám úplnou alergii na její vysílání.
Staré časy se asi již nevrátí a tak jsem šťastná alespoň za pár chvilek s moudrými a kvalitními lidmi. Jak se říká dobrého pomálu. Všem přeji hezký den.

■     ■

Věra Bosáková 

Ano, paní Lukešová se poslouchat nedá, ale pan Novotný také ne. Na druhé straně ale vydržte 3,5 hodiny moderovat a být stále zajímavý....možná by se hodilo tento formát změnit.

■     ■

janagi

V druhé větě s Vámi naprosto souhlasím. Víte, já si pamatuji, jak každé ráno moderoval někdo jiný, to byla ta pestrost vysílání. Moderátoři nebyli unavení, vyčpělí a protože se střídali, tak to bylo nejen pro mě jako pro posluchače živější, ale také pestřejší a pro moderátory to nebylo tak únavné (jak jsem již psala). Paní Bosáková, já Vám neberu, že nerada posloucháte pana Novotného, ale ten je tak málo na vlnách, zato např. paní Lukešová ob týden po-pá. Takže já si ráda poslechnu Fr.N., Tomáše Černého, Elišku Závodnou a jiné rozhlasáky z bývalé ČR2-Praha. Ty dva jmenované ovšem slyším víceméně již jen na Vltavě. A navíc často se zamyslím nad myšlenkami pana Novotného, ale nad chichotáním paní Lukešové se mi dělá fyzicky až zle. Ta žádnou myšlenku nevymyslela. A navíc, kdyby nebylo těch e-mailů, co si nechávají posílat, tak by ani neměli, v Dobrém ránu Česko, co vysílat.
To je jen moje vidění a vnímání. Hezký den.

■     ■

Tomáš Němec

Paní Janagi, já si myslím, že ke stanici Vltava nepatří slovo "jen". Vltava je jednou ze čtyř rovnocenných stanic Českého rozhlasu. Její určení je kulturní, zatímco Radiožurnál a ČRo Plus jsou stanice politické. Nynější stanice Dvojka má mít údajně určení rodinné, ale to se jí už od začátku její existence v roce 2011 nedaří. Pan Ostrý jí zkrátka sestavil na základě svých omezených zkušeností z celoživotní práce v regionální stanici a bez ohledu na poslání veřejnoprávního Českého rozhlasu. Nezbývá než doufat, že nynější šéfredaktor pan Dittrich alespoň ty nejzásadnější chyby pana Ostrého napraví. I když já příliš nevěřím, že to půjde, dokud programovým ředitelem bude pan René Zavoral, který je sice odborníkem na řízení čehokoli, a právě proto program řídí způsobem bankovního manažera.

■     ■

janagi

Pane Němče, víte, netušila jsem, že mě bude brát někdo za nějaké slovo. Já vůbec nesnižuji stanici Vltavu. Já si pouze posteskla, že některé lidi je slyšet "jen" na některé stanici českého rozhlasu. O to "jen" tady ale přece vůbec nejde. Tady jde o kvalitu vysílání, kvalitu moderátorů. A to některým chybí.

■     ■

Tomáš Němec

Možná to nevíte, paní Janagi, ale například pan Tomáš Černý je současným základním zařazením HLASATEL (nikoli moderátor) na stanici Vltava. Je poněkud rozdíl mezi prací hlasatele a moderátora. Také ještě existuje práce redaktora. Bohužel v současném Českém rozhlase vedoucí pracovníci ani nevědí, že je mezi těmito profesemi rozdíl.

■     ■

janagi

Pane Němče, neznám tyto rozdíly, a jsou mi, jako obyčejnému posluchači, tak nějak jedno. Jak říkám, před několika lety by mě ani nenapadlo psát do diskuse co se mi líbí/nelíbí. To vysílání prostě bylo poslouchatelné, poučné i pobavilo. Nyní mě tak akorát povětšinou rozčílí. A nechci se tady brát za slova a slovička, jak jsem již napsala, o to tady nejde, tady jde o podstatu toho, že nám vadí "předělání" původní stanice ČRo2-Praha na Dvojku.

■     ■

Tomáš Němec

Já Vám rozumím, paní Janagi. Jenže v této diskusi se ta podstata nevyřeší. Pokud by každý měsíc přišlo na schůzi Rady Českého rozhlasu 200 lidí.kteří by se nevešli do místnosti 010 v Římské ulici 13, která je koncipována tak na 20 návštěvníků veřejnosti nebo kdyby Rada Českého rozhlasu musela odpovídat každý měsíc na tisíc stížností na současný stav a nejen na stížnosti tři, to by se věci hýbaly jinak. Nebo kdyby příslušný výbor Parlamentu České republiky byl přehlcen stížnostmi na Radu Českého rozhlasu. Ale tak tomu není. Posluchači jsou v podstatě spokojeni. (Každý den poslouchá stanice Českého rozhlasu 1 milion 600 tisíc lidí.)

■     ■

janagi

Máte naprostou pravdu.

■     ■

odkaz http://www.rozhlas.cz/dvojka/diskuse/_zprava/1189825#diskuse

Kouzlo rozhlasu – Trialogy s Tomášem Černým a Robertem Tamchynou

21. 11. 2013 napsal Tomáš Němec

Včera  20. října  2013  proběhl další večer Trialogů, kam si tentokráte Jakub Kamberský  pozval dva známé rozhlasové redaktory Tomáše Černého a Roberta Tamchynu. Oba pánové jsou tak rozdílní a přeci čímsi podobní. Podobní jsou si láskou ke klasické rozhlasové práci. Vědí, že především přátelský hlas a zvuk, který se line z rozhlasového či jiného přijímače je to, co dokáže přitáhnout posluchače k poslechu. Vědí to proto, že za každým z nich stojí velké  množství pořadů v uplynulých dvou desetiletím a také nepočítaně hodin a dní strávených při jejich přípravě.

obr. 1 - zleva: Tomáš Černý, Robert Tamchyna, Jakub Kamberský

Při povídání obou pánů v přátelské prostředí pražského klubu Biograf se mi náhle vybavila vzpomínka ze studií sedmdesátých let minulého století, kdy starý profesor dějin přírodních věd Otakar Matoušek zval k sobě do bytu studenty,  skupinku čítající okolo dvaceti účastníků. Vždy pozval na besedu nějakou významnou osobnost a studenti si s touto osobností mohli velmi otevřeně povídat. Tehdy to nebylo zvykem jako dnes, že známí lidé někde otevřeně vystupovali. A přesto jsem tehdy u profesora Matouška zažil setkání například s Jiřím Suchým, Jiřinou Jiráskovou, spisovatelem, Františkem Kožíkem, známým lékařem akademikem Charvátem, ale také třeba s Jiřinou Švorcovou nebo tehdejším  komunistickým primátorem Prahy, jehož jméno si už nepamatuji. Tehdy jsem ani nevěděl, že prof. Matoušek  pracoval také v rozhlase   v letech 1931 - 1939 jako první ředitel přednáškového a vzdělávacího programu.  Přesto se mi při setkání s pány Černým a Tamchynou vybavila právě ta přátelská atmosféra Matouškova bytu v Malešicích.

   A o čemže bylo setkání v košířském klubu Biograf? No přece o rozhlase. O pořadech, o zanícení obou pánů pro svou práci. Víc už nenapíšu. Jsou události, které se musí zažít a popisují se špatně. Na setkání jsem upozorňoval velmi výrazně. Kdo nepřišel, jeho chyba. Určitě by se místo ještě našlo.

obr. 2 - pohled do sálu

Obraťme se všichni na Radu Českého rozhlasu, i když opakovaně, vyzývá posluchačka Tothová

 8. 10. 2013 napsala posluchačka tothova55 v diskusi na webu stanice Dvojka v rubrice „Váš názor nás zajímá“

Přátelé děkuji všem za ohlas na můj příspěvek a navrhuji a prosím: obraťme se všichni ( i když někteří z nás opakovaně) na RADU ČR kontakt: 

Rada Českého rozhlasu
Český rozhlas Vinohradská 12, 120 99 Praha 2 E-mail: rada-cro@rozhlas.cz ( musí zde být jméno a adresa) .

Rada zlepšila své stránky, uvádí dopisy posluchačů v plném znění - viz na liště nahoře vpravo  O rozhlase  . Stížnosti a podněty. Pokud nás bude víc, nelze to odbýt frázemi. DOUFÁM !

Název stanice a její zaměření, již s ohledem na historii, za to stojí bojovat a směrem k Radě je to dle mého nejúčinnější . Bulvárnost typu celebrita s celebritou, opakovaně "osobnost s osobností" mnohdy spíš marketingové vysílání, než informační hodnota , vzdělávacích pořadů minimum, krácení písničkami i takové pořady jako Jak to vidí nebo v 16 hodin bývalá Káva o čtvrté.... a jediná změna nového šéfredaktora je výměna moderátora a každodenní rubrika o zásadách českého jazyka. I když díky za ní, hlavně aby si ji poslechli i ty "osobnosti" , jejichž češtinu někdy poslouchat je utrpení.

odkaz http://www.rozhlas.cz/dvojka/diskuse/_zprava/1189825#diskuse

odkaz na stránku Rady Českého rozhlasu, kde jsou zveřejňovány stížnosti posluchačů a odpovědi na ně - http://www.rozhlas.cz/rada/stiznosti/

Posluchači o změně šéfredaktora a ponechání názvu stanice Dvojka

5. - 7. 10. 2013 napsali posluchači tothova55, Vladimír Lohniský, Jiří 12, Milena a Eva Ondřejová  v diskusi na webu stanice Dvojka v rubrice „Váš názor nás zajímá“

■     ■

tothova55 

Nové číslo Týdeníku Rozhlas a rozhovor s novým šéfredaktorem naší milé stanice. Otázka: „ Když se mluví o Dvojce, často má člověk na jazyku její tradiční název Praha….“ Odpověď: „ jsme si toho vědomi, ale název Český rozhlas Dvojka je definitivně schválen a budeme jej používat při všech příležitostech, protože má cennou symboliku. Chápeme jej totiž jako symbol našeho vztahu k posluchačům: to, o co nám jde především, je partnerství, vnitřní souznění mezi námi, kdo vysíláme a našimi posluchači….“ 

A já dodávám: byl definitivně schválen kým? A  za jaké podpory a souznění s posluchači? Byl definitivně schválen!!  A basta!!! A teď buďme partnery!  A souzněme s neustálým omíláním dvojkáááá

■     ■

Vladimír Lohniský 

Tedy paní Tothová, vystihla jste to dokonale. Hlavně ono: "Byl definitivně schválen!! A basta!!! A teď buďme partnery!". Tak to je tedy zase vysvětlení. A snad ještě horší, než jaké nám vnucoval pan Ostrý, který sice vysvětloval nevysvětlitelné a obhajoval neobhajitelné, až to bylo k smutnému a útrpnému úsměvu, ale toto? Taková krásná slova jako symbolika, partnerství, souznění. Ale jaká symbolika, jaké souznění či partnerství? Teď je situace taková, že dlouholetý posluchač poslouchající a vážící si bývalé stanice Český rozhlas 2 Praha byl odsunut na DRUHOU kolej. Takto vidím tu symboliku. Ano, ČRo 2 Praha pro mě byl partner, to Dvojka se svým formátem, vysílacím schématem a ve velké většině složením moderátorského týmu nemůže nikdy být.  Současná Dvojka je partnerem a "souzní" s posluchači Frekvence 1, Impulsu, Blaníku a dalšími,  jim podobnými. Taková krásná slova a "skutek utek".  A jen tak mimochodem, není to tak dlouho, co i pan Duhan připustil změnu názvu Dvojka. Čili tím nepřímo přiznal, že název Dvojka se mírně řečeno moc nepovedl. Ale tehdejší krátkodobý tiskový mluvčí, tuším, že se jmenoval Hric nebo tak nějak používal stejné obraty jako současný pan šéfredaktor. Tak copak nám chce asi nový pan šéfredaktor naznačit?

■     ■

Jiří 12 

Svého času jsem byl řádným předplatitelem Týdeníku Rozhlas. Po nástupu pana Ostrého jsem toto předplatné zrušil, ale příležitostně se dívám na www stránky. Vaše zjištění je hodně špatnou zprávou, takže patrně nezbude, než se dohodnout na společném postupu jak dát novému šéfovi na vědomí, že nemá monopol ani právo na vnucování svého (navíc poděděného) názoru velké části posluchačů. Navíc posluchačů, kteří právě v jeho příchodu spatřovali naději na změnu. Pojďme se prosím dohodnout kdo má možnost se společně setkat v budově Rozhlasu a oslovit pana šéfredaktora osobně. Myslím, že když zprostředkovaně přispíváme formou koncesionářského poplatku na jeho plat, máme na to plné právo. Jiří B.

■     ■

Milena    

Pane Jiří 12, budu první,která je připravena setkat se v budově rozhlasu a popovídat si s panem Dittrichem o názvu stanice. Pouze nevím, kdo by toto mohl zorganizovat. Měla jsem také velkou naději, že s příchodem pana Dittricha se něco změní, ale bohužel nestalo se.  Zdá se mi, že třeba pan Žmolík název stanice zdůrazňuje ještě více než je zdrávo. V každém vstupu ještě musíme vyslechnout pana Postráneckého a zpívánky českýýý rozhlás dvoojká.  Je to škoda,že pan Dittrich přistoupil na zdůvodnění názvu stanice, které předkládal celou dobu pan JO

■     ■

Jiři 12 

Díky za "souznění", já zde klidně zveřejním svoji mailovou adresu, aniž bych se chtěl pasovat do role hlavního organizátora. Důležité je, aby se našla skupina, která bude schopna hlavně z hlediska dostupnosti a svých časových možností do Rozhlasu dojet. Jsem přesvědčen, že to má smysl, zejména po nedávné osobní rozmluvě s pány Petránkem a Větvičkou po autogramiádě k vydání nové knihy pana doktora Větvičky. Ten bude v neděli 10. 11.  uvádět  Dobré jitro a prohlásil, že slovo "dvojka" nevypustí po celou dobu relace z úst. On ho ovšem jistě zastoupí nějaký robot, který bude pouštět co nejčastěji tu příšernou ohlášku pana Postráneckého.  Takže Vás moc zdravím a pojďme na výměnu mailových adres a posléze telefonů, abychom se mohli aktuálně domluvit. buresjir@seznam.cz

■     ■

Eva Ondřejová 

Nepíše se mi to lehko, ale já jsem Vám to říkala. Takto se zuby nehty držet něčeho tak hloupého, jako je název Dvojka, mi nejde na rozum ( tajně jsem doufala, že se něco změní). V rámci 90tých oslav ČRo jsem na Vltavě slyšela původní znělku Prahy s komentářem, že když byla znělka nalezena, bylo by (a teď už si nepamatuji přesný výraz) zbytečné hledat jinou. Původně totiž vyplňovala čas mezi programy - něco jako přestávku. Tak se vžila, že vydržela v původním znění celá desetiletí. Ale "nová doba žádá sobě nové činy". Nejdřív ji upravili a pak z ní udělali současný paskvil.  Že si posluchači vytvořili k znělce přímo citový vztah? Vyhodíme znělku i ty posluchače ze stanice.

Poslouchala jsem včera Radiožurnál, kde si mnuli ruce, protože jim stoupla poslechovou.  Já jsem jedna z těch, kteří přešli na tuto stanici a důvodem bylo "vylepšení" Prahy. Přešla jsem na Radiožurnál a Vltavu. A už je mi jedno, že mi někdo vnucuje název pod takovou křečovitou záminkou. Ono to zdůvodnění je až zástupné, původně mělo být zavedeno číslování stanic a to byl pravý důvod. Pak se honem hledal důvod jiný a našel se. Jen proboha nepřiznat, že někdo udělal botu. Škoda, že nemohu napsat. "na shledanou v lepších časech".

■     ■

Jiri 12 

Paní Ondřejová, jste jedna z těch vytrvalých, pojďme se dohodnout ve smyslu mé komunikace s paní Milenou. Nedávno jste se mě zeptala, zda jsem pořád optimistou, myslím, že když se dá pár dobrých lidí dohromady, že bychom ten optimismus mohli společně sdílet...

■     ■

  

Eva Ondřejová 

Pane Jiří, je mi líto, ale cesta do Prahy u mě nepřipadá v úvahu (zdravotní potíže), jinak bych Vás samozřejmě ráda podpořila. Ale pro mě by to znamenalo také být také nejméně dva dny mimo domov a to si z důvodu péče o nemocnou nemohu dovolit. Pokud by se Vám podařilo něco změnit, budu samozřejmě moc ráda, ale s mou fyzickou účastí počítat nelze.

■     ■

Jiři 12 

To mě mrzí, ale určitě najdeme nějaký způsob součinnosti. pokud uznáte za vhodné, napište mi prosím na mailovou adresu. JB.

■     ■

odkaz: http://www.rozhlas.cz/dvojka/diskuse/_zprava/1189825#diskuse

POZVÁNKA : 20. listopadu 2013 - Trialogy s Tomášem Černým a Robertem Tamchynou

5. listopadu 2013 napsal Jakub Kamberský na webu Trialogy

Milí přátelé vlídného, mluveného slova, přijměte pozvání na další večer pravidelného měsíčního cyklu Trialogy B, které se uskuteční 20. listopadu 2013 od 19:30 v Klubu Biograf. Hosty jedenáctého pokračování budou tentokrát dva vážení pánové, Robert Tamchyna a Tomáš Černý, které charakterizuje více než cokoli jiného, nezaměnitelný hlasový projev. V obou případech můžeme hovořit o Rozhlasácích s velkým R. Témat k probrání bude jistě dost, proto bude o čem povídat. Budeme rozmlouvat o profesích moderátora, dramaturga, režiséra, reportéra, zmíníme se o pražském metru, legendárních Hovorech z Lán a dalších jejich počinech. Oba pánové mají bohaté zkušenosti s poklady rozhlasového archivu, o kterých rovněž bude řeč. Večer, tak jako vždy, obohatí tematické zvukové ukázky. Večer můžete samozřejmě obohatit i vy svými dotazy.
Konzumace nápojů při produkci doporučena, dobrá nálada a zájem se něco dovědět a pobavit jsou vítány.
Cena vstupného činí 80 Kč, případně 100 Kč (ke vstupence CD se zvukovým záznamem předchozích trialogů s Igorem Barešem a Michalem Burešem).
Těší se na Vás autor a moderátor večerů, publicista  Jakub Kamberský.

Robert Tamchyna

Služebně starším kolegou Tomáše Černého je Robert Tamchyna, který s Rozhlasem spolupracuje od svých 18 let. Je dramaturgem mluveného slova, ale také moderátorem a redaktorem některých pořadů. Za svou práci byl několikrát oceněn (cena Ferdinanda Peroutky, Prix Bohemia a další).
Někteří si ho možná vybaví z Rozhovorů z Lán, s tehdejším prezidentem Václavem Havlem.

Tomáš Černý

Téměř dvacet let spolupracuje s Českým rozhlasem. Začínal ve vysílání pro děti. Během své profesní kariéry prošel nejednu rozhlasovou profesí, byl hlasatelem, reportérem, moderátorem, dramaturgem. V současné době se podílí na přípravě Víkendové přílohy na stanici Vltava. Rozhlasové archivní fondy využívá pro pořad Fonogramy na Vltavě a rovněž pro pořad RozHraní s poklady rozhlasového archivu na Dvojce. S jeho příjemným hlasem se mnozí z vás setkáváte v soupravách pražského metra na trase C.

odkaz a bližší informace o místu konání - http://trialogy.cz/2013/11/05/11-trialogy-s-tomasem-cernym-a-robertem-tamchynou/ 

odkaz na facebookovou stránku Trialogů https://www.facebook.com/TrialogyB

Staronový šéfredaktor Dittrich: Název Dvojka je definitivně schválen

4. 11. 2013 napsal Milan Pokorný v Týdeníku Rozhlas, č. 46/2013, str. 6

O médiích ve Švýcarsku a o Dvojce Českého rozhlasu

30. 10. 2013 napsal Pavel Roháček v diskusi na webu stanice Dvojka

   V neděli ráno se mi opět otvíral "vreckový nožík" v kapse, když jsem z ČRo několikrát zaslechl obligátní a léta neměněnou větu: "Dnes ráno se změnil čas, některým lidem to dělá problémy a protestují proti tomu". K tomu se obvykle během dne pustí jeden telefonát posluchače, který řekne do éteru: "Proč chcete mít v létě světlo již ve 3 hodiny ráno, když stejně všichni spíte."

   Na druhou stranu v pondělí ráno jsem vzal do ruky noviny v Zürichu a hned na první stránce byl článek o tom, že změnou letního času na zimní se ve Švýcarsku o 20% zvedá počet vloupání do domů a bytů, protože zloději kradou pod rouškou tmy v době, než lidé přijdou domů z práce, přičemž 2/3 takových zlodějů dojíždí za krádežemi z ciziny. Ne že by to bylo něco pozitivního, ale ten článek mě potěšil z toho důvodu, že to byla konečně nějaká nová novinářská invence v souvislosti se změnou času.

   Ono mi vůbec připadá, že třeba v tom Švýcarsku se média zabývají více problémy každodenního života. Jakmile chce někdo něco zdražit, jakmile železnice chystají nějakou sebenepatrnou změnu nebo jenom něco zkouší, už se o tom píše. Zatímco když se podívám na média v ČR, tak si většinou přečtu pouze o tom, jak se banda magorů pere v parlamentu. Podle mě je to tím, že ti "magoři" nejsou jen v politice, ale i v těch médiích. Pro českého novináře je totiž velmi jednoduché si sednout do parlamentu na lavici hostů nebo sledovat webové stránky pěti politických stran, či sledovat facebook vybraných 15 politiků a tlumočit veřejnosti každou blbost, kterou tam napíšou.

   Ale kdyby se třeba nějaký rozhlasák projel v ČR vlakem a zeptal se obyčejných lidí, co říkají třeba na to, že dráhy v ČR nakupují vozy s WC, jejichž obsluha vyžaduje po cestujících stisk minimálně 8-9 tlačítek, což nikde jinde v Evropě nenajdete (ať je to TGV, ICE, švýcarské vlaky, všude, i v nejmodernějších vozidlech, existuje pouze mechanický systém klika/západka, který nejlépe chrání cestující před krajně trapnými situacemi) hned by bylo o čem vysílat. Nebo chcete námět na pravidelný pořad? Tak se každý týden ptejte cestujících, kolikrát zůstali stát s "moderním" vlakem v poli v důsledku výpadků moderní české řídicí elektroniky nakoupené od "spřátelených" firem, a ptejte se vozmistra-odboráře-primátora Onderky, jestli si znovu nepřeje otisknout svůj ostudný reklamní článek "Hurvínek pana Jančury vás do práce nedoveze". Kdyby se čeští novináři zaměřili třeba na to, jak je třeba na Jižní Moravě koncipován Integrovaný dopravní systém (čím horší spojení, tím dražší jízdenka na stejném úseku, nebo že při častých poruchách vozidel si musí cestující kupovat nové jízdenky atd.., neustále nefunkční ELPy, ....), tak by se nejen pan hejtman Hašek musel konečně začít věnovat konkrétním problémům kraje a určitě by ho přešla chuť drát se do vlády. No a právě na tomto principu to, dle mého názoru HLAVNĚ díky médiím, funguje ve Švýcarsku...

   Já osobně se dlouhodobě profesionálně věnuji železniční dopravě, proto uvádím zrovna tyto případy, ale věřím, že v nejrůznějších jiných oborech existují obdobné problémy, a kdyby se jim někdo systematicky věnoval, hned by měla třeba ČRo 2 Praha o čem vysílat, stala by se pro posluchače oblíbeným každodenním užitečným kamarádem, a zároveň by pozitivně ovlivňovala i život obyčejných lidí v ČR. Jenže to je otázka stanovení koncepce, čeho chce ta konkrétní stanice či celý Rozhlas dosáhnout, pokud je koncepcí Dvojky pouze oscilace mezi historií a životem "celebrit", to je potom těžké...

odkaz  http://www.rozhlas.cz/dvojka/diskuse/_zprava/1189825#diskuse

Pro Dvojku navrhuji název Pohoda

18. 10. 2013 napsala Kamila Štěpánková na facebookovou stránku tohoto blogu

Vážení, ačkoliv se cítím býti člověkem, jsem stále manipulována do chlívečků "cílový divák, posluchač, klient, pacient,účastník, senior, žena,...". Tak si tedy dovolím psát jako cílový divák Dvojky a zároveň člověk. 

Ke dvojce jsem se propracovala vylučovacím způsobem. Nedělní programy jsou absolutně skvělé, Meteor, hry a Toulky také nemají konkurenci. Plošně si ale často připadám jako v konzervě svého mládí, předkládají se nám věci tak, aby se nám určitě líbily. Má to ale stinnou stránku, že jsme absolutně OUT od současné tvorby pro mladší generaci. Proto ve vědomostních soutěžích netušíme, jaké jsou hudební skupiny, co mladé vůbec baví.. bla, bla.... nevypadá to tak, že naše místo má být v lenošce u televize a moc nepřekážet? 

Myslím, že by se stanice Dvojka nemusela jmenovat PRAHA, ale třeba BRUSEL, aby byla světovější, nebo MORAVA, aby vyrovnala třeba tu Vltavu, nebo BRNO, taky by všichni věděli, že to není regionální, když to má vysokou úroveň. A Praze teď musí jistě vadit, že je "dvojka"!

Po matce jsem Pražačka, ale přístup Pražáků k Moravě jako provincii jasně cítím. Což, aby se zavedl nekonfliktní název POHODA, který se už mezi posluchači dosti ujal?

odkaz  https://www.facebook.com/pages/Neru%C5%A1te-n%C3%A1zev-stanice-Praha-%C4%8Cesk%C3%A9ho-rozhlasu/146179198767013

Je čas na návrat názvu stanice Praha, píší posluchači do Týdeníku Rozhlas

Milan Březina a Jana Váchová napsali v Týdeníku  Rozhlas číslo 41/2013 a 43/2013

Výstava fotografií k 50. výročí pořadu Meteor a doprovodné přednášky

 4. 10. 2013 napsal Tomáš Němec

   Rozhlasový pořad Meteor se dožil 17. září 2013 padesáti let. K tomuto výročí uspořádal Český rozhlas ve vstupní hale své ústřední budovy na Vinohradské ulici výstavu fotografií. 

Rozhlasový fotograf  Khalil Baalbaki vyfotografoval v neobvyklých situacích 50 vědců, kteří nejčastěji spolupracovali s Meteorem.

Fotografie  nebudu v tomto článku ukazovat, pokud můžete, dojděte se na ně podívat sami. Výstava je do konce října v Praze, ale není vyloučeno, že poté bude i putovní.

   Výstava je doprovázena několika přednáškami vědců, zobrazených na fotografiích.

První přednáška se uskutečnila ve středu 2. října v budově Českého rozhlasu. Neurofyziolog profesor František Vyskočil  na ní mluvil o vztazích mužů a žen z pohledu svého oboru.

Profesor Vyskočil  doplnil přednášku obrazovou prezentací a sám zahrál i několik drobných skladeb na housle. Skladby nebyly samoúčelné, ale  v určitých místech doplňovaly tematicky výklad.  V závěru přednášky zodpověděl i několik dotazů.

Pro zajímavost si v krátké videoukázce můžete poslechnout jednu ze skladeb, kterou pan profesor Vyskočil  během své přednášky přednesl

Podle redaktora Meteoru Marka Janáče se můžeme těšit v dalších týdnech ještě na několik přednášek. Sledujte proto webovou stránku Meteoru.

rozvrh přednášek a zvukové záznamy již konaných přednášek - odkaz http://www.rozhlas.cz/meteor/magazin/_zprava/fotografie-vedcu-jak-je-neznate--1264949

odkaz na stránku Meteoru http://www.rozhlas.cz/meteor/portal/