postupně
zveřejňováno na webu Zachraňte DRDS
■ ■
"...dovolte,
abych vyjádřil znepokojení nad osudem Dismanova rozhlasového dětského souboru,
který funguje již zhruba osmdesát let pod ochrannými křídly Českého rozhlasu.
Jeho členem byl kromě
jiných i Václav Postránecký, přední sólista našeho souboru. Současní členové
DRDS vystupují v několika inscenacích na jevišti Národního divadla, Stavovského
divadla i Nové scény. Některé inscenace sám režíruji. Talentované děti byli
vždy bezvadně připravené. Překvapilo mne tedy včerejší náhlé odvolání
dlouholetých sbormistrů souboru v rámci zveřejněné reorganizace. Mrzí mne,
jestli nebude zachována kontinuita "umělecko-pedagogického" vedení a
dětem nebude věnována důsledná péče. Osobním přístupem k dětem byl právě DRDS
výjimečný a bezkonkurenční. Neradi bychom přišli o dětské účinkující pro naše
divadelní inscenace."
Z dopisu adresovaného generálnímu řediteli Peteru Duhanovi.
Michal Dočekal
umělecký šéf Činohry Národního divadla
■ ■
Zrušit DRDS? To je, jako
kdyby Sparta řekla, že ruší žáky a dorostence. Když chcete hrát první ligu,
musíte mít kvalitní přípravku. A já věřím a doufám, že Český rozhlas první ligu
hrát chce.
Marek Eben
herec, moderátor
■ ■
S Dismaňákem jsem
prožila neuvěřitelných 13 sezón. Ty první jako členka, později jako asistentka
vedoucích Zdeny a Václava. Z toho, co jsem tam prožila, čerpám celý život.
Nejen v profesním životě, ale hlavně ve vztahu k druhým lidem.
Zdena s Václavem nám
dali jedinečnou možnost poznat svět v době, kdy se otevřely hranice a my jsme
si mohli udělat kamarády ve Francii, poznat kulturu evropských zemí i USA.
Rozhlas a veškeré aktivity s Dismaňákem vyplnily celý můj dětský svět. Neznám
ve svém okolí nikoho, kdo by se práci s dětmi věnoval s takovým nadšením,
energií, empatií a profesionalitou. Byla by obrovská škoda smazat
osmdesátiletou tradici rozhlasového souboru a vzít dětem příležitost pro jejich
rozvoj tak jedinečným způsobem, jakým to dokáží Zdena s Václavem.
Jana Vondruška
PR konzultant, Travel and Marketing specialist
■ ■
DRDS je pro mnohé z
nás něco jako škola, ktrou jsme úspěšně absolvovali. A jsme na to patřičně
hrdí! Fleglovi nám nedali "jen" základy dobré mluvy a případně
herectví nebo práce s mikrofonem, ale i nesmazatelné a pevné základy slušného
chování, pokory a sebekázně. Už několikrát jsem si říkala, kde bych asi byla,
kdybych nestrávila deset let mezi dismančaty.
Netuším. Ale jsem vděčná, že jsem tam byla a že mě právě Fleglovi naučili
mluvit, chovat se a netoužit po slávě, ale po tom dělat věci precizně, s láskou
a s radostí.
Vždycky byli trpěliví a ochotni pomoci. Nejen mě, nám všem, co jsme se tam za
těch 25 let vystřídali.
A prosím, aby se tenhle celek nerušil! Nebyla by to jenom škoda, ale i kulturní
zločin.
Nemluví ze mě nostalgie, ale praxe. Česká kultura tak nějak potřebuje, aby se o
ni někdo staral od malička a piplal ji.
A to “Dismaňák” vždycky dělal. A dělal to skvěle. A věřím, že to bude dělat
dál.
MgA. Tereza Tobiášová
moderátorka, scénáristka
■ ■
Dismanův rozhlasový
dětský soubor nezpochybnitelně náleží ke kulturnímu dědictví této země. Tradici
souboru, kterým prošly stovky kulturních osobností, se neodvážila narušit ani
komunistická totalita. Letos, v roce jeho osmdesátin, probíhá tiché a náhlé,
přesto jistě plánované sloučení s pěveckým sborem (!) a místa vedoucích DRDS
mají být zrušena.
Přitom posledních pětadvacet let soubor pod vedením Zdeny a Václava Fleglových
zaznamenal velké úspěchy nejen na domácí scénách, ale i v zahraničí - např. v
90. letech zinscenoval dětskou terezínskou operu Brundibár, s níž hostoval v
New Yorku, atd. Tento pro DRDS likvidační akt považuji za hrubé nepochopení
jeho významu, za nehorázný výsměch rozhlasové tradici a kvalitě. A napadá mne
spousta otázek: Vážně mají být bez jakékoli stopy vděku a náznaku důstojného
zacházení vyhozeni lidé, kteří jej po čtvrtstoletí obětavě vedli? Skutečně se v
této zemi nenajde pár korun na to, aby DRDS dále mohl fungovat samostatně?
Vážně je nedostatek peněz tím pravým důvodem slučování? A opravdu vedení ČRO
plně chápe, co činí...?!
Mgr. Alena Ježková,
PhD.
spisovatelka, zastupitelka MČ Praha 1
■ ■
Jsem přesvědčena, že
DRDS pod vedením manželů Fleglových představuje v českém i celosvětovém
kontextu naprosto unikátní prostředí. Za 25 let soustavné práce Fleglovi v
souboru promyšleně vybírají takové aktivity, které děti kvalitně připravují
nejen na práci s mikrofonem či na jevišti. Kultivují je také v každodenním
mezilidském kontaktu či v týmové práci a učí je lásce k literatuře, divadlu a
historii. Jedná se o naprosto nenahraditelnou zkušenost. Absolventy souboru
jsou vynikající umělci a přední osobnosti českého kulturního dění. Nejen oni z
dovedností a kontaktů získaných během působení v DRDS žijí celý život. Soubor
také pod dosavadním vedením reprezentoval Český rozhlas po celém světě. DRDS je
pro veřejnoprávní instituci jedinečnou přidanou hodnotou a ne náhodou fungoval
po celých 80 let až dodnes. Odvolání manželů Fleglových a spojení DRDS s DPS
považuji za neodpustitelnou chybu, kterou se vedení Českého rozhlasu dopouští.
Mgr. Markéta Štechová
doktorandka Mediálních studií na Fakultě sociálních věd UK
tisková mluvčí festivalu Mighty Sounds
zpěvačka skupiny NANO
■ ■
Dismanův rozhlasový
dětský soubor mě ovlivnil na celý život. Kultivoval můj vztah k jazyku,
mluvenému slovu, umění i kultuře v nejobecnějším smyslu slova. Díky němu jsem
získal řadu důležitých dovedností a povědomí o rozhlasové, divadelní a
televizní/filmové/dabingové práci, což mě dále ovlivnilo i při volbě mého
povolání. Vliv Dismanova souboru na rozvíjení talentu i utváření hodnotových
postojů je značný a zjevně nemá v Čechách v kategorii dramatických souborů
srovnání.
V jeho stávající podobě jde totiž také o hravou školu svobodného a
demokratického cítění a myšlení, slušnosti, solidarity, tolerance – zcela v
duchu jeho tradice založené za první republiky panem Miloslavem Dismanem.
Lví podíl na zachování a rozvíjení dismanovské tradice má osobní přínos
mnohaletých vedoucích souboru, manželů Fleglových. Díky jejich úsilí se z
Dismanova souboru podařilo vybudovat jedinečný soubor, který skvěle
reprezentoval Český rozhlas a jeho veřejnoprávní hodnoty u nás i v
zahraničí. Kontinuitu tohoto unikátního tělesa si za změněných podmínek a
především bez jejich dalšího vlivu na budoucí směřování souboru nedokážu
představit.
V dospělosti jsem se s řadou absolventů setkal při studiích na DAMU, v
divadlech, v Českém rozhlase, v nejrůznějších médiích. I po letech nás
soubor spojuje.
Způsob odvolání manželů Fleglových a oznámení o záměru sloučit nezaměnitelný a
jedinečný Dismanův soubor s tělesem zcela odlišného zaměření a poslání považuji
za špatný a vrcholně neslušný vtip. Pevně věřím, že si nynější jednání zástupců
Českého rozhlasu kulturní veřejnost nenechá líbit.
MgA. Vojtěch Bárta
divadelní režisér a dramaturg
■ ■
Nikdy jsem nebyla
členkou DRDS, ale při své práci přicházím s jejich dětmi do každodenního
kontaktu. Už z principu dlouholeté tradice a prestižnosti DRDS se zasazuji za
udržení nadále fungujícího souboru s osvědčenými výsledky.
Rozita Erbanová
herečka, dabérka
■ ■
DRDS není žádný
kroužek. DRDS je mravní hodnota, vycházející z důležité premisy, že kulturou a
kuturností lze vychovávat. Dismančata jsou trochu jiná než jejich vrstevníci,
mají v sobě určitý etos, schopnost rozlišit dobré a zlé a postavit se na stranu
dobrého.
DRDS jsem
navštěvovala od svých šesti let a chodily sem i obě mé dcery. Já jsem ještě
zažila pana Dismana. Dodnes v sobě nosím jednu důležitou vzpomínku: bylo to 21.
srpna roku 1971 tedy za doby začínající tvrdé normalizace. A my jsme na táboře
na Pláni pod Ještědem vztyčovali dismaňáckou vlajku a drželi minutu ticha.
Nebylo potřeba říkat, za co. Všechny děti to věděly stejně jako to, že něco
takového se nesmí. V nás ve všech navždy zůstalo vědomí, že na určité věci se
nezapomíná, i když jsou zakázané. Po vztyčení vlajky jsme zazpívali tehdejší
hymnu, ano, trochu poplatnou době, kdy vznikla, přesto ji teď ocituji: "Se
svou vlajkou DRDS půjdu dál a dál.” Doufám, že ta slova budou platit i v tomto
tisíciletí.
Irena Obermannová
spisovatelka, scénáristka, dramaturgyně
■ ■
Myslím, že základní
myšlenkou DRDS nebylo pěstovat cvičené opičky a malé génie, ale kultivovat
smysl pro umění, hravost a fair play. A to se povedlo u mnoha generací. Byla by
škoda dalším dětem tu šanci vzít!!!
Gábina Osvaldová
herečka, textařka
■ ■
Dismanův soubor je
jedinečný a osobitý. Je to kulturní obdoba skauta, která děti vede ke
kreativitě, samostatnému myšlení a slušnosti. Děti, které si z DRDS vybíráme
pro televizní pořady nejen výborně hrají, ale jsou milé, chytré a plné
pozitivní energie. Vůbec nerozumím tomu, proč by se mělo měnit nebo rušit něco,
co tak skvěle funguje.
Alena Müllerová
kreativní producentka, Česká televize
■ ■
Naše obě děti chodily
do Dismanova souboru a bylo to nejlepší, co jsme pro ně mohli udělat. DRDS jim
dal nejen průpravu v kultivovaném projevu, naučil je vnímat literaturu,
divadlo, kulturní život v širším slova smyslu.
První role hrály obě
naše děti díky Dismanovu souboru – a už jim to zůstalo. Radim je uznávaný
režisér, držitel Českého lva, Daria je skvělá filmová produkční. Nejen to –
hodnoty, které jim život v souboru vložil do srdcí, je motivovaly a formovaly
celý život. Dismanův soubor je kulturní fenomén a Český rozhlas má tu čest ho
spravovat. Měl by to dělat citlivě, s úctou a respektem. Manželé Fleglovi
pokračují v těch nejlepších tradicích svých předchůdců. DRDS nepotřebuje
experimenty s reorganizacemi a personálními změnami, potřebuje Vaši podporu.
Ladislav Špaček
konzultant, novinář a pedagog
■ ■
Divadlo v Dlouhé
spolupracuje s DRDS již skoro dvacet let. Poznali jsme, že to není jen obyčejný
"dramaťák", ale těleso, vedené Zdenou a Václavem Fleglovými vysoce
odborně a navíc s obětavou péčí, kde se děti učí nejen
"dovednostem", ale jsou vychovávány k lásce k umění, kreativitě a
hodnotám jako je slušnost, kamarádství a obětavost - zkrátka ke kulturnosti a
mravnosti.
Avizovaný konec samostatnosti DRDS a nezdůvodněné náhlé odvolání jeho vedoucích
považujeme za necitlivé a krátkozraké. Věříme, že toto unáhlené rozhodnutí bude
vedením a Radou Českého rozhlasu
přehodnoceno!
Za Divadlo v Dlouhé
Daniela Šálková, ředitelka
umělecké vedení: Hana Burešová, Jan Borna a Štěpán Otčenášek.
■ ■
Jeden z Murphyho
zákonů praví: „Že se něco pokazilo, zjistíte jedině tehdy, když na to
několikrát doplatíte.“ Obávám se, že cosi podobného se teď chystá. Dismanův
soubor zkultivoval stovky nadaných dětí. Nejen že formoval jejich vztah k
jazyku, mluvenému slovu, umění a kultuře, ale vedl je ke kreativitě,
samostatnému myšlení a slušnosti. Vidím to na své dceři. Ač je jí už 25 let,
nese si hodnoty nabyté v souboru dál životem. A to není v současném, poněkud
divném a složitém, světě právě málo. Mám za to, že rozbourání a zbytečná
reorganizace něčeho, co léta skvěle funguje, je chyba. Zkuste se, prosím,
přátelé rozhlasáci, nad tím zamyslet.
Petr Vichnar
sportovní komentátor
■ ■
Současné dění kolem
Dismanova souboru mě nesmírně rozladilo, stejně jako každého, kdo sledoval po
celé čtvrtstoletí spolupráci Fleglových a DRDS s Terezínskou iniciativou a
Památníkem Terezín. Postup vůči nim osobně považuji za doslova nedůstojný.
Marta Kottová
předsedkyně historické skupiny Osvětim
■ ■
I když pominu
staroslavené tvrzení všech skeptiků světa, že každá změna je k horšímu, musím
nutně přemýšlet, proč reorganizovat něco, co funguje a slibovat dobré výsledky,
když jich DRDS pod vedením Zdeny a Václava Fleglových dosahoval stabilně. Mé
dobré zkušenosti jsou dvojí: osobní i profesionální. Fleglovi proměnili soubor
s velkou tradicí v živý organismus, schopný reagovat na - jak se dnes říká -
požadavky doby. Vznikla-li kdy v mé profesi potřeba hledat talentované děti,
obraceli jsme se v prvé řadě na Fleglovi a velmi často jsme uspěli. Dismančata
přicházela na casting připravená, zbavená nectností, kterými dětští herci jinak
velmi často oplývají a měla až nečekaně profesionální přístup. Zkrátka byla od
Fleglů vycepovaná. Ale zároveň se s každou novou tvářičkou objevil jiný člověk,
přátelský, zvídavý, otevřený a - slušný. Fleglovi uměli v každém z nich
objevit a podpořit osobitost a pěstovat v nich jejich nejlepší vlastnosti.
A osobní zkušenost? Bez obav jsme jim svého času svěřili do péče malého caparta
a oni nám po letech vrátili vychovaného mladého muže, který DRDS bere jako svou
druhou rodinu, v níž našel celoživotní kamarády, naučil se mnoha dovednostem,
kázni a odpovědnosti. Vždycky nás okouzlovala atmosféra souboru, na první
pohled nesmírně demokratická, jež se ale při hlubším pozorování proměnila ve
výborně fungující celek,řízený přirozenou - nikoliv vynucovanou - autoritou a
nesmírnou láskou. Není divu, že právě tito mladí mužové a ženy se teď Zdeny a
Václava tak zastávají. Cítí, že se jejich blízkým děje křivda. A v dobré rodině
stojí děti za svými rodiči, tak jak ti stáli za nimi.
Václav Křístek
režisér
■ ■
Dismanův rozhlasový
dětský soubor byl a stále je pojmem v naší společnosti. Tento soubor měl vliv
na celý můj život a jsem vděčná, že jsem mohla být jeho členkou a poté i
praktikantkou v letech 1976-1984. Pro děti i teenagery znamenal soubor zdroj
kultivace jazyka, řeči, chování, kultury v obecnějším slova smyslu, znalostí
literatury a dalších uměleckých souborů i dalších dovedností, které se
rozvíjely také při letních soustředěních. Ovlivnil také mé další studium i
profesi.
Když jsem byla na FAMU, natáčela jsem v roce 1994 s několika
"Dismančaty" pořad pro dětské vysílání BBC "Why Don´t You"
a poznala jsem při té příležitosti manžele Fléglovy, kteří soubor důsledně,
zodpovědně a profesionálně vedli od roku 1990. Poté jsem se dvěma členy souboru
a manželi Fléglovými spolupracovala opětně v roce 2009 při premiéře našich
dokumentů o dětech politických vězňů "Dcery 50. let" a opětně jsem
měla výbornou zkušenost.
Spojení DRDS s Dětským pěveckým souborem je nesmyslné, také vzhledem k zaměření
souboru na specifickou DRAMATICKOU ČINNOST, která má svá pravidla a zpěvu není
podřazena, ale ani s ním totožná. Nechce se mi věřit tomu, že důvodem sloučení
DRDS a pěveckého souboru jsou finance a vše nasvědčuje tomu, že finanční důvody
jsou pouhou záminkou... Zamysleme se nad opačnou (a vlastně stejnou) situací:
Co kdyby naopak Dětský pěvecký soubor Českého rozhlasu splynul s DRDS a zůstal
by pouze Dismanův soubor a malé pěvecké profesionály z Českého rozhlasu by
vedli lidé, kteří nejsou profesionály v oboru zpěvu?
DRDS NESMÍ ZANIKNOUT !!
Zuzana Dražilová
producentka
■ ■
Dismanův soubor je
vzhledem k mé aktuální profesi absolutně nejdůležitější součástí mého vzdělání.
První kontakt s mikrofonem, první reálná rozhlasová práce, první veřejné
vystoupení, první polibek s dívkou. Manželé Fleglovi jsou ti, kteří mi otevřeli
cestu k mé práci, a díky DRDS jsem získal elementární řemeslnou zdatnost. Za
mnohé jsem vděčen jim a filosofii souboru s osmdesátiletou tradicí. Z mého
hlediska (i producentského, neb to jsem vystudoval) je sloučení s pěveckým
sborem pouze účelové spojení s cílem snížit náklady. Obsah a náplň se změní a
DRDS nebude plnit to, čím se mohl léta pyšnit. Povede to k zániku značky, která
je v portfoliu mého milého Rozhlasu jedna z nejcennějších.
Zcela podporuji iniciativu, která usiluje o přehodnocení stanoviska vedení ČRo.
Přehodnocení, které povede k zachování stability a suverenity DRDS. Jedině tak
bude mít Rozhlas možnost rozvíjet talenty v době digitalizace tolik potřebné.
Moderátory, redaktory, tvůrce pracující s mluveným slovem, které je pýchou
Rozhlasu. Zpěv se mi zdá podružný i vzhledem k počtu pěveckých sborů v ČR. Pryč
s osobními animozitami, DRDS je jasně definovaná a fungující instituce, která
má pevné místo v české kultuře. A tak to má zůstat!
Libor Bouček
moderator
■ ■
Dismanův soubor byl a
je pro mne spojen se setkáním a s přátelstvím skvělých lidí. Ať už to bylo před
lety, kdy mí kamarádi byli „dismančaty“, nebo později, kdy jsem se členy
Dismanova souboru setkávala na DAMU, kam někteří přišli studovat na katedru
produkce, nebo nyní kdy dětští členové souboru hrají v představeních Divadla
pod Palmovkou. Kdybych je měla jedním slovem charakterizovat – jsou to
osobnosti - vychovaní, kultivovaní, milí a lidsky vstřícní. Prostě bezva lidi,
kteří si v sobě nesli zkušenost i hrdost na to, že patřili k Dismanovu
rozhlasovému souboru. To že je v dnešní době důležité, aby mladí lidé někam tak
radostně a smysluplně patřili, mi přijde zbytečné rozvíjet. Vůbec nechápu jak
něco takového, jako je rozmetání tradice tohoto souboru a práce manželů
Fléglových, mohlo někoho v Českém rozhlase napadnout. Když jsme kritizovali
počínání radních v Ústí nad Labem, myslela jsem si (naivně!), že to by se v
Praze nemohlo stát. Petici jsem podepsala a snažím se věřit, že taková
nehoráznost nemůže projít.
Barbara Tůmová
vedoucí oddělení produkce a marketingu v Divadle pod Palmovkou
bývalá pedagožka DAMU
■ ■
Dismaňák by zahynout
neměl, to je snad premisa, na které se nakonec shodneme všichni. Otázka dne
tedy zní, zda sloučení DRDS s Pěveckým sborem je či není faktickým zánikem
souboru s letitou tradicí. Nesporně jde o zánik de iure (zcela jistě), dle mého
soudu však i de facto (představy rozhlasu o budoucím dětském tělese se s
minulostí souboru podle dostupných informací zřejmě nepřekrývají). Zdůraznit je
však třeba i to, že Český rozhlas má nezpochybnitelné právo rozhodovat o
vlastních aktivitách, tedy i o tom, zda bude v budoucnosti DRDS provozovat,
podporovat či nikoli. Zdá se tedy, že situace je neřešitelná, ale nemusí to být
pravda. Se špetkou velkorysosti může velký a mocný rozhlas nabídnout značku,
kterou zjevně nechce dále rozvíjet, například k tomu účelu založené obecně
prospěšné společnosti, a pokud by přidal velkorysosti ještě špetičku, mohl by
takovou společnost podporovat i finančně například tím, že by od ní kupoval
předem dohodnutý objem práce pro rozhlas. Takové řešení považuji za možné,
jistě existují i jiné varianty. Všem aktérům doporučuji přestat s hloubením
příkopů a začít vyjednávat. Pevně věřím tomu, že ochota se najde na obou
stranách.
Vlastimil Ježek
novinář, manažer, generální ředitel ČRo v letech 1993 – 1999
■ ■
Stejně se zachovali
komunisté v sedmdesátých letech minulého století. Otec musel odejít z rozhlasu
i souboru, který založil.
Dnes je to o to
smutnější, že píšeme rok 2014, vytrácí se lidská slušnost i úcta k dlouholeté
obětavé a vynikající práci současného vedení.
... Co pozitivního a trvalého se podařilo vytvořit těm, kteří jsou v pozadí?
Bude si ještě za rok vůbec někdo pamatovat jejich jména?
S upřímnou lítostí M. Disman, (mladší)
Připojuji se k bratrovi. Moje první myšlenka byla též na tatínka, který byl
bezohledně oddálen od svého celoživotního díla v době normalizace. A
vzápětí na mé vzácné přátele, Zdenu a Václava. Navázujíce na nejlepší
tradice souboru, dokázali je přizpůsobit současné době a dosáhli podivuhodných
výsledků a velkých úspěchů. Nejde o to vychovávat umělce, na to jsou školy...
Jde o noční sezení kolem táborového ohně, o dětskou fantasii a vnímání krásy, o
vůni perníčku, které dismančata pečou před vánoci v kuchyni u Zdenky...
Jsem vděčná za své dětství a mládí strávené v souboru, jsem vděčná Zdeně a
Václavovi a jsem hluboce pobouřena tak ignorantním a hrubým jednáním.
Ludmila Dismanová
■ ■
Dismanův dětský soubor
i pro mne něco znamená a kdyby měl zaniknout, byla by to pro nás všechny velká
ztráta. Prosím, nedělejte to.
Srdečně zdraví
prof. Jan Sokol
filosof, překladatel, vysokoškolský pedagog, publicista
■ ■
Šílené plány vedení
Českého rozhlasu (kdo vlastně konkrétně rozhodl o spojení DRDS s pěveckým
sborem?) a zpupné propuštění manželů Fleglových zapadají do "nové
koncepce" zlikvidovat všechno, co má nějakou tradici, počínaje loňským
zrušením stanic Česko, Leonardo a Šestka. Ředitel Peter Duhan by měl být hnán k
zodpovědnosti před Radu ČRo.
Jan Rejžek
publicista a kritik
■ ■
Čím jsem starší, tím
zřetelněji rozlišuju dva druhy lidí: ty, kteří něco staví, vytvářejí,
strukturují, a ty, kteří toho nejsou schopni, tož to těm prvním boří, ničí a
restrukturují. V Českém rozhlase jsem vždycky potkával oba ty lidské typy, ty
druhé bohužel většinou na vedoucích místech: odkud také účinněji a rychleji
restrukturovat, co se tak dlouho zdola tvořilo?
Prof. Přemysl Rut
klavírista, zpěvák, režisér, spisovatel, pedagog
■ ■
Plných dvaašedesát
let jsem měl možnost spolupracovat se souborem na inscenacích pro
Československý, později Český rozhlas. Právě vstupem těchto dětí do studií v
padesátých letech skončila éra tzv. travestů, účinkujících do té doby v
rozsáhlejších rozhlasových útvarech místo dětí. Mohla tak vznikat výlučná díla
s dětskými interprety, nejednou díla oceňovaná v mnohých soutěžích u nás i v
zahraničí. Mnohé zahraniční stanice nám tuto výhodu záviděly. Začala i má práce
pod vedením prvního šéfa, kterým byl zakladatel souboru Míla Disman. Nemohu
říci, že jsem byl členem nebo součástí tohoto organismu, profesní spolupráce s
DRDS však byla v mém pracovním úvazku. Byl jsem tedy stálým pozorovatelem,
obdivovatelem a především využivatelem těchto perfektních dětských interpretů,
bez nichž by četné inscenace nemohly vznikat. Soubor byl zrozen vizí a srdcem
Míly Dismana jako živý organismus a ne jako zájmový kroužek, který může vést
výpravčí z metra se zájmem o mykologii. Zažil jsem mnoho výměn vedení
Československého a Českého rozhlasu. Při každé této změně někdo navrhl
rozpustit, reorganizovat nebo vylepšit stávající soubor. Ale vždy se našel
dostatek moudrých lidí i z řad rozhlasových pracovníků, kteří se hlouběji
zajímali o tuto problematiku, pochopili ji a těmto změnám zabránili. Vždy
nesmírně těžký byl výběr nových vedoucích, podle mého názoru především strážců
a pokračovatelů hodnot, které do tohoto organismu zasel zakladatel souboru.
Taková osobnost se nedá nadekretovat. Prověřovalo se vždy dlouhou dobu, než se
našel vhodný pokračovatel. Diskutovalo se s rodiči, členy souboru i jeho
vedoucími, kteří se celá desetiletí generují z řad dospívajících členů. Ti
všichni mají právo na účast při výběrovém řízení. Bylo zvykem a podmínkou, aby
adepti u souboru nejprve stážovali a mohli tak proniknout do podstaty tohoto
útvaru. Museli být garanty odbornosti, schopností a slušnosti. DRDS se nedá z
úředního pověření vést, ale musí se žít. Žádný lektor nemůže poskytnout dětem
celkovou estetickou a mravní výchovu, vést je k soudržnosti, dát jim nejen
technické vybavení pro práci v rozhlase, ale i odpovědnost k souboru, rozhlasu
i k životu.
Karel Weinlich
rozhlasový režisér
■ ■
■ ■
Vyjádření dalších osobností na webu Zachraňte DRDS –
odkaz http://zachrante-drds.cz/podpora
Petice za záchranu Dismanova rozhlasového dětského souboru - odkaz http://zachrante-drds.cz/petice
