sobota 25. října 2014

25. KONFERENCE ČLOVĚK A MÉDIA - 25 let po komunismu – kam jsme došli? Máme svobodná a nezávislá média?

Poznámky konference konference konané 23. 10. 2014 zapsal Josef Zemek na facebookovou stránku spolku SLOVO O SLOVĚ

■     ■
Ondřej KUNDRA • novinář, časopis Respekt

- rozdělil oněch 25 let na 3 období:
1. po revoluci - náklad Respektu před 25 lety byl 100 000
2. - média v cizích rukou – MFD patřila Němcům a mohla svobodně psát. Vlastníky zajímal jen výdělek
3. - média v českých rukou: vlastníci v nich prosazují své politickoekonomické zájmy
- Právo je „nezávislé“, ale také pod tlakem, neboť má málo inzerce

dnešní situace: 4 deníky dohromady čte půl milionu lidí

Lidové noviny mají vnitřní autocenzuru: jak mají psát o Babišovi? Každý den...
MFD: redakce se vyprázdnila.
Bakala nemá polit. ambice a nikdy nevolal do redakce, jak a co o něm mají psát.
Z novin mizí polit. zpravodajství kvůli obavám z autocenzury. A důležité je to, o čem noviny nepíší.
Novináři mají omezené zdroje – nikdo do nich nechce investovat, a když ano, tak proč? - není investor oligarchou?
V. Bělohradský se prý ptal: promění se Babiš v elitu, tj. bude kromě svých zájmů hájit i ty celospolečenské?
Penta se na Slovensku chová hůř než v ČR – proplétá tam byznys s politikou. Koupila SME, a ze MSE odešli novináři.
V ČR je to v novinách podobné, i když K Šafaříková v LN dělá špičkovou práci. Ta je znehodnocena nesmyslnými články v příloze Česká pozice u příležitosti Babišových šedesátin.

DISKUSE
Paní KARÁSKOVÁ se zeptala, zda u nás existuje něco jako disent. Moderátor David SMOLJAK to překroutil na „existuje cenzura?“
KUNDRA-  Ne. Někteří novináři se prožívají jako disentní – např. Echo vůči Babišovi
Radko KUBIČKO - Není, cenzura je definovaná jako činnost např. vládních orgánů a to se neděje. Ale dějí se jiné věci. Např. autocenzura počátkem 90. let byli novináři „pravicoví“. Působí i „mainstream“ - co do něj nezapadá, se neotiskne. Taková jsou i média veřejné služby.

DOTAZ - Je pryč doba, kdy tisk byl stranický?
KUNDRA - Přibývá novin, jež chtějí kritizovat, ale ne analyzovat. Stranické sekretariáty ale do novin nevolají – novináři by řvali.
Hana MARVANOVÁ - Nediskutuje se o tom, zda je etické, že politik vlastní média, ale omezují se výdaje stran na předvolební kampaň. Přitom billboardy nejsou nejúčinnější. Nejlepší předvolební kampaň je koupit si média.
KUNDRA - V ČR chybí mediální podnikatel dýchající za kvalitu novinařinu. Kdyby si na sebe novináři vydělali, přineslo by jim to svobodu. Když bude Babiš chtít koupit Novu, ÚHOS by mu to neměl dovolit.
KUBIČKO - Kontrola ÚHOS ano, ale zákaz vlastnění médií politiky ne. Kdyby Babiš ty noviny nekoupil, zkrachovaly by.

KARÁSKOVÁ nastínila problém: novinář líčí způsob provedení útoku, ale princip fungování zbran+ popíše nesmyslně.
KUNDRA - Novináři na svou práci mají málo času kvůli brzké uzávěrce. Na kvalitní práci nejsou peníze. Investigativa klouže po povrchu.

■     ■

Radko KUBIČKO • Český rozhlas Plus, editor a moderátor

Pořádnou žurnalistiku lze dělat jen v médiích veřejné služby, ale nedělá se tam.
Model médií veřejné služby vznikl v BBC kvůli elektronickým médiím, kam byl rozhlas zařazen.
Zlom (ve vývoji českých porevolučních médií) znamenala opoziční smlouva (1997-8). Dvě strany si rozdělily vliv v médiích (včetně soukromých – Nova). Strany začaly do mediálních rad posílat své bývalé politiky.
Pokračováním toho pak byla tzv. televizní válka /2000). Po ní si politici dali pozor na zasahování do médií.
Za Langra se separátně scházeli členové rady zvolení za ODS
Nejhorší doba médií veřejné služby byla za premiéra Paroubka, jenž si sám psal články.
Dnes je to jinak. Babiš ovládl soukromé noviny, zatím ne média veřejné služby, ale možná na to zatím jen nemá čas.

Média veřejné služby mají dost peněz z koncesionářských poplatků. Je to lepší než na Slovensku, ale horší než v Polsku. ČRo má na Ukrajině 2 lidi, polský asi 30 a BBC asi 50.
I. Langr chtěl ČRo a ČT privatizovat, naštěstí se mu to nepovedlo.
První soukromé rádio Alfa mělo velké plány na zpravodajství (taktéž Nova), ale právě ono se vytratilo. Pořádná žurnalistika byly Impulsy V. Moravce.

DISKUSE
Televize v ČR nemají investigativní programy (Reportéři a 168 hodiny jsou „odvar“). Skutečně investigativní programy řeší problémy. Ani Otázky V. Moravce je neřeší.
MARVANOVÁ - Strany jsou vazalské, člen rady je členem za stranu – domluveno. Rada jede na exkurzi do BBC za peníze ČT.
KUBIČKO - Jak se tedy má zajistit jmenování do rad? Dřív členové= nebyli navrhováni stranami, ale strany založily účelová občanská sdružení a jejich členy – své lidi – pak navrhly.
Dnes je to lepší než dřív, Babiš na tohle nemá čas.
Politici nemají potřebu zasahovat do ČT, neboť ta je nekvalitní a nekonfliktní – zpravodajství je spotřebitelská servis.
KUBIČKO -  Kdyby média veřejné služby měla garantovaný příjem ze státního rozpočtu, mohla by víc vysílat pro menšiny. Tak funguje např. Národní divadlo.
ČRo Plus přesvědčuje přesvědčené posluchače.

Mají média vychovávat?
MARVANOVÁ - Chybí nám dvouhodinové diskusní pořady, v té délce lze zachovat vyváženost. Takové pořady (Snění, Respektování) soukromá rádia vysílat nebudou.
KUBIČKO - vychvaluje 10minutové zprávy na ČRo Plus.
Rady se staly převodovou pákou.

■     ■

Hana MARVANOVÁ • právnička a politička

Úloha veřejnoprávnosti je v zákoně dobře popsaná, ale nedodržuje se to.
Původní rady neměly jako členy politiky, i když to v zákoně nebylo určeno. Byly vybrány osobnosti, pak s nimi byl pohovor,  zjišťující zda jsou s to hájit své názory i proti názorům jiných lidí, To se povedlo, ale vedení stran (i ODS) si to představovalo jinak.
Etapa opoziční smlouvy: původní poslanci už tam nebyli Ti dnešní pokládají obsazování rad podle polit. klíče za samozřejmé.
Mělo by existovat těleso odvozené od Rad, jež by hlídalo využití peněz v médiích veřejné služby, To, že v radách nemají být politici, do zákona patří.



středa 22. října 2014

Galerii Vinohradská 12 čeká listopadové setkání posluchačů a členů Klubu s pracovníky Plusu

21.10. 2014 napsal David Klíma na webu stanice Český rozhlas Plus



Klub rozhlasové analytické publicistiky (KRAP), společenství rozhlasových posluchačů podporujících kvalitní analyticko-publicistické pořady a stanici mluveného slova, pořádá ve spolupráci s vedením ČRo Plus setkání posluchačů a členů Klubu, které se uskuteční v sobotu 8. listopadu 2014 od 14 hodin, po delším čase přímo v rozhlasové budově na Vinohradech, konkrétně ve výstavním a konferenční prostředí Galerie Vinohradská 12 – čerstvě otevřené v září tohoto roku.
Setkání členů Klubu a posluchačů bude mít dvě části – první shrnující dění v Klubu a druhou věnovanou debatě a osobním rozhovorům se zvanými hosty především z řad tvůrčích pracovníků ČRo Plus. Celé sobotní setkání proběhne v duchu motta: Od reflexe rok a půl trvajícího vysílání stanice Plus po posluchačská očekávání budoucího vývoje na rozhlasových vlnách stále se rozvíjející stanice Plus.  
Srdečně vítáni budou na setkání nejen členové Klubu, ale i další zájemci z řad posluchačů Plusu, kteří se chtějí dozvědět více o dění v Rozhlase a o chystaných změnách souvisejících s rozšířením vysílání stanice mluveného slova Plus na celodenní a celorepublikovou. V neposlední řadě rádi přivítáme i posluchače, kteří mají chuť podělit se o dojmy z rozhlasového vysílání a potkat se tváří v tvář s některými rozhlasovými pracovníky stanice ČRo Plus, které znají třeba jen po hlase. 

Za Klub všechny srdečně zvou
Milan Brož, Milan Březina, Roman Elner, Jiří Kalibera, David Klíma, Filip Musil a Libor Pátý 
Podrobnější informace o Klubu a chystaném setkání najdete na:https://sites.google.com/site/klubrozhlasanalytpubl/home 
Kontakt:
David Klíma (koordinátor Klubu)
E-mail: krap2014@email.cz

Program veřejné schůze Rady Českého rozhlasu ve středu 29. 10. 2014






"facebooková událost" (počet oslovených a předběžný počet účastníků z řad uživatelů facebooku) - můžete přislíbit svou účast - odkaz https://www.facebook.com/events/1562545947301032/


Jedeme dál, řekl rozhlas

22. 10. 2014 napsal Ondřej Neff na webu Neviditelný pes

Není to velká politika, spíš velká necitlivost – vedení Českého rozhlasu se rozhodlo sloučit dvě umělecká tělesa, Dismanův soubor a Dětský pěvecký sbor. Obě tělesa jsou svébytné organismy, v případě Dismanova souboru je to dnes už legenda s osmdesátiletou historií. Sloučení je v režii rozhlasu likvidace, jako se to stalo Rádiu Česko, které po sloučení s Leonardem fakticky přestalo existovat.
Vedení rozhlasu přijalo zástupce iniciativy Zachraňte DRDS a ujistilo je, že se nemusí ničeho bát, že sloučení bude postupovat podle plánu. Z hlediska takzvané velké politiky je to prkotina, ale symptomatická, protože ukazuje, jak funguje byrokratický systém vyvázaný z kontroly veřejnosti. Názory těch, kterých se to týká, jsou až na posledním stupínku zájmu. 29. října se má sejít Rada ČRo. Bylo by víc než třeba, aby se tímto skandálním případem zabývala. Dismanův soubor přežil nacistickou okupaci i komunisty a nynější vedení rozhlasu se z něj snaží udělat vycpaninu.



Petice za záchranu Dismanova rozhlasového dětského souboru - odkaz http://zachrante-drds.cz/petice

úterý 21. října 2014

Oldřich Šesták, jeden z bývalých nejbližších spolupracovníků Petra Duhana k situaci v Dismanově rozhlasovém dětském souboru

20. 10. 2014 v komentářích k petici Zachraňte DRDS

Když jsem byl v nedávné době členem nejužšího vedení ČRo, jedním z mých největších rozčarování byl poznatek o elementární neznalosti rozhlasové historie u povětšiny mých tehdejších kolegů. O mnohých rozhlasových osobnostech neměli nejmenšího ponětí, natož aby znali jejich práci a odkaz pro další generace. Upřímně, nijak je to netrápilo. Bez znalosti předcházejícího vývoje, zdravého respektu ke skutečným rozhlasáckým velikánům se obtížně rozhoduje o stávajícím a budoucím počínání. Obávám se, že i v tom je jedna z příčin přezíravých, neodborných zásahů nejen v případě DRDS.

Přeji ČRo, všem opravdovým rozhlasákům a posluchačům do budoucna jen vše dobré, lepší, nejlepší. Je na čase, aby už bylo líp.

V úctě

PhDr. Oldřich Šesták

odkaz http://www.petice24.com/forum/113725/start/50#63
Petice za záchranu Dismanova rozhlasového dětského souboru - odkaz http://zachrante-drds.cz/petice

pondělí 20. října 2014

Zachraňte Dismanův rozhlasový dětský soubor – podpora osobností

postupně zveřejňováno na webu Zachraňte DRDS

■     ■
"...dovolte, abych vyjádřil znepokojení nad osudem Dismanova rozhlasového dětského souboru, který funguje již zhruba osmdesát let pod ochrannými křídly Českého rozhlasu.
Jeho členem byl kromě jiných i Václav Postránecký, přední sólista našeho souboru. Současní členové DRDS vystupují v několika inscenacích na jevišti Národního divadla, Stavovského divadla i Nové scény. Některé inscenace sám režíruji. Talentované děti byli vždy bezvadně připravené. Překvapilo mne tedy včerejší náhlé odvolání dlouholetých sbormistrů souboru v rámci zveřejněné reorganizace. Mrzí mne, jestli nebude zachována kontinuita "umělecko-pedagogického" vedení a dětem nebude věnována důsledná péče. Osobním přístupem k dětem byl právě DRDS výjimečný a bezkonkurenční. Neradi bychom přišli o dětské účinkující pro naše divadelní inscenace."

Z dopisu adresovaného generálnímu řediteli Peteru Duhanovi.
Michal Dočekal
umělecký šéf Činohry Národního divadla
■     ■

Zrušit DRDS? To je, jako kdyby Sparta řekla, že ruší žáky a dorostence. Když chcete hrát první ligu, musíte mít kvalitní přípravku. A já věřím a doufám, že Český rozhlas první ligu hrát chce.

Marek Eben
herec, moderátor
■     ■
S Dismaňákem jsem prožila neuvěřitelných 13 sezón. Ty první jako členka, později jako asistentka vedoucích Zdeny a Václava. Z toho, co jsem tam prožila, čerpám celý život. Nejen v profesním životě, ale hlavně ve vztahu k druhým lidem.
Zdena s Václavem nám dali jedinečnou možnost poznat svět v době, kdy se otevřely hranice a my jsme si mohli udělat kamarády ve Francii, poznat kulturu evropských zemí i USA. Rozhlas a veškeré aktivity s Dismaňákem vyplnily celý můj dětský svět. Neznám ve svém okolí nikoho, kdo by se práci s dětmi věnoval s takovým nadšením, energií, empatií a profesionalitou. Byla by obrovská škoda smazat osmdesátiletou tradici rozhlasového souboru a vzít dětem příležitost pro jejich rozvoj tak jedinečným způsobem, jakým to dokáží Zdena s Václavem.

Jana Vondruška
PR konzultant, Travel and Marketing specialist

■     ■
DRDS je pro mnohé z nás něco jako škola, ktrou jsme úspěšně absolvovali. A jsme na to patřičně hrdí! Fleglovi nám nedali "jen" základy dobré mluvy a případně herectví nebo práce s mikrofonem, ale i nesmazatelné a pevné základy slušného chování, pokory a sebekázně. Už několikrát jsem si říkala, kde bych asi byla, kdybych nestrávila deset let mezi dismančaty.
Netuším. Ale jsem vděčná, že jsem tam byla a že mě právě Fleglovi naučili mluvit, chovat se a netoužit po slávě, ale po tom dělat věci precizně, s láskou a s radostí.
Vždycky byli trpěliví a ochotni pomoci. Nejen mě, nám všem, co jsme se tam za těch 25 let vystřídali.
A prosím, aby se tenhle celek nerušil! Nebyla by to jenom škoda, ale i kulturní zločin.
Nemluví ze mě nostalgie, ale praxe. Česká kultura tak nějak potřebuje, aby se o ni někdo staral od malička a piplal ji.
A to “Dismaňák” vždycky dělal. A dělal to skvěle. A věřím, že to bude dělat dál.

MgA. Tereza Tobiášová
moderátorka, scénáristka
■     ■

Dismanův rozhlasový dětský soubor nezpochybnitelně náleží ke kulturnímu dědictví této země. Tradici souboru, kterým prošly stovky kulturních osobností, se neodvážila narušit ani komunistická totalita. Letos, v roce jeho osmdesátin, probíhá tiché a náhlé, přesto jistě plánované sloučení s pěveckým sborem (!) a místa vedoucích DRDS mají být zrušena.
Přitom posledních pětadvacet let soubor pod vedením Zdeny a Václava Fleglových zaznamenal velké úspěchy nejen na domácí scénách, ale i v zahraničí - např. v 90. letech zinscenoval dětskou terezínskou operu Brundibár, s níž hostoval v New Yorku, atd. Tento pro DRDS likvidační akt považuji za hrubé nepochopení jeho významu, za nehorázný výsměch rozhlasové tradici a kvalitě. A napadá mne spousta otázek: Vážně mají být bez jakékoli stopy vděku a náznaku důstojného zacházení vyhozeni lidé, kteří jej po čtvrtstoletí obětavě vedli? Skutečně se v této zemi nenajde pár korun na to, aby DRDS dále mohl fungovat samostatně? Vážně je nedostatek peněz tím pravým důvodem slučování? A opravdu vedení ČRO plně chápe, co činí...?!
Mgr. Alena Ježková, PhD.
spisovatelka, zastupitelka MČ Praha 1

■     ■
Jsem přesvědčena, že DRDS pod vedením manželů Fleglových představuje v českém i celosvětovém kontextu naprosto unikátní prostředí. Za 25 let soustavné práce Fleglovi v souboru promyšleně vybírají takové aktivity, které děti kvalitně připravují nejen na práci s mikrofonem či na jevišti. Kultivují je také v každodenním mezilidském kontaktu či v týmové práci a učí je lásce k literatuře, divadlu a historii. Jedná se o naprosto nenahraditelnou zkušenost. Absolventy souboru jsou vynikající umělci a přední osobnosti českého kulturního dění. Nejen oni z dovedností a kontaktů získaných během působení v DRDS žijí celý život. Soubor také pod dosavadním vedením reprezentoval Český rozhlas po celém světě. DRDS je pro veřejnoprávní instituci jedinečnou přidanou hodnotou a ne náhodou fungoval po celých 80 let až dodnes. Odvolání manželů Fleglových a spojení DRDS s DPS považuji za neodpustitelnou chybu, kterou se vedení Českého rozhlasu dopouští.

Mgr. Markéta Štechová
doktorandka Mediálních studií na Fakultě sociálních věd UK
tisková mluvčí festivalu Mighty Sounds
zpěvačka skupiny NANO
■     ■

Dismanův rozhlasový dětský soubor mě ovlivnil na celý život. Kultivoval můj vztah k jazyku, mluvenému slovu, umění i kultuře v nejobecnějším smyslu slova. Díky němu jsem získal řadu důležitých dovedností a povědomí o rozhlasové, divadelní a televizní/filmové/dabingové práci, což mě dále ovlivnilo i při volbě mého povolání. Vliv Dismanova souboru na rozvíjení talentu i utváření hodnotových postojů je značný a zjevně nemá v Čechách v kategorii dramatických souborů srovnání.
V jeho stávající podobě jde totiž také o hravou školu svobodného a demokratického cítění a myšlení, slušnosti, solidarity, tolerance – zcela v duchu jeho tradice založené za první republiky panem Miloslavem Dismanem.
Lví podíl na zachování a rozvíjení dismanovské tradice má osobní přínos mnohaletých vedoucích souboru, manželů Fleglových. Díky jejich úsilí se z Dismanova souboru podařilo vybudovat jedinečný soubor, který skvěle reprezentoval Český rozhlas a jeho veřejnoprávní hodnoty u nás i v zahraničí.  Kontinuitu tohoto unikátního tělesa si za změněných podmínek a především bez jejich dalšího vlivu na budoucí směřování souboru nedokážu představit.
V dospělosti jsem se s řadou absolventů setkal při studiích na DAMU, v divadlech, v Českém rozhlase, v nejrůznějších médiích.  I po letech nás soubor spojuje.
Způsob odvolání manželů Fleglových a oznámení o záměru sloučit nezaměnitelný a jedinečný Dismanův soubor s tělesem zcela odlišného zaměření a poslání považuji za špatný a vrcholně neslušný vtip. Pevně věřím, že si nynější jednání zástupců Českého rozhlasu kulturní veřejnost nenechá líbit.

MgA. Vojtěch Bárta
divadelní režisér a dramaturg
■     ■
Nikdy jsem nebyla členkou DRDS, ale při své práci přicházím s jejich dětmi do každodenního kontaktu. Už z principu dlouholeté tradice a prestižnosti DRDS se zasazuji za udržení nadále fungujícího souboru s osvědčenými výsledky.
Rozita Erbanová
herečka, dabérka
■     ■
DRDS není žádný kroužek. DRDS je mravní hodnota, vycházející z důležité premisy, že kulturou a kuturností lze vychovávat. Dismančata jsou trochu jiná než jejich vrstevníci, mají v sobě určitý etos, schopnost rozlišit dobré a zlé a postavit se na stranu dobrého.
DRDS jsem navštěvovala od svých šesti let a chodily sem i obě mé dcery. Já jsem ještě zažila pana Dismana. Dodnes v sobě nosím jednu důležitou vzpomínku: bylo to 21. srpna roku 1971 tedy za doby začínající tvrdé normalizace. A my jsme na táboře na Pláni pod Ještědem vztyčovali dismaňáckou vlajku a drželi minutu ticha. Nebylo potřeba říkat, za co. Všechny děti to věděly stejně jako to, že něco takového se nesmí. V nás ve všech navždy zůstalo vědomí, že na určité věci se nezapomíná, i když jsou zakázané. Po vztyčení vlajky jsme zazpívali tehdejší hymnu, ano, trochu poplatnou době, kdy vznikla, přesto ji teď ocituji: "Se svou vlajkou DRDS půjdu dál a dál.” Doufám, že ta slova budou platit i v tomto tisíciletí.

Irena Obermannová
spisovatelka, scénáristka, dramaturgyně
■     ■
Myslím, že základní myšlenkou DRDS nebylo pěstovat cvičené opičky a malé génie, ale kultivovat smysl pro umění, hravost a fair play. A to se povedlo u mnoha generací. Byla by škoda dalším dětem tu šanci vzít!!!
Gábina Osvaldová
herečka, textařka
■     ■
Dismanův soubor je jedinečný a osobitý. Je to kulturní obdoba skauta, která děti vede ke kreativitě, samostatnému myšlení a slušnosti. Děti, které si z DRDS vybíráme pro televizní pořady nejen výborně hrají, ale jsou milé, chytré a plné  pozitivní energie. Vůbec nerozumím tomu, proč by se mělo měnit nebo rušit něco, co tak skvěle funguje.
Alena Müllerová
kreativní producentka, Česká televize
■     ■
Naše obě děti chodily do Dismanova souboru a bylo to nejlepší, co jsme pro ně mohli udělat. DRDS jim dal nejen průpravu v kultivovaném projevu, naučil je vnímat literaturu, divadlo, kulturní život v širším slova smyslu.
První role hrály obě naše děti díky Dismanovu souboru – a už jim to zůstalo. Radim je uznávaný režisér, držitel Českého lva, Daria je skvělá filmová produkční. Nejen to – hodnoty, které jim život v souboru vložil do srdcí, je motivovaly a formovaly celý život. Dismanův soubor je kulturní fenomén a Český rozhlas má tu čest ho spravovat. Měl by to dělat citlivě, s úctou a respektem. Manželé Fleglovi pokračují v těch nejlepších tradicích svých předchůdců. DRDS nepotřebuje experimenty s reorganizacemi a personálními změnami, potřebuje Vaši podporu.

Ladislav Špaček
konzultant, novinář a pedagog

■     ■
Divadlo v Dlouhé spolupracuje s DRDS již skoro dvacet let. Poznali jsme, že to není jen obyčejný "dramaťák", ale těleso, vedené Zdenou a Václavem Fleglovými vysoce odborně a navíc s obětavou péčí, kde se děti učí nejen "dovednostem", ale jsou vychovávány k lásce k umění, kreativitě a hodnotám jako je slušnost, kamarádství a obětavost - zkrátka ke kulturnosti a mravnosti.
Avizovaný konec samostatnosti DRDS a nezdůvodněné náhlé odvolání jeho vedoucích považujeme za necitlivé a krátkozraké. Věříme, že toto unáhlené rozhodnutí bude vedením a Radou Českého rozhlasu přehodnoceno!                    

Za Divadlo v Dlouhé
Daniela Šálková, ředitelka
umělecké vedení: Hana Burešová, Jan Borna a Štěpán Otčenášek.

■     ■

Jeden z Murphyho zákonů praví: „Že se něco pokazilo, zjistíte jedině tehdy, když na to několikrát doplatíte.“ Obávám se, že cosi podobného se teď chystá. Dismanův soubor zkultivoval stovky nadaných dětí. Nejen že formoval jejich vztah k jazyku, mluvenému slovu, umění a kultuře, ale vedl je ke kreativitě, samostatnému myšlení a slušnosti. Vidím to na své dceři. Ač je jí už 25 let, nese si hodnoty nabyté v souboru dál životem. A to není v současném, poněkud divném a složitém, světě právě málo. Mám za to, že rozbourání a zbytečná reorganizace něčeho, co léta skvěle funguje, je chyba. Zkuste se, prosím, přátelé rozhlasáci, nad tím zamyslet.

Petr Vichnar
sportovní komentátor
■     ■

Současné dění kolem Dismanova souboru mě nesmírně rozladilo, stejně jako každého, kdo sledoval po celé čtvrtstoletí spolupráci Fleglových a DRDS s Terezínskou iniciativou a Památníkem Terezín. Postup vůči nim osobně považuji za doslova nedůstojný.

Marta Kottová
předsedkyně historické skupiny Osvětim
■     ■
I když pominu staroslavené tvrzení všech skeptiků světa, že každá změna je k horšímu, musím nutně přemýšlet, proč reorganizovat něco, co funguje a slibovat dobré výsledky, když jich DRDS pod vedením Zdeny a Václava Fleglových dosahoval stabilně. Mé dobré zkušenosti jsou dvojí: osobní i profesionální. Fleglovi proměnili soubor s velkou tradicí v živý organismus, schopný reagovat na - jak se dnes říká - požadavky doby. Vznikla-li kdy v mé profesi potřeba hledat talentované děti, obraceli jsme se v prvé řadě na Fleglovi a velmi často jsme uspěli. Dismančata přicházela na casting připravená, zbavená nectností, kterými dětští herci jinak velmi často oplývají a měla až nečekaně profesionální přístup. Zkrátka byla od Fleglů vycepovaná. Ale zároveň se s každou novou tvářičkou objevil jiný člověk, přátelský, zvídavý, otevřený a  - slušný. Fleglovi uměli v každém z nich objevit a podpořit osobitost a pěstovat v nich jejich nejlepší vlastnosti.
A osobní zkušenost? Bez obav jsme jim svého času svěřili do péče malého caparta a oni nám po letech vrátili vychovaného mladého muže, který DRDS bere jako svou druhou rodinu, v níž našel celoživotní kamarády, naučil se mnoha dovednostem, kázni a odpovědnosti. Vždycky nás okouzlovala atmosféra souboru, na první pohled nesmírně demokratická, jež se ale při hlubším pozorování proměnila ve výborně fungující celek,řízený přirozenou - nikoliv vynucovanou - autoritou a nesmírnou láskou. Není divu, že právě tito mladí mužové a ženy se teď Zdeny a Václava tak zastávají. Cítí, že se jejich blízkým děje křivda. A v dobré rodině stojí děti za svými rodiči, tak jak ti stáli za nimi.

Václav Křístek
režisér
■     ■

Dismanův rozhlasový dětský soubor byl a stále je pojmem v naší společnosti. Tento soubor měl vliv na celý můj život a jsem vděčná, že jsem mohla být jeho členkou a poté i praktikantkou v letech 1976-1984. Pro děti i teenagery znamenal soubor zdroj kultivace jazyka, řeči, chování, kultury v obecnějším slova smyslu, znalostí literatury a dalších uměleckých souborů i dalších dovedností, které se rozvíjely také při letních soustředěních. Ovlivnil také mé další studium i profesi.
Když jsem byla na FAMU, natáčela jsem v roce 1994 s několika "Dismančaty" pořad pro dětské vysílání BBC "Why Don´t You" a poznala jsem při té příležitosti manžele Fléglovy, kteří soubor důsledně, zodpovědně a profesionálně vedli od roku 1990. Poté jsem se dvěma členy souboru a manželi Fléglovými spolupracovala opětně v roce 2009 při premiéře našich dokumentů o dětech politických vězňů "Dcery 50. let" a opětně jsem měla výbornou zkušenost.
Spojení DRDS s Dětským pěveckým souborem je nesmyslné, také vzhledem k zaměření souboru na specifickou DRAMATICKOU ČINNOST, která má svá pravidla a zpěvu není podřazena, ale ani s ním totožná. Nechce se mi věřit tomu, že důvodem sloučení DRDS a pěveckého souboru jsou finance a vše nasvědčuje tomu, že finanční důvody jsou pouhou záminkou... Zamysleme se nad opačnou (a vlastně stejnou) situací: Co kdyby naopak Dětský pěvecký soubor Českého rozhlasu splynul s DRDS a zůstal by pouze Dismanův soubor a malé pěvecké profesionály z Českého rozhlasu by vedli lidé, kteří nejsou profesionály v oboru zpěvu?

DRDS NESMÍ ZANIKNOUT !!

Zuzana Dražilová
producentka
■     ■

Dismanův soubor je vzhledem k mé aktuální profesi absolutně nejdůležitější součástí mého vzdělání. První kontakt s mikrofonem, první reálná rozhlasová práce, první veřejné vystoupení, první polibek s dívkou. Manželé Fleglovi jsou ti, kteří mi otevřeli cestu k mé práci, a díky DRDS jsem získal elementární řemeslnou zdatnost. Za mnohé jsem vděčen jim a filosofii souboru s osmdesátiletou tradicí. Z mého hlediska (i producentského, neb to jsem vystudoval) je sloučení s pěveckým sborem pouze účelové spojení s cílem snížit náklady. Obsah a náplň se změní a DRDS nebude plnit to, čím se mohl léta pyšnit. Povede to k zániku značky, která je v portfoliu mého milého Rozhlasu jedna z nejcennějších.
Zcela podporuji iniciativu, která usiluje o přehodnocení stanoviska vedení ČRo. Přehodnocení, které povede k zachování stability a suverenity DRDS. Jedině tak bude mít Rozhlas možnost rozvíjet talenty v době digitalizace tolik potřebné. Moderátory, redaktory, tvůrce pracující s mluveným slovem, které je pýchou Rozhlasu. Zpěv se mi zdá podružný i vzhledem k počtu pěveckých sborů v ČR. Pryč s osobními animozitami, DRDS je jasně definovaná a fungující instituce, která má pevné místo v české kultuře. A tak to má zůstat!

Libor Bouček
moderator
■     ■
Dismanův soubor byl a je pro mne spojen se setkáním a s přátelstvím skvělých lidí. Ať už to bylo před lety, kdy mí kamarádi byli „dismančaty“, nebo později, kdy jsem se členy Dismanova souboru setkávala na DAMU, kam někteří přišli studovat na katedru produkce, nebo nyní kdy dětští členové souboru hrají v představeních Divadla pod Palmovkou. Kdybych je měla jedním slovem charakterizovat – jsou to osobnosti - vychovaní, kultivovaní, milí a lidsky vstřícní. Prostě bezva lidi, kteří si v sobě nesli zkušenost i hrdost na to, že patřili k Dismanovu rozhlasovému souboru. To že je v dnešní době důležité, aby mladí lidé někam tak radostně a smysluplně patřili, mi přijde zbytečné rozvíjet. Vůbec nechápu jak něco takového, jako je rozmetání tradice tohoto souboru a práce manželů Fléglových, mohlo někoho v Českém rozhlase napadnout. Když jsme kritizovali počínání radních v Ústí nad Labem, myslela jsem si (naivně!), že to by se v Praze nemohlo stát. Petici jsem podepsala a snažím se věřit, že taková nehoráznost nemůže projít.

Barbara Tůmová
vedoucí oddělení produkce a marketingu v Divadle pod Palmovkou
bývalá pedagožka DAMU
■     ■
Dismaňák by zahynout neměl, to je snad premisa, na které se nakonec shodneme všichni. Otázka dne tedy zní, zda sloučení DRDS s Pěveckým sborem je či není faktickým zánikem souboru s letitou tradicí. Nesporně jde o zánik de iure (zcela jistě), dle mého soudu však i de facto (představy rozhlasu o budoucím dětském tělese se s minulostí souboru podle dostupných informací zřejmě nepřekrývají). Zdůraznit je však třeba i to, že Český rozhlas má nezpochybnitelné právo rozhodovat o vlastních aktivitách, tedy i o tom, zda bude v budoucnosti DRDS provozovat, podporovat či nikoli. Zdá se tedy, že situace je neřešitelná, ale nemusí to být pravda. Se špetkou velkorysosti může velký a mocný rozhlas nabídnout značku, kterou zjevně nechce dále rozvíjet, například k tomu účelu založené obecně prospěšné společnosti, a pokud by přidal velkorysosti ještě špetičku, mohl by takovou společnost podporovat i finančně například tím, že by od ní kupoval předem dohodnutý objem práce pro rozhlas. Takové řešení považuji za možné, jistě existují i jiné varianty. Všem aktérům doporučuji přestat s hloubením příkopů a začít vyjednávat. Pevně věřím tomu, že ochota se najde na obou stranách.

Vlastimil Ježek
novinář, manažer, generální ředitel ČRo v letech 1993 – 1999
■     ■
Stejně se zachovali komunisté v sedmdesátých letech minulého století. Otec musel odejít z rozhlasu i souboru, který založil.
Dnes je to o to smutnější, že píšeme rok 2014, vytrácí se lidská slušnost i úcta k dlouholeté obětavé a vynikající práci současného vedení.
... Co pozitivního a trvalého se podařilo vytvořit těm, kteří jsou v pozadí? Bude si ještě za rok vůbec někdo pamatovat jejich jména?

S upřímnou lítostí M. Disman, (mladší)

Připojuji se k bratrovi. Moje první myšlenka byla též na tatínka, který byl bezohledně oddálen od svého celoživotního díla v době normalizace. A vzápětí  na mé vzácné přátele, Zdenu a Václava. Navázujíce na nejlepší tradice souboru, dokázali je přizpůsobit současné době a dosáhli podivuhodných výsledků a velkých úspěchů. Nejde o to vychovávat umělce, na to jsou školy... Jde o noční sezení kolem táborového ohně, o dětskou fantasii a vnímání krásy, o vůni perníčku, které dismančata pečou před vánoci v kuchyni u Zdenky...
Jsem vděčná za své dětství a mládí strávené v souboru, jsem vděčná Zdeně a Václavovi a jsem hluboce pobouřena tak ignorantním a hrubým jednáním.

Ludmila Dismanová
■     ■
Dismanův dětský soubor i pro mne něco znamená a kdyby měl zaniknout, byla by to pro nás všechny velká ztráta. Prosím, nedělejte to.
Srdečně zdraví
prof. Jan Sokol
filosof, překladatel, vysokoškolský pedagog, publicista
■     ■
Šílené plány vedení Českého rozhlasu (kdo vlastně konkrétně rozhodl o spojení DRDS s pěveckým sborem?) a zpupné propuštění manželů Fleglových zapadají do "nové koncepce" zlikvidovat všechno, co má nějakou tradici, počínaje loňským zrušením stanic Česko, Leonardo a Šestka. Ředitel Peter Duhan by měl být hnán k zodpovědnosti před Radu ČRo.

Jan Rejžek
publicista a kritik
■     ■
Čím jsem starší, tím zřetelněji rozlišuju dva druhy lidí: ty, kteří něco staví, vytvářejí, strukturují, a ty, kteří toho nejsou schopni, tož to těm prvním boří, ničí a restrukturují. V Českém rozhlase jsem vždycky potkával oba ty lidské typy, ty druhé bohužel většinou na vedoucích místech: odkud také účinněji a rychleji restrukturovat, co se tak dlouho zdola tvořilo?

Prof. Přemysl Rut
klavírista, zpěvák, režisér, spisovatel, pedagog
■     ■
Plných dvaašedesát let jsem měl možnost spolupracovat se souborem na inscenacích pro Československý, později Český rozhlas. Právě vstupem těchto dětí do studií v padesátých letech skončila éra tzv. travestů, účinkujících do té doby v rozsáhlejších rozhlasových útvarech místo dětí. Mohla tak vznikat výlučná díla s dětskými interprety, nejednou díla oceňovaná v mnohých soutěžích u nás i v zahraničí. Mnohé zahraniční stanice nám tuto výhodu záviděly. Začala i má práce pod vedením prvního šéfa, kterým byl zakladatel souboru Míla Disman. Nemohu říci, že jsem byl členem nebo součástí tohoto organismu, profesní spolupráce s DRDS však byla v mém pracovním úvazku. Byl jsem tedy stálým pozorovatelem, obdivovatelem a především využivatelem těchto perfektních dětských interpretů, bez nichž by četné inscenace nemohly vznikat. Soubor byl zrozen vizí a srdcem Míly Dismana jako živý organismus a ne jako zájmový kroužek, který může vést výpravčí z metra se zájmem o mykologii. Zažil jsem mnoho výměn vedení Československého a Českého rozhlasu. Při každé této změně někdo navrhl rozpustit, reorganizovat nebo vylepšit stávající soubor. Ale vždy se našel dostatek moudrých lidí i z řad rozhlasových pracovníků, kteří se hlouběji zajímali o tuto problematiku, pochopili ji a těmto změnám zabránili. Vždy nesmírně těžký byl výběr nových vedoucích, podle mého názoru především strážců a pokračovatelů hodnot, které do tohoto organismu zasel zakladatel souboru. Taková osobnost se nedá nadekretovat. Prověřovalo se vždy dlouhou dobu, než se našel vhodný pokračovatel. Diskutovalo se s rodiči, členy souboru i jeho vedoucími, kteří se celá desetiletí generují z řad dospívajících členů. Ti všichni mají právo na účast při výběrovém řízení. Bylo zvykem a podmínkou, aby adepti u souboru nejprve stážovali a mohli tak proniknout do podstaty tohoto útvaru. Museli být garanty odbornosti, schopností a slušnosti. DRDS se nedá z úředního pověření vést, ale musí se žít. Žádný lektor nemůže poskytnout dětem celkovou estetickou a mravní výchovu, vést je k soudržnosti, dát jim nejen technické vybavení pro práci v rozhlase, ale i odpovědnost k souboru, rozhlasu i k životu.

Karel Weinlich
rozhlasový režisér

■     ■
■     ■
Vyjádření dalších osobností na webu Zachraňte DRDS – odkaz http://zachrante-drds.cz/podpora

Petice za záchranu Dismanova rozhlasového dětského souboru - odkaz http://zachrante-drds.cz/petice

čtvrtek 16. října 2014

PRO a PROTI v Českém rozhlase: Dismanův dětský rozhlasový soubor bude změněn/zrušen?

13.10. 2014 zpráva zveřejněna na webu Českého rozhlasu, 15.10. 2014 petice proti zrušení míst vedoucích DRDS

PRO 

Dismanův rozhlasový dětský soubor získá díky změnám lepší zázemí

Dismanův rozhlasový dětský soubor - Foto: Jiří Bergman
Dismanův rozhlasový dětský souborFoto: Jiří Bergman
Posílení odbornosti novými lektory, manažerské vedení, důraz na umělecký a dovednostní rozvoj dětí, lepší zázemí pro realizaci projektů – to všechno jsou změny, které přinese plánované spojení Dismanova rozhlasového dětského souboru s Dětským pěveckým sborem. Díky systémovým změnám bude moci soubor Českého rozhlasu fungovat od ledna příštího roku efektivněji a zvýší svůj organizační, pedagogický i umělecký potenciál.
„O dětské členy se budou starat lektoři v oblasti rozhlasových forem, dramatu, hudby i techniky. Díky moderní a nově vystavěné struktuře budou mít tito odborníci dostatek prostoru a času na to, aby se mohli věnovat tomu, o co jde v souboru především – umělecký a dovednostní rozvoj dětí, a to v činnostech spojených s rozhlasovým vysíláním. Všechny důležité praktické a organizační rozhodnutí týkající se činnosti tělesa, pak budou v rukou odpovědného a zkušeného manažera.,“ řekl Jan Simon, ředitel Centra uměleckých těles. 
Propojením Dismanova dětského rozhlasového souboru a Dětského pěveckého sboru vznikne od 1. ledna 2015 v rámci Českého rozhlasu jeden silný subjekt, který nabídne svým členům zejména lepší zázemí pro realizaci projektů. Odborní lektoři budou vybíráni především z řad stávajících rozhlasových pracovníků a absolventů souboru, kteří se znalostí specifického prostředí souvisejícího s dětskou uměleckou činností mohli vhodně navázat na předchozí práci tohoto tělesa. Budou se věnovat mimo jiné výuce rozhlasových forem, dramaturgii, hlasové průpravě na mikrofon, pohybové výchově, herectví, pěveckému projevu, práci s rozhlasovou technikou či softwarem. 
Soubor bude zapojený do jednotlivých akcí a soutěží pořádaných Českým rozhlasem, jako jsou například Concerto Bohemia, Concertino Praga a festival Prix Bohemia Radio. V rámci zkoušek se budou konat exkurze ve vysílání a také návštěvy regionálních studií. „Naším cílem je rovněž navázat spolupráci s mediálními partnery Českého rozhlasu: pražskou ZOO, Národním muzeem nebo stanicí Déčko České televize. Dále jednáme s Katedrou výchovné pedagogiky DAMU a zaměřit se chceme rovněž na festivaly pro děti a mládež, například Dítě v Dlouhé, Mezi ploty a Letní Letná,“ dodal Jan Simon
Soubor nese jméno svého zakladatele Miloslava Dismana, vynikajícího pedagoga a rozhlasového tvůrce. Pod Českým, dříve Československým, rozhlasem působí toto dětské umělecké těleso od roku 1935. Příprava členů Dismanova rozhlasového dětského souboru je směřována přímo k tvorbě rozhlasových pořadů, vedle toho pokračuje soubor v duchu dismanovských tradic ve všestranné kulturní výchově. Významná byla a je divadelní činnost i hudební průprava, stejně jako vedení dětí k výtvarnému cítění. 
Jiří Hošna
tiskový mluvčí 

■   ■
PROTI

Český rozhlase,

trápíme se z Tvého netransparentního jednání, pokrytectví, krádeže, lží, nevděku a hlouposti.

Z netransparentního jednání proto, že jsi zrušil místa vedoucích DRDS bez předchozí diskuze s dosavadním vedením, rodiči, bývalými absolventy, veřejností – zkrátka s lidmi spojenými se souborem, který tu je již 80 let. Bez řádného výběrového řízení obsazuješ pozici manažera nově vzniklého uměleckého tělesa.

Z pokrytectví proto, že zrušení míst vedoucích a sloučení souboru s jiným, tedy jeho faktický zánik v podobě, v jaké doteď úspěšně existoval, zastíráš zkvalitňováním služeb. Rozhlase, která organizace se zkvalitnila zrušením místa vedoucího? Není zrušení pracovního místa pouze záminkou k výpovědi dosavadním vedoucím? Potom obcházíš zákon.

Z krádeže a lži proto, že si přivlastňuješ cizí práci a nápady a vydáváš je za vlastní. Když píšeš o budoucnosti dětí a činnostech, kterým se budou věnovat, prakticky jen vyjmenováváš, co už manželé Fleglovi s dětmi dělali. Například zmiňuješ spolupráci s Divadlem v Dlouhé a festivalem Mezi ploty. Možná ti nedochází, že kvůli změnám a novým poměrům, které nastoluješ, můžeš o tato prestižní partnerství snadno přijít. Tváříš se, že začíná něco nového a “kvalitnějšího”. Na čem chceš ale stavět, když to, co zde po mnoho desetiletí skvěle fungovalo, bezohledně ničíš?

Z nevděku proto, že za práci odváděnou po čtvrt století vyhazuješ bez jakékoli předchozí diskuze a poděkování vedoucí, kteří souboru věnovali bez nadsázky celý život. DRDS díky nim byl souborem, který vedl kromě rozhlasových dovedností svoje děti také k toleranci, otevřenosti, pravdomluvnosti, přímosti a vděku, tedy všemu, co tobě samotnému nyní schází. DRDS tak nebyl pouze továrnou na malé herce, ale spoluutvářel charakterní osobnosti.

A proč si myslíme, že se chováš hloupě?

1) Činností současného vedení se chlubíš, když píšeš, co bude rozhlas dělat v budoucnu.

2) Rodiče dětí souboru jsou s jeho dosavadními vedoucími spokojení stejně jako samotné děti.

3) Peněz tě soubor stojí naprostý zlomek z tvého dvoumiliardového rozpočtu, přinést ti může ale daleko víc.

Bohatě by tedy stačilo, kdyby ses k činnosti souboru dokázal hrdě hlásit, kdybys dal vedoucím souboru důstojnější podmínky pro jejich práci. Vlastně by i stačilo, kdybys soubor jako doteď pouze neštědře financoval a nechal existovat, pořád by ti byl ku prospěchu.

Místo toho navrhuješ účelové sloučení s pěveckým sborem, jehož činnost byla odjakživa z podstaty diametrálně odlišná, rušíš pozice uměleckých  vedoucích, bez zveřejněného důvodu náhle odvoláváš stávající vedení. Odrazuješ tak rodiče, kteří na činnost souboru štědře přispívají, aby svoje děti v souboru ponechali.

Proč?!? Apelujeme na tvoje ředitele, aby tě přivedli k rozumu. Doufáme, že v tom nejedou s tebou.

Podepsáni absolventi DRDS, rodiče dětí DRDS a příznivci DRDS, kterým osud prestižního souboru není lhostejný.



pátek 10. října 2014

"Dvojka" se vší silou snaží být tak pozitivní, až je to nepřirozené

9. 10. 2014 napsala posluchačka Jaroslava  v diskusi na webu stanice Dvojka v rubrice „Váš názor nás zajímá“

"Dvojka" se vší silou snaží být tak pozitivní, až je to nepřirozené (z vysílání často cítím přetvářku) a chýlí se to k opaku. Ale třeba to někomu vyhovuje, " někdo má rád holky, jiný vdolky". Já mám ráda ucelené vzdělávací pořady, četby na pokračování, seriózní zajímavosti ze všech oblastí. Poslech takových pořadů zpříjemní jednotvárnou ruční práci, zabaví ležící pacienty nemohoucí číst. "Dvojka" ale loví posluchače mladších ročníků, u kterých asi předpokládá větší dynamiku, povrchnost a jiné zájmy (hlavně o "celebrity" apod.). Vzdělávat se nejspíš nepotřebují, vše si najdou na internetu. Tak co potom vysílat, že? Řeší se to tak zvaným "proudem" - směsicí všeho možného, pouští se muzika nahodile vybraná (kterou navíc právě mladí kritizují), nejlépe v okamžiku, když už začíná myšlenka mít logiku a přerušením se ztratí návaznost. A aby se posluchač, který je tím rozladěn, dorazil, doplní se hlasitým zpíváním znělek a upoutávkami. Jak je vidno, nedělají to moderátoři ze svého plezíru, mají to nakázané. Ale od koho, proboha? A jaký je smysl - víme snad, koho a jakou stanici posloucháme a co nám přinese opakovaný poslech, že je Vám spolu dobře? A pak se čas nedostává tomu, kdo je schopen kultivovaně a souvisle hovořit o konkrétní a zajímavé věci. Je neslušné někomu stále skákat do řeči! Za úplný nerozum pokládám údajné nařízení o % skladbě mluveného slova a hudby, nebo je nařízení nejasně formulované a špatně vykládané (% se může dosáhnout vhodným složením ucelených pořadů hudebních a pořadů s mluveným slovem). Příspěvků na toto téma bylo již více, nebudu se opakovat. Zůstávají bez odezvy, maximálně některý osamocený nadšenec pro změny tvrdí, že změny musí být. Spoléhá se na to, že těch pár rebelů se časem unaví a dají pokoj. Hlavně, že platí rozhlasové poplatky. 9.10.2014 10.07


pátek 3. října 2014

Dvojko, chci posoudit sama s kým je mi hezky

2. 10. 2014 napsala posluchačka  Irena  v diskusi na webu stanice Dvojka v rubrice „Váš názor nás zajímá“

   Dobrý den, milí diskutující, letmo jsem přečetla pár posledních příspěvků a myslím, že téměř v každém je ždibec pravdy ....není možné se zavděčit všem posluchačům - nechci se pouštět do diskuse, můj příspěvek je určen pro odpovědného pracovníka Dvojky, kterou poslouchám téměř celodenně pár let, chci věřit, že to někdo čte...

   Měla jsem vás fakt ráda, zajímavé, poučné mluvené slovo vyvážené hudbou, bez reklam - teď už ale nemůžu, když nejméně třikrát za hodinu slyším že "je nám spolu hezky" - pro mě nesnesitelné, netušila jsem dosud, že jsem alergik, snad mi to evokuje demagogii, nevím, ale chci posoudit sama s kým je mi hezky, nepotřebuju a nechci to vtloukat do hlavy.
Přeju úspěch v práci a hodně spokojených a tolerantnějších posluchačů než jsem já. (jen aby to pak nebylo stádečko oveček)


pondělí 29. září 2014

SEMINÁŘ KOMU SLOUŽÍ MÉDIA

(bodový obsah semináře konaného 29.9. 2014 na Filosofické fakultě Karlovy University, zapsal Tomáš Němec)

1.  Michael Fleischmann: Komu slouží soukromá média
1.1. Představuje se. Od 12 let žil ve Francii, jeho otec byl diplomatem 1. republiky. Po roce 1989 se vrací do České republiky
1.2. O zodpovědnosti. Ohrazuje se proti tomu, že je nazýván mediálním magnátem Není mediální magnátem, je zaměstnancem společnosti Lagardere, která působí v několika zemích a v České republice provozuje pět rádií. Lagadere je v České republice od roku 1990.  Manažeři vytvářejí obsah soukromého média. Akcionáři se zajímají o rozpočet a ne o program. Akcionáři se nezajímají o politické dění.
Zaměstnanci, kteří mluví na mikrofon, odcházejí po dvou letech do Českého rozhlasu, protože jsou unaveni tím, že jsou peskováni, že pracují v soukromém médiu a v Českém rozhlase  dostanou dvojnásobný plat.
1.3. Hovoří o rádiu BBC/Zet. Český rozhlas má zájem, aby tato stanice nevznikla. M. Fleischmann hovoří o pokutách, které tato stanice dostala. Lidé zvolení Parlamentem si v České republice uzurpují právo na informace. Zahraniční investice na mediálním  trhu odcházejí proto z České republiky..
1.4. Předvídá do 3 - 5 let vznik nového konsorcia českých podnikatelů, kde už Lagardère nebude.
1.5. Český rozhlas napodobuje soukromá rádia, místo aby byl sám normotvorný.

2. KAREL HVÍŽĎALA - Mediální kraina ve střední Evropě. Historické a oučasné pasti.
2.1. Kramerius, Guttenberg
2.2. Vznik bulváru. V Čechách 1926 Jiří Štříbrný
2.3. Veřejnoprávní média. Nesplňují kritéria, která by měla splňovat.
 1926 - vznik BBC. Rada nebyla politizovaná.
V Německu jsou ze zákona vyjmenované instituce, které posílají do mediální rady své zástupce. Členové rady a generální ředitel jsou odvolatelní jen soudem.

Úkoly veřejnoprávního média v Německu: a) Vytváření morálních autorit.
b) Vytváření sjednocujícího jazykového prostředí. c) Segmentovaný pluralismus.
Úlohy bulváru:  a) dává informace lidem, kteří nečtou,  b) poskytuje právní servis slabším sociálním skupinám,  c) uspokojuje virtuálně touhu po krvi,  d) má obsáhlou sportovní rubriku.

3. JOSEF ŠLERKA - Demokratizují technologie přístup k médiím ?
3.1. Příklad výbuchu při maratonu v Bostonu. na twitteru. Policie našla pachatele díky zveřejnění amatérských informací na twitteru. Rychlost šíření informací na sociálních sítích předbíhá oficiální média.
3. 2. Perspektivy: Nárůst občanské žurnalistiky... Pokud lidé nevěří mainstreamu, vzniká konspirace. Bulvár jako zpravodajský most.


4. JAN PAYNE - Role médií na rozhraní dvou sfér života
4.1. Představuje se. Je neurolog a filosof. V současnosti v jeho práci převládá filofofie. Učí lékařskou etiku na Lékařské fakultě Karlovy Univerzity.
4. 2. Mark Zuckerberg - soukromí už není pravidlem společenského chování.
Podle Payneho je soukromí podstatou budoucnosti
Payne dává do souvislosti své úvahy s myšlenkami Platóna a  Aristotela
oikos - dům, statek
Ze slova oikos je dnešní slovo ekonomie.
Řekové - spravedlnost jako ctnost
Oblast veřejná - polis
V komunismu se soukromé a veřejné vytrácelo.
Po Aristotelovi přišla doba helenismu - objevuje se křesťanství - důraz na soukromou sféru. Vztahy mezi člověkem a člověkem. V křesťanství se osobní vztahy nazývají království boží.
Jak se liší mravní a právní rovina - na veřejnosti se lže.
Češi se vyznačují tím, že lžou. Lež rozvrací soukromý svět.
Nevýhoda veřejnosti je v tom, že se v tom nedá žít. Bez osobních vztahů člověk páchá sebevraždu. Soukromí jsou citové hodnoty. Smysl života je povíce soukromá věc.
Dialog je cílem. Dialog se musí dít na veřejnosti. Média nám v tom mohou pomoci.

5. JAN BEDNÁŘ - Jakou editoriální politiku má BBC
5.1. Německá okupační správa zakazovala poslech BBC. Lidé si sdělovali, co v BBC slyšeli. Němci považovali vysílání BBC za válečnou propagandu.
5.2. Dokumenty BBC. Královská charta
Editoriální průvodce obsahuje principy editorské práce.
Na prvním místě je důvěryhodnost. Vědomě nebudu lhát. Důvěra není racionální.
Pravda a přesnost. Musí se vážit relevantní pravda. Musí to být řečeno jasným a srozumitelným jazykem.
Nestrannost. Celá šíře a rozdílnost názorů. Žádný důležitý aspekt nesmí být zamlčen.
Ztratí-li médium nezávislost, nemůže být nestranně.
Služba veřejnému zájmu. Poskytují prostor pro širokou veřejnou debatu.


6. IVAN ŠTERN - Jsou česká média opravdu hlídacím psem demokracie ?

6.1. Historický pohled. Odkazuje na Karla Sabinu a jeho časopis Lípa slovanská.
K. H. Borovský - Národní listy 1848.
6.2. Pouze pluralitní mediální trh je hlídacím psem demokracie.



úterý 23. září 2014

Dnes jsem velice rád, že se ta stanice nejmenuje PRAHA

23. 9. 2014 napsal posluchač  Milan Brož   na facebookové stránce tohoto blogu

   Jiří Holoubek a Tereza Stýblová: „Spolu je nám hezky“
„Ach jo…dělali jsme co jsme mohli, a dopadlo to jako vždycky…“ Dvojka, zase dvojka.
   Musím říci, že jsem dnes velice rád, že se ta stanice nejmenuje PRAHA, její úroveň by totiž té tradiční značce byla naprosto nedůstojná.

   Poslouchám – snažím se - „Dobré ráno“. Briskní inteligentní pohotový a hlasově dobře vybavený – jako vždy - pan Jiří Holoubek dělá co může, jen člověka udivuje, že při tom všem, při té své personální úrovni, to má zapotřebí - žvanit a žvanit. Paní Tereza Stýblová za ním upachtěně pokulhává, ale nestačí, ať dělá co dělá, nestačí. Že byla nahrazena paní Světla Dvojka Magni se nedivím, jen mě zaráží, že k tomu došlo, taková to byla propagátorka a opora Dvojky, nejméně půl roku před změnou PRAHA-Dvojka se aktivně a s plnou vervou, ve službách soudruhů managerů, angažovala jako její propagátorka první, člověk se „halt“ nezavděčí, že?!, a tak došlo i na ní. Snažila se, moc, ale…při vší úctě k věku, a snad právě proto … na Holoubka prostě neměla a její hraná rozvernost byla naprosto nedůvěryhodná.

   Dnes za Holoubkem pokulhává paní Stýblová. Ale my přece víme, že dámy kvalit Holoubka existují, stačí porovnat … poslechněte si Country rádio, nebo i zesměšňovanou Frekvenci, Blaník apod. A dokonce i s hlasovým vybavením předurčené jsou k takové práci. Ale Dvojce se to nevede, prostě nevede. Tak alespoň z utahaného a upachtěného vysílání přešla na styl optimisticky radostný a rádoby mladistvý, nutno poznamenat, že opět nedůvěryhodný a bývalé PRAZE nedůstojný. Tak alespoň, že co chvíli veřejně do éteru proklamováno jest že: „Spolu je jim hezky!“

   Končím a ladím na Country…

pondělí 22. září 2014

Šéfredaktor stanice ČRo Plus přivítal členy jádra Klubu rozhlasové analytické publicistiky

22. 9. 2014 napsal David Klíma na webu stanice ČRo Plus
     Setkání Daniela Rause se členy jádra KRAP
První podzimní jednání jádra Klubu rozhlasové analytické publicistiky (KRAPu) se konalo 13. září 2014 v pracovně šéfredaktora stanice ČRo Plus Daniela Rause v budově Českého rozhlasu v Římské ulici. U příležitosti Dne otevřených dveří v červnu tohoto roku jsme s panem šéfredaktorem dohodli toto jednání s cílem podrobněji prohovořit otázky práce a dalšího rozvoje stanice s podporou KRAPu.
Věnovali jsme se podrobněji kritikám tzv. zvukové grafiky pořadů stanice, perspektivám dalších možností vysílání stanice a rozšiřováním časovým, i opakováním některých současných pořadů. Ze strany členů jádra byl kladen důraz na žádoucí omezení pronikání hudebních vstupů do mluveného slova, otázkám dikce a rychlosti vyjadřování redaktorů, moderátorů i hostů. KRAP přitom kladl důraz na srozumitelnost stanicí šířených myšlenek z hlediska jak tempa mluvy, tak i interpretace textu. V závěru bylo jednáno o rozhodujícím významu osobnostního rozměru všech, kdo jsou přiváděni k mikrofonu a přínosu jimi sdělovaných myšlenek pro myšlení posluchačů.  
Byl stanoven termín setkání všech členů KRAPu na den 8. listopadu 2014 (sobota) ve 14 hodin v budově Českého rozhlasu v Praze. Na setkání zveme tvůrčí pracovníky stanice, vedoucí pracovníky rozhlasu a i posluchače – nečleny KRAPu, pokud se zajímají o naše snahy povznášet vysílání stanice Česky rozhlas Plus. 

neděle 21. září 2014

Co je to veřejnoprávní úloha Českého rozhlasu, pane Duhane?!

21. 9. 2014 napsal posluchač  Mirek Tengler  v diskusi na facebookové stránce tohoto blogu

Nový slogan "spolu je nám dobře" je trapným výsměchem všem posluchačům, kteří museli během posledních třech let bývalou stanici Praha opustit, protože nemohli snést její proměnu v utlachanou sestřenici Frekvence 1. Dnešní "Dvojka" se vydala jiným směrem - do jisté míry bulvárním a povrchním - tedy přesně tím, kterým se ubírá intelektuální vývoj většiny české společnosti. Je smutné sledovat, jak se médium mění k obrazu veřejnosti, místo aby se snažilo (alespoň NĚKDE) nabízet kvalitu, která nepodléhá momentálnímu vkusu, ale která bude lidem za čas jistě užitečnější, než plané tlachání a nicneříkající kontaktní pořady. Žel, Český rozhlas tvoří pod vedením Petera Duhana to nejpokleslejší, co lze v současné rozhlasové branži najít. Jaký je dnes rozdíl mezi tlacháním moderátorů na Impulsu nebo Frekvenci 1 a tlacháním moderátorek pořadu Je jaká je, který vysílá stanice Dvojka Českého rozhlasu? V podstatě žádný!! Na co tedy Dvojku potřebujeme?! A na co vůbec potřebujeme Český rozhlas?! Co je to veřejnoprávní úloha Českého rozhlasu, pane Duhane?!  Aby jste se předháněl v poslechovosti s komerčními stanicemi, které žijí z reklamy a tudíž se z logiky věci musí podbízet veřejnosti? Možná si neuvědomujete, že základní úlohou Českého rozhlasu, která je jasně popsána v jeho zakládajících dokumentech, je vysílat i pro menšiny, pro kulturně vzdělané (nebo vzdělávající se) obyvatelstvo, pro nemocné, pro staré lidi, stejně jako pro ty mladé, kteří se své životní hodnoty teprve utvářejí. Pro koho vysílá dnešní Český rozhlas? Český (dříve Československý) rozhlas měl po listopadu roku 1989 velmi dobrou startovní pozici a mnoho dobrého vykonal. Pak přišel rok 2010 a s ním katastrofa jménem Peter Duhan. Doufám, že jednou přijde doba, kdy někdo jasně a nahlas pojmenuje dobu ředitelování pana Duhana, jako dobu nepochopitelného úpadku kvality práce, která byla naštěstí překonána. V opačném případě se Český rozhlas vydal na cestu ke své likvidaci.