Peter Duhan: Potřebujeme indexaci koncesionářského poplatku, jinak budeme dál rukojmí parlamentu

15. 1. 2015 napsal Jan Potůček na serveru Digizone.cz

Doslovný přepis vystoupení generálního ředitele Českého rozhlasu Petra Duhana na semináři volebního výboru Poslanecké sněmovny ke změně způsobu volby Rady ČT a ČRo

Pokud možno žádné změny ve způsobu výběru členů kontrolních rad veřejnoprávních médií nechce generální ředitel Českého rozhlasu Peter Duhan. Prohlásil to na středečním semináři volebního výboru Poslanecké sněmovny právě na téma úpravy volby radních České televize a Českého rozhlasu. Současný model, kdy kandidáty do tzv. malých mediálních rad nominují občanská sdružení a instituce, a volí je Poslanecké sněmovna, je podle Duhana funkční, jen se plně nedodržuje. Za příklad uvedl zákonnou povinnost obměny jedné třetiny radních vždy po dvou letech. Peter Duhan se ale dotkl i otázky financování veřejnoprávních médií a politických tlaků, kterým jsou tato média vystavena. Přinášíme vám jeho vystoupení v doslovném znění:

Prezentace Petra Duhana na semináři volebního výboru sněmovny

Děkuji za slovo, dobrý den, dámy a pánové. Děkuji panu Dědičovi především za tu poznámku na téma Hovorů z Lán, protože jsem si poznámku, nebo vystoupení pana Vadasepoznamenal (režisér Martin Vadas se pozastavil nad tím, že Český rozhlas nebyl schopen přerušit živé vysílání Hovorů z Lán, když v nich prezident Miloš Zeman použil vulgarismy, zatímco v jiném případě arcibiskupovi Dominiku Dukovi vypnul v živém rozhovoru mikrofon, protože se před volbami kriticky zmiňoval o komunistech, pozn. red.). Ono je to vždycky problematické hodnotit živé vysílání a hodnotit extrémní situaci, která v živém vysílání nastane. My jsme jako vedení Českého rozhlasu vyhodnotili pozici moderátora tohoto pořadu jako správnou, reagoval tak, jak měl. Podle mého názoru dodržel Kodex. Nedovedu si představit, pane Vadasi, vy jste režisér, možná si to dovedete představit, já si neumím představit, že bychom přišli za panem prezidentem, ať je to kdokoli, to nemusí být zrovna Miloš Zeman, dali mu smlouvu, do ruky Kodex a řekli mu podle toho se chovej. To zkrátka nejde. Je to ústavní činitel, nejvyšší ústavní činitel a vlastně nepředpokládáte, že by takováto situace mohla nastat. To jenom na okraj toho, co říká pan Dědič.

• 
• 
• 

Dalších 16 fotografií

Já jsem si tady ještě poznamenal několik málo věcí, než řeknu, co si myslím. Esenci toho, o čem se bavíme a o co nám jde, to znamená na jedné straně volba rad a na druhé straně nezávislost veřejnoprávních médií, to pojmenoval pan Prorok (bývalý moderátor ČT Roman Prorok na semináři řekl, že dokud se neuzákoní indexace koncesionářského poplatku, bude ČT a ČRo přímo záviset na vůli poslanců, pozn. red.). Pokud nedospějeme k tomu, že budeme mít legislativně ošetřenou indexaci koncesionářských poplatků, tak budeme stále v rukou Parlamentu a chcete nechcete, jistý politický vliv tady bude přes peníze. Indexace je správná a jediná možná cesta. To je jedna věc, kterou jsem dnes chtěl poznamenat. Dále tady pan Trampota říká, že vzorec, na základě kterého jsou voleni radní, není dobrý. Já si myslím, že ten vzorec je dobrý, on je možná jenom špatně aplikovaný. Vzpomeňte si prosím na to, že podle tohoto vzorce každé dva roky má dojít k obměně jedné třetiny Rady. Podívejte se dozadu, jak často se to stalo, jestli se tento cyklus dodržuje. Je to v podstatě na pánech a dámách poslancích a poslankyních, takže já si myslím, že ten vzorec není špatný, jen špatně aplikovaný.

Děkuji samozřejmě Ivovi Mathému, protože také patřím k těm několika málo pamětníkům, kteří se podíleli na vzniku legislativy pro veřejnoprávní média z titulu funkce ústředního ředitele Československého rozhlasu. Znám pana Vadase, Zdenu Hůlovou, konec konců i pan Kotrba se v tom angažoval. Mně to nepřišlo, že to jakási romantická vzpomínka, já jsem hluboce přesvědčen, že ta legislativa tak, jak byla postavena, jak byla formulována, byla v našem prostoru samozřejmě průniková. Zcela zásadní a průniková, a hleděla do budoucnosti. Jenomže žel bohu, každá novelizace, každý posun dikce zákona, atd., atd., tu legislativu vrací někam, kam jsme nechtěli. Kam jsme to vůbec ani neplánovali a vůbec jsme si nemysleli, že to může nastat.

K panu doktoru Šmídovi: pana doktora Šmída rád čtu, rozumím jeho názorům, jsou citované. Chtěl bych poznamenat pouze jednu věc, a říkám to i proto, že se stýkám s kolegy z německých veřejnoprávních médií. Nic není ideální. Možná se nám z naší strany může zdát, že německá legislativa, včetně početné Rady, je to nejlepší na světě. Není. Já vám garantuji, že kdybychom aplikovali tuto legislativu, tyto modely, tak vytvoříme pouze invalidní kopii. Prostě toto prostředí je jednoduše jiné, toto prostředí se jinak vyvíjelo, začalo se vyvíjet po roce 1989, když se připravovala legislativa, naší povinností je jenom – a tam bych strašně rád směřoval – naší povinností je jenom zhodnotit tu etapu 22 let, podívat se na to, kde jsme se „sekli“, kde jsme udělali nějaké „boty“ a udělat jenom korekci. Protože každá revoluce, ať už je malá nebo velká, znamená zmaření úsilí a vývoje. Nebo značnou diskreditaci toho vývoje. Tím nechci říct, že všechno je dobré. Není, samozřejmě. Já to vím z hlediska své praxe. Vážení, já si neumím představit, ať to nazveme jakkoli, že by generální ředitel pracoval místo patnáctičlenné nebo devítičlenné Rady s Radou, která má 27 až 35 členů. Dovedete si představit, co by vzniklo? Já vám to řeknu z vlastní praxe: chaos. Různé aliance, obcházely by se různé zákony, obcházely by se lidi, vznikaly by účelové koalice, atd., atd. Velmi neblahý důsledek na chod samotného média.

A teď prosím k těm Radám. Kvůli tomu jsme se konec konců sešli a já bych byl strašně rád, kdybychom dospěli k nějakému závěru, něco si pojmenovali a řekli si, touto cestou půjdeme. Je to samozřejmě na ministerstvu kultury, já nesmírně vítám tuto iniciativu, protože říznout do toho chce nejenom od paní náměstkyně Kalistové značnou kuráž. Já se na ty Rady dívám asi takto: je to prosím můj pohled, který je konzultovaný s kolegy z vedení. Téma malých Rad, jak o něm mluvíme, má několik úrovní. Alespoň si je vyjmenujme. Za prvé: volba Rada délka volebního období a případná odvolatelnost. Ne případná, odvolatelnost zkrátka. Za druhé: Právní subjektivita, postavení Rad z hlediska ústavního pořádku. Za třetí: Složení Rad a požadavky na členy Rad. To je všechno, o čem se tady samozřejmě mluví. Udělejme tomu nějaký sumář. Za čtvrté: Struktura Rad. Za páté: Financování Rad. To je nesmírně důležitý aspekt. A za šesté: Kompetence a způsob jednání Rad. To znamená, to co bychom my potřebovali, i my jako generální ředitelé – teď mluvím za sebe – koncept kontrolní činnosti. Když je Rada nějakým způsobem zvolena, když nastupuje, když se ujme svých mandátů, tak se musí řídit konceptem kontrolních činností, který je v zákoně. A pak nemůže dojít k žádným zbytečným třenicím.

Pokud jde o volbu Rad, promiňte, možná budete po mě chtít, abych řekl, jak by ten zázračný vzorec měl vypadat. Nepřísluší managementu veřejnoprávního média rozhodovat o tom, nebo doporučovat, jak mají být Rady voleny, kolik mají členů, jaké mají mít kompetence. To je skutečně politické rozhodnutí. Naučme se to jednou akceptovat, ta politika tady je, rozhoduje o 95 procentech záležitostí v této zemi a rozhoduje také o existenci veřejnoprávních médií. Tak to akceptujme. Na politicích je, aby nominovali do Rad – myslím, že to řekl pan Kotrba – lidi s mandátem. Odborným mandátem, lidským mandátem, právním mandátem. Pakliže to takhle bude, nemusíme se ničeho obávat a nemusíme měnit soudce, dělat revoluci, měnit legislativu, střílet z Aurory. Nedělejme to. Já se přimlouvám za maximální variantu, kterou pojmenoval Ivo Mathé a která mi velmi konvenuje. Ano, ať vláda, já nevím, významné organizace, Poslanecká sněmovna navrhnou lidi, tak jako se navrhují členové Ústavního soudu, a ať je to Senát, svojí autoritou a vahou, a ať rozhodne o tom, kdo bude na šest let zasedat v Radě Českého rozhlasu nebo v Radě České televize. A za druhé: dodržovat prosím ten cyklus, to znamená každé dva roky obměňovat třetinu Rady. Čeho se pak bojíme? Jakého politického tlaku? To je strašně jednoduché.

Já pracuji s Radou a mohu vám garantovat, za tři a něco let, co jsem ve funkci generálního ředitele, až na jeden případ na začátku mého mandátu jsem necítil ze strany českých politiků žádný politický tlak na fungování Českého rozhlasu. Možná to byl důsledek jejich spokojenosti, ale o tom pochybuji. A necítil jsem přímý politický tlak ani ze strany členů Rady Českého rozhlasu. Že existují nějaké osobní excesy, osobní prezentace – no samozřejmě, a tím to vlastně odpovídám i panu doktoru Šafaříkovi, místopředsedovi naší Rady – Český rozhlas nebrání tomu, aby si Rada mohla vypracovat patřičné analýzy, které potřebuje. Český rozhlas jenom v tuhle chvíli ty analýzy musí financovat, musí respektovat zákon o veřejných zakázkách, a zákon o veřejných zakázkách – můžeme se o něm bavit, cokoli – je pro generálního ředitele zkrátka alfou a omegou jeho vlastní existence. Tak jestli bráníme, bude to asi proto, že ten zákon zní tak, jak zní a můžeme si dovolit jen tolik, kolik nám to umožňuje zákon o veřejných zakázkách. Děkuji vám za pozornost.

Foto: Karel Choc, DigiZone.cz

Jan Potůček

Autor je šéfredaktorem DigiZone.cz. Vedl mediální rubriky v Reflexu, Lidových novinách, Týdnu, DV Magazine a serveru Svět Namodro. Provozuje chovatelský web Ararauna.cz

odkaz http://www.digizone.cz/clanky/peter-duhan-potrebujeme-indexaci-koncesionarskeho-poplatku-jinak-budeme-dal-rukojmi-parlamentu/