úterý 5. srpna 2014

Generálnímu řediteli Českého rozhlasu Peteru Duhanovi jsem nikdy příliš nerozuměl

5. 8. 2014 napsal Mirek Tengler

Generálnímu řediteli Českého rozhlasu – Peteru Duhanovi - jsem nikdy příliš nerozuměl.  Nešlo tu ale o jazykovou bariéru, jak by se dalo očekávat. Pan generální ředitel je sice původem Slovák, ale česky mluví poměrně obstojně. To, co mi u pana Duhana vždy chybělo a dodnes chybí, je vnitřní logika jeho reformních kroků.  Abych své tvrzení podložil fakty, nabízím čtyři body (zcela jistě by se jich našlo i více, ale tyto čtyři považuji za nejdůležitější).

1) Vedení Českého rozhlasu nejprve zničilo rodinnou stanici Český rozhlas 2 - Praha, kde měly mimo jiné svůj program malé i starší děti, aby později založilo novou dětskou stanici Rádio Junior. Problém je v tom, že nová stanice byla vytvořena jen pro jednu věkovou skupinu dětí, a to pro tu, která ještě není sama schopna rozhlas sledovat. Rádio Junior navíc - na rozdíl od Prahy - nevysílá v pásmu VKV, ale jen v DVB-T (tedy přes televizní přijímač), dále v pásmu DAB (kdo jej dneska má???) a na internetu. Tam však tyto malé děti většinou bez pomoci rodičů nedosáhnou. Starším dětem není Rádio Junior určeno, protože dětské písničky a pohádky by je těžko zaujaly. Závěr: Finanční prostředky, za které byla stanice Rádio Junior vybudována, a za které je dodnes provozována, byly doslova vyhozeny do vzduchu.  

2) Vedení Českého rozhlasu zlikvidovalo tři zavedené stanice (Český rozhlas 6, Rádio Česko a Leonardo). Důvodem měly být výrazné finanční úspory v řádech desítek miliónů korun ročně. Zajímavé je sledovat, kam tyto uspořené prostředky následně poděly. Část financí byla investována do pochybné reklamy na ještě pochybnější program stanic Český rozhlas Dvojka (nástupce zlikvidované Prahy) a Rádia Junior. Jako příklad bych mohl uvést dodnes zadávanou reklamu na šílený dopolední program „Je jaká je“. Za několik let jeho vysílání nedosáhl takové sledovanosti, jakou od něho reformátoři žádali. Logicky by se dalo očekávat, že vedení rozhlasu přistoupí ke změnám, nebo pořad zcela zruší. Ne tak vedení Českého rozhlasu. To s hroší kůží nadále trvá na úspěšnosti nového pořadu a nadále potají investuje další a další finanční prostředky do reklamy, ačkoli je jasné, že program nikdy neměl žádnou úroveň.  Závěr: Jedná se o další příklad neefektivního nakládání s prostředky koncesionářů.

3) Když už jsme u někdejší rozhlasové stanice Rádio Česko, tak u ní ještě malou chvíli zůstaňme. Česko bylo jedinou čistě zpravodajskou stanicí, kterou veřejnoprávní rozhlas kdy měl. Někomu však zřejmě vadila a proto byla v rámci výše zmíněných reforem zrušena.  Zpravodajství na stanici Radiožurnál bylo následně zploštěno na úroveň bulvárního tlachání, a honění se za prapodivnými rekordy. Navíc, Radiožurnál nebyl v podstatě nikdy čistě zpravodajskou stanicí, ale vzhledem k poměru hudby a slova (60 : 40) spíše hudebně - zpravodajskou stanicí, což je zcela jiný projekt. Uběhlo pár let a náhle objevilo vedení Českého rozhlasu Ameriku: Bude se budovat "nové zpravodajství". O čempak nás chce Český rozhlas informovat? O tom, kdo navštívil pana Duhana, co právě „zreformoval“ pan Menger, nebo snad co právě dělá ředitelka - všeumělka Zorka Jandová? Závěr: Vedení Českého nejprve zlikvidovalo kvalitní zpravodajství, aby následně zjistilo, že tento formát ve vysílání chybí a bude tedy nutné jej znovu vytvořit. Výsledkem bude (jak jinak) spousta neúčelně investovaných finančních prostředků, protože jak známo, reforma stojí vždy více, než provoz zavedené stanice.

4) Za velké finanční prostředky a ještě většího humbuku provedlo vedení Českého rozhlasu od 1. 1. 2014 reformu regionálního vysílání, jejímž jediným výsledkem byla odměna ředitelů regionálních studií tak, že tyto pozice obsadili přátelé pana generálního ředitele. Samotný program regionů se nijak výrazně nezměnil, ačkoli to bylo posluchačům slibováno. Mimochodem, udivuje mě, proč doposud nebylo sloučeno vysílání stanice Český rozhlas Dvojka a regionů do jedné stanice, když je už delší čas jasné, že Dvojka i regiony vysílají pro podobnou (nebo dokonce totožnou) skupinu posluchačů, kterou pan ředitel ve svém geniálním projektu nazývá skupinou „50 +“). Kdyby bylo vysílání spojeno, vyřešil by se problém s trvale neúspěšným pořadem „Je jaká je“, regionům by zůstalo jen o trochu méně místa, než jaké mají ve vysílání dnes, ale především by se uvolnila jedna celá vysílací síť, kterou by mohl Český rozhlas následně věnovat buď stanici Český rozhlas Plus, nebo jinému ještě kvalitnějšímu programu.  Závěr: Český rozhlas vysílá hned na dvou okruzích pro přibližně stejnou skupinu posluchačů. Audit frekvencí je sice několik let slibován, ale dodnes nebyly veřejnosti předloženy žádné závěry.  Jediným výsledkem současné reformy regionálního vysílání bylo obsazení postů ředitelů lidmi, jako je pan Ostrý v Brně, nebo pan Kudrna v Hradci Králové a Pardubicích.

   Co dodat? Tak obrovská organizace, jakou je Český rozhlas, potřebuje do svého čela OSOBNOST, která umí vést velký kolektiv lidí, zná organizaci zevnitř a ví, co chtějí posluchači. Předpokladem pro výkon tak vysoké funkce je proto rozumný projekt, který má vnitřní logiku. Změny v projektu, který dnes vypadá zcela jinak, než jak byl předkládán Radě Českého rozhlasu, a neustálé chaotické kroky, však o kvalitě práce pana Duhana příliš nesvědčí. Přesto se právě on stal generálním ředitelem Českého rozhlasu.  Od původní rady to byla osudová chyba, kterou jí část posluchačů nikdy nezapomene.

úterý 15. července 2014

Telefonáty posluchačů - šéfredaktor stanice Vltava umí sám reagovat v diskusi na webu stanice (na rozdíl od šéfredaktora stanice Dvojka)

10. května 2014 napsali Přemysl Doksanský a Lukáš Hurník v diskusi na webu stanice ČRo Vltava
■     ■
Přemysl Doksanský 
Dobrý den,
dovolil bych si malou poznámku k pořadu Telefonotéka.
Neberte ji prosím nikdo jako kritiku, je možné, že se mýlím, spíše bych chtěl nadhodit téma k diskusi... Telefonáty ano či ne, popř. kdy a v jaké míře. Teď, když se pořad Telefonotéka stal základním pořadem všednodenního dopoledního vysílání, vystoupil tento fenomén do popředí i na stanici Vltava. Nevím, jakou hodnotu mají telefonáty přinést posluchačům Vltavy, za sebe říkám, že jsem z nich velmi nešťastný. Polovina volajících stále nepochopila, že je nutné ztlumit svůj přijímač, většina volajících nemá ani žádnou otázku, pouze minutu směřuje k tomu, že poděkuje. Zvláštní skupinou jsou pak dávní přátelé hostů, kteří v éteru řeší svou "soukromou korespondenci", s hostem si tykají a kladou otázky pouze řečnické. Zda je host z takových "setkání po 30 letech" za přítomnosti všech posluchačů Vltavy šťastný, trochu pochybuji. 
Přitom pořady jsou tak zajímavé!
   Nejživěji mám v paměti samozřejmě včerejší povídání s p. Antonínem Dvořákem (vnukem), seděl jsem u rádia jako přikovaný. Jenže pak přišel telefonát, pak další, p. Dvořák byl klidně přerušen uprostřed věty, protože "posluchač má v našem pořadu absolutní přednost", jak jsem se dozvěděl, poté volal známý p. Dvořáka... ... ... a přiznám se - poté, co známý p. Dvořáka zavolal znovu, zaklel jsem, přepnul na Classic a pořad nedoposlouchal. Moje hloupost, horká hlava, vím... ale dopadlo to tak... :-(
   Je mi jasné, že ani moderátor, ani host, ani další tvůrci pořadu za nic nemohou, je to zřejmě nově přijatá koncepce, která tlačí na jakousi interaktivitu ve vysílání, teď už i na Vltavě. Já jen pochybuji, že většině posluchačů Vltavy tento styl vyhovuje, těch, kteří mají nutkání do živých pořadů volat, je podle mě velmi málo. Ostatní trpí. Konzultoval jsem svůj pohled na věc s dvěma kolegy-posluchači a zjistil, že zastávají stejný názor. Pokud si tedy budete dělat čárky pro a proti, prosím za nás 3x proti. :-)
   Možná by stálo za úvahu, zda by alespoň pořad nemohl být rozdělen na část "nepřerušovanou" a závěrečný "prostor pro telefonáty", popř. lépe - zavést pouze nějaký chat, odkud by si moderátor a host mohli vybírat otázky, které by sami považovali za zajímavé (viz ČT24). Vím, že původní nedělní Telefonotéka měla shodnou koncepci, ale přeci jen - teď je to 5x týdně.
   Ale abych se vrátil na úplný začátek - je to možná jen můj osobní názor (+2) a drtivé většině posluchačů telefonáty nevadí, nevím. Snažil jsem se jen naznačit, proč mně ve vysílání telefonáty ruší.
Velmi by mě zajímaly další názory posluchačů Vltavy (pokud budu přehlasován, předem se za tento svůj, v takovém případě nepatřičný, vstup omlouvám).

S pozdravem
věrný posluchač Vltavy
Přemysl Doksanský

■     ■

Lukáš Hurník  (šéfredaktor stanice Vltava)
Vážený pane Doksanský, v Telefonotéce je domluveno, že posluchači mohou od začátku pořadu reagovat na reflektor@rozhlas.cz, později, obvykle v poslední třetině pořadu, vyhlásíme telefonní číslo pro dotazy. Ano, pokud se z tázajícího nakonec vyklube příbuzný, není to to pravé, ale to je prostě riziko živého vysílání. Formát Telefonotéky si postupně "sedá", zároveň jsme ale rádi, že na nový pořad posluchači živě reagují.
Srdečně zdraví Lukáš Hurník
■     ■


pondělí 23. června 2014

Telefonáty posluchačů

23. 6. 2014 napsal Tomáš Němec

Poslouchal jsem v neděli večer rozhlasový pořad, tzv. Noční mikrofórum na stanici Český rozhlas Dvojka (pořád mají na facebooku klasicky napsáno Český rozhlas 2 - Praha) . Pořad vedl rozhlasový dramaturg Dan Moravec a diskutéry byli dva studenti JAMU a pedagožka a redaktorka ČRo doc. Alena Blažejovská.

   Pořad se týkal rozhlasového dokumentu a podle pravidel, která před třemi a půl lety zavedl (nyní ředitel ČRo Brno) Jaromír Ostrý, byly umožněny i živé telefonáty posluchačů. Pan Dan Moravec by zasloužil nakopat do zadku za to, jak celý pořad vedl a zvláště za to, jak odpovídal telefonujícím posluchačům. Vážení rozhlasáci, když posluchači kladou otázky o Českém rozhlase a vy na ně neumíte odpovědět nebo se bojíte, vůbec živé telefonáty do vysílání nezařazujte a pak si tam můžete plácat, co chcete. MediaProjekt Vám tak jako tak potvrdí vysokou poslechovost.

čtvrtek 5. června 2014

Veselá příhoda z natáčení

5. 6. 2014 napsal Tomáš Němec

   Včera jsem šel tady u nás na Vinohradech kolem hlavní budovy Českého rozhlasu a tu ke mně přistoupil mladý hoch s mikrofonem.  Mikrofon  měl na sobě logo Českého rozhlasu, ale ne to nové s tím R, ale staré s tou tříbarevnou vlnkou. Zeptal se, jestli mi může položit dvě anketní otázky. Jedna z nich byla, jestli a jak si dělám domácí archiv a jak si archivuji vzpomínky. Povídal jsem mimo jiné i o tom, že jsem si dělal i archiv zvukový - od doby klasických magnetofonových pásků až po dnešní digitální záznamy. Po natočení odpovědí se mě zeptal, jestli nedělám také v rozhlase. Podivil jsem se, ale jak se ukázalo, on to usoudil z toho, že jsem sám od sebe věděl, co je magnetofonový pásek. Ukázalo se, že on je v ČRo krátce a že o něm neví vůbec nic. Nevěděl ani, že stanice ČRo jsou buď celoplošné, nebo regionální. Říkal, že anketu natáčí pro pořad "Čaj pro dva". Když jsem mu řekl, že pořad se jmenuje v současné době "Jak to vidíte....", řekl: ale mě napsali, že je to pro Čaj pro dva. Řekl jsem mu, že jsem posluchač a že jsem poslouchal stanici Praha. Řekl, že se nějak neorientuje, ale že má pocit, že ta stanice byla sloučena s Plusem. Zeptal jsem se ho, jestli ví, kdo je pan Duhan. Zase chvíle váhání, měl jsem dojem, že se mu ta jména v rozhlase pletou. A pak povídal: TO JE SNAD NĚJAKÝ NEOBLÍBENÝ ŘEDITEL. A to mě fakt potěšilo. Potěšilo mě, že mladý rozhlasový reportér, který neví o Českém rozhlase téměř nic, má se jménem Duhan spojeno přídavné jméno NEOBLÍBENÝ.

neděle 18. května 2014

Rada Českého rozhlasu se může těšit na dobré jídlo

17. 5. 2014 napsal Tomáš Němec

 Nový člen Rady Českého rozhlasu Ivan Vodochodský sice ještě nenavštívil veřejnou schůzi Rady Českého rozhlasu, ale již ho pozval vedoucí výroby pořadů Českého rozhlasu Jiří Mejstřík do pořadu Noční mikrofórum na stanici Dvojka Českého rozhlasu, aby spolu dne 17. května 2014 pohovořili o jídle a pití a o kulinářských pořadech. Kulinářští kamarádi se nezapřeli. Myslím, že pan Vodochodský dobře předestřel, kam bude směřovat jeho úsilí v Radě Českého rozhlasu.


pondělí 21. dubna 2014

Proč se nevysílá pořad Textempore

6. 4. až 12. 4.  2014 napsali posluchači Hanka 39,  Jiří 12,  Tomáš Němec, Karel Nývlt,  Milena a šéfredaktor stanice ČRo Dvojka Miroslav Dittrich  prostřednictvím marketingového pracovníka Jakuba Hritze  v  diskusi na webu stanice Dvojka v rubrice „Váš názor nás zajímá“

Hanka39 
Nesleduju mediální hádky, takže jsem se neinformovaně dnes těšila na další TEXTEMPORE Františka Novotného — a ono nikde. Kam se podělo? Odstěhovalo se, nebo umřelo? Není snad dost sledované posluchačem, který si libuje v klepech, hulvátství, nadirigovaném smíchu a uřvanosti? A co my ostatní, kteří máme rádi Františka, Spirituály, poezii a vtipné komentáře? Možná nás ubývá, ale to by neměl být pro ČR důvod, aby preferoval většinu ve jménu sledovanosti. Jako by na kvalitu postupně rezignoval.

Jakub Hritz  
Vážení posluchači,
pořad Textempore Františka Novotného na vlnách Dvojky prozatím opravdu skončil. Stalo se tak proto, že jsme v zájmu i ostatních stanic Českého rozhlasu uvolnili místo novému pořadu „eRko“, který bude informovat o dění v celém Českém rozhlase. A protože se „eRko“ bude vysílat na většině stanic ČRo, dostanou se informace o pořadech Dvojky i k dalším posluchačům Českého rozhlasu. Jsme si vědomi, že tento pořad měl své posluchače a že František Novotný je kvalitní rozhlasový autor. S Františkem Novotným jsme nadále v kontaktu. Kromě toho, že uvádí nedělní Dobrá rána, právě v těchto dnech připravuje pilotní pořad s Luďkem Munzarem, který bude navazovat na cyklus „To je život“. Nevylučujeme, že při dalších změnách schématu Dvojky, se k pořadu Textempore vrátíme.
Miroslav Dittrich
šéfredaktor Dvojky

Jiri 12 
Kdo nám to vlastně odpovídá? Nebo došlo ke vtělení pana Hritze do pana šéfredaktora? Pokud by tomu tak bylo, navrhuji uspořený plat za jeho tabulkové místo ukládat na budoucí financování návratu k názvu i schématu ČRo 2 Praha. (když už se nevylučují "další změny schématu Dvojky", jak je v odpovědi řečeno)...

Jakub Hritz  
Dobrý večer,
reakce je přímo pana šéfredaktora, je možné si to ověřit.
Jakub Hritz

Tomáš Němec 
Jsou ovšem jiné pořady, které by mohly být bez číkoli lítosti nahrazeny, například tlachárna paní Švejnohové.

Jiri 12 
Nejhorší je, že nejenom je to obsahem tlachárna, ale samotný přeslazený projev jeho uvaděčky je těžko poslouchatelný. Teprve teď začínám plně chápat pojem "nepřekonatelný odpor",,,

Karel Nývlt 
Ano, poslouchat, jak se snaží vytěžit jakoukoliv pikantérii z hosta a pak se tomu servilně zasmát, je někdy opravdu nemožné. Určitě by se uplatnila v nějakém bulváru. Odkud ostatně přišla ?

Milena 

Za nasazení paní Švejnohové do vysílání Dvojky,by se měl rozhlas velmi stydět.Tu dámu by snad ani nejbulvárnější soukromé rádio nepřijalo.

středa 19. března 2014

Znepokojivý průzkum: Rada ČT a ČRo jsou pod vlivem politiků, zlobí se Češi

17. 4. 2014 zveřejněno na serveru Eurozprávy.cz

Praha - Celkem 92,7 % občanů České republiky se domnívá, že jsou Rada České televize (ČT) a Rada Českého rozhlasu (ČRo) při svých rozhodnutích politicky ovlivnitelné. Ukázal to exkluzivní průzkum společnosti SANEP, z jehož závěrů také mimo jiné vyplývá, že o činnost Rady ČT a Rady ČRo se zajímá 46,3% respondentů, kteří odpovídali na otázky šetření společnosti SANEP.

Dle názoru 47,1% dotázaných by do Rady ČRo a Rady ČT měly být voleny nezávislé a veřejností respektované osobnosti. Výhradně osobnosti bez jakéhokoli napojení na politiku a na politiky, pak do pozic radních ČT a ČRo preferuje dalších 31,2% dotázaných.
Většina skupiny dotázaných (76,7%), kteří se zajímají o činnost Rady ČT a ČRo, se také domnívá, že stávající volba členů Rady České televize a Českého rozhlasu Poslaneckou sněmovnou je nevyhovující.

Volbu členů Rady ČT a ČRo odbornou komisí, složenou například ze zástupců univerzit, preferuje 58,4% respondentů. Stávající volbu členů radních Poslaneckou sněmovnou pak preferuje 14,3% dotázaných.

V souhrnu 66% veřejnosti, která se zajímá o činnost členů Rady ČT a Rady ČRo, není spokojeno s tím, jak stávající Rada Českého rozhlasu plní svoji úlohu, kterou je zajištění kontroly veřejnoprávních médií veřejností. V případě Rady České televize pak není spokojeno s činností této rady v souhrnu dokonce 72,7% veřejnosti.

Za znepokojující lze pak považovat názor v souhrnu 70,2% dotázaných, kteří se domnívají, že je volba členů Rady ČT a ČRo dle stávající platné legislativy výhradně politickou volbou, kdy poslanci volí „své" kandidáty tak, aby volba kopírovala rozložení politických sil v Poslanecké sněmovně.

Exkluzivní průzkum společnosti SANEP, který se zaměřil na činnost Rady ČT a ČRo, poukazuje na poměrně závažnou nespokojenost s činností, ale i volbou členů těchto rad, kterou vnímá většina uvedené skupiny dotázaných jako politickou. V této souvislosti je pak vnímána Rada ČRo a ČT jako politicky ovlivnitelná, což by v rámci činnosti veřejnoprávních médií mělo být zcela nepřípustné. Ze závěru průzkumu společnosti SANEP lze pak vyvodit, že změna vnímání veřejnosti ve vztahu k činnosti radních Rady ČRo a ČT by mohla nastat v případě změny volby či výběru osobností obou rad, které by neměly být jakkoli spojovány s politickou sférou.

Exkluzivní průzkum byl proveden ve dnech 10. 3. – 13. 3. 2014 na vybrané skupině 4.038 dotázaných, kteří představují reprezentativní vzorek obyvatel ČR ve věku 18-70 let. Celkově se průzkumu společnosti SANEP zúčastnilo v rámci respondentního panelu více jak 220 tisíc registrovaných uživatelů 14.213 dotázaných. Reprezentativní vzorek byl vybrán metodou kvótního výběru a odpovídá sociodemografickému rozložení obyvatel ČR dle údajů Českého statistického úřadu. Statistická chyba u uvedené skupiny obyvatel se pohybuje v rozmezí +-1,5%. Kontrola daného vzorku byla provedena triangulační datovou metodou.


neděle 9. března 2014

Otevřený dopis členům Volebního výboru PSP ČR

6. 3. 2014 zveřejněno na serveru spolku SLOVO O SLOVĚ

OTEVŘENÝ DOPIS ČLENŮM VOLEBNÉHO VÝBORU PSP ČR

Volební výbor PSP
 Praha, 6. března, 2014

Vážení členové Volebního výboru PSP
Obracíme se na vás se žádostí, abyste zvážili možné další kroky ve věci řízení Rady ČRo a ČRo samotného coby média veřejné služby.

Důvod pro to, že se nyní obracíme přímo na vás, tkví v pro nás překvapujících reakcích na náš první otevřený kritický dopis a posléze i na druhý dopis uvádějící na pravou míru špatné pochopení některých předchozích tvrzení ze strany vedení Čro, s řadou emfatických útoků.
Byli jsme překvapeni tím, že závěr Rady ČRo týkající se našich kritických výhrad jde do ztracena: zákon údajně porušen nebyl a nic se tudíž nestalo. Kromě toho nám vedení ČRo vyhrožuje žalobou s tím, že jsme se dopustili utrhání na cti. Jak by asi dopadl ten, kdo by vznesl kritickou připomínku a byl zároveň zaměstnancem ČRo? Obáváme se, že takové počínání je v rozporu s principy platnými pro média veřejné služby v demokratické společnosti. Komu jinému jsme měli adresovat naši kritiku ČRo než Radě? Dopis týkající se média veřejné služby přece nemůže být tajný…

Hlavním důvodem odmítnutí naší kritiky pana ředitele Petera Duhana i Rady bylo to, že naše připomínky údajně postrádají podklady. Ovšem až do této chvíle jsme od nikoho nedostali pozvání k jednání a ani se nás na podklady nikdo neptal. Navíc řada argumentů v našem materiálu je naprosto věcných. Za těchto okolností je apodiktické tvrzení o tom, že pro svá tvrzení nemáme žádné důvody, zavádějící. Ukazuje jen, že na nápravě věcí v ČRo nemá Rada žádný zájem.

Obáváme se, že bude třeba důkladnější kontroly ČRo tak, aby toto medium veřejné služby bylo ochotno komunikovat s veřejností a aby Rada byla skutečně funkční. Prezentace kandidátů do Rady ČRo v minulých dnech k tomu ostatně přinesla řadu argumentů.

Přílohy:
1. dopis Radě ČRo
vyjádření vedení ČRo na webu bez adresáta
2. dopis Radě ČRo
vyjádření Právního oddělení ČRo adresované spolku SLOVO O SLOVĚ
vyjádření Rady ČRo adresované spolku SLOVO O SLOVĚ

Podepsáni:
doc. MUDr. PhDr. Jan Payne, PhD., předseda SLOVO O SLOVĚ
ing. Milan Haluška, člen výkonného výboru SLOVO O SLOVĚ
ing. Zdeněk Řeřicha, člen výkonného výboru SLOVO O SLOVĚ
Mgr. Josef Zemek, člen výkonného výboru SLOVO O SLOVĚ

Kontakt:
Budečská 39, 120 00 Praha 2


neděle 2. března 2014

Od května se chystá zostření programu stanice Vltava

2. 3. 2014 napsal Tomáš Němec s použitím zvukového záznamu z veřejné schůze Rady Českého rozhlasu z listopadu 2013 a rozhovoru se šéfredaktorem stanice Vltava Lukášem Hurníkem, který byl publikován v Týdeníku Rozhlas č. 10 / 2014

   Na listopadovém zasedání Rady ČRo řekl generální ředitel Českého rozhlasu Peter  Duhan (31 minuta záznamu 1. části): "Já se domnívám, že Vltava je dlouhodobě, to znamená dva tři roky zralá na to, aby svůj program nějakým způsobem liftovala, abych to řekl srozumitelným jazykem. Takže nebylo to vázáno na poslední výzkum, je to vázáno na dlouhodobé pozorování u této stanice."
Náměstek pro program a vysílání René  Zavoral dodává: "Jenom doplním. Samozřejmě platí, že stanice typu jako je Vltava, tedy typu arte, určitě nikdy nebude stanicí s nějakým masovým publikem, je to stanice pro výlučnou skupinu posluchačů. Nicméně ta čísla, která vykazuje, ještě úplně neodrážejí možný potenciál této stanice na trhu, jak bychom si představovali, který by mohla mít, tedy opravdu je snaha přilákat posluchače, nové posluchače k poslechu této stanice. Pravdou je to, co říkal pan generální ředitel. My jsme se vlastně už začali bavit o změnách na stanici Vltava v polovině června na programové konferenci v Národním muzeu a je připraveno opatření programových změn, které by mely platit od 5. května. Shodou okolností v květnu vysílá tato stanice padesát let, tedy i k tomuto výročí do jisté míry připravujeme tyto změny. A je pravda, že schéma se 10 let prakticky za stávajícího šéfredaktora Lukáše Hurníka nijak zásadně neměnilo. Je vidět, že ta stávající podoba nemá potenciál nabrat nové posluchače a my bychom samozřejmě ty posluchače rádi zase přilákali."

   To je konec citace, kterou jsem pracně opsal ze zvukového záznamu na stránce Rady ČRo. Pan Zavoral lehce poukázal na to, že se schéma na Vltavě dlouho neměnilo spíše jako mínus současného šéfredaktora Hurníka. Je zřejmé, že pokud se nové schéma nezdaří tak jako se nezdařilo ani na ostatních stanicích, pan Hurník bude mít "zásluhu" jen minimální. Připojuji odkaz na audiozáznam -http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3014041

   Aktuální číslo Týdeníku Rozhlas (10 / 2014)  přináší rozhovor se šéfredaktorem stanice Vltava Lukášem Hurníkem. Po vzoru pokrokového duhanovského vedení Českého rozhlasu jsou změny označeny počítačovou terminologií jako „restart“. Po přečtení článku na mně padl smutek. Půl roku po odchodu Jaromíra Ostrého z celoplošné stanice Praha/Dvojka  dopadlo  zostření programu i na stanici Vltava. Šéfredaktor Lukáš Hurník je však rozhlasu a kultury více znalý než Jaromír Ostrý.  Také ho považuji za vnímavějšího vůči posluchačům. Proto doufám, že  změny, které se na Vltavě objeví 5. května, nebudou tak uši trhající jako ty, které den ze dne zavedl Jaromír Ostrý na stanici Praha v únoru 2011. Pokud tam bude něco tak špatného jako na bývalé stanici Praha, rozhodně to nebudu připisovat panu Hurníkovi, ale náměstkovi generálního ředitele Renému Zavoralovi. To je člověk, který sice program řídí, ale sám nikdy žádný rozhlasový pořad nenatočil. Je to však univerzální šéf čehokoli. Je jedno, jestli v bance nebo v rozhlase. Rád rozhoduje o věcech, kterým nerozumí.

   A teď si přečtěte rozhovor s Lukášem Hurníkem o změnách na stanici Vltava od května 2014. Další zostřování  vysílání stanic Českého rozhlasu budeme muset trpět až do konce volebního období Petera Duhana, tj. do roku 2017. Na bezzubou Radu Českého rozhlasu nelze spoléhat. Tedy nelze spoléhat na to, že by Rada Českého rozhlasu odvolala Petra Duhana tak jako odvolala jeho předchůdce Václava Kasíka.

■     ■


sobota 1. března 2014

Poslancům se představili adepti do Rady Českého rozhlasu

28. 2. 2014 napsal Ondřej Aust na serveru Médiář.cz

KANDIDÁTI DO RADY ČESKÉHO ROZHLASU
Jan Krůta
Bývalý ředitel Bontonu, nakladatelství mu zkrachovalo na „dobrých knížkách“, pak založil PR agenturu, ta prý taky tolik nejde. „Štěkat hodně nahlas a občas roztrhnout nějakou nohavici,“ zakončuje svůj fejeton, který zvolil jako formu představení se, závazkem textař Jan Krůta. „Proboha, proč se do Rady České televize všichni tak derou? To mají za vzor Helenu Fibingerovou?“ ptal se v průběhu fejetonu. „Helenou Fibingerovou nikdy nebudu,“ odhadl nato. „Nemá cenu dělat ramena, že vím všechno,“ vyhýbá se zprvu otázce na nový okruh Českoho rozhlasu a žádá o sto dní hájení. Není pro dětské rádio Junior, dal by důraz na mládež. Výhodou rozhlasu oproti televizi je hudební archiv, který Český rozhlas má.
Pavel Hekela
Třináct let pracoval v Českém rozhlasu, loni na podzim přišel o místo ředitele olomouckého studia, když neuspěl ve výběrovém řízení na přeobsazení pozice. Práce v rozhlasu ho bavila natolik, že chce pracovat v jeho radě. Viděl by „velký prostor pro ombudsmana v Radě Českého rozhlasu“, jak směrem k zaměstnancům, tak v roli smírčího orgánu vůči veřejnosti. Poslanci Kortemu to přijde jako alibismus, protože takovou roli má mít právě rada jako taková. Hekela zdůrazňuje význam regionálního vysílání – lokální studia by měla být malé Dvojky v regionech, a Dvojka by neměla být jen rodinná. „Tak striktní vznik zpravodajských center podvázalo regionální zpravodajství,“ kritizuje Duhanovu restrukturalizaci. Řízení z centra podle něj není metodické, ale direktivní
Mikoláš Chadima
„Stárnoucímu rockerovi na volné noze se začaly krátit příjmy a tak jsem začal uvažovat o novém zaměstnání.“ Klepou se mu prý nohy, poněvadž nikdy ještě nebyl grilován. „Práci jsem neflákal ani za minulého režimu.“ Vy jste možná jako jedinej pochopil, v čem je to členství v radě,“ děkuje poslanec Jandák. Chadima totiž začal tím, že nenese vizi o světlých zítřků rozhlasu, protože nebude generální ředitel, ale dohlížející radní. Poslanec Berkovec se táže na program České televize, opraven, že už jde o rozhlas. „Světlé místo je Vltava, stanice, kterou asi jako jedinou poslouchám. Moje žena poslouchá Radiožurnál a máme spolu půtky, mluvené slovo se dá, hudba ne.“ Následuje diskuse na téma pokleslého vkusu populace. „Jste aktivní člen OSA, jak byste řešil střet zájmů, kdy byste jako radní Českého rozhlasu projednával novou smlouvu a měl byste hájit rozhlas?“ zajímá poslance Kolovratníka. Chadimova zdrcující upřímnost pokračuje: „Já bych ho moc nehájil, protože jsem především autor.“
Hana Dohnálková
Vystudovaná hudební vědkyně z Filozofické fakulty UK, nyní muzikoložka ve filharmonii. Po jejím rozboru s části pro otázky klade poslanec Holík záludný dotaz, zda by byla pro větší prostor pro vzdělávací pořady na úkor populárních. Odpovědí je, že to radním nepřísluší.
Jiří Florian
Přichází bývalý předseda Rady Českého rozhlasu, za jeho působení rada vyhodila tehdejšího generálního ředitele Václava Kasíka, zpackala to tak, že přitom porušila svá jednací pravidla. Florian 45 let dělá v České televizi v Brně, nyní na externí smlouvu. „Český rozhlas mám rád, je to významná kulturní instituce, zanedlouho bude slavit 90 let,“ podotkl Florian k výročí, které proběhlo loni. „Udělám vše pro to, aby se rozhlas rozvíjel do výšek stále vyšších a aby měl dav spokojených posluchačů,“ prohlásil. Poslanec Kolovratník, tehdy manažer rozhlasu, následně zvedl téma přehmatů Florianovy rady, hlavně obvinění rádia Wave z propagace fašismu. „První problém, na který rada narazila, že Wave v jednom pořadu ve večerních hodinách moderátor zřejmě pod vlivem, vyzýval posluchače, aby volali, jak prezident Klaus s jeho paní intimně žijí. Byla z toho tehdy velká nepříjemnost, rada se tím začala zabývat, generální ředitel odvolal ředitele stanice, od té doby mělo Wave jen šéfredaktorku. Pracovníci rádia to těžce nesli a měl jsem pocit, že obviňovali radu, že zlá rada to zařídila. Tentýž expert, co odhalil předchozí prohřešek, doložil pak českým překladem konkrétní písně, že se v ní zpívalo něco o hákových křížích a podobně. Rada na toto téma začala diskutovat a přepis se pak objevil v médiích.“ Čtenáři měli pocit, že to je přepis oficiální, nějakých verdiktů. „Rada neobvinila rádio Wave, že by propagovala fašismus. Obviněn nikdo nebyl a neexistuje usnesení rady, že rada rádio Wave tak obvinila z propagce fašismu. Šlo pouze o diskusi, která byla velmi živá a byla daná tím, že tentýž expert odhalil problém i předtím. Pak se ukázalo, že ten překlad byl špatný.“ Dál Florian musí odpovídat na nesrovnalosti v systému odměn pro předsednictvo své tehdejší rady.
Jaroslav Růžička
Právník, předseda Dozorčí komise Rady Českého rozhlasu. Je pro efektivnější výběr rozhlasových poplatků, aniž by se zákonem navyšovaly. Tím by se podle něj dalo vybrat víc na redaktory. Dala by se také pronajímat prostory regionálních studií, které nejsou naplno využívané právě rozhlasem. Použít je pro činnost kulturního centra v regionech, což by přilákalo jak mladé, tak starší. Cestou, jak získat víc peněz, je podle Růžičky zpeněžit bohatý archiv, hudební nahrávky, vydávat je víc než teď. Nadnáší také téma užší spolupráce ČT a rozhlasu právě nad archivem, byť po tristní zkušenosti Slováků není vyloženě pro spojení.
Tomáš Ratiborský
Rekapituluje svou šestiletou práci v Radě Českého rozhlasu, které nyní předsedá. Za šest let dali tisíc usnesení, odvolali Kasíka a naopak instalovali řádného nového šéfa Duhana. „Myslím, že jsme zvolili dobře.“ Jako červená nit se jeho mandátem v radě vinula problematika rekonstrukce ústředního sídla na pražské Vinohradské třídě, která nedávno skončila účtem zhruba o 120 milionů vyšším než bylo plánováno. „Myslím, že jsem zdravým oponentem [maanagementu],“ odpovídá Ratiborský poslanci Kolovratníkovi, který je opačného názoru. Ratiborský potvrzuje, že byl v Soči, a to s náměstkem Koliandrem, jel v jiném turnusu než Duhan. Financoval to Český olympijský výbor, rada hradila diety na pět dní, celkem 250 eur. Výbor pozval rozhlas, ten pak postoupil dvě místa radním. „To bychom museli zasedat dva dni,“ ohrazuje se šéf rady proti tomu, že některé věci se rozhodují, respektive předpřipravují na neveřejných předsednictvech. „Hlavně mě to baví,“ říká k motivaci dál kandidovat. „To je podezřelý,“ reaguje poslanec Jandák.
Václav Chalupa
Známý veslař olympionik rekapituluje své působení vrcholového sportovce. Nyní technický ředitel sportovního centra v Račicích. „Tady vstupujete do vod zcela odlišných,“ začíná se ptát poslanec Korte. Zkouší z prodecur stížnosti veřejnosti směrem k radě. Pan Chalupa trochu tápe. Do placení koncesí ale apeluje vnést právě fair play, za něž byl oceněn – kdo poslouchá, ať platí. Veslaři, kteří Chalupu nominovali, jej prý přesvědčili, že v radě by mohlo být jeho místo, chce zastupovat obyčejné lidi.
Miloš Rejchrt
Bývalý radní České televize z doby krize v letech 2011 a 2012. „Úroveň Českého rozhlasu, zvlášť co se týče etických otázek, je velmi slušné a napomáhá prostředí, v němž vůbec etické povědomí může vznikat.“ Hovoří se o bohoslužbách ve vysílání, i ateistická část veřejnosti je podle Rejchrta „tak nějak k nedělnímu kafíčku potřebuje“. Tázán na názor ohledně snižování stavů v rozhlasu, nemá názor, neví, zato se poslanců ptá, jak nakládají s Kodexem, který rozhlas sněmovně podle zákona předložil. Poslanci zlehka tápou, slovo si vzal přítomný Štěpán Kotrba, bývalý radní rozhlasu.
Antonín Zelenka
Bývalý radní rozhlasu chce do kontrolního orgánu zas. „Moje jméno je značně profláklé, nesu si různá stigmata, jako škůdce v době televizní krize a destruktora rozhlasu,“ práskl se hned s odkazem na nedávné texty MF Dnes. „Břetislavu Rychlíkovi se omlouvám, že mu už čtrnáct let piju krev.“ Vrací se ke kauze Wave a fašismus, říká, že „se rada tehdy sekla“, za což se prý omluvila. Dostává se k tomu, proč kandiduje: „Je to prozaický důvod, jsem dvacet měsíců bez práce, protože nemohu jako radní po skončení mandátu dva roky pracovat v rozhlasu. Kdybyste se na to tedy podívali.“ Ano, rady jsou tu podle něj kvůli hlídání účelného nakládání s penězi, ale vždy je to podle něj věc subjektivního názoru. „Je účelné vynaložit několik milionů na projekt Odhalení?“ a „dívat se na opičky“, ptá se. „Už třináct let nejsem členem ODS ani žádné politické strany,“ říká v odpovědi poslanci Kolovratníkovi. „To neříkáte správně,“ kárá později Kolovratníka v debatě o střetu zájmů, když poslanec říká, že radní by nikdy zároveň neměl dělat pro ministerstvo. Regionální studia veřejnoprávních médií podle Zelenky vznikla zákonem proto, aby „hejtmanství měla svou vlnu“. „Pro naši zemičku“ to je ale naddimenzované řešení. „Je to zbytečné, je to drahé. Mělo by to podléhat velmi vážné debatě.“
Oldřich Šesták
Předloni v červnu odvolaný náměstek pro správu a provoz generálního ředitele Duhana, s nímž se jejich cesty od blízké spolupráce (Šesták vedl Duhanovi kancelář, pak ho Duhan udělal výkonným ředitelem rádia) rozcházely, až se rozešly právě začátkem léta 2012. Šesták mohl zůstat ve vedení programu, ale nedokázal si představit, že by s Duhanem dál dělal. Jeho kroky před poslanci kritizuje. Není ujasněn počet okruhů, není jasné, jak budou fungovat regiony. „Stanice mluveného slova [Plus] odstartovala nešťastně, nevědělo se, kde vysílá. Jsou v ní spojena tři neslučitelná rádia, mnoho lidí kvůli tomu rozhlas opustilo.“ V rozhlasu je podle něj „finanční nestabilita“. Poslance Berkovce zajímá, jak tedy najdou s Duhanem znovu společnou řeč. „S bývalými partnerkami i milenkami vycházím dobře, i když se nestýkáme,“ odvětil Šesták. Dál kritizuje stanici Plus, název je podle něj nešťastný, plete se podle něj třeba s plzeňským FM Plus. Šestákovi přijde, že došlo „k prolnutí vedení rozhlasu a rady“, ta tak není příliš kritická. Šesták rovněž napadl nedávné přeobsazení míst ředitelů regionálních studií. „Zaměstnanci věděli výsledky dopředu,“ tvrdí.
Lenka Procházková
Spisovatelka, signatářka Charty 77, dcera Jana Procházky popisuje svou zkušenost z minulého režimu. Nedostatky rozhlasu vidí ve zpravodajství, i když jich ve srovnání ČT není tolik, chybí jí v něm pluralita názorů. Přesvědčila se o tom, když organizovala povědomí o církevních restitucích. „Česká televize na nás skoro poštvala policii, když jsme tiskovku uspořádali u jejích dveří, aby si toho konečně všimli.“ „Včasná komunikace kontroverzních témat snižuje napětí ve společnosti, smyslem veřejnoprávních médií je udržovat soudržnost, a ne aby to napětí vytvářela.“
Martin Engel
Trojnásobný mistr republiky v zápasu, bývalý zaměstnanec Fondu národního majetku, bývalý (osm let) středočeský zastupitel za ODS. Řekl, že jako laik nemá bližší vztah k rozhlasu. S poslanci rozebral spíše právní problematiku, zastoupování
Marek Šváb
Středoškolský učitel ekonomických předmětů je pozorným posluchačem a častým přispěvatelem do diskusí o rozhlase i komerčních rádiích, erudovaný diskutér. Člen a řadový zastupitel ČSSD v Trutnově. Neúspěšný kandidát do Rady Českého rozhlasu z roku 2010. Poslanec Komárek míní, že být zastupitelem a zároveň radním je střet zájmů, Šváb myslí, že když je zastupitelem řadovým, konflikt to není, ale byl-li by zvolen, je připraven se věnovat práci v radě „skutečně naplno“, tedy zřejmě rezignovat na zastupitelstvo. „Nový management zpřehlednil struktur stanic, u regionálního vysílání nejsem přesvědčen, zda je to v pořádku, ale projekt Regiony teprve začíná.“
Jiří Vejvoda
Osm let býval členem vedení rozhlasu, v letech 2004 až 2010 šéf ČRo2-Praha. Čtyři roku už nemá s rozhlasem nic společného. „Rozhlas silně klopýtá za tím, co dokáže BBC.“ „BBC neprohrála bitvu o mladého posluchače, kterou Český rozhlas prohrál.“ Vzorem je také americké rádio veřejné služby NPR. Poslanec Korte se ptá na Vejvodovu současnou tvorbu. Ten říká, že dělá pro Classic FM. „Můžu to ukončit, ale bude mě to mrzet.“ „Setsakra“ by ho ale bavila práce koncepční, a tou vidí právě práci v radě. Hovoří také o funkci ombudmana veřejnoprávního rádia.
Karel Michal
Bývalý zástupce šéfredaktora a ekonomický náměstek Svobodné Evropy. Volá po návratu dob, kdy rada působila „impulsivně a pozitivně“. Teď je vztah symbiotický, „jako že se nic neděje“. Odvolává se na iniciativu Slovo o slově. Vystoupil ostře proti nové značce veřejnoprávního rádia: „To je jako kdyby Mercedes změnil logo.“ Kritizuje stanici Plus, která nahradila zpravodajské Česko, publicistickou Šestku a Leonardo o vědě: „Dva různé svetry, každý mají zip, každý je jiný, když se chtějí spojit, nejde to.“
Předseda dozorčí rady Tablet Media Petr Schönfeld, dále porevoluční vydavatel Playboye a také spolužák poslance Korteho (ten nechal do zápisu zaznačit svou otázku, proč Chocholouš jako bývalý člen ÚV SSM vůbec chce do rady) Ivan Chocholouš a televizní kuchař a zastupitel v Královéhradeckém kraji Ivan Vodochodský dnes nepřišli. Poslanci přečetli jejich dopisy. Všichni tři napsali, že jsou v zahraničí.
Volba radních proběhne na schůzi sněmovny ve středu 5. března od 10.00.

čtvrtek 20. února 2014

Výstava Meteoru je zpět v Praze

17. 2. 2014 napsal Jakub Hritz na webu stanice ČRo Dvojka

Výstava Meteoru je zpět v Praze
Meteor - výstava Budoucnost začíná teď aneb takhle vědce neznáte, vernisáž - Foto: Jakub Hritz
Meteor - výstava Budoucnost začíná teď aneb takhle vědce neznáte, vernisáž
Foto: Jakub Hritz

Slavnostní vernisáž otevřela výstavu Meteoru - Budoucnost začíná teď aneb takhle vědce neznáte, která se vrací z Brna, kde zaznamenala velký úspěch, do Prahy. Nenechte si ujít příležitost na vlastní oči vidět české vědce na velkoformátových fotografiích. Šanci máte jen do 26. března.
Netradiční výstava představuje celkem padesát významných vědců, kteří spolupracují dodnes s pořadem Meteor. U každé osobnosti nabízí pět snímků z osobního života na téma „Co jsem dělal v roce 1963, 73, 83, 93, 2003“ a jeden velkoformátový snímek, vytvořeným profesionálním fotografem. Poslední fotografie kreativně zvolenými atributy ilustruje povolání snímané osobnosti (archeolog - kost, astronom - dalekohled, atp.). Základní myšlenkou výstavy je totiž připomenout, že vědci jsou také lidé, a že bez nich by Meteor nikdy nemohl být tím, čím je. 
Výstava tak prověří nejen vaše znalosti o životě českých vědců, ale umožní vám nahlédnout i do soukromí takových velikánů vědy jako jsou: Jiří Grygar, František Koukolík či Václav Pačes. 

Navštívit ji můžete  v budově TJ Sokol I. Smíchov, Plzeňská 27, Praha 5 až do 26. března.  

Zobrazit místo Budoucnost začíná teď na větší mapě
 
Následně expozice poputuje v dubnu do Karlových Varů, v červnu na Akademii věd ČR a v říjnu na Jihočeskou univerzitu v Českých Budějovicích. Další místa jsou k jednání. Třeba přijedeme právě k vám. Více informací najdete na stránkách Dvojky. 
Autor:  Jakub Hritz

 

úterý 11. února 2014

Posluchač je pro vás plebs?, ptá se posluchačka vedení Českého rozhlasu

11. 2. 2014 napsala posluchačka Jaroslava v  diskusi na webu stanice Dvojka v rubrice „Váš názor nás zajímá“

   Dobrý den, tedy nevím, jestli jsem to správně pochopila. Vy než byste pokračovali v něčem, co vyhovuje - to zn. že je možné vyhledat určitý pořad podle názvu - uděláte změnu k horšímu a vymažete i to, co bylo dosud vyhovující? A předpokládám, že to zdůvodníte přáním posluchačů. Čili přirovnání: někdo se řízne do prstu a aby mu z rány netekla krev, neléčíte ránu na prstu, ale amputujete mu ruku. Vymažete něco, co někdo vytvořil, čemu věnoval čas a co fungovalo. To nedokážete slušně odpovědět, z jakého důvodu nelze pokračovat v něčem, co je zavedeno a co vyhovuje? (Odpověď není, že jste rozhodli.) Asi ne, zrovna tak, jako jste nedokázali odpovědět na můj dotaz a uchýlili se k výmluvám na směrnice a nařízení a k demagogii (procenta slova a hudby jsou stanovena na jaký časový úsek? Na rok, měsíc, den, hodinu, minutu, vteřinu?, musí se kvůli puštění tisíckrát opakované písničky přerušovat host právě ve chvíli, kdy se ve vysvětlování nějakého problému dostává k jádru věci? Tím nejsprostším způsobem se mu dá najevo, že co říká, má menší váhu než je nějaká " odrhovačka"! Že se posluchač už konec nedozví, s tím si hlavu nelámete!) Proč tam tedy hosty zvete, když jim skáčete do řeči. A jejich projev je kultivovaný, a kdyby dostali čas, logicky by vysvětlili celou věc. Nebo se jich na konec zeptáte, když hraje hudba a posluchač je plebs, který má zůstat nepoučen? Moderátorka hosta neposlouchá, asi ani nemůže při současném "proudu“, když musí vyzývat posluchače k dotazům, na které se pak neodpovídá,(hlavně volejte...), nebo chce hovořit hlavně ona i když nemá o čem, aby se zviditelnila - musí se prosadit. Sama si své vysílání neposlechne, její šéf to neposlouchá také - jinak by ji musel na takový nedostatek upozornit. Nenuťte to tedy poslouchat platící posluchače! Zajímají nás ucelené pořady o něčem, které mají začátek a konec. A když je možnost si takový pořad jednoduše vyhledat v iRadiu, zrušíte to, abychom museli poslouchat i ten balast! A aby se to zpříjemnilo, ještě se hudba pouští víc nahlas než slova. Tak musíme neustále zeslabovat zvuk při hudbě a zesilovat při řeči. Dojděte se zeptat na ušní, jak nám "prospíváte" a jak je úspěšná léčba při poškození sluchu hlukem! 

   Na jednu stranu se snažíte dělat reklamu a přilákat posluchače - jak jsem ze záznamu besedy s vedením zjistila, tak dokonce hostíte a provádíte budovou posluchače, kteří se bezostyšně přiznají k tomu, že neplatí rozhlasový poplatek.

   Na druhou stranu vyloženě odbýváte a urážíte posluchače dosavadní, kteří věří, že "Váš názor nás zajímá". Nezajímá, nezajímají Vás ani posluchači. Zajímají Vás jen peníze, které k Vám proudí z rozhlasových poplatků. Takže ačkoliv pravidelně rozhlasový poplatek platili od zavedení jak moji rodiče, tak já od roku 1979, vidím, že jediné, co bude zajímat mě, je zrušení placení poplatku. Nebudu platit za něco, co nepoužívám. A nepoužívám proto, že poslech mi nepřináší radost, ani užitek, jen zdravý pohyb, když se ženu rádio vypnout, protože mě rozčiluje. 

   V tomto smyslu napíši dopis v papírové podobě p. generálnímu řediteli, tak jak si to přál. Připomínky ze zdejší diskuse se dál nedostanou, buď se neodpovídá vůbec, nebo vyhýbavě. A tato odpověď, na kterou jsem zareagovala, pozbývá zdravého rozumu a jinými slovy říká: já Ti ukážu, zač je toho loket! Tady vládnu já. 11.2.2014 18.08


sobota 8. února 2014

Odpověď spolku Slovo o Slově na stanovisko vedení ČRo k Otevřenému dopisu SoS

7. 2. 2014 zaslal spolek Slovo o slově
     

Vážení radní Českého rozhlasu,

na internetu se objevila odpověď vedení Českého rozhlasu na náš podnět. Je plná polopravd a manipulativních tvrzení. Byli bychom neradi, kdyby od nás zazněl podobný tón a my bychom jej museli uvádět na pravou míru. Proto vám raději teď v předstihu vysvětlíme, proč některá tvrzení pokládáme za nepravdivá, případně manipulativní.

  1. Vedení Českého rozhlasu se ohrazuje proti našemu tvrzení, že v důsledku likvidace tří stanic (Česka, Šestky a Leonarda) klesla poslechovost nově zřízené stanice Plus, jež měla podle původního tvrzení vedení Českého rozhlasu naopak dosáhnout synergického efektu, jejž předchozí tři stanice nebyly s to naplnit. Podle nezávislé statistiky Radioprojektu klesl zájem o stanici u těchto kmenových posluchačů zhruba o jednu třetinu. Signifikantní pro nás je důraz vedení Českého rozhlasu, že v průběhu minulého roku učinil sondu cestou mappingových a evaluačních průzkumů, které měly potvrdit oprávněnost uskutečněných programových změn.  Nehodláme se pouštět do diskuse o tom, do jaké míry tyto průzkumy jsou vypovídající, anebo ne. Nás spíš udivuje, že vedení Českého rozhlasu se opírá sociologické průzkumy, aby zdůvodnilo programové změny (podle nás k horšímu ve srovnání s rušenými stanicemi) u nové stanice Plus. Kdyby vedení Rozhlasu zmíněnou argumentaci jako základní používalo v případě Radiožurnálu anebo Prahy, tedy stanic orientovaných na většinového posluchače, stanic, které do jisté míry musejí svojí programovou náplní vycházet vstříc jeho vkusu a potřebám, nepozvedli bychom hlásku. Stanici mluveného slova, jíž nepochybně stanice Plus má být, však považujeme za stanici normotvornou, za stanici, která navzdory některým projevům většinovému vkusu má naopak tento vkus formovat, modifikovat, případně rozšiřovat, rozhodně se mu nepodbízet (a to ani v případě, kdy k tomu navádějí mappingové a evaluační průzkumy).  Jedním slovem taková stanice má být inovativní a samozřejmě má být připravena podstoupit i určitá „tržní“ rizika. Sotva pak mohou být rozhodujícím faktorem stávající představy posluchačů. Posluchači ve svém názoru vycházejí z nabídky, jak ji dosud znají, těžko však mohou posoudit nabídku, která je až výsledkem programové kreativity rozhlasových profesionálů. U stanice mluveného slova předpokládáme, že to bude stanice po výtce politická. Přitom zjišťujeme, že praktická politika je tu zatlačována (vyvažována) infotaimentovými tématy, snad aby se posluchač politikou neunavil. Pomalu tu mizí solidní zahraničně politické zpravodajství, hlavně však zahraničně politická publicistika. V oblasti domácí politiky se tu stále častěji setkáváme s jejím personifikovaným pojetím v duchu „zlí hoši a hodní hoši“, namísto toho aby byla líčena jako střet idejí. Už vůbec se tu, až na některé vzácné výjimky, nesetkáváme s politickým vzděláváním, objasňujícím obecný smysl politiky, řešícím otázky veřejného či národního zájmu, obecného dobra a podstatu a rizika zastupitelské demokracie. A to už nemluvíme o naprostém zmizení politické dokumentární tvorby, jíž byla Šestka průkopníkem. Zplošťováním politických témat Český rozhlas tak přispívá k obecnému trendu, který se usídlil v české žurnalistice, líčící politiku v obrazech, potvrzujících přesvědčení většinové společnosti o tom, že politika je nevábné řemeslo, jemuž se slušný člověk musí vyhnout. Tak Český rozhlas i na vlnách stanice, která takovému trendu má naopak čelit a být v této oblasti stanicí normotvornou, tedy nepodbízet většinovému vkusu a pokoušet se jej naopak modifikovat, tuto neblahou praxi jen podtrhuje. Argumentace sociologickými sondami v tomto případě nemůže mít takovou relevanci, jakou jí vedení Rozhlasu přisuzuje. Stanice takového typu musí být jednoduše inovativní, a to i za cenu určitého „tržního“ rizika. V tom tkví podstata veřejné služby, již má Český rozhlas poskytovat, nabízet, co zatím neznáme, a je obecně prospěšné, a co trh není s to vlastními silami vygenerovat.  Skutečnost, že se redaktoři v provozních pokynech pro PLUS (jež vedení rozhlasu, přesvědčeno o své světovosti nazvalo „guidelines“), dočtou, že souvisle mluvené slovo nesmí ve vysílání překročit stopáž 4 minut, spíš svědčí o tom, že se vedení Rozhlasu i v tomto případě pokouší hrát si za peníze koncesionářů na soukromého rozhlasového provozovatele.
  2. V souvislosti s rušením zmíněných tří stanic zanikla i pracovní místa. Někteří z pracovníků byli převedeni do nově vznikajících „center“, zbývající z nich byli nátlakem donuceni, aby podepsali dohodu o rozvázání pracovního poměru. To je ta „dobrovolnost“, jíž se vedení Českého rozhlasu zaklíná. Dobrovolně odešel šéfredaktor stanice Česka. I to ale byla dobrovolnost podobná „dobrovolnému“ odchodu jiného vynikajícího rozhlasového tvůrce, Hany Hikelové. Lží má být tvrzení, že někteří z nich neměli dostatečné kvality. Byli jsme pilnými posluchači zmíněných stanic a byli jsme vždy mile překvapováni, že při současném stavu české žurnalistiky na těchto stanicích jsme svědky úrovně přinejmenším evropské. A tak máme za to, že důvodem pro odchod jediného redaktora, který se spolehlivě orientoval v politické a společenské problematice Jižní a Střední Ameriky a který tak představoval unikum nejen v Českém rozhlase, ale v české žurnalistice vůbec, byla jeho nadprůměrná kompetence. O to drzeji zní prohlášení generálního ředitele, že hodlá vytvořit post zpravodaje Českého rozhlasu z Jižní Ameriky. Tím to neskončilo. Na sklonku roku 2013 se odehrávala další vlna propouštění z Českého rozhlasu. Šlo o redaktory centra výroby. Tentokrát si vedení Českého rozhlasu nehrálo ani na dobrovolnost odchodů, ani na nekompetenci odcházejících. Důvodem byl věk, tedy důvod diskriminační. Dokladem toho je rozhovor ředitele centra výroby Jiřího Mejstříka pro rozhlasový časopis Vlnění, jejž poskytl přesně v době, kdy svým podřízeným sděloval onu radostnou novinu, že se ve vedení rozhlasu rozhodli zrušit jejich místa, protože jsou už moc staří. Zde výňatek z rozhovoru: „Otázka: Zmínil jste omlazení, co máte na mysli? Jak byste vysvětlil ten pojem “omladit rozhlas“? Odpověď: To je velmi prosté. Příklad: jestliže věkový průměr je například sedmdesát, a já si myslím, že optimálně by měl být třeba padesát, je třeba se postupně dostat na tento věkový průměr. Je zde spousta lidí, i vynikajících tvůrců, kteří jsou už hluboko v důchodovém věku, a zatím to nevypadá, že by odcházeli. Ale také ještě ani nemají vychované své nástupce. Čili mně jde o to, aby se obnovil proces, kdy se postupně zapracovávají mladí lidé, absolventi škol, do té specifické práce, kterou rozhlas představuje.“ Z podtextu lze jednoznačně vyčíst, že není důležité, zda člověk svoji práci dovede, zda odvádí kvalitní pořady, ale jeho věk. Když pomineme nezákonnost takového zdůvodnění, je to přinejmenším projev cynismu a nemravnosti. Nehledě k tomu, že to byla právě Šestka (a to už za jejího prvního šéfredaktora Pavla Pecháčka), která se ujala a dala příležitost celé řadě elévů, z nichž nakonec vychovala pro Český rozhlas vysoce kvalitní a mimořádně zdatné redaktory.
  3. Nepochybujeme o tom, že bezprostřední náklady na změnu loga, jak ukládají pravidla financování Českého rozhlasu, byly vynaloženy z příjmů na reklamu. Nám ale jde o náklady, které tato zcela zbytečná změna vyvolává (dalšími nakupovanými službami a produkty). Ty jsou již hrazeny z peněz koncesionářů. Svým rozsahem a rádoby vynuceností představují reálnou možnost finančních úniků. Navíc i peníze z reklamy jsou součástí hospodaření veřejnoprávní instituce. Mohly by nakonec snížit výšku koncesionářských poplatků.     
  4. Vedení Českého rozhlasu tvrdí, že restrukturalizace instituce je reakcí na soudobý vývoj společenský a kulturní a že Rozhlas musí obstát v současném složitém mediálním prostředí. Rádi bychom připomněli, že na složité mediální prostředí se může odvolávat soukromý provozovatel rozhlasového vysílání. Český rozhlas má zákonem zaručenu existenci a její finanční krytí i v sebesložitějším mediálním prostředí. Jeho úkolem je plnit zadání media veřejné služby. Tomuto zadání je podle našeho soudu stále více a více dlužen. Ve skutečnosti restrukturalizace, kterou Rozhlas pod vedením Petera Duhana uskutečňuje, nevede k úspoře provozních nákladů, jak tvrdí vedení Českého rozhlasu. Rozsah vysílání se nijak nerozšířil. Jsou neustále kráceny výdaje na program, ať už formou výrazného omezování spolupráce s externími tvůrci, systematického nasazování repríz či rozšiřování pracovních úvazků redaktorů, aniž jim je na výplatě přidáno, svědčí o tom, že provozní náklady se nejen nesnižují, ale nekontrolovatelně bobtnají. Nadto restrukturalizace, jak už jsme zdůraznili v našem dopise, není nic jiného než skrytý návrat k systému, který se uplatnil v rozhlase v době normalizace a který umožňoval efektivní způsob vnitřní cenzury. Formální existence jednotlivých stanic bez jakékoli rozhodovací kompetence (ať už jde o náplň programovou, tak o finanční řízení) to jen podtrhuje.
  5. Připomínáme, že zavedení samostatných stanic s vlastním rozpočtem zaručujícím jim ekonomickou nezávislost i na vedení ČRo, a disponujících samostatností v programové tvorbě, bylo na počátku 90. let minulého století dílem generálního ředitele Vlastimila Ježka. Touto cestou vytvořil uvnitř Českého rozhlasu vhodné prostředí pro redakční a tvůrčí nezávislost, nezbytné to podmínky pro kvalitní fungování media veřejné služby.      
  6. Podle generálního ředitele Petera Duhana měl Český rozhlas zrušením tří zmíněných stanic a nahrazením jich stanicí Plus ročně ušetřit zhruba 20 miliónů korun. Předpokládali jsme, že tuto částku Český rozhlas využije na zlepšení zpravodajství a uměleckou tvorbu tak, jak bylo Radou schváleno v předložené koncepci. Nebo že se použije na rozjezd čtyřhodinového ranního vysílání stanice Plus aniž by musel kdekoli své výdaje krátit. Tím by se dostal na úroveň výdajové hladiny v době, kdy existovaly zmíněné tři stanice a v sumě představovaly vysílání 13 až 14 hodin původního mluveného slova denně. O to větší je naše překvapení, že Český rozhlas nic neušetřil (rozpočty na roky 2013 a 2014 to dokazují) a že musel přistoupit k již zmíněnému plošnému rušení pracovních míst v centru výroby, aby získal prostředky ke zřízení obdobných pracovních míst v centru zpravodajství a pokryl tak ranní vysílání stanice Plus. Protože ani to nestačilo, osekal stávající program, zkrátil délku jednotlivých pořadů, samozřejmě na úkor jejich kvality. Systematicky nasazuje reprízy. Rozšířil pracovní náplně kmenových redaktorů, aniž jim přidal na výplatě. V očekávání, že dosavadní pracovní výkon navýší třeba i na dvanáct hodin denně. Je nabíledni, že takto vynucený nárůst intenzity práce se dál podepíše na kvalitě odváděných a odvysílaných pořadů.
  7. Vzdor tomuto stavu vedení Českého rozhlasu nic nebránilo, aby na sklonku roku 2013 nakoupilo nesmyslné množství kancelářského nábytku za 14 miliónů korun, ačkoli před několika málo lety v důsledku rekonstrukce budovy Českého rozhlasu došlo ke kompletní obměně nábytku. Tak se nyní nuceně z kanceláří stěhuje dosud kvalitní nábytek a likviduje se, jen aby bylo kam nastěhovat onu masu toho nově nakoupeného. Další milióny, obáváme se, že jde o desítky miliónů, se utratily na sklonku roku 2013 za flotilu nikomu nepotřebných osobních aut. To vše s odůvodněním, že v roce 2013 ČRo dosáhl značného přebytku a že by z něho musel platit daň z příjmu.
  8. Uvádíme zde tuto skutečnost, abychom demonstrovali neschopnost vedení Českého rozhlasu optimálně řídit finanční toky (ostatně již třetí ekonomický ředitel za dva roky svědčí o značné personální nekompetenci ředitele Petera Duhana s důsledky pro ekonomiku Rozhlasu). Vede k ořezávání výdajů spojených bezprostředně s programovou tvorbou a současně k plýtvání. I když si nemyslíme, že jde jen o „nevinné“ plýtvání. Tyto zdánlivě „žádoucí“ nákupy vytvářejí opět ohromný prostor pro korupci. Obáváme se, že tu již nejde jen o nezpůsobilost vedení Českého rozhlasu finančně tuto organizaci řídit, ale i o selhání Rady Českého rozhlasu. Zcela tu přehlíží uvedené a velice varovné signály.

Obáváme se, že vnitřní situace Rozhlasu je natolik kritická, že vyžaduje rázný zásah. Zejména pak v oblasti finančního řízení cestou podrobného auditu. Jsme přesvědčeni, že tu neselhává jen vedení Českého rozhlasu, ale že vy sami svou odevzdaností jste zcela rezignovali na obhajobu zájmů koncesionářů a jejich peněz. Doufáme, že přestanete pasivně přihlížet tomu, jak je pod vedením Petera Duhana doslova rozvraceno dílo, které po sobě zanechali ředitelé Vlastimil Ježek a Václav Kasík. Vyzýváme vás, abyste začali jednat přímo a nekopírovali pouze stanoviska vedení ČRo. Pomohlo by tomu např. uspořádání veřejné debaty za přítomnosti vedení ČRo a veřejnosti. Takový postup ostatně vychází i ze statutu Rady ČRo.

S pozdravem

Výbor spolku SLOVO O SLOVĚ:
Jan Payne               
Zdeněk Řeřicha     
Josef Zemek                       
Milan Haluška        

V Praze dne 6. února, 2014

sídlo spolku Slovo o slově: Budečská 1169/39, Vinohrady, 120 00 Praha
e-mail: slovooslove@volny.cz