Odpověď Rady Českého rozhlasu na podněty spolku SLOVO O SLOVĚ

Rada Českého rozhlasu odpověděla na dopisy spolku SLOVO O SLOVĚ
dopis č. 1 spolku Slovo o slově viz - Otevřený dopis Radě Českého rozhlasu – podnět k prošetření
dopis č. 2 spolku Slovo o Slově viz - Odpověď spolku Slovo o Slově na stanovisko vedení ČRo 
k  Otevřenému dopisu SoS

odkaz http://www.rozhlas.cz/rada/stiznosti/_zprava/spolek-slovo-o-slove-unor-2014--1320816

Výstava Meteoru je zpět v Praze

17. 2. 2014 napsal Jakub Hritz na webu stanice ČRo Dvojka

Výstava Meteoru je zpět v Praze

Meteor - výstava Budoucnost začíná teď aneb takhle vědce neznáte, vernisáž

Foto: Jakub Hritz

Slavnostní vernisáž otevřela výstavu Meteoru - Budoucnost začíná teď aneb takhle vědce neznáte, která se vrací z Brna, kde zaznamenala velký úspěch, do Prahy. Nenechte si ujít příležitost na vlastní oči vidět české vědce na velkoformátových fotografiích. Šanci máte jen do 26. března.

Netradiční výstava představuje celkem padesát významných vědců, kteří spolupracují dodnes s pořadem Meteor. U každé osobnosti nabízí pět snímků z osobního života na téma „Co jsem dělal v roce 1963, 73, 83, 93, 2003“ a jeden velkoformátový snímek, vytvořeným profesionálním fotografem. Poslední fotografie kreativně zvolenými atributy ilustruje povolání snímané osobnosti (archeolog - kost, astronom - dalekohled, atp.). Základní myšlenkou výstavy je totiž připomenout, že vědci jsou také lidé, a že bez nich by Meteor nikdy nemohl být tím, čím je. 
Výstava tak prověří nejen vaše znalosti o životě českých vědců, ale umožní vám nahlédnout i do soukromí takových velikánů vědy jako jsou: Jiří Grygar, František Koukolík či Václav Pačes. 

Navštívit ji můžete  v budově TJ Sokol I. Smíchov, Plzeňská 27, Praha 5 až do 26. března.  

Zobrazit místo Budoucnost začíná teď na větší mapě
 

Následně expozice poputuje v dubnu do Karlových Varů, v červnu na Akademii věd ČR a v říjnu na Jihočeskou univerzitu v Českých Budějovicích. Další místa jsou k jednání. Třeba přijedeme právě k vám. Více informací najdete na stránkách Dvojky. 

Autor:  Jakub Hritz

 

odkaz  http://www.rozhlas.cz/dvojka/radiozpravy/_zprava/vystava-meteoru-je-zpet-v-praze--1317187

Posluchač je pro vás plebs?, ptá se posluchačka vedení Českého rozhlasu

11. 2. 2014 napsala posluchačka Jaroslava v  diskusi na webu stanice Dvojka v rubrice „Váš názor nás zajímá“

   Dobrý den, tedy nevím, jestli jsem to správně pochopila. Vy než byste pokračovali v něčem, co vyhovuje - to zn. že je možné vyhledat určitý pořad podle názvu - uděláte změnu k horšímu a vymažete i to, co bylo dosud vyhovující? A předpokládám, že to zdůvodníte přáním posluchačů. Čili přirovnání: někdo se řízne do prstu a aby mu z rány netekla krev, neléčíte ránu na prstu, ale amputujete mu ruku. Vymažete něco, co někdo vytvořil, čemu věnoval čas a co fungovalo. To nedokážete slušně odpovědět, z jakého důvodu nelze pokračovat v něčem, co je zavedeno a co vyhovuje? (Odpověď není, že jste rozhodli.) Asi ne, zrovna tak, jako jste nedokázali odpovědět na můj dotaz a uchýlili se k výmluvám na směrnice a nařízení a k demagogii (procenta slova a hudby jsou stanovena na jaký časový úsek? Na rok, měsíc, den, hodinu, minutu, vteřinu?, musí se kvůli puštění tisíckrát opakované písničky přerušovat host právě ve chvíli, kdy se ve vysvětlování nějakého problému dostává k jádru věci? Tím nejsprostším způsobem se mu dá najevo, že co říká, má menší váhu než je nějaká " odrhovačka"! Že se posluchač už konec nedozví, s tím si hlavu nelámete!) Proč tam tedy hosty zvete, když jim skáčete do řeči. A jejich projev je kultivovaný, a kdyby dostali čas, logicky by vysvětlili celou věc. Nebo se jich na konec zeptáte, když hraje hudba a posluchač je plebs, který má zůstat nepoučen? Moderátorka hosta neposlouchá, asi ani nemůže při současném "proudu“, když musí vyzývat posluchače k dotazům, na které se pak neodpovídá,(hlavně volejte...), nebo chce hovořit hlavně ona i když nemá o čem, aby se zviditelnila - musí se prosadit. Sama si své vysílání neposlechne, její šéf to neposlouchá také - jinak by ji musel na takový nedostatek upozornit. Nenuťte to tedy poslouchat platící posluchače! Zajímají nás ucelené pořady o něčem, které mají začátek a konec. A když je možnost si takový pořad jednoduše vyhledat v iRadiu, zrušíte to, abychom museli poslouchat i ten balast! A aby se to zpříjemnilo, ještě se hudba pouští víc nahlas než slova. Tak musíme neustále zeslabovat zvuk při hudbě a zesilovat při řeči. Dojděte se zeptat na ušní, jak nám "prospíváte" a jak je úspěšná léčba při poškození sluchu hlukem! 

   Na jednu stranu se snažíte dělat reklamu a přilákat posluchače - jak jsem ze záznamu besedy s vedením zjistila, tak dokonce hostíte a provádíte budovou posluchače, kteří se bezostyšně přiznají k tomu, že neplatí rozhlasový poplatek.

   Na druhou stranu vyloženě odbýváte a urážíte posluchače dosavadní, kteří věří, že "Váš názor nás zajímá". Nezajímá, nezajímají Vás ani posluchači. Zajímají Vás jen peníze, které k Vám proudí z rozhlasových poplatků. Takže ačkoliv pravidelně rozhlasový poplatek platili od zavedení jak moji rodiče, tak já od roku 1979, vidím, že jediné, co bude zajímat mě, je zrušení placení poplatku. Nebudu platit za něco, co nepoužívám. A nepoužívám proto, že poslech mi nepřináší radost, ani užitek, jen zdravý pohyb, když se ženu rádio vypnout, protože mě rozčiluje. 

   V tomto smyslu napíši dopis v papírové podobě p. generálnímu řediteli, tak jak si to přál. Připomínky ze zdejší diskuse se dál nedostanou, buď se neodpovídá vůbec, nebo vyhýbavě. A tato odpověď, na kterou jsem zareagovala, pozbývá zdravého rozumu a jinými slovy říká: já Ti ukážu, zač je toho loket! Tady vládnu já. 11.2.2014 18.08

odkaz http://www.rozhlas.cz/dvojka/diskuse/_zprava/1189825#comment-1239839046

Odpověď spolku Slovo o Slově na stanovisko vedení ČRo k Otevřenému dopisu SoS

7. 2. 2014 zaslal spolek Slovo o slově

 ■     ■

Vážení radní Českého rozhlasu,

na internetu se objevila odpověď vedení Českého rozhlasu na náš podnět. Je plná polopravd a manipulativních tvrzení. Byli bychom neradi, kdyby od nás zazněl podobný tón a my bychom jej museli uvádět na pravou míru. Proto vám raději teď v předstihu vysvětlíme, proč některá tvrzení pokládáme za nepravdivá, případně manipulativní.

1. Vedení Českého rozhlasu se ohrazuje proti našemu tvrzení, že v důsledku likvidace tří stanic (Česka, Šestky a Leonarda) klesla poslechovost nově zřízené stanice Plus, jež měla podle původního tvrzení vedení Českého rozhlasu naopak dosáhnout synergického efektu, jejž předchozí tři stanice nebyly s to naplnit. Podle nezávislé statistiky Radioprojektu klesl zájem o stanici u těchto kmenových posluchačů zhruba o jednu třetinu. Signifikantní pro nás je důraz vedení Českého rozhlasu, že v průběhu minulého roku učinil sondu cestou mappingových a evaluačních průzkumů, které měly potvrdit oprávněnost uskutečněných programových změn.  Nehodláme se pouštět do diskuse o tom, do jaké míry tyto průzkumy jsou vypovídající, anebo ne. Nás spíš udivuje, že vedení Českého rozhlasu se opírá sociologické průzkumy, aby zdůvodnilo programové změny (podle nás k horšímu ve srovnání s rušenými stanicemi) u nové stanice Plus. Kdyby vedení Rozhlasu zmíněnou argumentaci jako základní používalo v případě Radiožurnálu anebo Prahy, tedy stanic orientovaných na většinového posluchače, stanic, které do jisté míry musejí svojí programovou náplní vycházet vstříc jeho vkusu a potřebám, nepozvedli bychom hlásku. Stanici mluveného slova, jíž nepochybně stanice Plus má být, však považujeme za stanici normotvornou, za stanici, která navzdory některým projevům většinovému vkusu má naopak tento vkus formovat, modifikovat, případně rozšiřovat, rozhodně se mu nepodbízet (a to ani v případě, kdy k tomu navádějí mappingové a evaluační průzkumy).  Jedním slovem taková stanice má být inovativní a samozřejmě má být připravena podstoupit i určitá „tržní“ rizika. Sotva pak mohou být rozhodujícím faktorem stávající představy posluchačů. Posluchači ve svém názoru vycházejí z nabídky, jak ji dosud znají, těžko však mohou posoudit nabídku, která je až výsledkem programové kreativity rozhlasových profesionálů. U stanice mluveného slova předpokládáme, že to bude stanice po výtce politická. Přitom zjišťujeme, že praktická politika je tu zatlačována (vyvažována) infotaimentovými tématy, snad aby se posluchač politikou neunavil. Pomalu tu mizí solidní zahraničně politické zpravodajství, hlavně však zahraničně politická publicistika. V oblasti domácí politiky se tu stále častěji setkáváme s jejím personifikovaným pojetím v duchu „zlí hoši a hodní hoši“, namísto toho aby byla líčena jako střet idejí. Už vůbec se tu, až na některé vzácné výjimky, nesetkáváme s politickým vzděláváním, objasňujícím obecný smysl politiky, řešícím otázky veřejného či národního zájmu, obecného dobra a podstatu a rizika zastupitelské demokracie. A to už nemluvíme o naprostém zmizení politické dokumentární tvorby, jíž byla Šestka průkopníkem. Zplošťováním politických témat Český rozhlas tak přispívá k obecnému trendu, který se usídlil v české žurnalistice, líčící politiku v obrazech, potvrzujících přesvědčení většinové společnosti o tom, že politika je nevábné řemeslo, jemuž se slušný člověk musí vyhnout. Tak Český rozhlas i na vlnách stanice, která takovému trendu má naopak čelit a být v této oblasti stanicí normotvornou, tedy nepodbízet většinovému vkusu a pokoušet se jej naopak modifikovat, tuto neblahou praxi jen podtrhuje. Argumentace sociologickými sondami v tomto případě nemůže mít takovou relevanci, jakou jí vedení Rozhlasu přisuzuje. Stanice takového typu musí být jednoduše inovativní, a to i za cenu určitého „tržního“ rizika. V tom tkví podstata veřejné služby, již má Český rozhlas poskytovat, nabízet, co zatím neznáme, a je obecně prospěšné, a co trh není s to vlastními silami vygenerovat.  Skutečnost, že se redaktoři v provozních pokynech pro PLUS (jež vedení rozhlasu, přesvědčeno o své světovosti nazvalo „guidelines“), dočtou, že souvisle mluvené slovo nesmí ve vysílání překročit stopáž 4 minut, spíš svědčí o tom, že se vedení Rozhlasu i v tomto případě pokouší hrát si za peníze koncesionářů na soukromého rozhlasového provozovatele.
2. V souvislosti s rušením zmíněných tří stanic zanikla i pracovní místa. Někteří z pracovníků byli převedeni do nově vznikajících „center“, zbývající z nich byli nátlakem donuceni, aby podepsali dohodu o rozvázání pracovního poměru. To je ta „dobrovolnost“, jíž se vedení Českého rozhlasu zaklíná. Dobrovolně odešel šéfredaktor stanice Česka. I to ale byla dobrovolnost podobná „dobrovolnému“ odchodu jiného vynikajícího rozhlasového tvůrce, Hany Hikelové. Lží má být tvrzení, že někteří z nich neměli dostatečné kvality. Byli jsme pilnými posluchači zmíněných stanic a byli jsme vždy mile překvapováni, že při současném stavu české žurnalistiky na těchto stanicích jsme svědky úrovně přinejmenším evropské. A tak máme za to, že důvodem pro odchod jediného redaktora, který se spolehlivě orientoval v politické a společenské problematice Jižní a Střední Ameriky a který tak představoval unikum nejen v Českém rozhlase, ale v české žurnalistice vůbec, byla jeho nadprůměrná kompetence. O to drzeji zní prohlášení generálního ředitele, že hodlá vytvořit post zpravodaje Českého rozhlasu z Jižní Ameriky. Tím to neskončilo. Na sklonku roku 2013 se odehrávala další vlna propouštění z Českého rozhlasu. Šlo o redaktory centra výroby. Tentokrát si vedení Českého rozhlasu nehrálo ani na dobrovolnost odchodů, ani na nekompetenci odcházejících. Důvodem byl věk, tedy důvod diskriminační. Dokladem toho je rozhovor ředitele centra výroby Jiřího Mejstříka pro rozhlasový časopis Vlnění, jejž poskytl přesně v době, kdy svým podřízeným sděloval onu radostnou novinu, že se ve vedení rozhlasu rozhodli zrušit jejich místa, protože jsou už moc staří. Zde výňatek z rozhovoru: „Otázka: Zmínil jste omlazení, co máte na mysli? Jak byste vysvětlil ten pojem “omladit rozhlas“? Odpověď: To je velmi prosté. Příklad: jestliže věkový průměr je například sedmdesát, a já si myslím, že optimálně by měl být třeba padesát, je třeba se postupně dostat na tento věkový průměr. Je zde spousta lidí, i vynikajících tvůrců, kteří jsou už hluboko v důchodovém věku, a zatím to nevypadá, že by odcházeli. Ale také ještě ani nemají vychované své nástupce. Čili mně jde o to, aby se obnovil proces, kdy se postupně zapracovávají mladí lidé, absolventi škol, do té specifické práce, kterou rozhlas představuje.“ Z podtextu lze jednoznačně vyčíst, že není důležité, zda člověk svoji práci dovede, zda odvádí kvalitní pořady, ale jeho věk. Když pomineme nezákonnost takového zdůvodnění, je to přinejmenším projev cynismu a nemravnosti. Nehledě k tomu, že to byla právě Šestka (a to už za jejího prvního šéfredaktora Pavla Pecháčka), která se ujala a dala příležitost celé řadě elévů, z nichž nakonec vychovala pro Český rozhlas vysoce kvalitní a mimořádně zdatné redaktory.
3. Nepochybujeme o tom, že bezprostřední náklady na změnu loga, jak ukládají pravidla financování Českého rozhlasu, byly vynaloženy z příjmů na reklamu. Nám ale jde o náklady, které tato zcela zbytečná změna vyvolává (dalšími nakupovanými službami a produkty). Ty jsou již hrazeny z peněz koncesionářů. Svým rozsahem a rádoby vynuceností představují reálnou možnost finančních úniků. Navíc i peníze z reklamy jsou součástí hospodaření veřejnoprávní instituce. Mohly by nakonec snížit výšku koncesionářských poplatků.     
4. Vedení Českého rozhlasu tvrdí, že restrukturalizace instituce je reakcí na soudobý vývoj společenský a kulturní a že Rozhlas musí obstát v současném složitém mediálním prostředí. Rádi bychom připomněli, že na složité mediální prostředí se může odvolávat soukromý provozovatel rozhlasového vysílání. Český rozhlas má zákonem zaručenu existenci a její finanční krytí i v sebesložitějším mediálním prostředí. Jeho úkolem je plnit zadání media veřejné služby. Tomuto zadání je podle našeho soudu stále více a více dlužen. Ve skutečnosti restrukturalizace, kterou Rozhlas pod vedením Petera Duhana uskutečňuje, nevede k úspoře provozních nákladů, jak tvrdí vedení Českého rozhlasu. Rozsah vysílání se nijak nerozšířil. Jsou neustále kráceny výdaje na program, ať už formou výrazného omezování spolupráce s externími tvůrci, systematického nasazování repríz či rozšiřování pracovních úvazků redaktorů, aniž jim je na výplatě přidáno, svědčí o tom, že provozní náklady se nejen nesnižují, ale nekontrolovatelně bobtnají. Nadto restrukturalizace, jak už jsme zdůraznili v našem dopise, není nic jiného než skrytý návrat k systému, který se uplatnil v rozhlase v době normalizace a který umožňoval efektivní způsob vnitřní cenzury. Formální existence jednotlivých stanic bez jakékoli rozhodovací kompetence (ať už jde o náplň programovou, tak o finanční řízení) to jen podtrhuje.
5. Připomínáme, že zavedení samostatných stanic s vlastním rozpočtem zaručujícím jim ekonomickou nezávislost i na vedení ČRo, a disponujících samostatností v programové tvorbě, bylo na počátku 90. let minulého století dílem generálního ředitele Vlastimila Ježka. Touto cestou vytvořil uvnitř Českého rozhlasu vhodné prostředí pro redakční a tvůrčí nezávislost, nezbytné to podmínky pro kvalitní fungování media veřejné služby.      
6. Podle generálního ředitele Petera Duhana měl Český rozhlas zrušením tří zmíněných stanic a nahrazením jich stanicí Plus ročně ušetřit zhruba 20 miliónů korun. Předpokládali jsme, že tuto částku Český rozhlas využije na zlepšení zpravodajství a uměleckou tvorbu tak, jak bylo Radou schváleno v předložené koncepci. Nebo že se použije na rozjezd čtyřhodinového ranního vysílání stanice Plus aniž by musel kdekoli své výdaje krátit. Tím by se dostal na úroveň výdajové hladiny v době, kdy existovaly zmíněné tři stanice a v sumě představovaly vysílání 13 až 14 hodin původního mluveného slova denně. O to větší je naše překvapení, že Český rozhlas nic neušetřil (rozpočty na roky 2013 a 2014 to dokazují) a že musel přistoupit k již zmíněnému plošnému rušení pracovních míst v centru výroby, aby získal prostředky ke zřízení obdobných pracovních míst v centru zpravodajství a pokryl tak ranní vysílání stanice Plus. Protože ani to nestačilo, osekal stávající program, zkrátil délku jednotlivých pořadů, samozřejmě na úkor jejich kvality. Systematicky nasazuje reprízy. Rozšířil pracovní náplně kmenových redaktorů, aniž jim přidal na výplatě. V očekávání, že dosavadní pracovní výkon navýší třeba i na dvanáct hodin denně. Je nabíledni, že takto vynucený nárůst intenzity práce se dál podepíše na kvalitě odváděných a odvysílaných pořadů.
7. Vzdor tomuto stavu vedení Českého rozhlasu nic nebránilo, aby na sklonku roku 2013 nakoupilo nesmyslné množství kancelářského nábytku za 14 miliónů korun, ačkoli před několika málo lety v důsledku rekonstrukce budovy Českého rozhlasu došlo ke kompletní obměně nábytku. Tak se nyní nuceně z kanceláří stěhuje dosud kvalitní nábytek a likviduje se, jen aby bylo kam nastěhovat onu masu toho nově nakoupeného. Další milióny, obáváme se, že jde o desítky miliónů, se utratily na sklonku roku 2013 za flotilu nikomu nepotřebných osobních aut. To vše s odůvodněním, že v roce 2013 ČRo dosáhl značného přebytku a že by z něho musel platit daň z příjmu.
8. Uvádíme zde tuto skutečnost, abychom demonstrovali neschopnost vedení Českého rozhlasu optimálně řídit finanční toky (ostatně již třetí ekonomický ředitel za dva roky svědčí o značné personální nekompetenci ředitele Petera Duhana s důsledky pro ekonomiku Rozhlasu). Vede k ořezávání výdajů spojených bezprostředně s programovou tvorbou a současně k plýtvání. I když si nemyslíme, že jde jen o „nevinné“ plýtvání. Tyto zdánlivě „žádoucí“ nákupy vytvářejí opět ohromný prostor pro korupci. Obáváme se, že tu již nejde jen o nezpůsobilost vedení Českého rozhlasu finančně tuto organizaci řídit, ale i o selhání Rady Českého rozhlasu. Zcela tu přehlíží uvedené a velice varovné signály.

Obáváme se, že vnitřní situace Rozhlasu je natolik kritická, že vyžaduje rázný zásah. Zejména pak v oblasti finančního řízení cestou podrobného auditu. Jsme přesvědčeni, že tu neselhává jen vedení Českého rozhlasu, ale že vy sami svou odevzdaností jste zcela rezignovali na obhajobu zájmů koncesionářů a jejich peněz. Doufáme, že přestanete pasivně přihlížet tomu, jak je pod vedením Petera Duhana doslova rozvraceno dílo, které po sobě zanechali ředitelé Vlastimil Ježek a Václav Kasík. Vyzýváme vás, abyste začali jednat přímo a nekopírovali pouze stanoviska vedení ČRo. Pomohlo by tomu např. uspořádání veřejné debaty za přítomnosti vedení ČRo a veřejnosti. Takový postup ostatně vychází i ze statutu Rady ČRo.

S pozdravem

Výbor spolku SLOVO O SLOVĚ:

Jan Payne               

Zdeněk Řeřicha     

Josef Zemek                       

Milan Haluška        

V Praze dne 6. února, 2014

 ■     ■

odkaz http://www.slovooslove.cz/otevreny-dopis-rade-ceskeho-rozhlasu/

sídlo spolku Slovo o slově: Budečská 1169/39, Vinohrady, 120 00 Praha

e-mail: slovooslove@volny.cz

web: http://www.slovooslove.cz/

Vedení Českého rozhlasu odpovídá na stížnost Slovo o slově

29. 1. 2014 publikováno na serveru Mediaguru

REAKCE VEDENÍ ČESKÉHO ROZHLASU NA OTEVŘENÝ DOPIS OBČANSKÉHO SDRUŽENÍ SLOVO O SLOVĚ ZASLANÝ RADĚ ČESKÉHO ROZHLASU DNE 14. LEDNA 2014

   Dne 14. ledna 2014 byl Radě Českého rozhlasu občanským sdružením Slovo o slově zaslán formou  Otevřeného dopisu podnět k prošetření fungování ČRo. Tento dokument zpochybňuje veřejnoprávní  službu ČRo, restrukturalizační změny, rušení stanic, programovou skladbu nové stanice Plus i  ostatních stanic, organizační změny v instituci, personální politiku i hospodaření s finančními  prostředky rozhlasu.

   Tento Otevřený dopis je, více než konkrétně, psán emotivně s řadou osobních invektiv, vedených  proti současnému generálnímu řediteli. Je pochopitelné, že v nás vzbuzuje pocit, že jde o podnět  zcela účelový a související s očekávanou volbou nových radních Českého rozhlasu. I proto, z pozice  vedení této veřejnoprávní instituce, nemůžeme nechat výše uvedený podnět k prošetření bez  odezvy. Cítíme jako svou povinnost reagovat na zmíněné výtky, a to jak z hlediska profesního, tak  z hlediska osobního.

   Český rozhlas je na začátku roku 2014 plně stabilizovaným, sebevědomým, finančně zdravým,  dynamickým a moderním médiem veřejné služby a v porovnání s rozhlasy veřejné služby ve  vyspělých evropských demokraciích zcela obstojí. Na půdě Evropské vysílací unie je ČRo považován  za silnou a úspěšnou členskou organizaci. Na domácí mediální scéně pak v posledních dvou letech  postavení Českého rozhlasu jednoznačně posílilo.  Nárůst podílu na trhu, výstupy z mappingových  i evaluačních průzkumů, zpětná posluchačská vazba či celkové období „bez závažných kauz“ toto  konstatování jen potvrzují. Za výše uvedenými fakty stojí bezesporu i úspěšně zvládnutá  restrukturalizace, která byla Radou ČRo schválena a proběhla v letech 2012 a 2013. Po celou dobu  restrukturalizačního procesu byla Rada ČRo průběžně informována a svými usnesení ho na svých  zasedáních vzala na vědomí.  

   Negativní závěry o nepříznivém dopadu restrukturalizace, posluchačské nespokojenosti a finančních  nesrovnalostech, na které Otevřený dopis poukazuje, jsou zcela nepravdivé a jsou v rozporu se  současnými výsledky Českého rozhlasu. Netušíme, jak pisatelé Otevřeného dopisu došli  k přesvědčení, že ČRo není funkční organizací. Rádi bychom proto tyto jejich jednotlivé domněnky  uvedli na pravou míru.

   Pisatelé kritizují současné vedení Českého rozhlasu v několika oblastech. Jednou z nich jsou  programové změny a změny na úrovni rozhlasových stanic - zánik tří stanic (ČRo Leonardo, ČRo Radio  Česko, ČRo 6) a jejich nahrazení stanicí mluveného slova ČRo Plus. Koncepce stanice mluveného slova  byla Radě ČRo předložena vedením rozhlasu v říjnu 2012, na listopadové veřejné schůzi pak byla  Radou schválena. Jednalo se o největší úpravu programové nabídky posledního desetiletí a je tak  logické, že měla také své odpůrce. Z výsledků výzkumů ale bylo zřejmé, že vzhledem k dosud  dominantní roli poslechu rádia v rámci analogového vysílání pociťovali posluchači čistě digitálních  stanic jako výrazný handicap, že tyto programy nejsou takto dostupné. Výzkumy také ukazovaly na  překryvy zájmů posluchačů obsahově náročnějších programů.  Např. posluchače ČRo 6 zajímaly  obecně kognitivně zaměřené programy, popularizace vědy apod., soustředěné na ČRo Leonardo.  V září 2013 byla realizována první výzkumná sonda s posluchači ČRo Plus, která ukazovala, že zvláště  mezi posluchači mladší střední generace je programový koncept ČRo Plus přijímán pozitivně – byť  s připomínkami k některým částem programu, které se dosud ustalují ve formě i obsahu. U většiny  ostatních stanic došlo k zpřesnění jejich charakteru a programových schémat tak, že se navzájem doplňují. Postupně byly odstraňovány programové překryvy a přežité či neúspěšné programové  formáty. Cílem bylo a je vytvoření kvalitní programové nabídky pro co nejširší okruh posluchačů. To  vše při samozřejmém respektování zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, Statutu ČRo, Etického  kodexu a obecně veřejné služby, kterou ČRo naplňuje.

   Veškeré podstatné změny v programu byly podloženy relevantními výzkumy, testováním hudby,  analýzou vlastního vysílání jednotlivých stanic a mappingovými a evaluačními studiemi. Pro roky  2012 a 2013 byly nastaveny programové priority, které byly naplněny. Vývoj poslechovosti, který má  stoupající trend, jasně ukazuje, že programové změny byly správné. Díky vzniku Centra zpravodajství  zajištěno efektivnější fungování zpravodajství. Odstraněny byly duplicity při pokrývání událostí,  umožněno bylo důslednější plánování a důkladnějšího „vytěžení“ tématu pro všechny stanice ČRo.  Kromě toho byly stanoveny jasné odpovědnosti u jednotlivých procesů a byla zavedena jasná pravidla  a standardy práce žurnalistů. Vznikem Centra zpravodajství došlo k lepší koordinaci práce, možnosti  výměny příspěvků a informací a k efektivnějšímu nastavení zpravodajské agendy. Zavedeny byly také  jednotné technické standardy. V neposlední řadě musíme zmínit zvýšení efektivity při vynakládání  finančních prostředků na zpravodajství a aktuální publicistiku.

   Cílem změn v oblasti programu a vysílání bylo vytvoření tří programových center tak, aby došlo  k oddělení vysílání od výroby. Bylo tím zajištěno zprůhlednění, zefektivnění a zjednodušení celého  výrobně-vysílacího procesu. Zároveň tak bylo možné stanovit jasné odpovědnosti za jednotlivé  procesy. Díky novému systému programových center se tak stanice mohou koncentrovat jen na to,  co a jak svým posluchačům předkládají, a to bez zátěže produkčních, organizačních a dalších činností,  které s výrobou pořadů souvisejí. Soustředění odborných redaktorů, dramaturgů a produkčních do  jednotlivých specializovaných center umožnilo koncentraci sil, myšlenek, racionální výměnu  zkušeností, vzájemné tvůrčí obohacování a ve svém důsledku lepší koordinaci činností a s ní  související efektivnější využívaní finančních prostředků. Důrazně odmítáme tvrzení, že centralizací  finančních prostředků došlo ke zrušení nebo oslabení programové nezávislosti jednotlivých stanic. Je to tvrzení nelogické.  Můžeme se pouze domnívat, že za ním mohou stát lidé, jimž samostatné  rozpočty vyhovovaly z důvodu menší kontrolovatelnosti finančních toků, nikoliv však „řadoví  posluchači“.  

   Co se týče kritiky personální situace v Českém rozhlase, ani zde nemůžeme souhlasit. Generální  ředitel Peter Duhan již před zahájením restrukturalizace informoval, a to nejen Radu ČRo, ale také  širokou veřejnost, o plánu snižování počtu zaměstnanců, a to právě z důvodu větší efektivity  organizace jako takové. V Otevřeném dopise jsou účelově zmiňována jména bývalých zaměstnanců  ČRo,  kteří však z rozhlasu odešli zcela dobrovolně nebo jejich kvality na těžkou úlohu při přerodu ČRo  nedosahovaly.  V současné době má Český rozhlas stabilní a kvalitní tým zaměstnanců, kteří ochotně  přispívají k přechodu od starého k novému.

   Za nejvážnější pak z našeho pohledu považujeme očerňování vedení Českého rozhlasu a útoky na  čestné jednání jeho členů. Ostře se ohrazujeme proti informacím o vyvádění financí z Českého  rozhlasu, jeho „privatizování“ či tunelování. A to ať v souvislosti s jeho rebrandingem nebo  provozem organizace.

   Finanční prostředky, vynaložené na změnu loga Českého rozhlasu, byly alokovány nikoli  z koncesionářských poplatků,  jak kritici píší, ale pouze z příjmů za reklamu. Logo Českého rozhlasu  bylo měněno po sedmnácti letech a jeho změna byla nevyhnutelná. Stejně, jako se změnil a posunul kupředu Český rozhlas, bylo nutné tuto změnu evokovat také v posluchačích. Výzkumy ukazovaly na  potřebu rebrandingu vzhledem ke klesající znalosti toho, které stanice a s jakým zaměřením patří pod  značku Český rozhlas a celkové nepřehlednosti používaných grafických prvků.  Český rozhlas na  základě výzkumu po několik let opakovaně ověřoval tyto faktory jak z hlediska pojmenování stanic,  tak z hlediska jednotného loga. Současná podoba loga byla testována před zavedením a byla vybrána  varianta, která byla posluchači hodnocena z různých aspektů nejlépe. Tyto finanční prostředky se Českému rozhlasu jednoznačně vrací ve vnímání posluchačů. Sjednocení logotypů jednotlivých stanic  vysílá do společnosti signál o silné, jednotné a moderní instituci, která přináší moderní a kvalitní  zpravodajství a programy.

   Jak bylo výše uvedeno, díky restrukturalizaci se Českému rozhlasu daří snižovat provozní náklady.  V roce 2013 byla nově zřízena Oddělení controllingu a Oddělení centrálního nákupu, která přispívají  ke kontrole a snižování nákladů ČRo. Současné vedení Českého rozhlasu tak dbá na efektivní  nakládání s rozhlasovými poplatky. Ačkoli žijeme v demokratickém státě, kde každý má právo na  svůj svobodný názor, nepodložená tvrzení občanského sdružení Slovo o slově musíme považovat za  očerňující a protiprávní. Český rozhlas v tuto chvíli v reakci na takovou pomluvu zvažuje právní kroky.  

   Vedení Českého rozhlasu je připraveno nadále pokračovat se svými posluchači v plnohodnotné  diskusi o fungování organizace a programových změnách, které vycházejí z výzkumů a  programových preferencí posluchačů tak, aby byli se službami ČRo co nejvíce spokojeni. Chápeme,  že probíhající změny mohou někomu vadit, ať z důvodu osobních finančních či jiných zájmů či  neochotě zvykat si na nové věci. I Český rozhlas, coby médium veřejné služby, však musí reagovat  na společenský a kulturní vývoj a obstát ve složitém mediálním prostředí.

   Z výše uvedeného je zřejmé, že cílem otevřeného dopisu občanského sdružení Slovo o slově je  účelový a neopodstatněný útok na vedení instituce a snaha záměrně destabilizovat Český rozhlas.

V Praze 28. ledna 2014

Mgr. art. Peter Duhan, generální ředitel Českého rozhlasu

Mgr. René Zavoral, náměstek generálního ředitele pro program a vysílání

Bc. Jan Menger, náměstek generálního ředitele pro regionální vysílání  

Ing. Michal Koliandr, náměstek generálního ředitele pro správu a provoz

Ing. Jiří Svoboda, náměstek generálního ředitele pro strategický rozvoj 


odkaz  http://www.mediaguru.cz/aktuality/vedeni-cro-odpovida-na-stiznost-slovo-o-slove/#.UvJ7RmJ5OSq

O osvojení vlastní řeči, o kvalitě slov a smyslu dorozumívání

zvukový záznam pořadu stanice Český rozhlas Vltava ze dne 1. 2. 2014

O způsobu, formě a obsahu řeči  hovořil filozof a estetik Antonín Mokrejš ve Vltavském poledníku 1. února 2014 na stanici Český rozhlas Vltava.

Tuto půlhodinovou krátkou přednášku by si měli povinně vyslechnout šéfredaktoři všech stanic Českého rozhlasu, aby mohli fundovaněji přemýšlet o úpadku české řeči v Českém rozhlase.  Je to i zajímavý podnět pro posluchače, aby si uvědomili, co mají čekat  od Českého rozhlasu a když to tam nenacházejí, tak to stále vyžadovat a nespokojovat se se stále se snižující jazykovou i obsahovou úrovní pořadů Českého rozhlasu.

odkaz na zvukový záznam pořadu v iRádiu Českého rozhlasu:

http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3054393

Děkujeme posluchačce paní Mileně Svobodové za upozornění na tento pořad.

Z archivu: Hvězdný den Jaromíra Ostrého

27. 1. 2014 napsal Tomáš Němec

      Dnes jsou to právě tři roky, kdy tehdejší prozatímní (dnes generální)  ředitel Českého rozhlasu Peter Duhan a tehdejší ředitel stanice Český rozhlas 2 – Praha (dnes ředitel stanice Český rozhlas Brno) předstoupili dopoledne před novináře a odpoledne před Radu Českého rozhlasu, aby představili zásadní programové změny na této stanici a odůvodnili změnu jejího názvu na Český rozhlas Dvojka. Zúčastnil jsem se tehdy jak tiskové konference, tak veřejné schůze Rady Českého rozhlasu. Na tiskové konferenci jsem mohl  položit dokonce panu Ostrému dotaz. Na schůzi Rady Českého rozhlasu může být sice veřejnost přítomna, ale nesmí do jednání nijak zasahovat, tak tam jsem mohl jen sledovat slova pana Ostrého, pana Duhana a tehdejšího pověřeného programového ředitele a šéfredaktora stanice Vltava Lukáše Hurníka, jakož i dotazy radních.  Z celého dne jsem udělal 28 minutový zvukový sestřih, který se stal prvním příspěvkem posluchačského blogu „Nerušte název stanice Praha Českého rozhlasu“.  Na blogu se již tři roky hromadí články a odkazy, týkající se změn v Českém rozhlase. Ty sice začaly už v roce 2008 příchodem Barbory Tachecí do čela Radiožurnálu. Změny, které provedla paní Tachecí, vyvolaly velkou negativní  reakci posluchačů a vedly po měsíčním trvání změn k jejímu odvolání.  Na negativní postoje posluchačů v případě změn na stanici Praha bylo vedení Českého rozhlasu už lépe připraveno a nedbalo jich. Vzhledem k tomu, že stanici Praha poslouchali do roku 2011 hlavně starší posluchači, kteří se nedokázali propojit pomocí internetu, odpor proti změnám byl neúspěšný a vedení Českého rozhlasu podporované Radou Českého rozhlasu mohlo deklarovat tyto změny za úspěšné.

   Pan Jaromír Ostrý v době svého šéfredaktorování na stanici Praha / Dvojka rád sahal při tvorbě programu do archivu. Proto i já jsem dnes sáhl do archivu tohoto blogu a předkládám  laskavým čtenářům a posluchačům onen první zvukový záznam.  Dříve, než si ho znovu poslechnete, okomentuji s odstupem oněch tří let některá slova, která v něm zazněla.

■     ■

Peter Duhan: Poslechovost Prahy jako u ostatních stanic klesá. Praha měla tu smůlu, že měla příliš mnoho šéfů a každý z těch šéfů se snažil tu stanici měnit a nepovedlo se to úplně. Hlavní důvod nynější změny je ten,  že jsme dospěli k názoru, že stanice Praha má rozbředlé programové schéma.  Nepokládáme toto schéma za definitivní, kterým se budeme řídit deset let.  Předpokládáme, že to schéma si bude v příštích dvou nebo třech měsících sedat. Budeme se snažit to schéma precizovat. Budeme brát v úvahu relevantní kritiku novinářů, která bude posuzovat schéma jako celek. Předpokládáme, že novináři budou poslouchat tu stanici aspoň měsíc, aby dospěli ke kvalifikovanému soudu. Budeme samozřejmě reflektovat i názory posluchačů, my na posluchače nezapomínáme, budeme s nimi diskutovat na téma Dvojky.

komentář TN:  Na počátku  bylo možné pozorovat jen postavení celého programového schématu na hlavu. Nebylo možné vypozorovat ani rozbředlost, ani nějaký řád, spíše chaos. Bylo - li programové schéma před panem Ostrým nazváno za rozbředlé, tak po jeho nástupu se formovalo do jakési bezbřehosti. Programové bloky se slévaly do jakési bezbřehosti a únavnosti bez konce. Stanici opustili zkušení rozhlasoví redaktoři a jejich místa zaujaly populární osobnosti známé většinou z televize nebo z filmu, aby si přiváděly k mikrofonu své kamarády a bez jakékoli průpravy s nimi  začaly klábosit a hihňat se na jakékoli  téma.  Často se stávalo, že tzv. moderátoři se zvali navzájem do svých tzv. pořadů a jednou tedy byli hostem, po druhé moderátorem.  Pokud nějaká celebrita, ponejvíce herec nebo hudebník, byla známá několika tzv. moderátorů, kolovala z jednoho pořadu do druhého. Občas se stalo, že v deset hodin dopoledne byla hostem na Radiožurnálu a v jedenáct jen přeběhla do Dvojky.  Časem se z programového schématu Dvojky  stal jeden bezbřehý pořad, který je ve známém rozhlasovém románu  Xaver Jana Vedrala nazýván typově „S celebritou u mámina kafáče“.

   Pan Duhan se obával kritiky novinářů. Ta by byla vidět. Ale novináře obsah vysílání Českého rozhlasu vůbec nezajímá do dnes. Změny v obsahu vysílání Dvojky si za celé tři roky vůbec nevšimli. Neobjevovaly se ani kladné, ani negativní recenze. Novináři informovali jen o organizačních změnách, které oznámil sám Český rozhlas: změna loga firmy, sloučení  tří stanic do jedné a podobně

   S posluchači na téma Dvojky nediskutoval Český rozhlas vůbec. Najatou agenturou si nechal udělat  průzkum náhodně vybraného vzorku poměrně pasívních posluchačů.   Videozáznam této diskuse uložil na své webové stránky a tím měl splněno - viz http://www.nerustestanicipraha.blogspot.cz/2012/10/cesky-rozhlas-prinesl-unikatni-on-line.html

     Programové schéma si za vládnutí pana Ostrého nesedlo nikdy.

Jaromír Ostrý:  Velice citlivě vnímám připomínky posluchačů, protože tato stanice je propojena s počátky rozhlasu. Nechci,  aby moje jméno bylo spojováno s něčím, co by znamenalo nějaký úpadek této stanice. Jde nám o to, aby ten rozhlas byl dostatečně kvalitní, ale zároveň aby měl o něco více posluchačů. Propad posluchačů stále pokračuje a my bychom ho chtěli zastavit. Když mě některý autor vyčítá, že hrajeme  písničky na přání a říká, že je to formát, který se nehodí pro tuto stanici,   oponuji mu tím, že si myslím, že je to skutečně veřejnoprávní produkt.  Je to věc, která spojuje lidi v rodině, která spojuje lidi mezi sebou a co jiného by měl už veřejnoprávní rozhlas dělat než spojovat lidi.  I tento autor, pokud napíše hru a do divadla mu přijde místo patnácti set lidí jen tři sta lidí, tak z toho nebude také šťastný. My chceme, abychom měli kvalitní rádio, aby bylo inteligentní, aby bylo zároveň i bavící ve smyslu ne vždy zábavné, ale mělo by lidi zaujmout. Mělo by je bavit, mělo by je vtáhnout do toho problému. Chtěl bych, aby lidé nebyli jen posluchači, aby byli i účastníky toho vysílání, aby oplodňovali to vysílání. Byly bychom rádi, aby duše Českého rozhlasu 2 – Praha zůstala a aby se program změnil tak, aby dokázal oslovit i jiné publikum než jen to, které teď oslovuje.

komentář TN:   Po necelých třech letech dosti zoufalého experimentu vrátil pan Duhan pana Ostrého do Brna.  Nyní už můžeme konstatovat, že Ostrého jméno není sice spojeno s úpadkem stanice Praha, za to s její naprostou likvidací. To, co nyní vysílá pod názvem Dvojka a využívá archivní fondy Českého rozhlasu, nepovažuji za žádný pokrok v poslání veřejnoprávního rozhlasu. Písničky na přání, o kterých pan Ostrý s takovou důležitostí mluvil,  se v každodenním schématu celoplošné stanice neosvědčily a  byly přesunuty opět na regionální stanice.  Podle průzkumů agentury Median stoupl sice počet posluchačů poslouchajících stanici Dvojka asi o třetinu. Domnívám se však, že to je snížením kvality obsahu. Panu Ostrému se asi podařilo oslovit jiné publikum než to, které poslouchalo stanici Praha před jeho nástupem. Myslím si, že povídání s celebritami  a  s doprovodem populární hudby ze šedesátých let zvládnou dobře i soukromí vysílatelé a že za to není třeba utrácet povinné koncesionářské poplatky. Co se panu Ostrému „povedlo“, že posluchači hojně oplodňují vysílání svými telefonáty a e-maily. Tak hojně, že je to vysílání k neposlouchání.

Lukáš Hurník: Změny, které proběhly  v lednu na Vltavě  a proběhnou na Praze,  jsou slučitelné s těmi, které proběhly na Radiožurnálu. Je to součástí jedné myšlenky.: Učinit ze tří stanic Českého rozhlasu jeden celek, který plní vůči posluchačům  ty služby, které od nich posluchači za nynějšího stavu stanic Českého rozhlasu očekávají.  To znamená, že očekávají od Radiožurnálu, že budou informováni,  od Prahy že se ocitnou v sociální sounáležitosti s vlastními lidmi a že jim bude porazeno v různých problémech a u Vltavy že najdou kontakt s kulturou a duchovními věcmi.

komentář TN:   Na veřejné schůzi Rady ČRo vyslovil pan Hurník myšlenky, o vzájemném doplňování programů všech tří celoplošných stanic. Bohužel dost velké zkreslení spočívá v tom, že posluchači komplementaritu programů těchto stanic neočekávají. Český rozhlas jim toto rozdělení nutí, aby uhájil před zákonodárnými orgány svou existenci. Rozhlas není televize, pokrytí všech tří stanic českého rozhlasu na území republiky není stejné. Rozhlasové přijímače neprocházejí tak prudkým vývojem jako přijímače televizní. Od doby tohoto záznamu se však situace změnila v tom, že Český rozhlas vynakládá větší úsilí na různé doprovodné projekty na internetu a patrně obsah vysílání ve zvuku už mu nepřipadá tak důležitý. Z Českého rozhlasu mizí rozhlasoví redaktoři, kteří se buď dostávají do vedlejších pozic, nebo odcházejí úplně. U mikrofonu jsou nahrazováni divadelními celebritami, hledající v rozhlase přivýdělek a uvnitř rozhlasu jsou nahrazováni marketingovými pracovníky, kteří mají pomocí internetu přesvědčit mladší občany, že takhle je to všechno správně. Dlužno podotknouti, že pan Hurník patří k těm slušným lidem, kteří rozhlasovou profesi ovládají. Jenže také asi musí mezi těmi „píáristy“ bruslit, jak to jde.

Peter Duhan: Velmi bude záležet na tom, jak budou s názvem Dvojka pracovat především moderátoři. Jaké slogany se vytvoří a s jakou láskou k tomu titulu, jak se s ním budou mazlit.  Aby to bylo přesvědčivé, budou to prodávat oni.  Jestli posluchači přijmou jejich lásku k Dvojce,  tak je jasné, že ta Dvojka se ujme.  Tam já problém skutečně nevidím.

komentář TN:   Vnutit moderátorům lásku k názvu Dvojka se podle mého názoru nepodařilo.  Název Dvojka se mezi posluchači neujal. Staniční znělky a upoutávky znějí už od počátku nepříjemně. Samozřejmě, že tento hloupý název používají v rozhlase všichni.  Ti starší vědí, že se to „musí“, aby nebyly nepříjemnosti - tak jako za socialismu se v rozhlase „muselo“ zase něco jiného. Celebritám to je jedno, ty jsou zvyklé z divadla hrát svou roli. A těm mladším tradice už nic neříká. Jenže, milý pane Duhane, problém s hloupým názvem Dvojka je do dnes a ani za tři roky si „to nesedlo“ stejně jako „si nesedlo“ programové schéma Dvojky.

Jaromír Ostrý:  My jsme v tomto ohledu udělali také, co jsme mohli. Hlasem stanice se stal Václav Postránecký, který v tom testu vyšel také skvěle jako člověk, kterého naši posluchači oceňují jako vzdělaného, inteligentního, rozumného, populárního člověka.  Ten jeho hlas tomu dodává takovou zvláštní chuť toho kulišáctví, co on má v očích. Čili to možná také lépe charakterizuje tu mnohobarevnou stanici, která cílí na  mnoho skupin a má mnoho žánrů.  Je to asi v této chvíli nejpestřejší stanice na trhu.

komentář TN:   Hlas Dvojky pan Postránecký se tedy opravdu nevydařil. V prvních měsících, kdy ho pan Ostrý pouštěl posluchačům několikrát za hodinu, aby si zvykli, ale nepůsobil  jako  inteligentní a rozumný člověk, ale jako stařík, který láká před školou děti na pytlík bonbonů.  Naštěstí tuto hroznou znělku, možná i pod tlakem uvnitř rozhlasu, pan Ostrý po několika měsících téměř stáhl a nahradil ji příjemnějším hlasem Dany Černé.  Na pana Postráneckého není možno se ze žádného důvodu zlobit. Znělku jistě natočil pouze jako jakoukoli jinou zakázku v rozhlase, mluvil tak, jak po něm chtěli. Ta znělka spíš charakterizovala ubohost pana Ostrého.

■     ■

A nyní věnujte, prosím, 28 minut tomu, abyste si připomněli, jak to tehdy před třemi roky, 27. ledna 2011 skutečně bylo. Zvuková nahrávka je realizována jako video. Na monitoru si můžete vždy přečíst, kdo hovoří.

Ke komu z vedení stanice Český rozhlas Dvojka doputují připomínky z diskuse „Váš názor nás zajímá“?

25. 1. 2014 napsali Jiří Bureš a Jakub Hritz v  diskusi na webu stanice Dvojka v rubrice „Váš názor nás zajímá“

■     ■

Jiří Bureš

Pane Hritzi, je zřejmé, že tuto diskusi sledujete. Můžete nám sdělit ke komu z vedení stanice připomínky z této diskuse doputují (pokud vůbec)? Připouštím, že vedení se zabývá důležitějšími věcmi, než je každodenní pročítání příspěvků, pak se ale domnívám, že vy tvoříte ten pomyslný filtr, který by měl zajistit, že pokud je něco v této diskusi dlouhodobě a jednoznačně kritizováno, mělo by se to dostat do rukou těch, kteří obsah vysílání vytvářejí a umožnit jim tak, aby mohli reagovat v ideálním případě změnou, či alespoň veřejně odpovědět. Kritických názorů jak se zdá neubývá, spíše naopak a navíc existuje velké množství těch, kteří nepoužívají internet, případně přispívání do této diskuse považují za ztrátu času právě ze shora zmíněných důvodů. Jsem řádným plátcem koncesionářského poplatku, prosím tedy nejen za sebe o odpověď. Jiří Bureš.

■     ■

Jakub Hritz 

Dobrý večer,
pokud jde o konkétní otázku, dostane se dotaz přímo k redaktorovi, který má pořad nebo vysílaní na starost. Diskusi posluchačů na tomto fóru sleduji já, ale dál ji nepředávám. Pokud jde o připomínky zde diskutujících posluchačů o změnách po roce 2014, již jsem se jim pokoušel odpovědět, na webu Dvojky navíc naleznete v sekci Radiozprávy článek o změnách a jsou tam i odpovědi na nejčastější otázky. Jinou odpověď vám nikdo nepodá.
Jakub Hritz

■     ■

 odkaz  http://www.rozhlas.cz/dvojka/diskuse/_zprava/1189825#comment-1215337008

Posluchač není hlupák, říká šéfdramarurgyně Kristina Žantovská

20. 1. 2014 publikováno v Týdeníku Rozhlas 5 / 2014

Otevřený dopis Radě Českého rozhlasu – podnět k prošetření

14. 1.2014 zaslal spolek Slovo o slově

■■■

Otevřený dopis Radě Českého rozhlasu – podnět k prošetření

Žádáme o prošetření neblahé situace v Českém rozhlase, který postupně přestává plnit svou veřejnoprávní  funkci.

Východiska

     Obsahem společenského zadání média veřejné služby, v tomto případě Českého rozhlasu, je podle zákona  poctivá a objektivní publicistika a zpravodajství, kulturní tvorba jednak uchovávající klasická díla, jednak objevující  nové tvůrčí počiny. V neposlední řadě obsah vysílání zprostředkovává dosažené poznání v oblasti vědy  a výzkumu.

     Politická publicistika a zpravodajství má zevrubně informovat a rozebírat konkrétní politické události.  Současně má umožňovat posluchačům utvářet si vlastní názor a vytvářet v posluchačích účinný imunitní  systém, který je ochrání před manipulací, a to i cestou poctivého politického vzdělávání.

     V oblasti kultury pak posluchačům má ČRo zprostředkovat kulturní dědictví národní a světové; objevovat  novou tvorbu, včetně té alternativní a z hlediska „poptávky“ zpravidla menšinové.

     V oblasti vědy a výzkumu je žádoucí, aby médium veřejné služby především vyložilo podstatu vědeckého  poznání a jeho aplikaci tam, kde se stává nejen předmětem odborných debat, ale i politického usilování. I to  je jedna z cest, jak budovat v posluchačích imunitu vůči politické manipulaci, s níž se právě v těchto oblastech  zdánlivě vzdálených mohou setkat (energetická politika, politika životního prostředí, zdravotní politika  a podobně).

     Z uvedeného úhlu pohledu tyto požadavky nejvíce splňují (respektive splňovaly) v oblasti politického  zpravodajství, publicistiky a politického vzdělávání dnes již neexistující stanice Česko a Šestka. V oblasti kultury  stanice Vltava a v oblasti vědeckého poznání rovněž dnes již neexistující veřejnoprávní stanice Leonardo.

     Pro takové stanice je příznačná relativně nízká poslechovost. V součtu vyjmenované stanice dosahovaly  trvale denního poslechu zhruba sto až sto dvacet tisíc posluchačů. Oproti Českému rozhlasu 2 (Praha) to představuje  zhruba třetinu posluchačů. Povrchní pozorovatel by tak mohl usoudit, že tyto stanice jsou z hlediska  posluchačského zájmu okrajové a pro svoji finanční náročnost neudržitelné. Zcela přitom takový pozorovatel  pomíjí skutečnost, že se jejich působení vyznačuje multiplikačním efektem, jehož důsledky lze vypozorovat  pouze dlouhodobě (růst obecné vzdělanosti, normotvorný vliv na jazyk a politickou kulturu apod.). Pokud  má efekt dosahovat očekávaného optima, je nezbytné u stanic takového druhu neslevovat z jejich programové  náročnosti. Proto máme povinnost přispívat na provoz rozhlasu formou koncesionářských poplatků. Veřejnoprávní  rozhlas je tak vyvázán z nezbytnosti klást na první místo postavení na rozhlasovém trhu (od něhož se  u soukromých rozhlasových stanic odvíjí rozsah a objem inzerce, jediného jejich finančního zdroje) a soustředit  se především na obsah a náplň společenské objednávky, závazně formulované zákonem.

     Český rozhlas musí obstát v očích široké veřejnosti. Proto vedle zmíněných stanic provozuje i stanice vycházející  vstříc momentální většinové poptávce a většinovému vkusu. Jsou to především Radiožurnál a Dvojka.  První je zaměřena na informování zábavnou a nepříliš náročnou formou (infotaiment) a po vzoru soukromých hudebních stanic usiluje o to posluchači poskytnout i tak zvaný kulisový poslech. Druhá je zaměřena na nenáročnou  zábavu. Obě stanice své denní posluchače však počítají ne na desetitisíce, ale na statisíce.

     Těchto několik odstavců považujeme za nutné uvést úvodem, aby bylo zcela zřejmé, z jakých pozic naše  úvahy vycházejí.

Aktuální situace

     Současné vedení Českého rozhlasu řízené generálním ředitelem Peterem Duhanem zcela ničí to, co nejvíce  odpovídá poslání Českého rozhlasu tak, jak jej určil zákonodárce. Zrušení stanic Česko, Šestka a Leonardo  a jejich nahrazení podivnou programovou směsí, jež se v éteru prezentuje pod nenápaditým názvem Plus,  svědčí o tom, že se vedení ČRo hrubě prohřešuje proti poslání Českého rozhlasu. Svědčí též o odborné nezpůsobilosti  vedení ČRo.

     Jako dlouhodobí posluchači „malých“ stanic Českého rozhlasu (Česka, Vltavy a Šestky) jsme s obavami  přijímali zvěsti o Duhanově plánu programově soustředit vysílání Česka, Šestky a Leonarda do jedné stanice.  Ač laici v rozhlasové tvorbě, uměli jsme si přesto představit, že tento manévr může mít své opodstatnění.  Za určitých okolností mohlo opravdu dojít spojením těchto tří stanic k výraznému synergickému efektu,  k prohloubení programové nabídky směrem k ještě větší kvalitě a s potenciálem až sto tisíc denních  posluchačů.

     Byli jsme zklamáni, když Český rozhlas v březnu 2013 uvedl do éteru novou stanici. Především nás zaskočila  programová skladba. Bylo patrné, že jejím tvůrcům vůbec nešlo o zvýšení kvality programu, ale o pouhé  podbízení se posluchačům ve snaze se vlichotit povrchností a polobulvárním výběrem témat. Nechápali jsme  zejména, proč Český rozhlas zaměstnává tolik odborníků na marketing. Start stanice byl provázen začátečnickými  chybami. Vedení např. zcela ignorovalo, že při změně nabídky nelze eliminovat živou kmenovou poptávku.  Ta je přece základem i poptávky budoucí a zdrojem jejího rozšiřování. Vedení tak dosáhlo toho, že mnozí  kmenoví posluchači Šestky a Česka, tvořící spolehlivé posluchačské jádro intelektuálně orientované stanice,  jednoduše odešli.

     Nejvyšší poslechovost bývalé Šestky zaznamenával pořad Názory a argumenty. Jím Šestka své večerní  vysílání začínala a ten také zůstal z původního vysílání Svobodné Evropy. Stejný formát, stejný rozsah, zlaté  marketingové pravidlo. Co si ale máme myslet o dnešních programových tvůrcích, kteří ze zcela nepochopitelných  důvodů tento vlajkový pořad s tradici několika desítek let, jediný svého druhu na českém rozhlasovém  trhu, zkrátili o dvacet minut a umístili kdesi uprostřed vysílání? Výsledek je zřejmý. Podle posledních  průzkumů poslechovosti počet denních posluchačů stanice Plus, místo aby v důsledku programové synergie  narostl, klesl na třetinu počtu všech tří zlikvidovaných stanic.

     To je jen jeden příklad. Mohli bychom se rozepisovat o poklesu úrovně zpráv i o jiných pořadech. Hodnocením  pořadů se na podzim 2013 zabýval Klub přátel Šestky – viz zde. Tento trend dodržují i programové  změny platné od 2. ledna 2014.

     Stanice Plus se vlivem programového schématu a zásahů do jeho naplňování stala obsahově plochou,  v některých případech doslova zhloupla, což samo o sobě je výraz toho, jak si neváží Český rozhlas kmenových  posluchačů zrušených stanic, posluchačů vyznačujících se vysokými nároky na intelektuální úroveň a kvalitu  vysílání.

     Český rozhlas kdysi působil i jako spolutvůrce normy obecně užívané češtiny a byl nositelem její kvalitní  a nápadité podoby. Klíčovou součástí novinářské úrovně nebylo napsat článek, zprávu, ale opatřit je stručným,  jazykově kvalitním a podstatu postihujícím titulkem. Totéž platí i o názvech pořadů. Jaký asi může mít vliv  název jednoho z náboženských pořadů Zaostřeno na duši? Má rozebírat duchovní podstatu víry? Neznámí  lidoví autoři raně novověké skladby Hádala se duše s tělem se musejí hrůzou obracet v hrobě.

     Po roce 1989 se Český rozhlas vzpamatovával z ran, které mu uštědřila husákovská normalizace. Díky  jeho prvnímu řediteli Vlastimilu Ježkovi se zbavil dosavadního centralistického uspořádání a pyramidálního  řízení, v němž jednotlivé programové segmenty byly soustředěny do tak zvaných redakcí. Postupně vznikaly  samostatné stanice s vlastním řízením, s vlastní personální a programovou pravomocí, zejména pak s vlastním  rozpočtem. Jím mohly do přidělené výše podle obecně stanovených pravidel nakládat. Vedení rozhlasu včetně  odborných ředitelů tu sehrávalo roli metodického, avšak ne faktického řízení. Tak byla přirozeným způsobem  jednotlivým stanicím zajištěna jejich redakční nezávislost, nezbytná podmínka pro svobodu slova a svobodu  tvůrčí, Podmínka, bez níž je existence veřejnoprávního rozhlasu nemá smysl.

     Pod vedením Petera Duhana probíhá protiběžný proces. Jednotlivé programové segmenty jsou vyváděny  ze stanic a soustřeďovány do tak zvaných center – obdoba kdysi tak proslulého redakčního systému. Stanice  samy se dostaly do postavení subjektů, které sice mají naplnit programové schéma (mimochodem nadiktované shora, bez možnosti jakékoli, byť sebemenší, korekce), cestou „objednávek“ směrovaných jednotlivým centrům. Tvůrci v centrech – ať už jde o zpravodajce, publicisty, dokumentaristy či reportéry – jsou tak zcela  odděleni od stanice, pro niž vykonávají práci, a stanice nemá nejmenší šanci jejich práci jakkoli koordinovat či  do ní jakkoli zasahovat. „Tvůrčí“ činnost se odehrává v centru bez ohledu na názor vedení stanice, bez vazby na  ráz dané stanice. Uvedený systém by možná nalezl své opodstatnění, kdyby stanice vládly alespoň financemi,  jimiž se kryje jejich programová výroba, a ony rozhodovaly, zda ten či onen produkt zakoupí a kolik za něj  zaplatí. Jenže Duhanovo vedení je nejen připravilo o tvůrčí týmy, ale i o finanční prostředky.

     Stanice se staly vyprázdněnými entitami, zbavené fakticky (byť formálně ne) práva do vlastní programové  náplně mluvit. A to jak z hlediska jejího koncipování, tak z hlediska jejího konkrétního naplnění. Jediné, co je  jim ponecháno, je odpovědnost za obsah vysílaného.

     Provedená centralizace nejen vyprazdňuje ducha Českého rozhlasu. Připravuje stanice o jejich svébytný  programový ráz a o určitou programovou konzistenci.  Jde tu i o útok na svobodu slova a svobodu tvůrčí.  Zlikvidovala zbytky redakční nezávislost jednotlivých stanic Českého rozhlasu a vytvořila prostor pro nežádoucí zasahování do programu shora.

     Jako dlouholetí posluchači Českého rozhlasu samozřejmě známe i redaktorskou práci Petera Duhana  za mikrofonem. Ač nejsme odborníky, pouze zainteresovanými posluchači, opakovaně nás přesvědčoval, že  v konkurenci s redakčními kolegy Šestky patří mezi podprůměr a podle toho vypadaly i jeho tvůrčí výkony.  Daly se nanejvýš přetrpět. Skutečnost, že jako novinář patřil mezi podprůměr, nijak nevylučuje, že jako manažer  se mohl zařadit naopak mezi špičku. Ve vedení Šestky se dle našeho názoru nedopustil vážných pochybení.  Dokonce z jeho iniciativy vznikl Klub přátel Šestky a my se mohli setkávat bezprostředně s tvůrci, s nimiž jsme  se do té doby znali jen z éteru. Do jaké míry je s to zvládat vrcholné funkce v Českém rozhlasu si mohl navíc  vyzkoušet v roli programového ředitele a prozatímního generálního ředitele. O to větší bylo naše zklamání,  když byl s konečnou platností předchozí Radou Českého rozhlasu potvrzen ve funkci generálního ředitele.

     Zneklidnila nás už skutečnost, že krátce po jeho nástupu z Českého rozhlasu odešla Hana Hikelová, jeho konkurentka na funkci generálního ředitele, vynikající rozhlasovou redaktorka a reportérka. Zasloužila se  o vznik a rozvoj zpravodajské stanice Česko.  Duhanův předchůdce Václav Kasík nikdy nelikvidoval svoji konkurenci,  jež si dovolila stejně jako on ucházet se o funkci generálního ředitele. U Václava Kasíka jsme nikdy  nezaznamenali, že by bránil redakční nezávislosti uvnitř Českého rozhlasu. Personální politika nového vedení  ČRo je slyšet – z éteru téměř nebo zcela mizí hlasy dlouholetých přispěvatelů Šestky a Svobodné Evropy (Karel  Wichs, Goranka Oljaca, Radko Kubičko), jako by se někomu stali nepohodlnými.

     Za dva roky svého působení v roli generálního ředitele je Peter Duhan odpovědný za programové vyprázdnění  rozhlasu. Ukázal, že není schopen obklopit se alespoň kompetentními spolupracovníky. Svědčí  o tom vysoká fluktuace v nejvyšších funkcích rozhlasu. Za dva roky má rozhlas už druhého personálního  ředitele,  což nepochybně podlamuje jakoukoli snahu o smysluplnou personální politiku dovnitř organizace. Má už  druhého programového ředitele (náměstka), což svědčí o programové bezradnosti nejvyššího vedení rozhlasu.  Za tytéž dva roky rozhlas už potřetí mění ředitele odpovědného za provoz a ekonomické řízení, což vyvolává  obavy z toho, jak je nakládáno s penězi koncesionářů, tedy s penězi veřejnými, nad nimiž má jako první bdít  Rada Českého rozhlasu.

     Organizační centralizace rozhlasu je provázena i centralizací finančních prostředků. Programová nezávislost  (samozřejmě v předem vymezených formátových hranicích) jednotlivých stanic Českého rozhlasu byla v  dobách ředitelování Václava Kasíka podtrhována jejich finanční nezávislostí. Každá stanice disponovala vlastním  rozpočtem a při respektu obecných pravidel rozpočtování v rozhlase mohl šéfredaktor stanice pružně  reagovat na stávající naplňování programu, popřípadě na tvůrčí podněty, program obohacující i z hlediska  ekonomického. Duhanovým působením se stal z hlediska řízení stanice „pátým kolem u vozu“.

     Decentralizace financování programu byla do určité míry i zárukou širší kontroly nad užitím získaných  finančních prostředků a bránila jejich případnému vrchnostenskému zneužití,  popřípadě rozkrádání. Zpětná  centralizace naopak způsobuje,  že financování programu Českého rozhlasu je zcela neprůhledné.  Je v rukou  několika málo jedinců z vrcholného vedení rozhlasu a vzhledem k důvodným obavám o jejich odborné způsobilosti  je na místě i obava ze zneužití jimi vytvořené situace. Naši obavu dokládá skutečnost, že po zrušení tří  stanic (Šestka, Česko, Leonardo) ušetřené finance zmizely neznámo kde. Rozhodně se nestaly zdrojem posílení  programové tvorby nové stanice Plus, jak bylo slíbeno v radou schválené koncepci. Podle našeho odhadu náklady  na program této stanice by se neměly pohybovat o mnoho výše, než činily náklady na program zrušené  Šestky.

     Skutečnost, že v době, kdy Český rozhlas rozjížděl novou stanici Plus, současně přistoupil k vytváření nové  značky (loga) – k tak zvanému rebrandingu – naši obavu o nakládání s finančními prostředky koncesionářů  jenom prohlubuje a podtrhuje. Tato akce, není jen výměnou značky,  ale vyvolává postupně další a další investiční  a provozní náklady sahající do výše několika desítek miliónů korun.  Jestliže před zhruba dvaceti lety Český  rozhlas změnil svoji obchodní značku (logo), dalo se to vysvětlit tím, že se chtěl odříznout od své neblahé  minulosti. Důvod, proč Český rozhlas, medium veřejné služby, které své postavení na trhu má stvrzovat tím, že  plní společenskou zakázku, ukotvenou v zákonu o Českém rozhlase, totálně změnil svoji značku, je z hlediska  marketingového a ekonomického zcela nepochopitelný. Vyvolává dohady o možném „tunelu“ uvnitř financí  rozhlasu.

     Povinností Rady Českého rozhlasu je především dohlížet nad řádným užitím peněz rozhlasových koncesionářů,  tedy peněz veřejných. Pokud však Radě unikají skutečnosti, jichž se dotýkáme v tomto dopise, pak  je zřejmé, že si neplní svoji základní povinnost. Totiž hájit zájmy koncesionářů a bránit managementu v jeho  možném úsilí si Rozhlas „privatizovat“. Samozřejmě, že Rada má daleko více informací, než bychom měli  šanci získat my. Máme-li však podezření už na základě toho, co víme, že se v Rozhlase v dané chvíli děje, že ze  strany vedení Českého rozhlasu v čele s Peterem Duhanem jde v tom lepším případě o naprostou odbornou nezpůsobilost, a to jak v oblasti řízení programu, tak i v oblasti řízení finančního, vedoucí k programovému  i ekonomickému propadu rozhlasu, a v tom horším případě o zlý úmysl si rozhlas „privatizovat“, pak plným  právem očekáváme, že Rada naše obavy veřejně a přesvědčivě rozptýlí, anebo zasáhne v zájmu koncesionářů vůči vedení rozhlasu a zabrání tak ještě horším následkům.

Žádáme o odpověď na tuto kritiku a prošetření podnětů.

V Praze dne 14. ledna, 2014

Výbor spolku SLOVO O SLOVĚ:

Jan Payne

Zdeněk Řeřicha

Josef Zemek

Milan Haluška

sídlo spolku Slovo o slově: Budečská 1169/39, Vinohrady, 120 00 Praha

e-mail: slovooslove@volny.cz

web: http://www.slovooslove.cz/